1

Svým kasačním opravným prostředkem se Fédération internationale de football association (FIFA) domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 17. února 2011, FIFA v. Komise (T-385/07, Sb. rozh. s. II-205 dále jen „napadený rozsudek“), kterým zamítl její žádost o částečné zrušení rozhodnutí Komise 2007/479/ES ze dne 25. června 2007 o slučitelnosti opatření přijatých Belgií podle čl. 3a odst. 1 směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání s právními předpisy Společenství (Úř. věst. L 180, s. 24, dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (Úř. věst. L 298, s. 23; Zvl. vyd. 06/01, s. 224) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES ze dne 30. června 1997 (Úř. věst. L 202, s. 60; Zvl. vyd. 06/02. s. 321, dále jen „směrnice 89/552“) obsahuje článek 3a, vložený touto posledně uvedenou směrnicí, který stanoví:

„1.   Každý členský stát může v souladu s právem Společenství přijmout opatření, která zajistí, aby subjekty televizního vysílání, které spadají do jeho pravomoci, nevysílaly na základě výhradních práv události, jimž členský stát přikládá zásadní společenský význam, způsobem, který zbavuje významnou část veřejnosti tohoto členského státu možnosti sledovat tyto události v přímém přenosu nebo ze záznamu ve volně dostupném televizním vysílání. V této souvislosti dotyčný členský stát vypracuje seznam určených vnitrostátních nebo jiných událostí, jimž přikládá zásadní společenský význam. Tento seznam vypracuje jasným a transparentním způsobem v přiměřené lhůtě. Přitom dotyčný členský stát rovněž určí, zda by tyto události měly být celé nebo zčásti přenášeny v přímém přenosu nebo, je-li to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, zda mají být celé nebo zčásti přenášeny ze záznamu.

2.   Členské státy neprodleně oznámí Komisi všechna opatření, která podle odstavce 1 přijaly nebo zamýšlejí přijmout. Ve lhůtě tří měsíců po oznámení Komise ověří, zda jsou opatření slučitelná s právem Společenství, a sdělí je ostatním členským státům. Vyžádá si stanovisko výboru zřízeného podle článku 23a. Přijatá opatření neprodleně zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie a nejméně jednou ročně zveřejní souhrnný seznam opatření přijatých členskými státy.

3.   Členské státy zajistí vhodnými prostředky v rámci svých vnitrostátních předpisů, aby subjekty televizního vysílání, které spadají do jejich pravomoci, vykonávaly výhradní práva, která nabudou po vyhlášení této směrnice, tak aby významná část veřejnosti v jiném členském státě nebyla zbavena možnosti sledovat vcelku nebo částečně v přímém přenosu nebo, je-li to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, vcelku nebo částečně ze záznamu ve volně dostupném televizním vysílání v souladu s ustanoveními přijatými tímto jiným členským státem podle odstavce 1 události, které tento jiný členský stát určil v souladu s předchozími odstavci.“

3

Body 18 až 22 odůvodnění směrnice 97/36 znějí takto:

4

Skutečnosti předcházející sporu jsou v bodech 5 až 17 napadeného rozsudku vylíčeny následovně:

5

Dne 25. června 2007 Komise přijala sporné rozhodnutí, jehož článek 1 uvádí, že „[o]patření přijatá v čl. 3a odst. 1 směrnice [89/552], oznámená Komisi [Belgickým královstvím] dne 10 prosince 2003 a zveřejněná v Úředním věstníku Evropské unie C 158 ze dne 29. června 2005, jsou slučitelná s právem Společenství“.

6

Body 3 až 6, 8, 16 až 18 a 22 odůvodnění sporného rozhodnutí zní následovně:

[…]

[…]

[…]

7

FIFA k Tribunálu podala žalobu směřující proti spornému rozhodnutí proto, že Komise schválila označení celého závěrečného turnaje mistrovství světa za událost zásadního významu, a tím připustila, aby všechny zápasy tohoto turnaje byly zapsány na seznam událostí zásadního společenského významu vypracovaný orgány Belgického království. Podle FIFA mohl tento členský stát za takovou událost označit pouze tzv. „atraktivní“ zápasy, totiž finále, semifinále a zápasy národního týmu tohoto státu (dále jen „‚atraktivní‘ zápasy“). Tento seznam tedy neměl obsahovat ostatní zápasy mistrovství světa (dále jen „‚běžné‘ zápasy“).

8

Na podporu svého návrhu na částečné zrušení sporného rozhodnutí FIFA uvedla šest žalobních důvodů. Ty vycházely zaprvé z porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 v tom, že Komise dospěla podle FIFA k chybnému k závěru, že belgická opatření jsou slučitelná s článkem 49 ES, zadruhé z porušení téhož článku, zatřetí z porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 v tom, že Komise dospěla k nesprávnému závěru, že belgická opatření jsou slučitelné s článkem 43 ES, začtvrté z porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 v tom, že Komise chybně uznala, že belgická opatření jsou slučitelná s právem FIFA na vlastnictví, zapáté z porušení čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 tím, že Komise dospěla k nesprávnému závěru, že postup, na jehož základě byla belgická opatření přijata, byl jasný a transparentní a zašesté z nedostatečného odůvodnění sporného rozhodnutí.

9

Napadeným rozsudkem Tribunál odmítl všechny žalobní důvody uvedené na podporu žaloby FIFA a žalobu zamítl v plném rozsahu.

10

Rovněž zamítl návrh FIFA na organizační procesní opatření, jímž se domáhala toho, aby Tribunál vyzval Komisi k předložení několika dokumentů.

11

Na prvním místě je třeba uvést, že prostřednictvím čl. 3a odst. 1 směrnice 89/552 umožnil unijní zákonodárce členským státům označit některé události za události zásadního společenského významu pro dotyčný členský stát (dále jen „událost zásadního významu“) a výslovně tak v rámci prostoru pro uvážení, který mu přiznává Smlouva, připustil narušení volného pohybu služeb, svobody usazování, volné hospodářské soutěže a práva na vlastnictví, ke kterým označení za událost zásadního významu nevyhnutelně vede. Jak vyplývá z bodu 18 odůvodnění směrnice 97/36, zákonodárce vycházel z toho, že taková narušení jsou odůvodněna cílem spočívajícím v ochraně práva na informace a v zajištění širokého přístupu veřejnosti k televiznímu přenosu uvedených událostí.

12

Legitimitu naplňování takovéhoto cíle již ostatně Soudní dvůr uznal, když uvedl, že výhradní prodej práv k událostem vysoce zajímavým pro veřejnost může značně omezit přístup veřejnosti k informaci o těchto událostech. V demokratické a pluralitní společnosti má přitom právo na informace zvláštní význam, který je v případě takovýchto událostí o to zjevnější (viz rozsudek ze dne 22. ledna 2013, Sky Österreich, C-283/11, body 51 a 52).

13

Na druhém místě je třeba upřesnit, že v souladu s čl. 3a odst. 1 směrnice 89/552 je určování událostí zásadního významu výhradně věcí členských států, které mají v tomto ohledu široký prostor pro uvážení.

14

Směrnice 89/552 totiž neupravuje harmonizovaný seznam takových událostí, nýbrž je založena na předpokladu, že pokud jde o jejich význam pro širokou veřejnost, existují v rámci Unie výrazné rozdíly sociálního a kulturního rázu. Článek 3a odst. 1 této směrnice proto stanoví, že každý členský stát vypracuje seznam událostí, „jimž přikládá zásadní společenský význam“. Tento prostor pro uvážení členských států je zdůrazněn také v bodě 18 odůvodnění směrnice 97/36, kde se uvádí, že má „rozhodující význam“, aby tyto byly schopny přijímat opatření na ochranu práva na informace a na zajištění širokého přístupu veřejnosti k televiznímu přenosu událostí zásadního významu.

15

Rozsáhlost uvedeného prostoru pro uvážení dále vyplývá ze skutečnosti, že směrnice 89/552 a 97/36 neohraničuje využití tohoto prostoru pro uvážení žádnou přesně formulovanou úpravou. Jediná kritéria, jež tyto směrnice stanoví a na jejichž základě může dotyčný členský stát označit určitou událost za událost zásadního významu, jsou totiž uvedena v bodě 21 odůvodnění směrnice 97/36, podle kterého by se mělo jednat o výjimečnou událost, která má význam pro širokou veřejnost v Unii, v dotyčném členském státě nebo ve významné části dotyčného členského státu a která je předem organizována pořadatelem, jenž je legálně oprávněn prodávat práva na tuto událost.

16

Vzhledem k tomu, že jsou tato kritéria poměrně nepřesná, je na každém členském státu, aby jim dal konkrétní podobu a posoudil význam daných událostí pro širokou veřejnost z hlediska zvláštních sociálních a kulturních rysů společnosti daného členského státu.

17

Na třetím místě je třeba poukázat na to, že podle čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 má Komise pravomoc kontrolovat legalitu vnitrostátních opatření, jimiž se určují události zásadního významu, a může tak odmítnout opatření, která s unijním právem nejsou slučitelná.

18

V rámci tohoto posuzování je Komise povinna zejména ověřit, zda jsou splněny následující podmínky:

19

Tato kontrolní pravomoc je však omezena, zejména pak při posuzování druhé a třetí podmínky uvedených v předchozím bodě.

20

Zaprvé vzhledem k rozsáhlosti prostoru pro uvážení členských států zmíněné v bodě 13 tohoto rozsudku se totiž kontrolní pravomoc Komise musí omezit na zjišťování zjevně nesprávného posouzení členských států při určování událostí zásadního významu. Za účelem ověření toho, zda k takovému nesprávnému posouzení došlo, tedy musí Komise mimo jiné posoudit, zda dotyčný členský stát pečlivě a nestranně zkoumal všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu, o něž se opírají závěry, které jsou z nich vyvozovány (viz obdobně rozsudky ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München, C-269/90, Recueil, s. I-5469, bod 14, a ze dne 22. prosince 2010, Gowan Comércio Internacional e Serviços, C-77/09, Sb. rozh. s. I-13533, body 56 a 57).

21

Zadruhé, pokud jde konkrétně o třetí podmínku uvedenou v bodě 18 tohoto rozsudku, nelze pominout skutečnost, že platné označení určité události za událost zásadního významu způsobuje nevyhnutelně narušení volného pohybu služeb, svobody usazování, volné hospodářské soutěže a práva na vlastnictví, tj. narušení, s nimiž unijní zákonodárce počítal a u nichž vycházel z toho – jak bylo uvedeno v bodě 11 tohoto rozsudku – že jsou odůvodněna cílem obecného zájmu spočívajícím v ochraně práva na informace a v zajištění širokého přístupu veřejnosti k televiznímu přenosu uvedených událostí.

22

V zájmu zajištění užitečného účinku článku 3a směrnice 89/552 je tedy nutno konstatovat, že byla-li určitá událost členským státem platně označena za událost zásadního významu, je Komise povinna posuzovat pouze ty dopady tohoto označení na volný pohyb služeb, svobodu usazování, volnou hospodářskou soutěž a na právo na vlastnictví, které jdou nad rámec dopadů, s nimiž je zařazení takové události na seznam podle odstavce 1 tohoto článku 3a nutně spojeno.

23

První důvod kasačního opravného prostředku se v podstatě skládá ze šesti částí. V první části FIFA tvrdí, že Tribunál uvedl nekonzistentní odůvodnění ohledně povahy závěrečného turnaje mistrovství světa, kterou považoval za skutečnou.

24

V druhé části tohoto důvodu se tvrdí, že Tribunál zjevně zaujal nekonzistentní a neslučitelná stanoviska tím, že na jedné straně tvrdil, že mistrovství světa je svou povahou jedinou událostí, a na druhé straně, že zvláštní faktory mohou dokázat, že tomu tak není.

25

Třetí část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku se týká bodu 95 napadeného rozsudku, podle kterého oznamující členský stát není povinen poskytnout konkrétní důvody pro zařazení celého závěrečného turnaje mistrovství světa na seznam událostí zásadního významu. Takovým závěrem Tribunál podle názoru FIFA brání Komisi zejména v tom, aby provedla důkladné ověření a posouzení slučitelnosti oznámených opatření s unijním právem.

26

V rámci čtvrté části svého prvního důvodu kasačního opravného prostředku FIFA tvrdí, že na rozdíl od toho, co vyplývá z napadeného rozsudku, je Komise povinna odůvodnit před Tribunálem svůj závěr, podle kterého všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa představují jednu událost zásadního významu. FIFA ani žádná jiná zúčastněná strana tedy nemá povinnost prokázat konkrétními důkazy, že tomu tak není.

27

V páté části prvního důvodu kasačního opravného FIFA tvrdí, že uvedením důvodů, které nejsou obsaženy v napadeném rozhodnutí, Tribunál překročil rozsah soudního přezkumu, který je oprávněn provádět.

28

Podle šesté části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku se Tribunál údajně dopustil pochybení tím, že dospěl k závěru, že Komise poskytla dostatečné odůvodnění pro zapsání celého závěrečného turnaje mistrovství světa do belgického seznamu událostí zásadního významu.

29

Komise, Belgické království a Spojené království zpochybňují opodstatněnost prvního důvodu opravného prostředku vzneseného FIFA na podporu jejího kasačního opravného prostředku.

30

Vzhledem k významu konstatovaní uvedených v bodě 95 napadeného rozsudku pro úvahy Tribunálu, je třeba na prvním místě zkoumat třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku.

31

Je třeba rovnou poukázat na to, že Tribunál v bodě 72 napadeného rozsudku uvedl, že mistrovství světa je soutěží, která může být důvodně považována za jednu událost spíše než za soubor jednotlivých událostí rozdělených na „atraktivní“ zápasy a „běžné“ zápasy. Jak dále vyplývá z bodu 5 napadeného rozsudku, Tribunál chápal pojem „mistrovství světa ve fotbale“, který je zmíněn v bodě 18 odůvodnění směrnice 97/36, v tom smyslu, že zahrnuje pouze závěrečný turnaj této soutěže.

32

Ani uvedený bod odůvodnění, ani žádné jiné ustanovení směrnic 85/552 a 97/36 však neobsahují nic, co by dokládalo, že se pojem „mistrovství světa ve fotbale“ týká pouze závěrečné fáze této soutěže. Tento pojem by tedy měl v zásadě zahrnovat též úvodní fázi tohoto mistrovství, tedy všechny kvalifikační zápasy. Je však nesporné, že kvalifikační zápasy předcházející závěrečnému turnaji obecně nedokáží vzbudit zájem široké veřejnosti členského státu, který by byl srovnatelný s jejím zájmem o průběh závěrečného turnaje. Takový zájem totiž mohou vzbudit pouze některé konkrétní kvalifikační zápasy, zejména ty, jichž se účastní národní tým daného členského státu nebo ostatní týmy kvalifikační skupiny, do níž tento tým patří.

33

Kromě toho nelze rozumně zpochybnit to, že se význam „atraktivních“ zápasů obecně jeví být větším než význam, jaký je obvykle přikládán zápasům závěrečného turnaje mistrovství světa, které jim předcházejí, tj. zápasům o postup ze skupin. Nelze tedy a priori tvrdit, že je význam přisuzovaný posledně uvedené kategorii zápasů stejný jako význam zápasů v rámci prvně uvedené kategorie, a že se tedy všechny zápasy o postup ze skupin bez rozdílu pokládají za součást jedné události zásadního významu stejně jako „atraktivní“ zápasy. Označení každého zápasu za událost zásadního významu se tedy může v různých členských státech lišit.

34

Z předchozích úvah vyplývá, že záměrem unijního zákonodárce nebylo naznačit, že je „mistrovství světa ve fotbale“ ve smyslu bodu 18 odůvodnění směrnice 97/36 omezeno pouze na jeho závěrečný turnaj a že tvoří jednu nedělitelnou událost. Mistrovství světa musí být naopak považováno za událost, která je v zásadě rozdělitelná na jednotlivé zápasy či etapy, z nichž nemusí být všechny nutně označeny za událost zásadního významu.

35

Je však třeba upřesnit, že takovýto nesprávný výklad, který Tribunál podal k bodu 18 odůvodnění směrnice 97/36, konkrétně k pojmu „mistrovství světa“, neměl na projednávanou věc vliv.

36

Pokud jde nejprve o vyloučení kvalifikačních zápasů z definice mistrovství světa, stačí připomenout, že belgické orgány tyto zápasy nezahrnuly do seznamu událostí zásadního významu, a že se tedy sporné rozhodnutí takovýchto zápasů netýká.

37

Dále je třeba konstatovat, že Tribunál v bodech 102 až 108 napadeného rozsudku zkoumal na základě skutečností, které poskytla FIFA, a z hlediska konkrétního vnímání veřejnosti ve vlámském a francouzském společenství, zda všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa skutečně u této veřejnosti vzbuzují dostatečný zájem, aby mohly být zařazeny mezi události zásadního významu (viz body 55 až 57 tohoto rozsudku). Jelikož Tribunál dospěl k závěru, že tomu tak je, byl následně oprávněn konstatovat, že všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa lze ve vlámském a francouzském společenství považovat za jednu událost zásadního významu. Jeho posouzení tedy bylo fakticky v souladu s tím, co vyplývá z bodu 34 tohoto rozsudku.

38

Konečně z úvah obsažených v bodě 66 tohoto rozsudku vyplývá, že nesprávný výklad bodu 18 odůvodnění směrnice 97/36 neměl vliv na závěr Tribunálu, že odůvodnění sporného rozhodnutí vyhovuje podmínkám stanoveným v článku 253 ES.

39

Na základě úvah popsaných v bodě 31 tohoto rozsudku tedy Tribunál dospěl ke zjištění, uvedenému v bodě 95 napadeného rozsudku, že žádný z členských států není povinen oznámit Komisi zvláštní důvody, proč je závěrečný turnaj mistrovství světa jako celek označen v daném členském státě za jednu událost zásadního významu.

40

Avšak vzhledem k tomu, že závěrečný turnaj mistrovství světa nemůže být jako celek platně zahrnut na seznam událostí zásadního významu nezávisle na zájmu, jaký zápasy vzbuzují v dotyčném členském státě, není tento členský stát zproštěn povinnosti oznámit Komisi důvody, na jejichž základě se lze domnívat, že v konkrétním společenském kontextu tohoto státu představuje závěrečný turnaj mistrovství světa jednu událost, kterou je nutno jako celek považovat za událost zásadního významu pro danou společnost, spíše než soubor jednotlivých událostí rozdělených na zápasy, jež vzbuzují zájem nestejné intenzity.

41

Tribunál se proto v bodě 95 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když určil, že Komise nemůže považovat zapsání zápasů závěrečného turnaje mistrovství světa na seznam za úkon, který je v rozporu s unijním právem, z důvodu, že jí dotyčný členský stát neoznámil zvláštní důvody odůvodňující jejich zásadní společenský význam.

42

Za těchto podmínek je třeba zkoumat, zda musí být napadený rozsudek vzhledem k tomuto nesprávnému právnímu posouzení zrušen.

43

Z judikatury Soudního dvora v tomto ohledu vyplývá, že nesprávné právní posouzení, jehož se dopustí Tribunál, nemůže vést ke zrušení napadeného rozsudku, pokud se jeho výrok jeví být opodstatněným z jiných právních důvodů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C-367/95 P, Recueil, s. I-1719, bod 47, a ze dne 29. března 2011, ThyssenKrupp Nirosta v. Komise, C-352/09 P, Sb. rozh. s. I-2359, bod 136).

44

V projednávané věci je nutno poukázat zaprvé na skutečnost, že k tomu, aby mohla Komise vykonat svou kontrolní pravomoc, může být odůvodnění, na jehož základě členský stát označil určitou událost za událost zásadního významu, stručné, avšak za podmínky, že je toto odůvodnění relevantní. Nelze tedy zejména požadovat, aby členský stát uvedl v samotném oznámení dotyčných opatření podrobné číselné údaje ke každému detailu nebo části události, která byla Komisi oznámena.

45

V tomto ohledu je nutno upřesnit, že má-li Komise na základě jí dostupných skutečností pochybnosti o označení určité události za událost zásadního významu, je na ní, aby požádala členský stát, který tuto událost takto označil, o vysvětlení (obdobně viz rozsudek ze dne 29. března 2012, Komise v. Estonsko, C-505/09 P, bod 67).

46

V projednávaném případě vyplývá zejména z oznamovacího dopisu zaslaného Komisi Belgickým královstvím dne 10. prosince 2003, uvedeného v prvním bodě odůvodnění sporného rozhodnutí a přiloženého k žalobní odpovědi podané u Tribunálu, že vlámská vláda označila všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa za událost zásadního významu z důvodu, že tento soubor zápasů byl tradičně vysílán ve volně dostupném televizním vysílání a měl vysokou televizní sledovanost. Jako příklad toto oznámení uvádí, že televizní vysílání zahrnující jednotlivé zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa v roce 2002 mělo ve vlámském společenství sledovanost 1,8 % až 9,9 % televizních diváků, tedy 101200 až 546800 televizních diváků, přičemž jeho podíl na trhu činil 22,9 % až 86,6 %.

47

V téže době vláda Francouzského společenství podle oznámení ze dne 10. prosince 2003 označila všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa za událost zásadního významu, a to na základě toho, že tento soubor zápasů byl zvláště oblíbený u široké veřejnosti tohoto společenství a nejen pouze u osob, které obvykle sledují fotbalové soutěže. Kromě toho uvedený soubor byl tradičně vysílán ve volně dostupném televizním vysílání a měl vysokou televizní sledovanost. V tomto ohledu toto oznámení rovněž uvádí televizní vysílání jednotlivých zápasů závěrečného turnaje mistrovství světa 2002, které měly ve francouzském společenství sledovanost 4,7 % až 30,1 % televizních diváků, přičemž jeho podíl na trhu činil 50,8 % až 63,4 %.

48

Na základě těchto informací oznámených Belgickým královstvím v souladu s požadavky čl. 3a odst. 2 směrnice 89/552 mohla Komise provést kontrolu a vyžádat si od tohoto členského státu v případě, že by to považovala za nutné či vhodné, doplňující vysvětlení či poskytnutí dalších informací nad rámec těch, které již byly uvedeny v jeho oznámení.

49

Zadruhé nic nenasvědčuje tomu, že by Komise takto omezenou kontrolu neprovedla a že by nezkoumala z hlediska důvodů uvedených v bodech 46 a 47 tohoto rozsudku, zda se belgické orgány nedopustily zjevně nesprávného posouzení, když za událost zásadního významu označily všechny zápasy, které jsou součástí závěrečného turnaje mistrovství světa.

50

Z bodu 6 odůvodnění sporného rozhodnutí v tomto ohledu na prvním místě vyplývá, že Komise skutečně ověřila, zda má celý závěrečný turnaj mistrovství světa, tedy včetně „běžných“ zápasů, mimořádný celkový ohlas ve vlámském a francouzském společenství, tedy zda jsou zápasy tohoto turnaje velmi oblíbené mezi širokou veřejností, a nejen mezi televizními diváky, kteří zpravidla sledují fotbalové zápasy v televizi. Z bodu 16 odůvodnění tohoto rozhodnutí stejně tak vyplývá, že Komise zohlednila skutečnost, že uvedený turnaj jako celek, tedy včetně „běžných“ zápasů, byl vždy vysílán ve volně dostupném televizním vysílání a měl vysokou sledovanost.

51

Oznámení uvedené v bodech 46 a 47 tohoto rozsudku Komisi dále umožnilo zjistit zejména to, jaká byla sledovanost a tržní podíly televizního vysílání nejméně oblíbených zápasů závěrečného turnaje mistrovství světa, přičemž všechny tyto zápasy jsou „běžnými“ zápasy. Kromě toho oznámení dne 10. prosince 2003 vysvětlilo důvody, proč se sledovanost některých zápasů může zdát nízká, a vyplývá z něj, že i tyto zápasy vzbudily dostatečný zájem na to, aby mohly být zařazeny mezi události zásadního významu.

52

FIFA přitom nepopřela, že toto oznámení tvořilo základ sporného rozhodnutí.

53

FIFA konečně nemůže s úspěchem tvrdit, že je údajně nedostatečná povaha kontroly provedené Komisí dána tím, že Komise provedla své zkoumání vzhledem ke skutečnostem existujícím v okamžiku přijetí oznámení Belgického království dne 10. prosince 2003 a že nezohlednila pozdější údaje, jako jsou například údaje dostupné ke dni přijetí napadeného rozhodnutí.

54

V tomto ohledu je třeba uvést, že taková výtka nebyla vznesena v prvním stupni. Před Tribunálem se FIFA omezila na kritiku odůvodnění sporného rozhodnutí, tvrdíc, že odůvodnění neobsahuje údaj o povaze a datu údajů týkajících se belgického mediálního prostředí, z nichž Komise vycházela. FIFA tak nekritizovala údajně nedostatečnou povahu kontroly provedené Komisí, jelikož taková výtka se týká meritu věci. Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že umožnit účastníku řízení vznést poprvé před Soudním dvorem důvod, který nevznesl před Tribunálem, by znamenalo umožnit mu předložit Soudnímu dvoru spor širšího rozsahu než ten, o kterém rozhodoval Tribunál. V rámci kasačního opravného prostředku je tak pravomoc Soudního dvora omezena na přezkum posouzení učiněného Tribunálem týkající se důvodů, které před ním byly projednány (viz rozsudek ze dne 19. července 2012, Alliance One International a Standard Commercial Tobacco v. Komise a Komise v. Alliance One International a další, C-628/10 P a C-14/11 P, bod 111 a citovaná judikatura). Výše uvedenou výtku je proto třeba odmítnout jako nepřípustnou.

55

Zatřetí měla FIFA možnost před Tribunálem prokázat, že Komise měla učinit závěr, že se belgické orgány dopustily zjevně nesprávného posouzení, když všechny zápasy, které jsou součástí závěrečného turnaje mistrovství světa, označily za událost zásadního významu.

56

FIFA přitom za tím účelem předložila Tribunálu zejména údaje o sledovanosti závěrečných turnajů mistrovství světa v letech 1998 až 2006, přičemž tvrdila, že tyto skutečnosti dokládají, že „běžné“ zápasy nemají ve vlámském a francouzském společenství mimořádný celkový ohlas mezi televizními diváky, kteří pravidelně nesledují fotbalové události.

57

Tribunál tyto údaje zkoumal v bodech 102 až 108 napadeného rozsudku, ale závěr, který navrhovala FIFA, nepotvrdil. Tribunál vyslovil závěr, že FIFA neprokázala, že by zjištění obsažená v bodech 6 a 18 odůvodnění sporného rozhodnutí a zmíněná v bodě 50 tohoto rozsudku byla vadná, a tudíž ani neprokázala, že Komise měla dospět k závěru, že se belgické orgány dopustily zjevně nesprávného posouzení, když za událost zásadního významu označily všechny zápasy, které jsou součástí závěrečné turnaje mistrovství světa.

58

Z předcházejících úvah vyplývá, že nesprávné právní posouzení, kterého se Tribunál dopustil, což je konstatováno v bodě 41 tohoto rozsudku, nemůže vést ke zrušení napadeného rozsudku, neboť jeho výrok se jeví být opodstatněným z jiných právních důvodů. První důvod kasačního opravného prostředku proto musí být v třetí části zamítnut jakožto neúčinný.

59

Pokud jde o první a druhou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že otázka, zda je odůvodnění rozsudku Tribunálu nesoudržné, představuje právní otázku, kterou je jako takovou možno uplatnit v rámci kasačního opravného prostředku, protože z odůvodnění rozsudku musí jasně a jednoznačně plynout úvahy Tribunálu (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 29. listopadu 2011, Evropaïki Dynamiki v. Komise, C-235/11 P, body 29 a 30, jakož i rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Komise v. Planet, C-314/11 P, body 63 a 64).

60

Tato povinnost soudržnosti odůvodnění však nepředstavuje cíl sám o sobě, nýbrž má zejména za cíl umožnit zúčastněným osobám seznámit s důvody přijatého rozhodnutí (v tomto smyslu viz usnesení výše uvedené usnesení Evropaïki Dynamiki v. Komise, bod 30, a výše uvedený rozsudek Komise v. Planet, bod 64).

61

V projednávané věci je třeba uvést, že důvody kritizované v rámci první a druhé části mají v napadeném rozsudku sloužit k podepření zjištění uvedených v bodech 72 a 95 tohoto rozsudku. Soudní dvůr však poté, co v bodech 31 až 41 tohoto rozsudku došel k závěru, že tato zjištění byla chybná, přikročil k nahrazení odůvodnění, jímž bude podloženo přijaté rozhodnutí.

62

Jelikož jsou důvody doprovodnými prvky ke zjištěním považovaným Soudním dvorem za chybné a v jejich případě Soudní dvůr přikročil k nahrazení odůvodnění, nepředstavují tedy již základ přijatého rozhodnutí, takže již není třeba zkoumat jejich údajnou nesoudržnost.

63

Před podáním odpovědi na čtvrtou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je třeba připomenout, že oznámení Belgického království z 10. prosince 2003 a sporné rozhodnutí uvedly důvody, proč byly všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa označeny za událost zásadního významu. Vzhledem k presumpci legality, která se pojí k aktům unijních orgánů (rozsudek Soudního dvora ze dne 20. září 2007, Komise v. Španělsko, C-177/06, Sb. rozh. s. I-7689, bod 36), a vzhledem k omezující povaze kontroly vykonávané Komisí a Tribunálem, bylo na FIFA, aby zpochybnila tyto důvody v řízení před Tribunálem a prokázala, že Komise měla dojít k závěru, že se belgické orgány dopustily zjevně nesprávného posouzení tím, že všechny tyto zápasy zařadily na seznam událostí zásadního významu. FIFA se ostatně pokusila uvedené důvody zpochybnit, avšak neúspěšně (viz body 55 až 57 tohoto rozsudku).

64

Čtvrtá část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku tak nemůže obstát.

65

Pokud jde o pátou část téhož důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že FIFA neuvedla přesné důvody, proč se domnívá, že Tribunál překročil rámec jím vykonávaného soudního přezkumu. Kromě toho FIFA neuvedla přesné body napadeného rozsudku obsahující kritizované důvody. V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora musí být tato část odmítnuta jako nepřípustná (viz rozsudek ze dne 2. dubna 2009, France Télécom v. Komise, C-202/07 P, Sb. rozh. s. I-2369, bod 55, a usnesení ze dne 2. února 2012, Elf Aquitaine v. Komise, C-404/11 P, bod 15).

66

Pokud jde o šestou část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, z úvah obsažených v bodech 107 až 111 rozsudku dnešního data, UEFA v. Komise (C-201/11 P) vyplývá, že odůvodnění sporného rozhodnutí vyhovuje podmínkám stanoveným v článku 253 ES. Vzhledem k těmto úvahám totiž stačí, že body 6 a 16 odůvodnění tohoto rozhodnutí stručně uvádějí důvody, proč se Komise domnívala, že všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa mohou být platně zapsány do seznamu událostí zásadního společenského významu pro Belgii, jelikož tyto důvody umožňují FIFA seznámit se s odůvodněním přijatého opatření a Tribunálu vykonat svůj přezkum, pokud jde o opodstatněnost tohoto posouzení.

67

Vzhledem k výše uvedenému je třeba první důvod kasačního opravného prostředku zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný.

68

Druhý důvod kasačního opravného prostředku v podstatě sestává ze čtyř částí. V první části FIFA tvrdí, že Tribunál nezkoumal její argument týkající se údaje, v napadeném rozhodnutí, o druhu a datu údajů, které Komise zohlednila pro přijetí tohoto rozhodnutí. Tribunál měl podle ní učinit závěr, že mlhavý výraz „dostupné údaje o belgickém mediálním prostředí“, uvedený v bodě 3 tohoto rozhodnutí, nesplňuje požadavek dostatečného odůvodnění. Zvláště vzhledem k tomu, že se jedno mistrovství světa konalo v době po přijetí rozhodnutí Komise ze dne 7. dubna 2004 a před přijetím napadeného rozhodnutí, které nahradilo toto prvně uvedené rozhodnutí v návaznosti na výše uvedený rozsudek Infront WM v. Komise, měla Komise uvést, jaká sledovanost a jaká mistrovství světa byly zkoumány a vzaty v úvahu.

69

Podle druhé části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku Tribunál v bodech 71 až 73 napadeného rozsudku vycházel z důvodů, které nejsou v napadeném rozhodnutí nikde uvedeny, když rozhodl, že všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa mohou být považovány za jednu událost a že Komise nebyla povinna poskytnout další důvody k odůvodnění svého rozhodnutí schválit zapsání tohoto turnaje na belgický seznam událostí zásadního významu.

70

Ve třetí části téhož důvodu kasačního opravného prostředku FIFA Tribunál vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení tím, že odmítl přiznat jakýkoli význam praxi jiných členských států, které nezapsaly „běžné“ zápasy do seznamu událostí zásadního významu.

71

Čtvrtá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku se týká výkladu a uplatnění kritérií, na jejichž základě byl konstatován zásadní význam všech zápasů závěrečného turnaje mistrovství světa. Na jedné straně FIFA tvrdí, že se Tribunál nesprávně ztotožnil se závěrem Komise, podle kterého v Belgii tento soubor zápasů splňuje kritérium týkající se „zvláštního ohlasu, a rovněž měl nesprávně za to, že Komise toto zjištění dostatečně a správně odůvodnila. Tvrdí v tomto ohledu, že Tribunál zejména postavil kritérium „zvláštního ohlasu“ události na roveň s kritériem oblíbenosti. „Oblíbenost“ události však podle názoru FIFA není relevantním kritériem a je nedostatečná k tomu, aby bylo možné učinit závěr, že představuje „výjimečnou událost“ v souladu s bodem 21 odůvodnění směrnice 97/36. Kromě toho Tribunál podle ní nesprávně použil článek 253 ES, když dospěl k závěru, že Komise dostatečně a správně odůvodnila své konstatování týkající se kritéria „zvláštního ohlasu“.

72

Na druhé straně se Tribunál podle FIFA dopustil pochybení tím, že se ztotožnil s konstatováním Komise, že všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa splňují požadavky kritéria uvedeného v bodě 16 sporného rozhodnutí týkajícího se tradičního vysílání tohoto souboru v minulosti a vysoké sledovanosti „běžných“ zápasů. Podle FIFA jsou zjištění Tribunálu nepodložená a odporují faktům. Kromě toho Tribunál podle názoru FIFA měl nesprávně za to, že Komise dostatečně a správně odůvodnila svůj závěr, podle kterého jsou uvedené požadavky splněny.

73

V tomto ohledu Tribunál podle FIFA prezentoval sledovanost nereprezentativního vzorku těchto zápasů a nezohlednil zápasy, které zaznamenaly menší sledovanost. Kromě toho měl podle ní konstatovat, že průměrná sledovanost „běžných“ zápasů v Belgii nepředstavuje „vysokou sledovanost“. Stejně tak se Tribunál dopustil pochybení, pokud jde o vysvětlení nízké sledovanosti některých „běžných“ zápasů.

74

Konečně, FIFA kritizuje bod 117 napadeného rozsudku, v němž Tribunál rozhodl o argumentech zpochybňujících přiměřenost zápisu všech zápasů závěrečného turnaje mistrovství světa na belgický seznam událostí zásadního významu. FIFA tvrdí, že Tribunál pochybil, když se domníval, že sledovanost potvrzuje, že tento turnaj může být platně považován za jednu událost zásadního významu, a že tedy přiměřenost oznámených opatření byla ipso facto prokázána.

75

Podle Komise je druhý důvod kasačního opravného prostředku zčásti nepřípustný a zčásti neúčinný. Kromě toho je údajně tento důvod kasačního opravného prostředku celkově neopodstatněný, což je závěr, který sdílí i Belgické království a Spojené království.

76

Pokud jde o údaj o druhu a datech údajů zohledněných v napadeném rozhodnutí, z úvah uvedených v bodě 66 tohoto rozsudku vyplývá, že Komise nebyla povinna uvést v tomto rozhodnutí druh a data takových údajů.

77

Za těchto podmínek již není třeba zkoumat – podobně jako v případě závěrů v bodech 59 až 62 výše – zda Tribunál dostatečně odpověděl na argument FIFA týkající se údaje o druhu a datech uvedených údajů.

78

První část druhého důvodu kasačního opravného prostředku tak nemůže obstát.

79

Pokud jde o druhou část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba připomenout, že v rámci přezkumu legality podle článku 263 SFEU nemůže Tribunál nahradit odůvodnění autora napadeného aktu vlastním odůvodněním ani nemůže vlastním odůvodněním vyplnit mezeru v odůvodnění tohoto aktu tak, že by se jeho přezkum nepojil k žádnému posouzení obsaženému v tomto aktu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. ledna 2013, Frucona Košice v. Komise, C-73/11 P, body 87 až 90 a citovaná judikatura).

80

V projednávaném případě však úvahy uvedené v bodech 71 až 73 napadeného rozsudku nevyplňují mezeru v odůvodnění sporného rozhodnutí, nýbrž mají za cíl určit požadovanou úroveň tohoto odůvodnění vzhledem k požadavkům unijní právní úpravy platné v této oblasti. Tribunál tak nenahradil odůvodnění autora napadeného aktu vlastním odůvodněním, nýbrž se omezil na přezkum legality tohoto aktu v souladu se svým posláním.

81

V důsledku toho je třeba druhou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku zamítnout jako neopodstatněnou.

82

Pokud jde o třetí část téhož důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že před Tribunálem FIFA nevznesla žalobní důvod vycházející ze skutečnosti, že pro posouzení toho, zda „běžné“ zápasy vykazují značný společenský význam pro Belgii, je třeba zohlednit praxi ostatních členských států. Ve své žalobě se FIFA totiž spokojila se zmíněním této praxe, aniž tvrdila, že je sporné rozhodnutí protiprávní z důvodu, že belgické orgány a Komise takové praxi nepřiznaly žádný význam.

83

V souladu s judikaturou uvedenou v bodě 54 tohoto rozsudku tak musí být tato třetí část odmítnuta jako nepřípustná.

84

V rámci čtvrté části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku FIFA nejprve uvedla řadu argumentů, kterými se snaží prokázat, že parametry pro „běžné“ zápasy nesplňují kritéria uvedená v bodech 6 a 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí a stanovená belgickými orgány za účelem určení událostí zásadního významu.

85

Těmito argumenty se FIFA ve skutečnosti domáhá, aby Soudní dvůr nahradil posouzení skutkového stavu provedené Tribunálem vlastním posouzením, nedovolává se však zkreslení skutkového stavu a důkazů předložených Tribunálu. V souladu s ustálenou judikaturou musejí být tyto argumenty odmítnuty jako nepřípustné (viz rozsudek ze dne 18. května 2006, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, C-397/03 P, Sb. rozh. s. I-4429, bod 85, a výše uvedený rozsudek ThyssenKrupp Nirosta v. Komise, bod 180).

86

Co se dále týče argumentu vycházejícího z údajného postavení kritéria „zvláštního ohlasu“ události na roveň s kritériem oblíbenosti, je třeba uvést, že FIFA takový žalobní důvod před Tribunálem neuvedla. Podle judikatury citované v bodě 54 tohoto rozsudku musí být tento argument odmítnut jako nepřípustný.

87

Co se týče výtek týkajících se nedostatku formálního odůvodnění sporného rozhodnutí, ve skutečnosti se shodují s šestou částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku, a je tedy třeba je zamítnout z důvodů vyjádřených v bodě 66 tohoto rozsudku.

88

Konečně je třeba uvést, že argument týkající se přiměřenosti zápisu všech zápasů závěrečného turnaje mistrovství světa na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii je založen na nesprávném výkladu bodu 117 napadeného rozsudku. V tomto bodě 117 totiž Tribunál tento argument neodmítl na základě okolnosti, že přiměřenost oznámených opatření je ipso facto prokázána, protože všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa mohou být platně považovány za jednu událost zásadního významu. Tribunál zamítl tento žalobní důvod z důvodu, že byl založen na chybném předpokladu, jelikož vycházel z toho, že opatření přijatá belgickými orgány jsou nepřiměřená, protože „běžné“ zápasy nejsou zásadního významu. Tribunál přitom důvodně rozhodl tak, jak rozhodl, neboť v bodech 98 až 119 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že tento soubor zápasů může být považován za událost zásadního společenského významu pro Belgii.

89

Za těchto podmínek nemůže uvedený argument FIFA obstát.

90

Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je třeba druhý důvod kasačního opravného prostředku zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný.

91

Třetí důvod kasačního opravného prostředku v podstatě obsahuje sedm částí. V první části FIFA tvrdí, že se Tribunál dopustil pochybení v bodech 129 a 130 napadeného rozsudku tím, že měl na základě důvodů, které sám uvedl, za to, že sporné rozhodnutí prokázalo přiměřenost omezení volného pohybu služeb a svobody usazování plynoucích z oznámených opatření. Podle FIFA však bylo zkoumání takových omezení povinností Komise, nikoli Tribunálu. Tribunál podle ní nemohl rozhodnout, že Komise, která se neopřela o takovou údajnou povahu tohoto turnaje, jelikož má závěrečný turnaj mistrovství světa „povahu jediné události“, je osvobozena od povinnosti prokázat, že omezení způsobená napadeným rozhodnutím jsou nezbytná, vhodná a přiměřená.

92

Podle druhé části téhož důvodu kasačního opravného prostředku se Tribunál dopustil pochybení, když v bodech 55, 56 a 127 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že cíl spočívající v zajištění širokého přístupu veřejnosti k televiznímu přenosu událostí zásadního společenského významu a právo na informace odůvodňují omezení způsobená sporným rozhodnutím. Široký přístup veřejnosti totiž nesmí být zaměňován s jejím neomezeným přístupem. Právo na informace podle navrhovatelky neznamená právo sledovat ve volně dostupném televizním vysílání všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa a neodůvodňuje zákaz vysílání jednoho z těchto zápasů výlučně subjektem televizního vysílání odlišným od subjektů poskytujících volně dostupné televizní vysílání.

93

Ve třetí části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku se FIFA domnívá, že Tribunál měl konstatovat, že Komise byla povinna zkoumat otázku, zda by zajištění uskutečnění cíle sledovaného článkem 3a směrnice 89/552 bylo možno provést méně omezujícími opatřeními než těmi, která byla schválena sporným rozhodnutím.

94

Ve čtvrté části třetího důvodu kasačního opravného prostředku FIFA tvrdí, že Komise nemohla provést omezené ověření slučitelnosti oznámených opatření s unijním právem. Podle ní měl Tribunál rozhodnout, že Komise měla povinnost provést důkladné ověření a přezkum.

95

Podle páté části téhož důvodu kasačního opravného prostředku Tribunál neprávem konstatoval, že Komise dostatečně odůvodnila svůj závěr o přiměřenosti omezení volného pohybu služeb.

96

V šesté části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku FIFA tvrdí, že Tribunál měl mít za to, že Komise má povinnost zkoumat otázku, zda by opatření méně zasahující do práva na vlastnictví než opatření schválená ve sporném rozhodnutí umožnila zajistit dosažení cíle sledovaného článkem 3a směrnice 89/552. Pokud se totiž jedná o dvě základní práva, měla by být omezení výkonu jednoho z těchto práv předmětem vyvážení dotčených práv, což Komise ve svém rozhodnutí neprovedla a v napadeném rozsudku neuvedl ani Tribunál.

97

V sedmé části svého třetího důvodu kasačního opravného prostředku FIFA tvrdí, že Tribunál nedostatečně odůvodnil svůj závěr, že omezení volného pohybu služeb, svobody usazování a práva na vlastnictví jsou oprávněná.

98

Podle Komise, Belgického království a Spojeného království je třetí důvod kasačního opravného prostředku neopodstatněný.

99

První část třetího důvodu kasačního opravného prostředku je založena na nesprávném výkladu bodů 129 a 130 napadeného rozsudku. Tribunál se totiž nedomníval, že sporné rozhodnutí prokázalo přiměřenost omezení volného pohybu služeb a svobody usazování, plynoucích z opatření oznámených Belgickým královstvím. Podobně jako u argumentu uvedeného v bodě 88 tohoto rozsudku Tribunál zamítl žalobní důvod FIFA z důvodu, že byl založen na chybném předpokladu, jelikož vycházel z toho, že k tomu, aby byl přiměřený, měl být seznam událostí zásadního významu omezen na zápis „atraktivních“ zápasů, jelikož pouze „atraktivní“ zápasy mají zásadní společenský význam pro Belgii. Tribunál přitom důvodně rozhodl tak, jak rozhodl, neboť v bodech 98 až 119 napadeného rozsudku dospěl k závěru, že všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa mohou být považovány za událost zásadního společenského významu pro Belgii.

100

V důsledku toho musí být první část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako neopodstatněná.

101

Pokud jde o druhou část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že Tribunál v bodech 54 až 58 a 127 napadeného rozsudku nedospěl k závěru, že cíl spočívající v zajištění širokého přístupu veřejnosti k televiznímu přenosu událostí zásadního společenského významu a právo na informace odůvodňují zvláštní omezení způsobená sporným rozhodnutím. Vyslovil se k této otázce v obecném kontextu a konstatoval, že jelikož se opatření zamýšlená podle čl. 3a odst. 1 směrnice 89/552 týkají událostí zásadního významu, mohou být odůvodněna uvedeným cílem a právem na informace za předpokladu, že jsou vhodná k zajištění jejich provádění a nepřekračují meze toho, co je nezbytné k jejich dosažení. Vzhledem k zásadám uvedeným v bodech 11 a 12 tohoto rozsudku, nemůže být toto konstatování kritizováno.

102

Kromě toho z úvah uvedených v bodech 11, 21 a 22 tohoto rozsudku vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí FIFA, nebyl Tribunál povinen uvedené cíle uvést do souladu s požadavky týkajícími se volného pohybu služeb a svobody usazování.

103

Za těchto podmínek nemůže druhá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku obstát.

104

Pokud jde o třetí část téhož důvodu kasačního opravného prostředku, z bodu 17 odůvodnění sporného rozhodnutí vyplývá, že Komise zkoumala, zda jsou opatření oznámená Belgickým královstvím přiměřená. Takové zkoumání přiměřenosti však nutně zahrnuje ověření, zda lze cílů obecného zájmu dosáhnout opatřeními méně omezujícími uvedené svobody volného pohybu. Za těchto podmínek FIFA nemůže tvrdit, že Komise zcela opomněla ověřit existenci možnosti použití takových opatření. V tomto ohledu je irelevantní skutečnost, že se tento bod odůvodnění zmiňuje pouze o volném pohybu služeb, jelikož se ověření přiměřenosti podstatně neliší, pokud jde o omezení svobody usazování způsobená oznámenými opatřeními, a jelikož tato opatření mají na tuto svobodu vliv jen výjimečně.

105

Kromě toho v bodě 118 napadeného rozsudku Tribunál zkoumal méně omezující opatření navrhovaná FIFA a konstatoval, že nejsou slučitelná s definicí volně dostupného televizního vysílání uvedenou v bodě 22 odůvodnění směrnice 97/36. Z toho vyplývá, že taková opatření neumožňovala zajistit uskutečnění cílů obecného zájmu tak účinným způsobem jako opatření oznámená belgickými orgány. Za těchto podmínek Tribunál mohl dojít k závěru, že Komise není povinna zkoumat taková opatření před přijetím svého závěru týkajícího se přiměřenosti zapsání všech zápasů závěrečného turnaje mistrovství světa na seznam událostí zásadního společenského významu pro Belgii.

106

Třetí část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku musí být tedy zamítnuta jako neopodstatněná.

107

Pokud jde o čtvrtou část téhož důvodu kasačního opravného prostředku, z bodů 19 a 22 tohoto rozsudku vyplývá, že Komise má povinnost provést omezenou kontrolu, pokud schválí vnitrostátní opatření označující události za události za události zásadního významu. Z toho vyplývá, že se FIFA neprávem domnívá, že Tribunál měl rozhodnout, že Komise měla povinnost provést „důkladné ověření a posouzení“ slučitelnosti oznámených opatření s unijním právem.

108

Čtvrtá část třetího důvodu kasačního opravného prostředku tak nemůže obstát.

109

Pokud jde o pátou část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba poznamenat, že vzhledem k obecným úvahám uvedeným v bodech 107 až 111 výše uvedeného rozsudku UEFA v. Komise je odůvodnění sporného rozhodnutí dostatečné, takže tato část musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

110

Pokud jde o šestou část třetího důvodu kasačního opravného prostředku, z úvah uvedených v bodech 11, 21 a 22 tohoto rozsudku vyplývá na jedné straně, že zásah do práva FIFA na vlastnictví vyplývá již z článku 3a směrnice 85/552 a že tento zásah může být v zásadě odůvodněn cílem spočívajícím v ochraně práva na informace a v zajištění širokého přístupu veřejnosti k televizním přenosům událostí zásadního významu. Na druhé straně vzhledem k tomu, že belgické orgány platně označily za událost zásadního významu všechny zápasy závěrečného turnaje mistrovství světa, byla Komise povinna zkoumat pouze ty dopady tohoto označení na právo FIFA na vlastnictví, které jdou nad rámec dopadů, s nimiž je zařazení dotyčné události na seznam událostí určených těmito orgány spojeno již z podstaty věci.

111

V projednávaném případě však FIFA Tribunálu nepředložila žádný důkaz, který by mu umožnil konstatovat, že dopady označení všech zápasů závěrečného turnaje mistrovství světa za událost zásadního významu na právo FIFA na vlastnictví měly takovou excesivní povahu.

112

Za těchto podmínek musí být šestá část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku zamítnuta jako neopodstatněná.

113

Pokud jde konečně o sedmou část téhož důvodu kasačního opravného prostředku, stačí uvést, že v bodech 125 až 130 a 136 až 142 napadeného rozsudku, Tribunál poskytl dostatečné odůvodnění umožňující FIFA seznámit se s důvody, ze kterých nevyhověl jejím argumentům, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj soudní přezkum.

114

Uvedená část tudíž nemůže obstát.

115

Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba třetí důvod kasačního opravného prostředku zčásti odmítnout jako nepřípustný a zčásti zamítnout jako neopodstatněný.

116

Vzhledem k tomu, že žádnému ze tří důvodů kasačního opravného prostředku vznesených FIFA na podporu jejího kasačního opravného prostředku nelze vyhovět, je třeba tento kasační opravný prostředek v celém rozsahu zamítnout.

117

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu rozhodne Soudní dvůr o nákladech řízení, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný. Podle čl. 138 odst. 1 téhož jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě jeho čl. 184 odst. 1, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a FIFA neměla ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedené náhradu nákladů tohoto řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: