–

za BF: M. Riedl, Rechtsanwalt,

–

za rakouskou vládu: A. Posch, J. Schmoll a F. Werni, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: B.-R. Killmann a D. Martin, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a), jakož i čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79), a zásad právní jistoty, zachování nabytých práv a efektivity unijního práva.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi BF a Versicherungsanstalt öffentlich Bediensteter, Eisenbahnen und Bergbau (BVAEB) (správa sociálního zabezpečení pro zaměstnance veřejné správy, železnic a báňského průmyslu, Rakousko), ve věci výše starobního důchodu BF.

3

Článek 1 směrnice 2000/78, nadepsaný „Účel“, stanoví:

„Účelem této směrnice je stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení.“

4

Článek 2 této směrnice, nadepsaný „Pojem diskriminace“, stanoví:

„1.   Pro účely této směrnice se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.

2.   Pro účely odstavce 1 se

[…]“

5

Článek 3 uvedené směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odst. 1 písm. c) uvádí:

„V rámci pravomocí svěřených [Evropskému] [s]polečenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o

[…]

[…]“

6

Článek 6 této směrnice, nadepsaný „Opodstatněnost rozdílů v zacházení na základě věku“, zní:

„1.   Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

[…]

2.   Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že v systémech sociálního zabezpečení v zaměstnání nepředstavuje stanovení věkových hranic pro přijetí nebo pro nárok na dávky v důchodu nebo invaliditě, včetně stanovení různých věkových hranic pro zaměstnance nebo skupiny či kategorie zaměstnanců v těchto systémech, a používání věkových kritérií při pojistně matematických výpočtech v souvislosti s těmito systémy diskriminaci na základě věku, pokud nepovede k diskriminaci na základě pohlaví.“

7

Článek 9 směrnice 2000/78, nadepsaný „Ochrana práv“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy zajišťují, aby soudní nebo správní řízení, včetně, považují-li to za vhodné, dohodovacích řízení, směřující k dodržování povinností podle této směrnice byla dostupná všem osobám, které se cítí poškozeny nedodržováním zásady rovného zacházení, i když vztahy, ve kterých mělo dojít k diskriminaci, již skončily.“

8

Pensionsharmonisierungsgesetz (zákon o harmonizaci důchodů) ze dne 15. prosince 2004 (BGBl. I, 142/2004) zavedl Allgemeines Pensionsgesetz (obecný zákon o důchodech, dále jen „APG“), který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2005, jenž stanovil pro všechny osoby narozené po 1. lednu 1955, včetně v zásadě spolkových úředníků, nový jednotný důchodový systém.

9

Před nabytím účinnosti APG podléhali spolkoví úředníci výlučně důchodovým systémům Bundesgesetz über die Pensionsansprüche der Bundesbeamten, ihrer Hinterbliebenen und Angehörigen (Pensionsgesetz 1965) [spolkový zákon o důchodových nárocích spolkových úředníků, jejich pozůstalých a jejich rodinných příslušníků (zákon o důchodech z roku 1965)] ze dne 18. listopadu 1965 (BGBl., 340/1965, dále jen „PG z roku 1965“).

10

Ustanovení § 41 PG z roku 1965, ve znění zákona ze dne 15. prosince 2020 (BGBl. I, 135/2020) (dále jen „PG z roku 2020“), znělo takto:

„1.   Změny tohoto spolkového zákona, které nemění výši dávek podle téhož zákona ani podmínky zakládající nárok na tyto dávky, se vztahují rovněž na osoby, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona mají nárok na dávky s pravidelnou měsíční výplatou podle téhož zákona. Změny pravidel výpočtu nebo podmínek zakládajících nárok na dávky se použijí na osoby, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona mají nárok na dávky na základě tohoto spolkového zákona, pouze v případě výslovného ustanovení v tomto smyslu.

2.   Starobní a pozůstalostní důchody vyplácené podle tohoto spolkového zákona s výjimkou doplňkového příplatku podle § 26 musí být valorizovány ve stejnou dobu a ve stejném rozsahu jako důchody ze zákonného důchodového pojištění, pokud

Odchylně od první věty může k první úpravě starobního důchodu dojít až s účinkem od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po vzniku nároku na důchod.

