6.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 117/180

A.

vzhledem k tomu, že v Evropské unii i ve světě došlo v poslední době k velkým výkyvům cen potravin s někdy výrazným nárůstem cen a s ambivalentními důsledky pro odvětví zemědělství, neboť některé subjekty mají z nárůstu cen prospěch a jiné – zejména zemědělské podniky věnující se chovu dobytka a společnosti zabývající se zpracováním potravin – mají mnohem vyšší náklady,

B.

vzhledem k tomu, že byl zaznamenán rovněž výrazný nárůst nákladů na zemědělskou produkci v důsledku růstu cen provozních prostředků, jako jsou hnojiva a přípravky na ochranu rostlin, a že v současnosti navzdory prudkému poklesu výrobních cen nedochází k souběžnému poklesu těchto výrobních nákladů ve stejném rozsahu a ve stejném období,

C.

vzhledem k tomu, že pokles cen zemědělských produktů, který není současně doprovázen poklesem výrobních nákladů, vede k tomu, že finanční situace zemědělců je neudržitelná, a mnozí z nich zastavují produkci, protože není rentabilní,

D.

vzhledem k tomu, že v různých členských státech bylo zjištěno, že si velcí producenti za stejné produkty stanovili velmi rozdílné ceny,

E.

vzhledem k tomu, že v Evropské unii byly zjištěny značné rozdíly v cenách, pokud jde o rozpětí mezi spotřebitelskými a výrobními cenami, které nebylo možno v některých případech vysvětlit náklady spojenými se zpracováním, distribucí a prodejem produktů,

F.

vzhledem k tomu, že při analýze cen a jejich vývoje je nutno vzít v potaz celý dodavatelský řetězec; vzhledem k tomu, že potravinářské odvětví je roztříštěné a dodavatelský řetězec, který zahrnuje mnoho mezičlánků, je velmi složitý,

G.

vzhledem k tomu, že některým velkým zpracovatelským podnikům se v posledních letech podařilo zvýšit svůj podíl na trhu,

H.

vzhledem k tomu, že v posledních letech došlo u potravinového řetězce k výrazným změnám ve struktuře hospodářské soutěže a ke zvýšení míry koncentrace výrobců potravin a rovněž velkoobchodníků a maloobchodníků,

I.

vzhledem k tomu, že podložené údaje z celé Evropské unie svědčí o tom, že velké supermarkety zneužívají své kupní síly ke stlačování cen, které platí dodavatelům, na neudržitelnou úroveň a vnucují dodavatelům nespravedlivé podmínky; vzhledem k tomu, že se z těchto velkých maloobchodních řetězců rychlým tempem stává „stráž“, která má pod kontrolou přístup zemědělců a jiných dodavatelů ke spotřebitelům v Unii,

J.

vzhledem k tomu, že spotřebitelské ceny v Unii činí v průměru pětinásobek výstupních cen zemědělské produkce; vzhledem k tomu, že před padesáti lety dostávali zemědělci v Unii přibližně polovinu z maloobchodní ceny potravin a v současnosti se tento podíl – spolu s výrazně vyšším stupněm zpracování potravin – dramaticky snížil,

K.

vzhledem k tomu, že financování SZP sice v průběhu let přispělo k zabezpečení nižších cen pro spotřebitele, je však patrné, že spotřebitelské ceny zůstávají navzdory poklesu cen v zemědělství i nadále vysoké, nebo že neklesají,

L.

vzhledem k tomu, že ze strategického hlediska je pro Unii žádoucí vysoký stupeň soběstačnosti v tomto směru; vzhledem k tomu, že v této souvislosti je nutno usilovat o silné postavení prvovýrobců EU jako dodavatelů potravin,

M.

vzhledem k tomu, že nerovnováha v síle vyjednávací pozice mezi zemědělskými producenty a ostatními účastníky dodavatelského řetězce vedla k trvale silnému tlaku na marže producentů v odvětví zemědělství,

1.

domnívá se, že v souladu se Smlouvou o ES je ve veřejném zájmu Unie udržet přiměřenou hladinu výrobních a spotřebitelských cen a zajistit spravedlivou hospodářskou soutěž, zejména pokud jde o strategické zboží, jako jsou zemědělské a potravinářské produkty;

2.

je přesvědčen, že v prostředí, kde se spotřebitelům díky hospodářské soutěži nabízejí potraviny za konkurenceschopné ceny, musí být i zemědělcům zaručeny stabilní příjmy prostřednictvím cen, které pokrývají jejich výrobní náklady a náležitou odměnu za jejich práci, a to zejména proto, aby byly zajištěny dodávky kvalitních potravin;

3.

domnívá se, že na mechanismus promítání cen a rozdíly mezi výrobními a spotřebitelskými cenami má vliv celá řada faktorů; jako některé z faktorů uvádí obchodní chování účastníků dodavatelského řetězce, např. zpracovatelského průmyslu, velkoobchodníků a maloobchodníků, podíl nezemědělských nákladů (jako je energie a pracovní síla), legislativní a regulační rámce, skutečnost, že se jedná o produkty rychle podléhající zkáze, stupeň zpracování produktu, marketing produktů a manipulace s nimi či preference spotřebitelů při nákupu;

4.

domnívá se, že mezi faktory, které nejvíce ovlivňují mechanismus promítání cen a rozdíly mezi výrobními a spotřebními cenami, patří rostoucí koncentrace v celém potravinovém řetězci, stupeň zpracování produktů a růst cen u ostatních externích nákladových faktorů, přičemž zásadní roli hrají rovněž spekulace se zemědělskými komoditami; potvrzuje proto důležitost opatření k regulaci trhu, která jsou v současné situaci nutnější než kdy dříve;

5.

souhlasí s Komisí, že trendy vývoje nabídky a poptávky a rovněž nedostatky ve fungování potravinového řetězce značně přispěly k růstu cen potravin; zdůrazňuje však, že k tomu významně přispěly rovněž spekulace na finančních trzích, které vedly k narušení mechanismu tvorby cen;

6.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve nechala provést formou studie průzkum rozdělení ziskové marže ve výrobním a distribučním řetězci, jak bylo stanoveno v rozpočtu na rok 2009 na základě dřívějšího návrhu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova v průběhu rozpočtového procesu; považuje to za první krok ke zvýšení transparentnosti v tomto řetězci;

7.

lituje probíhajícího rušení intervenčních opatření Unie na zemědělském trhu, jelikož to rozhodující měrou přispívá k extrémním výkyvům cen; je přesvědčen, že je třeba zavést nová opatření pro řízení trhu, aby bylo možno zaručit větší stabilitu příjmů producentů a spotřebitelům zajistit přijatelné ceny;

8.

je přesvědčen, že v rámci SZP jsou nutná opatření pro řízení trhu, která zajistí stabilitu odvětví zemědělství a trhu se zemědělsko-potravinářskými produkty a zachování udržitelné zemědělské výroby EU s přiměřenými cenami s cílem zamezit „skokům“ u prodejních cen a výrobních faktorů;

9.

domnívá se, že jakkoli je srovnávání produktivity Unie a USA, které Komise provádí, namístě, nemůže být absolutním základem pro ideální míru produktivity v potravinářském odvětví (konkrétně v zemědělské produkci a ve zpracovatelském průmyslu) v Unii; zdůrazňuje, že se zemědělské a potravinářské odvětví v Unii od USA podstatně liší, a to jak pokud jde o komodity a dílčí odvětví, které zahrnuje, tak i pokud jde o podmínky a pravidla, jimiž se řídí;

10.

domnívá se, že je nutno podněcovat ke zvyšování konkurenceschopnosti a inovační kapacity odvětví zemědělské prvovýroby, neboť by tak prvovýrobci získali větší možnosti diverzifikace při hospodaření ve svých podnicích a snížila by se jejich závislost na ostatních článcích výrobního a distribučního řetězce;

11.

je přesvědčen, že by koncentrace nabídky zemědělské produkce prostřednictvím organizací producentů, družstev nebo podobných subjektů umožnila změnu rozložení sil v potravinovém řetězci – byla by posílena vyjednávací pozice zemědělců, jejich produkty by získaly větší přidanou hodnotu a zkrátily by se distribuční kanály ke spotřebitelům;

12.

upozorňuje na skutečnost, že rozsáhlá tržní síla se vyplácí zejména v zemědělsko-potravinářském odvětví, a to vzhledem k nepružnosti zemědělských dodávek na jedné straně a ke spotřebitelské poptávce na straně druhé;

13.

je znepokojen marketingovými praktikami, jako je prodej zboží za cenu nižší než výrobní náklady s cílem zvýšit množství zákazníků nakupujících v supermarketu; podporuje zákaz prodeje zboží za cenu nižší než výrobní náklady a podporuje členské státy, které již takováto opatření zavedly; uvítal by, aby byla na úrovni EU ve větší míře přijímána opatření proti takovýmto agresivním cenovým praktikám a dalším praktikám narušujícím hospodářskou soutěž, jako je vázání produktů nebo jiné způsoby zneužívání dominantního postavení na trhu;

14.

domnívá se, že za ceny nižší než výrobní náklady, které samy o sobě nejsou rentabilní pro žádný podnik, mohou prodávat pouze velké podniky (s diverzifikovanou činností), a to jen po krátkou dobu a jen proto, aby vytlačily z trhu své konkurenty; domnívá se, že takovéto praktiky z dlouhodobého hlediska neprospívají ani spotřebitelům, ani trhu jako celku;

15.

dále vyjadřuje znepokojení nad jinými případy, kdy obchodníci využívají své tržní síly, včetně neúměrných platebních lhůt, zaváděcích poplatků při zařazení produktů do nabídky či zkušebního prodeje, výhrůžek vyřazením z nabídky, slev se zpětnou platností na již prodané zboží, neodůvodněných příspěvků maloobchodníkům na reklamní náklady či vyžadování exkluzivních dodávek;

16.

zdůrazňuje, že v některých členských státech má jak nákup, tak i prodej v rámci daného trhu tendenci ke stejné koncentraci, což zostřuje efekt narušení daného trhu;

17.

zdůrazňuje, že vzhledem k reformě SZP a zejména s ohledem na oddělení podpor budou rozhodnutí zemědělců, co budou produkovat, více ovlivňována signály z trhu, který nesmí být narušován nadměrnou koncentraci v odvětví maloobchodu; je přesvědčen, že nárůst dovozu potravin do Unie povede pravděpodobně ke snížení výrobních cen zemědělců;

18.

poukazuje na skutečnost, že maloobchodníci mohou využívat značek, jako jsou produkty „spravedlivého obchodu“ (fair trade), k tomu, aby zvýšili své marže; vyzývá proto k tomu, aby byla vypracována strategie pro podporu a rozvoj spravedlivého obchodu v celé Unii s cílem omezit tyto obchodní praktiky a kontrolovat používání těchto značek;

19.

uznává, že v krátkodobém měřítku mohou dopady tržní koncentrace na různých úrovních potravinového řetězce vést k nižším cenám potravin, ale ve střednědobém a dlouhodobém měřítku je nutno dbát na to, aby nebyla poškozena volná hospodářská soutěž, aby nebyli z trhu vytlačeni malí producenti a omezen výběr pro spotřebitele;

20.

poukazuje na skutečnost, že mnoho malých a středních podniků v potravinářském odvětví je snadno zranitelných, zejména pokud jsou ve velkém rozsahu závislé na jednom velkém obchodním řetězci; konstatuje, že velké obchodní řetězce v potravinovém řetězci často využívají boje mezi několika dodavateli ke stlačení cen na co nejnižší úroveň a malé podniky, aby se udržely na trhu, musí snižovat náklady a marže, což se pak odráží v nižších platbách zemědělcům, horším přístupu na trh a nižším počtu distribučních kanálů pro malé a střední podniky, v nižším počtu zaměstnanců a v nižší kvalitě produktů pro spotřebitele;

21.

je znepokojen zvýšenou měrou spekulací s potravinami, kterou lze zaznamenat na finančních trzích; vyzývá Komisi, aby v této věci zahájila šetření; očekává závěry skupiny na vysoké úrovni pro hospodářskou soutěž v zemědělsko-potravinářském odvětví a vybízí tuto skupinu, aby navrhla účinná opatření k řešení této nerovnováhy na trhu;

22.

má i nadále výhrady vůči závěrům Komise, podle nichž spekulace na finančních trzích nehrály v procesu tvorby cen nijak významnou roli; soudí, že Komise by měla přijít s iniciativami k posílení dohledu nad termínovými trhy se základními zemědělskými komoditami;

23.

domnívá se, že se Komise v současnosti omezuje jen na neúplný výklad dostupných údajů, jelikož nebere v úvahu možné účinky spekulativních investic na termínových trzích, jako je mimo jiné:

24.

zdůrazňuje – narozdíl od předpokladů Komise – že je ještě naléhavěji třeba přezkoumat nová regulační ustanovení pro termínové trhy, jelikož jsou náznaky, že spekulace již vytvářejí problémy při stanovování cen základních potravin, a tím rovněž na trzích a ve výrobních podnicích, které se o ně opírají;

25.

domnívá se, že v posledních pěti letech zlepšila Komise svůj dozor nad kartely zavedením lepších právních předpisů v oblasti hospodářské soutěže a prováděním stávajících právních předpisů; domnívá se, že k tomu výrazně přispěla opatření, jako jsou žádosti o shovívavost, smírčí řízení a forenzní informační technologie; má nicméně za to, že je stále třeba provést některá zlepšení, pokud jde o obsah právních předpisů a jejich provádění ze strany členských států;

26.

upozorňuje komisařku pro hospodářskou soutěž na výše zmíněné písemné prohlášení Parlamentu o šetření a nápravě zneužívání síly, kterého se mohou dopouštět velké supermarkety působící v Unii; je zklamán tím, že Komise nevěnovala této výzvě pozornost; v této souvislosti požaduje prošetření tržní koncentrace a vytváření kartelů v maloobchodu a uložení sankcí v případě protiprávního jednání;

27.

vyzývá Komisi, aby ve svých výročních zprávách analyzovala rozdíly mezi výrobními a spotřebitelskými cenami, rozdíly mezi cenami v jednotlivých členských státech a cenové rozdíly mezi jednotlivými zemědělskými produkty;

28.

poukazuje na skutečnost, že velké podniky mají jednoznačné a známé hospodářské výhody (úspory z rozsahu a záběru činnosti), které vedou k nižším nákladům, a tím i nižším cenám; zdůrazňuje však, že opatření ke zlepšení potravinového řetězce by měla podpořit vytvoření účinných systémů (např. seskupení, sítí, odvětvových sdružení atd.), které umožní i zemědělskému odvětví využívat těchto výhod, aby následně získaly podniky takové postavení, v němž budou schopny odolávat tlaku na jejich ziskové marže;

29.

je hluboce znepokojen tím, že v přehledu nejběžnějších praktik narušujících hospodářskou soutěž v potravinovém řetězci Komise ve svém výše uvedeném sdělení o cenách potravin v Unii neuvádí zneužívání dominantního postavení, které lze zaznamenat u maloobchodníků a do jisté míry rovněž u velkoobchodu; domnívá se, že protisoutěžní praktiky podniků s velkým podílem na trhu, například dohody o exkluzivitě, povinné vázání produktů aj., představují značnou překážku pro spravedlivou hospodářskou soutěž v potravinovém řetězci;

30.

podporuje rozhodnutí Komise navrhnout účinný systém EU pro sledování trhu, který by byl schopen zaznamenávat trendy vývoje cen a vstupní náklady v celém dodavatelském řetězci; je přesvědčen, že tento systém by měl zajistit transparentnost a umožnit přeshraniční srovnávání podobných produktů; domnívá se, že tento systém musí být vytvořen v těsné spolupráci s úřadem Eurostat a vnitrostátními statistickými úřady a měl by spolupracovat se sítí evropských spotřebitelských center (ECC); poukazuje na zásadu, že dodatečné náklady a zátěž je třeba udržet v rozumných mezích;

31.

vyzývá Komisi, aby vytvořila právní rámec Společenství, který bude zahrnovat kromě jiných opatření i důkladné přepracování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (4) a bude napomáhat k vyváženým vztahům mezi jednotlivými aktéry potravinového řetězce tím, že zamezí veškerým nekalým praktikám a povede ke spravedlivějšímu rozdělení ziskových marží;

32.

vyzývá orgány pro hospodářskou soutěž na vnitrostátní i unijní úrovni, aby prošetřily a vyhodnotily spotřebitelské ceny v celé Unii s cílem zajistit dodržování pravidel hospodářské soutěže a určit odpovědnost jednotlivých účastníků, kteří tvoří hodnotový řetězec; zdůrazňuje, že snížení cen je nutno v krátké době přenést na spotřebitele, zatímco zvýšení cen musí rychleji přinést vyšší zisky producentům;

33.

