Věc C-442/08

Evropská komise

v.

Spolková republika Německo

„Nesplnění povinnosti státem – Dohoda o přidružení EHS-Maďarsko – Kontrola po propuštění zboží – Nedodržení pravidel původu – Rozhodnutí orgánů vývozního státu – Soudní opravný prostředek – Kontrolní mise Komise – Cla – Dodatečný výběr – Vlastní zdroje – Poskytnutí – Úroky z prodlení“

Shrnutí rozsudku

1.        Vlastní zdroje Evropských společenství – Vyměření a poskytnutí členskými státy – Připsání na účet Komise

(Nařízení Rady č. 1552/89, články 2, 6 a 9 až 11, a č. 1150/2000, články 2, 6 a 9 až 11)

2.        Vlastní zdroje Evropských společenství – Vyměření a poskytnutí členskými státy – Připsání na účet Komise

(Nařízení Rady č. 1552/89, článek 11)

1.        Od okamžiku, kdy na základě informací poskytnutých orgány státu vývozu jsou orgány státu dovozu schopny určit dlužníky a vypočítat částku celního dluhu, nemůže být prodlení při poskytnutí dotčeného cla odůvodněno čekáním na další informace ze strany orgánů státu vývozu nebo na konečné rozhodnutí v soudním řízení, které bylo zahájeno v posledně uvedeném státě, a už vůbec ne čekáním na závěrečnou zprávu z vyšetřování, které současně prováděla Koordinační jednotka Komise pro boj proti podvodům. Závěry kontrol provedených orgány státu vývozu po propuštění zboží jsou pro orgány státu dovozu závazné. V důsledku toho skutečnost, že orgány státu vývozu rovněž upozornily na existenci žaloby podané proti závěrům kontroly po propuštění zboží, nemůže mít vliv na povinnost orgánů státu dovozu zaúčtovat a sdělit dotčený celní dluh, jakož i stanovit příslušné vlastní zdroje.

Členský stát tedy tím, že navzdory obdržení sdělení v rámci vzájemné pomoci nechá promlčet pohledávky z cla, odvede dlužné vlastní zdroje za tyto pohledávky příliš pozdě a odmítne zaplatit příslušné úroky z prodlení, neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 2, 6 a 9 až 11 nařízení č. 1552/89, kterým se provádí rozhodnutí 88/376 o systému vlastních zdrojů Společenství, jakož i z týchž článků nařízení č. 1150/2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728 o systému vlastních zdrojů Společenství.

(viz body 80, 83, 88, 98 a výrok)

2.        Povinnosti stanovit vlastní zdroje Společenství, tyto zdroje připsat na účet Komise v předepsaných lhůtách a zaplatit úroky z prodlení jsou vzájemně neoddělitelné; tyto úroky jsou splatné bez ohledu na důvod prodlení, ve kterém byly tyto zdroje připsány na účet Komise.

Na základě článku 11 nařízení č. 1552/89, kterým se provádí rozhodnutí 88/376 o systému vlastních zdrojů Společenství, totiž v případě jakéhokoli prodlení v poukázání částek na účet uvedený v čl. 9 odst. 1 téhož nařízení zaplatí dotyčný členský stát úroky za celou dobu prodlení. Kromě toho ze znění uvedeného článku 11 vyplývá, že prodlení při poskytnutí vlastních zdrojů není závislé na lhůtě stanovené Komisí pro poskytnutí uvedených zdrojů.

(viz body 93–95)

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)

1. července 2010(*)

„Nesplnění povinnosti státem – Dohoda o přidružení EHS-Maďarsko – Kontrola po propuštění zboží – Nedodržení pravidel původu – Rozhodnutí orgánů vývozního státu – Soudní opravný prostředek – Kontrolní mise Komise – Cla – Dodatečný výběr – Vlastní zdroje – Poskytnutí – Úroky z prodlení“

Ve věci C‑442/08,

jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 6. října 2008,

Evropská komise, zastoupená A. Caeirosem a B. Conte, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalobkyně,

proti

Spolkové republice Německo, zastoupené M. Lummou a B. Kleinem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,

žalované,

SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),

ve složení J.‑C. Bonichot, předseda senátu, C. Toader (zpravodajka), K. Schiemann, P. Kūris a L. Bay Larsen, soudci,

generální advokátka: V. Trstenjak,

vedoucí soudní kanceláře: M.-A. Gaudissart, vedoucí oddělení,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 4. února 2010,

po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 25. března 2010,

vydává tento

Rozsudek

1        Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Spolková republika Německo tím, že navzdory obdržení sdělení v rámci vzájemné pomoci nechala promlčet pohledávky z cla, odvedla dlužné vlastní zdroje za tyto pohledávky příliš pozdě a odmítla zaplatit příslušné úroky z prodlení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 2, 6 a 9 až 11 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1552/89 ze dne 29. května 1989, kterým se provádí rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 155, s. 1), jakož i z týchž článků nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 130, s. 1; Zvl. vyd. 01/03, s. 169).

 Právní rámec

 Dohoda o přidružení EHS-Maďarsko

2        Evropská dohoda zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Maďarskou republikou na druhé straně, jež byla podepsána dne 16. prosince 1991 v Bruselu, byla uzavřena jménem Evropských společenství rozhodnutím Rady a Komise 93/742/Euratom, ESUO, ES ze dne 13. prosince 1993 (Úř. věst. L 347, s. 1, dále jen „dohoda o přidružení EHS-Maďarsko“). Protokol č. 4 k této dohodě ve znění rozhodnutí Rady přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Maďarskou republikou na druhé straně č. 3/96 ze dne 28. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 92, s. 1, dále jen „protokol č. 4“), obsahuje ve svém článku 16 nazvaném „Obecné podmínky“ následující ustanovení:

„1.      Dohoda se uplatní na výrobky původem ze Společenství při dovozu do Maďarska, stejně jako na výrobky původem z Maďarska při dovozu do Společenství na základě předložení:

a)      buď průvodního osvědčení EUR.1, jehož vzor je uveden v příloze III;

[…]“ (neoficiální překlad)

3        Článek 17 protokolu č. 4, nazvaný „Postup pro vydávání průvodního osvědčení EUR.1“, ve svých odstavcích 1 a 5 stanoví:

„1.      Průvodní osvědčení EUR.1 vydávají celní orgány země vývozu na základě písemné žádosti podané vývozcem nebo na odpovědnost vývozce jeho zmocněným zástupcem.

