1

Svým kasačním opravným prostředkem se Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 18. listopadu 2015, Instituto dos Vinhos do Douro e do Porto v. OHIM – Bruichladdich Distillery (PORT CHARLOTTE) (T‑659/14, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2015:863), kterým Tribunál zrušil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Evropského úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ze dne 8. července 2014 (věc R 946/2013-4), týkající se řízení o prohlášení neplatnosti mezi Instituto dos Vinhos do Douro e do Porto IP a Bruichladdich Distillery Co. Ltd (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Vedlejším kasačním opravným prostředkem se Instituto dos Vinhos do Douro e do Porto (dále jen „IVDP“) domáhá částečného zrušení napadeného rozsudku.

3

Článek 8 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1) stanoví:

„Na základě námitek majitele nezapsané ochranné známky nebo jiného označení užívaného v obchodním styku, jehož význam není pouze místní, se přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud podle právních předpisů [Evropské unie] nebo práva členského státu, které se na toto označení vztahují:

4

Článek 53 odst. 1 a 2 tohoto nařízení zní:

„1.   Ochranná známka [Evropské unie] se prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u úřadu nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení práv:

[…]

2.   Ochranná známka [Evropské unie] se rovněž prohlásí za neplatnou na základě návrhu podaného u úřadu nebo na základě protinávrhu v řízení o porušení práv, může-li být její užívání zakázáno na základě jiného staršího práva podle právních předpisů [Evropské unie] nebo vnitrostátních předpisů, kterými se ochrana tohoto práva řídí, zejména:

[…]

5

Body 27, 28 a 36 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 479/2008 ze dne 29. dubna 2008 o společné organizaci trhu s vínem, o změně nařízení (ES) č. 1493/1999, (ES) č. 1782/2003, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 3/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2392/86 a (ES) č. 1493/1999 (Úř. věst. 2008, L 148, s. 1) uváděly:

[…]

6

Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů) (Úř. věst. 2007, L 299, s. 1, dále jen „nařízení č. 1234/2007“), ve znění nařízení Rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009 (Úř. věst. 2009, L 154, s. 1), je s přihlédnutím k době rozhodné z hlediska skutkového stavu věci použitelné na projednávaný spor. Posledně zmíněné nařízení zrušilo s účinností od 1. srpna 2009 nařízení č. 479/2008.

7

V bodě 3 odůvodnění nařízení č. 491/2009 se uvádí:

„Souběžně s jednáními a s přijetím jednotného nařízení [č. 1234/2007] Rada rovněž začala jednat o reformě politik v odvětví vína, která nyní byla dokončena přijetím nařízení [č. 479/2008]. Jak uvádí nařízení [č. 1234/2007], byla od počátku do nařízení [č. 1234/2007] začleněna pouze ta ustanovení o odvětví vína, kterých se žádná reforma politiky netýkala. Věcná ustanovení, která byla předmětem změny politik, měla být do nařízení [č. 1234/2007] začleněna až po svém přijetí. Protože tyto věcné změny nyní byly přijaty, mělo by nyní být odvětví vína plně začleněno do nařízení [č. 1234/2007] tak, že se do uvedeného nařízení vloží politická rozhodnutí přijatá prostřednictvím nařízení [č. 479/2008].“

8

V článku 118b nařízení č. 1234/2007, nadepsaném „Definice“, odstavec 1 stanoví:

„Pro účely tohoto pododdílu se rozumí:

9

Článek 118f uvedeného nařízení, nadepsaný „Předběžné vnitrostátní řízení“, v odstavcích 1, 6 a 7 stanoví:

„1.   Žádosti o ochranu označení původu nebo zeměpisného označení podle článku 118b u vín pocházejících ze Společenství jsou předmětem předběžného vnitrostátního řízení podle tohoto článku.

[…]

6.   Členské státy přijmou právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s tímto článkem do 1. srpna 2009.

7.   Jestliže členské státy nemají vnitrostátní právní předpisy týkající se ochrany označení původu a zeměpisných označení, mohou, ovšem pouze přechodně, udělit na vnitrostátní úrovni ochranu podle tohoto pododdílu danému názvu s účinkem ode dne, kdy byla Komisi podána žádost. Platnost této přechodné vnitrostátní ochrany končí dnem, kdy je podle tohoto pododdílu přijato rozhodnutí o zápisu nebo o jeho zamítnutí.“

10

V článku 118i uvedeného nařízení se uvádí:

„Komise rozhodne na základě informací, které má k dispozici, […] buď o udělení ochrany označení původu, nebo zeměpisnému označení, které splňuje podmínky tohoto pododdílu a je slučitelné s právem Společenství, nebo o zamítnutí žádosti, nejsou-li uvedené podmínky splněny.“

11

V článku 118l nařízení č. 1234/2007, nadepsaném „Vztah k ochranným známkám“, odstavec 1 stanoví:

„Pokud je označení původu nebo zeměpisné označení chráněno podle tohoto nařízení, zamítne se zápis ochranné známky odpovídající některé ze situací uvedených v čl. 118m odst. 2 a týkající se výrobku spadajícího do jedné z kategorií uvedených v příloze XIb, pokud byla žádost o zápis ochranné známky podána po dni podání žádosti o ochranu označení původu nebo zeměpisného označení Komisi a označení původu nebo zeměpisné označení je následně chráněno.

Ochranné známky zapsané v rozporu s prvním pododstavcem se prohlásí za neplatné.“

12

Článek 118m tohoto nařízení, nadepsaný „Ochrana“, stanoví:

„1.   Chráněná označení původu a chráněná zeměpisná označení může použít každý hospodářský subjekt, který uvádí na trh víno, jež bylo vyrobeno v souladu s příslušnou specifikací výrobku.

2.   Chráněná označení původu a zeměpisná označení a vína s těmito chráněnými názvy v souladu se specifikací výrobku jsou chráněna proti

3.   Chráněná označení původu nebo chráněná zeměpisná označení nesmějí ve Společenství zdruhovět ve smyslu čl. 118k odst. 1.

[…]“

13

V článku 118n uvedeného nařízení, nadepsaném „Rejstřík“, se uvádí:

„Komise vytvoří a aktualizuje veřejně přístupný elektronický rejstřík chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vín.“

14

Článek 118s nařízení č. 1234/2007, nadepsaný „Stávající chráněné názvy vín“, zní takto:

„1.   Názvy vín chráněné v souladu s články 51 a 54 nařízení [Rady] (ES) č. 1493/1999 [ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem (Úř. věst. 1999, L 179, s. 1; Zvl. vyd. 03/26, s. 25)] a článkem 28 nařízení Komise (ES) č. 753/2002 ze dne 29. dubna 2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 pro popis, označování, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů [(Úř. věst. 2002, L 118, s. 1)], jsou automaticky chráněny podle tohoto nařízení. Komise je zapíše do rejstříku uvedeného v článku 118n tohoto nařízení.