konstatuje, že větší transparentnosti struktury nákladů lze dosáhnout vytvořením databáze EU, která bude snadno přístupná občanům a bude obsahovat referenční ceny produktů a vstupů a informace o nákladech na energii, mzdy, nájemné, poplatky a odvody v celé Unii; vyzývá Komisi, aby vypracovala plány takového elektronického systému, které budou vycházet ze stávajících vnitrostátních modelů, jako jsou například francouzské observatoires des prix (střediska pro sledování cen); dále se domnívá, že je rovněž nutné vytvořit ve spolupráci s Organizací pro výživu a zemědělství (FAO) mezinárodní středisko pro sledování zemědělských produktů, vstupů a cen potravin, aby bylo možno tyto údaje lépe sledovat na mezinárodní úrovni;

34.

vyzývá jednotlivé účastníky výrobního a distribučního řetězce, aby společně vypracovali osvědčené postupy nebo „přehledy stavu“ na podporu transparentnosti cen zemědělských produktů;

35.

vyzývá orgány členských států a Komisi, aby poskytly podrobné výzkumy a analýzy promítání cen a marží mezi výstupními cenami zemědělců a konečnými spotřebitelskými cenami a rovněž analýzu umístění a počtu supermarketů, jejich obratu a též jejich konkrétních nákladů na logistiku a výdajů na energie; vyzývá orgány členských států a Komisi, aby přezkoumaly, zda kritéria pro určení dominantního postavení na trhu stále ještě odpovídají vývoji situace na maloobchodním trhu; vyzývá k tomu, aby byla znovu vytvořena pracovní skupina Komise pro potravinový řetězec, jež bude pracovat společně s vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž;

36.

poznamenává, že jedním z důvodů rozdílu mezi výrobními a prodejními cenami je nerovnováha v potravinovém řetězci a že i přesto Unie nemá k dispozici dostatečná podpůrná opatření pro organizace producentů, například družstva a jiné organizace, na podporu koncentrace na straně dodávky; vyzývá Komisi, aby vypracovala jak v rámci SZP, tak i v ostatních politikách EU opatření na podporu těchto organizací, což povede k lepší organizaci trhu a posílení vyjednávací pozice producentů vůči ostatním článkům potravinového řetězce;

37.

navrhuje, aby vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž, jež mají podle právních předpisů Společenství rozsáhlou úlohu, pokud jde o sledování hospodářské soutěže na všech stupních potravinového řetězce, posílily pod koordinací Komise svou spolupráci prostřednictvím otevřené metody koordinace v oblasti sledování výrobních nákladů a obchodu s cílem zajistit řádné fungování vnitřního trhu;

38.

zastává názor, že vzhledem ke skutečnosti, že maloobchod ovlivňují především vnitrostátní právní, hospodářské, politické a kulturní charakteristiky, by bylo užitečné využívat Evropskou síť pro hospodářskou soutěž (ECN) k větší výměně informací a popřípadě ke koordinaci postupu členských států při prošetřování protisoutěžního chování podniků působících v Unii;

39.

požaduje, aby byly v rámci Lisabonské strategie podporovány národní plány, jejichž cílem je omezení nebo zrušení těch neodůvodněných regulačních zásahů v odvětví maloobchodu, které by omezily hospodářskou soutěž a hladké fungování potravinového řetězce na úkor spotřebitelů;

40.

je toho názoru, že je nutno využít program shovívavosti jak na úrovni jednotlivých členských států, tak i na úrovni EU, aby se mohly příslušné orgány pro hospodářskou soutěž dozvědět více o protisoutěžních praktikách v potravinovém řetězci;

41.

poukazuje na skutečnost, že kromě pravidel Společenství pro hospodářskou soutěž upravuje fungování maloobchodu ještě mnoho dalších politik na úrovni EU, mj. právní předpisy Společenství týkající se vnitřního trhu a právní předpisy Společenství na ochranu spotřebitelů; zdůrazňuje, že všechny tyto politiky by měly být vzájemně sladěny a centrálně koordinovány na úrovni EU, aby bylo dosaženo co nejlepších výsledků, pokud jde o spotřebitelské ceny;

42.

zdůrazňuje skutečnost, že na současnou potravinovou krizi je třeba reagovat i na mezinárodní úrovni; vyzývá k vytvoření mezinárodní sítě při FAO s cílem zajistit dostatečné světové zásoby potravin;

43.

vyzývá Komisi, aby v rámci Světové obchodní organizace (WTO) vyjednala dohodu, která zemědělství ponechá dostatečný prostor, aby mohlo obstát v konkurenci se třetími zeměmi; soudí, že je nanejvýš důležité zahrnout do této dohody neobchodní zájmy, aby se podařilo zachovat unijní normy produkce a zajistit jejich dodržování;

44.

požaduje, aby u některých základních potravin byly – podobně jako u ropných produktů – vytvořeny na úrovni EU krizové rezervní zásoby a zajištěno jejich skladování;

45.

vyzývá k zavedení mechanismů pro boj proti spekulacím se zemědělskými komoditami a s finančními nástroji, které jsou na nich založeny, na finančních trzích; podporuje záměr Komise prozkoumat, pomocí jakých opatření by bylo možno přispět k omezení kolísání cen na trzích se zemědělskými komoditami;

46.

vyzývá k opatřením na podporu spolupráce mezi malými zemědělskými producenty, aby mohli konkurovat velkým producentům, zpracovatelům a maloobchodníkům; domnívá se, že je třeba, aby členské státy a Unie zajistily existenci různých forem obchodu a zamezili naprosté liberalizaci trhu s potravinami, která by vedla k další koncentraci; vyzývá Komisi, aby vydala zelenou knihu o posílení organizací producentů, o účinných přístupech v rámci řetězce a o tržní síle velkých maloobchodních řetězců;

47.

vyzývá Komisi, aby důkladněji sledovala dovozy potravin a kontrolovala, zda jsou dodržovány zejména unijní hygienické a environmentální normy, aby dovážené produkty nevystavovaly spotřebitele v Unii vyššímu riziku;

48.

považuje za nezbytné vyvíjet tlak na větší koncentraci zemědělské nabídky podporou různých právních forem sdružování, a to s cílem změnit rozložení vlivu jednotlivých článků v potravinovém řetězci, zajistit přidanou hodnotu produktům zemědělců a posílit vyjednávací pozici zemědělců vůči ostatním obchodním článkům řetězce;

49.

vyzývá ke znovuzřízení poradní služby pro evropské producenty potravin, jež bude poskytovat poradenství zemědělcům a organizacím producentů ohledně distribuce produktů, maloobchodního trhu a příležitostí pro výrobu specifických produktů;

50.

vyzývá ke zřízení zvláštní telefonní linky pro spotřebitele a zemědělské producenty, na níž by mohli hlásit případy zneužití postavení na trhu a na které by bylo možno získat informace o srovnatelných produktech a cenách z celé Unie; domnívá se, že tato linka by měla být zřízena a provozována v rámci vnitrostátních evropských spotřebitelských center;

51.

vítá zavedení hodnotící zprávy o stavu trhu z hlediska spotřebitele jako nástroje pro lepší sledování vnitřního trhu a způsobu, jak spotřebitelům poskytovat více informací;

52.

je znepokojen vlivem zprostředkovatelů na konečnou spotřebitelskou cenu; vyzývá Komisi, aby zahájila analýzu dodavatelského řetězce s cílem lépe porozumět úloze jednotlivých účastníků řetězce při tvorbě cen;

53.

vyzývá k zavedení politik, které prosazují větší a bezprostřednější kontakt mezi producenty a spotřebiteli – jako je tomu v případě nedávno přijatého evropského projektu Ovoce do škol – což může producentům zajistit významnější úlohu na trhu, přičemž se zároveň rozšíří a zlepší nabídka produktů pro spotřebitele; takovou politikou by bylo vytvoření a podpora možností přímého prodeje produktů producenty;

54.

požaduje, aby Komise učinila kroky ke zjednodušení spojování a spolupráce mezi organizacemi producentů, jako jsou například družstva, a přitom nevytvářela byrokratickou zátěž a jiná omezení, s cílem zvětšit velikost organizací producentů, aby se mohly přizpůsobit podmínkám nabídky, které vyžaduje globalizovaný trh;

55.

domnívá se, že větší a lepší informovanost spotřebitelů je zásadní pro vytvoření ovzduší důvěry v systém a že osvětě a pravdivému informování spotřebitelů je třeba věnovat veškeré úsilí;

56.

žádá, aby při poskytování informací spotřebitelům byl kladen zvláštní důraz na to, že producenti z Unie se snaží dodržovat předpisy Společenství v oblasti ochrany životního prostředí, bezpečnosti potravin a pohody zvířat;

57.

zdůrazňuje, že politika ochrany spotřebitele zahrnuje nejen ceny, nýbrž rovněž zajištění rozmanitosti a kvality potravin; navrhuje proto, aby Komise prošetřila, za jakých podmínek je v potravinovém řetězci, a především v odvětví maloobchodu zaznamenáno zhoršení kvality a úbytek rozmanitosti produktů;

58.

poukazuje na přínos místních maloobchodních prodejen, který spočívá v tom, že významně přispívají k překlenutí propasti mezi producenty a spotřebiteli a rovněž zlepšují kvalitu života ve venkovských oblastech vytvářením nových pracovních příležitostí a posilováním stávajících sociálních vazeb;

59.

domnívá se, že je třeba široce podporovat využívání nových technologií a internetu; zdůrazňuje, že nové technologie lze využívat k poskytování více informací o místě původu, ceně a charakteristikách různých typů produktů; je přesvědčen, že tímto způsobem lze lépe zaplnit mezery na trhu a rozšířit výběr pro spotřebitele; je pro využití unijních fondů pro rozvoj venkova, konkurenceschopnost a soudržnost k tomu, aby byl producentům usnadněn přístup na trh prostřednictvím moderní technologie a internetu;

60.

vyzývá k tomu, aby byla zavedena opatření, která dávají silnější podnět koncepci „místních potravin“, zejména kroky k propagaci a informování spotřebitelů o zvláštních charakteristikách těchto produktů a o jejich zdravotních přínosech a finančních výhodách, a která podporují tradiční trhy a tradiční formy prodeje, při nichž se producenti a spotřebitelé bezprostředně setkávají;

61.

vyzývá Unii a členské státy, aby více podporovaly ekologické zemědělství; dále vyzývá k ambiciózní politice finančních pobídek, které podpoří tento druh zemědělské výroby a umožní spotřebitelům získat produkty vysoké kvality za rozumné ceny;

62.

naléhavě vyzývá k posílení spolupráce mezi producenty, a to buď tradiční formou organizací producentů, nebo zavedením nových forem spolupráce při obchodních činnostech zemědělců;

63.

vyzývá k širší podpoře diferenciace zemědělských produktů jako marketingové koncepce, která ponechává prostor pro různé ceny podle kvality produktu;

64.

je znepokojen skutečností, že silná vyjednávací pozice výrobců potravin na úkor maloobchodníků, která vyplývá ze silné obchodní značky nebo diferenciace produktů, vyznívá ve výše uvedeném sdělení Komise o cenách potravin v Evropě nepřiměřeně negativně ve srovnání s dalšími mnohem důležitějšími faktory, jako je nedostatečná hospodářská soutěž nebo oligopolní/monopolní praktiky; je toho názoru, že vytvoření silné obchodní značky nebo diferenciace produktů jsou legitimními praktikami a že nepřípustné je pouze zneužívání postavení, které z těchto praktik může vyplynout;

65.

vyzývá k posílení a racionalizaci politik Unie na ochranu označení původu a zeměpisných označení a jiných osvědčení, která umožňují rozlišení mezi zemědělskými produkty; vítá v tomto ohledu diskusi, která byla zahájena 15. října 2008 zveřejněním zelené knihy o jakosti zemědělských produktů: normy pro produkty, požadavky na hospodaření a systémy jakosti (KOM(2008)0641);

66.

je toho názoru, že by měla být podrobněji prozkoumána možnost zavedení zvláštního označení pro unijní zemědělské produkty, které by vycházelo ze stávajících modelů; toto označení by mělo být zárukou dodržení výrobních norem EU, např. spravedlivého zacházení s účastníky trhu v celém výrobním a distribučním řetězci; má také za to, že toto označení by na spotřebitele působilo jako pobídka k větší spotřebě unijních produktů, a tím by podporovalo producenty v Unii;

67.

vyzývá Komisi, aby vyhodnotila, jaké jsou náklady producentů na to, aby splnili požadavky předpisů Společenství týkajících se podmíněnosti, a nakolik se tyto náklady v jednotlivých členských státech liší se zřetelem k tomu, že tyto předpisy jsou přísnější než předpisy vztahující se na dovážené produkty;

68.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.