[…]

5.      Celní orgány vydávající osvědčení EUR.1 přijmou veškerá opatření nezbytná ke kontrole původního charakteru výrobků a k ověření, zda jsou splněny veškeré další podmínky stanovené tímto protokolem. K tomuto účelu jsou oprávněny vyžadovat veškeré doklady a provádět jakékoli šetření v účetnictví vývozce nebo jakoukoli jinou kontrolu, kterou považují za užitečnou. Celní orgány vydávající průvodní osvědčení EUR.1 také zajistí, aby formuláře uvedené v odstavci 2 byly řádně vyplněny. Zejména zkontrolují, zda byl prostor určený pro popis produktů vyplněn tak, aby byla vyloučena možnost dodatečného podvodného vpisování.“ (neoficiální překlad)

4        Článek 31 uvedeného protokolu, nazvaný „Vzájemná pomoc“, ve svém odstavci 2 stanoví:

„Za účelem zajištění správného provádění tohoto protokolu si Společenství a Maďarsko poskytnou vzájemnou pomoc prostřednictvím příslušných celních správ při kontrole pravosti průvodních osvědčení EUR.1 nebo prohlášení na faktuře a při kontrole přesnosti údajů uváděných v těchto dokumentech.“ (neoficiální překlad)

5        Článek 32 protokolu č. 4, nazvaný „Kontrola důkazů původu“, stanoví:

„1.      Kontrola důkazů původu po propuštění zboží se provádí namátkově nebo kdykoliv mají celní orgány země dovozu důvodné pochybnosti o pravosti těchto dokumentů, o původu výrobků v nich uvedených nebo o splnění jiných podmínek tohoto protokolu.

[…]

3.      Kontrola je prováděna celními orgány země vývozu. Za tímto účelem jsou celní orgány oprávněny vyžadovat veškeré důkazy a provádět jakoukoli kontrolu účetnictví vývozce nebo jinou kontrolu, kterou považují za užitečnou.

4.      Rozhodnou-li celní orgány země dovozu pozastavit uplatnění preferenčního zacházení s dotyčným výrobkem až do výsledku kontroly, umožní dovozci nakládat se zbožím s výhradou zajišťovacích opatření, která pokládají za nezbytná.

5.      Celní orgány žádající o kontrolu jsou informovány o jejích výsledcích co nejdříve. Z výsledků musí být zřejmé, zda jsou doklady pravé, zda je možno v nich uvedené výrobky považovat za výrobky původem ze Společenství, z Maďarska nebo jiné země uvedené v článku 4 a zda jsou splněny ostatní podmínky tohoto protokolu.

6.      V případě důvodných pochybností a neobdrží-li odpověď ke dni uplynutí lhůty deseti měsíců po datu žádosti o kontrolu nebo neobsahuje-li odpověď dostatečné informace pro určení pravosti dotčeného dokumentu nebo skutečného původu výrobků, nepřiznají celní orgány, které žádají o kontrolu, nárok na preferenční zacházení, s výjimkou případu výjimečných okolností.“ (neoficiální překlad)

6        Ustanovení čl. 33 prvního pododstavce protokolu č. 4 stanoví, že pokud v souvislosti s postupy ověřování uvedenými v článku 32 nastanou spory, které nelze vyřešit mezi celními orgány žádajícími o kontrolu a celními orgány příslušnými k provedení této kontroly, nebo pokud tyto orgány vznesou otázku ohledně výkladu tohoto protokolu, předloží se spory Výboru pro přidružení.

 Rozhodnutí 94/728

7        Z článku 2 odst. 1 rozhodnutí Rady 94/728/ES, Euratom ze dne 31. října 1994 o systému vlastních zdrojů Evropských společenství (Úř. věst. L 293, s. 9) vyplývá, že vlastní zdroje plynoucí do rozpočtu Společenství tvoří zejména takzvané „tradiční“ zdroje, jako jsou cla podle společného celního sazebníku a jiná cla, která vyměřily nebo vyměří orgány Společenství v obchodu s třetími zeměmi, jakož i cla na výrobky spadající do působnosti Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli.

8        Podle čl. 2 odst. 3 rozhodnutí 94/728:

„Členské státy si ponechávají jako náklady na výběr 10 % z částek, jež mají být odvedeny na základě odst. 1 písm. a) a b).“

9        Podle čl. 8 odst. 1 rozhodnutí 94/728:

„Vlastní zdroje Společenství uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) vybírají členské státy podle vnitrostátních právních a správních předpisů, které budou případně upraveny, aby odpovídaly pravidlům Společenství. Komise v pravidelných odstupech zkoumá vnitrostátní předpisy, které jí sdělí členské státy, předloží členským státům úpravy, které považuje za nutné k zajištění toho, aby dosáhly souladu s pravidly Společenství, a podává zprávy rozpočtovému orgánu. Členské státy poskytují Komisi zdroje podle čl. 2 odst. 1 písm. a) až d).“ (neoficiální překlad)

 Nařízení č. 1552/89 a č. 1150/2000

10      Druhý bod odůvodnění nařízení č. 1552/89, který je podobný druhému bodu odůvodnění nařízení č. 1150/2000, stanoví:

„vzhledem k tomu, že Společenství musí mít vlastní zdroje uvedené v článku 2 rozhodnutí [Rady] 88/376/EHS, Euratom [ze dne 24. června 1988, o systému vlastních zdrojů Společenství (Úř. věst. L 185, s. 24)] dostupné za co nejlepších podmínek […]“

11      Kromě okolnosti, že nařízení č. 1552/89 odkazuje zejména na rozhodnutí 88/376 a nařízení č. 1150/2000 zejména na rozhodnutí 94/728, jsou články 2, 6, 9 až 11 a 17 odst. 1 obou těchto nařízení v podstatě totožné.

12      Podle článku 2 nařízení č. 1552/89:

„1.      Pro účely použití tohoto nařízení se nárok Společenství na vlastní zdroje uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom stanoví, jakmile o splatné částce příslušný orgán členského státu vyrozumí dlužníka. Vyrozumění se učiní, jakmile je dlužník znám a jakmile může být výše nároku vypočtena příslušnými správními orgány v souladu s příslušnými předpisy Společenství.

2.      Musí-li být vyrozumění opraveno, použije se odstavec 1.“

13      Toto ustanovení bylo změněno s účinností od 14. července 1996 nařízením Rady (Euratom, ES) č. 1355/96 ze dne 8. července 1996 (Úř. věst. L 175, s. 3), jehož znění bylo převzato v článku 2 nařízení č. 1150/2000, který stanoví:

„1.      Pro účely použití tohoto nařízení se nárok Společenství na vlastní zdroje uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom stanoví, jakmile jsou splněny podmínky stanovené celními předpisy, které se týkají zaúčtování částky nároku a vyrozumění dlužníka.