[…]

7.   Postup úpravy důchodů stanovený v § 744 odst. 1 a 2 [Allgemeines Sozialversicherungsgesetz (obecný zákon o sociálním zabezpečení) ze dne 9. září 1955 (BGBl. 189/1955, dále jen „ASVG“)] pro kalendářní rok 2021 se použije obdobně, přičemž celkový důchodový příjem určité osoby zahrnuje součet všech starobních a pozůstalostních důchodů splatných v prosinci 2020

na něž se k 1. lednu 2021 vztahuje úprava důchodů. Při úpravě důchodů úředníků spolkových zemí, na které se vztahuje tento spolkový zákon, není třeba stanovit celkový důchodový příjem. V případě zvýšení podle § 744 odst. 1 bodu 4 ASVG musí být celková částka zvýšení připočtena v plné výši ke starobnímu nebo pozůstalostnímu důchodu. Pobírá-li osoba dva nebo více starobních nebo pozůstalostních důchodů, použije se obdobně § 744 odst. 3 ASVG.“

11

Ustanovení § 41 PG z roku 1965, ve znění Pensionsanpassungsgesetz 2022 (zákon o úpravě důchodů z roku 2022) ze dne 13. prosince 2021 (BGBl. I, 210/2021) (dále jen „PG z roku 2022“), stanoví:

„1.   Změny tohoto spolkového zákona, které nemění výši dávek podle téhož zákona ani podmínky zakládající nárok na tyto dávky, se vztahují rovněž na osoby, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona mají nárok na dávky s pravidelnou měsíční výplatou podle téhož zákona. Změny pravidel výpočtu nebo podmínek zakládajících nárok na dávky se použijí na osoby, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona mají nárok na dávky na základě tohoto spolkového zákona, pouze v případě výslovného ustanovení v tomto smyslu.

2.   Starobní důchody a pozůstalostní důchody, na které se vztahuje tento spolkový zákon, s výjimkou doplňkového příspěvku na životní úroveň stanoveného v § 26, musí být upraveny ve stejnou dobu a ve stejném rozsahu jako důchody spadající do zákonného systému důchodového pojištění, pokud

Odchylně od první věty se první úprava starobního důchodu provede takto:

Starobní důchody splatné od prvního dne měsíce předchozího kalendářního roku uvedeného v levém sloupci se od 1. ledna vynásobí procentním podílem opravného koeficientu uvedeného v pravém sloupci

U starobních důchodů splatných od 1. listopadu nebo 1. prosince předchozího kalendářního roku se první úprava provede od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po vzniku nároku na starobní důchod. Tyto procentní sazby se použijí rovněž při první úpravě pozůstalostních důchodů odvozených od starobních důchodů, které ještě nebyly poprvé upraveny. Při první úpravě pozůstalostních důchodů, které byly odvozeny od úředníků, kteří zemřeli v době, kdy byli v činné službě, se použije procentní sazba, která by byla použitelná, kdyby úředník odešel do důchodu první den měsíce následujícího po dni jeho úmrtí.

[…]

7.   Postup úpravy důchodů stanovený v § 744 odst. 1 a 2 ASVG pro kalendářní rok 2021 se použije obdobně, přičemž celkový důchodový příjem určité osoby zahrnuje součet všech starobních a pozůstalostních důchodů splatných v prosinci 2020

na něž se k 1. lednu 2021 vztahuje úprava důchodů. Při úpravě důchodů úředníků spolkových zemí, na které se vztahuje tento spolkový zákon, není třeba stanovit celkový důchodový příjem. V případě zvýšení podle § 744 odst. 1 bodu 4 ASVG musí být celková částka zvýšení připočtena v plné výši ke starobnímu nebo pozůstalostnímu důchodu. Pobírá-li osoba dva nebo více starobních nebo pozůstalostních důchodů, použije se obdobně § 744 odst. 3 ASVG.“

12

Ustanovení § 99 PG z roku 1965, ve znění zákona ze dne 17. června 2015 (BGBl. I, 65/2015) (dále jen „PG z roku 2015“), stanovilo:

„1.   Oddíl XIII platí pouze pro úředníky, kteří se narodili po 31. prosinci 1954 a před 1. lednem 1976, byli před 1. lednem 2005 přijati do veřejnoprávního služebního poměru ke spolkovému státu a byli ve služebním poměru ke dni 31. prosince 2004.

