—

s ohledem na hlasování dne 22. července 2004, kterým byl pan Barroso zvolen předsedou Komise,

—

s ohledem na prohlášení, s nimiž zvolený předseda Komise vystoupil před Evropským parlamentem v červenci 2004 a dne 26. a 27. října 2004 a před Konferencí předsedů dne 21. října 2004 a 5. listopadu 2004,

—

s ohledem na písemná a ústní prohlášení každého z navržených kandidátů na komisaře během slyšení v příslušných výborech a rozpravy v Evropském parlamentu a na hodnocení kandidátů, která na základě slyšení vydali předsedové výborů,

—

s ohledem na rozhodnutí zvoleného předsedy Komise Barrosa ze dne 27. října 2004 — po vyhodnocení slyšení a rozpravě v Evropském parlamentu — vzít návrh nové Komise předložený Parlamentu zpět,

—

s ohledem na formální představení návrhu nové Komise, s nímž vystoupil zvolený předseda Komise dne 5. listopadu 2004 před Konferencí předsedů, a na jeho prohlášení před Evropským parlamentem dne 17. listopadu 2004,

—

s ohledem na dodatečná slyšení, která konaly parlamentní výbory ve dnech 15. a 16. listopadu 2004 a na hodnocení navržených kandidátů na komisaře po těchto slyšeních,

—

s ohledem na současnou rámcovou dohodu o vztazích mezi Evropským parlamentem a Komisí, kterou schválila Konference předsedů dne 29. června 2000,

—

s ohledem na článek 214 Smlouvy o ES,

—

s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu,

—

s ohledem na články 99 a 103 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že čl. 213 odst. 1 Smlouvy stanoví, že Komise se skládá ze členů „vybraných podle jejich celkové způsobilosti, kteří poskytují veškeré záruky nezávislosti“,

B.

vzhledem k tomu, že je zásadně důležité, aby Komise byla schopna sloužit obecnému zájmu Evropské unie s ohledem na výzvy, které před námi stojí, a s cílem učinit Evropu vůdčím činitelem na světové scéně, který bude podporovat mír, bezpečnost a zdravý hospodářský a sociální rozvoj,

C.

vzhledem k tomu, že v této souvislosti jsou klíčovými prvky pro získání důvěry evropských občanů nezávislost, přístup neprosazující národní zájmy a nestrannost, plné dodržování hodnot a cílů EU a neexistence střetů zájmů,

D.

vzhledem k tomu, že Parlament upozornil na různé obavy v souvislosti s některými kandidáty na komisaře a vyjádřil své zklamání nad nedostatkem věcných a odborných znalostí, který se projevil u některých kandidátů;

1.

vítá demokratickou a právní váhu schvalovacího procesu a zásadní příspěvek, kterým je tento proces pro budování dobrých pracovních vztahů mezi Komisí a Parlamentem, vztahů, které Unie potřebuje;

2.

vítá kroky, které učinil zvolený předseda Barroso při představování svého nového týmu dne 4. listopadu 2004; lituje však toho, že dosud nebylo nalezeno žádné zásadní řešení případných problémů se střety zájmů; žádá proto, aby byly naléhavě přijaty kroky k podrobnému vymezení postupů, kterými bude uplatňován kodex chování;

3.

očekává, že konkrétní závazky, které za svou Komisi učinil zvolený předseda Barroso na plenárním zasedání dne 26. října 2004, pokud jde o aktivní ochranu a podporu základních práv, rovné příležitosti a boj proti diskriminaci, bude nová Komise plně uskutečňovat, a bude pozorně sledovat jejich naplňování;

4.

žádá, aby rámcová dohoda mezi Evropským parlamentem a Komisí, která upravuje dvoustranné vztahy těchto dvou orgánů, byla co nejdříve přezkoumána a aktualizována na základě závazků, které jménem nové Komise vyjádřil její zvolený předseda pan Barroso;

5.

s ohledem na tyto závazky žádá, aby do výše uvedené dohody byly zařazeny níže uvedené body:

6.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a nové Komisi.

—

s ohledem na čl. 214 odst. 2 Smlouvy o ES a čl. 127 odst. 2 Smlouvy o Euratomu,

—

s ohledem na článek 99 jednacího řádu,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady, zasedající na úrovni hlav států nebo předsedů vlád, 2004/536/ES (1) ze dne 29. června 2004 o jmenování pana Josého Manuela Durão Barrosa předsedou Komise,

—

s ohledem na své rozhodnutí ze dne 22. července 2004 (2) o zvolení pana Durão Barrosa předsedou Komise,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2004/642/ES, Euratom (3) ze dne 13. září 2004 a přijaté po vzájemné dohodě se zvoleným předsedou Komise, o osobách, jež zamýšlí jmenovat členy Komise,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2004/753/ES, Euratom (4) ze dne 5. listopadu 2004, přijaté po vzájmené dohodě se zvoleným předsedou, o osobách jež zamýšlí jmenovat členy Komise

—

s ohledem na slyšení navržených kandidátů na členy Komise před příslušnými parlamentními výbory, která probíhala od 27. září do 11. října 2004 a 15. a 16. listopadu 2004,

—

s ohledem na jednání Konference předsedů a zvoleného předsedy Komise, která se konala dne 21. října 2004 a dne 5. listopadu 2004,

—

s ohledem na jednání Konference předsedů ze dne 16. listopadu 2004,

—

s ohledem na prohlášení zvoleného předsedy Komise na plenárním zasedání ve dnech 26. a 27. října 2004 a 17. a 18. listopadu 2004,

1.

zvolil Komisi na funkční období od 22. listopadu 2004 do 31. října 2009;

2.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Radě.

—

s ohledem na výroční zprávu o činnosti evropského veřejného ochránce práv za rok 2003,

—

s ohledem na článek 195 Smlouvy o ES,

—

s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. listopadu 1993 o demokratičnosti, transparentnosti a subsidiaritě a na interinstitucionální dohodu o postupech uplatňování zásady subsidiarity; s ohledem na statut a obecné podmínky pro výkon funkce evropského veřejného ochránce práv; s ohledem na pravidla jednání dohodovacího výboru podle čl. 189b ES (1), a především na jejich část, která se týká pravidel a obecných podmínek pro výkon funkce veřejného ochránce práv,

—

s ohledem na rozhodnutí EP č. 94/262/ESUO, ES, Euratom ze dne 9. března 1994 o statutu a obecných podmínkách pro výkon funkce evropského veřejného ochránce práv (2), především na čl. 3 odst. 8 tohoto rozhodnutí,

—

s ohledem na článek 43 Charty základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na čl. 112 odst. 1 a čl. 195 odst. 2 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Petičního výboru (A6-0030/2004),

A.

vzhledem k tomu, že Listina základních práv je součástí Smlouvy o Ústavě pro Evropu, která byla podepsána hlavami států nebo předsedy vlád a ministry zahraničních věcí 25 členských států Evropské unie v Římě dne 29. října 2004,

B.

vzhledem k tomu, že článek 41 Charty (Právo na řádnou správu) v hlavě V (Občanská práva) stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány a institucemi Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě,

C.

vzhledem k tomu, že článek 42 Charty (Právo na přístup k dokumentům) stanoví, že každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se statutárním sídlem v členském státě má právo na přístup k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise,

D.

vzhledem k tomu, že článek 43 Charty (Veřejný ochránce práv) stanoví, že každý občan Unie a každá fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se statutárním sídlem v členském státě má právo obracet se na evropského veřejného ochránce práv v případě nesprávného úředního postupu v činnosti orgánů, institucí nebo agentur Společenství, s výjimkou Soudního dvora a Soudu prvního stupně při výkonu jejich soudních pravomocí,

E.

vzhledem k tomu, že výroční zpráva evropského veřejného ochránce práv byla formálně předána předsedovi Evropského parlamentu dne 19. dubna 2004 a evropský veřejný ochránce práv Nikiforos Diamandouoros předložil zprávu Petičnímu výboru dne 26. dubna 2004,

F.

vzhledem k tomu, že v roce 2003 opět výrazně stoupl počet stížností podaných evropskému veřejnému ochránci práv a další nárůst je očekáván v důsledku nedávného rozšíření,

G.

vzhledem k tomu, že počet stížností podaných evropskému veřejnému ochránci práv, v nichž občané odůvodněně žádali nápravu nedostatečné otevřenosti a průhlednosti ve fungování evropských institucí, je důvodem k obavám vzhledem k demokratické odpovědnosti Unie,

H.

vzhledem k tomu, že výroční zpráva uvádí příklady individuálních případů, v nichž nebyl shledán nesprávný úřední postup a v nichž evropské orgány, souhlasily s doporučeními veřejného ochránce práv, jakmile byly na stížnost upozorněny, nebo bylo dosaženo smírného řešení, ale také upozorňuje na řadu stížností, které musel evropský veřejný ochránce práv uzavřít kritickou poznámkou,

I.

vzhledem k tomu, že evropský veřejný ochránce práv působil aktivně prostřednictvím šetření z vlastní iniciativy,

J.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament (3) ve svém usnesení ze dne 6. září 2001 o zvláštní zprávě evropského veřejného ochránce práv týkající se vyšetřování zahájeného z vlastní iniciativy ohledně existence Kodexu řádného úředního chování a veřejného přístupu k němu v institucích a orgánech Společenství jednomyslně podpořil Kodex řádného úředního chování Evropské unie doporučený veřejným ochráncem, zatímco Komise tento kodex nepřijala,

K.

vzhledem k tomu, že Smlouva o Ústavě pro Evropu obsahuje právní základ pro budoucí zákon o řádné správě,

L.

vzhledem k tomu, že v příspěvku předloženém dne 23. ledna 2003 Konventu veřejný ochránce práv uvedl, že „nahrazení Smlouvy Ústavou, zejména Ústavou, která zahrnuje základní práva, vyžaduje hlubokou úvahu o úloze Komise jako strážce Smlouvy“,

M.

jak již veřejný ochránce práv zdůraznil ve svém rozhodnutí o stížnosti 995/98/OV, že i když Komise má právo dle vlastní úvahy zahájit řízení pro porušení právních předpisů Společenství, podléhají tato řízení právním omezením stanoveným judikaturou Soudního dvora, který například vyžaduje, aby správní úřady jednaly konzistentně a v dobré víře, vyvarovaly se diskriminace a jednaly v souladu se zásadou proporcionality, rovnosti a legitimních očekávání a respektování lidských práv a základních svobod,

N.

vzhledem k tomu, že Evropský parlament již v prosinci 1999 obdržel žádost veřejného ochránce práv o změnu ustanovení statutu veřejného ochránce práv, která se týkají jeho práva na přístup k dokumentům a na výslech svědků; vzhledem k tomu, že ačkoli Evropský parlament tyto změny ustanovení doporučil, nebyla ještě stále změněna kvůli výhradám ze strany Komise a Rady,

O.

vzhledem k tomu, že evropský veřejný ochránce práv, zklamán negativními postoji k návrhu, v dopise ze dne 17. prosince 2002 předsedovi Evropského parlamentu navrhl, že by otázku revize statutu evropského veřejného ochránce práv mohli společně zhodnotit jeho zaměstnanci a služby Evropského parlamentu,

P.

vzhledem k tomu, že výroční zpráva zmiňuje úsilí, které evropský veřejný ochránce práv věnoval budování sítě mezi národními a regionálními veřejnými ochránci práv, se zvláštním zřetelem na kandidátské země,

Q.

vzhledem k tomu, že výroční zpráva uvádí, že bývalý veřejný ochránce práv pan Söderman i současný veřejný ochránce práv pan Diamandouros naléhali, aby byla v Ústavě výslovně uznána úloha veřejného ochránce práv a ostatních mimosoudních prostředků;

1.

schvaluje výroční zprávu za rok 2003 předanou evropským veřejným ochráncem práv, která podává zevrubný přehled činnosti v daném roce a popis prošetřených případů;

2.

gratuluje prvnímu evropskému veřejnému ochránci práv J. Södermanovi u příležitosti konce jeho úspěšného a významného funkčního období dne 31. března 2003; během sedmi a půl let ve funkci upevnil jádro této instituce a pomohl více než 11 000 občanů dosáhnout nápravy;

3.

oceňuje snahu pana Nikiforose Diamandourose, který od svého nástupu do funkce v dubnu 2003 úspěšně usiluje o zvýšení efektivity sekretariátu evropského veřejného ochránce práv a o podporu řádné veřejné správy, principu právního státu a dodržování lidských práv;

4.

považuje roli evropského veřejného ochránce práv při zlepšování otevřenosti a odpovědnosti v rozhodovacích procesech a správě Evropské unie za významný přínos k vytvoření Unie, v níž jsou rozhodnutí skutečně přijímána „co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“ v souladu s čl. 1 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii;

5.

uznává úsilí evropského veřejného ochránce práv o rozšíření povědomí o svém úřadu mezi veřejností a informování občanů o jejich právech prostřednictvím distribuce materiálů, návštěv členských států a konferencí;

6.

poznamenává, že Komise reagovala pozitivně na návrh evropského veřejného ochránce práv, aby systematicky poskytovala žadatelům a příjemcům grantů a dotací informace o možnosti podat stížnost v případě úředního pochybení;

7.

poznamenává, že výrazný nárůst počtu stížností dokládá úspěch, kterého veřejný ochránce práv dosáhl ve zlepšování povědomí občanů, kteří jsou v kontaktu s institucemi EU, o jejich právech v tomto ohledu;

8.

poznamenává nicméně, že mezi veřejností ještě stále panuje určitá míra zmatení v otázce přesného rozsahu pravomocí evropského veřejného ochránce práv, jelikož asi 75 % stížností nespadá do pravomoci veřejného ochránce práv; s uspokojením však konstatuje, že se v takových případech veřejný ochránce práv snaží stěžovatelům pomoci a odkazuje je proto na jiné orgány, především na Petiční výbor a na národní nebo místní veřejné ochránce práv a přitom se nadále snaží poskytovat občanům správné informace všemožnými výše uvedenými prostředky;

9.

s uspokojením konstatuje, že v mnoha případech evropské orgány podnikly kroky k urovnání stížností, jakmile byly na daný problém upozorněny, a že v jiných případech bylo dosaženo smírného řešení; i nadále vybízí příslušné orgány Společenství, aby respektovaly návrhy doporučení evropského veřejného ochránce práv na nápravu případů úředního pochybení po uzavřeném šetření a aby se řídily dalšími kritickými poznámkami veřejného ochránce práv, a v budoucnu tak podobným případů úředního pochybení zabránily;

10.

s uspokojením konstatuje, že ve čtyřech případech evropský veřejný ochránce práv vyjednával úspěšně a dosáhl smírného řešení, které přineslo pozitivní výsledek oběma stranám, a sedm dalších návrhů na smírné řešení bylo projednáváno koncem roku;

11.

poznamenává, že podobně jako v roce 2003 evropský veřejný ochránce práv vznesl kritickou poznámku týkající se institucí, především Rady, ke stížnostem na potíže při získávání přístupu k dokumentům; připomíná, že se Petiční výbor tímto problémem zabýval ve zprávě, která se týkala stížnosti nevládní organizace „Statewatch“, a že se Rada v této souvislosti zavázala respektovat v budoucnu pravidla pro přístup k dokumentům;

12.

vyzývá všechny orgány a instituce EU k plnému uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (4) v duchu uznání, že přístup k dokumentům poskytnutý evropskými orgány a institucemi je jedním ze základních práv v souladu s článkem 42 Charty základních práv a v upřímné snaze dosáhnout cíle přijímat rozhodnutí „co nejotevřeněji a co nejblíže občanům“; zdůrazňuje, že by orgány a instituce EU měly, dříve než případně uplatní ustanovení o výjimce z principu volného přístupu, každou žádost případ od případu velmi pečlivě prošetřit;

13.

s uspokojením vítá rozhodnutí veřejného ochránce práv o přístupu veřejnosti k pořadům jednání a zápisům ze schůzí předsednictva před ukončením práce Evropského konventu. Přes nepoužitelnost nařízení (ES) č. 1049/2001 veřejný ochránce práv s úspěchem dohlíží na dodržování zásad řádné správy;

14.

připomíná usnesení EP ze dne 14. března 2002 o uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001 (5), v němž vyjadřuje svou lítost nad tím, že Komise nadále na úkor účinnosti právních předpisů Společenství neumožňuje Parlamentu zkoumat celý postup porušení Smlouvy, včetně korespondence mezi Komisí a členskými státy;

15.

podporuje výzvu Komisi, aby předložila návrhy na změnu nařízení (ES) č. 1049/2001, zejména pokud jde o přístup k legislativním dokumentům;

16.

konstatuje, že podobně jako v roce v roce 2003 byla podána řada stížností na nedostatek otevřenosti a průhlednosti ve výběrových řízeních institucí, oblasti, které veřejný ochránce práv připisuje již dlouho velkou důležitost, neboť v souvislosti s výběrovým řízením se dostane do kontaktu s institucemi mnoho občanů; poznamenává, že některé z těchto stížností vyústily v kritickou poznámku evropského veřejného ochránce práv;

17.

s uspokojením konstatuje, že Rada se po dvou stížnostech podaných veřejnému ochránci práv rozhodla následovat doporučení veřejného ochránce práv a umožnit účastníkům výběrových řízení přístup k jejich písemné části zkoušky s vyznačenými opravami, a sjednotila tak v tomto případě postup s Parlamentem a Komisí;

18.

naléhá na EPSO (Evropský úřad pro výběr pracovníků), interinstitucionální orgán, který bude v budoucnu organizovat většinu výběrových řízení pro instituce EU, aby v zájmu otevřenosti a průhlednosti výběrových postupů respektoval pravidla a postupy, kterých bylo dosaženo během let hlavně díky stížnostem veřejnému ochránci práv a jeho doporučením;

19.

poznamenává, že mnoho stížností, které byly uzavřeny kritickou poznámkou veřejného ochránce práv, se týkalo zpožděných odpovědí na korespondenci, nezodpovězení nebo nedostatečných či nezdvořilých odpovědí; proto připomíná orgánům a institucím, že adekvátní a korektní komunikace s občany je v jejich vlastním zájmu;

20.

s uspokojením konstatuje, že bylo v roce 2003 zahájeno pět případů šetření z vlastní iniciativy, z nichž jedno se týkalo integrace postižených osob a mělo zajistit, aby nebyly diskriminovány ve vztahu k orgánům EU, v souladu s článkem 26 Charty základních práv Evropské unie;

21.

připomíná, že Parlament schválil výše uvedené usnesení o Kodexu řádného úředního chování pro orgány a instituce EU a že od té doby opakovaně požadoval, aby byl tento kodex uplatňován všemi orgány a institucemi; lituje, že Komise doposud celý kodex neschválila a neuplatnila;

22.

připomíná, že dne 25. září 2003 místopředsedkyně Komise Loyola De Palacio během rozpravy o výroční zprávě evropského veřejného ochránce práv za rok 2002 v plénu uvedla, že návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu obsahuje právní základ budoucího právního předpisu o řádné správě, který by měl být závazný pro všechny orgány a instituce Unie; souhlasí s názorem veřejného ochránce práv, že by Komise měla zahájit přípravné práce zaměřené na přijetí takového předpisu;

23.

vyzývá veřejného ochránce práv, aby až do přijetí právního předpisu o řádné správě spolupracoval s Petičním výborem při dalším rozvíjení kritérií řádného správního chování a zajišťování jejich uplatňování Komisí, s ohledem na postup při porušení právních předpisů Společenství stanovený v rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o stížnosti 995/98/OV;

24.

je toho názoru, že by veřejný ochránce práv měl mít v rámci šetření neomezený přístup k dokumentům; konstatuje, že uplynulo téměř šest let od návrhu veřejného ochránce práv změnit čl. 3 odst. 2 statutu veřejného ochránce práv v otázce přístupu veřejného ochránce práv k dokumentům a v otázce slyšení svědků, ke kterým Evropský parlament dne 6. září 2001 (6) přijal usnesení; lituje toho, že toto usnesení (7) nebylo schváleno kvalifikovanou většinou v Radě;

25.

podporuje potřebu revidovat statut veřejného ochránce práv, jak byl schválen 9. března 1994, vzhledem k vývoji během posledních deseti let, včetně pravomocí Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) provádět šetření a přijetí nařízení (ES) č. 1049/2001 o přístupu k dokumentům, jak bylo navrženo Jacobem Södermanem v jeho dopise ze dne 17. prosince 2002 předsedovi Patu Coxovi;

26.

oceňuje dobrý pracovní vztah mezi úřadem evropského veřejného ochránce práv a Petičním výborem, včetně postupu vzájemného předávání případů, pokud je to vhodné, což vedlo k přímému předání šesti stížností tomuto výboru a dalším 142 stěžovatelům bylo doporučeno předložit petici;

27.

chválí vytvoření sítě národních a místních veřejných ochránců práv a dalších orgánů, kterým jsou předávány stížnosti, které nespadají do pravomoci evropského veřejného ochránce práv; považuje za užitečné, aby měl Petiční výbor přístup do této sítě, nebo aby vytvořil podobnou síť ve spolupráci s úřadem evropského veřejného ochránce práv;

28.

vyzývá veřejného ochránce práv, aby ve spolupráci s národními a regionálními veřejnými ochránci práv pokračoval ve svém úsilí o ustavení souhrnného a účinného systému opravných prostředků mimosoudní povahy ve prospěch evropských občanů, kteří se domnívají, že jejich práva podle evropských právních předpisů byla porušena;

29.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení a zprávu Petičnímu výboru, Radě, Komisi, evropskému veřejnému ochránci práv, vládám a parlamentům členských států a veřejným ochráncům práv nebo odpovídajícím orgánům v členských státech.

—

s ohledem na své předchozí usnesení o Pobřeží slonoviny,

—

s ohledem na Dohodu o partnerství AKT-EU podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000,

—

s ohledem na dohodu Linas-Marcoussis podepsanou všemi účastníky občanské války na Pobřeží slonoviny dne 24. ledna 2003,

—

s ohledem na dohodu Akkra III, podepsanou účastníky konfliktu dne 30. července 2004, kterou se stanoví jasný časový plán pro uplatnění dohody Linas-Marcoussis, zejména pokud jde o politické reformy a proces odzbrojení, demobilizace a reintegrace s cílem připravit půdu pro svobodné a průhledné volby do konce roku 2005,

—

s ohledem na prohlášení předsednictví jménem Evropské unie ze dne 7. listopadu 2004,

—

s ohledem na společné prohlášení Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS) a EU o situaci na Pobřeží slonoviny ze dne 8. listopadu 2004,

—

z ohledem na komuniké z 19. zasedání Rady pro mír a bezpečnost Africké unie ze dne 8. listopadu 2004,

—

s ohledem na prohlášení generálního tajemníka Organizace spojených národů Kofiho Annana ze dne 9. listopadu 2004,

—

s ohledem na postoj hlav afrických států zaujatý v Abuži dne 12. listopadu 2004 a na rezoluci Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č.1572 jednohlasně přijaté dne 15. listopadu 2004,

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 4. listopadu 2004 vláda Pobřeží slonoviny porušila dohodu o příměří a letecky zaútočila na povstalce v Bouaké a Korhogo v bezpečnostní zóně na severu,

B.

vzhledem k tomu, že dne 6. listopadu 2004 vládní letectvo bombardovalo francouzské mírové síly v této oblasti, a přitom zabilo 9 a zranilo 31 osob, což vedlo Francii ke zničení převážné části leteckých sil země, což naopak vedlo provládní bojovníky k útokům v ulicích Abidžanu, k obtěžování a zastrašování cizinců, založení požáru francouzské školy a plenění francouzského majetku,

C.

vzhledem k tomu, že francouzské síly a síly OSN operující na Pobřeží slonoviny (UNOCI) o síle přibližně 10 000 vojáků monitorují bezpečnostní zónu a smějí použít nezbytné prostředky pro předcházení nepřátelským akcím,

D.

vzhledem k tomu, že osm opozičních novin bylo zakázáno orgány Pobřeží slonoviny, kanceláře několika nestátních novin byly vypleněny a vyrabovány provládními bojovníky a mezinárodní rozhlasová vysílání byla sabotována a že státní rozhlasové a televizní vysílání podněcovalo obyvatelstvo k etnicky motivovanému násilí a xenofobii a vedlo k masivnímu exodu cizích státních příslušníků,

E.

připomínaje, že destabilizace Pobřeží slonoviny má staré a hluboké příčiny, zejména zhoršení hospodářské a sociální situace;

F.

vzhledem k tomu, že pokračující násilí má vážné důsledky pro již existující obtížnou humanitární situaci země, kde přibližně jedem milion obyvatel závisí na mezinárodní humanitární pomoci, a že řada humanitárních misí musela být přerušena, a vzhledem k tomu, že masivní přesun obyvatel Pobřeží slonoviny by mohl destabilizovat okolní část západní Afriky, zejména Libérii;

G.

vzhledem k tomu, že nedostatečné zahraniční financování také prohlubuje humanitární krizi;

H.

vzhledem k tomu, že podle dohod z Akkry měly být od 15. října 2004 odzbrojovány povstalecké síly a milice, k čemuž nedošlo;

I.

vzhledem k tomu, že bojující strany nedodržely ani lhůty pro politické reformy, ani lhůty pro odzbrojení uvedené v dohodě Akkra III;

J.

vzhledem k tomu, že bez sjednocení země nelze uspořádat referendum ani svobodné a spravedlivé volby;

K.

vzhledem k tomu, že nebyly dodrženy závazky týkající se lidských práv, demokratických zásad a právního státu, které jsou hlavními pilíři Dohody z Cotonou;

L.

vzhledem k tomu, že v Jižní Africe byla díky zprostředkování jihoafrického prezidenta Mbekiho zahájena nová diplomatická kapitola s cílem najít politické řešení krize;

1.

poté, co hlavy afrických států přijaly svůj postoj dne 12. listopadu 2004, vítá rezoluci Rady bezpečnosti uvalit okamžité zbrojní embargo a hodlá, pokud se bojující strany nezaváží k respektování dohod, zmrazit zahraniční účty a neumožnit zahraniční cesty jakýchkoli osob, které by nadále ohrožovaly mírový proces a proces národního usmíření v zemi a žádá orgány Pobřeží slonoviny, aby ukončily veškerá rozhlasová a televizní vysílání vyzývající k nenávisti, netoleranci a násilí;

2.

připomíná památku všech obětí nedávného vývoje situace po porušení dohod o příměří; vyjadřuje soustrast rodinám obětí, obyvatel Pobřeží slonoviny, dalších Afričanů i Evropanů, v souvislosti se spáchaným násilím, zejména násilím vůči ženám; odsuzuje akty násilí a xenofobie i rabování a žádá vládu Pobřeží slonoviny, aby ukončila tyto excesy a beztrestnost jejich pachatelů a podněcovatelů;

3.

naléhavě vybízí bojující strany, aby:

4.

vítá mandát Africké unie a ECOWAS svěřený jihoafrickému prezidentovi Mbekimu spojený s úlohou zprostředkovatele v konfliktu a zapojení Africké unie do politického řešení krize na Pobřeží slonoviny a ujišťuje svou plnou podporou tomuto úsilí i ECOWAS, aby společně s Organizací spojených národů nalezly rychlé a trvalé řešení současné krize;

5.

vyjadřuje politování nad tím, že současné složení mírových sil není dostatečně mnohonárodnostní;

6.

žádá členské státy Evropské unie, aby se aktivně zapojily do podpory mírové mise OSN a Francie, a lituje, že mise Licorne, zajišťovaná výhradně francouzskými silami, neměla evropský rozměr;

7.

odsuzuje ničení sídel politických stran a deníků opozice i sabotáže proti zahraničním rozhlasovým vysílačům;

8.

vyzývá vládu Pobřeží slonoviny a zástupce nových sil, aby uplatňovaly dohodu Akkra III a přijaly opatření nezbytná k zajištění právního státu a k zajištění ochrany dodržování lidských práv;

9.

žádá Radu, aby se v souvislosti s předcházením konfliktů zabývala hlubokými příčinami krize, zejména v hospodářské a politické oblasti a podpořila rozmístění mírových sil Africké unie v rámci nástroje na podporu udržení míru Evropského rozvojového fondu; vyzývá EU a mezinárodní společenství, aby zvýšily finanční prostředky pro humanitární pomoc na Pobřeží slonoviny, jakmile situace umožní zajištění rozsáhlejších a nezbytně potřebných operací;

10.

vyzývá Radu, aby v této souvislosti zvážila konzultace mezi EU a Pobřežím slonoviny podle článků 9 a 96 Dohody z Cotonou;

11.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, generálnímu tajemníkovi OSN, Africké unii a ECOWAS a prezidentu a vládě Pobřeží slonoviny.

—

s ohledem na svá předchozí usnesení o Tibetu a situaci v oblasti lidských práv v Číně a s ohledem na svá usnesení o situaci v oblasti lidských práv ve světě,

—

s ohledem na usnesení ze dne 19. prosince 2002 (1) o případu Tenzina Deleka Rinpocheho a Lobsanga Dhondupa,

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že dne 2. prosince 2002 prozatímní lidový soud v Kardze (Gandzi) v tibetské automní oblasti Kardze v provincii S-čchuan, odsoudil Tenzina Deleka Rinpocheho, vlivného budhistického kněze, k trestu smrti s odkladem na dva roky a jeho společník Lobsang Dhondup byl popraven dne 26. ledna 2003, oba byli obviněni z údajných politických útoků,

B.

vzhledem k tomu, že oba byli zadrženi začátkem dubna 2002 po bombovém útoku v Čcheng-tu, hlavním městě provincie S-čchuan, ke kterému došlo 3. dubna 2002,

C.

vzhledem k tomu, že Tenzin Delek Rinpoche byl obviněn z nastražení bomby a z podněcování k separatismu, ale jeho vina nebyla prokázána,

D.

vzhledem k tomu, že Tenzin Delek Rinpoche je od zadržení údajně v samovazbě a je již několik měsíců mučen,

E.

vážně znepokojen skutečností, že doba odkladu popravy Tenzina Deleka Rinpocheho uplyne dne 2. prosince 2004,

F.

vzhledem k tomu, že Rada na žádost Evropské rady v současné době přehodnocuje zbrojní embargo vůči Číně, o kterém bylo rozhodnuto v roce 1989 a které se od uvedeného roku také uplatňuje,

G.

vzhledem k tomu, že vláda Čínské lidové republiky v nedávné době přijala zástupce Jeho Svátosti Dalai Lamy,

1.

opětovně vyzývá ke zrušení trestu smrti, vyzývá k okamžitému moratoriu na trest smrti v Číně a naléhá na čínské orgány, aby neprodleně změnily trest smrti udělený Tenzinu Delekovi Rinpochemu na jiný trest;

2.

rozhodně odmítá popravu Lobsanga Dhondupa, která byla vykonána dne 26. ledna 2003;

3.

vyzývá hlavního prokurátora lidové prokuratury v provinci S-čchuan a guvernéra lidové vlády provincie S-čchuan, aby učinili všechny kroky a zabránili popravě Tenzina Deleka Rinpocheho;

4.

naléhavě žádá orgány, aby zaručily, že s Tenzinem Delekem Rinpochem nebude ve vězení špatně zacházeno, žádá o okamžité přezkoumání případu a vyzývá čínské orgány, aby uplatnily veškeré své pravomoci a zajistily, aby byly dodržovány mezinárodní lidská práva a humanitární právní normy a zejména, aby zaručily dodržování mezinárodně uznávaných právních postupů vztahujících se na zadržené osoby;

5.

vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby naléhavě žádaly vládu Čínské lidové republiky, aby respektovala svobodu náboženského vyznání tibetského lidu a zejména, aby zabránila popravě Tenzina Deleka Rinpocheho a žádala nové a spravedlivé soudní řízení;

6.

vyzývá Komisi a Radu, aby v průběhu blížící se schůzky na nejvyšší úrovni EU/Čína vyjádřily své znepokojení v souvislosti s případem Tenzina Deleka Rinpocheho;

7.

vyzývá Radu a členské státy, aby zachovaly embargo EU na obchod se zbraněmi s Čínskou lidovou republikou a neoslabovaly stávající národní omezení tohoto prodeje zbraní; domnívá se, že toto embargo by mělo být zachováno až do doby, kdy EU přijme právně závazný Kodex o vývozu zbraní a kdy Čínská lidová republika podnikne konkrétní kroky pro zlepšení situace v oblasti lidských práv v zemi, mj. ratifikací Mezinárodního paktu o občanských a politických právech OSN a plným dodržováním práv menšin;

8.

vítá propuštění nejdéle zadržovaných tibetských vězňů svědomí Ngawanga Sangdroly a Jigma Sangpy a naléhavě žádá čínské orgány, aby pokračovaly v propouštění vězňů;

9.

vyzývá vládu Čínské lidové republiky, aby urychlila probíhající dialog se zástupci Dalai Lamy s cílem dosáhnout bez dalšího odkladu oboustranně přijatelného řešení tibetské záležitosti;

10.

v této souvislosti opětovně vyzývá Radu, aby jmenovala zvláštního zástupce EU pro tibetské záležitosti a účinně tak přispěla k mírovému řešení této záležitosti;

11.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, generálnímu tajemníkovi OSN, čínské vládě, guvernérovi provincie S-čchuan a hlavnímu prokurátorovi lidové prokuratury provincie — S-čchuan.

—

s ohledem na usnesení Afrického výboru pro lidská práva z března 2004 proti Eritreji,

—

s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,

A.

hluboce znepokojen neustále se zhoršujícím stavem lidských práv v Eritreji a zděšen zjevným nedostatkem spolupráce eritrejských státních orgánů navzdory opakovaným výzvám mezinárodních organizací pro lidská práva a nevládních organizací,

B.

vzhledem k tomu, že eritrejské bezpečnostní síly zatkly dne 4. listopadu 2004 tisíce mladých lidí a dalších osob podezřelých z vyhýbání se branné povinnosti, a obávaje se, že vězňům může hrozit mučení a špatné zacházení,

C.

vzhledem k tomu, že při údajném pokusu o útěk z vojenské věznice Adi Abeto dne 4. listopadu 2004 zemřelo nejméně 12 osob,

D.

vzhledem k tomu, že mnoho mladých lidí uprchlo ze země, aby se vyhnuli branné povinnosti, a mnozí z těch, kteří byli do Eritreje navráceni z Malty a Libye, byli zatčeni, mučeni a posláni do tajného vězení, kde jsou mnozí z nich dosud zadržováni v izolaci,

E.

ostře odsuzuje pokračující věznění skupiny bývalých členů vládnoucí strany, takzvané Asmary 11, kteří se zasazovali o demokratizaci, a to od září 2001, aniž by jim bylo sděleno obvinění,

F.

vzhledem k tomu, že byl de facto zakázán nezávislý tisk a mnozí novináři byli uvězněni, následkem čehož nyní asociace Reportéři bez hranic řadí Eritreu na třetí místo seznamu nejrepresivnějších států světa, pokud jde o novináře,

G.

vzhledem k tomu, že od září 2001 je v Asmaře zadržováno 13 nezávislých novinářů, z nichž jeden, švédský občan David Issak, nebyl souzen pro žádný trestný čin, a eritrejské úřady odmítají cokoli sdělit o jeho osudu,

H.

vzhledem k tomu, že ústava přijatá v roce 1997, která zaručuje občanské svobody včetně svobody vyznání, nebyla nikdy uplatněna,

I.

vzhledem k tomu, že dodržování lidských práv a základních svobod včetně svobody projevu je jedním ze základních prvků Dohody o partnerství z Cotonou;

1.

ostře odsuzuje veškeré porušování lidských práv v Eritreji a vyzývá státní orgány této země k ochraně lidských práv, k dodržování mezinárodních úmluv a k plné spolupráci s mezinárodními organizacemi pro lidská práva a nevládními organizacemi;

2.

vyzývá vládu Eritreje, aby dodržovala mezinárodní úmluvy o lidských právech;

3.

požaduje důkladné a nezávislé vyšetření incidentu, k němuž došlo dne 4. listopadu 2004 ve vojenské věznici Adi Abeto, při němž bylo údajně zastřeleno nejméně dvanáct vězňů;požaduje,aby ti, kdo nesou za tento incident zodpovědnost, byli postaveni před soud;

4.

vyzývá eritrejské státní orgány, aby v souladu s usnesením Afrického výboru pro lidská práva z března 2004 okamžitě propustily 11 bývalých poslanců;

5.

vyzývá eritrejské státní orgány, aby zrušily zákaz nezávislého tisku a okamžitě propustily 13 nezávislých novinářů a všechny další osoby, které byly uvězněny pouze pro uplatňování svého práva na svobodu projevu;

6.

vyzývá eritrejské státní orgány, aby dodržovaly lidská práva všech zadržovaných osob, a to včetně mladých lidí zatčených dne 4. listopadu 2004, a okamžitě jim umožnily styk s rodinou a s advokáty;

7.

zdůrazňuje, že přikládá velký význam základním svobodám, včetně svobody projevu, svobody sdružování, zejména v oblastech politiky a odborů, a svobody shromaždování;

8.

opakuje svůj požadavek zahájit vnitropolitický proces v Eritreji, jehož by se účastnili předsedové různých stran a zástupci občanské společnosti s cílem najít řešení současné krize a vyslat zemi na cestu demokracie, politického pluralismu a udržitelného rozvoje; v této souvislosti potvrzuje své odhodlání podporovat rozvoj Eritreje a mír, stabilitu a spolupráci v regionu;

9.

vyzývá Radu a Komisi, aby zahájily postup konzultace podle článku 96 Dohody z Cotonou s cílem učinit přítrž porušování lidských práv a připravit cestu pro politický pluralismus;

10.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Evropské komisi, společnému parlamentnímu shromáždění AKT-EU, generálním tajemníkům OSN a Africké unie a vládě a parlamentu Eritreje.