1a       Dnem stanovení podle odstavce 1 je den zaúčtování podle celních předpisů.

[…]“

14      Článek 6 odst. 1 a 2 nařízení č. 1552/89, nyní čl. 6 odst. 1 a 3 nařízení č. 1150/2000, stanoví:

„1.       Účty vlastních zdrojů vede ministerstvo financí každého členského státu nebo jiný subjekt pověřený každým členským státem a jsou členěny podle jednotlivých druhů vlastních zdrojů.

2.       a)     Nároky stanovené podle článku 2 se, aniž je dotčeno písmeno b), účtují nejpozději v první pracovní den po 19. dni druhého měsíce následujícího po měsíci, v němž byl nárok stanoven.

b)      Stanovené nároky nezaúčtované podle písmene a), protože dosud nejsou uhrazeny a nebylo na ně poskytnuto žádné zajištění, se uvádějí na zvláštních účtech ve lhůtě stanovené v písmenu a). Členské státy mohou takto postupovat také v případě, že proti stanoveným nárokům, na něž bylo poskytnuto zajištění, jsou vzneseny námitky a jejich výše by se mohla po vyřešení vzniklých sporů změnit.

[...]“

15      Podle čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1552/89 a č. 1150/2000:

„Postupem podle článku 10 poukáže každý členský stát vlastní zdroje na účet vedený na jméno Komise u ministerstva financí nebo jiného subjektu, který každý členský stát určí.

[...]“

16      Článek 10 odst. 1 nařízení č. 1552/89 a č. 1150/2000 zní takto:

„Po odečtení 10 % na náklady spojené s vybíráním vlastních zdrojů podle čl. 2 odst. 3 [rozhodnutí 88/376, respektive rozhodnutí 94/728/ES] se vlastní zdroje uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) a b) zmíněného rozhodnutí připisují na příslušné účty nejpozději v první pracovní den po 19. dni druhého měsíce následujícího po měsíci, v němž byl nárok stanoven podle článku 2.

[...]“

17      Podle článku 11 těchto nařízení:

„V případě jakéhokoli zpoždění v připisování částek na účet uvedený v čl. 9 odst. 1 zaplatí dotyčný členský stát úrok vypočtený podle úrokové míry uplatňované ke dni uplynutí lhůty na peněžním trhu daného členského státu na krátkodobé operace veřejného financování zvýšené o dva procentní body. Tato úroková míra se zvyšuje o 0,25 procentního bodu za každý měsíc prodlení. Takto zvýšená sazba se použije na celou dobu prodlení.“

18      Podle čl. 17 odst. 1 uvedených nařízení:

„Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, aby zajistily, že částky odpovídající nárokům stanoveným podle článku 2 budou poskytnuty Komisi tak, jak je stanoveno v tomto nařízení.“

 Celní kodex

19      Článek 78 odst. 3 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s. 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307, dále jen „celní kodex“) stanoví:

„Nasvědčují-li výsledky kontroly celního prohlášení nebo kontroly po propuštění zboží, že předpisy upravující daný celní režim byly použity na základě nesprávných nebo neúplných údajů, přijmou celní orgány v souladu s případnými právními předpisy opatření nezbytná k nápravě, přičemž vezmou v úvahu nové skutečnosti, které mají k dispozici.“

20      Podle čl. 201 odst. 1 písm. a) celního kodexu vzniká celní dluh při dovozu propuštěním zboží podléhajícího dovoznímu clu do volného oběhu.

21      Článek 217 odst. 1 první pododstavec celního kodexu stanoví:

„Celní orgány vypočtou výši dovozního cla nebo vývozního cla vyplývající z celního dluhu […], jakmile mají potřebné údaje, a zapíší ji do účetních dokladů nebo na jiný rovnocenný nosič údajů (zaúčtování).“

22      Podle čl. 220 odst. 1 celního kodexu:

„Nebyla-li částka cla vyplývající z celního dluhu zaúčtována v souladu s články 218 a 219 nebo byla-li zaúčtována ve výši, která je nižší než částka dlužná ze zákona, zaúčtuje se částka cla, která má být vybrána nebo dovybrána, do dvou dnů ode dne, kdy se celní orgány o této situaci dověděly a mohou vypočítat částku dlužnou ze zákona a určit dlužníka (dodatečné zaúčtování). Tuto lhůtu lze prodloužit v souladu s článkem 219.“

23      Podle článku 221 celního kodexu:

„1.      Jakmile je částka cla zaúčtována, musí být odpovídajícím postupem sdělena dlužníkovi.

[…]

3.      Sdělení dlužníkovi nelze provést po uplynutí lhůty tří let ode dne vzniku celního dluhu. [...]“

24      Článek 224 celního kodexu stanoví:

„Vztahuje-li se dlužná částka cla na zboží navržené v celním prohlášení do celního režimu zahrnujícího povinnost toto clo zaplatit, povolí celní orgány zúčastněné osobě na její žádost odklad platby této částky za podmínek stanovených v článcích 225, 226 a 227.“

25      Článek 236 celního kodexu stanoví:

„1.      Dovozní nebo vývozní clo se vrátí, jestliže se zjistí, že v době, kdy bylo zaplaceno, nebyla jeho částka dlužná ze zákona nebo že byla zaúčtována v rozporu s čl. 220 odst. 2.

Dovozní nebo vývozní clo se promine, jestliže se zjistí, že v době, kdy bylo zaúčtováno, nebyla jeho částka dlužná ze zákona nebo že byla zaúčtována v rozporu s čl. 220 odst. 2.

Clo se nevrátí ani nepromine, jestliže skutečnosti, které vedly k zaplacení nebo k zaúčtování částky, která nebyla dlužná ze zákona, vyplývají z úmyslného jednání zúčastněné osoby.

2.      Dovozní nebo vývozní clo se vrátí nebo promine na základě žádosti podané u příslušného celního úřadu ve lhůtě tří let ode dne, kdy byla částka cla dlužníkovi sdělena.

Tato lhůta se prodlouží, jestliže zúčastněná osoba prokáže, že nemohla podat žádost ve stanovené lhůtě z důvodu nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci.

Celní orgány vrátí nebo prominou clo z úřední povinnosti, pokud samy v této lhůtě zjistí, že nastala některá ze skutečností uvedených v odst. 1 prvním a druhém pododstavci.“

26      Podle článku 244 celního kodexu:

„Podání opravného prostředku nemá odkladný účinek na výkon napadeného rozhodnutí.