2.   Úředník má nárok na starobní nebo výsluhový důchod vyměřený podle ustanovení tohoto spolkového zákona pouze v rozsahu odpovídajícímu procentní sazbě podle § 7 nebo § 90 odst. 1, která se odvozuje od celkové započitatelné doby služby dosažené úředníkem do 31. prosince 2004.

3.   Kromě starobního nebo výsluhového důchodu bude úřednici či úředníkovi vyměřen důchod na základě ustanovení APG a § 6 odst. 3 a § 15 odst. 2 APG, ve znění účinném k 31. prosinci 2013. Ustanovení § 15 a § 16 odst. 5 APG se v tomto ohledu nepoužijí. Důchod vyplácený na základě APG je vyplácen v rozsahu odpovídajícímu rozdílu mezi procentní sazbou podle odst. 2 a 100 %.

4.   Doby potvrzené podle článku 9 se pro účely použití odstavců 2, 3 a 6 nezapočítávají. Pokud jde o zohledňované doby, je rozhodující skutečný okamžik ukončení zohledňované doby.

5.   Celkový důchod úředníka je tvořen poměrnou částí starobního nebo výsluhového důchodu podle odstavce 2 a poměrným důchodem podle odstavce 3.“

13

Podle § 109 odst. 90 PG z roku 2022 nabývají § 41 odst. 2 a 3, jakož i § 99 odst. 3, 5 a 6 téhož zákona účinnosti dne 1. ledna 2022.

14

Ustanovení § 108h ASVG, ve znění zákona ze dne 22. října 2019 (BGBl. I, 98/2019), v odstavci 1 stanovilo:

„S účinností od 1. ledna každého roku se

[…]

vynásobí valorizačním koeficientem. […]“

15

Ustanovení § 108h ASVG, ve znění zákona ze dne 28. ledna 2021 (BGBl. I, 28/2021), uvádí:

„1.   S účinností od 1. ledna každého roku se

[…]

vynásobí valorizačním koeficientem.

[…]

1a.   První úprava bude odchylně od odstavce 1 provedena tak, že důchody, jejichž rozhodný den (§ 223 odst. 2) spadá do kalendářního měsíce, uvedeného v levém sloupci, kalendářního roku předcházejícího úpravě, se od 1. ledna zvýší o procentní podíl částky navýšení uvedený v pravém sloupci, která by vyplývala z použití valorizačního koeficientu:

Pokud rozhodný den připadá na listopad nebo prosinec kalendářního roku předcházejícího úpravě, provede se první úprava od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po rozhodném dni. […]“

16

BF, narozený v roce 1958, odešel dne 1. července 2020 do důchodu z rakouské veřejné služby.

17

Rozhodnutím ze dne 2. prosince 2020 stanovila BVAEB starobní důchod BF v hrubé měsíční výši 4455,43 eura. Uvedená částka byla určena na základě tzv. „souběžného“ výpočtu stanoveného v souladu s ustanoveními § 99 PG z roku 2015, podle kterého se jedna část starobního důchodu – vážená podle rozdělení dob služby dosažených před rokem 2005 nebo po něm – vyplácí na základě PG z roku 1965, zatímco druhá část se vyplácí na základě APG (dále jen „souběžný výpočet“).

18

BF požádal dopisem ze dne 26. února 2021 BVAEB o přepočet hrubé měsíční částky svého starobního důchodu od 1. ledna 2021 z důvodu, že se považoval za znevýhodněného oproti bývalým spolkovým úředníkům, kteří pobírali důchod stanovený pouze na základě APG, jehož výše byla bezodkladně upravena od prvního nového roku pobírání důchodu, zatímco důchod BF, jenž byl stanoven na základě souběžného výpočtu, má být upraven až od 1. ledna druhého roku následujícího po vzniku nároku na starobní důchod, v daném případě dne 1. ledna 2022.

19

Rozhodnutím ze dne 19. března 2021 BVAEB potvrdila, že starobní důchodu BF má být stanoven v hrubé měsíční výši na 4455,43 eura a první úprava zmíněného důchodu se v souladu s § 41 odst. 2 PG z roku 2020 provede až k 1. lednu 2022.

20

Dopisem ze dne 6. dubna 2021 podal BF proti tomuto rozhodnutí BVAEB žalobu k předkládajícímu soudu, Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud, Rakousko), kterou se domáhal, aby první úprava výše jeho starobního důchodu byla provedena s účinností od 1. ledna 2021.

21

Před předkládajícím soudem BF tvrdí, že § 41 odst. 2 PG z roku 2020, který stanoví, že se první úprava výše důchodu provede až od druhého kalendářního roku následujícího po vzniku nároku na důchod, je protiústavní, jelikož starobní důchody stanovené podle § 108h odst. 1a ASVG z roku 2021, ve znění zákona ze dne 28. ledna 2021, jsou neprodleně upraveny od prvního nového roku pobírání důchodu. Kromě toho § 41 odst. 2 PG z roku 2020 zavádí diskriminaci na základě věku, která je v rozporu s unijním právem, jelikož se úprava výše starobních důchodů na základě souběžného výpočtu týká převážně spolkových úředníků narozených v letech 1955 až 1975.

22

BF rovněž tvrdí, že § 41 odst. 2 PG z roku 2022 odstranil uvedenou diskriminaci do budoucna. Vzhledem k tomu, že uvedené ustanovení nestanoví žádný zpětný účinek, údajná diskriminace takových bývalých spolkových úředníků, jako je BF, jejichž výše starobního důchodu podléhá souběžnému výpočtu, oproti bývalým spolkovým úředníkům, kteří pobírají starobní důchod stanovený pouze na základě APG, je zachována do minulosti.

23

Pokud jde zaprvé o situaci, jež by poškozovala bývalé spolkové úředníky, jejichž výše starobního důchodu podléhá souběžnému výpočtu, v porovnání s těmi, kteří pobírají důchod výlučně na základě APG, je podle předkládajícího soudu třeba zohlednit judikaturu Verwaltungsgerichtshof (Nejvyšší správní soud, Rakousko) týkající se srovnatelnosti důchodových systémů podle PG z roku 1965 a podle APG. Kromě toho má v této souvislosti za to, že starobní důchod stanovený podle § 99 odst. 5 PG z roku 2015 musí být považován za „odměňování“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78.

24

Pokud jde zadruhé o argument BF, že při použití souběžného výpočtu je část výše jeho starobního důchodu vyplácena na základě APG, předkládající soud uvádí, že tato část je minimální, neboť představuje pouze přibližně 9,2 % této částky.

25

Zatřetí tento soud připomíná, že prostor vnitrostátního zákonodárce pro uvážení je poměrně široký, pokud jde o právní úpravu služebního řádu, odměňování a důchodů státních zaměstnanců.

26

Pokud jde začtvrté o legislativní změnu, kterou představuje přijetí § 41 odst. 2 PG z roku 2022, předkládající soud si klade otázku, zda uvedená změna není v rozporu s povinností členských států odstranit zjištěnou diskriminaci bezprostředně a v plném rozsahu, jak vyplývá z bodu 24 rozsudku ze dne 7. října 2019, Safeway (C‑171/18, dále jen rozsudek Safeway, EU:C:2019:839).

27

V poslední řadě zapáté je předkládající soud názoru, že by legislativní změna se zpětným účinkem v oblasti důchodů mohla vést k úpravě výše starobního důchodu dříve diskriminovaných spolkových úředníků, a tedy ke značným výdajům ze spolkového rozpočtu. Takový zpětný účinek by tudíž mohl ohrozit finanční rovnováhu dotyčného důchodového systému, a představovat tak naléhavý důvod obecného zájmu, který by rakouskému zákonodárci umožnil odůvodnit upuštění od takovéto zpětné účinnosti, stejně jako to Soudní dvůr uvedl v bodě 43 rozsudku Safeway.

28

Tento soud přitom uvádí, že unijní právo nebrání tomu, aby členské státy zohlednily rozpočtové důvody zároveň s politickými, sociálními nebo demografickými, pokud při tom zároveň dodrží především obecnou zásadu zákazu diskriminace na základě věku. I když v tomto ohledu rozpočtové důvody mohou být základem volby sociální politiky členského státu a mohou mít vliv na povahu nebo rozsah opatření, která chce přijmout, nemohou takové důvody samy o sobě představovat legitimní cíle ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78. Předkládající soud nicméně konstatuje, že v projednávané věci nejsou zřejmé důvody srovnatelné s rizikem vážného zásahu do důchodového systému, které by mohly představovat takový naléhavý důvod obecného zájmu.

29

Za těchto podmínek se Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a čl. 6 odst. 1 směrnice [2000/78] nebo zásady právní jistoty, zachování nabytých práv a efektivity unijního práva vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle níž se první úprava starobního důchodu skupiny úředníků, kterým vznikl nárok na starobní důchod [na základě PG z roku 2020] nejpozději od 1. prosince 2021, provede až s účinkem od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po vzniku nároku na starobní důchod, zatímco první úprava starobního důchodu skupiny úředníků, kterým vznikl nebo vznikne nárok na starobní důchod [na základě PG z roku 2022] až od 1. ledna 2022, se provede již s účinkem od 1. ledna kalendářního roku následujícího po vzniku nároku na starobní důchod?“

30

Rakouská vláda zpochybňuje přípustnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce z důvodu, že nesplňuje požadavky vyplývající z čl. 94 písm. c) jednacího řádu Soudního dvora, jelikož předkládající soud neuvedl, jakým způsobem by rakouské právní předpisy dotčené ve věci v původním řízení vedly k přímé diskriminaci na základě věku v rozporu s čl. 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78.

31

Uvedený soud se omezuje na to, že poukazuje na nepříznivou situaci spolkových úředníků v porovnání se situací osob, na které se vztahuje obecný systém důchodového pojištění, jakož i na otázku, zda vnitrostátní právní předpisy dotčené ve věci v původním řízení jsou v rozporu s povinností členských států ukončit diskriminaci. Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce přitom obsahuje pouze jediný odkaz na nerovné zacházení se „staršími úředníky“ v části této žádosti, kde přebírá argumenty BF uvedené v tomto směru.

32

Předkládající soud dále vůbec neuvádí důvody, které jej vedly k položení otázky Soudnímu dvoru, zda jsou vnitrostátní právní předpisy dotčené ve věci v původním řízení slučitelné se zásadami právní jistoty, zachování nabytých práv a efektivity unijního práva.

33

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že i když se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance, nic to nemění na tom, že postup zavedený článkem 267 SFEU je nástrojem spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy, díky němuž Soudní dvůr poskytuje vnitrostátním soudům výklad unijního práva, jenž je pro ně nezbytný k vyřešení sporů, které mají tyto soudy rozhodnout. Důvodem existence žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce není vydávání konzultativních stanovisek k obecným nebo hypotetickým otázkám, ale potřeba skutečného vyřešení sporu. Jak vyplývá ze samotného znění článku 267 SFEU, požadované rozhodnutí o předběžné otázce musí být „nezbytné“ k tomu, aby předkládající soud mohl „vynést rozsudek“ ve věci, jež mu byla předložena. Kromě toho podle čl. 94 písm. c) jednacího řádu musí předkládající soud přesně uvést důvody, na základě kterých má pochybnosti o výkladu unijního práva, jakož i vztah, jenž spatřuje mezi těmito ustanoveními a vnitrostátními právními předpisy použitelnými ve sporu v původním řízení (rozsudek ze dne 24. března 2021, NAMA a další, C‑771/19, EU:C:2021:232, bod 23 a citovaná judikatura).

34

V projednávané věci předkládající soud tím, že vyjadřuje pochybnosti ohledně souladu § 41 odst. 2 PG z roku 2022 s § 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a), jakož i s čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 nebo se zásadami právní jistoty, zachování nabytých práv a efektivity unijního práva, uvádí důvody, které jej vedly k tomu, aby položil Soudnímu dvoru otázky týkající se výkladu těchto ustanovení a zásad unijního práva.

35

Je sice pravda, jak správně uvádí rakouská vláda, že uvedený soud výslovně neupřesňuje vztah, který spatřuje mezi vnitrostátními ustanoveními dotčenými ve věci v původním řízení a zásadami právní jistoty, zachování nabytých práv a efektivity unijního práva, o jejichž výklad žádá.

36

Z předkládacího rozhodnutí však vyplývá, že se předkládající soud Soudního dvora táže na výklad uvedených zásad s ohledem na rozsudek Safeway a závěry, které z něj vyplývají, pokud jde o povinnost členských států odstranit diskriminaci bezprostředně a v plném rozsahu.

37

S ohledem na všechny tyto skutečnosti je třeba prohlásit žádost o rozhodnutí o předběžné otázce za přípustnou.

38

Podle ustálené judikatury platí, že v rámci postupu spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem zavedeného článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout vnitrostátnímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. Soudní dvůr může za tímto účelem zohlednit i normy unijního práva, na které vnitrostátní soud ve své otázce neodkázal (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, Ministrstvo za obrambo, C‑742/19, EU:C:2021:597, bod 31 a citovaná judikatura). Okolnost, že vnitrostátní soud formuloval předběžnou otázku po formální stránce tak, že odkázal na určitá ustanovení unijního práva, totiž nebrání tomu, aby Soudní dvůr tomuto soudu poskytl všechny prvky výkladu, které mohou být pro rozsouzení věci, jež mu byla předložena, užitečné, ať již na ně posledně uvedený ve svých otázkách odkázal, či nikoli. V tomto ohledu přísluší Soudnímu dvoru, aby ze všech poznatků předložených vnitrostátním soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžil ty prvky unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu třeba vyložit [rozsudek ze dne 22. prosince 2022, Ministre de la Transition écologique a Premier ministre (Odpovědnost státu za znečištění ovzduší), C‑61/21, EU:C:2022:1015, bod 34 a citovaná judikatura].

39

Vzhledem k tomu, že z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce nevyplývá, že předkládající soud má za to, že pouze případná přímá diskriminace ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/78 může být relevantní ve věci v původním řízení, a nikoli již nepřímá diskriminace ve smyslu písmena b) tohoto ustanovení, je třeba dovodit, že podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b), jakož i čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která za účelem postupného sbližování důchodového systému úředníků s obecným důchodovým systémem stanoví, že k první úpravě výše starobního důchodu jedné kategorie úředníků dochází od druhého kalendářního roku následujícího po vzniku nároku na důchod, zatímco u jiné kategorie úředníků dochází k uvedené úpravě od prvního kalendářního roku následujícího po vzniku uvedeného nároku.

40

Za účelem zodpovězení této otázky je nutno ověřit, zda vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení spadá do působnosti směrnice 2000/78, a pokud ano, zda zavádí rozdílné zacházení na základě věku, a v případě, že tomu tak je, zda by toto rozdílné zacházení mohlo být považováno za odůvodněné s ohledem na čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78.

41

Pokud jde zaprvé o otázku, zda právní úprava dotčená ve věci v původním řízení spadá do působnosti směrnice 2000/78, jak z názvu a preambule, tak z obsahu a účelu této směrnice vyplývá, že jejím cílem je stanovit obecný rámec k tomu, aby bylo každé osobě zajištěno rovné zacházení „v zaměstnání a povolání“ tím, že jí poskytne účinnou ochranu proti diskriminaci na základě některého z důvodů uvedených v jejím článku 1, k nimž patří i věk (rozsudek ze dne 15. dubna 2021, Olympiako Athlitiko Kentro Athinon, C‑511/19, EU:C:2021:274, bod 22 a citovaná judikatura).

42

Z článku 3 odst. 1 písm. c) uvedené směrnice kromě toho vyplývá, že se tato směrnice v rámci pravomocí svěřených Evropské unii vztahuje „na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů“, pokud jde zejména o „podmínky zaměstnání a pracovní podmínky, včetně podmínek propouštění a odměňování“.

43

Soudní dvůr již měl přitom příležitost připomenout v rámci řízení o předběžné otázce, která se týkala rovněž starobního důchodu rakouských spolkových úředníků vypláceného na základě PG z roku 1965, že takový starobní důchod spadá pod pojem „odměna“ ve smyslu článku 157 SFEU, jelikož jeho výše závisí na době výkonu služby a náhradních dobách, jakož i na výši platu pobíraného dotyčným spolkovým úředníkem a tento důchod představuje budoucí platbu v penězích vyplácenou zaměstnavatelem svým zaměstnancům v přímé návaznosti na pracovní poměr těchto zaměstnanců. Tento důchod je totiž ve vnitrostátním právním řádu považován za odměnu vyplácenou v rámci služebního poměru, jenž pokračuje i poté, co je úředníkovi přiznán nárok na důchodové dávky (rozsudek ze dne 5. května 2022, BVAEB, C‑405/20, EU:C:2022:347, bod 30 a citovaná judikatura).

44

Tento závěr nemůže být zpochybněn z důvodu, že při použití souběžného výpočtu je BF vyplácena část starobního důchodu na základě APG, přičemž tato část je minimální, jak vyplývá z bodu 24 tohoto rozsudku.

45

Vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení tedy spadá do působnosti směrnice 2000/78.

