Závěrečná zpráva úředníka pro slyšení ve věci COMP/A/37.507 – AstraZeneca

(v souladu s články 15 a 16 rozhodnutí Komise 2001/462/ES, ESUO ze dne 23. května 2001 o mandátu úředníků pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže – Úř. věst. L 162, 19.6.2001, s. 21.)

(2006/C 291/03)

Návrh rozhodnutí ve výše uvedené věci vyvolává tyto připomínky:

Vyšetřování bylo zahájeno po společné stížnosti podané 12. května 1999 společností Generics (Spojené Království) Ltd a společností Scandinavian Pharmaceuticals Generics AB (dále obě jen „Generics“ nebo „stěžovatel“) podle článku 82 ES a článku 54 EHP proti farmaceutické společnosti Astra AB (nyní AstraZeneca AB) a AstraZeneca Plc (dále obě jen „AstraZeneca“) (1) v souladu s článkem 3 nařízení Rady č. 17/62 (2).

Věc se týká zneužití vládních postupů ze strany společnosti AstraZeneca, kterým měli být vyloučeni výrobci generik a paralelní obchodníci z hospodářské soutěže s výrobkem „Losec“ společnosti AstraZeneca. To spočívalo ve zneužití patentového systému tím že vědomě podávala patentovým úřadům nesprávné údaje s cílem dosáhnout rozšíření základní ochrany patentu pro Losec, a také ve zneužití systému registrace uvádění léčivých přípravků na trh odhlášením původní verze výrobku Losec ve formě tobolek ve vybraných zemích, aby zabránila registraci generické podoby výrobku Losec a vyloučila paralelní obchod.

Sdělení o námitkách bylo společnosti AstraZeneca zasláno 29. července 2003 v souladu s článkem 2 nařízení č. 2842/98 (3). Ve stejnou dobu byl společnosti AstraZeneca ve formě dvou CD-romů poskytnut seznam dokumentů ze spisu Komise s kopiemi přístupných dokumentů z tohoto seznamu.

AstraZeneca předložila společnou odpověď dne 3. prosince 2003 (datum doručení) a požádala o ústní slyšení podle článku 5 nařízení Komise (ES) č. 2842/98.

Měl bych zmínit, že s ohledem na své právo nahlížet do spisu AstraZeneca zastávala názor, že útvary Komise byly povinny vést záznamy o svých jednáních se stěžovatelem a že tyto měly být přiloženy ke spisu. GŘ pro hospodářskou soutěž uvádí, že se v konečném rozhodnutí opíralo výlučně o písemná podání, která stěžovatel předložil v souvislosti s předmětnými jednáními. Domnívalo se, že nemělo žádnou povinnost předkládat zápisy z těchto jednání, pokud by tyto zápisy nebyly použity jako důkaz pro konečné rozhodnutí. Domnívám se, že toto stanovisko je souladu s judikaturou Soudu prvního stupně (spojené věci T-191/98 a T-212/98 až T-214/98 – Atlantic Container Line, odstavce 377, 386, 394-395). Na základě této judikatury jsou zápisy z jednání se stěžovatelem, které Komise může – ale nemusí – činit, interními dokumenty, které v zásadě nemusejí být zpřístupněny, pokud je Komise nepoužije pro konečné rozhodnutí.

Stěžovateli bylo zasláno 7. listopadu 2003 sdělení o námitkách bez důvěrných informací a 8. ledna 2004 odpověď společnosti AstraZeneca bez důvěrných informací. Stěžovatel předložil své připomínky ke sdělení o námitkách dne 16. prosince 2003, které byly dále předány společnosti AstraZeneca.

Aby byla umožněna dvěma bývalým zaměstnancům společnosti AstraZeneca účast na ústním slyšení, bylo toto slyšení odloženo. Uskutečnilo se 16. a 17. února 2004 za účasti společností AstraZeneca a Generics. AstraZeneca předložila před i po ústním slyšení dne 9. března 2004 nové informace, zejména aby reagovala na záležitosti, na které bylo poukázáno při ústním slyšení.

Dopisem ze dne 23. listopadu 2004 Komise umožnila společnosti AstraZeneca předložit připomínky k řadě skutečností, které nejsou ve sdělení o námitkách výslovně uvedené, o které se však Komise může opírat při konečném rozhodnutí proti společnosti AstraZeneca („dopis o skutečnostech“). Na žádost jsem prodloužil lhůtu pro předkládání připomínek k tomuto dopisu o skutečnostech do 13. ledna 2005. Dále jsem zaručil, že společnosti AstraZeneca byly poskytnuty všechny dodatečné dokumenty bez důvěrných informací, které se dostaly do spisu Komise po vydání sdělení o námitkách. AstraZeneca předložila své připomínky k dopisu o skutečnostech dopisem ze dne 21. ledna 2005.

Dospěl jsem k názoru, že návrh rozhodnutí se zabývá pouze námitkami, u kterých byla stranám poskytnuta příležitost oznámit svá stanoviska.

Ve světle výše uvedených skutečností se domnívám, že práva na slyšení všech účastníků řízení byla v tomto případě dodržena.

(1)  S účinkem od 6. dubna 1999 Astra AB sloučena se společností Zeneca Group Plc v britskou společnost United Kingdom company AstraZeneca Plc.

(2)  Nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, první nařízení, kterým se provádějí články 85 a 86 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 13, 21.2.1962, s. 204.)

(3)  Nařízení Komise č. 2842/98/EHS ze dne 22. prosince 1998 o slyšení stran v určitých jednáních podle článků 85 a 86 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 354, 30.12.1998. s. 18 – 21).