Celní orgány však přeruší výkon rozhodnutí, a to zcela nebo částečně, mají-li odůvodněné pochybnosti, zda je napadené rozhodnutí v souladu s celními předpisy, nebo hrozí-li zúčastněné osobě nenahraditelná škoda.

Je-li důsledkem napadeného rozhodnutí vyměření dovozního nebo vývozního cla, je přerušení výkonu tohoto rozhodnutí podmíněno poskytnutím jistoty. Tato jistota se však nemusí vyžadovat, pokud by mohl tento požadavek vzhledem k situaci dlužníka vyvolat vážné hospodářské nebo sociální obtíže.“

 Nařízení (ES) č. 515/97

27      Hlava III nařízení Rady (ES) č. 515/97 ze dne 13. března 1997 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů (Úř. věst. L 82, s. 1) upravuje vztahy celních orgánů členských států s Komisí. Podle čl. 17 odst. 2 tohoto nařízení Komise sdělí příslušným orgánům každého členského státu veškeré informace, které by jim mohly pomoci zajistit dodržování celních a zemědělských předpisů, jakmile je má k dispozici.

28      Podle čl. 20 odst. 1 a 3 uvedeného nařízení, pokud Komise vyšle do třetích zemí mise Společenství pro správní a vyšetřovací spolupráci, informuje členské státy o výsledcích těchto misí.

 Skutečnosti předcházející sporu

29      Od roku 1994 byla z Maďarska do Německa dovážena motorová vozidla značek Suzuki a Subaru. Tyto dovozy se uskutečňovaly v rámci preferenčního sazebního zacházení, při kterém se podle dohody o přidružení EHS-Maďarsko použila na základě průvodního osvědčení EUR.1 osvědčujícího maďarský původ vozidla sazba ve výši 0 %.

30      Sdělením v rámci vzájemné pomoci zaslaným německým orgánům v anglické jazykové verzi dne 13. června 1996 a v německé jazykové verzi dne 28. listopadu 1996 Koordinační jednotka Komise pro boj proti podvodům (UCLAF) upozornila uvedené orgány na své pochybnosti v souvislosti s tím, zda tyto dovozy splňují pravidla původu. UCLAF je vyzvala, aby maďarské orgány požádaly o dodatečnou kontrolu prohlášení o původu, aby požadovaly záruku zaplacení nebo složení cla a aby učinily veškeré právní kroky, které jsou způsobilé přerušit promlčení a zachovat možnost dodatečného vybrání cla. Komise sama poté provedla další šetření a zejména kontrolní misi v Maďarsku.

31      Sdělením v rámci vzájemné pomoci ze dne 26. června 1998 UCLAF informovala „členské státy, že maďarské orgány v červnu 1998 zaslaly Komisi výsledky šetření provedeného v Maďarsku v souvislosti se statusem vozidel společnosti [Magyar Suzuki rt, dále jen „Magyar Suzuki“], vyvážených do Společenství za pomoci osvědčení EUR.1“. Uvedené orgány zjistily „nepůvodní status u 58 006 vozidel […], na která byla neoprávněně vystavena osvědčení EUR.1“. Z přílohy tohoto sdělení vyplývá, že pokud jde o dovozy do Německa, 14 440 vozidel značky Suzuki a 4 683 vozidel značky Subaru, to znamená celkově 19 123 vozidel, nedodrželo pravidla původu.

32      V témže sdělení UCLAF upřesnila, že má k dispozici „doklady, získané během misí Společenství pro spolupráci“, jakož i „oficiální odpověď maďarského Generálního ředitelství cel s doplňujícími doklady (datové soubory a písemné dokumenty)“ a dále, že členské státy, „které na základě [protokolu č. 4] požádaly o kontrolu osvědčení EUR.1 po propuštění zboží, dostanou odpovědi, které se jich týkají, přímo“.

33      UCLAF čtrnácti členským státům, jichž se uvedené dovozy týkaly, rovněž oznámila, že jim zašle „kopii sdělení z června roku 1998 spolu s úplnou verzí datových souborů a s přílohami“, „překlady korespondence s maďarským ředitelstvím cel“ a „datové soubory, souhrnné výčty operací podle zemí vypracované UCLAF na základě původních maďarských souborů“.

34      UCLAF zaslala tyto doklady a datové soubory dopisem, jehož anglická verze byla německým orgánům zaslána dne 13. července 1998 a německý překlad dne 18. srpna 1998. Zaslán byl také zejména dopis ze dne 26. května 1998, kterým maďarské orgány zaslaly UCLAF závěry své kontroly, jakož i doklady a datové soubory identifikující vozidla, u nichž nebyla dodržena pravidla původu.

35      Z dopisu ze dne 26. května 1998 vyplývalo, že dne 15. května 1998 maďarské orgány dokončily kontrolu týkající se původu vozidel vyrobených společností Magyar Suzuki a údajů uvedených v osvědčeních EUR.1. Na základě své kontroly tyto orgány konstatovaly, že u části dovezených vozidel nebyla dodržena pravidla původu. Uvedené orgány nicméně uvedly, že společnost Magyar Suzuki zahájila v souvislosti s použitím pravidel původu soudní řízení. Maďarské orgány krom toho upřesnily, že o výsledcích uvedené kontroly budou přímo informovat členské státy, které na základě protokolu č. 4 požádaly o kontrolu některých osvědčení EUR.1 po propuštění zboží.

36      Po obdržení dopisu ze dne 18. srpna 1998 Spolková republika Německo několikrát požádala o závěrečnou zprávu z kontrolní mise Komise v Maďarsku. Tato zpráva jí byla doručena dne 2. března 1999.

37      Dne 15. dubna 1999 začaly německé orgány provádět zaúčtování cla za vozidla, která podle maďarských orgánů nedodržela pravidla původu. Nicméně z důvodu lhůty tří let, která je pro sdělení dlužníkovi stanovena v čl. 221 odst. 3 první větě celního kodexu, nebylo možno u vozidel, která byla dovezena před 15. dubnem 1996, stanovit žádné clo. Vlastní zdroje připadající na toto období nebyly ani zaúčtovány, ani poskytnuty Komisi.

38      Sdělením v rámci vzájemné pomoci ze dne 27. října 1999 Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), který je od 1. června 1999 nástupcem UCLAF, informoval členské státy, že maďarské orgány dne 23. července 1999 oznámily své „nové stanovisko týkající se spisu [Magyar Suzuki]“, které vychází z rozsudku, jenž byl vydán příslušným maďarským soudem. Podle tohoto nového stanoviska bylo nutno část vozidel, u kterých maďarské orgány dříve konstatovaly nedodržení pravidel původu, přece jen považovat za vozidla pocházející z Maďarska.

