ROZSUDEK SOUDU (prvního senátu)

5. října 2004

Věc T‑45/01

Stephen Sanders a další

v.

Komise Evropských společenství

„Zaměstnanci společného podniku JET – Rovné zacházení – Nepoužití statutu dočasného zaměstnance – Článek 152 ESAE – Přiměřená lhůta – Vzniklá škoda“

Úplný text v anglickém jazyce II – 0000

Úplný text ve všech jazycích ve Sbírce rozhodnutí Soudního dvora a Soudu prvního stupně, část II

Předmět: Žaloba na náhradu škody údajně vzniklé nepřijetím za dočasné zaměstnance Společenství k výkonu jejich činnosti ve společném podniku Joint European Torus (JET).

Rozhodnutí: Komisi se ukládá náhrada finanční škody vzniklé každému z žalobců nepřijetím za dočasné zaměstnance Komise k výkonu činnosti ve společném podniku Joint European Torus (JET). Účastníci řízení sdělí Soudu ve lhůtě šesti měsíců ode dne vydání tohoto rozsudku společně dohodnutou částku náhrady škody z titulu této škody. V případě, že se nedohodnou, předloží Soudu ve stejné lhůtě své vyčíslené návrhy. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1.     Úředníci ─ Žaloba ─ Právo na podání žaloby ─ Osoby žádající o náhradu škody z důvodu svého zaměstnání ve společném podniku ESAE mimo rámec pracovního řádu ostatních zaměstnanců

(Smlouva ESAE, článek 152)

2.     Úředníci ─ Žaloba ─ Lhůty ─ Osoby žádající o náhradu škody z důvodu svého zaměstnání ve společném podniku ESAE mimo rámec pracovního řádu ostatních zaměstnanců ─ Dodržení přiměřené lhůty ─ Délka a počátek lhůty

(Statut Soudního dvora, článek 46; služební řád úředníků, článek 90)

3.     Úředníci ─ Dočasní zaměstnanci ─ Přijímání ─ Zaměstnanci společného podniku ESAE Joint European Torus (JET) ─ Posuzovací pravomoc orgánů ─ Meze

(Rozhodnutí Rady 78/471)

4.     Úředníci ─ Mimosmluvní odpovědnost orgánů ─ Podmínky ─ Protiprávnost ─ Škoda ─ Příčinná souvislost ─ Pojem ─ Použití ve sporné věci veřejné služby ─ Kritéria

1.     Žaloba na náhradu škody podaná osobami, které pracovaly pro společný podnik Joint European Torus (JET), zřízený podle ustanovení Smlouvy o ESAE, v rámci jejich poskytnutí třetími podniky smluvně zavázanými JET, jejímž cílem je získat náhradu škody vzniklou z důvodu, že v rozporu s tím, co ukládají stanovy JET, nebyly tyto osoby přijímány jako dočasní zaměstnanci, na které by se vztahoval pracovní řád ostatních zaměstnanců, musí být analyzována jako součást sporů mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci.

Zaprvé se totiž právní problémy, které přináší tato žaloba, vztahují, stejně jako v případě žaloby, v níž si osoba nárokuje postavení úředníka nebo zaměstnance, k nárokům plynoucím ze stanov. Zadruhé pojem sporu mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci je vykládán judikaturou extenzivně, vzhledem k tomu, že příliš restriktivní koncepce v tomto ohledu by mohla způsobit právní nejistotu, neboť případní žalobci by byli v nejistotě ohledně procesních prostředků, které si mají zvolit, nebo by se jim otevírala umělá volba. Konečně zatřetí volba žalobců postupu podle článků 90 a 91 služebního řádu nebyla zpochybněna orgány, které jsou účastníky řízení, jež uznaly, že spor a vytýkané protiprávní jednání nacházejí svůj základ v statutárních ustanoveních.

(viz body 41, 43 až 45 a 49)

Odkazy: Soudní dvůr, 31 března 1965, Vandevyvere v. Parlament, 23/64, Recueil, s. 205, 214; Soudní dvůr, 11. března 1975, Porrini a další v. ESAE a další, 65/74, Recueil, s. 319, body 3 až 13; Soudní dvůr, 5. dubna 1979, Bellintani a další v. Komise, 116/78, Recueil, s. 1585, bod 6; Soudní dvůr, 11. července 1985, Salerno a další v. Komise a Rada, 87/77, 130/77, 22/83, 9/84 a 10/84, Recueil, s. 2523, body 24 a 25; Soudní dvůr, 13. července 1989, Alexis a další v. Komise, 286/83, Recueil, s. 2445, bod 9; Soudní dvůr, 14. února 1989, Bossi v. Komise, 346/87, Recueil, s. 303, bod 10; Soud, 12. května 1998, O’Casey v. Komise, T‑184/94, RecueilFP, s. I‑A-183 a II‑565, body 56 až 62

2.     Článek 90 odst. 1 služebního řádu nestanoví žádnou lhůtu pro podání žádosti. Dodržení přiměřené lhůty je nicméně požadováno ve všech případech, kdy při neexistenci ustanovení v právních předpisech zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání brání tomu, aby orgány Společenství a fyzické nebo právnické osoby jednaly bez jakéhokoli časového omezení, což by mohlo ohrozit stabilitu nabytých právních postavení. V případě žalob směřujících k uplatnění odpovědnosti, které mohou vyústit v uložení finanční sankce Společenství je dodržení přiměřené lhůty pro předložení žádosti o náhradu škody inspirováno také snahou o ochranu veřejných financí, která nachází svůj zvláštní výraz, pokud jde o žaloby v oblasti mimosmluvní odpovědnosti, v promlčecí lhůtě pěti let stanovené článkem 46 Statutu Soudního dvora.

Přiměřený charakter lhůty musí být posouzen v závislosti na okolnostech vlastních každé věci, zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci a chování dotčených stran.

Pokud jde o předložení žaloby o náhradu škody osobami, které pracovaly pro společný podnik Joint Europea Torus (JET) v rámci jejich poskytnutí třetími podniky smluvně zavázanými JET z důvodu, že tyto osoby měly být přijaty jako dočasní zaměstnanci, na něž by se vztahoval pracovní řád ostatních zaměstnanců, je nutno usoudit, že vzhledem k tomu, že určitý prvek srovnání může být vzat z výše uvedeného článku 46, že se dotčené osoby, pokud měly za to, že jsou předmětem protiprávního diskriminačního zacházení, měly obrátit na orgán Společenství s žádostí, aby přijal opatření k poskytnutí náhrady škody a k ukončení tohoto stavu, v přiměřené lhůtě, která nemůže překročit pět let od okamžiku, kdy se o stavu, na který si stěžují, dozvěděly.

K určení tohoto okamžiku je namístě vzhledem k nejisté situaci zaměstnaní dotčených osob vzít v úvahu uzavření každé roční smlouvy, ať už původní, nebo v rámci obnovení.

(viz body 58, 59, 67, 69, 72, 81 a 83)

Odkazy: Soudní dvůr, 21. května 1981, Reinarz v. Komise, 29/80, Recueil, s. 1311, bod 12; Soudní dvůr, 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschaapij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, Recueil, s. I‑8375, bod 187

3.     Orgány Společenství zajisté mají širokou posuzovací pravomoc při výběru nejvhodnějších prostředků pro zajišťování svých potřeb, pokud jde o personál, zvláště pokud se jedná o přijímání dočasných zaměstnanců. Je tomu tak zejména v oblasti organizace a provozu společného podniku.

