21.10.2004   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 259/8

European Commission

Directorate-General for Competition

Unit A 3 – Enforcement priorities and decision scrutiny

Access to file notice

B-1049 Brussels

1.

Nahlédnutí do spisů Komise je jednou z procesních záruk, jejímž cílem je uplatňování zásady rovných možností a ochrana práva na obhajobu. Nahlédnutí do spisů je upraveno v čl. 27 odst. 1 a 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (1), v čl. 15 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 („prováděcí nařízení“) (2), čl. 18 odst. 1 a 3 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 („nařízení o fúzích“) (3) a čl. 17 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 802/2004 („prováděcí nařízení o fúzích“) (4). V souladu s těmito ustanoveními je Komise před přijetím rozhodnutí na základě ustanovení článků 7, 8, 23 a čl. 24 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a čl. 6 odst. 3, čl. 7 odst. 3, čl. 8 odst. 2 až 6, a článků 14 a 15 nařízení o fúzích povinna umožnit příslušným osobám, podnikům či sdružením podniků uplatnit jejich stanoviska k námitkám, které vůči nim byly vzneseny, a umožnit jim nahlédnout do spisů Komise, aby bylo plně dodrženo právo účastníků řízení na obhajobu. Toto sdělení upravuje rámec pro výkon práva stanoveného v těchto ustanoveních. Tímto oznámením není dotčen způsob, jakým soudy Společenství tato ustanovení interpretují. Zásady uvedené v tomto oznámení se rovněž použijí v případech, kdy Komise zajišťuje uplatňování zásad uvedených v článcích 53, 54 a 57 Dohody o EHP (5).

2.

Shora uvedené zvláštní právo je odlišné od obecného práva na přístup k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001 (6), pro nějž jsou stanovena jiná kritéria a výjimky a které sleduje odlišný cíl.

3.

Pojmem „přístup ke spisům“ se v tomto oznámení rozumí výhradně přístup umožněný stranám, jimž Komise své námitky určila. Ve shora citovaných nařízeních je stejný pojem nebo pojem „přístup k dokumentům“ používán též ve vztahu ke stěžovatelům a jiným zúčastněným stranám. Takové situace jsou však odlišné od situací podniků a sdružení podniků, jimž byly námitky určeny, a proto se na ně definice přístupu ke spisům pro účely tohoto oznámení nevztahuje. Tyto související situace jsou projednány v jiné části tohoto oznámení.

4.

Toto oznámení objasňuje, kdo má ke spisům přístup. Vysvětluje též, k jakým informacím má být přístup umožněn a kdy, a stanoví příslušné postupy přístupu ke spisům. Toto oznámení však neřeší možnost poskytnout dokumenty dříve, než Komise oznámí podnikům námitky, jež je upravena v nařízení o fúzích (7).

5.

Okamžikem zveřejnění nahrazuje toto oznámení předchozí oznámení Komise o přístupu ke spisům z roku 1997 (8). Nové předpisy zohledňují právní předpisy platné k 1. květnu 2004, tj. shora uvedené nařízení č. 1/2003, nařízení o fúzích, prováděcí nařízení a prováděcí nařízení o fúzích a rozhodnutí Komise ze dne 23. května 2001 o mandátu pro úředníky pro slyšení v některých řízeních v oblasti hospodářské soutěže (9). Bere též v potaz judikaturu Soudního dvora Evropských společenství a Soudu první instance Evropských společenství z poslední doby (10) a postupy, které Komise uplatňovala od přijetí oznámení v roce 1997.

6.

Přístup ke spisům v případech hospodářské soutěže má umožnit účinný výkon práv na obhajobu proti námitkám vzneseným Komisí. V případech podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES a v případech podle nařízení o fúzích je přístup ke spisům na žádost umožněn podnikům a sdružením podniků, jimž Komise určila své námitky (11). Veškeré takové podniky a sdružení se dále nazývají „strany“.

7.

„Spisy Komise“ z vyšetřování případů v oblasti hospodářské soutěže (dále jen „spisy“) sestávají z veškerých dokumentů (12), jež byly získány, vypracovány a/nebo shromážděny Generálním ředitelstvím pro hospodářskou soutěž během šetření, na jehož základě vznesla Komise své námitky.

