9.5.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 110/8

1.1

Politika hospodářské soutěže Evropské unie byla velmi dlouho považována za klenot evropské integrace a danost, již nelze zpochybňovat. Během diskuse o Ústavní smlouvě přesto došlo na otázky týkající se oprávněnosti politiky, jejímž cílem je zajistit „svobodnou a rovnou soutěž“. Po reformě nástrojů antimonopolní kontroly přistoupila Evropská komise k reformě režimu státních podpor prostřednictvím akčního plánu. Zveřejnění zprávy za rok 2004 dává EHSV příležitost k celkovému zhodnocení cílů a metod politiky Společenství pro hospodářskou soutěž, zejména v souvislosti:

1.2

Zpráva obsahuje „zasazení do politického kontextu“ od generálního ředitele GŘ pro hospodářskou soutěž a dále předestírá přehled činností Komise:

1. května roku 2004, jenž byl rokem rozšíření o deset nových členských států, vstoupila v platnost reforma právních předpisů Společenství pro hospodářskou soutěž.

2.1

Zpráva zdůrazňuje souvislost mezi politikou hospodářské soutěže na straně jedné a revidovanou Lisabonskou strategií, tj. konkurenceschopností, růstem, zaměstnaností a udržitelným rozvojem, na straně druhé. Komise by proto ráda zaměřila svoji činnost na odvětví klíčová pro vnitřní trh a lisabonskou agendu, a to položením důrazu na odstraňování překážek hospodářské soutěže v nedávno liberalizovaných odvětvích i v některých jiných regulovaných odvětvích, zejména v telekomunikacích, poštovních službách, energetice a dopravě. Spojitost s lisabonskou agendou by si zasloužila lepší zdůvodnění a formulaci.

2.2

Základní otázkou, kterou je třeba si klást, je, zda by politika hospodářské soutěže měla odrážet konjunkturální politické priority, či zda by spíše měla být založena na vlastních, nezávislých principech. EHSV dává přednost druhému pojetí, a to z následujících důvodů:

2.2.1

Podniky, spotřebitelé a hospodářské a sociální subjekty potřebují stabilní a předvídatelný právní rámec. Bude-li se politika hospodářské soutěže měnit podle momentálních priorit, stane se zdrojem právní nestability, a stěží tak podpoří investice a zaměstnanost.

2.2.2

Vytvoření volné a nenarušené soutěže je zásadním cílem samo o sobě, nikoli s ohledem na konjunkturální strategii, ale pro zajištění správného fungování evropského jednotného vnitřního trhu. V opačném případě tento trh ztratí veškerý smysl a výhody, jež může přinést evropské ekonomice, tj. stimulaci poptávky, rozšíření nabídky a sílu trhu se 450 miliony spotřebitelů.

2.2.3

V dnešní rozšířené Unii jsou rozdíly v úrovni ekonomických a sociálních podmínek jednotlivých členských zemí velmi silné. V této souvislosti nabývá politika hospodářské soutěže zvláštní naléhavosti. Jinými slovy, zajištění skutečně volné a nenarušené hospodářské soutěže je určující pro to, aby hospodářské a sociální subjekty, ať již pocházejí z nejbohatších zemí, či z těch nejméně rozvinutých, měly zaručenu rovnost příležitostí a rovné zacházení a aby tak existovaly podmínky pro posílení hospodářské a sociální soudržnosti Unie.

2.2.4

Samostatnost politiky hospodářské soutěže je třeba zachovat a posílit. Je třeba najít soulad též s ostatními politikami Unie, a sice s těmi, jež podporují rozvoj hospodářství, inovací, růstu, zaměstnanosti a hospodářské a sociální soudržnosti. Politika hospodářské soutěže ve světle stávajících a budoucích reforem musí odrážet tuto vizi zaměřenou směrem ven. V tomto duchu musí Komise nutně hledat trvalou rovnováhu, jejímž cílem bude co nejlépe chránit spotřebitele, podniky a obecný zájem Unie. Příprava hlavních směrů pro řešení sporných případů proto musí být založena na určitých imperativech, jimiž jsou:

2.2.5

Je třeba zohlednit zvláštní povahu služeb veřejného zájmu, zejména v oblastech, jakými jsou zdravotnictví, sociální ochrana, školství, a v souladu s tradicemi a působením na národní úrovni respektovat hodnoty jako sociální spravedlnost a transparentnost. V případech, kdy jsou výkony služeb obecného zájmu zcela či částečně svěřovány soukromým provozovatelům, se musí úřady dohlížející na hospodářskou soutěž ubezpečit, že je zaručena rovnost zacházení se všemi potenciálními zainteresovanými stranami, efektivita, kontinuita a kvalita služby. V této souvislosti Výbor vítá práci Komise, jež od rozsudku ve věci Altmark spočívá v upřesnění pravidel financování závazků veřejné služby, což povede ke zvýšení transparentnosti řízení SOHZ.

2.2.6

Obecněji řečeno, problém politiky Společenství pro hospodářskou soutěž je, že stojí na předpokladu ideálního fungování jednotného trhu – na dokonalých a zdarma poskytovaných informacích pro účastníky trhu, volném vstupu a odchodu podniků, na množství trhů podle možností či očekávání jejich účastníků, na nepřítomnosti rostoucích výnosů z rozsahu a nepřítomnosti dominantních postavení. Skutečnost je jiná, především vzhledem k chování některých členských států, jež pokračují v prosazování svého „národního“.

2.2.7

GŘ pro hospodářskou soutěž by mělo vypracovat hospodářská a sociální hodnocení případů, jimiž se zabývá. Dále musí provést analýzy dopadu nejdůležitějších rozhodnutí, které přijalo, a to jak na úrovni hospodářské, včetně globální konkurenceschopnosti Unie, tak na úrovni sociální a z hlediska udržitelného rozvoje.

3.1

Pokud jde o prezentaci zprávy, za účelem lepšího pochopení systému by bylo možno zejména v oblasti státní podpory zlepšit přehlednost zařazením soupisu rozhodnutí, u nichž nebyly vzneseny námitky proti poskytnutí podpory, spolu s vysvětlením důvodů, pro které v určitých případech podpora nespadala do působnosti čl. 87 odst. 1. Tato tabulka by představovala rámec osvědčených postupů a vodítko pro členské státy při poskytování podpory.

3.2

Kromě toho lze vzhledem k rozšíření v roce 2004 vyjádřit politování nad tím, že zpráva nabízí poměrně málo informací o provádění politiky Společenství pro hospodářskou soutěž v nových členských státech. Výbor tedy očekává od zprávy za rok 2005 úplnější a aktuálnější informace.

3.3.1

Ze zprávy vyplývá, že nedílnou součástí politiky hospodářské soutěže se stala ekonomická analýza, což bylo opakovaně požadavkem EHSV. V tomto směru došlo ve vývoji právních předpisů pro hospodářskou soutěž (články 81 a 82) k významnému a pragmatickému pokroku, jenž spočívá v lepší definici trhu a v dalším zjemnění horizontálních a vertikálních postupů.

3.3.1.1

U čl. 81 odst. 3 (výjimka ze zákazu omezujících dohod) si lze povšimnout, že ekonomická analýza byla zdokonalena zvláště zohledněním účinnosti. Podniky tak mohou přistoupit k využití nových technologií, lépe přizpůsobených výrobních postupů, součinnosti plynoucí z integrace pracujících a úspor z rozsahu; mohou také upřednostnit technický a technologický vývoj, např. prostřednictvím společného výzkumu a vývoje.

3.3.2.1

Jak dokládají případy uvedené ve zprávě, politika shovívavosti zaznamenala úspěch. Připomeňme si, že tento mechanismus spočívá v pobídce adresované podnikům, jež hodlají utvořit kartel, k „oznámení“ této dohody orgánům pro hospodářskou soutěž, což jim umožní úplné nebo částečné zproštění udělených pokut. Za tím účelem Komise a některé členské státy zavedly programy shovívavosti, které stanoví podmínky tohoto mechanismu. Tyto programy nabývají pro podniky zvláštního významu, neboť podniky nezávisle na čistě smluvených kartelech zjišťují, že kartely vytvářejí nevědomky, do značné míry výměnou faxů a elektronické pošty mezi svými obchodníky a obchodníky jiných podniků.

