Věc T-287/04

Lorte, SL a další

v.

Rada Evropské unie

„Žaloba na neplatnost − Nařízení (ES) č. 864/2004 a č. 865/2004 − Režim podpory v odvětví olivového oleje − Fyzické a právnické osoby − Nedostatek osobního dotčení − Nepřípustnost“

Usnesení Soudu (třetího senátu) ze dne 8. září 2005          

Shrnutí usnesení

1.     Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Nařízení, kterým se stanoví kritéria výpočtu podpory producentům olivového oleje – Žaloba producentů olivového oleje a sdružení producentů – Obecně závazný akt – Žalobci, kteří nejsou osobně dotčeni – Nepřípustnost

(Čl. 230 čtvrtý pododstavec ES)

2.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Žaloba podnikatelského sdružení na ochranu a zastupování svých členů – Přípustnost – Podmínky

(Čl. 230 čtvrtý pododstavec ES)

3.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Výklad contra legem podmínky spočívající v nutnosti být osobně dotčen – Nepřípustnost

(Čl. 230 čtvrtý pododstavec ES)

1.     Žaloba na neplatnost producentů olivového oleje a sdružení producentů směřující proti čl. 1 bodům 7, 11 a 20 nařízení č. 864/2004, kterým se mění nařízení č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, jakož i proti příloze zmíněného nařízení, je nepřípustná.

V rozsahu, v němž totiž uvádějí kritéria výpočtu podpory v odvětví olivového oleje obecně a abstraktně, bez ohledu na zvláštní situaci každého producenta, představují napadená ustanovení zmíněného nařízení ve svém celku, na základě své povahy a svého dosahu, akty s obecnou působností, a nikoliv rozhodnutí ve smyslu článku 249 ES.

Žalobkyně jsou mimoto dotčeny napadenými ustanoveními právě z důvodu objektivní faktické situace, tj. jakožto producenti a sdružení, jejichž členové produkovali olivový olej v průběhu referenčního období a byla jim poskytnuta podpora podle režimů podpor stanovených právními předpisy. Tato situace je definována ve vztahu k samotnému účelu nařízení obsahujícího napadená ustanovení, tj. zavedení nového režimu podpory v odvětví olivového oleje. Okolnost, že napadená ustanovení mohou totiž mít zvláštní účinek na určité producenty olivového oleje, a konkrétněji je mohou vyloučit z možnosti získat podporu, z důvodu kritérií stanovených pro výpočet této podpory, nemůže zbavit automaticky zmíněná ustanovení jejich obecné působnosti, jelikož se tato ustanovení použijí na všechny dotčené hospodářské subjekty, které se nacházejí ve stejné faktické nebo právní situaci vymezené objektivně. Nestačí totiž, že určité subjekty jsou ekonomicky víc dotčené aktem k tomu, aby byly považovány za osobně dotčené dotčeným aktem.

Rovněž okolnost, že Rada byla informována příslušnými vnitrostátními orgány, jakož i Komisí, o situaci žalobkyň, před přijetím napadených ustanovení, je nemůže individualizovat ve vztahu ke zmíněným ustanovením, pokud není prokázána existence povinnosti uložené Radě ustanovením práva Společenství, a to vzít zvláště v úvahu v rámci podmínek vyžadovaných pro poskytnutí dotčené podpory.

(viz body 38–39, 41, 43–44, 54, 62)

2.     Přípustnost žaloby na neplatnost podané sdruženími je připuštěna ve třech druzích situací, tj. zaprvé, jestliže podnikatelským sdružením právní ustanovení výslovně přiznává řadu oprávnění procesního charakteru, zadruhé, jestliže sdružení zastupuje zájmy podniků, které jsou samy aktivně legitimovány, zatřetí, jestliže je sdružení individualizováno z důvodu dotčení jeho vlastních zájmů jako sdružení, zejména proto, že jeho postavení vyjednavače bylo dotčeno aktem, jehož zrušení se domáhá.

(viz bod 64)

3.     I když je pravda, že podmínka osobního dotčení vyžadovaná v čl. 230 čtvrtém pododstavci ES musí být vykládána ve světle zásady účinné soudní ochrany tak, že jsou brány v úvahu rozličné okolnosti, které mohou individualizovat žalobce, nemůže takový výklad vést k odstranění dotčené podmínky, která je výslovně stanovena Smlouvou, aniž by byly překročeny pravomoci soudů Společenství, které jim Smlouva přiznává.

Kromě toho i když je sice možné uvažovat o jiném systému přezkumu legality aktů Společenství s obecnou působností, než je systém zavedený původní Smlouvou, který nebyl nikdy v hlavních zásadách pozměněn, je případně v souladu s článkem 48 EU věcí členských států reformovat stávající systém.