8.

Během šetření podle článků 20, 21 a čl. 22 odst. 2 nařízení (ES) č. 1/2003 a článků 12 a 13 nařízení o fúzích může Komise shromáždit řadu dokumentů, přičemž u některých z nich může po podrobnějším hodnocení vyjít najevo, že s případem nesouvisejí. Takové dokumenty mohou být vráceny podnikům či sdružením podniků, od nichž byly získány. Po vrácení přestávají být součástí spisů.

9.

Strany musejí mít možnost seznámit se s informacemi obsaženými ve spisech Komise, aby na jejich základě mohly účinně vyjádřit své stanovisko k předběžným závěrům, k nimž Komise ve svých námitkách dospěla. Za tímto účelem jim bude umožněn přístup k veškerým dokumentům tvořícím spisy Komise, jak jsou definovány v odstavci 7, s výjimkou vnitřních dokumentů, obchodního tajemství jiných podniků či jiných důvěrných informací (13).

10.

Výsledky studie vypracované v souvislosti s příslušným řízením jsou dostupné spolu s mandátem a metodikou studie. Je však třeba učinit odpovídající opatření k ochraně práv duševního vlastnictví.

11.

Vnitřní dokumenty nemohou mít usvědčující ani osvobozující účinky (14). Nejedná se o součást důkazů, z nichž Komise může vycházet při svých závěrech v daném případu. Stranám proto nebude k vnitřním dokumentům obsaženým ve spisech Komise (15) umožněn přístup. Vzhledem k tomu, že nemají důkazní hodnotu, není omezením přístupu k vnitřním dokumentům dotčen řádný výkon práv stran na obhajobu (16).

12.

Oddělení Komise nejsou povinna vypracovávat žádné zápisy z jednání (17) se stranami či jinými osobami či podniky (18). Pokud se Komise rozhodne vypracovat zápis z takových jednání, představují tyto dokumenty její vlastní výklad vyjádření uvedených na daném jednání, a jsou tudíž považovány za vnitřní dokumenty. Pokud však dotčená osoba či podnik zápis schválí, bude po vyloučení jakýchkoli obchodních tajemství a jiných důvěrných informací též zpřístupněn. Takovéto schválené zápisy představují součást důkazů, z nichž Komise může vycházet při svých závěrech v daném případu (19).

13.

V případě studie vypracované v souvislosti s daným řízením se korespondence mezi Komisí a její smluvní stranou, která obsahuje hodnocení práce smluvní strany nebo se týká finančních aspektů studie, považuje za vnitřní dokument, a není proto přístupná.

14.

Zvláštním případem vnitřních dokumentů Komise je korespondence s jinými veřejnými orgány a vnitřní dokumenty obdržené od takových orgánů (z členských států ES („členské státy“) i nečlenských států). Mezi tyto nepřístupné dokumenty náleží:

15.

V určitých výjimečných případech je možný přístup k dokumentům pocházejícím z členských států, z Kontrolního úřadu ESVO nebo z členských států ESVO po vynětí všech obchodních tajemství či jiných důvěrných informací.

Jedná se zaprvé o případy, kdy jsou v dokumentech členských států uvedena obvinění vůči stranám, která je Komise povinna přezkoumat, nebo pokud jsou tyto dokumenty součástí důkazního materiálu v postupu šetření obdobně jako dokumenty od soukromých stran. Zadruhé bude též umožněn přístup k dokumentům členských států, které souvisejí s výkonem pravomoci Komise v oblasti kontroly fúzí (24). Tyto úvahy se vztahují zejména na následující případy:

16.

Spisy Komise mohou též zahrnovat dokumenty obsahující dvě kategorie informací, tj. obchodní tajemství a jiné důvěrné informace, k nimž může být přístup zcela či zčásti vyloučen (28). Je-li to možné, bude umožněn přístup k verzi originálních dokumentů, která neobsahuje důvěrné informace. Pokud lze důvěrné informace chránit pouze formou souhrnu daných informací, bude stranám umožněn přístup k takovému souhrnu. Veškeré ostatní dokumenty jsou přístupné v originální verzi.

17.