3.3.2.2

Zpráva však dostatečně nezdůrazňuje několik fundamentálních problémů, které z toho plynou – stávající programy shovívavosti v EU jsou příliš různorodé jak z hlediska podmínek pro přiznání shovívavosti, tak z hlediska procedurálního; navíc ne všechny národní orgány pro hospodářskou soutěž zavedly programy shovívavosti – učinilo tak pouze 18 z nich (a Komise) (1).

3.3.2.3

Konečně, žádost o shovívavost podaná určitému orgánu nesměřuje automaticky k ostatním orgánům. Za těchto podmínek je pro získání imunity příslušný podnik nucen obrátit se na všechny příslušné orgány pro hospodářskou soutěž. EHSV se domnívá, že je tudíž prvořadým úkolem optimalizovat mechanismus v případě nutnosti opakovaných žádostí podniků. Dále bude nutno zjednodušit stávající postupy tak, aby bylo možno zavést harmonizovaný systém „oznámení“ kartelu, což by automaticky zastavilo jakoukoli účast na kartelu.

3.3.3.1

Dle zprávy se první výsledky získané ESHS jeví jako uspokojivé. Prostřednictvím této sítě Evropská komise a národní orgány pro hospodářskou soutěž ve všech členských státech EU spolupracují a vzájemně se informují o nových případech a rozhodnutích. V případě nutnosti pak koordinují vyšetřování, pomáhají si a provádějí výměnu důkazních materiálů.

3.3.3.2

Tato spolupráce vytváří účinný mechanismus obrany proti podnikům, jež se dopouštějí přeshraničních praktik omezujících hospodářskou soutěž, a podílí se na vyloučení těch, jež porušují pravidla trhu a způsobují značné škody konkurenci a spotřebitelům.

3.3.3.3

Klíčovou otázkou je důvěrnost informací. Ta je zabezpečena specifickou funkcí tzv. ADO („Authorised Disclosure Officer“, úředník oprávněný ke zveřejňování), jejímž prostřednictvím bude jedna nebo více osob mít možnost zasáhnout do přenosu důvěrných informací. Tyto mechanismy byly od 1. května 2004 několikrát použity, zejména s Komisí, a podle všeho úspěšně.

3.3.3.4

Jakkoli hospodářští činitelé považují fungování ESHS za velmi úspěšné, EHSV upozorňuje Komisi na možné budoucí obtíže při zajišťování plné ochrany důvěrných informací s ohledem na rostoucí počet případů ke zpracování.

3.4.1

Článek 82 Smlouvy zakazuje zneužívání jakéhokoli dominantního postavení podniku (nepřiměřené ceny, rozdělení trhu prostřednictvím exkluzivních dohod o prodeji, věrnostní prémie, jejichž cílem je odvrátit dodavatele od konkurentů...). Kromě toho se toto ustanovení vztahuje na kontrolu spojování, jakmile by určité spojení způsobilo zneužití sílícího dominantního postavení podniku, který byl původcem operace. Tento článek, jenž je základním prvkem antimonopolních právních předpisů, bývá v některých ohledech vykládán nejednoznačně, jak lze vypozorovat z rozboru chování podniků a důsledků jejich obchodních praktik. Jinými slovy, pojem zneužití dominantního postavení nebyl ještě náležitě definován, a tudíž je pro podniky někdy obtížné rozpoznat hranice toho, co ještě je, a co již není dovoleno. Pokud se například jedná o zneužívání, jako jsou např. predátorské ceny nebo slevy, může mít určité chování různé účinky: efektivní konkurent může prosperovat na trhu, kde dominantní podnik provozuje určité ceny, zatímco „méně efektivní“ konkurent může být z takového trhu vyloučen. Má politika hospodářské soutěže chránit takové podniky? Nestačilo by naopak vytvořit pravidla založená na zásadě, podle níž je zneužitím pouze vyloučení „výkonných“ konkurentů?

