6.5.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 117/79

A.

vzhledem k výše uvedenému sdělení, které Komise vydala na základě výsledků jednání se členskými státy o národních strategických referenčních rámcích a operačních programech,

B.

vzhledem k tomu, že článek 158 Smlouvy stanoví, že se Společenství za účelem posilování hospodářské a sociální soudržnosti zaměří na snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů a na snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů nebo ostrovů, včetně venkovských oblastí,

C.

vzhledem k tomu, že v důsledku dvou posledních rozšíření Evropské unie došlo ve Společenství k podstatnému prohloubení rozdílů mezi regiony, které je třeba v zájmu podpory harmonického, vyváženého a udržitelného rozvoje patřičným způsobem řešit,

D.

vzhledem k tomu, že poslední zprávy o soudržnosti poukazují na tendenci k prohlubování územních rozdílů mezi jednotlivými regiony EU i rozdílů na subregionální úrovni, které jsou provázeny jevy, jako je prostorová segregace, a které vedly ke vzniku určitého typu ghett, a na neustálé zhoršování situace v některých odlehlých a převážně zemědělských oblastech,

E.

vzhledem k tomu, že v říjnu 2006 přijala Rada výše zmíněné strategické obecné zásady pro soudržnost sloužící jako orientační rámec, na jehož základě měly členské státy připravit národní strategické referenční rámce a operační programy na období 2007–2013,

F.

vzhledem k tomu, že v těchto strategických obecných zásadách pro soudržnost byly stanoveny tři priority, jež spočívají ve zvýšení atraktivity Evropy a jejích regionů z hlediska investic a pracovních příležitostí, zlepšení znalostí a inovací v zájmu růstu a vytvoření většího počtu pracovních míst a zlepšení jejich kvality,

G.

vzhledem k tomu, že přenesení těchto priorit do operačních programů by mělo regionům umožnit čelit úkolům spojeným s globalizací, strukturálními a demografickými změnami a změnou klimatu a posílit udržitelný rozvoj,

H.

vzhledem k tomu, že mezi způsoby, jimiž členské státy uplatnily výše uvedené priority ve svých operačních programech, existují výrazné rozdíly, které souvisejí se zařazením konkrétního regionu pod určitý cíl v oblasti regionálního rozvoje, a to pod cíl „Konvergence“ nebo „Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“,

I.

vzhledem k tomu, že na základě obecného nařízení o EFRR, ESF a Fondu soudržnosti měly členské státy Unie, které se staly jejími členy před 1. květnem 2004, povinnost vyčlenit na priority týkající se Lisabonské strategie 60 % celkových výdajů v rámci cíle „Konvergence“ a 75 % v rámci cíle „Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“, a vzhledem k tomu, že členským státům, které k Unii přistoupily dne 1. května 2004 nebo po tomto datu, bylo doporučeno, aby postupovaly stejně,

J.

vzhledem k tomu, že k úspěšnému provádění politiky soudržnosti je nezbytná udržitelnost, předcházení všem formám diskriminace, řádná správa věcí veřejných a uplatnění zásady partnerství, ale také dostatečné institucionální a správní kapacity,

K.

vzhledem k tomu, že politika soudržnosti musí být natolik důrazná a flexibilní, aby se mohla významně podílet na úsilí, jež Unie vynakládá v boji s důsledky stávající globální hospodářské krize,

1.

bere na vědomí skutečnost, že všechny členské státy vynaložily úsilí, aby do svých operačních programů začlenily tři priority stanovené ve strategických obecných zásadách pro soudržnost, jež odpovídají cílům lisabonské agendy;

2.

konstatuje, že v mnoha členských státech se program pro nové období rozbíhá relativně pomalu, čímž může být ohroženo efektivní využívání financí; pevně však věří, že závazky, jež byly učiněny během procesu vyjednávání o operačních programech a jejich schvalování, budou v zájmu regionů a Unie jako celku dodrženy;

3.

bere na vědomí rozhodnutí členských států zabývat se specifickými teritoriálními potřebami vyplývajícími z jejich zeměpisné polohy a stupně hospodářského a institucionálního rozvoje, a to vypracováním strategií ke snížení rozdílů v rámci jednoho regionu nebo rozdílů mezi jednotlivými regiony; v této souvislosti připomíná, že členské státy navrhly opatření zaměřená na konkrétní úkoly rozvoje, s nimiž se vyrovnávají regiony se specifickými zeměpisnými faktory, jako jsou regiony horské, ostrovní a nejvzdálenější regiony, vzdálená příhraniční města, regiony zasažené vylidňováním a příhraniční regiony; znovu poukazuje na skutečnost, že zdravý rozvoj v oblasti hospodářství a životního prostředí a snížení regionálních rozdílů jsou i nadále hlavními cíli regionální politiky EU;