(viz body 73–74)

USNESENÍ SOUDU (třetího senátu)

8. září 2005 (*)

„Žaloba na neplatnost − Nařízení (ES) č. 864/2004 a č. 865/2004 − Režim podpory v odvětví olivového oleje − Fyzické a právnické osoby − Nedostatek osobního dotčení − Nepřípustnost“

Ve věci T‑287/04,

Lorte, SL, se sídlem v Séville (Španělsko),

Oleo Unión, Federación empresarial de organizaciones de productores de aceite de oliva, se sídlem v Séville,

Unión de organizaciones de productores de aceite de oliva (Unaproliva), se sídlem v Jaén (Španělsko),

zastoupené R. Illescasem Ortizem, advokátem, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Radě Evropské unie, zastoupené M. Balta a F. Gijónem, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení nařízení Rady (ES) č. 864/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se mění a z důvodu přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska k Evropské unii upravuje nařízení (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce (Úř. věst. L 161, s. 48; Zvl. vyd. 03/04, s. 269), jakož i nařízení Rady (ES) č. 865/2004 ze dne 29. dubna 2004 o společné organizaci trhu s olivovým olejem a stolními olivami a o změně nařízení (EHS) č. 827/68 (Úř. věst. L 161, s. 97; Zvl. vyd. 03/01, s. 140),

SOUD PRVNÍHO STUPNĚ
EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (třetí senát),

ve složení M. Jaeger, předseda, J. Azizi a E. Cremona, soudci,

vedoucí soudní kanceláře : H. Jung,

vydává toto

Usnesení

 Právní rámec

1       Dne 22. září 1966 přijala Rada nařízení č. 136/66/ES o zřízení společné organizace trhu s oleji a tuky (Úř. věst. L 172, s. 3025; Zvl. vyd. 03/01, s. 77, dále jen „základní nařízení“). Základní nařízení zavedlo zvláště společnou organizaci trhu s oleji a tuky na základě systému intervenční ceny, smluv o skladování, podpor produkce a spotřeby.

2       Následně byly mechanismy zavedené základním nařízením předmětem několika změn, zejména na základě nařízení Rady (EHS) č. 1915/87 ze dne 2. července 1987 (Úř. věst. L 183, s. 7; Zvl. vyd. 03/07, s, 250), nařízení Rady (ES) č. 1638/98 ze dne 20. července 1998 (Úř. věst. L 210, s. 32; Zvl. vyd. 03/23, s. 308) a nařízení Rady (ES) č. 1513/2001 ze dne 23. července 2001, které mění rovněž nařízení č. 1638/98, pokud jde o prodloužení doby platnosti režimu podpory a o strategii jakosti olivového oleje (Úř. věst. L 201, s. 4; Zvl. vyd. 03/33, s. 197).

3       Tyto změny vycházející ze zásad reformy zahájené v roce 1992 v rámci společné zemědělské politiky (SZP), mají v podstatě za cíl nahradit režim podpory cen a produkce režimem podpory příjmů zemědělců. Tato reforma vedla, pokud jde o určité zemědělské produkty, k přijetí nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci SZP a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001 (Úř. věst. L 270, s. 1; Zvl. vyd. 03/40, s. 269).

4       Rovněž za účelem přizpůsobení společné organizace trhů s olivovým olejem, surovým tabákem, chmelem a bavlnou reformě SPZ přijala Rada dne 29. dubna 2004 nařízení (ES) č. 864/2004, kterým se mění nařízení č. 1782/2003 a z důvodu přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska k Evropské unii upravuje toto nařízení (opravená verze, Úř. věst. L 206, s. 20). V tentýž den přijala Rada také nařízení (ES) č. 865/2004 o společné organizaci trhu s olivovým olejem a stolními olivami a o změně nařízení (EHS) č. 827/68 (opravená verze Úř. věst. L 206, s. 37) (dále jen „napadená nařízení“).

5       Nařízení č. 864/2004 zrušilo předchozí režim podpory produkce olivového oleje, aby zavedlo systém zvaný „jednotná platba“ nebo „nevázaná podpora“, tj. podpora, která nesouvisí se skutečně vyprodukovaným množstvím olivového oleje. Nicméně pro určité kategorie produkce byl zachován takzvaný „spojený“ systém podpory nebo související s produkcí při dodržení určitých podmínek a omezení.

6       Pokud jde o olivový olej, čl. 1 bod 7 nařízení č. 864/2004 změnil čl. 37 odst. 1 nařízení č. 1782/2003 v tom, že stanovil jako referenční částku pro výpočet částky nevázané podpory „vypočítan[ou] a upraven[ou] v souladu s přílohou VII [nařízení č. 1782/2003...] čtyřletý průměr celkových částek plateb poskytnutých zemědělci v rámci režimu podpory pro olivový olej uvedeného v příloze VI [nařízení č. 1782/2003] v hospodářských letech 1999/2000, 2000/2001, 2001/2002 a 2002/2003“.

7       Navíc čl. 1 bod 11 nařízení č. 864/2004 změnil čl. 44 odst. 2 nařízení č. 1782/2003 tím, že definoval jako „hektar, na který lze poskytnout nevázanou podporu“ plochy s olivovníky vysázenými před 1. květnem 1998, kromě Kypru a Malty, nebo s novými olivovníky nahrazujícími stávající olivovníky anebo s olivovníky vysazenými v rámci schválených programů a evidovanými v geografickém informačním systému.

8       Mimoto čl. 1 bod 20 nařízení č. 864/2004 vkládá do nařízení č. 1782/2003 článek 110g, který stanoví, že podpora pro olivové háje může být zemědělci poskytnuta jako příspěvek na údržbu olivových hájů, které mají environmentální nebo sociální hodnotu. Tato podpora je nicméně podřízená dodržení určitých podmínek, zejména aby se jednalo o plochy, na nichž byly vysázené olivovníky před 1. květnem 1998, kromě Kypru a Malty, nebo o plochy s novými olivovníky nahrazujícími stávající olivovníky nebo plochy, na které se vztahuje program schválený Komisí.

9       Konečně příloha nařízení č. 864/2004, která doplňuje přílohu VI nařízení č. 1782/2003, stanoví, že producentům olivového oleje, kterým byla poskytnuta podpora produkce podle článku 5 základního nařízení, může být poskytnuta podpora v systému jednotné platby.

10     Nařízení č. 865/2004 je použitelné od hospodářského roku 2005/2006, období, od něhož jsou společná organizace trhu s tuky zavedená základním nařízením, jakož i podpora produkce olivového oleje a zaručená vnitrostátní množství, která s ní souvisí, zrušeny.

11     Článek 22 nařízení č. 965/2004 jako přechodné ustanovení nicméně stanoví zrušení čl. 5 odst. 1 nařízení č. 1638/98, které zrušuje článek 5 základního nařízení, které zavádí podporu produkce olivového oleje. Proto je podpora produkce olivového oleje použitelná v průběhu hospodářského roku 2004/2005.

 Řízení a návrhy účastníků řízení

12     Žalobkyněmi jsou jednak Lorte SL, společnost podle španělského práva, producent olivového oleje a člen sdružení Oleo Unión, Federación empresarial de organizaciones de productores de aceite de oliva (dále jen „Oleo Unión“), a jednak dvě sdružení producentů olivového oleje, Oleo Unión a Unión de organizaciones de productores de aceite de oliva (Unaproliva).

13     Oleo Unión je sdružením podle španělského práva, založeným podle jeho stanov za neziskovým účelem, na ochranu jeho hospodářských a sociálních zájmů, jakož i zájmů podniků, sdružení podniků a producentů olivového oleje, kteří produkují nebo upravují tento produkt v Comunidad autónoma de Andalucía (Autonomní společenství Andalusie).

14     Unaproliva je rovněž sdružením podle španělského práva, založeným za neziskovým účelem, jehož předmětem činnosti je zvláště usměrňovat dotace a podpory poskytnuté Společenstvím, zejména dotace a podpory produkce olivového oleje. Z tohoto důvodu může Unaproliva podle svých stanov přijmout jakýkoliv akt umožňující dosáhnout cíle a chránit zájmy svých členů, i když tento akt není výslovně upraven v jeho stanovách.

15     Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 13. července 2004 podaly žalobkyně projednávanou žalobu.

16     Samostatným podáním došlým kanceláři Soudu dne 14. října 2004, Rada vznesla na základě čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Soudu námitku nepřípustnosti.

17     Ve svých vyjádřeních k námitce nepřípustnosti, došlých dne 29. listopadu 2004, žalobkyně navrhly uvedenou námitku zamítnout.

18     Žalobou, došlou kanceláři Soudu dne 2. prosince 2004, Komise podala návrh na vstoupení do řízení jako vedlejší účastník na podporu návrhů Rady.

19     Žalobkyně a žalovaná předložily svá vyjádření k návrhu Komise na vstoupení do řízení jako vedlejší účastník dne 24. ledna 2005, respektive 16. prosince 2004.

20     Žalobkyně navrhují, aby Soud:

–       zrušil čl. 1 body 7, 11 a 20 nařízení č. 864/2004, jakož i přílohu zmíněného nařízení;

–       zrušil článek 22 nařízení č. 865/2004;

–       uložil Radě náhradu nákladů řízení.

21     Ve své námitce nepřípustnosti Rada navrhuje, aby Soud:

–       odmítl žalobu jako nepřípustnou;

–       uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

22     Ve svých vyjádřeních k námitce nepřípustnosti žalobkyně navrhují, aby Soud:

–       zamítl námitku nepřípustnosti vznesenou Radou;

–       uložil Radě náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 Argumenty účastníků řízení

23     Rada se dovolává nepřípustnosti projednávané žaloby z důvodu, že žalobkyně nejsou napadenými ustanoveními osobně dotčeny.

24     V tomto ohledu Rada připomíná, že jednotlivec je aktivně legitimován k podání žaloby na neplatnost podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES proti nařízení pouze v případě, že je bezprostředně a osobně dotčen z důvodu určitých vlastností, které jsou pro něho zvláštní, nebo faktické situace, která ho vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím ho individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí (rozsudky Soudního dvora ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, Recueil, s. 197, 223, a ze dne 22. listopadu 2001, Nizozemské Antily v. Rada, C‑452/98, Recueil, s. I‑8973, bod 60).

25     Žalobkyně tvrdí, že jsou napadenými ustanoveními osobně dotčeny. Poznamenávají přímo, že Rada nezpochybňuje, že jsou napadenými ustanoveními bezprostředně dotčeny.

26     Zaprvé žalobkyně zpochybňují obecnou působnost napadených ustanovení. Tato ustanovení podle nich představují z důvodu zvláštních nebo individuálních účinků, která mají na některé adresáty, opatření rozhodovací povahy. Individuální působnost těchto ustanovení vyplývá z toho, že v referenčním období stanoveném pro účely výpočtu „nevázané podpory“ olivovníky vysázené zejména mezi rokem 1995 a 1998 neprodukovaly s ohledem na biologické a botanické faktory. V důsledku toho Lorte nemohla být poskytnuta dotčená podpora.

27     Zadruhé žalobkyně uvádějí několik argumentů k prokázání, že v každém případě jsou napadenými ustanoveními osobně dotčeny ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.

28     Zaprvé Lorte uplatňuje, že není zasažena napadenými ustanoveními ve svém objektivním postavení producenta olivového oleje vzhledem k tomu, že v průběhu referenčního období, pokud jde o olivovníky vysázené mezi rokem 1995 a 1998, nic neprodukovala z důvodu biologických a botanických okolností.

29     Vzhledem k tomu, že tak Lorte v referenčním období nic neprodukovala, nachází se takto ve faktické situaci, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám. Kromě toho zadruhé, Lorte poznamenává, že tato situace byla známá vnitrostátním orgánům a orgánům Společenství prostřednictvím ročních vyhlášení o produkci olivového oleje poskytnutých jí samotnou.

30     Zatřetí napadená ustanovení mají jiné účinky na Lorte než na ostatní producenty olivového oleje vzhledem k tomu, že vylučují Lorte z poskytnutí podpory olivového oleje, kterou zmíněná ustanovení zavádějí. Lorte se takto nachází v uzavřeném a úzkém kruhu producentů olivového oleje z důvodu jednak biologických a botanických úvah, které jsou vysvětlením, proč olivovníky vysázené zejména mezi rokem 1995 a 1998 neprodukovaly, a jednak referenčního období stanoveného napadenými ustanoveními. Příslušnost k tomuto uzavřenému kruhu nevyplývá z okolností vlastních samotnému cíli napadených nařízení (usnesení Soudu ze dne 15. září 1999, Van Parys a další v. Komise, T‑11/99, Recueil, s. II‑2653, bod 48). Je tudíž namístě dojít k závěru, že Lorte je osobně dotčena napadenými ustanoveními. Lorte se na podporu tohoto argumentu dovolává rovněž rozsudků Soudního dvora ze dne 28. dubna 1988, Mulder (120/86, Recueil, s. 2321) a von Deetzen (170/86, Recueil, s. 2355).

31     Oleo Unión se domnívá, že pokud jde o něho, je aktivně legitimováno k podání projednávané žaloby, aby jednalo v zájmů svých členů, kteří, jako Lorte, jsou aktivně legitimováni k podání žaloby vzhledem k tomu, že jsou napadenými ustanoveními bezprostředně a osobně dotčeni.

32     Unaproliva se omezuje na upřesnění, že na základě rozsáhlých pravomocí, které jsou mu uděleny stanovami, je oprávněno zastupovat zájmy svých členů, pokud jde především o podpory Společenství poskytnuté producentům olivového oleje, a v důsledku je v rámci projednávané žaloby aktivně legitimováno.

33     Žalobkyně konečně tvrdí, že když prohlásí Soud jejich žalobu za nepřípustnou, zbaví je jejich práva na účinnou soudní ochranu. Možnost podat žalobu na náhradu škody, vznést námitku protiprávnosti nebo podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v případě, že o ní lze uvažovat, nemohou napravit tento zásah do práva na účinnou právní ochranu.

 Závěry Soudu

34     Podle článku 114 jednacího řádu, požaduje-li to účastník řízení, Soud vydá rozhodnutí o nepřípustnosti bez projednání věci samé. V souladu s odstavcem 3 téhož článku dále následuje ústní část řízení, nerozhodne-li Soud jinak. V projednávaném případě Soud na základě obsahu spisu pokládá věc za dostatečně objasněnou k tomu, aby rozhodl o návrhu bez zahájení ústní části řízení.

35     Podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES „každá fyzická nebo právnická osoba může [...] podat žalobu proti rozhodnutím, která jsou jí určena, jakož i proti rozhodnutím, která, byť vydána ve formě nařízení nebo rozhodnutí určeného jiné osobě, se jí bezprostředně a osobně dotýkají“.

36     Podle ustálené judikatury je účelem čl. 230 čtvrtého pododstavce ES, který přiznává jednotlivcům právo napadnout jakékoliv rozhodnutí, byť ve formě nařízení, které se jich bezprostředně a osobně dotýká, zejména zabránit tomu, aby orgány Společenství mohly pouhým výběrem formy nařízení vyloučit žalobu jednotlivce proti rozhodnutí, které se ho bezprostředně a osobně dotýká, a upřesnit tak, že výběr formy nemůže změnit povahu aktu (rozsudek Soudního dvora ze dne 17. června 1980, Calpak a Società Emiliana Lavorazione Frutta v. Komise, 789/79 a 790/79, Recueil, s. 1949, bod 7; usnesení Soudu ze dne 30. září 1997, Federolio v. Komise, T‑122/96, Recueil, s. II‑1559, bod 50, a ze dne 23. listopadu 1999, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, T‑173/98, Recueil, s. II‑3357, bod 34).

37     Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že kritérium rozlišení mezi nařízením a rozhodnutím musí být posuzováno na základě toho, zda se jedná o akt s obecnou působností, či nikoliv (rozsudky Soudního dvora ze dne 14. prosince 1962, Confédération nationale des producteurs de fruits et légumes a další v. Rada, 16/62 a 17/62, Recueil, s. 901, 918; ze dne 6. října 1982, Alusuisse v. Rada a Komise, 307/81, Recueil, s. 3463, bod 19, a usnesení Soudního dvora ze dne 23. listopadu 1995, Asocarne v. Rada, C 10/95 P, Recueil, s. I‑4149, bod 28). Akt má tak obecnou působnost, když se použije na objektivně určené situace a způsobuje právní účinky vůči obecně a abstraktně vymezeným kategoriím osob (rozsudky Soudního dvora ze dne 21. listopadu 1989, Usines coopératives de déshydratation du Vexin a další v. Komise, C‑244/88, Recueil, s. 3811, bod 13, a ze dne 31. května 2001, Sadam Zuccherifici a další v. Rada, C‑41/99 P, Recueil, s. I‑4239, bod 24; usnesení Soudu ze dne 2. dubna 2004, Gonnelli a AIFO v. Komise, T‑231/02, Recueil, s. II‑1051, bod 29 a uvedená judikatura).

38     V projednávaném případě nemůže být zpochybněno, že napadená ustanovení náležejí do kategorie aktů s obecnou působností. V tomto ohledu je třeba připomenout, že napadená ustanovení uvádějí kritéria výpočtu podpory v odvětví olivového oleje v rámci nařízení č. 1782/2003 (viz bod 6 výše).

39     Je nutno konstatovat, že tato kritéria jsou uvedena obecně a abstraktně. Způsob výpočtu referenční částek a částky podpory je totiž stanoven bez ohledu na zvláštní situaci každého producenta olivového oleje dotčeného napadenými ustanoveními na základě objektivních a obecných kritérií.

40     Napadená ustanovení se takto uplatňují na objektivně určené situace a způsobují právní účinky vůči kategoriím osob vymezeným obecně a abstraktně. V tomto ohledu je namístě připomenout, že se má za to, že ustanovení aktu se uplatňují na objektivně určené situace, pokud se jejich použití provádí na základě objektivní právní nebo faktické situace definované aktem ve vztahu k účelu tohoto aktu (usnesení Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 36 výše, bod 40).

41     V projednávaném případě jsou žalobkyně dotčeny napadenými ustanoveními právě z důvodu objektivní faktické situace. Jsou totiž zasaženy napadenými ustanoveními jako sdružení, jejichž členové produkovali olivový olej v průběhu referenčního období a byla jim poskytnuta podpora podle režimů podpor stanovených právními předpisy. Tato situace je definována ve vztahu k samotnému účelu nařízení obsahujících napadená ustanovení, tj. zavedení nového režimu podpory v odvětví olivového oleje.

42     Žádná skutečnost navíc neumožňuje kvalifikovat napadená ustanovení jako rozhodnutí přijatá ve formě nařízení. Argument předložený žalobkyněmi nemůže zpochybnit opodstatněnost tohoto závěru.

43     Okolnost, že napadená ustanovení mohou mít totiž zvláštní účinek na určité producenty olivového oleje, a konkrétněji je mohou vyloučit z možnosti získat podporu, z důvodu kritérií stanovených pro výpočet této podpory, nemůže zbavit automaticky napadená ustanovení jejich obecné působnosti, jelikož se tato ustanovení použijí na všechny dotčené hospodářské subjekty, které se nacházejí ve stejné faktické nebo právní situaci vymezené objektivně. Žalobkyně neprokázaly, že by tomu, pokud jde o použití napadených ustanovení, bylo jinak (viz v tomto smyslu usnesení Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 36 výše, bod 39).

44     Z toho vyplývá, že napadená ustanovení představují ve svém celku, na základě své povahy a svého dosahu, akty s obecnou působností, a nikoliv rozhodnutí ve smyslu článku 249 ES.

45     Nicméně opakovaně bylo rozhodnuto, že skutečnost, že napadený akt má svou povahou obecnou působnost a že nepředstavuje rozhodnutí ve smyslu článku 249 ES, sama o sobě nepostačuje k vyloučení možnosti, aby proti němu podal jednotlivec žalobu na neplatnost (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 18. května 1994, Codorniu v. Rada, C‑309/89, Recueil, s. I‑1853, bod 19, a ze dne 22. listopadu 2001, Antillean Rice Mills v. Rada, C‑451/98, Recueil, s. I‑8949, bod 49; usnesení Gonnelli a AIFO v. Komise, bod 37 výše, bod 31 a uvedená judikatura).

46     Za určitých okolností se totiž i akt s obecnou působností, který se použije obecně na hospodářské subjekty, může bezprostředně a osobně dotýkat určitých z nich (rozsudky Soudního dvora ze dne 16. května 1991, Extramet Industrie v. Rada, C‑358/89, Recueil, s. I‑2501, bod 13, a Codorniu v. Rada, bod 45 výše, bod 19; usnesení Soudu ze dne 10. září 2002, Japan Tobacco a JT International v. Parlament a Rada, T‑223/01, Recueil, s. II‑3259, bod 29, a Gonnelli a AIFO v. Komise, bod 37 výše, bod 32).

47     Aby tomu tak bylo, musí být fyzická nebo právnická osoba zasažena bezprostředně a osobně dotčeným aktem z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím ji individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí (rozsudek Plaumann v. Komise, bod 24 výše, a usnesení Soudního dvora ze dne 12. prosince 2003, Bactria v. Komise, C‑258/02 P, Recueil, s. I‑15105, bod 34; usnesení Gonnelli a AIFO v. Komise, bod 37 výše, bod 35).

48     V případě nesplnění této podmínky není žádná fyzická nebo právnická osoba aktivně legitimována k podání žaloby na neplatnost (rozsudek Soudního dvora ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, C‑50/00 P, Recueil, s. I‑6677, bod 37, a usnesení Asocarne v. Rada, bod 37 výše, bod 26).

49     V důsledku toho je namístě ověřit, zda v projednávaném případě jsou žalobkyně zasaženy napadenými ustanoveními z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám.

50     Zaprvé je tudíž třeba přezkoumat přípustnost žaloby podané Lorte jako producentem olivového oleje.

51     V tomto ohledu a v rozporu s tím, co tvrdí Lorte, je Lorte dotčená napadenými ustanoveními objektivně jako producent olivového oleje v průběhu referenčního období, kterému mohla být poskytnuta podpora na základě jednoho z režimů podpor stanovených staršími právními předpisy, a to ze stejného titulu jako jakýkoliv jiný producent nebo hospodářský subjekt působící v odvětví, na něhož se vztahují napadená ustanovení. Skutečnost, že akt s obecnou působností ovlivňuje právní situaci jednotlivce, nemůže zpochybnit povahu a dosah tohoto aktu (viz v tomto smyslu Gonnelli a AIFO v. Komise, bod 37 výše, bod 38).

52     Kromě toho, jak Rada správně uplatňuje, napadená ustanovení, která zavádějí podmínky, jakož i kritéria výpočtu podpory v odvětví olivového oleje, se použijí bez rozdílů na všechny producenty olivového oleje nezávisle na jimi vyprodukovaném množství, dokonce nezávisle na jakékoliv produkci během referenčního období. Kritéria výpočtu podpory jsou totiž stanovena nezávisle na zvláštní situaci každého producenta olivového oleje.

53     Mimoto je třeba připomenout, že skutečnost, že akt s obecnou působností může mít konkrétní odlišné účinky na různé právní subjekty, kterým je určen, je nemůže vymezovat vzhledem ke všem ostatním dotčeným subjektům, pokud se použití tohoto aktu uskutečňuje na základě objektivně určené situace (viz rozsudek Soudu ze dne 22. února 2000, ACAV a další v. Rada, T‑138/98, Recueil, s. II‑341, bod 66 a výše uvedená judikatura). V projednávaném případě, i když napadená ustanovení mohou mít rozdílné účinky, podle dotčeného producenta olivového oleje, nemůže tato okolnost stačit k prokázání, že Lorte má zvláštní vlastnosti nebo se nachází ve faktické situaci, která ji vymezuje vzhledem k jiným producentům olivového oleje.

54     Navíc i za předpokladu, že na základě použití napadených ustanovení, by již nemohla být podpora olivového oleje poskytnuta Lorte, nemůže být Lorte osobně dotčena napadenými ustanoveními. Nestačí totiž, že určité subjekty jsou ekonomicky víc dotčené aktem k tomu, aby byly považovány za osobně dotčené dotčeným aktem (usnesení Van Parys a další v. Komise, bod 30 výše, body 50 a 51, a Gonnelli a AIFO v. Komise, bod 37 výše, bod 45).

55     Navíc, i když by taková nemožnost poskytnout podporu byla prokázána, přesto je pravda, že by z ní vyplývaly podobné důsledky pro všechny ostatní producenty olivového oleje, kteří vlastnili olivovníky vysázené mezi rokem 1995 a 1998 (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 10. dubna 2003, Komise v. Nizozemské Antily, C‑142/00 P, Recueil, s. I‑3483, bod 77).

56     Mimoto odkaz Lorte na rozsudky Mulder a von Deetzen, bod 30 výše, není vůbec relevantní v rámci žaloby podané podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES jako v projednávaném případě, jelikož v těchto rozsudcích byla Soudním dvoru podána předběžná otázka.

57     Je třeba poznamenat, že v těchto rozsudcích Soudní dvůr, který byl vyzván, aby rozhodl o platnosti nařízení Společenství v oblasti doplňkových dávek na mléko, dospěl k závěru, že orgán, který akt vydal, porušil zásadu legitimního očekávání z důvodu vyloučení určitých producentů mléka z nového režimu zavedeného tímto aktem, protože neprodukovali mléko v průběhu období stanoveného napadeným aktem za účelem přidělení referenčního množství. Skutečnost, že někteří producenti mléka neprodukovali mléko v průběhu referenčního období, byla způsobena tím, že se zmínění producenti předtím zavázali na základě aktu Společenství pozastavit prodej produktu na omezené období v obecném zájmu a za odměnu.