2.   Členské státy v případě stávajících chráněných názvů vín uvedených v odstavci 1 předají Komisi:

3.   Názvy vín uvedené v odstavci 1, ke kterým nebudou do 31. prosince 2011 předloženy informace podle odstavce 2, ztrácejí ochranu podle tohoto nařízení. Komise provede odpovídající formální kroky k výmazu těchto názvů z rejstříku uvedeného v článku 118n.

4.   Článek 118r se nepoužije na stávající chráněné názvy vín uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

Do 31. prosince 2014 může Komise postupem podle čl. 195 odst. 4 z vlastního podnětu rozhodnout o zrušení ochrany stávajících chráněných názvů vín uvedených v odstavci 1 tohoto článku, pokud nesplňují podmínky stanovené v článku 118b […]“

15

Článek 120d tohoto nařízení, nadepsaný „Přísnější pravidla stanovená členskými státy“, zní:

„Členské státy mohou omezit nebo vyloučit používání některých enologických postupů a stanovit přísnější omezení pro vína povolená právem Společenství, která jsou vyráběna na jejich území, s cílem podpořit zachování podstatných vlastností vín s chráněným označením původu nebo s chráněným zeměpisným označením a šumivých a likérových vín.

Členské státy sdělí tato vyloučení a omezení Komisi, která o nich uvědomí ostatní členské státy.“

16

Dne 1. srpna 2009 nahradila databáze E-Bacchus v souladu s článkem 118n nařízení č. 1234/2007 zveřejnění seznamů jakostních vín s. o. v Úředním věstníku Evropské unie, jak bylo stanoveno v čl. 54 odst. 5 nařízení č. 1493/1999. Tato databáze obsahuje chráněná označení původu a chráněná zeměpisná označení vín pocházejících z členských států na základě nařízení č. 1234/2007, jakož i označení původu a zeměpisná označení vín pocházejících ze třetích zemí, jež jsou chráněna na základě bilaterálních dohod mezi Evropskou unií a těmito třetími zeměmi.

17

V bodech 1 až 15 napadeného rozsudku jsou skutečnosti předcházející sporu a sporné rozhodnutí shrnuty následovně:

18

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. září 2014 podal IVDP žalobu směřující ke zrušení sporného rozhodnutí.

19

Na podporu své žaloby se IVDP dovolával šesti žalobních důvodů, z nichž jednoho skutkového a pěti právních.

20

Pro účely tohoto kasačního opravného prostředku jsou relevantní třetí žalobní důvod, vycházející ze skutečnosti, že odvolací senát nesprávně konstatoval, že ochrana označení původu je u vína upravena výlučně nařízením č. 1234/2007, a nikoliv rovněž vnitrostátním právem, první část čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 53 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 ve spojení s čl. 8 odst. 4 téhož nařízení, spočívajícího v tom, že odvolací senát neuplatnil relevantní pravidla portugalského práva, a druhá část čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 118m odst. 2 nařízení č. 1234/2007 spočívajícího v tom, že odvolací senát dospěl chybně k závěru, že zápis nebo užívání napadené ochranné známky nepředstavují ani používání ani připomenutí označení původu „Porto“ nebo „Port“, takže nebylo třeba ověřit jeho dobré jméno.

21

Tribunál napadeným rozsudkem vyhověl třetímu žalobnímu důvodu a první části čtvrtého žalobního důvodu v rozsahu, v němž odvolacímu senátu v zásadě vytýkaly, že neuplatnil relevantní pravidla portugalského práva v oblasti ochrany označení původu „Porto“ nebo „Port“, a ostatní žalobní důvody zamítl.

22

Tribunál tudíž sporné rozhodnutí zrušil.

23

Návrhem ze dne 22. ledna 2016 podal EUIPO proti napadenému rozsudku kasační opravný prostředek. Samostatným podáním ze dne 27. května 2016 podal IVDP proti témuž rozsudku vedlejší kasační opravný prostředek.

24

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 7. července 2016 bylo povoleno vedlejší účastenství Portugalské republiky na podporu návrhových žádání IVDP.

25

Usnesením předsedy ze dne 12. srpna 2016 bylo povoleno vedlejší účastenství Evropské komise během ústní části řízení na podporu návrhových žádání EUIPO.

26

Kasačním opravným prostředkem EUIPO navrhuje, aby Soudní dvůr:

27

IVDP navrhuje, aby Soudní dvůr:

28

Společnost Bruichladdich navrhuje, aby Soudní dvůr napadený rozsudek zrušil a uložil IVDP náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.

29

Portugalská republika navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil EUIPO náhradu nákladů řízení.

30

Svým vedlejším kasačním opravným prostředkem IVDP navrhuje, aby Soudní dvůr:

31

EUIPO navrhuje, aby Soudní dvůr:

32

Společnost Bruichladdich navrhuje, aby Soudní dvůr zamítl vedlejší kasační opravný prostředek v plném rozsahu a uložil IVDP náhradu nákladů řízení o kasačním opravném prostředku.

33

Na podporu svého kasačního opravného prostředku vznáší EUIPO jediný důvod vycházející z porušení čl. 53 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, ve spojení s čl. 8 odst. 4 a čl. 53 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení.

34

Tímto důvodem kasačního opravného prostředku EUIPO tvrdí, že Tribunál měl v bodě 41 napadeného rozsudku správně za to, že „pokud jde o působnost nařízení č. [1234/2007], článek 118m odst. 1 a 2 [tohoto nařízení] jednotně a výlučně upravuje jak povolení, tak omezení, a dokonce zákaz obchodního použití chráněných označení původu […] v unijním právu“. Tvrdí, že se však Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 44 uvedeného rozsudku rozhodl, že takováto označení původu přesto mohou požívat dodatečné ochrany přiznané vnitrostátními právními předpisy, jež se může zakládat na čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009.

35

Tímto rozhodnutím Tribunál porušil podle EUIPO zásady zakotvené jak ve Smlouvě o FEU, která stanoví, že výkon pravomoci členských států podléhá podmínce, že Unie nevykonala vlastní pravomoc, tak v judikatuře Soudního dvora. Vlastnosti a cíle nařízení č. 510/2006, z nichž vycházel Soudní dvůr v rozsudku ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar (C‑478/07, EU:C:2009:521), aby shledal, že režim ochrany stanovený tímto nařízením má vyčerpávající povahu, jsou totiž obdobné vlastnostem a cílům nařízení č. 1234/2007 a č. 479/2008. Kromě toho hmotněprávní ustanovení těchto nařízení jsou z velké části totožná.

36

EUIPO poukazuje rovněž na to, že unijní normotvůrce zavedl pro označení původu spadající do působnosti nařízení č. 1234/2007 a č. 479/2008 režim ochrany těchto označení v odvětví vína pouze na úrovni unijního práva. Jediná výjimka se týká přechodného režimu ochrany stávajících označení původu a zeměpisných označení v členských státech.

