—

za F. Lesara R. Töglem, Rechtsanwalt,

—

za rakouskou vládu C. Pesendorfer a J. Schmoll, jako zmocněnkyněmi,

—

za Evropskou komisi B.-R. Killmannem a D. Martinem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 odst. 1, čl. 2 odst. 2 písm. a), jakož i čl. 6 odst. 1 a 2 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi F. Lesarem a Beim Vorstand der Telekom Austria AG eingerichtetes Personalamt (personální úřad zřízený u představenstva společnosti Telekom Austria AG, dále jen „personální úřad“) jehož předmětem je odmítnutí posledně uvedeného zohlednit pro účely výpočtu důchodových bodů doby učňovského vzdělávání a odpracované doby, které předcházely nástupu do služby a kterých jmenovaný dosáhl před dovršením věku 18 let.

3

Účelem směrnice 2000/78 je podle jejího článku 1 „stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací na základě náboženského vyznání či víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace v zaměstnání a povolání, s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení“.

4

Článek 2 této směrnice stanoví:

„1.   Pro účely této směrnice se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.

2.   Pro účely odstavce 1 se:

[...]“

5

Článek 6 téže směrnice zní takto:

„1.   Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

Tyto rozdíly v zacházení mohou zahrnovat zejména:

[...]

2.   Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že v systémech sociálního zabezpečení v zaměstnání nepředstavuje stanovení věkových hranic pro přijetí nebo pro nárok na dávky v důchodu nebo invaliditě, včetně stanovení různých věkových hranic pro zaměstnance nebo skupiny či kategorie zaměstnanců v těchto systémech, a používání věkových kritérií při pojistně matematických výpočtech v souvislosti s těmito systémy diskriminaci na základě věku, pokud nepovede k diskriminaci na základě pohlaví.“

6

Ustanovení § 53 Bundesgesetz über die Pensionsansprüche der Bundesbeamten, ihrer Hinterbliebenen und Angehörigen (Pensionsgesetz 1965) [spolkový zákon o důchodových nárocích spolkových úředníků, jejich pozůstalých a členů jejich rodiny (zákon o důchodech z roku 1965)] ze dne 18. listopadu 1965 (BGBl., 340/1965), ve znění platném v rozhodné době z hlediska skutečností v původním řízení (dále jen „PG 1965“), nadepsané „Doby předcházející nástupu do služby zohledňované při výpočtu důchodových bodů“ zněl následovně:

„(1)   Náhradní doby jsou ty, jejichž výčet je uveden v odstavcích 2 až 4, pokud předcházejí datu, od něhož začíná běžet doba ve spolkové službě, které může být zohledněna pro účely důchodu. Tyto doby se zohledňují jejich započtením.

(2)   Započítávají se následující doby:

[...]

[...]“

7

Ustanovení § 54 PG 1965, nadepsané „Vyloučení započtení a vzdání se nároků“, v odstavci 2 stanovilo:

„Nezohledňují se následující náhradní doby:

[...]“

8

Franz Lesar se narodil dne 3. června 1949. Od 9. září 1963 do 8. března 1967, tedy ve věku, kdy mu ještě nebylo 18 let, pracoval v rámci učňovské smlouvy pro Post- und Telegraphenverwaltung des Bundes (Spolková správa pošt a telegrafů, Rakousko). Od 9. března 1967 byl u uvedené správy zaměstnán v postavení smluvního zaměstnance. Souběžně s výkonem této výdělečné činnosti studoval od 14. září 1967 do 17. února 1972 na spolkové střední škole pro zaměstnané. Dne 1. července 1972 byl zaměstnán spolkovým státem ve veřejnoprávním služebním poměru.

9

Před přijetím do služby v postavení úředníka odváděl F. Lesar po dobu své učňovské smlouvy a svého pracovního poměru, včetně doby, kdy mu ještě nebylo 18 let, příspěvky na důchodové zabezpečení pojišťovně.

10

V rozhodnutí ze dne 23. srpna 1973 Post- und Telegraphendirektion für Steiermark (Štýrské poštovní telegrafní ředitelství, Rakousko) uvedlo, že doba pěti let a patnácti dnů, dosažená mezi dnem, kdy F. Lesar dosáhl věku 18 let, a dnem, kdy byl přijat do služby v postavení úředníka, musí být nepodmíněně uznána jako doba předcházející jeho přijetí do služebního poměru, která se musí započítat pro účely výpočtu důchodových nároků ve smyslu § 53 PG 1965 (dále jen „náhradní doby“). Tyto doby jsou následující:

11

Rozhodnutím ze dne 22. května 1974 Pensionsversicherungsanstalt der Angestellten (penzijní ústav zaměstnanců, Rakousko) rozhodl v postavení penzijní pojišťovny přiznat a vyplatit spolkovému státu částku nazývanou „převod“ z titulu náhradních dob. Tato částka činila 4785 rakouských šilinků (ATS) (přibližně 350 eur).

12

Rozhodnutími ze dne 28. března 1974 a ze dne 22. května 1974 byla žalobci přiznána částka ve výši 33160,05 ATS (přibližně 2400 eur) z titulu vrácení, zejména příspěvků na důchodové zabezpečení, které odvedl během dob učňovského vzdělávání a odpracovaných dob dosažených před dovršením věku 18 let.

13

Žalobce v původním řízení odešel od 1. září 2004 do důchodu. V tomto kontextu personální úřad určil částku jeho důchodu, přičemž započítal pouze ty náhradní doby, které byly uznány rozhodnutím ze dne 23. srpna 1973.

14

Dne 19. srpna 2011 F. Lesar požádal svého zaměstnavatele, aby doby učňovského vzdělávání a odpracované doby, kterých dosáhl před dovršením věku 18 let, byly pro účely výpočtu jeho důchodu připočteny k náhradním dobám. Personální úřad tuto žádost zamítl rozhodnutím ze dne 23. srpna 2012, F. Lesar podal stížnost k Verfassungsgerichtshof (ústavní soud, Rakousko), který se prohlásil za nepříslušný a postoupil věc předkládajícímu soudu.

15

Předkládající soud má za to, že odmítnutí započíst pro účely důchodu doby učňovského vzdělávání a odpracované doby, které předcházely nástupu do služby, a kterých bylo dosaženo před dovršením věku 18 let, představuje rozdílné zacházení na základě věku a klade si otázku, zda toto rozdílné zacházení může být odůvodněno.

16

Za těchto podmínek se Verwaltungsgerichtshof (Správní soudní dvůr, Rakousko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 2 odst. 1, čl. 2 odst. 2 písm. a) a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 vykládány v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení, podle níž se doby učňovského vzdělávání a odpracované doby dosažené smluvním zaměstnancem ve službě spolkového státu před jeho přijetím do veřejné služby v tomto postavení, za které musely být odváděny příspěvky na povinné důchodové pojištění,

17

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 2 odst. 1, čl. 2 odst. 2 písm. a) a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která vylučuje zohlednění dob učňovského vzdělávání a odpracovaných dob dosažených úředníkem před dovršením věku 18 let pro účely přiznání nároku na důchod a pro výpočet výše starobního důchodu, třebaže tyto doby jsou zohledňovány v případě, že jich bylo dosaženo až po dovršení tohoto věku.

18

Úvodem je třeba poukázat na to, že je nesporné, že § 54 odst. 2 písm. a) PG 1965 tím, že vylučuje možnost, aby byly některým úředníkům započítávány doby učňovského vzdělávání a odpracované doby dosažené před dovršením věku 18 let pro účely výpočtu takovéhoto starobního důchodu, ovlivňuje podmínky odměňování úředníků ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78 (rozsudek ze dne 21. ledna 2015, Felber, C‑529/13, EU:C:2015:20, bod 24). Tato směrnice se proto použije na situaci, jako je ta, o kterou se jedná ve věci v původním řízení.

19

Pokud jde o otázku, zda právní úprava dotčená v původním řízení obsahuje rozdílné zacházení v závislosti na věku, pokud jde o zaměstnání a povolání, je třeba konstatovat, že podle čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/78 je „zásadou rovného zacházení“ třeba rozumět neexistenci jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1 této směrnice, přičemž takovým základem je i věk. Článek 2 odst. 2 písm. a) této směrnice upřesňuje, že pro účely použití odstavce 1 se přímou diskriminací rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě než s jinou osobou ve srovnatelné situaci na základě jednoho z důvodů uvedených v článku 1 této směrnice.

20

Podle § 53 odst. 2 písm. a) PG 1965 musí být při výpočtu důchodových bodů zohledněny doby dosažené ve služebním, vzdělávacím nebo jiném pracovním poměru u tuzemského veřejnoprávního zaměstnavatele. Ustanovení § 54 odst. 2 písm. a) PG 1965 však toto započtení omezuje na doby, kterých úředníci dosáhli po dovršení věku 18 let.

21

Taková vnitrostátní právní úprava, jako je ta, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, tedy vyhrazuje méně příznivé zacházení osobám, které byť jen část odborné praxe absolvovaly před dovršením věku osmnácti let, oproti osobám, které praxi téže povahy a ve srovnatelné délce absolvovaly až po dovršení tohoto věku. Právní úprava této povahy zavádí rozdílné zacházení s osobami v závislosti na věku, v němž odbornou praxi absolvovaly. Toto kritérium může vést až k rozdílnému zacházení se dvěma osobami, které absolvovaly stejné studium a stejnou odbornou praxi, a to výhradně v závislosti na věku těchto osob. Takové ustanovení tudíž zavádí rozdílné zacházení založené přímo na kritériu věku ve smyslu článku 2 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/78 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 18. června 2009, Hütter, C‑88/08, EU:C:2009:381, bod 38 a ze dne 21. ledna 2015, Felber, C‑529/13, EU:C:2015:20, bod 27).

22

Je nicméně třeba zkoumat, zda lze toto rozdílné zacházení odůvodnit s ohledem na čl. 6 odst. 2 směrnice 2000/78. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že i když předkládající soud po formální stránce omezil svou otázku na výklad čl. 2 odst. 1, čl. 2 odst. 2 písm. a) a čl. 6 odst. 1 této směrnice, nebrání taková okolnost Soudnímu dvoru, aby předkládajícímu soudu poskytl veškeré poznatky k výkladu unijního práva, které mohou být užitečné pro rozhodnutí ve věci, která mu byla předložena, bez ohledu na to, zda je tento soud v této otázce zmínil (rozsudky ze dne 26. září 2013, HK Danmark, C‑476/11, EU:C:2013:590, bod 56 a ze dne 29. října 2015, Nagy, C‑583/14, EU:C:2015:737, bod 20).

23

Zejména z čl. 6 odst. 2 uvedené směrnice vyplývá, že členské státy mohou stanovit, že v systémech sociálního zabezpečení v zaměstnání nepředstavuje stanovení věkových hranic pro přijetí nebo pro nárok na dávky v důchodu nebo invaliditě diskriminaci na základě věku.

24

Vzhledem k tomu, že uvedené ustanovení umožňuje členským státům stanovit výjimku ze zásady zákazu diskriminace na základě věku, musí být vykládáno restriktivně (rozsudek ze dne 26. září 2013, HK Danmark, C‑476/11, EU:C:2013:590, bod 46 a citovaná judikatura).

25

Soudní dvůr v tomto smyslu rozhodl, že se čl. 6 odst. 2 směrnice 2000/78 použije jen na systémy sociálního zabezpečení v zaměstnání, které kryjí rizika stáří a invalidity (rozsudek ze dne 26. září 2013, HK Danmark, C‑476/11, EU:C:2013:590, bod 48 a citovaná judikatura). Do působnosti tohoto ustanovení rovněž nemohou spadat všechny prvky, kterými se vyznačuje systém sociálního zabezpečení v zaměstnání kryjící takováto rizika, ale jen ty prvky, které jsou v něm výslovně uvedeny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. září 2013, HK Danmark, C‑476/11, EU:C:2013:590, bod 52).

26

V projednávaném případě je tedy třeba zkoumat, zda je vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení součástí systému sociálního zabezpečení v zaměstnání, který kryje rizika stáří či invalidity, a v případě kladné odpovědi, zkoumat, zda tato právní úprava spadá pod některý z případů, které jsou uvedeny v uvedeném ustanovení, zejména pod „stanovení věkových hranic pro přijetí nebo pro nárok na dávky v důchodu“.

27

Je třeba konstatovat, že směrnice 2000/78 nedefinuje, co je třeba chápat pod pojmem „systém sociálního zabezpečení v zaměstnání“. Definice tohoto pojmu je naopak uvedena v čl. 2 odst. 1 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2006, L 204, s. 23), podle něhož se systémy sociálního zabezpečení pracovníků rozumějí „systémy, na které se nevztahuje směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení [(Úř. věst. 1979, L 6, s. 24; Zvl. vyd. 05/01, s. 215)] a jejichž účelem je poskytnout pracovníkům, jak zaměstnancům, tak osobám samostatně výdělečně činným, v rámci podniku nebo skupiny podniků, v oblasti hospodářské činnosti, z oboru jednoho povolání nebo skupiny povolání, dávky určené jako doplněk k dávkám poskytovaným zákonnými systémy sociálního zabezpečení nebo jako jejich náhrada, nezávisle na tom, zda je členství v těchto systémech povinné nebo dobrovolné“.

28

V této souvislosti, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 45 svého stanoviska, ze skutečností uvedených ve spise, který byl předložen Soudnímu dvoru, vyplývá, že důchodový systém spolkových úředníků, o který se jedná v původním řízení, představuje systém, který poskytuje pracovníkům určitého profesního odvětví dávky, které mají nahrazovat dávky poskytované zákonným systémem sociálního zabezpečení ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f) směrnice 2006/54. Spolkoví úředníci jsou totiž vyloučeni ze systému důchodového pojištění zavedeného ASVG z důvodu zaměstnání ve spolkové veřejné službě, neboť jejich pracovní poměr jim zakládá nárok na dávky v důchodu, které jsou rovnocenné s dávkami, které stanoví systém důchodového pojištění.

29

Rakouská vláda dále tvrdí, že systém, o který se jedná ve věci v původním řízení, stanoví věk, od kterého osoby zapojené do systému začínají odvádět příspěvky do důchodového systému spolkových úředníků a získávají nárok na pobírání starobního důchodu v plné výši, aby v této souvislosti bylo zaručeno zejména rovné zacházení s úředníky.

30

Za těchto podmínek, jak uvedl generální advokát v bodě 37 svého stanoviska, je taková právní úprava, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, výrazem svobody, kterou disponují členské státy na základě čl. 6 odst. 2 směrnice 2000/78, stanovit v systémech sociálního zabezpečení v zaměstnání věkovou hranici pro přijetí do důchodového systému úředníků nebo pro nárok na dávky v důchodu, jež jsou vypláceny v rámci tohoto systému. Znění tohoto ustanovení totiž umožňuje členským státům nejen stanovit různé věkové hranice pro pracovníky nebo skupiny či kategorie pracovníků, nýbrž i v rámci systému sociálního zabezpečení v zaměstnání stanovit věkovou hranici pro přijetí nebo pro nárok na dávky v důchodu.

31

Je tudíž třeba mít za to, že takováto právní úprava má za cíl zajistit „stanovení věkových hranic pro přijetí nebo pro nárok na dávky v důchodu nebo invaliditě“ ve smyslu čl. 6 odst. 2 směrnice 2000/78.

32

Na položenou otázku je tudíž třeba odpovědět, že čl. 2 odst. 1, čl. 2 odst. 2 písm. a) a čl. 6 odst. 2 směrnice 2000/78 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení, která vylučuje započtení dob učňovského vzdělávání a odpracovaných dob, kterých úředník dosáhl před 18. rokem věku, pro účely přiznání nároku na důchod a výpočtu částky starobního důchodu, jelikož cílem této právní úpravy je zajistit v důchodovém systému úředníků jednotné stanovení věkové hranice pro přijetí do tohoto systému a pro nárok na starobní důchod vyplácený v rámci uvedeného systému.

33

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Článek 2 odst. 1, čl. 2 odst. 2 písm. a) a čl. 6 odst. 2 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení, která vylučuje započtení dob učňovského vzdělávání a odpracovaných dob, kterých úředník dosáhl před 18. rokem věku, pro účely přiznání nároku na důchod a výpočtu částky starobního důchodu, jelikož cílem této právní úpravy je zajistit v důchodovém systému úředníků jednotné stanovení věkové hranice pro přijetí do tohoto systému a pro nárok na starobní důchod vyplácený v rámci uvedeného systému.