ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)

17. února 2011(*)

„Celní kodex Společenství – Články 213, 233 a 239 – Solidární závazek více dlužníků v případě téhož celního dluhu – Prominutí dovozního cla – Zánik celního dluhu – Možnost solidárního spoludlužníka dovolávat se prominutí cla jinému spoludlužníkovi − Neexistence“

Ve věci C‑78/10,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím cour d’appel de Rouen (Francie) ze dne 28. ledna 2010, došlým Soudnímu dvoru dne 10. února 2010, v řízení

Marc Berel, jakožto zmocněnec společnosti Port Angot Développement,

Emmanuel Hess, jakožto insolvenční správce společnosti Port Angot Développement,

Rijn Schelde Mondia France SA,

Receveur principal des douanes de Rouen Port,

Administration des douanes – Havre port,

Société Port Angot Développement, právní nástupkyně společnosti Manutention de Produits Chimiques et Miniers Maprochim SAS,

Asia Pulp & Paper France EURL

proti

Administration des douanes de Rouen,

Receveur principal des douanes du Havre,

Administration des douanes du Havre,

SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),

ve složení J.-C. Bonichot, předseda senátu, K. Schiemann, L. Bay Larsen, C. Toader a A. Prechal (zpravodajka), soudci,

generální advokátka: V. Trstenjak,

vedoucí soudní kanceláře: C. Strömholm, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 11. listopadu 2010,

s ohledem na vyjádření předložená:

–        za M. Berela, jakožto zmocněnce společnosti Port Angot Développement, E. Taÿ Pamartem, avocat,

–        za Asia Pulp & Paper France EURL F. Citronem a S. Le Royem, avocats,

–        za francouzskou vládu G. de Berguesem a B. Cabouatem, jako zmocněnci,

–        za Evropskou komisi L. Bouyon a B.-R. Killmannem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 16. prosince 2010,

vydává tento

Rozsudek

1        Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 213, 233 a 239 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 82/97 ze dne 19. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 17, s. 1, dále jen „celní kodex“).

2        Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi M. Berelem, zmocněncem společnosti Port Angot Développement, jež je právní nástupkyní společnosti Manutention de Produits Chimiques et Miniers Maprochim SAS (dále jen „Maprochim“), společností Rijn Schelde Mondia France SA (dále jen „Mondia France“) a společností Asia Pulp & Paper France EURL (dále jen „Asia P & P“), na straně jedné, a administration des douanes de Rouen (celní správa v Rouenu), receveur principal des douanes du Havre (hlavní výběrčí cla v Le Havru) a administration des douanes du Havre (celní správa v Le Havru) (dále jen „celní orgány“), na straně druhé, ve věci vymáhání celního dluhu, za který společnosti Maprochim, Asia P & P a Mondia France odpovídají jakožto solidární spoludlužníci a který byl společnosti Mondia France částečně prominut.

 Právní rámec

 Právo Unie

3        Článek 4 celního kodexu stanoví:

„Pro účely tohoto kodexu se

[…]

9)      ,celním dluhem‘ rozumí povinnost osoby zaplatit dovozní clo (celní dluh při dovozu) […], které je uplatňováno pro určité zboží podle platných předpisů Společenství;

[…]

12)      ,dlužníkem‘ rozumí osoba, která má povinnost zaplatit celní dluh;

[…]“

4        Článek 5 celního kodexu uvádí:

„1.      […] každá osoba [se může] nechat v jednání s celními orgány zastoupit pro provádění všech úkonů a formalit stanovených celními předpisy.

2.      Toto zastoupení může být

–        přímé, kdy zástupce jedná jménem a na účet jiné osoby,

nebo

–        nepřímé, kdy zástupce jedná vlastním jménem na účet jiné osoby.

[…]

4.      Zástupce musí prohlásit, že jedná na účet zastoupené osoby, blíže vymezit, zda se jedná o zastoupení přímé či nepřímé, a být zmocněn jednat jako zástupce.

Osoba, která neprohlásí, že jedná jménem nebo na účet jiné osoby, nebo prohlásí, že jedná jménem nebo na účet jiné osoby, aniž je zmocněna, se považuje za osobu jednající vlastním jménem a na vlastní účet.

[...]“

5        Článek 202 celního kodexu zní:

„1.      Celní dluh při dovozu vzniká

a)      protiprávním vstupem zboží podléhajícího dovoznímu clu na celní území Společenství

[…]

Pro účely tohoto článku se protiprávním vstupem rozumí jakýkoliv vstup zboží v rozporu s články 38 až 41 a čl. 177 druhou odrážkou.

2.      Celní dluh vzniká okamžikem protiprávního vstupu zboží.

3.      Dlužníky jsou

–        osoba, která protiprávní vstup zboží uskutečnila,

–        každá osoba, která se zúčastnila protiprávního vstupu zboží a byla nebo měla si být vědoma, že tento vstup je protiprávní,

–        každá osoba, která dotyčné zboží získala nebo držela a která si byla nebo měla být vědoma v době získání nebo přijetí zboží, že vstoupilo protiprávně.“

6        Článek 203 celního kodexu zní následovně:

„1.      Celní dluh při dovozu zboží vzniká

–        odnětím zboží podléhajícího dovoznímu clu celnímu dohledu.

2.      Celní dluh vzniká okamžikem, kdy je zboží odňato celnímu dohledu.

3.      Dlužníky jsou

–        osoba, která zboží odňala celnímu dohledu,

–        každá osoba, která se tohoto odnětí zúčastnila a byla nebo měla si být vědoma, že zboží je odnímáno celnímu dohledu,

–        každá osoba, která získala nebo držela dotyčné zboží a v okamžiku získání nebo přijetí zboží si byla nebo měla být vědoma, že zboží bylo odňato celnímu dohledu,

–        případně také osoba, která má plnit povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží nebo z použití celního režimu, do kterého bylo zboží propuštěno.“

7        Článek 213 celního kodexu uvádí:

„Je-li za splnění celního dluhu odpovědno několik osob, považují se za společné a nerozdílné dlužníky.“

8        Článek 233 uvedeného kodexu stanoví:

„[…] celní dluh zaniká

a)      zaplacením cla;

b)      prominutím cla;

[…]“

9        Článek 236 celního kodexu stanoví:

„1.      Dovozní nebo vývozní clo se vrátí, jestliže se zjistí, že v době, kdy bylo zaplaceno, nebyla jeho částka dlužná ze zákona nebo že byla zaúčtována v rozporu s čl. 220 odst. 2.

Dovozní nebo vývozní clo se promine, jestliže se zjistí, že v době, kdy bylo zaúčtováno, nebyla jeho částka dlužná ze zákona nebo že byla zaúčtována v rozporu s čl. 220 odst. 2.

Clo se nevrátí ani nepromine, jestliže skutečnosti, které vedly k zaplacení nebo k zaúčtování částky, která nebyla dlužná ze zákona, vyplývají z úmyslného jednání zúčastněné osoby.

2.      Dovozní nebo vývozní clo se vrátí nebo promine na základě žádosti podané u příslušného celního úřadu ve lhůtě tří let ode dne, kdy byla částka cla dlužníkovi sdělena.

Tato lhůta se prodlouží, jestliže zúčastněná osoba prokáže, že nemohla podat žádost ve stanovené lhůtě z důvodu nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci.

Celní orgány vrátí nebo prominou clo z úřední povinnosti, pokud samy v této lhůtě zjistí, že nastala některá ze skutečností uvedených v odst. 1 prvním a druhém pododstavci.“

10      Článek 239 téhož kodexu zní:

„1.      Dovozní clo nebo vývozní clo lze vrátit nebo prominout i v jiných případech než podle článků 236, 237 a 238,

–        které budou vymezeny postupem projednávání ve výboru,

–        které vyplývají z okolností, jež nelze přičítat podvodnému jednání nebo hrubé nedbalosti zúčastněné osoby. Případy, kdy lze toto ustanovení použít, a příslušná procesní pravidla se vymezí postupem projednávání ve výboru. Vrácení či prominutí může podléhat zvláštním podmínkám.

2.      Vrácení nebo prominutí cla z důvodů uvedených v odstavci 1 se povolí na základě žádosti, jež byla podána příslušnému celnímu úřadu do 12 měsíců ode dne, kdy byla dlužníkovi sdělena částka cla.

[…]“

11      Článek 878 odst. 1 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení č. 2913/92 (Úř. věst. L 253, s. 1), ve znění nařízení Komise (ES) č. 1677/98 ze dne 29. července 1998 (Úř. věst. L 212, s. 18, dále jen „prováděcí nařízení“), stanoví:

„Žádost o vrácení nebo prominutí dovozního nebo vývozního cla (dále jen ,žádost o vrácení nebo prominutí cla‘) podává dlužník nebo jeho nástupci v právech a povinnostech.

Žádost o vrácení nebo prominutí cla může rovněž podat zástupce osoby nebo osob uvedených v prvním pododstavci.“

12      Článek 899 prováděcího nařízení zní:

„Aniž jsou dotčeny jiné situace posuzované individuálně postupem podle článků 905 až 909, zjistí-li rozhodující celní orgán v případech, kdy mu byla podána žádost podle čl. 239 odst. 2 kodexu,

–        že důvody uvedené v žádosti odpovídají některé z okolností uvedených v článcích 900 až 903 a že nevyplývají z podvodného jednání ani hrubé nedbalosti zúčastněné osoby, dotyčné dovozní clo se vrátí nebo promine.

,Zúčastněnou osobou‘ se rozumí osoba nebo osoby uvedené v čl. 878 odst. 1 a případně každá jiná osoba, která se účastnila plnění celních formalit týkajících se daného zboží nebo vydala pokyny potřebné k jejich splnění,

–        že důvody uvedené v žádosti odpovídají některé z okolností uvedených v článku 904, dotyčné dovozní clo se nevrátí ani nepromine.“

13      Článek 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení uvádí:

„Dovozní clo se vrátí nebo promine, jestliže

[…]

o)      celní dluh vznikl jiným způsobem než podle článku 201 [celního] kodexu a zúčastněná osoba může předložit osvědčení o původu […] nebo jiný vhodný doklad prokazující, že pokud bylo dovezené zboží navrženo v celním prohlášení k propuštění do volného oběhu, mělo by nárok na status zboží Společenství nebo preferenční zacházení, pokud by byly splněny ostatní podmínky uvedené v článku 890.“

 Vnitrostátní právo

14      Článek 1208 code civil (občanský zákoník) stanoví:

„Solidární spoludlužník může vůči věřiteli v soudním řízení uplatnit veškeré námitky, které vyplývají z povahy závazku, a veškeré námitky, jež se týkají jeho osoby, jakož i námitky, které jsou společné pro všechny spoludlužníky.

Nemůže uplatnit námitky ostatních spoludlužníků, které mají čistě osobní povahu.“

15      Článek 1285 code civil zní:

„Smluvní prominutí nebo snížení dluhu ve prospěch jednoho ze solidárních spoludlužníků osvobozuje všechny ostatní spoludlužníky, ledaže věřitel výslovně vyhradil svá práva vůči těmto posledně uvedeným.

V takovém případě již může požadovat dluh pouze ve výši snížené o částku, kterou danému dlužníkovi prominul.“

 Spor v původním řízení a předběžná otázka

16      Mondia France je společností specializovanou na dovoz a vývoz lesnických výrobků, zvláště papíru a buničiny, jakož i na skladování a distribuci tohoto zboží. Za tímto účelem je držitelkou povolení k provozu skladů a dočasných skladovacích prostor (MADT) v Rouenu a Le Havru.

17      Společnost Asia P & P, která je zákazníkem společnosti Mondia France, zadala této společnosti zakázku na plnění související s dopravou, skladováním a celním odbavením zboží, které uvádí na trh v Evropské unii, především papíru pocházejícího z Indonésie.

18      Společnost Mondia France pověřila společnost Maprochim, jakožto celního zástupce, aby na její účet provedla celní odbavení uvedeného zboží.

19      V dubnu 2000 provedly celní orgány šetření dovozů tohoto zboží uskutečněných v roce 1998 a v roce 1999 jak v Le Havru, tak v Rouenu.

20      Při tomto šetření bylo zjištěno, že část zboží uloženého ve skladech společnosti Mondia France byla dodána společnosti Asia P & P, aniž byly splněny formality spojené s celním odbavením. Uvedené orgány měly v případě tohoto zboží za to, že došlo k protiprávnímu jednání spočívajícímu v dovozu zboží bez celního prohlášení.

21      V případě další části zboží bylo zjištěno, že byla dodána, aniž byly provedeny formality spojené s celním odbavením, neboť ty byly splněny až po dni, kdy toto zboží opustilo schválený sklad společnosti Mondia France. V případě tohoto zboží celní orgány konstatovaly protiprávní jednání spočívající v odnětí zboží celnímu dohledu.

22      Celní orgány tedy společnostem Mondia France, Asia P & P a Maprochim oznámily protiprávní jednání, která zjistily, a požadovaly zaplacení cel a dalších daní souvisejících s dodáním tohoto zboží. Celní orgány následně vydaly celní výměry vůči těmto třem společnostem, mimo jiné na zaplacení cla.

23      Tři dotčené společnosti poté, co byly jejich stížnosti proti uvedeným celním výměrům celními orgány zamítnuty, podaly proti těmto celním orgánům žaloby k soudům prvního stupně v Le Havru a v Rouenu, jimiž se domáhaly zrušení jak celních výměrů, které se jich týkají, tak rozhodnutí o zamítnutí těchto stížností. Soud prvního stupně v Le Havru následně postoupil věc soudu prvního stupně v Rouenu z důvodu vzájemné souvislosti dotčených žalob.

24      Dne 31. října 2000 společnost Mondia France krom toho předložila direction générale des douanes (generální ředitelství cel) žádost o prominutí cla na základě článku 239 celního kodexu a čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení, přičemž se dovolávala neexistence podvodných jednání nebo jednání v hrubé nedbalosti a požádala zpětně o preferenční sazební zacházení použitelné na papír pocházející z Indonésie.

25      Tato žádost byla nejprve zamítnuta, jelikož direction générale des douanes obdržela předem stanovisko Komise Evropských společenství, která měla v dopise ze dne 7. října 2004 za to, že musí být zohledněno jednání Mondia France v hrubé nedbalosti. Žaloba proti tomuto dopisu byla usnesením Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 25. ledna 2007, Rijn Schelde Mondia France v. Komise (T‑55/05), odmítnuta jako zjevně nepřípustná.

26      Nicméně celní orgány následně s ohledem na nové skutečnosti, se kterými byly seznámeny, dopisy ze dne 6. února a 3. března 2006 společnosti Mondia France clo částečně prominuly.

27      Rozsudkem ze dne 11. dubna 2008 soud prvního stupně v Rouenu zamítl s přihlédnutím k tomuto prominutí žádosti společností Mondia France, Asia P & P a Maprochim o zrušení celních výměrů, které se jich týkají.

28      Pokud jde o prominutí cla požadovaného společnostmi Asia P & P a Maprochim, uvedený soud rozhodl, že z článku 1208 code civil vyplývá, že každý solidární spoludlužník musí být nutně považován za zástupce ostatních spoludlužníků, takže věc, která byla rozhodnuta ve vztahu k jednomu z nich, se vztahuje i na ostatní, a to i tehdy, pokud tito ostatní spoludlužníci nebyli účastníky řízení.

29      Soud na základě toho dospěl k závěru, že Mondia France tím, že podala žádost o prominutí cla, musí být považována za společnost, která jednala nejenom na vlastní účet, ale rovněž jako zástupce solidárního spoludlužníka, tedy společnosti Asia P & P.

30      Soud prvního stupně v Rouenu tudíž částku celního dluhu společnosti Asia P & P snížil o částku částečného prominutí cla společnosti Mondia France tak, aby výše tohoto dluhu byla stejná jako výše částky, kterou byla povinna uhradit společnost Mondia France. Částka dluhu společnosti Asia P & P, která činila 980 058,65 eur, tak byla snížena na 224 390, 73 eur.

31      Pokud jde o společnost Maprochim, soud prvního stupně v Rouenu měl za to, že tato společnost je podle čl. 203 odst. 3 celního kodexu povinna zaplatit celní dluh ve výši 49 284 eur, neboť se zúčastnila odnětí zboží celnímu dohledu a byla nebo měla si být vědoma, že dochází k takovému odnětí.

32      Tento soud kromě toho rozhodl, že se Maprochim nemůže domáhat prominutí cla na základě článku 236 uvedeného kodexu, jelikož se toto ustanovení nepoužije, pokud se jedná o celní dluh, který nevznikl propuštěním zboží do volného oběhu, ale jeho odnětím celnímu dohledu.

33      Společnosti Mondia France, Asia P & P a Maprochim, jakož i celní orgány podaly proti tomuto rozsudku odvolání ke cour d’appel de Rouen.

34      Předkládající soud má nejprve za to, že celní výměry oznámené společnosti Asia P & P jsou platné, takže tato společnost již nemůže podat žádost o prominutí dluhu k tomuto soudu, jelikož dvanáctiměsíční lhůta uvedená v čl. 239 odst. 2 celního kodexu již uplynula.

35      Předkládající soud dále odmítl argument společnosti Asia P & P, podle kterého se na ni mělo vztahovat prominutí cla udělené společnosti Mondia France, jelikož tato společnost měla obecné pověření k zastupování, a předložila tedy žádost o prominutí cla rovněž na účet společnosti Asia P & P. V tomto ohledu uvedený soud rozhodl, že podmínky stanovené v čl. 5 odst. 4 celního kodexu mají obecnou působnost a že žádná z těchto podmínek nebyla v projednávané věci splněna.

36      Konečně, pokud jde stále o společnost Asia P & P, předkládající soud měl rovněž za to, že rozhodnutí o prominutí cla společnosti Mondia France představuje osobní námitku této společnosti ve smyslu článku 1208 code civil, které se společnost Asia P & P nemůže jako taková dovolávat, stejně jako nemůže tuto námitku uplatnit, jelikož není společná pro všechny ostatní solidární spoludlužníky.

37      Tento soud si však klade otázku, zda články 213, 233 a 239 celního kodexu brání použití zásady vzájemného zastupování solidárních spoludlužníků, která za určitých podmínek vyplývá z článku 1200 a násl. code civil, umožňující tak společnosti Asia P & P, jež zmocnila společnost Mondia France k provedení celního odbavení, aby se na ni vztahovalo prominutí cla společnosti Mondia France na základě článku 239 uvedeného kodexu a čl. 900 odst. 1 písm. o) prováděcího nařízení.

38      Předkládající soud si klade tutéž otázku ohledně společnosti Port Angot Développement, která je právní nástupkyní společnosti Maprochim a která je v insolvenčním řízení, jelikož se tato společnost u předkládajícího soudu domáhá, aby se na ni vztahovalo prominutí cla udělené společnosti Mondia France a rozšířené soudem prvního stupně v Rouenu na společnost Asia P & P podle téže zásady vzájemného zastupování solidárních spoludlužníků.

39      Za těchto podmínek se cour d’appel de Rouen rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Brání články 213, 233 a 239 celního kodexu […] tomu, aby solidární spoludlužník celního dluhu, ve vztahu k němuž nebylo vydáno rozhodnutí o prominutí uvedeného dluhu, mohl vůči správnímu orgánu pověřenému vybíráním cla namítnout rozhodnutí o prominutí přijaté na základě článku 239 [tohoto kodexu], jež tento orgán vydal jinému solidárnímu spoludlužníku, s cílem zprostit se povinnosti zaplatit celní dluh?“

 K předběžné otázce

40      Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda články 213, 233 a 239 celního kodexu musí být vykládány v tom smyslu, že v kontextu solidárního závazku vůči takovému celnímu dluhu ve smyslu tohoto článku 213, jako je celní dluh dotčený v původním řízení, brání použití zásady vnitrostátního práva, ze které vyplývá, že částečného prominutí cla na základě uvedeného článku 239 jednomu ze spoludlužníků se mohou dovolávat všichni ostatní spoludlužníci, takže zánik dluhu stanovený v čl. 233 prvním pododstavci písm. b) téhož kodexu se týká dluhu jako takového, a zprošťuje tedy všechny solidární spoludlužníky povinnosti zaplatit tento dluh v rozsahu částky, v němž bylo clo prominuto.

41      V tomto ohledu je třeba poznamenat, že na rozdíl od čl. 3 druhého pododstavce a čl. 4 odst. 1 druhého pododstavce nařízení Rady (EHS) č. 1031/88 ze dne 18. dubna 1988 o určení osoby povinné uhradit celní dluh (Úř. věst. L 102, s. 5), jež v případě více dlužníků odpovědných za zaplacení téhož celního dluhu stanoví „solidární odpovědnost v souladu s platnými předpisy členských států“, článek 213 celního kodexu, který nahradil uvedená ustanovení, již na vnitrostátní právo neodkazuje.

42      Uvedený článek 213 se omezuje na potvrzení zásady solidarity v případě, kdy za tentýž celní dluh odpovídá více dlužníků. Nestanoví totiž žádné konkrétnější pravidlo týkající se uplatňování této solidarity, zejména pokud jde o případný vliv prominutí jednomu ze spoludlužníků na závazky ostatních spoludlužníků.

43      Takové pravidlo není mimoto výslovně stanoveno ani v jiných ustanoveních celního kodexu, ani v prováděcím nařízení.

44      I když čl. 233 první pododstavec písm. b) celního kodexu stanoví zánik celního dluhu v případě prominutí cla, toto ustanovení neuvádí, zda se v případě více dlužníků tento zánik týká pouze žadatele o prominutí cla nebo zda se vztahuje rovněž a nezbytně na ostatní spoludlužníky.

45      Výklad tohoto ustanovení v tom smyslu, že zánik celního dluhu je omezen pouze na autora žádosti o prominutí, se nicméně s ohledem na všechny shodující se okolnosti jeví jako odůvodněný.

46      Zaprvé je prominutí cla, jež představuje podle čl. 233 prvního pododstavce písm. b) celního kodexu důvod zániku celního dluhu, třeba vykládat restriktivně. Tento článek totiž odpovídá potřebě chránit vlastní zdroje Unie (viz v tomto smyslu zejména rozsudek ze dne 29. dubna 2010, Dansk Transport og Logistik, C‑230/08, Sb. rozh. s. I‑3799, bod 51 a citovaná judikatura).

47      Zadruhé z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že členské státy mají nadále možnost přijmout opatření, která mohou účinně přispívat k uskutečňování cílů celních právních předpisů, zvláště k zajištění skutečného vybrání celního dluhu, a mohou tak při dodržování těchto cílů a v souladu se zásadou proporcionality případně stanovit pravidla upřesňující podmínky použití ustanovení těchto právních předpisů (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 23. září 2004, Spedition Ulustrans, C‑414/02, Sb. rozh. s. I‑8633, bod 38 a citovaná judikatura).

48      Je třeba dodat, že článek 213 celního kodexu směřuje právě k dosažení tohoto cíle spočívajícího ve skutečném vybrání celního dluhu, a tedy k zajištění ochrany vlastních zdrojů Unie. Mechanismus solidarity představuje dodatečný právní nástroj poskytnutý vnitrostátním orgánům za účelem zvýšení účinnosti jejich činnosti v oblasti vybírání celního dluhu.

49      Avšak použití takové zásady vnitrostátního práva, jako je zásada vzájemného zastupování solidárních spoludlužníků, kterou zmiňuje předkládající soud, v rámci solidárního závazku vůči celnímu dluhu ve smyslu článku 213 celního kodexu, z něhož by vyplývalo, že prominutí cla na základě článku 239 tohoto kodexu jednomu ze spoludlužníků se mohou dovolávat všichni ostatní spoludlužníci, aby se zprostili povinnosti zaplatit dluh, takže zánik tohoto dluhu ve smyslu čl. 233 prvního pododstavce písm. b) téhož kodexu by se nezbytně týkal celého dluhu, by nepřispívalo k provedení uvedeného cíle, jenž má zásadní význam v rámci celních právních předpisů.

50      Zatřetí není ani zřejmé, že by použití této zásady vnitrostátního práva a radikální důsledky tohoto použití pro celní dluh byly odůvodněné s ohledem na vlastnosti takového rozhodnutí o prominutí cla založeného na článku 239 celního kodexu, jako je rozhodnutí dotčené v původním řízení.

51      Solidární závazek, který mají tři společnosti, jež jsou spoludlužníky celního dluhu, nevyplývá v projednávané věci ze stejné rozhodné skutečnosti. Některé z těchto společností jsou totiž povinny zaplatit tento dluh jakožto autoři jednání, které vedlo ke vzniku dluhu, tedy v projednávané věci buď protiprávního vstupu zboží na celní území Unie ve smyslu článku 202 celního kodexu, nebo odnětí zboží celnímu dohledu ve smyslu článku 203 téhož kodexu. Solidární závazek ostatních společností vzniká buď z jejich účasti na takovém protiprávním vstupu zboží nebo odnětí, nebo ze skutečnosti, že získaly nebo držely uvedené zboží.

52      V takové situaci musí být přezkum neexistence podvodného jednání nebo hrubé nedbalosti zúčastněné osoby, jež představuje podmínku, které podle článku 239 celního kodexu podléhá prominutí dovozního cla, proveden s ohledem na zvláštní okolnosti relevantní ve vztahu ke skutečnosti rozhodné pro vznik celního dluhu každého spoludlužníka, jakož i s ohledem na profesní zkušenost a vlastní péči této osoby ve vztahu ke skutečnostem, které jsou jí vytýkány a které zakládají její solidární závazek.

53      Z toho rovněž plyne, že v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, se závěry vyplývající z přezkumu vlastní situace spoludlužníka nemohou v zásadě vztahovat na ostatní spoludlužníky.

54      Krom toho v rozporu s tím, co tvrdí společnost Asia P & P, takové rozšíření nelze v projednávané věci odůvodnit ani skutečností, že Mondia France, která je autorem žádosti o prominutí cla, podala tuto žádost jakožto obecný zmocněnec v oblasti cel společnosti Asia P & P, jiného spoludlužníka celního dluhu.

55      Jak uvedl předkládající soud, takové zastoupení v případě prominutí cla podléhá splnění podmínek stanovených v čl. 5 odst. 4 celního kodexu. Kromě toho stačí konstatovat, že předkládající soud, který je výlučně příslušný k použití práva Unie na skutkové okolnosti věci v původním řízení, rozhodl, že pokud jde o žádost o prominutí cla, kterou podala Mondia France, žádná z uvedených podmínek nebyla splněna.

56      Pokud jde o společnost Maprochim, je zřejmé, že tato společnost, která sama jednala jakožto zástupce společnosti Mondia France ve smyslu článku 5 celního kodexu, pokud jde o plnění formalit spojených s celním odbavením zboží na její účet, nemůže tvrdit, že byla zastoupena společností Mondia France, když tato společnost podávala žádost o prominutí cla.

57      Společnost Maprochim se nemůže dovolávat ani neexistence hrubé nedbalosti konstatované v případě společnosti Mondia France, která je hospodářským subjektem, jejž společnost Maprochim zastupuje.

58      Soudní dvůr v tomto ohledu uvedl, že subjekt, který využil služeb celního zástupce ať již v rámci přímého, nebo nepřímého zastoupení, je v každém případě dlužníkem celního dluhu ve vztahu k celním orgánům a nemůže se zprostit své odpovědnosti poukazem na pochybení, jichž se dopustil tento zástupce (viz rozsudek ze dne 20. listopadu 2008, Heuschen & Schrouff Oriëntal Foods Trading v. Komise, C‑38/07 P, Sb. rozh. s. I‑8599, bod 52).

59      Stejným způsobem Soudní dvůr rozhodl, že skutečnosti týkající se případné nedbalosti celního zástupce, včetně úrovně jeho profesní zkušenosti, musí být zohledněny pro účely posouzení nedbalosti zastoupeného dovozce, jelikož nelze připustit, aby subjekty, které využily služeb celního zástupce, mohly uniknout dodatečnému výběru cla s odvoláním se na svou nezkušenost v oblasti cel (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Heuschen & Schrouff Oriëntal Foods Trading v. Komise, body 53 a 54).

60      Z toho však v žádném případě neplyne, že by celní zástupce, jehož služby jsou zpravidla požadovány z důvodu jeho profesní zkušenosti v oblasti cel, měl mít naopak možnost odvolávat se na nezkušenost hospodářského subjektu, který zastupuje, v této oblasti.

61      Na základě toho je třeba dospět k závěru, že z mechanismu článku 239 celního kodexu vyplývá, že takového rozhodnutí o prominutí cla založeného na tomto ustanovení, jako je rozhodnutí dotčené v původním řízení, se lze dovolávat pouze ve prospěch samotného autora žádosti o prominutí cla.

62      Tento závěr je ostatně potvrzen zásadou, podle které vrácení nebo prominutí dovozního nebo vývozního cla, které může být uděleno jen za určitých podmínek a ve specificky stanovených případech, představuje výjimku z běžného režimu dovozů a vývozů, a v důsledku toho musí být ustanovení upravující takové vrácení nebo prominutí vykládána restriktivně (viz zejména rozsudek ze dne 11. prosince 1999, Söhl & Söhlke, C‑48/98, Recueil, s. I‑7877, bod 52).

63      Konečně, pokud by v takové situaci, jako je situace dotčená v původním řízení, mohla být použita zásada vnitrostátního práva, která stanoví vzájemné zastupování solidárních spoludlužníků, vedlo by to k tomu, že celní dluh by nemohl být ve všech případech vybrán, i kdyby existovalo nebezpečí, že jiní spoludlužníci, než je autor žádosti o prominutí, nesplňují podmínku týkající se neexistence podvodného jednání nebo hrubé nedbalosti, a to jak s ohledem na zvláštní okolnosti skutečnosti rozhodné pro vznik jejich solidárního závazku vůči celnímu dluhu, tak na profesní zkušenost a jejich vlastní péči.

64      Takový důsledek by byl nepřiměřený a přesahoval by tedy, jak bylo připomenuto v bodě 47 tohoto rozsudku, meze prostoru pro uvážení, který mají členské státy k upřesnění podmínek použití ustanovení celních právních předpisů.

65      V takové situaci solidárního závazku vůči celnímu dluhu, jako je situace dotčená v původním řízení, se tudíž zánik tohoto dluhu v případě prominutí cla uvedeného v čl. 233 prvním pododstavci písm. b) celního kodexu vztahuje pouze na autora žádosti o prominutí cla, a nikoli na ostatní spoludlužníky.

66      S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že články 213, 233 a 239 celního kodexu musí být vykládány v tom smyslu, že v kontextu solidárního závazku vůči takovému celnímu dluhu ve smyslu tohoto článku 213, jako je celní dluh dotčený v původním řízení, brání použití zásady vnitrostátního práva, ze které vyplývá, že částečného prominutí cla na základě uvedeného článku 239 jednomu ze spoludlužníků se mohou dovolávat všichni ostatní spoludlužníci, takže zánik dluhu stanovený v čl. 233 prvním pododstavci písm. b) téhož kodexu se týká dluhu jako takového, a zprošťuje tedy všechny solidární spoludlužníky povinnosti zaplatit tento dluh v rozsahu částky, v němž bylo clo prominuto.

 K nákladům řízení

67      Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

Články 213, 233 a 239 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 82/97 ze dne 19. prosince 1996, musí být vykládány v tom smyslu, že v kontextu solidárního závazku vůči takovému celnímu dluhu ve smyslu tohoto článku 213, jako je celní dluh dotčený v původním řízení, brání použití zásady vnitrostátního práva, ze které vyplývá, že částečného prominutí cla na základě uvedeného článku 239 jednomu ze spoludlužníků se mohou dovolávat všichni ostatní spoludlužníci, takže zánik dluhu stanovený v čl. 233 prvním pododstavci písm. b) téhož kodexu se týká dluhu jako takového, a zprošťuje tedy všechny solidární spoludlužníky povinnosti zaplatit tento dluh v rozsahu částky, v němž bylo clo prominuto.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: francouzština.