3.4.2

Komise nedávno vydala návrh hlavních směrů pro provádění článku 82, což EHSV schvaluje. Snaží se tímto způsobem nastolit doporučující postup pro hodnocení nejběžnějších praktik, jakými jsou vázané prodeje, slevy či cenové úlevy, které by mohly oslabit konkurenci (2). EHSV vítá úsilí, které vynakládá Komise ve snaze mobilizovat co nejvíce zdrojů v otázce praktik, jež by mohly způsobit újmu spotřebitelům, aby tak prostřednictvím jasného vymezení, co lze považovat za zneužití dominantního postavení, situaci vyjasnila a posílila právní jistotu. Doufá, že tento návrh, který se právě zkoumá, umožní podnikům s dominantním postavením jasně vyhodnotit, zda se chovají řádně, a připomíná, že k dokončení úvah je třeba zajistit dialog se zainteresovanými stranami (podniky, zejména MSP, spotřebitelé, sociální partneři…).

3.5.1

EHSV vítá značný vývoj v pragmatickém duchu, spočívající na jedné straně v zavedení jediného místa pro oznamování spojování a na druhé straně v nezbytném vyjasnění testu konkurenceschopnosti, jenž nyní lépe odpovídá hospodářské realitě a je ve větším souladu s pravidly platnými v hlavních světových systémech kontroly spojování. Ačkoli v praxi je dokazování zvýšené účinnosti jakožto důsledku spojení ještě stále obtížné, lze doufat, že v souvislosti s tímto zlepšením přinese dohled nad spojováním podniků svůj užitek i zájmům evropského spotřebitele.

3.5.2

Pokud se jedná o vztahy mezi velkými maloobchodními řetězci a místními obchody, pozorujeme již několik let fenomén masivního spojování, jež snižuje podíl místních obchodů ve prospěch velkých maloobchodních řetězců. Vzhledem k rozvoji někdy velmi restriktivních obchodních praktik, cenových politik či výše slev v závislosti na objemu koupeného zboží mohou místní obchody obtížně konkurovat cenami výrazné, flexibilní marži velkých řetězců a atraktivitě, která z toho plyne. Ostatně z podobných důvodů jsou výrobci často podrobeni přehnaně vysokému tlaku. Zvyšování počtu spojení musí vést ke sladění cílů politiky hospodářské soutěže s cíli spotřebitelské politiky, aby bylo zajištěno stálé zásobování trhů a rozmanitost nabídky z hlediska jejího zařazení na trhu a kvality. Zároveň by bylo vhodné neomezovat spolupráci malých podniků, nemají-li v daném odvětví významný podíl na globálním trhu.

3.6.1

Zpráva se pozitivně vyjadřuje o výsledcích reorganizace GŘ pro hospodářskou soutěž, a to v reakci na kritiku veřejného mínění adresovanou Komisi na základě některých případů (Airtours/First Choice, Tetra Laval/Sidel a Schneider/Legrand).

3.6.2

Zřízení postu hlavního ekonoma (Chief Competition Economist) a míst pro několik ekonomů do jeho týmu, jmenování skupiny zkušených úředníků, jejichž úkolem bude přezkoumat novým pohledem závěry vyšetřovatelů GŘ pro hospodářskou soutěž v případech citlivých spojení a posílení úlohy poradce-auditora v postupu kontroly spojování představují opatření, jež plní společný cíl přísněji a transparentněji postupovat při vyšetřování v oblasti kontroly spojování. Reaguje se tak na opakující se požadavky EHSV a je třeba je ocenit.

3.6.3

EHSV sice schvaluje jmenování „zmocněnce pro vztahy se spotřebiteli“, jehož úkolem je zastupovat spotřebitele před GŘ pro hospodářskou soutěž, ale lituje, že téměř rok po tomto jmenování neuvádí zpráva podrobné hodnocení skutečného dialogu navázaného s evropskými spotřebiteli. EHSV tedy od zprávy za rok 2005 očekává důkazy, které by umožnily posoudit jeho efektivitu a účinnost. EHSV se k tomuto tématu rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy.

3.6.4

Nedávná stanoviska EHSV osvětlila otázku prostředků, které má Evropská komise k dispozici, zejména pro sledování spojování, a jež jsou považovány za příliš malé vzhledem ke zdrojům, jež mohou aktivovat dotčené subjekty. Tato otázka zůstává nadále otevřená: zdá se, že GŘ pro hospodářskou soutěž trpí nedostatkem kvalifikovaného personálu pro zpracování případů dotýkajících se některých zemí, zejména nových členských států. Výbor nadále překvapuje a zaráží tento nedostatek předvídavosti v řízení lidských zdrojů Komise a žádá, aby byla naléhavě přijata opatření vedoucí k vyřešení této situace.

3.6.5

Navzdory nedávnému úsilí o transparentnost musí Výbor konstatovat, že nelze hovořit o opravdové politice aktivní konzultace zúčastněných stran – pokud jde o horizontální případy posuzované GŘ pro hospodářskou soutěž, nelze z hlediska dobré správy ani jednu informaci o spojování na internetových stránkách Komise považovat za adekvátní pro sběr fundovaných stanovisek občanské společnosti a různých zainteresovaných organizací.

3.6.6

Pokud jde o zveřejňování národních rozsudků v oblasti hospodářské soutěže na internetových stránkách Komise, musíme konstatovat, že zamýšlených cílů poučně informovat nebylo dosaženo (čl. 15 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2003). Na jedné straně si můžeme všimnout, že princip webové stránky je funkční pouze částečně. Neboť zejména nové členské státy téměř anebo vůbec nezasílají rozsudky svých národních soudů. Tato situace ztěžuje sledování toho, jak je uplatňováno právo hospodářské soutěže v těchto zemích, a škodí jeho zamýšlené harmonizaci. Na druhou stranu jsou tyto národní rozsudky přístupné pouze v původním jazyce, což brzdí, ba přímo maří možnost přečíst si je, přičemž tyto rozsudky jistě mají značný praktický význam díky tomu, že poukazují na dosud neznámé problémy.

3.7.1

Evropská komise dne 7. června 2005 předložila akční plán státních podpor, k němuž EHSV vydal vlastní stanovisko (3) a na nějž odkazuje i toto stanovisko. Ve studii zprávy za rok 2004 se však uvádí těchto několik obecných poznámek:

3.7.2

Je nezbytné posílit transparentnost informací určených podnikům přijímajícím individualizovanou podporu (datum oznámení, doklady dodávané členskými státy). Tato transparentnost je o to nutnější, že podniky jsou vystaveny riziku pobírání protiprávních podpor, a to zejména malé a střední podniky, dokonce i velmi malé podniky, zatímco oznamovací postup prováděl členský stát!

3.7.3

Státní orgány pověřené hodnocením, zda podpora splňuje či nesplňuje požadovaná kritéria, nemají vždy všechny informace nezbytné k provedení ekonomické analýzy oznamovacích postupů; například územní samosprávy udělují podporu v oblasti zaměstnanosti a životního prostředí bez optimální analýzy podílů na trhu, což v případě protiprávní podpory zatěžuje podniky velkou finanční nejistotou.

3.7.4

V rámci přezkumu podpor na záchranu a restrukturalizaci pozorujeme, že politika Společenství se stále více zaměřuje na ekonomické důsledky pro konkurenty příjemce státní podpory, zejména pak na prostředky, jež umožňují „odškodnit“ je. Ve snaze předejít narušování hospodářské soutěže tedy Komise uvaluje určitá omezení na přijímající podniky – může se např. jednat o procentuální omezení podílu na trhu v určité geografické oblasti, jako tomu bylo v případě Thomson Multimédia, nebo o povinnost příjemce navázat partnerství s konkurenty.

3.7.5

EHSV vyjadřuje politování nad skutečností, že tato péče zastiňuje neméně klíčový aspekt, jímž jsou dopady takových operací na koncového spotřebitele (zákazníka i daňového poplatníka), neboť Komise dostatečně nezjišťuje, zda podpora zamezí nebo nezamezí poklesu cen, rozšíření sortimentu výrobků a služeb nebo zvýšení kvality. Zájem spotřebitelů je však jádrem politiky hospodářské soutěže a právní předpisy pro státní podporu musí mít tutéž možnost požadovat přísné podmínky pro dlouhodobou analýzu, jako je tomu u kartelů nebo spojování podniků.

3.7.6

EHSV celkově vyjadřuje své znepokojení nad narušením hospodářské soutěže, k němuž by mohlo dojít na základě nesouladu mezi různými členskými státy v oblasti státních podpor. EHSV se především zajímá o často velmi diskriminační povahu státních podpor. Členské státy totiž často vyvíjejí úsilí ve prospěch investic do velkých podniků a jejich záchran, zanedbávají podniky malé a střední (jež přitom vytvářejí čtyři z pěti pracovních míst v Unii) a upřednostňují některá odvětví či druhy podniků. Tato situace brání rozvoji ducha podnikání a vede ke kostnatění ekonomiky, jejíž nedostatečná dynamika pak příliš znevýhodňuje nové subjekty na trhu.

4.1.1

Komise by ve svých příštích zprávách měla věnovat zvláštní pozornost dopadům rozšíření, nebo spíše věnovat zvláštní kapitolu přehledu vývoje legislativy a kontroly v oblasti používání právních předpisů Společenství.

4.1.2

Primárním úkolem pro dosažení vyšší právní jistoty se jeví zjednodušení systému shovívavosti. Vzhledem k citlivosti informací, jež je nutno poskytnout, a nutnosti opakovat týž postup u různých úřadů (neboť kartel má dopady na více členských států) by se měla provést reforma vedoucí k vzájemnému uznávání, bylo by dokonce vhodné vytvořit jediné místo pro příjem oznámení.

4.1.2.1

Dále by bylo velmi žádoucí přiblížit vzájemně národní programy shovívavosti prostřednictvím pružné a nepřímé harmonizace, např. formou „osvědčených postupů“.

4.1.3

Vzhledem k probíhajícímu přezkumu politiky Komise v oblasti zneužívání dominantního postavení u příležitosti návrhu hlavních směrů by mělo být vyjasněno několik otázek za účelem změny hodnocení tohoto zneužívání, a to na základě újmy způsobené spotřebiteli. Komise by měla upřesnit, co je třeba si představit pod pojmem dominantní postavení, a zejména pak co je jeho zneužití a jaké jsou jeho různé typy. Dále by měla upřesnit hranici mezi legitimní hospodářskou soutěží založenou na výkonnosti a konkurencí, jež poškozuje fungování hospodářské soutěže, a poškozuje tedy i spotřebitele.

4.1.4

V oblasti kontroly spojování by zpráva Komise mohla v budoucnu věnovat prostor vývoji příslušných operací a jejich dopadů na spotřebitele, a to za účelem vyhodnocení přínosu zvýšení účinnosti.

4.1.5

Pro zajištění lepší rovnováhy mezi výrobou a distribucí a na úrovni distribuce samé (a aby se zabránilo úplnému vymizení obchodních subjektů ve znevýhodněných venkovských a městských oblastech a v málo obydlených regionech) by měly být zváženy a zhodnoceny nástroje hospodářské soutěže, obchodní regulace a podpora menších společností, aby se nezamezilo přístupu eventuálních zájemců na trh a MSP měly možnost využít státní podpory.

4.1.6

V příštích zprávách by bylo užitečné popsat a sumarizovat vazby mezi „zmocněncem pro vztahy se spotřebiteli“ a spotřebitelskými organizacemi při zkoumání případů – mohly by případně tyto organizace vydat stanovisko nebo poskytnout Komisi informace o spojování, kartelech a zneužívání dominantního postavení? Je nezbytné přinést důkaz, že práce zmocněnce pro vztahy se spotřebiteli je účinná.

4.1.7

Bylo by vhodné vytvořit síť korespondentů pověřených sběrem soudních rozhodnutí, jež by v reálném čase zefektivnila stávající systém, aby se tak zlepšilo fungování systému zveřejňování rozsudků vynesených na národní úrovni. Pro toto opatření by se měly vyčlenit výraznější lidské zdroje a finanční prostředky.