37

EUIPO tvrdí, že jelikož Tribunál v bodě 38 napadeného rozsudku výslovně připustil, že se obdobně uplatní zásady zakotvené v rozsudku ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar (C‑478/07, EU:C:2009:521), je nutno z toho dovodit – na rozdíl od toho, co rozhodl Tribunál v bodě 44 tohoto rozsudku – že vyčerpávající povaha režimu ochrany stanoveného v nařízení č. 1234/2007 vylučuje možnost přiznat dodatečnou ochranu, jež by doplňovala nebo nahrazovala ochranu přiznanou podle uvedeného nařízení.

38

IVDP tvrdí, že z bodů 38 a 41 napadeného rozsudku jasně vyplývá, že se ochrana přiznaná chráněným označením původu a zeměpisným označením nařízením č. 1234/2007 řídí výlučně tímto nařízením. Z tohoto rozsudku nelze naproti tomu dovodit, že režim ochrany zavedený tímto nařízením je vyčerpávající a brání uplatnění nebo zavedení jakéhokoli jiného režimu ochrany.

39

Ochrana přiznaná nařízením č. 1234/2007 tedy podle něj nebrání rozsahu ani povaze ochrany přiznané nařízením č. 207/2009, konkrétně ochrany plynoucí z čl. 53 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení, ve spojení s čl. 8 odst. 4 a čl. 53 odst. 2 písm. d) téhož nařízení.

40

Podle IVDP Tribunál mohl, aniž by se dopustil nesprávného právního posouzení nebo rozporuplného odůvodnění, zastávat názor, že ochrana přiznaná označení původu vín nařízením č. 1234/2007 je výlučná, avšak může být doplněna ochranou přiznanou starším právům podle vnitrostátního práva ve smyslu čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009, neboť tato pravidla mají odlišné a samostatné oblasti působnosti.

41

IVDP rovněž zpochybňuje údajný paralelismus mezi nařízením č. 510/2006 a nařízením č. 1234/2007, který provedl EUIPO, a tudíž uplatnění zásad stanovených Soudním dvorem v rozsudku ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar (C‑478/07, EU:C:2009:521), ve vztahu k označení původu potravin, na označení původu vín.

42

IVDP připomíná, že z bodu 114 rozsudku ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar (C‑478/07, EU:C:2009:521) sice vyplývá, že cílem nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 1992, L 208, s. 1) a nařízení č. 510/2006 je stanovit jednotný a vyčerpávající režim ochrany, tato výlučnost však nebrání tomu, aby byl uplatněn režim ochrany zeměpisných označení, který nespadá do působnosti těchto nařízení.

43

IVDP tvrdí, že kdyby měl unijní normotvůrce v úmyslu stanovit vyčerpávající a výlučný režim ochrany, vyplývalo by to výslovně ze znění ustanovení zavádějících tento režim. V tomto ohledu jsou podle něj podstatné výrazy použité v bodě 6 odůvodnění nařízení č. 510/2006 nebo v článku 1 a čl. 92 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2100/94 ze dne 27. července 1994 o odrůdových právech Společenství (Úř. věst. 1994, L 227, s. 1).

44

IVDP mimoto podotýká, že bod 28 odůvodnění nařízení č. 479/2008 uváděl, že aby se zachovaly zvláštní znaky jakosti vín s označením původu nebo se zeměpisným označením, mělo by být „členským státům povoleno uplatňovat v této oblasti přísnější pravidla“.

45

Společnost Bruichladdich tvrdí, že jak to uznal Tribunál v bodě 38 napadeného rozsudku, ustálená judikatura Soudního dvora týkající se výlučné povahy nařízení č. 510/2006 o označení původu potravin se uplatní mutatis mutandis na nařízení č. 1234/2007, pokud jde o označení původu vín. Tato nařízení totiž obsahují podobná ustanovení, zejména v oblasti řízení o zápisu nebo rozsahu ochrany.

46

Rovněž by se jakákoli možnost členských států přiznat zvláštní ochranu na základě jiných pravidel měla zakládat na výslovných pravidlech. Společnost Bruichladdich tvrdí, že členské státy mají v současnosti pouze možnost přiznat označení původu dočasnou vnitrostátní ochranu, dokud Komise nerozhodne o žádosti o zápis tohoto označení na unijní úrovni.

47

Kromě toho čl. 8 odst. 4 nařízení č. 207/2009 nelze kvalifikovat jako „výslovnou výjimku“, neboť obsahuje obecná ustanovení a týká se pouze vnitrostátních předpisů, které „se vztahují“ na dovolávané starší označení.

48

Naproti tomu Portugalská republika tvrdí, že je třeba odmítnout výklad, podle kterého je ochrana označení původu vín vyčerpávající a brání dodatečné ochraně na úrovni vnitrostátního práva členských států.

49

Konečně na jednání před Soudním dvorem Komise tvrdila, že režim ochrany označení původu v odvětví vín, jak je stanoven nařízením č. 1234/2007, má vyčerpávající povahu, jež vylučuje jakoukoli ochranu těchto označení podle vnitrostátního práva členských států.

50

Na podporu vedlejšího kasačního opravného prostředku vznáší IVDP tři důvody.

51

Prvním důvodem vedlejšího kasačního opravného prostředku, který zpochybňuje body 38 a 41 napadeného rozsudku, IVDP tvrdí, že se Tribunál tím, že rozhodl, že čl. 118m odst. 1 a 2 nařízení č. 1234/2007 jednotně a výlučně upravuje jak povolení, tak omezení, a dokonce zákaz obchodního použití chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení v unijním právu, dopustil nesprávného právního posouzení. Podle IVDP tomu tak není, neboť analogie učiněná v tomto ohledu mezi nařízením č. 510/2006 a nařízením č. 1234/2007 je neopodstatněná.

52

V této souvislosti se IVDP opírá o argumenty uvedené v rámci hlavního kasačního opravného prostředku podaného EUIPO, podle kterých se ochrana označení původu vín neřídí výlučně nařízením č. 1234/2007, ale vztahuje se na ni též vnitrostátní právo. Na podporu těchto argumentů tvrdí, že zásady rozsahu režimu ochrany stanoveného v nařízení č. 510/2006 zakotvené v bodě 114 rozsudku ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar (C‑478/07, EU:C:2009:521), nemohou být vztaženy na režim ochrany stanovený nařízením č. 1234/2007, s přihlédnutím ke značně odlišným cílům a vlastnostem těchto dvou nařízení.

53

Druhým důvodem vedlejšího kasačního opravného prostředku IVDP vytýká Tribunálu, že v bodech 68 až 73 napadeného rozsudku nesprávně odmítl druhou výtku obsaženou v druhé části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 118m odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 1234/2007, z důvodu, že napadená ochranná známka nepoužívala chráněné označení původu „Porto“ nebo „Port“, jejichž majitelem je IVDP, ani jej nepřipomínala, takže nebylo namístě ověřit dobré jméno tohoto označení původu.

54

IVDP tvrdí, že Tribunál pochybil, když v bodě 71 napadeného rozsudku shledal, že primárním významem slova „port“ v četných evropských jazycích, včetně angličtiny a portugalštiny, je přístav, tedy místo nacházející se na pobřeží moře nebo břehu řeky. V portugalštině totiž slovo „port“ neexistuje, přičemž slovo používané pro označení přístavu je „porto“. V tomto jazyce je slovo „port“ jen jednou z mnohých podob chráněného označení původu „Porto“.

55

IVDP rovněž zpochybňuje závěr učiněný Tribunálem ve výše uvedeném bodě 71, podle kterého označení „PORT CHARLOTTE“„bude relevantní veřejností chápáno jako označení přístavu pojmenovaného po osobě jménem Charlotte, bez přímé souvislosti s označením původu ‚[P]orto‘ nebo ‚[P]ort‘ nebo portským vínem“.

56

Zahrnutí slova „Port“ do napadené ochranné známky podle něj představuje napodobeninu nebo připomenutí chráněného označení původu „Port“, takže IVDP by měl mít jakožto majitel tohoto označení původu možnost být chráněn před užíváním této ochranné známky na základě čl. 118m odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 1234/2007.

57

Třetím důvodem vedlejšího kasačního opravného prostředku IVDP vytýká Tribunálu, že v bodech 74 až 77 napadeného rozsudku odmítl třetí výtku obsaženou ve druhé části čtvrtého žalobního důvodu, když rozhodl, že použití napadené ochranné známky nepředstavuje „zneužití, napodobení nebo připomenutí“ chráněného označení původu „Porto“ nebo „Port“ ve smyslu čl. 118m odst. 2 písm. b) nařízení č. 1234/2007.

58

Na podporu tohoto třetího důvodu odkazuje IVDP na své argumenty uplatněné v rámci druhého důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku, neboť má za to, že Tribunál vycházel v bodě 75 uvedeného rozsudku v podstatě ze stejných úvah, jako jsou úvahy obsažené v bodě 71 uvedeného rozsudku, kterého se týká druhý důvod.

59

Na základě těchto stejných argumentů zpochybňuje IVDP též závěr učiněný Tribunálem v bodě 76 napadeného rozsudku, podle kterého „i když výraz ‚port‘ tvoří z důvodů uvedených v bodě 71 [tohoto rozsudku] nedílnou součást napadené ochranné známky, u průměrného spotřebitele ani za předpokladu, že je původem Portugalec nebo hovoří portugalsky, nedojde, setká-li se s whisky s uvedenou ochrannou známkou, k asociaci s portským vínem, na které se vztahuje dotčené označení původu“.

60

Správný podle něj není ani závěr Tribunálu obsažený v bodě 76 napadeného rozsudku, podle kterého si tento spotřebitel nespojí whisky označenou napadenou ochrannou známkou s portským vínem, na které se vztahuje uvedené označení, z důvodu nezanedbatelných rozdílů mezi charakteristikami těchto dvou druhů nápojů, zejména pokud jde o přísady, obsah alkoholu a chuť.

61

Jak již tvrdil IVDP před Tribunálem, je každopádně třeba uvést, že byť jsou whisky a portské víno jasně odlišnými nápoji, přesto jde o srovnatelné výrobky.

62

Pokud jde o první důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku, EUIPO odkazuje na argumenty, které již uvedl na podporu svého kasačního opravného prostředku.

63

EUIPO tvrdí, že jelikož se druhý a třetí důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku týkají pouze argumentů souvisejících s posouzením skutkového stavu věci a nevznáší žádnou právní otázku, musí být prohlášeny za nepřípustné.

64

Těmito důvody se IVDP nesnaží prokázat, že Tribunál nesprávně posoudil kritéria, jež jsou z právního hlediska relevantní pro uplatnění článku 118m nařízení č. 1234/2007, ale zpochybňuje posouzení skutkového stavu věci provedené Tribunálem, a konkrétně posouzení otázek, zda napadená ochranná známka připomíná označení původu „Port“ a zda jsou whisky a portské víno srovnatelnými výrobky.

65

EUIPO podotýká, že v rámci druhého a třetího důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku IVDP nevytýká Tribunálu žádné zkreslení skutkového stavu.

66

Kromě toho tvrdí, že Tribunál uplatnil vhodná právní kritéria, neboť podle ustálené judikatury pojem „připomenutí“ zahrnuje situaci, ve které výraz použitý pro označení výrobku zahrnuje část chráněného označení takovým způsobem, že setká-li se spotřebitel s názvem výrobku, v mysli se mu vybaví obraz výrobku, na který se dotyčné označení vztahuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, bod 21 a citovaná judikatura).

67

Společnost Bruichladdich tvrdí, že první důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku musí být zamítnut z důvodu, že z judikatury Soudního dvora týkající se nařízení č. 510/2006 vyplývá, že systém ochrany zavedený tímto nařízením pro označení původu potravin je vyčerpávající. Pokud tedy výrobek spadá do působnosti unijních právních předpisů v oblasti zeměpisných označení, jakákoli paralelní nebo obdobná vnitrostátní ochrana musí zaniknout.

68

Uvedená společnost má naproti tomu za to, že výlučnost systému ochrany stanoveného unijním právem nevylučuje jakoukoli vnitrostátní ochranu zeměpisných označení. Takováto vnitrostátní ochrana totiž je nadále možná, pokud jde o zeměpisná označení, jež nespadají do působnosti dotčených unijních právních předpisů. Tak tomu však není v případě označení původu „Porto“ nebo „Port“, neboť toto označení je chráněno na základě nařízení č. 1234/2007.

69

Společnost Bruichladdich tvrdí, že ani druhý a třetí důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku nejsou opodstatněné.

70

Má za to, že Tribunál právem shledal, že napadená ochranná známka neporušuje článek 118m odst. 1 a 2 nařízení č. 1234/2007. Opodstatněný je i závěr Tribunálu o neexistence nebezpečí záměny u relevantní unijní veřejnosti mezi výrobky označenými napadenou ochrannou známkou a víny nesoucími označení původu „Porto“.

71

Společnost Bruichladdich v této souvislosti zejména tvrdí, že chráněné označení původu „Porto“ nebo „Port“ je vnímáno jako odkaz na část portugalského území, a sice oblast, kde jsou vína prodávaná pod tímto označením vyráběna. Naproti tomu napadená ochranná známka neodkazuje na tuto oblast, ale na místo v blízkosti moře, neboť slovo „port“ je anglickým výrazem odkazujícím na místo vytvořené na pobřeží určené k přistávání lodí. Ve složeném označení „PORT CHARLOTTE“ je druhé označení „CHARLOTTE“, které je dominantním prvkem z důvodu svého rozměru a rozlišovací způsobilosti, bezprostředně chápáno jako ženské křestní jméno. První označení, jež je běžně užíváno pro vícero výrobků, včetně alkoholických nápojů, tudíž slouží pouze k popisu druhu místa.

72

Dotčené výrobky, tj. portské víno a whisky, jsou podle ní každopádně dostatečně odlišné, zejména pokud jde o přísady, chuť a obsah alkoholu.

73

Zaprvé je třeba zkoumat první důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku podaného IVDP.

74

Tento důvod se týká bodů 38 a 41 napadeného rozsudku, ve kterých Tribunál rozhodl takto:

[…]

75

Na rozdíl od toho, co tvrdí IVDP, se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení tím, že na režim stanovený nařízením č. 1234/2007 uplatnil zásady vytyčené Soudním dvorem v rozsudku ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar (C‑478/07, EU:C:2009:521), pokud jde o jednotnou a výlučnou povahu režimu ochrany stanoveného nařízením č. 510/2006.

76

I když režim ochrany zavedený nařízením č. 1234/2007 není stejný jako režim stanovený nařízením č. 510/2006, Tribunál mohl právem zastávat názor, že oba tyto režimy mají v podstatě stejný charakter, neboť jejich cíle a vlastnosti jsou srovnatelné, jak uvedl i generální advokát v bodě 63 stanoviska.

77

Za účelem posouzení cílů režimu ochrany podle nařízení č. 1234/2007 je třeba odkázat na body odůvodnění nařízení č. 479/2008, neboť nařízení č. 491/2009, které změnilo nařízení č. 1234/2007 v jeho dřívějším znění, se v zásadě omezilo na začlenění ustanovení o označeních původu a zeměpisných označeních ve vinařské oblasti, jež byla zavedena nařízením č. 479/2008, do nařízení č. 1234/2007.

78

V této souvislosti z právních východisek nařízení č. 479/2008 vyplývá, že toto nařízení bylo stejně jako nařízení č. 510/2006 přijato na základě ustanovení Smlouvy o ES v oblasti společné zemědělské politiky.

79

Pokud jde o cíle těchto nástrojů, bod 27 odůvodnění tohoto nařízení uvádí, že cílem předmětného režimu ochrany je umožnit spotřebiteli identifikovat pomocí chráněných označení původu a zeměpisných označení „jakostní“ vína. Za tímto účelem tentýž bod odůvodnění uvádí, že žádosti o takováto zeměpisná označení je třeba přezkoumávat v souladu s přístupem, který se uplatňuje v horizontální politice Unie v oblasti jakosti potravin jiných než vín a lihovin podle nařízení č. 510/2006.

80

Kromě toho je třeba konstatovat, že cíle nařízení č. 1234/2007 jsou obdobné cílům stanoveným v nařízení č. 510/2006, které Soudní dvůr uvedl v bodech 110 až 113 rozsudku ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar (C‑478/07, EU:C:2009:521). V tomto rozsudku Soudní dvůr shledal, že zeměpisné označení zapsané na základě nařízení č. 510/2006 poskytuje spotřebitelům záruku jakosti výrobků, které jsou opatřeny tímto označením.

81

Soudní dvůr v tomto ohledu připomněl, že označení původu spadají pod práva průmyslového a obchodního vlastnictví. Použitelná právní úprava chrání jejich uživatele proti zneužívání uvedených označení třetími osobami, které by chtěly těžit z dobré pověsti, kterou tato označení získala. Jejich cílem je zaručit, že produkt, který je jimi označen, pochází z určité zeměpisné oblasti a má určité zvláštní vlastnosti. U spotřebitelů mohou požívat velmi dobré pověsti a pro producenty, kteří splňují podmínky pro jejich užívání, vytvářejí základní prostředek, jak si získat klientelu. Dobrá pověst označení původu závisí na představě, kterou tato označení původu vyvolávají u spotřebitelů. Tato image závisí sama především na zvláštních vlastnostech a obecně na jakosti produktu. Jakost v konečném výsledku zakládá dobrou pověst produktu. Z pohledu spotřebitele souvislost mezi dobrou pověstí producentů a jakostí produktů závisí mimo jiné na jeho přesvědčení, že produkty prodávané pod označením původu jsou pravé (rozsudek ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, bod 110 a citovaná judikatura).

82

Z toho vyplývá, že nařízení č. 1234/2007 představuje nástroj společné zemědělské politiky, který má především zajistit spotřebitelům, že zemědělské produkty nesoucí zeměpisné označení zapsané na základě tohoto nařízení mají z důvodu, že pocházejí z určité zeměpisné oblasti, určité zvláštní vlastnosti, a tudíž poskytují záruku jakosti, která je dána jejich zeměpisným původem, s cílem umožnit zemědělským subjektům zajistit si vyšší příjmy díky skutečnému úsilí o zlepšení jakosti a zabránit tomu, aby třetí osoby neoprávněně těžily z dobré pověsti vyplývající z jakosti těchto produktů (viz obdobně rozsudek ze 8. září 2009, Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, bod 111).

83

Pokud by však bylo možné, aby členské státy umožnily svým producentům užívat v tuzemsku jedno z označení nebo jeden ze symbolů, které nařízení č. 1234/2007 vyhrazuje názvům zapsaným na základě tohoto nařízení, přičemž by vycházely z vnitrostátního titulu, který může odpovídat méně přísným požadavkům, než jsou požadavky uložené v rámci uvedeného nařízení pro dotčené produkty, hrozilo by, že uvedená záruka jakosti, která představuje základní funkci titulů přiznaných na základě nařízení č. 1234/2007, zajištěna nebude. Přiznat takovouto možnost těmto vnitrostátním producentům by též mohlo na vnitřním trhu ohrozit cíl volné a poctivé hospodářské soutěže mezi producenty produktů, které nesou tato označení nebo symboly, a zvláště poškodit práva, která musí být vyhrazena producentům, kteří vyvinuli skutečné úsilí o zlepšení jakosti, aby mohli užívat zeměpisné označení zapsané na základě tohoto nařízení (obdobně viz rozsudek ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, bod 112).

84

Nebezpečí narušení základního cíle zajištění jakosti dotčených zemědělských produktů, který je sledován nařízením č. 1234/2007, je o to významnější, že na rozdíl od ochranných známek nebylo unijním normotvůrcem dosud přijato žádné harmonizační opatření týkající se případných vnitrostátních režimů ochrany zeměpisných označení (viz obdobně rozsudek ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, bod 113).

85

Dále je třeba konstatovat, že znaky režimu ochrany stanoveného nařízením č. 1234/2007 jsou obdobné znakům zavedeným nařízením č. 510/2006, které jsou uvedeny v bodech 115 a násl. rozsudku ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar (C‑478/07, EU:C:2009:521).

86

Zaprvé na rozdíl od jiných unijních režimů ochrany práv k průmyslovému a obchodnímu vlastnictví, jako jsou režimy ochranné známky Evropské unie na základě nařízení č. 207/2009 nebo režimy odrůdových práv na základě nařízení č. 2100/94, je postup zápisu označení původu a zeměpisných označení na základě nařízení č. 1234/2007 založen na dělbě pravomocí mezi dotyčným členským státem a Komisí, neboť rozhodnutí o zápisu označení může Komise přijmout jen tehdy, když jí dotyčný členský stát předložil za tímto účelem žádost, a taková žádost může být učiněna jen tehdy, když členský stát ověřil, že je oprávněná (viz obdobně rozsudek ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, bod 116).

87

Vnitrostátní postupy týkající se zápisu jsou tedy začleněny do rozhodovacího postupu na unijní úrovni a tvoří jeho podstatnou část. Nemohou existovat mimo režim ochrany podle práva Unie (viz obdobně rozsudek ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, bod 117).

88

Pokud jde o postup týkající se zápisu, je rovněž charakteristické, že čl. 118f odst. 7 nařízení č. 1234/2007, což je ustanovení, které je v podstatě totožné s čl. 38 odst. 7 nařízení č. 479/2008, stanoví, že členské státy mohou poskytnout pouze přechodnou vnitrostátní ochranu označení až do okamžiku, kdy Komise přijme rozhodnutí o žádosti o zápis (obdobně, pokud jde o čl. 5 odst. 6 nařízení č. 510/2006, viz rozsudek ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, bod 118).

89

Z tohoto ustanovení vyplývá, že jestliže v systému zavedeném nařízením č. 1234/2007 mají členské státy pravomoc k přijetí rozhodnutí, třebaže prozatímních, která se odchylují od ustanovení uvedeného nařízení, tato pravomoc vyplývá z výslovně stanovených pravidel (obdobně, pokud jde o čl. 5 odst. 6 nařízení č. 510/2006, viz rozsudek ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, bod 119).

90

Kromě toho ustanovení této povahy by nemělo smysl, pokud by členské státy mohly zachovat vlastní režimy ochrany označení původu a zeměpisných označení ve smyslu nařízení č. 1234/2007 a č. 479/2008 s tím, že by došlo k jejich koexistenci s režimem plynoucím z těchto nařízení (obdobně viz rozsudek ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, bod 120).

91

Zadruhé je vyčerpávající charakter režimu ochrany, jak je stanoven v nařízeních č. 1234/2007 a č. 479/2008, potvrzen rovněž přechodnými ustanoveními pro stávající zeměpisná označení, jako je označení původu „Porto“ nebo „Port“ (obdobně viz rozsudek ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, bod 121).

92

Článek 118s nařízení č. 1234/2007, který je v zásadě totožný s článkem 51 nařízení č. 479/2008, tak stanoví přechodný režim ochrany, jenž má z důvodů právní jistoty zachovat ochranu názvů vín již chráněných před 1. srpnem 2009 vnitrostátním právem. Tento přechodný systém ochrany je – jak vyplývá ze znění čl. 118s odst. 1 nařízení č. 1234/2007 – organizován na unijní úrovni podle nařízení č. 1493/1999 a vztahuje se automaticky na označení vín již chráněná zejména podle posledně zmíněného nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. února 2014, Maďarsko v. Komise, C‑31/13 P, EU:C:2014:70, bod 58).

93

Kromě toho čl. 118s odst. 4 nařízení č. 1234/2007 stanoví, že do 31. prosince 2014 může Komise z vlastního podnětu zrušit tuto automatickou ochranu názvů vín, pokud nesplňují podmínky stanovené v článku 118b uvedeného nařízení.

94

Takovýto režim přechodné ochrany stávajících označení původu a zeměpisných označení by byl zbaven své podstaty, kdyby režim ochrany takovýchto označení stanovený nařízením č. 1234/2007 měl nevyčerpávající charakter, který by znamenal, že by si členské státy v každém případě uchovaly možnost tato označení zachovat bez časového omezení (obdobně viz rozsudek ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, bod 128).

95

Je třeba dodat, že bod 28 odůvodnění nařízení č. 479/2008 sice uvádí, že „aby se zachovaly zvláštní znaky jakosti vín s označením původu nebo se zeměpisným označením, mělo by být členským státům povoleno uplatňovat v této oblasti přísnější pravidla“, nic to však nemění na tom – jak to uvedl též generální advokát v bodě 74 stanoviska – že se tento bod odůvodnění vztahuje pouze na článek 28 uvedeného nařízení, nadepsaný „Přísnější pravidla stanovená členskými státy“, který se týká pouze enologických postupů.

96

Tribunál tedy právem v bodech 38 a 41 napadeného rozsudku rozhodl, že pokud jde o označení původu „Porto“ nebo „Port“, chráněná podle nařízení č. 1234/2007, toto nařízení obsahuje jednotný a výlučný režim ochrany, takže nebylo namístě, aby odvolací senát použil relevantní normy portugalského práva, na jejichž základě došlo k zápisu uvedených označení původu do databáze E‑Bacchus.

97

První důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnut.

98

Jediným důvodem uplatněným v rámci hlavního kasačního opravného prostředku, vycházejícím z porušení čl. 53 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, ve spojení s čl. 8 odst. 4 a čl. 53 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení, EUIPO zpochybňuje bod 44 napadeného rozsudku, v němž Tribunál rozhodl toto:

„Pokud jde o údajnou vyčerpávající povahu ochrany přiznané na základě čl. 118m odst. 1 a 2 nařízení č. [1234/2007], která byla uznána odvolacím senátem a dovolávána [EUIPO], je nutné uvést, že ani z ustanovení nařízení č. [1234/2007] ani z ustanovení nařízení č. 207/2009 nevyplývá, že ochrana na základě nařízení č. [1234/2007] musí být chápána jako vyčerpávající v tom smyslu, že nemůže být doplněna mimo jeho vlastní působnost jiným režimem ochrany. Naopak z jednoznačného znění čl. 53 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009 ve spojení s jeho čl. 8 odst. 4, jakož i z čl. 53 odst. 2 písm. d) téhož nařízení vyplývá, že důvody neplatnosti mohou být alternativně nebo kumulativně založeny na starších právech ‚podle [unijních] právních předpisů nebo vnitrostátních předpisů, kterými se ochrana řídí‘. Z toho vyplývá, že ochrana přiznávaná označením původu a zeměpisným označením (chráněným) podle nařízení č. [1234/2007], za podmínky, že představují ‚starší práva‘ ve smyslu výše uvedených ustanovení nařízení č. 207/2009, může být doplněna relevantním vnitrostátním právem přiznávajícím dodatečnou ochranu.“

99

Ze zamítnutí prvního důvodu vedlejšího kasačního opravného prostředku vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení tím, že vycházel z výkladu ustanovení týkajících se režimu ochrany stanoveného nařízením č. 510/2006 podaného Soudním dvorem v bodech 107 a násl. rozsudku ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar (C‑478/07, EU:C:2009:521), a v bodech 38 a 41 napadeného rozsudku v podstatě rozhodl, že režim ochrany označení původu „Porto“ nebo „Port“, jak je stanoven v čl. 118m odst. 1 a 2 nařízení č. 1234/2007, má ve vztahu k označením původu spadajícím do působnosti tohoto nařízení jednotnou a výlučnou povahu.

100

Je přitom třeba připomenout, že v rozsudku ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar (C‑478/07, EU:C:2009:521), Soudní dvůr shledal, že režim ochrany označení původu stanovený nařízením č. 510/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že má jak jednotnou, tak vyčerpávající povahu.

101

Kvůli této vyčerpávající povaze uvedeného režimu ochrany měl Soudní dvůr za to, že nařízení č. 510/2006 musí být též vykládáno v tom smyslu, že brání použití režimu ochrany stanoveného smlouvami mezi dvěma členskými státy, který názvu uznanému podle práva jednoho členského státu jako název představující označení původu přiznává ochranu v jiném členském státě, ve kterém je tato ochrana skutečně požadována, ačkoli toto označení původu nebylo předmětem žádosti o zápis na základě uvedeného nařízení.

102

Z rozsudku ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar (C‑478/07, EU:C:2009:521) ostatně nevyplývá, že důsledek vyčerpávající povahy režimu ochrany stanoveného nařízením č. 510/2006 takto vyvozený Soudním dvorem nezahrnuje situaci, kdy dotčený režim vnitrostátního práva přiznává „dodatečnou“ ochranu chráněnému zeměpisnému označení nebo označení původu, tj. zesílenou ochranu nebo ochranu na vyšší úrovni, než je ochrana plynoucí pouze z tohoto nařízení.

103

Z důvodů uvedených v bodech 83 a 89 až 93 tohoto rozsudku má režim ochrany stanovený nařízením č. 1234/2007 vyčerpávající povahu, takže toto nařízení brání uplatnění vnitrostátního režimu ochrany zeměpisných označení chráněných podle tohoto nařízení.

104

Tribunál však v bodě 44 napadeného rozsudku shledal, že ochranu označení původu a zeměpisných označení podle nařízení č. 1234/2007 nelze chápat jako vyčerpávající v tom smyslu, že nemůže být doplněna mimo „její vlastní působnost“ jiným režimem ochrany.

105

V projednávané věci je třeba konstatovat, že se spor týká řízení o prohlášení neplatnosti vedeného proti majitelce ochranné známky PORT CHARLOTTE z důvodu, že tato ochranná známka porušuje zejména ochranu přiznanou portugalským právem označení původu „Porto“ nebo „Port“.

106

Toto označení původu přitom jasně spadá do vlastní působnosti nařízení č. 1234/2007, neboť se jedná o zeměpisné označení, které se vztahuje na určitý druh vína a bylo zapsáno a je chráněno podle tohoto nařízení.

107

Nařízení č. 1234/2007 sice v zásadě nebrání tomu, aby byla podle vnitrostátního práva přiznána ochrana „prostému zeměpisnému označení původu“, tj. názvu, pro který neexistuje přímá spojitost mezi na jedné straně určitou jakostí, pověstí nebo jinými vlastnostmi produktu a na straně druhé jeho zvláštním zeměpisným původem, a který tedy nespadá do působnosti nařízení č. 1234/2007 (obdobně viz rozsudek ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, bod 73 a citovaná judikatura), totéž však neplatí v případě obdobném projednávané věci, kdy se spor týká označení původu přiznaného určitému vínu, jež spadá do působnosti uvedeného nařízení.

108

Z toho vyplývá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení tím, že v bodě 44 napadeného rozsudku rozhodl, že ochrana přiznávaná označením původu a zeměpisným označením chráněným podle nařízení č. 1234/2007 za podmínky, že představují „starší práva“ ve smyslu čl. 53 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, ve spojení s čl. 8 odst. 4 tohoto nařízení, jakož i čl. 53 odst. 2 písm. d) uvedeného nařízení, „může být doplněna relevantním vnitrostátním právem přiznávajícím dodatečnou ochranu“.

109

S ohledem na výše uvedené je třeba jedinému důvodu hlavního kasačního opravného prostředku vyhovět.

110

Druhým důvodem vedlejšího kasačního opravného prostředku, vycházejícím z porušení čl. 118m odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 1234/2007, který stanoví, že dotyčná označení původu jsou chráněna proti jakémukoliv přímému či nepřímému obchodnímu použití, a to i v případě nesrovnatelných výrobků, pokud uvedené použití zneužívá jejich pověsti, IVDP vytýká Tribunálu, že v bodě 72 napadeného rozsudku měl za to, že odvolací senát právem konstatoval, že napadená ochranná známka, tj. označení „PORT CHARLOTTE“, „nepoužívala ani nepřipomínala“ označení původu „Porto“ nebo „Port“.

111

Tento důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku se týká odůvodnění obsaženého v bodech 70 a 71 napadeného rozsudku, jež jsou tohoto znění:

112

Jak tvrdil IVDP, v portugalštině výraz „port“ neexistuje. Navíc výrazem používaným k označení přístavu, tedy místa nacházejícího se na pobřeží moře nebo břehu řeky, je „porto“. Z toho vyplývá, že v tomto konkrétním bodě se Tribunál dopustil zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu.

113

Nic to však nemění na tom, že z obecnějšího hlediska je závěr Tribunálu, podle kterého bude relevantní veřejnost, tj. průměrný unijní spotřebitel s alespoň základní znalostí angličtiny nebo některého románského jazyka, chápat označení „PORT CHARLOTTE“ jako označující přístav pojmenovaný po osobě jménem Charlotte, bez přímé souvislosti s označením původu „Porto“ nebo „Port“ nebo portským vínem, skutkové povahy, a jako takový nemůže být s ohledem na to, že IVDP neprokázal zjevné zkreslení důkazu, jež by tento závěr mohlo ovlivnit, předmětem přezkumu ve stádiu kasačního opravného prostředku.

114

Tento závěr nevychází ani z nesprávného výkladu výrazů „jakékoli přímé či nepřímé obchodní použití“, obsažených v čl. 118m odst. 2 písm. a) nařízení č. 1234/2007.

115

Nelze totiž mít za to, že začlenění takového označení chráněného podle nařízení č. 1234/2007, jako je označení původu „port“, do ochranné známky představuje zneužívání pověsti tohoto označení původu ve smyslu čl. 118m odst. 2 písm. a) bodu ii) uvedeného nařízení, pokud toto začlenění nevede k tomu, že si relevantní veřejnost vytvoří asociaci mezi touto ochrannou známkou nebo výrobky, pro které je tato známka zapsána, a dotyčným označením původu nebo vinařským výrobkem, pro který je toto označení chráněno.

116

V projednávané věci Tribunál po svrchovaném posouzení skutkového stavu konstatoval v bodech 71 a 76 napadeného rozsudku, že jelikož je označení „PORT CHARLOTTE“ složeno z výrazu „port“ a křestního jména Charlotte, bude relevantní veřejností vnímáno jako logická a pojmová jednotka, jež označuje přístav, tedy místo nacházející se na pobřeží moře nebo břehu řeky, s kterým je spojeno křestní jméno, jež je nejvýznamnějším prvkem napadené ochranné známky majícím největší rozlišovací způsobilost. Podle Tribunálu nebude relevantní veřejnost v tomto opatření vnímat zeměpisný odkaz na portské víno, na které se vztahuje dotčené označení původu.