46

Pokud jde zadruhé o otázku, zda tato právní úprava vede k rozdílnému zacházení na základě věku, pokud jde o zaměstnání a povolání, je třeba připomenout, že z čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/78 ve spojení s jejím článkem 1 vyplývá, že pro účely této směrnice zásada rovného zacházení zakazuje jakoukoli přímou nebo nepřímou diskriminaci na základě věku. Článek 2 odst. 2 písm. a) uvedené směrnice upřesňuje, že pro účely odstavce 1 se přímou diskriminací mimo jiné rozumí, že se s jednou osobou zachází méně příznivě než s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1 téže směrnice. Podle čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/78 se nepřímou diskriminací rozumí případ, kdy by v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti byly osoby určitého věku v porovnání s jinými osobami znevýhodněny.

47

V projednávané věci je nutno zaprvé uvést, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, a sice § 41 odst. 2 PG z roku 2022, podle všeho nevede k přímé diskriminaci, jelikož se použije nezávisle na věku dotčených spolkových úředníků a odkazuje pouze na datum, od kterého může takový úředník uplatnit svůj nárok na starobní důchod.

48

Zadruhé je však nutno konstatovat, že z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že podle § 41 odst. 2 poslední věty PG z roku 2020 může k první úpravě starobního důchodu dojít až s účinností od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po vzniku nároku na důchod, zatímco podle § 41 odst. 2 PG z roku 2022 se starobní důchody spolkových úředníků, kteří měli nebo budou mít nárok na důchod až od 1. ledna 2022, prvně upraví na základě poměrného výpočtu s účinností od 1. ledna kalendářního roku následujícího po vzniku nároku na důchod. Uvedená vnitrostátní právní úprava tedy tím, že odkazuje na datum, od kterého může spolkový úředník uplatnit svůj nárok na starobní důchod, může být vykládána tak, že nepřímo vychází z kritéria souvisejícího s věkem, jelikož nárok na starobní důchod je obecně podmíněn dosažením určitého počtu odsloužených let a dosažením určitého věku.

49

V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že nepřímou diskriminaci na základě věku lze konstatovat pouze tehdy, je-li prokázáno, že ze všech osob, na které se vztahuje vnitrostátní právní úprava, jež je jejím původcem, se tato právní úprava nevýhodně a neodůvodněně dotýká podstatně většího podílu osob určitého věku v porovnání s jinými osobami [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. září 2020, YS (Podnikové důchody řídících pracovníků), C‑223/19, EU:C:2020:753, bod 71].

50

Kromě toho pouhá skutečnost, že se na osoby, které nedosáhly určitého věku, vztahuje nová právní úprava, nevede k nepřímé diskriminaci na základě věku na úkor ostatních osob, na které se vztahuje starší právní rámec [rozsudek ze dne 24. září 2020, YS (Podnikové důchody řídících pracovníků), C‑223/19, EU:C:2020:753, bod 73 a citovaná judikatura].

51

Stejně tak se nezdá, že by taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená ve věci v původním řízení, tím, že zachází se situací spolkového úředníka rozdílně podle toho, zda získal nárok na starobní důchod před 1. lednem 2022 nebo po tomto datu, nepřímo vycházela z věku dotčených úředníků, jelikož vychází pouze z objektivního okamžiku vzniku tohoto nároku, což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

52

Kromě toho, jak vyplývá z písemného vyjádření rakouské vlády, i když je pravda, že spolkoví úředníci v zásadě odcházejí do důchodu ve věku 65 let, mohou stejně jako BF odchylně a za určitých podmínek odejít do důchodu dříve nebo později, což patrně naznačuje, že rozlišení provedené vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení nemůže způsobit zvláštní znevýhodnění osob určitého věku v porovnání s jinými osobami ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/78.

53

Pokud by však předkládající soud, který je jediný příslušný k výkladu použitelných vnitrostátních právních předpisů, dospěl k závěru, že rozlišení provedené uvedenou právní úpravou nepřímo zavádí rozdílné zacházení s dotyčnými spolkovými úředníky na základě zdánlivě neutrálního kritéria, a sice data vzniku nároku na starobní důchod, bylo by třeba zatřetí zkoumat, zda je takové rozdílné zacházení na základě věku odůvodněné s ohledem na čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78.

54

Podle tohoto ustanovení nepředstavují rozdíly v zacházení na základě věku diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

55

V tomto ohledu Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že členské státy mají široký prostor pro uvážení nejen při sledování určitého cíle v oblasti sociální politiky a zaměstnanosti, ale i při stanovení opatření, kterými lze tohoto cíle dosáhnout (rozsudek ze dne 15. dubna 2021, Olympiako Athlitiko Kentro Athinon, C‑511/19, EU:C:2021:274, bod 30 a citovaná judikatura).

56

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že cílem § 41 odst. 2 PG z roku 2022 je, stejně jako ASVG, stanovit měsíční poměrný výpočet první úpravy důchodu od roku 2022, přičemž se spravedlivě zohlední doba, která uplynula od odchodu do důchodu do první úpravy, čímž se má dosáhnout postavení na roveň různých režimů úpravy starobních důchodů, aby se zabránilo vzniku příliš velkého rozdílu mezi různými důchodovými systémy poskytovanými na základě PG z roku 1965 a APG.

57

Dále ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že cílem § 41 odst. 2 PG z roku 2022 je zvýšit kupní sílu bývalých spolkových úředníků vzhledem k současnému rostoucímu znehodnocení měny a zvyšování životních nákladů od začátku prvního kalendářního roku následujícího po vzniku jejich nároku na důchod, přičemž se spravedlivě zohlední doba, jež uplynula od uvedeného vzniku nároku do 1. ledna následujícího roku. Naproti tomu zachování „čekací roční lhůty“ pro spolkové úředníky, na které se vztahuje § 41 odst. 2 PG z roku 2020, by zajistilo udržitelné financování vnitrostátního důchodového systému.

58

Ačkoli rozpočtové důvody nemohou ospravedlnit diskriminaci na základě věku, lze mít za to, že cíle spočívající v zajištění udržitelného financování starobních důchodů a ve snížení rozdílu mezi výší důchodů financovaných státem představují legitimní cíle sociální politiky, které jsou prosty jakékoli diskriminace na základě věku (obdobně viz rozsudek ze dne 5. května 2022, BVAEB, C‑405/20, EU:C:2022:347, bod 57 a citovaná judikatura).

59

Z toho vyplývá, že vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení může sledovat legitimní cíle sociální politiky, které jsou prosty jakékoli diskriminace na základě věku.

60

Pokud jde o otázku, zda tato právní úprava splňuje požadavky připomenuté v bodě 54 tohoto rozsudku, zejména pokud jde o její přiměřenost a nezbytnost, z informací, které má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že § 41 odst. 2 PG z roku 2022 má za následek kompenzaci nevýhod, jež musí snášet spolkoví úředníci, kteří odešli do důchodu po 1. lednu 2022, z důvodu reforem důchodového systému a nižších úrovní důchodů v porovnání se spolkovými úředníky, kteří odešli do důchodu dříve, čímž se snižují rozdíly mezi těmito úrovněmi důchodů.

61

Je tedy třeba dospět k závěru, že postavení režimů úpravy starobních důchodů na roveň, jak je uvedeno v § 41 odst. 2 PG z roku 2022, může představovat legitimní cíl politiky zaměstnanosti a trhu práce, který může ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 na přechodné období odůvodnit rozdílné zacházení na základě věku mezi spolkovými úředníky, kteří odešli do důchodu před 1. lednem 2022, nebo po tomto datu, pokud jde o roční úpravu výše jejich starobního důchodu.

62

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že čl. 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b), jakož i čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že za účelem postupného sbližování důchodového systému úředníků s obecným důchodovým systémem dochází k první úpravě výše starobního důchodu jedné kategorie úředníků od druhého kalendářního roku následujícího po vzniku nároku na důchod, zatímco u jiné kategorie úředníků k uvedené úpravě dochází od prvního kalendářního roku následujícího po vzniku uvedeného nároku.

63

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (sedmý senát) rozhodl takto:

Článek 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b), jakož i čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání,

musí být vykládány v tom smyslu, že

nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že za účelem postupného sbližování důchodového systému úředníků s obecným důchodovým systémem dochází k první úpravě výše starobního důchodu jedné kategorie úředníků od druhého kalendářního roku následujícího po vzniku nároku na důchod, zatímco u jiné kategorie úředníků k uvedené úpravě dochází od prvního kalendářního roku následujícího po vzniku uvedeného nároku.