14.1.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 10/9

1)

Zaručuje článek 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na kterou odkazuje článek 6 Smlouvy o Evropské unii, vnější pluralismus informací v odvětví rozhlasového a televizního vysílání v tom smyslu, že ukládá členským státům povinnost zaručovat skutečný pluralismus a skutečnou hospodářskou soutěž v tomto odvětví založenou na systému hospodářské soutěže, který vzhledem k technologickému vývoji zaručuje přístup k sítím a pluralitu provozovatelů, bez možnosti považovat dvoupólové uspořádání trhu za legální?

2)

Vyžadují ustanovení Smlouvy o ES, která zaručují volný pohyb služeb a hospodářskou soutěž, ve smyslu jejich výkladu podaném Komisí ve výkladovém sdělení ze dne 29. dubna 2000 o koncesích v právu Společenství, aby byly koncese přidělovány podle zásad, které zajišťují nediskriminační a rovné zacházení, jakož i transparentnost, proporcionalitu a dodržování práv jednotlivců. Jsou s těmito ustanoveními a zásadami Smlouvy v rozporu ustanovení italského práva stanovená v čl. 3 odst. 7 zákona č. 249/1997, v článku 1 vládního nařízení s mocí zákona ze dne 24.12.2003 č. 352 změněného v zákon č. 112/2004 (zákon Gasparri), jelikož tato ustanovení povolila provozovatelům rozhlasových a televizních sítí „porušujících“ pravidla hospodářské soutěže pokračovat bez přerušení ve výkonu jejich činností, přičemž vyloučila provozovatele, jako je odvolatelka, kteří i když mají příslušnou koncesi, jež jim byla přidělena na základě řádného veřejného zadávacího řízení, nemohli vykonávat činnost, ke které obdrželi koncesi, z důvodu, že jim nebyly přiděleny frekvence (z důvodu jejich nedostatku, což je dáno výše uvedeným pokračováním ve výkonu činnosti provozovatelů takzvaných překračujících sítí)?

3)

Zakládá článek 17 směrnice 2002/20/ES (1) (autorizační směrnice) od 25. července 2003 přímý účinek této směrnice ve vnitrostátním právním řádu a povinnost členského státu, který vydal koncese pro provoz rozhlasového a televizního vysílání (zahrnující právo zavedení sítí nebo poskytování elektronických komunikačních služeb nebo právo na používání frekvencí), uvést tyto koncese do souladu s ustanoveními práva Společenství a musí v sobě tato povinnost zahrnovat nezbytnost skutečného přidělení potřebných frekvencí pro výkon činnosti?

4)

Brání článek 9 směrnice 2002/21/ES (2) (rámcová směrnice) a článek 5 autorizační směrnice, když stanoví veřejné, transparentní a nediskriminační postupy (článek 5) prováděné podle objektivních, transparentních, nediskriminačních a přiměřených kritérií (článek 9), zavedení režimu obecného souhlasu stanoveného vnitrostátním právem (čl. 23 odst. 5 zákona 112/2004), který tím, že povoluje pokračování provozu „tzv. porušujících sítí“, které nebyly vybrány prostřednictvím řízení o veřejné zakázce, má za následek poškození práv, kterých požívají jiné podniky podle právních předpisů Společenství (čl. 17 odst. 2 směrnice ze dne 7.3.2002[,] 2002/20/ES tzv. autorizační směrnice), kterým je bráněno v provozu jejich činnosti, ačkoliv zvítězily v řízení o veřejné zakázce?

5)

Ukládají článek 9 směrnice 2002/21/ES (rámcová směrnice), čl. 5 odst. 2 druhý pododstavec a čl. 7 odst. 3 směrnice 2002/20/ES (autorizační směrnice) a článek 4 směrnice 2002/77/ES (3) členským státům ukončit alespoň k 25. červenci 2003 (viz článek 17 autorizační směrnice) faktické používání frekvencí (provoz zařízení bez koncesí nebo oprávnění vydaných po vyhodnocení uchazečů) s ohledem na rozhlasové a televizní vysílání, jako je vysílání, které bylo provozováno, a tedy nepovolit výkon těchto činností, které jsou provozovány mimo jakékoliv správné plánování využitelných frekvencí a mimo jakoukoliv logiku nárůstu pluralismu, a i v rozporu s týmiž koncesemi přidělenými členským státem po skončení veřejného zadávacího řízení?

6)

Mohl a může se členský stát dovolávat výjimky stanovené v čl. 5 odst. 2 druhém pododstavci směrnice 2002/20/ES (autorizační směrnice) a v článku 4 směrnice 2002/77/ES pouze z důvodu ochrany informačního pluralismu a pro zaručení ochrany kulturní nebo jazykové rozmanitosti, a nikoliv ve prospěch provozovatelů sítí porušujících pravidla hospodářské soutěže již stanovená vnitrostátními právními předpisy?

7)

Musí členský stát pro to, aby mohl využít výjimky stanovené v článku 5 směrnice 2002/20/ES, uvést, jaké jsou cíle skutečně sledované vnitrostátními derogačními právními předpisy?

8)

Může se tato výjimka použít mimo případ držitele veřejnoprávní koncese na televizní vysílání (RAI v Itálii) rovněž ve prospěch soukromých provozovatelů, kteří nezvítězili ve veřejném zadávacím řízení a k újmě podniků, kterým byla naopak řádně poskytnuta koncese v rámci řízení o veřejné zakázce?

9)

Dále neměl by souhrn pravidel vyplývajících z primárního a sekundárního práva Společenství, který se vyznačuje tím, že zaručuje účinnou hospodářskou soutěž (workable competition) rovněž v odvětví trhu rozhlasu a televize, ukládat vnitrostátnímu zákonodárci, aby zamezil nadřazení prodloužení původního přechodného analogového systému spojeného se zahájením tzv. digitálního pozemního vysílání, jelikož pouze v případě tzv. switch-off analogového vysílání (s následným všeobecným přechodem na digitální vysílání) je možné znovu přidělit frekvence uvolněné pro různá použití, zatímco v případě pouhého zahájení procesu přechodu na pozemní digitální vysílání vyvstává riziko následného zhoršení nedostatku disponibilních frekvencí, jenž je způsoben paralelním analogovým a digitálním vysíláním (simulcast)?

10)

Konečně je ochrana pluralismu zdrojů informací a hospodářské soutěže v odvětví rozhlasu a televize, jež je zaručena evropským právem, zajištěna vnitrostátními právními předpisy – jako je zákon č. 112/2004 – které stanoví nové omezení ve výši 20 % zdrojů spojené s novým velice širokým košem (tzv. SIC: čl. 2 písm. [g]; článek 15 zákona č. 112/2004), který zahrnuje rovněž činnosti, které nemají vliv na pluralismus zdrojů informací, zatímco „relevantní trh“ v právu hospodářské soutěže je běžně vymezen tak, že odlišuje trhy v odvětví televize, a dokonce tak, že činí rozdíl mezi placenou televizí a neplacenými televizemi, které vysílají vzduchem (viz mimo jiné případy Komise NO:COMP/JV. 37-BSKYB/Kirch Pay TV Regulation (EEC) NO. 4064/89 Merger Procedure 21/03/2000 e NO. COMP/M.2876-NEWSCORP-TELEPIU' Regulation (EEC) NO. 4064/89 Merger Procedure 2/4/2003)?