Okolnost, že stanovy společného podniku Joint European Torus (JET) stanovily, že „jiní zaměstnanci“ projektového týmu jsou přijímáni na základě smluv dočasných zaměstnanců, neznamenala, že Komise byla povinna přikročit k takovému přijímání do zaměstnání, neodpovídalo-li to žádné potřebě projektového týmu. Vedení společného podniku mělo tedy volnost při posuzování, jaká část složení projektového týmu měla být tvořena každou ze dvou kategorií zaměstnanců zmíněných v článku 8.1 stanov (zaměstnanci poskytnutí členy společného podniku a jiní zaměstnanci), přičemž jeho volba se promítla do tabulkového stavu zaměstnanců uvedeného v ročním rozpočtu. Za účelem plnění různých úkolů nezbytných k provozu společného podniku, ale nenáležejících mezi funkce svěřené mu v souladu se Smlouvami, tedy mezi funkce, které měl projektový tým zajišťovat v rámci pravomoci ředitele projektu, se vedení mohlo rovněž obrátit na společnosti, které poskytují pracovníky nebo služby.

Naproti tomu vedení JET nemohlo uzavřít takové smlouvy se společnostmi, které poskytují pracovníky nebo služby se záměrem vyhnout se použití ustanovení služebního řádu. Funkce, které svěřují Smlouvy orgánům Společenství, nemohou totiž být svěřeny externím podnikům, ale musí být vykonávány zaměstnanci, kteří podléhají služebnímu řádu.

(viz body 113 až 115)

Odkazy: Soudní dvůr, 20. června 1985, Klein v. Komise, 123/84, Recueil, s. 1907, bod 24; Soudní dvůr, 28. února 1989, Van der Stijl a další v. Komise, 341/85, 251/86, 258/86, 259/86, 262/86 a 266/86, 222/87 a 232/87, Recueil, s. 511, bod 11; Soudní dvůr, 6. prosince 1989, Mulfinger a další v. Komise, C‑249/87, Recueil, s. 4127, body 13 a 14; Soud, 12. prosince 1996, Altmann a další v. Komise, T‑177/94 a T‑377/94, Recueil, s. II‑2041, bod 154; Soud, 17. listopadu 1998, Fabert-Goossens v. Komise, T‑217/96, RecueilFP, s. I‑A 607 a II‑1841, bod 29

4.     V oblasti mimosmluvní odpovědnosti Společenství, a zejména ve sporech, které patří mezi vztahy mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci, právo Společenství přiznává právo na náhradu škody pouze tehdy, jsou-li splněny tři podmínky, a to protiprávnost chování vytýkaného orgánům Společenství, reálně vzniklá škoda a existence příčinné souvislosti mezi chováním a dovolávanou škodou.

Proto, aby existovala příčinná souvislost, je v zásadě třeba, aby byl prokázán přímý a jistý vztah příčiny a následku mezi zaviněným porušením právní povinnosti, jehož se dopustil dotyčný orgán Společenství, a tvrzenou škodou.

Nicméně ve sporných věcech veřejné služby je stupeň jistoty o příčinné souvislosti vyžadovaný judikaturou dosažen, zbavilo-li protiprávní jednání, jehož se dopustil orgán Společenství, někoho jistým způsobem, nikoli nezbytně přijetí do zaměstnání, u kterého dotyčný nebude moci nikdy prokázat, že na ně měl právo, ale vážné šance na to být přijat jako úředník nebo zaměstnanec s tím, že dotčené osobě tím vznikla škoda spočívající ve ztrátě příjmů. Jestliže se za okolností projednávaného případu jeví vysoce pravděpodobným, že dodržení legality by vedlo dotyčný orgán Společenství k přijetí zaměstnance, teoretická nejistota, která zůstává, pokud jde o výsledek, ke kterému by vedl řádně provedený postup přijímání, nemůže být na překážku náhradě skutečné škody, která vznikla dotčené osobě tím, že byla zbavena práva ucházet se o zaměstnání ve statutárním rámci, u kterého měla veškerou šanci, že je obsadí.

(viz body 99, 149 a 150)

Odkazy: Soudní dvůr, 14. května 1998, Rada v. de Nil a Impens, C‑259/96 P, Recueil, s. I‑2915, bod 23; Soud, 28. září 1999, Hautem v. EIB, T‑140/97, RecueilFP, s. I‑A 171 a II‑897, bod 85