39      V této souvislosti OLAF připomenul, že UCLAF v červenci 1998 zaslala stanovisko maďarských orgánů „vydané v návaznosti na společné a hloubkové prošetření provedené spolu s misí Společenství během prvního čtvrtletí roku 1998“, a že v únoru 1999 zaslala „svoji obecnou vyšetřovací zprávu obsahující vlastní posouzení a vlastní závěry vycházející z vlastních dokumentů a dokladů získaných v Maďarsku a mimo ně“, která byla v souladu se závěry maďarských orgánů.

40      OLAF měl za to, že „rozhodnutí maďarských soudních orgánů, která byla vydána v rámci sporu mezi maďarským celním orgánem a maďarským vývozcem, nemají žádný přímý právní účinek na ověření statusu zboží dováženého subjekty Společenství provedené celními orgány členských států“.

41      OLAF zpochybnil „přípustnost nových skutečností předložených několik let po začátku prověřování a několik měsíců po podrobné kontrole“, formálně odmítl argumentaci maďarského výrobce a potvrdil svoji analýzu připojenou k jeho vyšetřovací zprávě z února 1999.

42      V důsledku toho OLAF výslovně vyzval členské státy, aby pokračovaly v řízeních majících za cíl výběr cla a aby „své kroky opíraly o závěry zprávy Společenství z února 1999“.

43      Německé orgány následně vrátily dovozní clo u vozidel, u nichž byl maďarský původ potvrzen orgány státu vývozu na základě soudních rozhodnutí vydaných v tomto státě.

 Postup před zahájením soudního řízení

44      V rámci kontroly vlastních zdrojů uskutečněné v Německu v květnu roku 2000 zaměstnanci Komise zjistili, že německé orgány neprovedly dodatečný výběr cla okamžitě poté, co u dotčených dovážených vozidel maďarské orgány odvolaly prohlášení o původu, a neodvedly proto vlastní zdroje.

45      Německé orgány totiž zaslaly první výzvy k dodatečnému výběru až 15. dubna 1999 pro dovozy uskutečněné mezi prosincem 1996 a listopadem 1997 a 20. dubna 1999 pro dovozy uskutečněné od dubna do listopadu 1996. Vzhledem k tomu, že celní dluhy týkající se dovozů provedených před 15. dubnem 1996 již byly promlčeny, nebyly stanoveny vlastní zdroje, které na tyto dluhy připadaly.

46      Dopisem ze dne 14. září 2001 uvedené orgány vysvětlily, že celní dluhy, které byly v okamžiku zahájení řízení o dodatečném výběru promlčeny, nebyly stanoveny.

47      V dokumentu z jednání ze dne 12. června 2003, jakož i ve svém dopise ze dne 23. října 2003, měla Komise za to, že dotyčné členské státy, mezi nimiž se nachází Spolková republika Německo, byly schopny identifikovat dlužníka a výši dlužného cla nejpozději dne 18. srpna 1998, což bylo datum, kdy obdržely poslední jazykovou verzi dokumentů a datových souborů týkajících se sdělení v rámci vzájemné pomoci ze dne 26. června 1998. V důsledku toho členské státy, které nejednaly ve lhůtě tří měsíců od tohoto data, byly povinny odvést částky cla promlčené od 18. listopadu 1998.

48      Komise krom toho požádala dotyčné členské státy, aby jí poskytly přesnější informace o dotčeném dovozním clu. Oznámila, že formální výzva dopisem bude následovat. Konečně konstatovala, že platba v rámci stanovené lhůty by umožnila zamezit naúčtování úroků z prodlení.

49      Dopisem ze dne 30. března 2005 Spolková republika Německo sdělila Komisi, že dotčené dovozní clo činí 408 735, 53 eur.

50      Komise vyzvala tento členský stát, aby jí ve lhůtě dvou měsíců tuto částku poukázal, a uvedla, že úroky z prodlení budou vypočteny po obdržení uvedené částky.

51      Dopisem ze dne 8. listopadu 2005 informovala Spolková republika Německo Komisi, že platba byla provedena dne 31. října 2005 „s výhradou, že Soudní dvůr rozsudkem potvrdí právní názor Komise“, a to pouze za účelem vyhnutí se úrokům z prodlení.

52      Dopisem ze dne 13. června 2006 Spolková republika Německo odmítla zaplatit úroky z prodlení, které Komise stanovila na 571 011,21 eur, a zopakovala své pochybnosti týkající se vzniku celního dluhu a povinnosti ho vybrat.

53      Dopisem ze dne 18. října 2006 Komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti podle článku 226 ES a vyzvala Spolkovou republiku Německo, aby podala své vyjádření.

54      Vzhledem k tomu, že Komise považovala odpověď obdrženou dne 19. února 2007 za neuspokojivou, vydala dne 29. června 2007 odůvodněné stanovisko, na které tento členský stát odpověděl dopisem ze dne 24. srpna 2007.

55      Vzhledem k tomu, že Komise nebyla s touto odpovědí spokojena, rozhodla se podat projednávanou žalobu.

 K žalobě

 Argumentace účastníků řízení

56      Komise Spolkové republice Německo v podstatě vytýká, že opomenula vybrat dotčené celní dluhy, že vlastní zdroje za tyto dluhy poskytla opožděně a že odmítla zaplatit příslušné úroky z prodlení.

57      Pokud jde o opožděné poskytnutí vlastních zdrojů, Komise připomíná, že nařízení č. 1552/89 a č. 1150/2000, jakož i celní kodex, členským státům ukládají, aby dlužné částky celního dluhu vybraly a aby s nimi související vlastní zdroje stanovily a odvedly, jakmile mají k dispozici informace, které jsou nezbytné pro určení dlužníka a výše dlužné částky cla.

58      V projednávaném případě dopis ze dne 18. srpna 1998 informoval německé orgány o odvolání některých prohlášení o původu a spolu se sděleními a dřívějšími dokumenty obsahoval všechny nezbytné informace pro výběr dotčených celních dluhů.

59      Spolková republika Německo byla povinna před uplynutím lhůty tří měsíců od obdržení uvedeného dopisu stanovit dlužné částky a sdělit je dlužníkům, i kdyby následně byla – z důvodu soudního řízení probíhajícího v Maďarsku – povinna dočasně netrvat na zaplacení nebo vrátit získané částky. Vlastní zdroje měly být připsány na účet Společenství nejpozději 20. ledna 1999.

60      Pokud jde o úroky z prodlení, Komise připomíná, že podle článku 11 nařízení č. 1552/89 a č. 1150/2000 jsou členské státy povinny zaplatit úroky z prodlení i tehdy, pokud z důvodu jejich nečinnosti již nelze nárok na vlastní zdroje stanovit. Spolková republika Německo tedy byla povinna zaplatit úroky za období od 20. ledna 1999 do 31. října 2005, aniž se tento členský stát mohl dovolávat zásady ochrany svého legitimního očekávání.

61      Spolková republika Německo zaprvé uvádí, že použitelnými ustanoveními jsou ustanovení čl. 32 odst. 1 a 5 protokolu č. 4, a ne ustanovení nařízení č. 1552/89 a č. 1150/2000.

62      Přitom na rozdíl od požadavků stanovených v uvedeném článku závěry maďarských orgánů jasně neuváděly, zda byly vývozní doklady pravé a zda byly dotyčné výrobky původní. Krom toho tyto orgány informovaly o soudním řízení zahájeném společností Magyar Suzuki a omezily se na to, že konečné výsledky kontroly oznámí později.

63      Zadruhé Spolková republika Německo připomíná, že vyšetřovací zpráva UCLAF je výsledkem mise provedené podle nařízení č. 515/97. Jako členský stát, který se uvedené mise neúčastnil, měla Spolková republika Německo – podle bodu 4.5 pokynů Komise k provádění misí Společenství podle nařízení č. 515/97, podle nějž si členské státy, které se mise neúčastní, dříve než zahájí kroky proti dovozcům, vyžádají vyšetřovací zprávu – právo počkat na zprávu z mise, dříve než zahájí řízení o dodatečném výběru. Krom toho, ve svém sdělením v rámci vzájemné pomoci ze dne 27. října 1999 sám OLAF vyzval členské státy, aby své kroky opíraly o uvedenou vyšetřovací zprávu.

64      Zatřetí Spolková republika Německo s odvoláním na rozsudek ze dne 9. února 2006, Sfakianakis (C‑23/04 až C‑25/04, Sb. rozh. s. I‑1265, bod 21), tvrdí, že nebyla oprávněna vybrat clo dříve, než znala výsledek soudních řízení probíhajících v Maďarsku. Promlčení celních dluhů tedy bylo v některých případech neodvratné.

65      Pokud jde o úroky z prodlení, Spolková republika Německo tvrdí, že z důvodu neexistence povinnosti poskytnout vlastní zdroje postrádá tato akcesorická povinnost svůj základ.

66      Podpůrně uvedený členský stát tvrdí, že legitimní očekávání v souvislosti s neplacením úroků z prodlení bylo vyvoláno Komisí, která v dokumentu, který byl distribuován na zasedání výboru pro vlastní zdroje dne 2. července 2003, uvedla, že „platba v předepsaných lhůtách zabrání naúčtování úroků z prodlení“.

67      Krom toho má Spolková republika Německo za to, že – vzhledem k tomu, že nařízení č. 1150/2000 neobsahuje v této souvislosti zvláštní ustanovení – lhůtu pro připsání na účet, pokud částky celního dluhu nebyly vybrány, stanoví Komise. V projednávaném případě Komise stanovila lhůtu pro poskytnutí vlastních zdrojů až v dokumentu ze dne 12. června 2003. Úroky z prodlení proto musí být vypočteny až od uplynutí této lhůty.

 Závěry Soudního dvora

 K poskytnutí vlastních zdrojů

68      Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 16 odst. 1 protokolu č. 4 mají výrobky původem z Maďarska nárok na preferenční zacházení při svém dovozu do Společenství na základě předložení dokladu o původu zboží ve formě osvědčení EUR.1.

69      Aby bylo zajištěno provádění ustanovení uvedeného protokolu, byl vytvořen systém správní spolupráce mezi maďarskými orgány na straně jedné a orgány Společenství a orgány členských států na straně druhé.

70      Tento systém zároveň spočívá na rozdělení úkolů a na vzájemné důvěře mezi celními orgány dotyčného členského státu a Maďarské republiky (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Sfakianakis, bod 21).

71      V rámci tohoto rozdělení úkolů přísluší pravomoc kontrolovat původní charakter výrobků pocházejících z Maďarska maďarským orgánům. Vzhledem k tomu, že tyto orgány jsou pro přímou kontrolu skutečností podmiňujících původ dotyčného zboží nejpovolanější, nesou podle čl. 17 odst. 4 a 5 a čl. 32 odst. 3 protokolu č. 4 zodpovědnost za ověření dodržování pravidel původu při vydávání osvědčení EUR.1, jakož i při kontrolách po propuštění zboží.

72      Systém správní spolupráce zavedený protokolem č. 4 může nicméně fungovat pouze tehdy, uzná-li celní správa státu dovozu posouzení právoplatně provedená orgány státu vývozu (viz výše uvedený rozsudek Sfakianakis, bod 23).

73      V této souvislosti musí orgány státu dovozu jednak uznat platnost osvědčení EUR.1 potvrzujícího maďarský původ výrobků (viz v této souvislosti výše uvedený rozsudek Sfakianakis, bod 37). Krom toho jsou závěry učiněné maďarskými orgány během kontroly po propuštění zboží závazné pro orgány členského státu dovozu.

74      V důsledku toho, pokud maďarské orgány na základě kontroly po propuštění zboží podle čl. 32 odst. 5 protokolu č. 4 jasně uvedou, že dotyčná vozidla nemohou být považována za výrobky pocházející z Maďarska, a dají tedy orgánům státu dovozu informaci, která je dostatečná k tomu, aby dotyčná osvědčení považovaly za odvolaná, nemohou posledně uvedené orgány nadále přiznávat dotyčnému zboží preferenční zacházení stanovené v čl. 16 odst. 1 protokolu č. 4.

75      Krom toho, za těchto okolností jsou orgány členského státu dovozu podle nařízení č. 1550/89 a č. 1150/2000, jakož i podle celního kodexu, povinny zajistit rychlé a účinné poskytnutí vlastních zdrojů Společenství a neprodleně provést dodatečný výběr cla a stanovení s ním spojených vlastních zdrojů.

76      Členské státy jsou totiž povinny stanovit nárok Společenství na vlastní zdroje, jakmile jsou jejich orgány schopny vypočítat částku cla odpovídající celnímu dluhu a určit dlužníka (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 15. listopadu 2005, Komise v. Dánsko, C‑392/02, Sb. rozh. s. I‑9811, bod 61). Uvedené členské státy jsou v důsledku toho povinny tyto nároky zaúčtovat v souladu s podmínkami stanovenými v článku 6 nařízení č. 1552/89 (viz rozsudek ze dne 5. října 2006, Komise v. Nizozemsko, C‑312/04, Sb. rozh. s. I‑9923, bod 61).

77      V projednávaném případě Spolková republika Německo tvrdí, jak bylo uvedeno v bodě 62 tohoto rozsudku, že maďarské orgány jasně neuvedly skutečnost, že vozidla dovezená do Německa nedodržela pravidla původu, a že v důsledku toho byla u dotyčných výrobků povinna zachovat výhodu preferenčního tarifního zařazení.

78      Takový argument nelze přijmout. Jak totiž bylo uvedeno v bodě 35 tohoto rozsudku, po dokončení dodatečné kontroly, o kterou požádaly některé členské státy a Komise, maďarské orgány ve svém dopise ze dne 26. května 1998 jasně uvedly, že vozidla, která byla dovezena do Německa a která byla uvedena v příslušných dokladech a souborech, nedodržela pravidla původu, a daly proto orgánům státu dovozu informace, které jsou dostatečné pro to, aby dotyčná osvědčení považovaly za odvolaná. Tyto závěry byly podle téhož dopisu konečné.

79      V důsledku toho, jak uvádí generální advokátka v bodě 64 svého stanoviska, je nutno konstatovat, že v projednávaném případě ustanovení protokolu č. 4 již nebránilo tomu, aby německé orgány u dotčených výrobků odmítly uplatnění preferenčního sazebního zacházení.

80      Krom toho je nutno konstatovat, že na základě informací poskytnutých maďarskými orgány byly německé orgány schopny určit dlužníky a vypočítat částku celního dluhu.

81      Vzhledem k výše uvedeným úvahám je nutno konstatovat, že po obdržení dopisu Komise ze dne 18. srpna 1998, který obsahoval překlad dopisu maďarských orgánů ze dne 26. května 1998 do německého jazyka, jakož i příslušné doklady a datové soubory, byla Spolková republika Německo povinna ve lhůtě tří měsíců stanovené Komisí provést dodatečné zaúčtování a oznámit dlužníkovi dlužnou částku cla.

82      Jak uvedla generální advokátka v bodě 66 svého stanoviska, okolnost, že to byla Komise, a ne německé orgány, kdo požádal o kontrolu provedenou maďarskými orgány, nijak neovlivňuje povinnost orgánů státu dovozu podřídit se konečnému výsledku uvedené kontroly. Jak Soudní dvůr rozhodl v bodě 31 výše uvedeného rozsudku Sfakianakis, tato kontrola může být provedena nejen na žádost orgánů státu dovozu, nýbrž i na žádost služeb Komise, jíž v souladu s článkem 211 ES přísluší dbát na správné uplatňování dohody o přidružení EHS-Maďarsko a jejích protokolů.

83      Krom toho na rozdíl od toho, co tvrdí Spolková republika Německo, prodlení při poskytnutí dotčeného cla nemůže být za okolností projednávaného případu odůvodněno čekáním na další informace ze strany maďarských orgánů nebo na konečné rozhodnutí v soudním řízení, které v Maďarsku zahájila společnost Magyar Suzuki, a už vůbec ne čekáním na závěrečnou zprávu z vyšetřování, které současně prováděla UCLAF.

84      Zaprvé, jak uvedla generální advokátka v bodu 67 svého stanoviska, i když maďarské orgány ve svém dopise ze dne 26. května 1998 uvedly, že členským státům, které na základě protokolu č. 4 požádaly o kontrolu osvědčení EUR.1 po propuštění zboží, zašlou individuální odpovědi, je totiž nesporné, že německé orgány nepatří k těm orgánům, které o provedení takovéto kontroly požádaly, a nemohou proto tvrdit, že takovouto odpověď očekávaly.

85      Dále, pokud jde o argument Spolkové republiky Německo vycházející z výše uvedeného rozsudku Sfakianakis, podle kterého nebyla oprávněna vybrat clo dříve, než znala výsledek soudních řízení probíhajících v Maďarsku, je třeba připomenout, že ve věci, ve které byl vydán uvedený rozsudek, se jednalo o dodatečný výběr cla řeckými orgány u dovozů vozidel značky Suzuki uskutečněných v roce 1995 z Maďarska. Tento výběr byl založen na závěrech kontroly osvědčení EUR.1 provedené maďarskými orgány po propuštění zboží na základě protokolu č. 4, které byly pozměněny na základě rozhodnutí maďarských soudů.

86      V těchto souvislostech Soudní dvůr v bodě 43 výše uvedeného rozsudku Sfakianakis konstatoval, že třebaže rozhodnutí orgánů státu vývozu, jež původně vydaly osvědčení EUR.1, nebyla odvolána nebo zrušena, brání užitečný účinek zrušení cel stanoveného v dohodě o přidružení EHS-Maďarsko tomu, aby celní orgány státu dovozu vydaly předtím, než jim bude sdělen konečný výsledek žalob podaných proti závěrům kontroly po propuštění zboží, správní rozhodnutí ukládající zaplacení cla.

87      Nicméně, jak uvedla generální advokátka v bodech 56 a 57 svého stanoviska, toto zjištění bralo v potaz skutečnost, že v rámci věci, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Sfakianakis, řecké orgány nedisponovaly dostatečnými informacemi, aby se mohly domnívat, že dotčená osvědčení EUR.1 byla odvolána. Z bodu 41 uvedeného rozsudku totiž vyplývá, že maďarské orgány výslovně upozornily řecké orgány, že osvědčení EUR.1 týkající se vozidel, jejichž cizí původ byl formálně uznán výrobcem, byla odvolána. Naopak, nic takového neuvedly v souvislosti s osvědčeními, která byla předmětem soudního sporu, a jak vyplývá z bodu 11 uvedeného rozsudku, požádaly dokonce příslušné řecké orgány, aby s vybráním cla posečkaly.

88      Je nutno konstatovat, že v projednávané věci tomu tak není. Maďarské orgány totiž ve svém dopise ze dne 26. května 1998 jasně uvedly, že dotyčná vozidla nemohou být považována za výrobky pocházející z Maďarska, a daly tedy orgánům státu dovozu informace, které jsou dostatečné k tomu, aby dotyčná osvědčení považovaly za odvolaná. Nicméně, jak již bylo připomenuto v bodě 73 tohoto rozsudku, závěry kontrol provedených orgány státu vývozu po propuštění zboží jsou pro orgány státu dovozu závazné. V důsledku toho, na rozdíl od toho, co tvrdí Spolková republika Německo, skutečnost, že maďarské orgány rovněž upozornily na existenci žaloby podané proti závěrům kontroly po propuštění zboží, nemůže mít vliv na povinnost německých orgánů zaúčtovat a sdělit dotčený celní dluh, jakož i stanovit příslušné vlastní zdroje.

89      Konečně vzhledem k tomu, že konečné potvrzení o nedodržení pravidel původu vydané maďarskými orgány představovalo dostatečný základ pro to, aby německé orgány zahájily řízení o výběru dotčených celních dluhů, tyto orgány se k odůvodnění prodlení při výběru a poskytování příslušných vlastních zdrojů nemohou dovolávat toho, že UCLAF nezaujala stanovisko, a zejména neexistence závěrečné vyšetřovací zprávy z kontrolní mise v Maďarsku, kterou v souvislosti se stejnými dovozy a v přímé souvislosti s kontrolou provedenou maďarskými orgány po propuštění zboží provedla sama UCLAF.

90      Krom toho argumentaci Spolkové republiky Německo, podle níž sám OLAF sdělením v rámci vzájemné pomoci ze dne 27. října 1999 vyzval členské státy, aby své kroky opíraly o vyšetřovací zprávu UCLAF, nelze přijmout. Jak připomněla generální advokátka v bodech 90 a 91 svého stanoviska, uvedený členský stát se při formulaci této argumentace opíral o restriktivní výklad tohoto sdělení, aniž zohlednil kontext, ve kterém bylo toto sdělení vypracováno.

91      Je totiž třeba připomenout, že v návaznosti na soudní rozhodnutí vydaná vnitrostátními soudy maďarské orgány pozměnily svůj názor, pokud jde o nedodržení pravidel původu u vyvážených vozidel. V této souvislosti OLAF svým sdělením v rámci vzájemné pomoci ze dne 27. října 1999 vyjádřil svůj nesouhlas s názorem uvedených orgánů a vyzval dotyčné členské státy, aby pokračovaly ve výběru dotčeného cla. OLAF se odvolal na závěry kontroly provedené UCLAF pouze proto, aby podpořil své stanovisko.

92      Krom toho je třeba poukázat na to, že výběr dotčeného cla německými orgány po obdržení stanoviska maďarských orgánů, které konstatovalo nedodržení pravidel původu, nebyl způsobilý nezvratně ovlivnit zájmy dlužníků. Celní orgány totiž byly jednak oprávněny poskytnout dlužníkům ulehčení platby podle článků 224 až 230 celního kodexu. Dále pak, pokud se následně ukáže, že částka cla nebyla ze zákona dlužná, celní orgány jsou podle článku 236 celního kodexu povinny provést vrácení. V této souvislosti je důležité upřesnit, že v projednávané věci německé orgány, které provedly výběr před oznámením rozhodnutí maďarských soudů a nového stanoviska orgánů státu vývozu, skutečně provedly vrácení cla, které nebylo ze zákona dlužné.

 K úrokům z prodlení

93      Z ustálené judikatury vyplývá, že povinnosti stanovit vlastní zdroje Společenství, tyto zdroje připsat na účet Komise v předepsaných lhůtách a zaplatit úroky z prodlení jsou vzájemně neoddělitelné; tyto úroky jsou splatné bez ohledu na důvod prodlení, ve kterém byly tyto zdroje připsány na účet Komise (viz zejména rozsudky ze dne 21. září 1989, Komise v. Řecko, 68/88, Recueil, s. 2965, bod 17; ze dne 12. června 2003, Komise v. Itálie, C‑363/00, Recueil, s. I‑5767, bod 43 a 44, jakož i ze dne 22. ledna 2009, Komise v. Portugalsko, C‑150/07, bod 62).

94      Na základě článku 11 nařízení č. 1552/89 v případě jakéhokoli prodlení v poukázání částek na účet uvedený v čl. 9 odst. 1 téhož nařízení zaplatí dotyčný členský stát úroky za celou dobu prodlení (viz rozsudky ze dne 14. dubna 2005, Komise v. Nizozemsko, C‑460/01, Sb. rozh. s. I‑2613, bod 91, a ze dne 19. března 2009, Komise v. Itálie, C‑275/07, Sb. rozh. s. I‑2005, bod 66).

95      Krom toho ze znění uvedeného článku 11 vyplývá, že prodlení při poskytnutí vlastních zdrojů není závislé na lhůtě stanovené Komisí pro poskytnutí uvedených zdrojů, jako je lhůta uvedená v bodě 67 tohoto rozsudku.

96      Je rovněž třeba odmítnout argument Spolkové republiky Německo, podle něhož měla legitimní důvody očekávat, že nebude platit úroky z prodlení.

97      Jak totiž uvedla generální advokátka v bodech 112 až 114 svého stanoviska, vzhledem k jasným a přesným ustanovením článku 10 a 11 nařízení č. 1552/89, nejednoznačnému obsahu dokumentu z jednání ze dne 12. června 2003, významné částce dlužných úroků, jakož i vzhledem k celkovým souvislostem této věci se Spolková republika Německo nemohla domnívat, že dostala přesná, nepodmíněná a shodující se ujištění, která by byla způsobilá u ní vyvolat legitimní očekávání.

98      Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že Spolková republika Německo tím, že navzdory obdržení sdělení v rámci vzájemné pomoci nechala promlčet pohledávky z cla, odvedla dlužné vlastní zdroje za tyto pohledávky příliš pozdě a odmítla zaplatit příslušné úroky z prodlení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 2, 6 a 9 až 11 nařízení č. 1552/89, jakož i z týchž článků nařízení č. 1150/2000.

 K nákladům řízení

99      Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Spolková republika Německo neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

1)      Spolková republika Německo tím, že navzdory obdržení sdělení v rámci vzájemné pomoci nechala promlčet pohledávky z cla, odvedla dlužné vlastní zdroje za tyto pohledávky příliš pozdě a odmítla zaplatit příslušné úroky z prodlení, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 2, 6 a 9 až 11 nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1552/89 ze dne 29. května 1989, kterým se provádí rozhodnutí 88/376/EHS, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství, jakož i z týchž článků nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 ze dne 22. května 2000, kterým se provádí rozhodnutí 94/728/ES, Euratom o systému vlastních zdrojů Společenství.

2)      Spolkové republice Německo se ukládá náhrada nákladů řízení.

Podpisy.

---

* Jednací jazyk: němčina.