4.2.1.1

Hodnocení fungování politiky hospodářské soutěže musí dávat možnost ověřit, zda tato politika skutečně podporuje „svobodnou a rovnou konkurenci“ v EU, a měřit účinnost boje proti existujícím monopolům a zneužitím dominantního postavení, jejich dopad na vytváření nových podniků a ducha podnikání. Komise by neměla omezovat dohody mezi MSP, jež tímto způsobem čelí konkurenci velkých integrovaných skupin, a měla by aktivovat více prostředků k účinnému boji proti nejvážnějším narušením.

4.2.1.2

K otázce svobodných povolání Komise po svém sdělení ze dne 9. února 2004 vydala zprávu o hospodářské soutěži v tomto odvětví (4), která ukazuje dosažený pokrok při odstraňování omezení konkurence, jež nejsou nezbytná, jako například pevné ceny, pravidla pro reklamu, omezení přístupu k některým vyhrazeným povoláním a úkolům. EHSV vyzývá Komisi, aby dostála svému závazku a utvrdila jednomyslný postoj ze svého stanoviska ke zprávě o politice hospodářské soutěže za rok 2003, podle nějž by zavedení příznivějších konkurenčních mechanismů umožnilo svobodným povoláním zvýšit kvalitu nabídky a poskytovaných služeb, z čehož by měli přímý prospěch spotřebitelé i podniky.

4.2.2.1

EHSV se domnívá, že je nutno analyzovat otázky hospodářské soutěže z hlediska celkové soudržnosti Unie a ptát se, zda stále příliš národní přístupy (přímé nebo „maskované“ veřejné podpory „národních šampionů“, podpory zaměřené na přilákání investic, diskriminační chování, přetrvávání existujících monopolů a zneužívání dominantního postavení atd.) nemají za cíl zachování bariér na jednotném trhu a nesnaží se bránit přibližování hospodářských subjektů Unie. V tomto duchu se musí Komise zabývat též hospodářskými a sociálními analýzami celkového dopadu svých politických rozhodnutí a interpelovat Radu a členské státy, aby došlo ke změně chování a přestaly se vytvářet bariéry, které znevýhodňují zájmy hospodářských a sociálních činitelů.

4.2.3.1

EHSV je Komisi k dispozici pro reflexi o možných cestách, jak zajistit vyšší transparentnost – a respektovat při tom současně zvyklosti při obchodních záležitostech – ve vztahu k subjektům dotčeným politikou hospodářské soutěže: podnikům, hospodářským a sociálním partnerům, spotřebitelům a ostatním příslušníkům občanské společnosti. Zejména v oblasti spojování podniků je nutno zaměřit se na to, jakými prostředky je aktivněji zapojit – jak prostřednictvím konzultačního postupu, tak slyšením –, čímž by se dostálo zákonitostem dobré správy a participativní demokracie. Obecněji řečeno, měla by být zřízena lokální informační síť, jež by seznamovala s prioritami politiky hospodářské soutěže a upozorňovala jak podniky, tak spotřebitele na jejich práva a povinnosti. Byla by založena na síti evropských informačních center GŘ pro podnikání a na všech sítích obchodních a průmyslových komor a spotřebitelských organizací. Takové soustavné a účinné úsilí informovat je nezbytné, zvláště v nových členských státech a kandidátských zemích.

4.2.4.1

Politika hospodářské soutěže je základním předpokladem k zajištění účinného fungování evropského vnitřního trhu. Dysfunkce, které odhaluje, podtrhují naléhavou nutnost zajistit skutečné dokončení jednotného trhu a zamezit praktikám, jež se systematicky snaží vytvářet bariéry. Ovšem tato politika sama o sobě nebude stačit, pokud nebude sladěna se všemi ostatními politikami Unie usilujícími úspěšně realizovat revidovanou Lisabonskou strategii a účinnou politiku na ochranu spotřebitelů. V každém případě je naléhavě nutné definovat hospodářský a sociální plán soudržnosti Unie, v němž by si politika hospodářské soutěže měla zachovat zvláštní úlohu a nalézt nový důvod existence – zajistit rovnost příležitostí pro všechny, kdo vstupují na jednotný trh, aby spotřebitelé, podnikatelé a zaměstnanci skutečně těžili z výhod nejvýraznějšího trhu na světě.