1

Dne 3. července 2001 podala Laytoncrest Ltd, která je žalobkyní v projednávané věci, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů.

2

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení TRENTON. Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 7, 9 a 11 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro třídu 7 odpovídají následujícímu popisu: „zařízení a obráběcí stroje, motory (nikoliv pro motorová vozidla), spojky a převodová zařízení (nikoliv pro pozemní vozidla), zemědělské nástroje nikoliv na ruční pohon; líhně na vejce“. Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 48/2002 ze dne .

3

Dne 16. září 2002 podala Erico International Corp., která je vedlejší účastnicí tohoto řízení, proti zápisu přihlašované ochranné známky námitky. Dovolávané důvody námitek vycházely zejména z čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94.

4

Námitky byly založeny na slovní ochranné známce Společenství LENTON, zapsané dne 20. prosince 2001 pod číslem 1946045, pro výrobky zařazené do tříd 6 a 7, které pro třídu 7 odpovídají tomuto popisu: „Stroje na řezání vnitřních závitů kovů, závitové hlavy včetně měřidel, hydraulická zařízení s klínovým unašečem, lisy, stroje na spojování drátů“. Tyto námitky směřovaly proti výrobkům zařazeným do třídy 7, jichž se týká přihlašovaná ochranná známka, odpovídajícím tomuto popisu: „Zařízení a obráběcí stroje; spojky a převodová zařízení (nikoliv pro pozemní vozidla)“.

5

Žalobkyně v této fázi řízení nepředložila žádné vyjádření. Faxem ze dne 1. července 2003 informoval OHIM žalobkyni na základě pravidla 20 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne , kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 (Úř. věst. L 303, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 189), že vzhledem k nepodání připomínek ve stanovené lhůtě rozhodne OHIM o námitce na základě dostupných důkazů.

6

Rozhodnutím ze dne 25. března 2004 zamítlo námitkové oddělení námitky. Usoudilo, že rozdíly mezi dotčenými ochrannými známkami neumožňují navzdory totožnosti a částečné podobnosti daných výrobků závěr o existenci nebezpečí záměny.

7

Dne 25. května 2004 podala vedlejší účastnice proti rozhodnutí námitkového oddělení k OHIM odvolání na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94, přičemž se dovolávala porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94. Vedlejší účastnice rovněž tvrdila, že žalobkyně vzhledem ke své systematické neúčasti při procesních úkonech neexistuje.

8

Odvolací senát návrhová žádání vedlejší účastnice předal žalobkyni a vyzval ji k předložení připomínek, a to jak obecně k odvolání, tak i konkrétně k otázce její vlastní existence. Žalobkyně se ve stanovené lhůtě neozvala. Po uplynutí této lhůty kancelář odvolacího senátu kontaktovala zmocněnce žalobkyně, aby jí potvrdil, že neměla v úmyslu předložit připomínky, což jí též bylo telefonicky potvrzeno.

9

V rozhodnutí ze dne 26. dubna 2006 (dále jen „napadené rozhodnutí“), odvolací senát uvedl, že žalobkyně naprostou absencí procesní činnosti ve stadiu námitek a odvolání konkludentně vzala zpět svou přihlášku ochranné známky Společenství na základě čl. 44 odst. 1 nařízení č. 40/94, jenž přihlašovateli umožňuje vzít přihlášku kdykoli zpět nebo omezit seznam výrobků, který obsahuje. Odvolací senát rovněž uvedl, že i když se zpětvzetí v zásadě musí provést výslovně, lze v některých případech usuzovat na konkludentní zpětvzetí přihlášky ochranné známky přihlašovatelem v rozsahu, v němž toto zpětvzetí jasně vyplývá z okolností, jelikož nařízení č. 40/94 takovouto možnost nevylučuje.

10

Odvolací senát se proto vzhledem k neexistenci předmětu sporu rozhodl ukončit řízení, jež se před ním konalo, prohlásit rozhodnutí námitkového oddělení za neplatné od samého počátku a – jelikož žalobkyně vzala zpět svou přihlášku ochranné známky Společenství – uložit žalobkyni v souladu s čl. 81 odst. 3 nařízení č. 40/94 náhradu nákladů vynaložených v řízení.

11

Žalobkyně navrhuje, aby Soud:

12

OHIM navrhuje, aby Soud:

13

Vedlejší účastnice navrhuje, aby Soud:

14

Vedlejší účastnice tvrdí, že žaloba je nepřípustná, jelikož nepředstavuje „řádný právní postup proti [napadenému rozhodnutí]“. Místo podání této žaloby měla žalobkyně jednat v souladu s pravidlem 54 nařízení č. 2868/95. Tato analýza byla na jednání napadena žalobkyní i OHIM.

15

Z článku 62 odst. 1 nařízení č. 40/94 vyplývá toto:

„Po projednání přípustnosti odvolání o něm odvolací senát rozhodne. Může rozhodnout místo oddělení, které napadené rozhodnutí vydalo, nebo věc tomuto oddělení vrátit k dalšímu jednání.“

16

Článek 63 odst. 1 nařízení č. 40/94 zároveň uvádí, „[p]roti rozhodnutí odvolacího senátu o odvolání lze podat žalobu k Soudnímu dvoru“.

17

Krom toho se v článku 63 odst. 4 nařízení č. 40/94 praví, že „[ž]alobu může podat každý účastník řízení před odvolacím senátem, pokud rozhodnutí nevyhovělo jeho požadavkům“.

18

V projednávané věci se vedlejší účastnice po předložení námitek proti přihlášce ochranné známky Společenství podané žalobkyní rozhodla podat odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení, kterým byly zmíněné námitky zamítnuty.

19

Ve svém rozhodnutí o tomto odvolání prohlásil odvolací senát řízení o námitce a o odvolání za uzavřené, rozhodnutí námitkového oddělení prohlásil za neplatné od samého počátku a uložil žalobkyni náhradu poplatků a nákladů uhrazených a vynaložených vedlejší účastnicí (viz bod 10 výše). Dále odvolací senát vyložil v bodech 16 až 23 napadeného rozhodnutí důvody, proč dospěl k názoru, že žalobkyně procesní nečinností konkludentně vzala zpět svou přihlášku ochranné známky Společenství.

20

Napadené rozhodnutí tedy na základě konstatování konkludentního zpětvzetí přihlášky ochranné známky Společenství odnímá žalobkyni výhodu jejího procesního postavení jakožto přihlašovatelky ochranné známky Společenství a zbavuje ji možnosti získat definitivní odpověď ohledně svých nároků, což napadá v rámci své nynější žaloby. Účinky napadeného rozhodnutí se ostatně neomezují pouze na výrobky, ohledně nichž byly podány námitky (výrobky zařazené do třídy 7, viz bod 4 výše), ale vztahují se rovněž na výrobky, jejichž se tyto námitky netýkaly (výrobky zařazené do tříd 9 a 11, viz bod 1 výše).

21

Z předchozího vyplývá, že odvolací senát napadeným rozhodnutím rozhodl o odvolání podaném vedlejší účastnicí proti rozhodnutí námitkového oddělení ve smyslu čl. 63 odst. 1 nařízení č. 40/94 a že toto rozhodnutí má závazné právní účinky vůči žalobkyni, které umožňují podat proti tomuto rozhodnutí žalobu k soudnímu orgánu Společenství ve smyslu čl. 63 odst. 4 nařízení č. 40/94, jelikož jím bylo rozhodnuto o přihlášce ochranné známky Společenství předložené žalobkyní, a to na základě předpokladu, že tato přihláška byla žalobkyní konkludentně vzata zpět vzhledem k její procesní nečinnosti.

22

Vyjádření vedlejší účastnice k přípustnosti žaloby musí být tudíž zamítnuta.

23

Žalobkyně uvádí, že její finanční prostředky jsou omezené, což vysvětluje, proč nepředložila vyjádření námitkovému oddělení a odvolacímu senátu. Na podporu své žaloby prohlašuje, že nikdy nevzala zpět svou přihlášku ochranné známky a uplatňuje – v zásadě – tyto žalobní důvody a argumenty: zaprvé porušení článku 73 nařízení č. 40/94 a pravidla 54 nařízení č. 2868/95; zadruhé porušení čl. 44 odst. 1 nařízení č. 40/94 a nesprávný výklad rozsudku Soudního dvora ze dne 20. listopadu 2001, Zino Davidoff a Levi Strauss (C-414/99 až C-416/99, Recueil, s. I-8691); zatřetí porušení pravidla 20 odst. 3 a pravidla 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95; a začtvrté porušení čl. 63 odst. 2 a čl. 74 odst. 1 nařízení č. 40/94.

24

OHIM tuto argumentaci sdílí, s výjimkou několika poznámek k významu porušení článku 74 nařízení č. 40/94.

25

Vedlejší účastnice tvrdí, že nic nesvědčí o tom, že účasti žalobkyně na řízení před námitkovým oddělením a odvolacím senátem bránila její ekonomická situace. Při neexistenci důkazů v tomto směru byl odvolací senát oprávněn přijmout napadené rozhodnutí z důvodu procesní nečinnosti žalobkyně.

26

Jak uvedl OHIM na jednání, je třeba poznamenat, že projednávaná věc se týká otázky obzvláště důležité pro jeho praxi, jelikož umožňuje zkoumat legalitu rozhodnutí odvolacího senátu, v němž neexistence procesní aktivity přihlašovatele ochranné známky Společenství při námitkovém řízení a řízení o odvolání byla považována za konkludentní zpětvzetí přihlášky a vedla k ukončení řízení o odvolání z důvodu neexistence předmětu sporu.

27

Ohledně této otázky podává OHIM návrh na zrušení napadeného rozhodnutí, jelikož argumenty žalobkyně jsou ve své většině opodstatněné. V řízení o žalobě ve věci ochranné známky Společenství, která směřuje proti rozhodnutí odvolacího senátu, v zásadě nic nebrání tomu, aby se OHIM připojil k návrhovým žádáním žalobkyně a předložil veškeré argumenty, jež považuje za vhodné, vzhledem ke svým úkolům v oblasti správy známkového práva Společenství a funkční nezávislosti, jíž požívají odvolací senáty při provádění svých úkolů [rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 30. června 2004, GE Betz v. OHIM – Atofina Chemicals (BIOMATE), T-107/02, Sb. rozh. s. II-1845, body 32 až 36].

28

Krom toho není důležité vědět, zda se žalobkyně může dovolávat své finanční situace jako důvodu, z něhož nepředložila svá vyjádření námitkovému oddělení a odvolacímu senátu, jelikož toto vysvětlení bylo poprvé předloženo teprve Soudu, aniž mohlo být dříve přezkoumáno, a jelikož žalobkyně každopádně nepopírá svou procesní nečinnost při námitkovém řízení a řízení o odvolání konaném před OHIM.

29

Právě v tomto kontextu je třeba zkoumat jednotlivé žalobní důvody předložené žalobkyní.

30

Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje článek 73 nařízení č. 40/94 a pravidlo 54 nařízení č. 2868/95. Odvolací senát jí měl před přijetím napadeného rozhodnutí dát příležitost k vyjádření stanoviska, což by jí bývalo umožnilo sdělit, že v žádném případě nemá v úmyslu vzít zpět svou přihlášku ochranné známky Společenství.

31

OHIM zdůrazňuje, že i za předpokladu, že by zpětvzetí zmíněné přihlášky bylo oprávněné, měl odvolací senát podle výše uváděných ustanovení žalobkyni přinejmenším vyzvat, aby objasnila své úmysly, stanovit jí k tomu lhůtu a výslovně ji poučit o důsledcích případného nereagování v této lhůtě.

32

Vedlejší účastnice tvrdí, že je nesnadné pochopit důvod, proč napadené rozhodnutí nezohledňuje právo na obhajobu a právo být vyslechnut, protože žalobkyně byla v řízení před námitkovým oddělením a odvolacím senátem procesně nečinná.

33

V souladu s článkem 73 nařízení č. 40/94 musí být rozhodnutí OHIM odůvodněna a mohou být založena pouze na důvodech, ke kterým měli účastníci možnost se vyjádřit. Podle pravidla 54 nařízení č. 2868/95 v případě zjištění OHIM, že ze zmíněného nařízení nebo nařízení č. 40/94 vyplývá, aniž bylo vydáno rozhodnutí, ztráta jakéhokoli práva, musí být toto zjištění sděleno dotčené osobě, která musí být upozorněna na možnost požadovat v dané věci rozhodnutí OHIM ve lhůtě dvou měsíců od doručení uvedeného sdělení.

34

V projednávané věci z vyložených skutečností a kontaktů odvolacího senátu s žalobkyní (viz bod 8 výše) vyplývá, že odvolací senát v žádném okamžiku neinformoval žalobkyni o svém úmyslu vycházet z předpokladu, že svou procesní nečinností konkludentně vzala zpět svoji přihlášku ochranné známky.

35

V důsledku toho je i za předpokladu, že by odvolací senát mohl považovat procesní nečinnost v průběhu námitkového řízení a řízení o odvolání před OHIM za skutečnost dokazující, že přihlašovatel ochranné známky Společenství ztratil veškerý zájem na přihlášení uvedené známky, a tudíž vzal konkludentně zpět svou přihlášku, nutno konstatovat, že napadené rozhodnutí bylo v každém případě přijato v rozporu s článkem 73 nařízení č. 40/94 a pravidlem 54 nařízení č. 2868/95, a proto musí být zrušeno.

36

Poněvadž toto zrušení ponechává otevřenou otázku, zda odvolací senát může – jako v rozhodnutí v projednávané věci – považovat procesní nečinnost při námitkovém řízení a řízení o odvolání za příčinu konkludentního zpětvzetí přihlášky ochranné známky Společenství, považuje Soud za vhodné zvážit též druhý a třetí žalobní důvod, které se týkají této otázky.

37

Žalobkyně tvrdí, že čl. 44 odst. 1 nařízení č. 40/94 vyžaduje výslovné a bezpodmínečné zpětvzetí přihlášky ochranné známky Společenství [rozsudek Soudu ze dne 10. listopadu 2004, Storck v. OHIM (Tvar bonbónu), T-396/02, Sb. rozh. s. II-3821, bod 19]. Toto pravidlo podle ní neumožňuje vyvodit konkludentní zpětvzetí této přihlášky z faktu procesní nečinnosti ve fázi námitkového řízení nebo řízení o odvolání před OHIM. Krom toho napadené rozhodnutí vychází z nesprávného výkladu rozsudku Zino Davidoff a Levi Strauss, bod 23 výše, který se týká zcela jiného kontextu, jenž nijak nesouvisí s projednávanou věcí.

38

OHIM zdůrazňuje, že podle znění i smyslu čl. 44 odst. 1 nařízení č. 40/94 musí být zpětvzetí přihlášky ochranné známky učiněno písemně, výslovně a bezpodmínečně.

39

Vedlejší účastnice tvrdí, že konkludentní zpětvzetí přihlášky ochranné známky není čl. 44 odst. 1 nařízení č. 40/94 vyloučeno. Uvádí, že skutečnosti, na jejichž základě bylo rozhodováno v rozsudku Tvar bonbónu, bod 37 výše (body 5, 19 a 20), a v rozsudku Soudu ze dne 27. února 2002, Ellos v. OHIM (ELLOS) (T-219/00, Recueil, s. II-753, body 60 až 62), na nějž rozsudek Tvar bonbónu odkazuje, jsou jiné, jelikož v těchto věcech existovalo písemné, a tedy výslovné, prohlášení o zpětvzetí přihlášky, zatímco v projednávané věci se jedná o zpětvzetí konkludentní, které vyplývá z procesní nečinnosti.

40

V napadeném rozhodnutí zakládá odvolací senát svůj závěr, podle kterého žalobkyně konkludentně vzala zpět svou přihlášku ochranné známky Společenství, na následující úvaze:

41

První část této úvahy je správná, neboť podle čl. 44 odst. 1 nařízení č. 40/94 „[p]řihlašovatel může kdykoli vzít zpět přihlášku ochranné známky Společenství nebo omezit seznam výrobků nebo služeb, který obsahuje“.

42

Ohledně druhé části úvahy odvolacího senátu je třeba připomenout, že výše uvedené ustanovení se vykládá v tom smyslu, že možnost omezit seznam výrobků nebo služeb má pouze přihlašovatel ochranné známky Společenství, který může kdykoliv v tomto smyslu podat návrh u OHIM. V tomto kontextu musí být úplné nebo částečné zpětvzetí přihlášky ochranné známky Společenství nebo omezení seznamu výrobků nebo služeb, které přihláška obsahuje, učiněno výslovně a bezpodmínečně (rozsudky ELLOS, bod 39 výše, bod 61, a Tvar bonbónu, bod 37 výše, bod 19).

43

Je ovšem pravda, že – jak poznamenala vedlejší účastnice – se rozsudky ELLOS, bod 39 výše, a Tvar bonbónu, bod 37 výše, týkají věcí, v nichž žalobce podpůrně žádal o zúžení seznamu výrobků uvedených v žádosti pro případ, že by odvolací senát chtěl především zamítnout přihlášku ochranné známky Společenství pro všechny výrobky, jichž se týkala. Tyto věci zdůrazňují spíše podmíněný charakter navrhovaného omezení, než nutnost provést zpětvzetí zmíněné přihlášky expressis verbis. Tato konkrétní skutková souvislost nicméně neumožňuje závěr, že by měl odvolací senát možnost vyvozovat konkludentní zpětvzetí přihlášky ochranné známky Společenství z procesní nečinnosti přihlašovatele v průběhu námitkového řízení.

44

Článek 44 odst. 1 nařízení č. 40/94 se totiž týká pouze přihlašovatele ochranné známky Společenství, a nikoli odvolacího senátu. Tento senát se tedy nemůže uvedeného ustanovení dovolávat k tomu, aby na místě přihlašovatele a z jeho procesního chování vyvozoval, že vzal konkludentně zpět svou přihlášku ochranné známky. Navíc se sice výše zmiňovaná judikatura týká situací omezení seznamu výrobků, ale odůvodnění rozsudků Soudu zároveň výslovně uvádí případ jasného a nepochybného zpětvzetí přihlášky ochranné známky (viz bod 42 výše a citovanou judikaturu). Stejná logika se týká obou těchto případů, neboť přihlašovateli přísluší určit „výslovně a bezpodmínečně“ obsah, jejž chce dát své přihlášce ochranné známky. Námitkovému oddělení a odvolacímu senátu přísluší tudíž rozhodovat o obsahu této přihlášky s přihlédnutím k argumentům předloženým v rámci námitkového řízení. Tato úvaha nebrání OHIM v tom, aby ochrannou známku zapsal pouze pro některé z navrhovaných výrobků nebo služeb, ale k tomuto omezení dojde v takovém případě po zvážení nebezpečí záměny, na něž bylo poukazováno v projednávané věci.

45

Rovněž je třeba uvést, že se konkludentní zpětvzetí přihlášky ochranné známky konstatované odvolacím senátem v napadeném rozhodnutí týkalo všech výrobků, na něž se přihláška této ochranné známky Společenství vztahovala, třebaže námitky směřovaly pouze proti některým z těchto výrobků (viz výše bod 4). V každém případě nelze tudíž „nepochybně“ dovodit, že přihlašovatel ztratil veškerý zájem na celé přihlášce ochranné známky, pouze ze skutečnosti, že se nehájil v rámci námitkového řízení a řízení o odvolání řízení před OHIM, jež se týkala pouze části výrobků uvedených v této přihlášce.

46

V důsledku toho se nelze dovolávat čl. 44 odst. 1 nařízení č. 40/94 k dovození konkludentního zpětvzetí přihlášky ochranné známky Společenství jen proto, že se přihlašovatel aktivně neúčastnil námitkového řízení a řízení o odvolání před OHIM.

47

Co se týče třetí etapy úvah odvolacího senátu, není analogické uplatnění podmínek vzdání se práv plynoucích z výlučného práva, jež přiznává ochranná známka, tak jak byly vymezeny Soudním dvorem v rozsudku Zino Davidoff a Levi Strauss, bod 23 výše, v projednávané věci nutné vzhledem k obsahu čl. 44 odst. 1 nařízení č. 40/94 a jeho výkladu podanému judikaturou. V projednávané věci postrádá jakýkoli význam otázka, zda má být souhlas majitele ochranné známky Společenství k uvedení na trh v Evropském hospodářském prostoru (EHP) výslovný. Soudní dvůr navíc v bodě 46 rozsudku Zino Davidoff a Levi Strauss, bod 23 výše, vyslovil názor, že byť „takováto vůle obvykle vyplývá z výslovného vyjádření souhlasu, nelze vyloučit, že v určitých případech může vyplynout konkludentně z určitých dříve, současně nebo následně nastalých skutečností a okolností uvedení na trh mimo EHP, které podle úvahy vnitrostátního soudu nepochybně dokládají, že se majitel vzdal svých práv“. Konečně nebere takovéto uplatnění per analogiam v potaz bod 55 zmíněného rozsudku, z něhož plyne, že „konkludentní souhlas s tím, aby byly uváděny na trh v EHP výrobky uváděné na trh mimo tento hospodářský prostor, nelze vyvozovat z pouhého mlčení majitele ochranné známky“.

48

Z předchozího vyplývá, že napadené rozhodnutí porušuje čl. 44 odst. 1 nařízení č. 40/94, a tudíž musí být zrušeno.

49

Jelikož je takovéto zrušení omezeno na zkoumání právního základu, z něhož vycházel odvolací senát v napadeném rozhodnutí, považuje Soud prvního stupně za vhodné přezkoumat i třetí žalobní důvod, který se týká pravidel, jejichž uplatněním se odvolací senát nezabýval.

50

Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje pravidlo 20 odst. 3 a pravidlo 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95, podle nichž odvolací senát rozhoduje ve věci samé, i když přihlašovatel nepředloží žádné vyjádření. Skutečnost, že vyjádření nepředložil, nemůže tudíž být vykládána jako konkludentní zpětvzetí jeho přihlášky ochranné známky.

51

OHIM poznamenává, že je přirozené, že příslušná úprava stanoví, že neúčast odpůrce na námitkovém řízení nemůže mít automaticky za následek přijetí námitek, má-li již OHIM k dispozici dostatečné množství důkazů potřebných k rozhodnutí o zmíněných námitkách. Pravidlo 20 odst. 3 totiž vyžaduje, aby OHIM rozhodl o meritu sporu „na základě dostupných důkazů“, a tudíž tak, jako by byl přihlašovatel ochranné známky přítomen. V tomto ohledu OHIM zdůrazňuje, že toto pravidlo bylo pozměněno nařízením Komise (ES) č. 1041/2005 ze dne 29. června 2005, kterým se mění nařízení č. 2868/95 (Úř. věst. L 172, s. 4). Dříve se v něm uvádělo, že OHIM „může rozhodnout“ o námitkách, zatímco podle jeho nynějšího znění OHIM „rozhodne“. Tato změna, jejíž nutnost vyvstala v důsledku určitých rozhodnutí odvolacích senátů, v nichž se tvrdilo, že mlčení přihlašovatele znamená přijetí námitek, měla za úkol vyjasnit skutečnost, že nepřítomnost odpůrce nemůže mít za následek ztrátu jeho procesních práv.

52

Vedlejší účastnice tvrdí, že výše zmíněná ustanovení nevylučují možnost považovat nepředložení návrhových žádání, a to jak v námitkovém, tak i v odvolacím řízení, za zpětvzetí přihlášky ochranné známky Společenství.

53

Napadené rozhodnutí neodkazuje na zásadu, podle níž námitkové oddělení i odvolací senát rozhodnou ve věci samé, i když přihlašovatel ochranné známky Společenství nepředloží v rámci námitkového řízení žádné vyjádření.

54

Pravidlo 20 odst. 3 nařízení č. 2868/95 týkající se zkoumání námitek stanoví, že „[n]epodá-li přihlašovatel žádné připomínky, rozhodne [OHIM] o námitce na základě dostupných důkazů.“ Také v pravidle 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95 se uvádí, že „[n]ení-li stanoveno jinak, použijí se ustanovení o řízení před oddělením, které vydalo rozhodnutí, proti kterému bylo podáno odvolání, přiměřeně i pro odvolací řízení“.

55

Jelikož neexistuje ustanovení stanovící opak, byl odvolací senát povinen uplatnit pravidlo 20 odst. 3, nařízení č. 2868/95, a proto nemohl považovat procesní nečinnost žalobkyně ve stadiu námitkového a odvolacího řízení za konkludentní zpětvzetí přihlášky ochranné známky přihlašovatelem.

56

Napadené rozhodnutí tudíž porušuje pravidlo 20 odst. 3 a pravidlo 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95, a z tohoto důvodu musí být zrušeno.

57

Z předchozího vyplývá, že první, druhý i třetí žalobní důvod je třeba prohlásit za opodstatněné, a napadené rozhodnutí je tudíž nutno zrušit na základě každého z nich, aniž by bylo třeba zkoumat čtvrtý žalobní důvod, jehož první část vychází z porušení čl. 63 odst. 2 nařízení č. 40/94, který žalobkyně předložila podpůrně, a jehož druhá část vychází z porušení čl. 74 odst. 1 téhož nařízení, který předpokládá existenci návrhu předloženého některým z účastníků řízení.

58

Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Je-li neúspěšných účastníků řízení více, rozhodne Soud o rozdělení nákladů.

59

Vzhledem k tomu, že OHIM neměl ve věci úspěch, jelikož napadené rozhodnutí se zrušuje, a žalobkyně náhradu nákladů řízení požadovala, je důvodné rozhodnout, že OHIM ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

60

Vedlejší účastnice ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

SOUD (třetí senát)

rozhodl takto:

Skutečnosti předcházející sporu

Návrhová žádání účastníků řízení

Právní otázky

K přípustnosti

Argumenty účastníků řízení

Závěry Soudu

K věci samé

Úvodní poznámky

– Argumenty účastníků řízení

– Závěry Soudu

K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 73 nařízení č. 40/94 a pravidla 54 nařízení č. 2868/95

– Argumenty účastníků řízení

– Závěry Soudu

K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 44 odst. 1 nařízení č. 40/94 a z odkazu na rozsudek Zino Davidoff a Levi Strauss

– Argumenty účastníků řízení

– Závěry Soudu

K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení pravidla 20 odst. 3 a pravidla 50 odst. 1 nařízení č. 2868/95

– Argumenty účastníků řízení

– Závěry Soudu

Závěr

K nákladům řízení