58     Soudní dvůr byl toho názoru, že účinek, který má nařízení, jehož platnost byla zpochybněna, na určité producenty mléka a který spočívá v jejich vyloučení z nového režimu doplňkových dávek, které toto nařízení zavádí, představoval omezení, které zvláštním způsobem zasahovalo tyto producenty, právě z toho důvodu, že využili možnost nabízenou starší právní úpravou Společenství, která podněcovala k pozastavení produkce dotčeného produktu.

59     V projednávaném případě je zřejmé, že takové úvahy spadají do přezkumu věci samé a nemají žádný vliv na otázku osobního dotčení Lorte (viz v tomto smyslu usnesení Gonnelli a AIFO v. Komise, bod 37 výše, bod 43).

60     Mimoto i za předpokladu, že rozmanitost účinků napadených ustanovení, o níž se Lorte snaží opřít, by se zdála být opodstatněná, je namístě konstatovat, že na rozdíl od aktů, jejichž legalita byla zpochybněna v uvedených věcech, zmíněná rozmanitost nemá svůj původ v aktu Společenství.

61     V každém případě Lorte nijak neprokázala, v jakém rozsahu zasahují napadená ustanovení odlišně jiné členy „uzavřeného a úzkého kruhu“ producentů olivového oleje, kteří neprodukovali olivový olej z důvodu biologických a botanických úvah týkajících se olivovníků, jakož i z důvodu referenčního období.

62     Rovněž okolnost, za předpokladu, že je správná, že Rada byla informována příslušnými vnitrostátními orgány, jakož i Komisí, o situaci žalobkyň, před přijetím napadených ustanovení, nemůže individualizovat Lorte ve vztahu ke zmíněným ustanovením. Lorte se totiž ani nedovolávala, ani, a fortiori, neprokázala existenci povinnosti uložené Radě ustanovením práva Společenství, a to vzít zvláště v úvahu v rámci podmínek vyžadovaných pro poskytnutí „nevázané podpory“ v odvětví olivového oleje, přesnou situaci určitých producentů olivového oleje (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 17. ledna 1985, Piraiki‑Patraiki a další v. Komise, 11/82, Recueil, s. 207, body 21 a 28, a ze dne 26. června 1990, Sofrimport v. Komise, C‑152/88, Recueil, s. I‑2477, bod 11; rozsudek Soudu ze dne 8. července 1999, Eridania a další v. Rada, T‑158/95, Recueil, s. II‑2219, body 58 a 59, a usnesení Soudu ze dne 10. května 2004, Bundesverband der Nahrungsmittel- und Speiseresteverwertung a Kloh v. Parlament a Rada, T‑391/02, Sb. rozh. s. II‑1447, bod 55).

63     Z předchozích úvah vyplývá, že Lorte neprokázala, že byla zasažena napadenými ustanoveními z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním hospodářským subjektům. Lorte tudíž nemůže být osobně dotčená napadenými ustanoveními.

64     Zadruhé, pokud jde o žaloby podané Oleo Unión a Unaproliva, je třeba připomenout, že přípustnost žaloby na neplatnost podané sdruženími byla připuštěna ve třech druzích situací, tj. zaprvé, jestliže podnikatelským sdružením právní ustanovení výslovně přiznává řadu oprávnění procesního charakteru, zadruhé,  jestliže sdružení zastupuje zájmy podniků, které jsou samy aktivně legitimovány, zatřetí, jestliže je sdružení individualizováno z důvodu dotčení jeho vlastních zájmů jako sdružení, zejména proto, že jeho postavení vyjednavače bylo dotčeno aktem, jehož zrušení se domáhá (usnesení Soudu Federolio v. Komise, bod 36 výše, bod 61; ze dne 8. prosince 1998, ANB a další v. Rada, T‑38/98, Recueil, s. II‑4191, bod 25; Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 36 výše, bod 47, a ze dne 10. prosince 2004, EFfCI v. Parlament a Rada, T‑196/03, Sb. rozh. s. II‑4263, bod 42).

65     V projednávaném případě se Oleo Unión et Unaproliva nemohou dovolávat žádné z těchto třech situací k odůvodnění přípustnosti jejich projednávané žaloby na neplatnost.

66     V tomto ohledu Soud zaprvé konstatuje, že si tyto žalobkyně nenárokují žádné právo procesní povahy, které by jim právo Společenství v oblasti společné organizace trhu s olivovým olejem přiznávalo.

67     To platí rovněž, pokud jde o druhý případ přípustnosti žaloby, jelikož podle ustálené judikatury sdružení založené k prosazování kolektivních zájmů určité kategorie procesních subjektů nelze považovat za osobně dotčené aktem, pokud nejsou tyto procesní subjekty samostatně osobně dotčené (usnesení Soudního dvora ze dne 18. prosince 1997, Sveriges Betodlares a Henrikson v. Komise, C‑409/96 P, Recueil, s. I‑7531, bod 45, a usnesení Soudu ze dne 29. dubna 1999, Unione provinciale degli agricoltori di Firenze a další v. Komise, T‑78/98, Recueil, s. II‑1377, body 36 a 37).

68     V projednávaném případě Oleo Unión a Unaproliva nepředložily žádný důkaz, který by umožnil dojít k závěru, že jejich členové jsou zasaženi napadenými ustanoveními z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám.

69     Co se týče třetího případu, je namístě konstatovat, že žádná skutečnost uvedená ve spisu, neumožňuje dojít k závěru, že tyto žalobkyně jsou individualizovány ve vztahu k napadeným ustanovením z důvodu dotčení jejich vlastních zájmů, jako je například dotčení jejich postavení vyjednavače, napadenými ustanoveními.

70     Z toho vyplývá, že Oleo Unión a Unaproliva nemohou být považovány za osobně dotčené.

71     Kromě toho, pokud jde o tvrzení žalobkyň, podle něhož by je přijetí námitky nepřípustnosti vznesené Radou zbavilo práva na účinnou soudní ochranu, je třeba připomenout, že Smlouva o ES, jednak ve svých článcích 230 ES a 241 ES, a jednak ve svém článku 234 ES, zavedla úplný systém procesních prostředků a řízení určených k zajištění přezkumu legality aktů orgánů a tento přezkum svěřila soudu Společenství. V tomto systému fyzické a právnické osoby, které nemohou z důvodů podmínek přípustnosti uvedených v čl. 230 čtvrtém pododstavci ES přímo napadnout akty Společenství s obecnou působností, mají možnost podle případu uplatnit neplatnost takových aktů buď incidenčně na základě článku 241 ES před soudem Společenství, nebo před vnitrostátními soudy a přivést tyto soudy, které nejsou samy o sobě oprávněny konstatovat neplatnost zmíněných aktů, k dotázání se v tomto ohledu Soudního dvora prostřednictvím předběžné otázky (rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 48 výše, bod 40).

72     Soudní dvůr rovněž rozhodl, že je věcí členských států stanovit úplný systém procesních prostředků a řízení, který umožní zajistit dodržování práva na účinnou soudní ochranu, a že není přípustný výklad pravidel o přípustnosti uvedených v článku 230 ES, podle kterého by musela být žaloba na neplatnost prohlášena za přípustnou, pokud je prokázáno po konkrétním přezkumu vnitrostátních procesních pravidel soudcem Společenství, že tato pravidla nedovolují jednotlivci podat žalobu, která mu umožňuje zpochybnit platnost napadeného aktu Společenství (rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 48 výše, bod 43). Přímá žaloba na neplatnost k soudu Společenství nemůže být připuštěna, i kdyby mohlo být po konkrétním přezkoumání vnitrostátních procesních pravidel soudem Společenství prokázáno, že tato pravidla nedovolují jednotlivci podat žalobu, která mu umožňuje zpochybnit platnost napadeného aktu Společenství. Takový systém by totiž vyžadoval v každém jednotlivém případě, aby soud Společenství přezkoumal a vyložil vnitrostátní procesní právo, což překračuje jeho pravomoc v rámci přezkumu legality aktů Společenství (usnesení Bactria v. Komise, bod 47 výše, bod 58).

73     V každém případě Soudní dvůr jasně rozhodl, pokud jde o podmínku osobního dotčení vyžadovanou v čl. 230 čtvrtém pododstavci ES, že i když je pravda, že podmínka osobního dotčení musí být vykládána ve světle zásady účinné soudní ochrany tak, že jsou brány v úvahu rozličné okolnosti, které mohou individualizovat žalobce, nemůže takový výklad vést k odstranění dotčené podmínky, která je výslovně stanovena Smlouvou, aniž by byly překročeny pravomoci soudů Společenství, které jim Smlouva přiznává (rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 48 výše, bod 44).

74     Kromě toho i když je sice možné uvažovat o jiném systému přezkumu legality aktů Společenství s obecnou působností, než je systém zavedený původní Smlouvou, který nebyl nikdy v hlavních zásadách pozměněn, je případně v souladu s článkem 48 EU věcí členských států reformovat stávající systém (rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 48 výše, bod 45).

75     Z toho vyplývá, že žalobkyně se tedy nemohou dovolávat skutečnosti, že bude-li žaloba na neplatnost prohlášena za nepřípustnou, nemají žádný prostředek jak hájit svá práva před soudem, kteroužto skutečnost ostatně neprokázaly (viz v tomto smyslu usnesení Gonnelli a AIFO v. Komise, bod 37 výše, body 52 až 56).

76     Požadavek účinné soudní ochrany nemůže tudíž zpochybnit závěr, podle kterého žalobkyně nejsou napadenými ustanoveními osobně dotčeny. Žaloba musí být proto odmítnuta jako nepřípustná.

77     Kromě toho Soud je toho názoru, že není namístě rozhodnout o návrhu Komise na vstoupení do řízení jako vedlejší účastník (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 5. července 2001, Conseil national des professions de l’automobile a další v. Komise, C‑341/00 P, Recueil, s. I‑5263, body 35 až 37).

 K nákladům řízení

78     Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byly ve sporu neúspěšné, je namístě jim uložit náhradu nákladů řízení, včetně nákladů řízení vynaložených Radou, v souladu s návrhy Rady.

Z těchto důvodů

SOUD (třetí senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)      Žalobkyně ponesou vlastní náklady řízení, jakož i náklady řízení vynaložené Radou.

3)      Není namístě rozhodnout o návrhu Komise na vstoupení do řízení jako vedlejší účastník.

V Lucemburku dne 8. září 2005.

Vedoucí soudní kanceláře

Předseda

H. Jung

M. Jaeger

---

* Jednací jazyk: španělština.