4.

lituje, že zásady udržitelnosti, rovných příležitostí pro ženy a muže, nediskriminace a partnerství jsou v mnoha národních strategických referenčních rámcích a operačních programech uplatňovány a dokumentovány jen nedostatečně; kritizuje, že Komise přesto operační programy s takovými nedostatky schválila a netrvala na tom, aby v nich členské státy nebo regiony provedly zlepšení;

5.

klade důraz na minulé zkušenosti, které dokládají, že konvergence mezi zeměmi může zastřít nárůst rozdílů mezi regiony a uvnitř regionů; dále konstatuje, že zmíněné rozdíly na regionální a místní úrovni se projevují v řadě oblastí, jako je zaměstnanost, produktivita, příjmy, úroveň vzdělání a kapacita pro inovace; podtrhuje, že pro překonání těchto problémů je důležitý územní rozměr soudržnosti;

6.

oceňuje, že vnitrostátní orgány se usilovně snaží zajistit, aby na dosažení cílů lisabonské agendy bylo v regionech spadajících pod cíl „Konvergence“ v průměru přidělováno 65 % dostupných prostředků a v regionech spadajících pod cíl „Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost“ 82 % dostupných prostředků, což je ve skutečnosti více, než bylo původně požadováno;

7.

je přesvědčen, že v této oblasti je třeba vynaložit mnohem více finančních prostředků; domnívá se, že s ohledem na přezkum využívání strukturálních fondů v polovině období musí být k dosažení těchto cílů k dispozici účinnější pokyny EU a je nutno vyčlenit více finančních zdrojů, přičemž zejména by mělo být požadováno, aby alespoň 5 % prostředků ze strukturálních fondů bylo použito na zvýšení energetické účinnosti stávajících budov; v tomto ohledu vyzývá Komisi, aby navázala na závěry zasedání Rady ve složení pro konkurenceschopnost ve dnech 9.–10. října 2008 o energetické účinnosti; zdůrazňuje, že energie z obnovitelných zdrojů mají pro regiony EU klíčový význam a představují potenciál rozvoje, a to jak z hlediska vytvoření pracovních příležitostí, tak z hlediska podpory udržitelného místního rozvoje;

8.

vyjadřuje podporu regionům v jejich úsilí dosáhnout lisabonských cílů prostřednictvím úplné a účinné realizace jejich operačních programů; vyzývá rovněž Komisi, aby na tuto realizaci pozorně dohlížela a zajistila tak, že dané cíle budou uvedeny do praxe, a aby Parlament informovala o problémech, s nimiž se setkala;

9.

považuje finanční zdroje vyčleněné na transevropské energetické sítě za nedostatečné vzhledem k tomu, že hrají klíčovou úlohu při dokončování vnitřního trhu s energií;

10.

připomíná důležitou roli, kterou v ekonomické, sociální a územní soudržnosti hrají malé podniky a mikropodniky, a zejména podniky řemeslné výroby, neboť významně přispívají k růstu a k zaměstnanosti; z toho důvodu požaduje uplatňování aktivní politiky, která podpoří všemožnou inovaci těchto podniků, a naléhavě vyzývá Komisi, aby vytvářela příležitosti pro vzájemnou spolupráci mezi podniky, veřejným sektorem, školami a univerzitami za účelem vytvoření regionálních center inovace v souladu s Lisabonskou strategií;

11.

oceňuje skutečnost, že všechny členské státy věnovaly značnou část svých celkových finančních přídělů na investice v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, na rozvoj znalostní ekonomiky založené na službách, na podporu podnikání a služeb v oblasti podpory podnikání, ale také na poskytování pomoci společnostem a pracovníkům přizpůsobujícím se novým podmínkám; konstatuje, že ve většině regionů Unie, které spadají pod cíl „Konvergence“, je i nadále velmi problematické zajistit přístupnost, neboť se potýkají s nedostatkem dopravní infrastruktury;

12.

je přesvědčen, že průmyslová politika musí být podporována prostřednictvím strukturálních fondů tak, aby se zvýšila konkurenceschopnost členských států a Unie; podporuje tudíž prioritní roli politiky soudržnosti při uvolňování podnikatelského potenciálu, a to zejména v případě malých a středních podniků;

13.

blahopřeje členským státům k tomu, že se snažily upřednostnit investice zaměřené na zvyšování pracovního zapojení, zajistit rovné příležitosti, a tedy že podpořily opatření financovaná z ESF a programu PROGRESS (2007–2013), jejichž cílem je pomáhat v boji proti diskriminaci a ve zlepšování postavení žen na trhu práce; v programech členských států financovaných z ESF oceňuje opatření, jejichž záměrem je zvyšování dovedností, boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení; zdůrazňuje význam a nezbytnost pokračování aktivit na podporu zaměstnanosti navzdory prohlubující se hospodářské krizi, přičemž v každém stadiu uplatňování a hodnocení politiky soudržnosti je nutné mimořádnou pozornost věnovat zvláštním potřebám osob s postižením a starších osob;

14.

vyjadřuje podporu „zásadě partnerství“, kterou Komise uplatnila v politice soudržnosti, a vyzývá Komisi, aby do jednání o této politice a jejího provádění zapojila místní a celostátní organizace žen;

15.

domnívá se, že do všech operačních programů by měla být začleněna opatření zaměřená na ochranu životního prostředí, boj proti změně klimatu a podporu energetické účinnosti, a oceňuje skutečnost, že se členské státy zavázaly tyto otázky řešit vyčleněním přibližně jedné třetiny celkových rozpočtových prostředků určených na politiku soudržnosti; domnívá se však, že prostředky přidělené konkrétně na boj proti změně klimatu a podporu energetické účinnosti nejsou k pokrytí skutečných potřeb dostatečné;

16.

domnívá se, že rozvoj pólů konkurenceschopnosti v rámci strukturálních fondů má zásadní význam, protože představují značný potenciál pro vytváření dobře placených pracovních míst a vedou k vyššímu růstu, je však důležitý i pro snížení tlaku velkých aglomerací; v tomto ohledu vítá pokračování programu URBAN a domnívá se, že je třeba oživit městské oblasti a modernizovat stárnoucí městské infrastruktury;

17.

zdůrazňuje, že předpisy týkající se strukturálních fondů stanoví, že členské státy a Komise zajistí podporu rovnosti žen a mužů a začlenění genderového hlediska během jednotlivých fází čerpání pomoci z fondů;

18.

vyzývá členské státy, aby občanům, místním orgánům, nevládním organizacím a organizacím žen poskytly úplné informace o možnostech financování v rámci programového období 2007–2013, zejména pokud jde o informace o konkrétních programech, o způsobilosti ke spolufinancování ze strukturálních fondů, pravidlech pro spolufinancování, pravidlech, jimiž se řídí hrazení nákladů, a také o tom, kde lze najít výzvy k předkládání návrhů;

19.

vyzývá členské státy, aby předešly situaci, kdy by nadměrné administrativní překážky odrazovaly nevládní organizace od podání žádosti o projektové financování, a to zejména ty, které se věnují podpoře žen, jež se ocitly v situacích, které je ekonomicky znevýhodňují, žen z řad přistěhovalců, žen patřících k etnickým menšinám, zdravotně postižených žen, žen vyživujících závislé osoby a žen, které se staly oběťmi násilí nebo mučení;

20.

konstatuje, že mezi způsoby, jakým vyčlenily prostředky na oblast životního prostředí státy EU-15 a státy EU-12, existují podstatné rozdíly, a domnívá se, že by nové členské státy měly věnovat mnohem více prostředků na dosažení cílů Unie v oblasti životního prostředí, klimatu a biologické rozmanitosti, jak jsou stanoveny v acquis Společenství;

21.

zdůrazňuje význam slučování kapacit pro spolupráci a účinné čerpání z dostupných fondů za použití všech dostupných prostředků včetně výměn osvědčených postupů, informačních kampaní, společných akcí, výměn nových technologií a rozvoje partnerství, neboť to přispěje k účinnému provádění probíhajících programů spolupráce a zejména to zvýší schopnost nových členských států z těchto fondů čerpat;

22.

domnívá se, že v době hospodářské krize by členské státy měly těžit z myšlenky dosažení součinnosti mezi ochranou životního prostředí a tvorbou pracovních míst, jak je stanoveno ve strategických obecných zásadách pro soudržnost, a přidělit více prostředků na projekty, které podporují ekologické hospodářství, ekologická pracovní místa a ekologické inovace;

23.

domnívá se, že víceúrovňová správa a zásada partnerství jsou klíčovými prvky legitimity operačních programů, jejich transparentnosti a účinnosti ve fázi plánování a zejména během jejich uskutečňování; vítá proto úsilí všech členských států, jež bylo v souladu s konkrétními institucionálními rámci a tradicemi jednotlivých států vynaloženo k posílení zásady partnerství v jejich programech na stávající období v souladu s článkem 11 obecného nařízení o EFRR, ESF a Fondu soudržnosti; doporučuje zejména novým členským státům, které nemají mnoho zkušeností s budováním účinných partnerství, aby zásadu partnerství a transparentnosti při uskutečňování operačních programů neustále posilovaly;

24.

vyzývá členské státy, aby se vyvarovaly nepřiměřených prodlev při hrazení nákladů za dokončené projekty, a upozorňuje na to, že platební neschopnost způsobená takovým postupem často příjemcům, jimiž jsou hlavně místní orgány a neziskové organizace, brání vykonávat další činnost, jež je vlastní oblasti, jíž se věnují;

25.

připomíná, že zpoždění při provádění strukturální politiky jsou mimo jiné způsobena značnou nepružností postupů, a proto je třeba tyto postupy zefektivnit a jasně rozdělit odpovědnosti mezi EU, členské státy a regionální a místní orgány;

26.

vybízí členské státy, aby s regionálními a místními orgány úzce spolupracovaly již v průběhu fáze plánování národního strategického referenčního rámce, aby zajistily optimální provádění vnitrostátních strategií a zcela naplňovaly ideály víceúrovňového řízení;

27.

zdůrazňuje, že je nezbytné podporovat spolupráci mezi soukromým a veřejným sektorem formou veřejně-soukromých partnerství, aby bylo možné realizovat množství klíčových projektů, které zvýší efektivitu investic;

28.

konstatuje, že je zapotřebí hodnocení koordinace a komplementarity programů strukturálních fondů a programů pro rozvoj venkovských oblastí; poukazuje na to, že zkušenosti z praxe svědčí o tom, že součinností mezi oběma programy se dostatečně nevyužívá;

29.

oceňuje zvýšené povědomí o významu, jaký má pro účinné uplatňování veřejných politik a spravování fondů EU posilování institucionálních a správních kapacit; vyzývá k tomu, aby ve všech regionech spadajících pod cíl „Konvergence“ bylo vynaloženo značné úsilí na posílení institucionálních kapacit a na zvýšení profesionality veřejných orgánů;

30.

zdůrazňuje potřebu zaměřit se také na politiku soudržnosti ve venkovských oblastech vzhledem k tomu, že územní soudržnost může být dosažena pouze rozvojem rovnováhy mezi městem a venkovem;

31.

oceňuje zejména skutečnost, že nové členské státy do svých operačních programů na období 2007–2013 začlenily výsledky iniciativ Společenství URBAN a EQUAL; schvaluje úsilí členských států o uplatňování integrovaných plánů pro udržitelný městský rozvoj, neboť ve městech sídlí průmyslová odvětví, na nichž závisí hospodářský růst a tvorba pracovních míst; dále se domnívá, že je třeba plně využít potenciálu programů evropské územní spolupráce, a taktéž nástrojů Jessica, Jaspers, Jeremie a Jasmine, aby se urychlil rozvoj a dosáhlo se vyššího růstu;

32.

vyzývá členské státy, aby u všech projektů v rámci strukturálních fondů vzaly v úvahu dopad na ženy a genderový rozměr;

33.

domnívá se, že pokud jde o způsob, jakým se členské státy při přípravě svých národních strategických referenčních rámců a operačních programů rozhodly uplatnit rámec obsažený ve strategických obecných zásadách pro soudržnost, nelze vyvodit žádné hodnotící závěry; oceňuje, že všechny členské státy vynaložily ve všech fázích značné úsilí na to, aby v rámci svých specifických potřeb a omezení splnily priority politiky soudržnosti;

34.

domnívá se, že transparentnost při přidělování finančních prostředků a zjednodušení administrativy, jež by možným příjemcům finančních prostředků ze strukturálních fondů usnadnila přístup k informacím, jsou klíčovým předpokladem pro dosažení všeobecných cílů politiky soudržnosti;

35.

vyzývá členské státy k posílení opatření, která zavádějí proto, aby při provádění politiky soudržnosti byl uplatňován plně funkční integrovaný přístup, čímž se zajistí, že budou řádně zohledněny veškeré aspekty jednotlivých operačních programů;

36.

podporuje Komisi v jejím úsilí zajistit, aby členské státy používaly účinné kontrolní systémy, a tudíž byly schopny provádět řádnou finanční správu výdajů Společenství;

37.

konstatuje, že stávající globální hospodářská krize navodila ve všech členských státech novou situaci, která si vyžádá přehodnocení a případné změny investičních priorit; vítá výše uvedené návrhy Komise, kterými se mění nařízení tak, aby odpovídala potřebám Unie za těchto výjimečných okolností, a znovu opakuje svoje stanovisko, že politika soudržnosti je pro hospodářskou obnovu na celém území Unie zásadní; odmítá proto jakékoli snahy o opětovné přesunutí této politiky na vnitrostátní úroveň;

38.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.