Pokud by zveřejnění informací o obchodní činnosti podniku mohlo daný podnik vážně poškodit, představují takové informace obchodní tajemství (29). Informace, jež mohou být kvalifikovány jako obchodní tajemství, zahrnují: technické a/nebo finanční informace týkající se know-how daného podniku, způsoby odhadování nákladů, výrobní tajemství a postupy, informace o zdrojích dodávek, objemu výroby a prodeje a podílu na trhu, seznamy zákazníků a distributorů, marketingové plány, nákladovou a cenovou strukturu a prodejní strategii.

18.

Kategorie „jiné důvěrné informace“ zahrnuje jiné informace než obchodní tajemství, jež mohou být považovány za důvěrné, pokud by jejich zveřejnění vážně poškodilo dotčenou osobu či podnik. V závislosti na zvláštních okolnostech každého případu se toto ustanovení může vztahovat na poskytnuté informace o podnicích, jež jsou schopny vyvinout velmi podstatný hospodářský či obchodní tlak na své konkurenty nebo obchodní partnery, zákazníky či dodavatele. Soud první instance a Soudní dvůr uznaly, že je možné takovým podnikům legitimně odmítnout sdělit obsah určitých dopisů obdržených od jejich zákazníků, neboť jejich zveřejněním by mohli být jejich autoři vystaveni riziku odvetných opatření (30). Pojem jiné důvěrné informace tudíž může zahrnovat informace, jejichž prostřednictvím by strany mohly identifikovat stěžovatele či jiné třetí strany, které mají oprávněný zájem na utajení totožnosti.

19.

Do kategorie jiných důvěrných informací spadají též vojenská tajemství.

20.

Informace bude klasifikována jako důvěrná, pokud o to dotčená osoba či strana požádají a pokud Komise takové žádosti vyhoví (31).

21.

Žádost o zachování důvěrnosti informací se musí vztahovat na informace v rámci obchodního tajemství či jiných důvěrných informací vymezených shora uvedenými definicemi. Důvody, proč má být daná informace považována za obchodní tajemství či jinou důvěrnou informaci, musejí být opodstatněné (32). Žádosti o zachování důvěrnosti informací se zásadně vztahují pouze na informace, jež Komise obdržela od dané osoby či podniku, nikoli na informace získané z jakéhokoli jiného zdroje.

22.

Informace týkající se podniku, jež je však známa i mimo něj (v případě skupiny mimo tuto skupinu) nebo mimo sdružení, jemuž ji dotčený podnik sdělil, není obvykle považována za důvěrné (33). Informace, jež pozbyla svůj obchodní význam, např. z důvodu uplynutí času, nemůže být nadále považována za důvěrnou. Komise obecně nepovažuje informace o obratu, tržbách a podílu jednotlivých stran na trhu a obdobné informace starší 5 let za informace důvěrné (34).

23.

V řízení podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES nebrání označení informace jako důvěrné jejímu zveřejnění, pokud je nezbytné pro prokázání údajného porušení předpisů („usvědčující dokument“), nebo pokud by na jejím základě mohla být daná strana zproštěna obvinění. V takovém případě může potřeba zajistit práva stran na obhajobu zpřístupněním spisů Komise v co největším rozsahu převážit zájem na ochranu důvěrných informací o jiných stranách (35). Komise posoudí, zda se takovéto okolnosti vztahují na jednotlivé konkrétní případy. U každé informace je v takovém případě nutné posoudit veškeré relevantní prvky, včetně:

Obdobné ustanovení platí pro řízení podle nařízení o fúzích, pokud považuje Komise zveřejnění dané informace pro účely daného řízení za nezbytné (36).

24.

Hodlá-li Komise takovou informaci zveřejnit, musí být dotčené osobě či podniku umožněno předložit verzi dokumentů, která obsahuje předmětnou informaci, není důvěrná a má stejnou důkazní hodnotu jako originální dokumenty (37).

25.

Než Komise oznámí námitky, nemají strany nárok na přístup ke spisům.

26.

Přístup ke spisům bude umožněn na žádost, a to obvykle pouze jednou, poté, co Komise oznámí stranám své námitky, aby byla zaručena zásada rovných možností a ochrana práva stran na obhajobu. Obecně tedy platí, že nebude umožněn přístup k odpovědím stran na námitky Komise.

Straně však bude umožněn přístup k dokumentům obdrženým po oznámení námitek v pozdějším stádiu správního řízení před vydáním konečného rozhodnutí, pokud by takové dokumenty představovaly nový důkaz týkající se obvinění vznesených proti takové straně v námitkách Komise.

27.

V souladu s čl. 17 odst. 1 a 3 nařízení o fúzích a čl. 17 odst. 1 prováděcího nařízení o fúzích bude oznamujícím stranám na žádost umožněn přístup ke spisům Komise ve všech stádiích řízení po oznámení námitek Komise do zahájení konzultace s poradním výborem.

28.

Následující část se týká situací, kdy Komise může nebo musí umožnit přístup k určitým dokumentům obsaženým ve spisech stěžovatelům v antitrustovém řízení a jiným zúčastněným stranám v řízení o fúzi. Bez ohledu na znění příslušných ustanovení nařízení o antitrustovém řízení a o fúzích (38) jsou tyto dvě situace odlišné – co se týče rozsahu, lhůt a práv stran – od přístupu definovaného v předchozí části tohoto oznámení.

29.

Soud první instance rozhodl (39), že stěžovatelé nemají stejná práva a záruky jako strany, proti nimž je vedeno vyšetřování. Stěžovatelé proto nemohou uplatňovat právo na přístup ke spisům zaručené stranám (srov. odst. 0 a 0 výše).

30.

Stěžovatel, jenž byl podle čl. 7 odst. 1 prováděcího nařízení informován, že Komise hodlá jeho stížnost zamítnout (40), však může požádat o přístup k dokumentům, na jejichž základě Komise provedla předběžné posouzení případu (41). Stěžovateli bude umožněn přístup k takovým dokumentům jednou, a to po vyhotovení dopisu, v němž Komise informuje stěžovatele o zamýšleném zamítnutí jeho stížnosti.

31.

Stěžovatelé nemají právo na přístup k obchodním tajemstvím ani jiným důvěrným informacím, jež Komise získala během šetření (42).

32.

V souladu s čl. 17 odst. 2 prováděcího nařízení o fúzích musí být též na žádost umožněn přístup ke spisům v řízení o fúzi jiným zúčastněným stranám, jež byly informovány o námitkách, pokud to nezbytně potřebují pro vypracování svého stanoviska.

33.

Tyto jiné zúčastněné strany jsou strany navrhovaného sloučení jiné než oznamující strany, jako je prodávající a podnik, jenž je předmětem sloučení (43).

34.

Jakákoli osoba, jež sděluje informace či předkládá stanoviska v jakékoli ze situací uvedených v tomto dokumentu nebo následně poskytuje Komisi další informace ve stejném řízení, je povinna jasně s uvedením důvodů označit veškeré materiály, jež považuje za důvěrné, a poskytnout Komisi ve stanovené lhůtě verzi dokumentů, jež není důvěrná, aby byla zřejmá její stanoviska: (44)

35.

Komise může navíc vyzvat podniky (52) ve všech případech, kdy předkládají či předložily dokumenty, aby označily dokumenty či jejich části, jež podle jejich názoru obsahují jejich obchodní tajemství či jiné důvěrné informace, a označily podniky, ve vztahu k nimž mají být takové dokumenty považovány za důvěrné (53).

36.

Pro účely rychlého projednání žádostí o zachování důvěrnosti informací, jež jsou popsány v odstavci 35 výše, může Komise stanovit lhůtu, v níž jsou dotčené podniky povinny: i) odůvodnit svou žádost o zachování důvěrnosti informací ve vztahu ke každému jednotlivému dokumentu či jeho části; ii) předložit zvláštní verzi daného dokumentu, z níž jsou odstraněny pasáže obsahující důvěrné informace (54). V antitrustovém řízení jsou dotčené podniky též povinny předložit ve stanovené lhůtě stručný popis každé odstraněné informace. (55)

37.

Verze dokumentů, která neobsahuje důvěrné informace, a popis odstraněných informací musejí být vypracovány tak, aby každá strana, jež má ke spisům přístup, byla schopna určit, zda může být odstraněná informace relevantní pro její obhajobu a zda může být dostatečným důvodem pro předložení žádosti Komisi o umožnění přístupu k informaci, která je označena za důvěrnou.

38.

Pokud dotčené podniky v antitrustovém řízení nesplní své povinnosti stanovené v odstavcích 0 až 0 výše, může Komise předpokládat, že příslušné dokumenty či stanoviska důvěrné informace neobsahují (56). Komise bude následně předpokládat, že podnik nemá proti zveřejnění předložených dokumentů či stanovisek v celém rozsahu námitky.

39.

Pokud v antitrustovém řízení i v řízení podle nařízení o fúzích dotčená osoba či podnik nesplní podmínky stanovené v odstavcích 0 až 0 výše, a to v rozsahu, v němž jsou použitelné, Komise buď:

40.

Komise je oprávněna zcela či z části změnit své původně souhlasné stanovisko k žádosti o zachování důvěrnosti informací.

41.

Nesouhlasí-li Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž se žádostí o zachování důvěrnosti informací od samého počátku nebo domnívá-li se, že je třeba předběžný souhlas s takovou žádostí změnit, a rozhodne se proto předmětnou informaci zveřejnit, umožní dotčené osobě či podniku vyjádřit stanovisko. V takovém případě oznámí Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž písemně dotčené osobě či podniku, že hodlá předmětnou informaci zveřejnit, uvede důvody takového rozhodnutí a stanoví lhůtu, v níž může dotčená osoba či podnik vyjádřit své stanovisko. Pokud po oznámení takového stanoviska Komise nadále nesouhlasí s žádostí o zachování důvěrnosti informací, projedná tuto záležitost úředník pro slyšení podle platného mandátu Komise pro úředníky pro slyšení (57).

42.

Hrozí-li, že podnik, který je schopen vyvinout velmi podstatný hospodářský či obchodní tlak na své konkurenty nebo na své obchodní partnery, zákazníky či dodavatele, přijme proti nim odvetná opatření v důsledku jejich spolupráce při šetření vedeném Komisí (58), utají Komise totožnost autorů tím, že umožní přístup k verzi originálních dokumentů, která neobsahuje důvěrné informace, nebo k souhrnu příslušných odpovědí (59). Žádosti o utajení totožnosti v obdobných případech a žádosti o utajení totožnosti podle bodu 81 oznámení Komise o vyřizování stížností (60) budou projednány v souladu s odstavci 0 až 0 výše.

43.

Komise může určit, že přístup ke spisům bude zajištěn jedním z níže uvedených způsobů, přičemž se náležitě zohlednění technické možnosti stran:

Komise může zvolit jakoukoli kombinaci uvedených způsobů.

44.

Z důvodu usnadnění přístupu ke spisům obdrží strany výčet dokumentů tvořících spisy Komise, jak jsou definovány v odstavci 7 výše.

45.

Přístup je zaručen k důkazům obsaženým ve spisech Komise v jejich originální verzi: Komise není povinna zajišťovat překlad dokumentů ve spisech (61).

46.

Pokud strana poté, co jí byl umožněn přístup ke spisům, usoudí, že pro svou obhajobu potřebuje znát určité nepřístupné informace, může v této věci předložit odůvodněnou žádost Komisi. Nevyhoví-li jí Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž, může dotčená strana předložit svou žádost úředníkovi pro slyšení, v souladu s platným mandátem pro úředníky pro slyšení (62).

47.

Přístup ke spisům podle tohoto oznámení je umožněn za podmínky, že takto získané informace budou využity výhradně pro účely soudního či správního řízení pro uplatnění příslušných pravidel Společenství týkajících se hospodářské soutěže v souvisejícím správním řízení (63). Pokud by byla taková informace použita k jinému účelu, Komise může za účasti externího právního poradce takový incident oznámit advokátní komoře, které je takový poradce členem, aby přijala příslušná disciplinární opatření.

48.

S výjimkou odstavců 0 a 0 se pravidla v této části C vztahují jak na umožnění přístupu k dokumentům stěžovatelům (v antitrustovém řízení), tak jiným zúčastněným stranám (v řízení o fúzi podniků).