117

Na základě tohoto posouzení skutkového stavu mohl Tribunál rozhodnout, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že odvolací senát právem konstatoval, že nelze mít za to, že napadená ochranná známka používá označení původu „Porto“ nebo „Port“ ve smyslu čl. 118m odst. 2 písm. a) bodu ii) nařízení č. 1234/2007.

118

Tribunál sice v bodě 72 napadeného rozsudku chybně dodal, že napadená ochranná známka nepřipomíná uvedené označení původu, přičemž své úvahy opřel o čl. 118m odst. 2 písm. a) nařízení č.1234/2007, ačkoli připomenutí spadá pod písmeno b) tohoto ustanovení, toto pochybení však nemá vliv na rozhodnutí Tribunálu odmítnout výtku vycházející z porušení čl. 118m odst. 2 písm. a) bodu ii) uvedeného nařízení.

119

Druhý důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku musí tedy být zamítnut.

120

Třetím důvodem vedlejšího kasačního opravného prostředku IVDP tvrdí, že Tribunál tím, že v bodě 75 napadeného rozsudku rozhodl, že použití napadené ochranné známky PORT CHARLOTTE, zapsané pro whisky, nepředstavuje „zneužití, napodobení nebo připomenutí“ chráněného označení původu „Porto“ nebo „Port“ ve smyslu čl. 118m odst. 2 písm. b) nařízení č. 1234/2007, porušil toto ustanovení.

121

Tribunál nejprve v bodě 76 napadeného rozsudku připomněl judikaturu Soudního dvora týkající se pojmu „připomenutí“, jak je obsažen v unijních právních předpisech týkajících se ochrany označení původu a zeměpisných označení.

122

Podle této judikatury se pojem „připomenutí“ vztahuje na situaci, kdy výraz použitý k označení výrobku zahrnuje část chráněného označení takovým způsobem, že setká-li se spotřebitel s názvem výrobku, v mysli se mu vybaví obraz výrobku, na který se dotyčné označení vztahuje [pokud jde o čl. 16 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89 (Úř. věst. 2008, L 39, s. 16), což je ustanovení, které je zcela totožné s čl. 118m odst. 2 písm. b) nařízení č. 1234/2007, zejména viz rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, bod 21 a citovaná judikatura].

123

Kromě toho se může jednat o „připomenutí“ dokonce i při neexistenci jakéhokoli nebezpečí záměny mezi dotyčnými výrobky, přičemž je zejména důležité, aby v povědomí veřejnosti nedošlo k vytvoření myšlenkové asociace o původu výrobku anebo se hospodářskému subjektu neumožnilo neoprávněně těžit z pověsti chráněného zeměpisného označení (viz zejména rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, bod 45).

124

Ač se nedopustil nesprávného právního posouzení, uplatnil Tribunál základní kritérium plynoucí z uvedené judikatury, když v bodě 76 napadeného rozsudku rozhodl, že s ohledem na zjištění uvedená v bodě 71 téhož rozsudku, i když výraz „port“ tvoří nedílnou součást napadené ochranné známky, u průměrného spotřebitele ani za předpokladu, že je původem Portugalec nebo hovoří portugalsky, nedojde, setká-li se s whisky s uvedenou ochrannou známkou, k asociaci se značkou portského vína, jíž svědčí dotčené označení původu.

125

V tomto bodě 76 Tribunál dodal, že tento závěr je potvrzen nezanedbatelnými rozdíly mezi charakteristikami portského vína a whisky, zejména pokud jde o přísady, obsah alkoholu a chuť, které jsou průměrnému spotřebiteli dobře známy a byly správně připomenuty odvolacím senátem v bodech 20 a 34 sporného rozhodnutí.

126

Vzhledem k tomu, že závěry takto učiněné Tribunálem v uvedeném bodě 76 jsou skutkovými zjištěními a IVDP neprokázal žádné zkreslení důkazů ze strany Tribunálu, nelze tyto závěry zpochybnit ve stádiu kasačního opravného prostředku, i vzhledem k tomu, že se opírají o správný výklad pojmu „připomenutí“ ve smyslu čl. 118m odst. 2 písm. b) nařízení č. 1234/2007.

127

Třetí důvod vedlejšího kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout.

128

S ohledem na vše výše uvedené je hlavnímu kasačnímu opravnému prostředku třeba vyhovět a vedlejší kasační opravný prostředek zamítnout. Napadený rozsudek tedy musí být zrušen.

129

Z článku 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že je-li kasační opravný prostředek opodstatněný, může Soudní dvůr vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

130

Vzhledem k tomu, že soudní řízení to dovoluje, má Soudní dvůr za to, že je třeba vydat konečné rozhodnutí o žalobě podané k Tribunálu.

131

Napadeným rozsudkem totiž Tribunál zamítl všechny žalobní důvody uplatněné na podporu žaloby k němu podané, s výjimkou třetího žalobního důvodu, vycházejícího z toho, že odvolací senát nesprávně shledal, že se ochrana označení původu pro vína řídí výlučně nařízením č. 1234/2007, a nikoli souběžně vnitrostátním právem, a první části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 53 odst. 1 písm. c) nařízení č. 207/2009, ve spojení s čl. 8 odst. 4 tohoto nařízení, spočívajícího v tom, že odvolací senát neuplatnil relevantní pravidla portugalského práva.

132

Rozsudkem v projednávané věci přitom Soudní dvůr na jedné straně vyhověl hlavnímu kasačnímu opravnému prostředku směřujícímu proti napadenému rozsudku v rozsahu, v němž Tribunál napadeným rozsudkem vyhověl třetímu žalobnímu důvodu a první části čtvrtého žalobního důvodu, a na druhé straně zamítl vedlejší kasační opravný prostředek směřující proti tomu, že Tribunál zamítl druhou část čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z porušení čl. 118m odst. 2 nařízení č. 1234/2007, spočívajícího v tom, že odvolací senát nesprávně shledal, že zápis nebo užívání napadené ochranné známky nepředstavuje používání ani připomenutí označení původu „Porto“ nebo „Port“, takže nebylo namístě ověřit dobré jméno tohoto označení původu.

133

Z toho vyplývá, že všechny důvody uplatněné na podporu žaloby podané k Tribunálu proti spornému rozhodnutí musí být zamítnuty.

134

Žaloba podaná k Tribunálu musí tedy být zamítnuta v plném rozsahu, aniž je třeba vrátit věc zpět Tribunálu.

135

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

136

Podle čl. 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

137

Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr v projednávané věci vyhověl kasačnímu opravnému prostředku EUIPO a zamítl vedlejší kasační opravný prostředek IVDP, posledně zmíněný neuspěl s důvody uplatněnými na podporu žaloby podané k Tribunálu.

138

Vzhledem k tomu, že EUIPO a společnost Bruichladdich požadovaly náhradu nákladů řízení a IVDP neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů vynaložených EUIPO a společností Bruichladdich v řízeních v obou stupních.

139

Podle čl. 140 odst. 1 jednacího řádu, jenž se na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu použije též na řízení o kasačním opravném prostředku, ponesou Portugalská republika a Komise, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastnice, vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: