Tento dokument je výňatkem z internetových stránek EUR-Lex
Dokument 62004CC0525
Opinion of Advocate General Kokott delivered on 1 February 2007.#Kingdom of Spain v Commission of the European Communities.#Appeal - State aid - Non-recovery of contributions, default surcharges and interest owed - Admissibility - Private creditor test.#Case C-525/04 P.
Stanovisko generální advokátky - Kokott - 1 února 2007.
Španělské království proti Komisi Evropských společenství.
Kasační opravný prostředek - Státní podpory - Nevymáhání dlužných příspěvků, poplatků z prodlení a úroků - Přípustnost - Kritérium soukromého věřitele.
Věc C-525/04 P.
Stanovisko generální advokátky - Kokott - 1 února 2007.
Španělské království proti Komisi Evropských společenství.
Kasační opravný prostředek - Státní podpory - Nevymáhání dlužných příspěvků, poplatků z prodlení a úroků - Přípustnost - Kritérium soukromého věřitele.
Věc C-525/04 P.
Sbírka rozhodnutí 2007 I-09947
Identifikátor ECLI: ECLI:EU:C:2007:73
STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
JULIANE KOKOTT
přednesené dne 1. února 2007(1)
Věc C‑525/04 P
Španělské království
proti
Lenzing AG
Vedlejší účastnice řízení:
Komise Evropských společenství
„Kasační opravný prostředek – Článek 87 odst. 1 ES – Přípustnost – Osobní dotčení – Podstatný zásah do postavení na trhu – Kritérium soukromého věřitele – Prodlení dlužníka – Zjevně nesprávné posouzení Komise“
I – Úvod
1. Projednávaný případ se vrací k řízení o státní podpoře Komise proti Španělskému království, které poskytlo španělskému výrobci vláken z celulózy Sociedad nacional de Industrias y Aplicaciones de Celulosa Española SA (dále jen „Sniace“) řadu výhod. Komise nakonec ve svých dvou rozhodnutích konstatovala, že žádné z těchto opatření nelze považovat za státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES.
2. Na základě žaloby rakouského výrobce vláken z celulózy Lenzing AG proti těmto dvěma rozhodnutím Komise ze dne 28. října 1998(2) a ze dne 20. září 2000(3) Soud prvního stupně tato rozhodnutí rozsudkem ze dne 21. října 2004 ve věci T‑36/99(4) částečně zrušil.
3. Soudní dvůr se nyní zabývá kasačním opravným prostředkem Španělského království proti prvoinstančnímu rozsudku. Toto řízení vyvolává v podstatě dvě otázky.
4. Zaprvé je nutné na úrovni přípustnosti objasnit, zda Lenzing byla jako soutěžitel osobně dotčena rozhodnutími Komise ve smyslu čl. 230 odst. 4 ES. Je nutné zkoumat, zda je soutěžní postavení takového podniku vytýkanými státními podporami podstatně zasaženo.
5. Zadruhé jde v projednávané věci o otázku, zda dochází ke zvýhodnění podniku, pokud veřejné subjekty, které s tímto podnikem nejprve uzavřely dohody o novém splátkovém kalendáři a odkladu splacení, které podnik v následující době nedodržel, nečiní žádné kroky k vymáhání pohledávky. Pro zodpovězení této otázky je nutné upřesnit kritérium soukromého věřitele. V této souvislosti Komise napadá rozsah přezkumu provedeného Soudem prvního stupně, co se týče výkladu a použití tohoto kritéria Komisí.
II – Skutkový stav a řízení
A – Skutkový stav
6. Podle rozsudku Soudu prvního stupně napadeného kasačním opravným prostředkem je skutkový stav, který je základem tohoto řízení, následovný(5):
„8 Lenzing AG (dále jen žalobkyně) je rakouská společnost, která vyrábí a uvádí na trh vlákna z celulózy (viskózy, modalu a lyocellu).
9 Sniace, SA […] je španělská společnost, která vyrábí celulózu, papír, vlákna z viskózy, syntetická vlákna a vlákna ze sulfátu sodného. […]
10 V březnu 1993 prohlásily španělské soudy zastavení plateb Sniace, která byla již několik let v hospodářských a finančních obtížích. V říjnu 1996 uzavřeli soukromí věřitelé Sniace dohodu, podle které přeměnili 40 % svých pohledávek za touto společností na akcie této společnosti; tato dohoda vedla ke zrušení zastavení plateb. Veřejní věřitelé Sniace se rozhodli neúčastnit se této dohody, když využili svého práva zdržet se.
11 Dne 5. listopadu 1993 a 31. října 1995 uzavřela Sniace s Fondo de Garantía Salarial (Záruční mzdový fond, dále jen „Fogasa“) dohody týkající se splácení nedoplatků mezd, platů a náhrad, které vyplatil Fogasa zaměstnancům Sniace. První dohoda stanovila splácení částky 897 652 789 ESP zvýšené o 465 055 911 ESP úroků vypočítaných podle zákonné úrokové sazby ve výši 10 % pololetními splátkami po dobu osmi let (dále jen „dohoda ze dne 5. listopadu 1993“). Druhá dohoda stanovila splácení částky 229 424 860 ESP zvýšené o 110 035 018 ESP úroků vypočítaných podle zákonné úrokové sazby ve výši 9 % pololetními splátkami po dobu osmi let (dále jen „dohoda ze dne 31. října 1995“). Za účelem zajištění pohledávek Fogasa zřídila Sniace ve prospěch Fogasa dne 10. srpna 1995 zástavní právo ke dvěma ze svých nemovitostí. V červnu 1998 činila částka splacená Sniace v rámci těchto dvou dohod 186 963 594 ESP.
12 Dne 8. března 1996 Tesorería general de la Seguridad Social (Hlavní finanční správa sociálního zabezpečení, dále jen „HFSSZ“) uzavřela se Sniace dohodu o stanovení splátkového kalendáře pro splácení jejího dlužného pojistného na sociální zabezpečení v celkové výši 2 903 381 848 ESP, týkající se období od února 1991 do února 1995 (dále jen „dohoda ze dne 8. března 1996“). Tato dohoda upravila splácení této částky zvýšené o úroky vypočítané podle zákonné úrokové sazby ve výši 9 % v 96 měsíčních splátkách až do března 2004. Tato dohoda byla změněna dohodou ze dne 7. května 1996, která upravila odložení splátek po dobu jednoho roku, splácení v 84 měsíčních splátkách a použití zákonné úrokové sazby ve výši 9 % (dále jen „dohoda ze dne 7. května 1996“). Jelikož tyto dohody nebyly Sniace dodrženy, byly nahrazeny novou dohodou uzavřenou dne 30. září 1997 mezi touto společností a HFSSZ (dále jen „dohoda ze dne 30. září 1997“). Splácení se týkalo částky 3 510 387 323 ESP, odpovídající nedoplatkům pojistného na sociální zabezpečení za období od února 1991 do února 1997, přičemž tato částka byla zvýšena o poplatky z prodlení ve výši 615 056 394 ESP, a ke splacení muselo dojít v průběhu deseti let. Během prvních dvou let měly být uhrazeny pouze úroky vypočítané podle roční sazby ve výši 7,5 %, zatímco během následujících let se splátky měly týkat jistiny a úroků. V dubnu 1998 Sniace v rámci dohody ze dne 30. září 1997 splatila 216 118 863 ESP.“
7. Na základě stížnosti Lenzing provedla Komise přezkum tohoto a dalšího opatření ve prospěch Sniace podle čl. 88 odst. 2 ES, jehož předmětem byla otázka, zda se jednalo o podpory zakázané podle článku 87 ES. V rozhodnutí ze dne 28. října 1998 Komise konstatovala, že dohody HFSSZ a Fogasa se Sniace jsou podpory neslučitelné se společným trhem v rozsahu, v němž se zákonná úroková sazba, kterou je třeba podle dohod použít, nachází pod tržní úrokovou sazbou a nařídila její vrácení.
8. Následně byl vydán rozsudek Tubacex(6), v němž Soudní dvůr v zásadě konstatoval, že použití zákonné úrokové sazby nelze považovat za podporu. Následně Komise změnila dalším rozhodnutím ze dne 20. září 2000 své – vzhledem k žalobě Lenzing a žalobě Španělska dosud nepravomocné – první rozhodnutí, v němž určila, že také dohody HFSSZ a Fogasa se Sniace nejsou podporami, jejichž vrácení by bylo nutné vyžadovat.
B – Napadený rozsudek
9. Návrhem došlým kanceláři Soudu prvního stupně dne 11. února 1999 podala žalobkyně žalobu na částečné zrušení rozhodnutí ze dne 28. října 1998. Žalobkyně tuto žalobu později rozšířila i na znění rozhodnutí ze dne 20. září 2000.
10. Komise navrhovala, aby byla žaloba zamítnuta jako nepřípustná nebo každopádně jako neodůvodněná. Španělskému království bylo povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Komise.
11. Soud v napadeném rozsudku čl. 1 odst. 1 rozhodnutí Komise 1999/395/ES ze dne 28. října 1998, ve znění rozhodnutí Komise 2001/43/ES ze dne 20. září 2000, zrušil. Podle názoru Soudu se neměla Komise domnívat, že se španělské orgány chovaly jako soukromí věřitelé. Soukromí věřitelé by ve srovnatelné situaci netolerovali, že Sniace nedodržovala dohody o novém splátkovém kalendáři.
C – Kasační opravný prostředek
12. Svým kasačním opravným prostředkem, který byl doručen do kanceláře Soudního dvora dne 27. prosince 2004, tak Španělské království navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil rozsudek Soudu prvního stupně v plném rozsahu,
– v nově vydaném rozsudku vyhověl všem jeho návrhovým žádáním, která byla vznesena v prvním stupni,
– uložil odpůrci podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu náhradu nákladů řízení.
13. Komise podporuje kasační opravný prostředek Španělska a navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zrušil napadený rozsudek v plném rozsahu,
– vyhověl návrhovým žádáním, která Komise předložila v prvním stupni,
– uložil žalobkyni v prvním stupni náhradu nákladů řízení o tomto opravném prostředku.
14. Lenzing AG naproti tomu navrhuje, aby Soudní dvůr:
– zamítl kasační opravný prostředek Španělského království,
– uložil navrhovateli náhradu nákladů řízení, které vynaložila odpůrkyně.
III – Posouzení
15. V kasačním opravném prostředku Španělské království a Komise uvádějí dva důvody kasačního opravného prostředku. Zaprvé, že Soud prvního stupně provedl nesprávné právní posouzení, že Lenzing je osobně dotčená napadenými rozhodnutími, a že je tudíž aktivně legitimována k podání žaloby(7). Zadruhé měl Soud nesprávně vyložit a použít kritérium soukromého věřitele(8).
A – K přípustnosti spisu Lenzing ze dne 20. června 2005
16. Předtím než bude možné posoudit kasační opravný prostředek, je nutné se krátce zabývat tím, zda lze zohlednit spis Lenzing ze dne 20. června 2005 doručený Soudu dne 20. července 2005. Tímto spisem Lenzing s odkazem na čl. 117 odst. 2 jednacího řádu předložila repliku na kasační odpověď Komise. Podle tohoto ustanovení mohou účastníci řízení (poprvé) předložit repliku na kasační odpověď, která obsahuje vzájemný kasační opravný prostředek, aniž by byl nutný souhlas předsedy Soudního dvora.
17. V projednávaném případě není však nutné zkoumat, zda Komise skutečně podala vzájemný kasační opravný prostředek nebo pouze přednesla další argumenty, které podporují kasační opravný prostředek Španělska. Předseda totiž následně v souladu s čl. 117 odst. 1 jednacího řádu povolil repliku Španělska a dupliku Lenzing a Komise. Vzhledem k tomu, že spis Lenzing došel před uplynutím stanovené lhůty, je v důsledku toho v každém případě přípustný a lze jej zohlednit. Totéž platí pro dupliku Lenzing, která došla do kanceláře Soudního dvora ve stanovené lhůtě dne 20. prosince 2005 a v plném rozsahu se týkala spisu ze dne 20. června 2005.
B – K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku: osobní dotčení žalobkyně v prvním stupni
18. Prvním důvodem kasačního opravného prostředku Španělské království a Komise uplatňují, že se Soud dopustil nesprávného právního posouzení, když se domníval, že Lenzing byla ve smyslu čl. 230 odst. 4 ES osobně dotčena napadenými rozhodnutími Komise.
1. K předpokladům osobního dotčení
19. Podle ustálené judikatury mohou jiné právní subjekty než adresáti rozhodnutí uplatňovat osobní dotčení ve smyslu čl. 230 odst. 4 Smlouvy pouze tehdy, pokud jsou dotyčným aktem zasaženy z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím je individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí(9).
20. Předpoklady pro osobní dotčení soutěžitelů příjemce podpory se v právu o státních podporách výrazně liší podle toho, v jakém stádiu řízení a s jakým cílem je žaloba podána.
21. Soudní dvůr nedávno v rozsudku ARE shrnul za jakých podmínek mohou (potenciální) soutěžitelé příjemce podpory podat žalobu proti rozhodnutím Komise, pokud Komise neshledá opatření členského státu závadnými, aniž by zahájila formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 ES(10). V tomto ohledu existují dvě možnosti žaloby: jednak může žaloba směřovat k vynucení formálního vyšetřovacího řízení a jednak může meritorně napadat rozhodnutí Komise.
22. Pokud žaloba směřuje k vynucení formálního vyšetřovacího řízení, protože soutěžitelé příjemce podpory mohou v tomto řízení uplatnit práva spojená s vedlejším účastenstvím, stačí, jsou-li žalobci osobami, podniky nebo sdruženími případně zasaženými ve svých zájmech, tj. zejména podniky soutěžícími s příjemci této podpory a profesními organizacemi(11). Aktivní legitimace k podání žaloby je potud relativně široká, aby zachovala v rámci formálního řízení podle čl. 88 odst. 2 ES zaručená procesní práva potenciálních soutěžitelů příjemce podpor(12).
23. Jinak je tomu v případě, kdy žaloba směřuje k meritornímu zrušení sporného rozhodnutí vydaného bez formálního vyšetřovací řízení. Potom nestačí, že lze žalobce považovat za osobu dotčenou ve smyslu čl. 88 odst. 2 ES. Žalobce pak musí prokázat, že je osobně dotčen. To předpokládá, že je jeho postavení na trhu podstatným způsobem zasaženo režimem podpor, který je předmětem sporného rozhodnutí(13).
24. Toto přísnější kritérium platí také po provedení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 88 odst. 2 ES. V tomto případě se schválení podpory na základě formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 88 odst. 2 ES podle rozsudku Cofaz osobně dotýká žalujícího soutěžitele příjemce podpor, pokud hrál tento soutěžitel v rámci tohoto řízení aktivní roli a pokud je jeho postavení na trhu podstatným způsobem zasaženo režimem podpor, který je předmětem napadeného rozhodnutí(14). Toto kritérium je kritériem, na základě něhož je nutné posoudit osobní dotčení Lenzing.
25. V projednávaném případě je účast Lenzing na řízení mimo jakoukoli pochybnost. Vzhledem k tomu není nutné se zabývat tím, zda Soud vycházel v jiných řízeních právem z toho, že osobní dotčení je možné také bez účasti na řízení(15).
26. Španělsko a Komise naopak pochybují o tom, že opatření ve prospěch Sniace podstatně zasáhla postavení Lenzing na trhu.
2. K důkaznímu břemenu, pokud jde o podstatný zásah
27. Komise nejprve namítá, že Soud nesprávně posoudil důkazní břemeno v rámci žaloby, týkající se státních podpor, podané soutěžitelem příjemce podpor. Žalobce nese totiž důkazní břemeno, co se týče přípustnosti jeho žaloby.
28. Podle napadeného rozsudku stačí, když soutěžitel příjemce podpor uvede relevantním způsobem důvody, pro něž může rozhodnutí Komise poškodit jeho legitimní zájmy tím, že se podstatným způsobem dotkne jeho postavení na předmětném trhu(16).
29. Na rozdíl od názoru Komise v tom nelze spatřovat chápání důkazního břemene, jež by se lišilo od rozsudku Cofaz. Sice platí, že v jiných rozhodnutích – alespoň v příslušném francouzském znění – je namísto pouhého uvedení („indiquer“) vyžadován důkaz („démontrer“)(17). Nicméně z toho nevyplývá, že Soud z – také v rozsudku Cofaz použitého(18) – výrazu „uvedení“ vyvozoval v napadeném rozsudku nižší požadavky než z výrazu „důkaz“. Soud spíše na základě nepopřeného, a tedy pravdivého vylíčení skutkového stavu konstatoval podstatný zásah do postavení Lenzing na trhu.
3. K námitce hypotetického přezkumu
30. Komise se rovněž mýlí, jestliže shledává přezkum Soudu hypotetickým. Zjištění zásahu do postavení na trhu prostřednictvím vyplacené podpory obsahuje totiž nutně hypotetické prvky, neboť platí, že je nutné porovnat skutečnou situaci se situací, která by nastala, pokud by podpory nebyly vyplaceny(19). Konkrétní Komisí vyžadované tržní údaje, jež by se týkaly situace, v níž by nebyla podpora vyplacena, neexistují.
4. K podstatnosti zásahu
31. První důvod kasačního opravného prostředku směřuje v podstatě proti určení, že zásah do postavení Lenzing na trhu je podstatný.
32. Soud konstatuje, že Lenzing uvedla relevantním způsobem důvody, pro něž mohlo napadené rozhodnutí prostřednictvím podstatného zásahu do jejího postavení na trhu poškodit její legitimní zájmy. Soud se přitom opíral o činnosti Lenzing a Sniace na trhu s vlákny z viskózy, který se vyznačuje omezeným počtem výrobců, čilou hospodářskou soutěží a značnou nadměrnou kapacitou. Nelze vyloučit, že Sniace mohla na základě podpor prodávat své výrobky za nižší ceny než její soutěžitelé.
33. Podle názoru Soudu je zejména irelevantní, zda Lenzing mohla ve sporném období dosáhnout dobrých výsledků a zlepšit své postavení na trhu. Podstatné dotčení postavení dotčené osoby na trhu se totiž nemusí nezbytně projevovat snížením její ziskovosti, snížením jejího podílu na trhu nebo vykázáním ztrát z podnikání. Rozhodující je, zda by se zúčastněná osoba nacházela ve výhodnějším postavení, kdyby rozhodnutí, jehož zrušení navrhuje, neexistovalo. Tato situace může platně pokrýt případ, kdy na straně žalobkyně vznikne ušlý zisk z důvodu poskytnutí zvýhodnění jednomu z jejích soutěžitelů veřejnými orgány(20).
34. Kritika Španělska a Komise se váže k tomuto poslednímu bodu. Dominantní postavení Lenzing na trhu s vlákny z viskózy a její dobrá hospodářská situace vylučují podle nich podstatný zásah do jejího postavení na trhu prostřednictvím podpor ve prospěch Sniace.
35. Španělsko zvláště zdůrazňuje, že účinky podpor ve prospěch Sniace na postavení Lenzing na trhu nebyly dostatečně přesně formulovány. Pokud Soud předpokládá ušlý zisk, musel by být vymezen a konkretizován. Každopádně ušlý zisk sám o sobě nepostačuje k tomu, aby prokázal podstatný zásah do postavení na trhu.
36. Komise se k této argumentaci plně připojuje a rozvádí ji. Přípustnost žaloby v oblasti hospodářské soutěže předpokládá důkaz podstatného, konkrétního a osobního zasažení bezprostředně vyvolaného spornými podporami.
37. Tento důvod kasačního opravného prostředku vyvolává v podstatě otázku, za jakých okolností je ve smyslu rozsudku Cofaz podstatně zasaženo („substantiellement affectée“) postavení na trhu. Španělsko a Komise tvrdí, že se musí jednat o významné ztráty soutěžitele.
38. Pro tento názor však neexistuje základ ani v judikatuře ani ve psaném právu. Jak bude ukázáno později, naopak dostačuje, když by se situace žalujícího soutěžitele bez existence podpory vyvíjela konkrétně zjistitelným způsobem lépe.
39. Charakteristický znak podstatného zásahu slouží k identifikaci soutěžitelů, kteří jsou prostřednictvím schválené podpory individualizováni tak, že splňují podmínky přípustnosti uvedené v rozsudku Plaumann(21). Aktivně legitimovaní soutěžitelé jsou tak prostřednictvím podpory zvláštním způsobem vymezeni a individualizováni obdobným způsobem jako adresát napadeného rozhodnutí. Tento individualizující účinek odlišuje podstatný zásah do postavení na trhu, jež podle rozsudku Cofaz aktivně legitimuje k podání žaloby, od v tomto smyslu nepodstatného zásahu.
40. Každá výhoda poskytovaná selektivně určenému subjektu na trhu v zásadě zasahuje do postavení na trhu všech soutěžitelů, kteří zvýhodněni nejsou. To platí především pro státní podpory uváděné Lenzing. Jejich postavení na trhu je však ovlivněno také mnoha jinými pozitivními nebo negativními okolnostmi. Pouhá okolnost, že podpora může mít určitý vliv na soutěžní vztahy na relevantním trhu, tak nemůže postačovat k tomu, aby byl každý hospodářský subjekt, který je v jakémkoliv soutěžním vztahu k podniku, který má prospěch z předmětného opatření, považován za osobně dotčený tímto opatřením(22).
41. Takový účinek podpory, jež individualizuje soutěžitele příjemce podpory, lze naopak předpokládat pouze tehdy, když podpora zvýhodňuje jejího příjemce vůči jeho soutěžiteli takovým způsobem, že tento faktor zaujímá zvláštní postavení. Toto zvláštní postavení musí soudu Společenství umožnit odlišit účinky výhody pro příjemce od ostatních okolností ovlivňujících postavení žalujícího soutěžitele na trhu a přisoudit jim váhu, kterou mají pro tohoto soutěžitele. Formulaci Soudu v usnesení Deutsche Post a DHL lze tedy chápat tak, že žalobce musí doložit stupeň zásahu do svého postavení na trhu(23).
42. Komise tedy právem zdůrazňuje, že podstatný zásah do postavení žalujícího soutěžitele na trhu nesmí být zaměňován s – podle okolností pouze hrozícím – narušením soutěže ve smyslu článku 87 ES, které je jedním ze znaků zakázané podpory. Zákaz poskytování podpor není totiž omezen na podpory, jejichž účinek narušující hospodářskou soutěž určité soutěžitele individualizuje(24).
43. Proto není nutné se zabývat tím, jakým způsobem je nutné prokázat, zda je postavení na trhu podstatným způsobem dotčeno. Zejména není relevantní, zda se situace žalujícího soutěžitele vyvíjela pozitivně nebo negativně. Jak pozitivní tak i negativní vývoj podniku jako celku může záviset rozhodně na zcela jiných faktorech, takže podpory ve prospěch jiných podniků negativní vývoj pouze posilují, respektive pozitivní vývoj oslabují. Rozhodujícím může tedy být pouze to, zda by se situace žalujícího soutěžitele bez existence podpory vyvíjela konkrétně zjistitelným způsobem lépe.
44. Proto je nutné zkoumat strukturu příslušného trhu a účinek údajné podpory(25). Na trzích s velkým počtem subjektů – např. všechny zemědělské a lesnické podniky Společenství(26) – je spíše nepravděpodobné, že jednotliví soutěžitelé jsou prostřednictvím podpor ve prospěch jiných podniků podstatným způsobem dotčeni. Postavení jednotlivých subjektů na trhu je totiž ovlivněno jednáním velkého počtu jiných subjektů. Výhody ve prospěch jednoho z těchto subjektů tak mohou mít stěží identifikovatelné účinky na jeho soutěžitele(27).
45. I v případě trhů s malým počtem subjektů, ale s relativně roztříštěnou poptávkou může být pro soutěžitele obtížné doložit podstatné účinky podpory. Jinak je tomu, pokud subjekt může na tak malém trhu na základě podpory podstatně rozšířit svou produkci(28).
46. Obdobně je tomu v projednávaném případě. Na trhu s viskózou je relativně málo subjektů. Na tomto trhu mimoto existovaly během sporného období nadměrné kapacity a podpora umožnila jednomu z tržních subjektů, Sniace, přežít. Podpora tedy nevyvolala sice žádné zvýšení kapacit, avšak i nadále trvající využívání existujících kapacit, které by jinak odpadly, má na trhu s malým počtem subjektů a nadměrnými kapacitami zvláště významné účinky na postavení soutěžitelů na trhu. Tito soutěžitelé by totiž v případě odpadnutí těchto kapacit pravděpodobně získali odpovídající podíly na trhu nebo by alespoň mohli při zmenšení nabídky dosáhnout vyšších cen.
47. Komise přitom poskytla Soudu vysvětlení pro to, že se Lenzing vůbec nenacházela v situaci, kdy by mohla využít výpadek Sniace. Zatímco Sniace prodávala podle zjištění Soudu své výrobky za ceny nižší, než byly ceny jejích evropských soutěžitelů(29), Lenzing oznámila „svou vzrůstající nezávislost na tlaku cen na světovém trhu“, jakož i nezbytnost dovozu za účelem uspokojení poptávky(30). Také sama Lenzing uvádí, že její kapacity byly v prvním pololetí roku 1996 zcela vytíženy(31). Mimoto tlak na ceny podle Komise nevyvolávala pouze sama Sniace, ale také asijští výrobci.
48. V tomto ohledu je nutné nejprve připomenout, že kasační opravný prostředek je podle článku 225 ES a čl. 58 odst. 1 statutu Soudního dvora omezen na právní otázky. Pouze Soud je proto příslušný ke zjištění a posouzení relevantních skutkových okolností, jakož i k posouzení důkazů. Posouzení těchto skutkových okolností a důkazů tedy nepředstavuje, s výhradou případu, kdy by došlo k jejich zkreslení, právní otázku, která podléhá jako taková přezkumu Soudního dvora v rámci opravného prostředku(32).
49. Zda Lenzing dostatečně prokázala, že by výpadek Sniace zlepšil její postavení na trhu, je přitom otázka týkající se skutkových okolností, která v zásadě nepodléhá kontrole Soudního dvora.
50. Také zkreslení skutkového stavu není zjevné. Okolnosti uváděné Komisí totiž zpochybňují nanejvýše přechodně podstatný zásah do postavení Lenzing na trhu. I v případě, že Lenzing vzhledem k nedostatku vlastních kapacit nemohla okamžitě převzít podíly Sniace na trhu, lze se na základě jejího nadprůměrného rozvoje v předešlých letech domnívat, že Lenzing mohla ve střednědobém výhledu získat alespoň část podílů Sniace na trhu.
51. Co se týče vlivu nadále trvající existence Sniace na ceny, opírá se Soud v bodě 88 právem o odborný článek, který předložila sama Komise, podle něhož Sniace vykonává negativní vliv na ceny, který překračuje její nízkou kapacitu z hlediska postavení na trhu. Navzdory dalším vlivům, jako například asijské konkurenci, by tento negativní vliv v případě výpadku Sniace odpadl.
52. Soudní dvůr proto mohl, aniž by byl zkreslen skutkový stav, vycházet z toho, že nejvýznamnější soutěžitel na tomto trhu, Lenzing, by bez podpory Sniace mohl dosáhnout větších příjmů, respektive že z důvodu podpory utrpěl výpadky příjmů. Tyto výpadky nejsou sice vyčísleny, avšak toto vyčíslení není ani možné ani nezbytné. Je totiž – alespoň podle daných informací – zjevné, že přežití Sniace má ve srovnání s ostatními okolnostmi ovlivňujícími postavení Lenzing na trhu zvláštní význam.
53. Soud tedy správně konstatoval, že Lenzing byla rozhodnutím Komise individualizována. Námitky Španělska a Komise v tomto ohledu tedy neobstojí, a tento důvod kasačního opravného prostředku je tak nutné odmítnout.
C – K druhému důvodu kasačního opravného prostředku: kritérium soukromého věřitele
54. Druhým důvodem kasačního opravného prostředku se Španělsko a Komise obrací proti způsobu použití kritéria soukromého věřitele, který zvolil Soud. Toto kritérium je v projednávaném případě relevantní pro existenci státní podpory. Účastníci řízení se přou o tom, zda se jedná o státní podporu vzhledem k tomu, že TGSS a Fogasa nevymáhaly své zajištěné pohledávky, ačkoliv Sniace porušila dohody o novém splátkovém kalendáři týkající se dlužných příspěvků na sociální pojištění, respektive dohody o splácení mezd a platů vyplacených Fogasa. Podle rozhodnutí Komise ze dne 28. října 1998 právě v tom spočívala významná výhoda, neboť Sniace by v případě vymáhání těchto pohledávek byla pravděpodobně uzavřena(33).
1. K nerespektování rozsudku Tubacex
55. Španělsko a Komise v první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku uvádějí, že Soudní dvůr již v rozsudku Tubacex(34) uznal neexistenci státní podpory, co se týče srovnatelných způsobů chování. Soud tento rozsudek nerespektoval a naopak považoval dohody o novém splátkovém kalendáři a o splácení jako takové za státní podporu.
56. Článek 87 odst. 1 ES definuje státní podpory, které jsou upraveny Smlouvou, jako podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy. Pojem státní podpory ve smyslu tohoto ustanovení je obecnější než pojem dotace, neboť zahrnuje nejen taková pozitivní plnění, jako jsou samotné dotace, ale i zásahy, které různými způsoby snižují náklady, které zpravidla zatěžují rozpočet podniku(35). Zvláště platí, že chování veřejného subjektu, který je odpovědným za výběr příspěvků na sociální pojištění a připouští, aby tyto příspěvky byly placeny s prodlením, poskytuje takto zvýhodněnému podniku výraznou obchodní výhodu tím, že podniku zmírňuje zátěž, která vyplývá z běžného použití systému sociálního pojištění(36).
57. Pro odpověď na otázku, zda taková výhoda představuje státní podporu ve smyslu článku 87 Smlouvy, je nutné určit, zda zvýhodněný podnik obdrží hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek neobdržel(37). Dohody o podmínkách splácení nebo o novém splátkovém kalendáři s veřejnými věřiteli je tedy nutné srovnávat s chováním hypotetického soukromého věřitele, který se nachází v největším možném rozsahu v téže situaci vůči svému dlužníkovi jako veřejný věřitel, a který se snaží jemu dlužné částky získat zpět(38).
58. Nezbytnost tohoto srovnání potvrzuje teze Španělska a Komise, že chování TGSS a Fogasa již jako takové není nutně nutné považovat za státní podporu. Ovšem ani Soud nezpochybňuje toto východisko, neboť v bodě 149 napadeného rozsudku právě toto srovnání zahajuje. Potud je tedy nutné tvrzení Španělska a Komise odmítnout.
59. Komise se v minulosti při posuzování chování veřejného věřitele nechala zjevně vést zejména tím, zda úroky z prodlení věřitele odpovídaly tržní úrokové míře. V projednávaném případě stejně jako v řízení Tubacex se použila pouze zákonná úroková míra, která byla zjevně nižší než tržní úroková míra. Rozsah státní podpory, kterou je nutné vrátit, vyplýval podle názoru Komise právě z rozdílu úrokových sazeb(39).
60. V rozsudku Tubacex však Soudní dvůr toto orientační měřítko odmítl z toho důvodu, že také každý soukromý věřitel může od dlužníků v prodlení požadovat pouze zákonnou úrokovou míru(40). Na základě tohoto rozhodnutí změnila Komise dne 20. září 2000 své rozhodnutí ze dne 28. října 1998 a konstatovala, že dohody Sniace s TGSS a Fogasa nepředstavovaly státní podporu.
61. Na rozdíl od toho, co tvrdí Španělsko a Komise, Soud nezpochybňuje rozsudek Tubacex, ale pozastavuje se stejně jako Lenzing nad tím, že se Komise nezabývala tím, do jaké míry představují ústupky Fogasa a TGSS při vymáhání jejich pohledávek výhody, které je nutné považovat za státní podporu. Tyto výhody přitom nebyly předmětem rozsudku Tubacex. Tuto část kasačního opravného prostředku je tudíž nutné odmítnout.
2. K použití kritéria soukromého věřitele
62. Španělsko a Komise jsou názoru, že Komise správně konstatovala, že TGSS a Fogasa jednaly v projednávaném případě jako soukromí věřitelé.
63. Soud naproti tomu toto tvrzení odmítl a v této souvislosti odmítl zejména tři důvody, ze kterých vycházela Komise.
64. V bodech 155 a 156 odmítá Soud srovnávat situaci Fogasa a TGSS se soukromými věřiteli, kteří se v rámci předlužení zřekli 40 % svých pohledávek, neboť pohledávky těchto věřitelů nebyly zajištěny. Nenacházeli se tudíž ve srovnatelné situaci.
65. Následně Soud v bodech 157 a 158 zpochybňuje srovnání s chováním jiného soukromého věřitele, jehož pohledávky zajištěny byly, který stejně jako veřejní věřitelé svou pohledávku nevymáhal. Není totiž známo, zda Sniace byla vůči tomuto věřiteli také v prodlení nebo zda porušila dohody o novém splátkovém kalendáři. Nelze tudíž přezkoumat, zda se tento věřitel nacházel v situaci srovnatelné se situací TGSS a Fogasa.
66. Konečně Soud v bodech 159 a 160 odmítl úvahu, že oba věřitelé si tak zvýšili vyhlídky na vrácení dlužných částek. Jednak není takové zvýšení při dostatečném zajištění nutné a mimoto Komise nemohla vůbec posoudit, zda Sniace byla schopná přežít.
67. Soud z toho vyvodil závěr, že Komise se dopustila při posuzování kritéria soukromého věřitele zjevného pochybení.
68. Komise naproti tomu uvádí, že Soud neprávem nepoužil kritérium přezkumu, které je nutné použít. Soud nezkoumal rozhodnutí Komise z hlediska zjevně nesprávného posouzení, ale zkoumal je detailně.
69. Komise a Španělsko mimoto uvádějí, že i soukromí věřitelé by uzavřeli dohody o odkladu placení, a učinili by tak zejména za těchto podmínek.
a) K přezkumu zjevného nedostatku odůvodnění
70. Soud podle mého názoru v bodě 150 správně konstatoval, že Komise má v případě použití kritéria soukromého věřitele širokou posuzovací pravomoc. Tento přezkum totiž vyžaduje hodnocení složitých hospodářských skutečností z pohledu hypotetického soukromého věřitele. Zahrnuje-li zkoumání čl. 87 odst. 1 ES prováděné Komisí takové hodnocení, je nutné přezkum prováděný soudem Společenství(41) omezit na zkoumání otázek, zda byly dodrženy procesní předpisy a předpisy týkající se odůvodnění, zda byl řádně zjištěn skutkový stav, který vedl k přijetí rozhodnutí a zda nedošlo ke zjevně nesprávnému posouzení tohoto skutkového stavu nebo zneužití pravomoci(42).
71. Jak správně uvádí Komise, je její analýza zjevně nesprávná pouze v případě, že by nebyla odůvodněna žádným hlediskem, jež přichází v úvahu, tj. pokud by se žádný v úvahu přicházející rozumně jednající soukromý věřitel nechoval za podmínek případu jako veřejný věřitel.
72. Je-li naproti tomu možné, že by soukromý věřitel mohl takto jednat, jak ve výsledku předpokládá Komise, nemůže být její posouzení zjevně nesprávné. Zjištění zjevného pochybení by jinak směřovalo k tomu, že soudy Společenství nahradí analýzu Komise vlastní analýzou jednání soukromého věřitele.
73. Soud v napadeném rozsudku přesvědčivě doložil, proč důvody, jež uvedla Komise, neodůvodňují závěr, že se TGSS a Fogasa chovaly jako soukromí věřitelé(43). Již z tohoto vyvodil Soud závěr, že se Komise musela při posouzení dopustit zjevného pochybení.
74. Mezi odmítnutými důvody se však nacházelo tvrzení, že jiný zajištěný soukromý věřitel se rovněž vzdal vymáhání své pohledávky, ačkoliv Sniace zůstala také ve vztahu k jeho pohledávkám v prodlení. Soud sice v bodech 157 a 158 napadeného rozsudku v tomto ohledu správně konstatuje, že důvody tohoto chování nebyly dostatečně objasněny k tomu, aby bylo možné prokázat, že soukromý věřitel by v situaci, ve které se nacházely TGSS a Fogasa, jednal naprosto stejně. Nicméně není prokázáno ani to, že soukromý věřitel by tak nejednal. Na základě dostupných informací chování tohoto věřitele ukazuje, že domněnka Komise týkající se chování hypotetického soukromého věřitele byla přinejmenším možná.
75. Konstatování zjevně nesprávného posouzení Komise v bodech 154 a násl. napadeného rozsudku je tudíž stiženo právní vadou a nelze jej potvrdit.
b) K přezkumu nedostatku odůvodnění a zjištění skutkového stavu
76. Nicméně porušení práva Společenství Soudem není takové povahy, aby zapříčinilo zrušení napadeného rozsudku, pokud se výrok tohoto usnesení jeví být opodstatněným z jiných právních důvodů(44). Vzhledem k tomu, že Lenzing napadla i odůvodnění rozhodnutí Komise v prvoinstančním řízení, je nutné zkoumat, zda lze tento žalobní důvod přijmout.
77. Z odůvodnění nařízení Společenství požadovaného článkem 253 ES musejí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se dotčené osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat svůj přezkum(45). Odůvodnění je v zásadě nutné dotčené osobě sdělit současně s rozhodnutím nepříznivě zasahujícím do jejího právního postavení, přičemž porušení článku 253 ES nelze v řízení před Soudním dvorem zhojit(46).
78. Povinnost uvést odůvodnění je sice nutné odlišovat od opodstatněnosti odůvodnění, která spadá do legality merita sporného aktu(47). Avšak vzhledem k tomu, že soudní přezkum je na základě široké posuzovací pravomoci Komise omezen, má dodržování záruk, které právní řád Společenství stanoví pro správní řízení zvláště zásadní význam. K těmto zárukám náleží – na rozdíl od toho, co uvádí Komise – zejména povinnost příslušného orgánu pečlivě a nestranně zkoumat všechny relevantní okolnosti jednotlivého případu a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit(48).
79. Komise tedy musí logicky a bez jakýchkoliv vnitřních rozporů odůvodnit, proč mezi různými způsoby chování soukromého věřitele, jež přicházejí v úvahu, vybrala právě ten, který odpovídal chování veřejného věřitele. Z odůvodnění musí být také poznat, do jaké míry Komise zjistila relevantní skutkový základ pro tuto domněnku.
80. V tomto ohledu je nejprve nutné konstatovat, že odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahovalo žádný odkaz na soukromého věřitele, který se navzdory prodlení Sniace vzdal vymáhání svých zajištěných pohledávek. Významná skutečnost pro to, že posouzení Komise bylo ve výsledku možné, tak chyběla. Nicméně i v případě, že by byl tento důvod uveden, nemohl by dostatečně odůvodnit rozhodnutí, neboť Komise dosud nemohla uvést, zda se tento věřitel nacházel ve srovnatelné situaci. Jak zdůraznil Soud v bodě 158 napadeného rozhodnutí, Komise to totiž dosud neobjasnila.
81. Ostatní dva důvody, které byly uvedeny v rozhodnutích, Soud právem zpochybnil.
82. Co se týče v bodech 155 a 156 odmítnutého srovnání s ostatními soukromými věřiteli, kteří se v rámci dohody věřitelů zřekli 40 % svých pohledávek, Komise již ve svém rozhodnutí ze dne 20. září 2000 konstatovala, že jejich postavení není srovnatelné s postavením TGSS a Fogasa, zejména pokud jde o jejich zajištění(49).
83. Větší váhu má v bodech 159 a 160 odmítnutá úvaha, že TGSS a Fogasa si zvýšily své vyhlídky, že obdrží dlužné částky zpět bez finančních ztrát tím, že se vyvarují konkurzu Sniace.
84. Soukromý věřitel by se skutečně pokusil vymoci své pohledávky pokud možno bez ztrát. Jak zdůrazňuje Lenzing, Soud nicméně zcela správně konstatoval, že důvody rozhodnutí a tvrzení Komise jsou v tomto bodě rozporuplné.
85. Rozpory existují nejprve, co se týče zajištění pohledávek TGSS a Fogasa. Na jedné straně vychází Komise v tomto řízení z toho, že pohledávky TGSS a Fogasa jsou zajištěné a částečně to také vyjádřila v odůvodnění rozhodnutí(50). Na druhou stranu má být nezbytné vyloučení konkurzu Sniace za účelem realizace pohledávek bez ztrát. Nicméně ztrát se lze obávat pouze v případě, že zajištění nejsou dostačující.
86. Rozpory existují také v případě, že se vychází z toho, že pohledávky nebyly ve skutečnosti dostatečně zajištěné. Posečkání věřitelů zvyšuje vyhlídky, že dlužné částky budou bez ztrát získány zpět pouze tehdy, když dlužník překoná krizi a jeho situace se zlepší. V napadených rozhodnutích však Komise na více místech vyjadřuje pochybnosti o životaschopnosti Sniace(51), aniž by uvedla, proč navzdory tomu vychází z pozitivních vyhlídek do budoucnosti.
87. V soudním řízení k tomu Komise pouze uvádí, že se mohla spoléhat pouze na tvrzení španělské vlády, podle něhož existovaly restrukturalizační a sanační plány(52). Pokud by to byl jediný důvod, na základě něhož by bylo nutné vycházet z vyhlídek Sniace na přežití, jednalo by se nejen o nedostatek odůvodnění napadených rozhodnutí, ale mimoto i o porušení povinnosti dostatečného objasnění skutkového stavu. Soud totiž v bodě 160 napadeného rozsudku konstatoval, že ani Španělsko ani Komise neměly potřebné informace, aby mohly zkoumat, zda Sniace byla životaschopná. Toto skutkové zjištění nemůže Soudní dvůr již jako takové v řízení o kasačním opravném prostředku přezkoumat(53) a účastníci řízení je také nezpochybňují.
88. Jen pro úplnost je nutné poukázat na to, že také tvrzení Španělska a Komise, která nelze v odůvodnění rozhodnutí nalézt, že TGSS mohla při přežití Sniace očekávat další příspěvky na sociální pojištění a Fogasa by v tomto případě zůstaly ušetřeny další výdaje na zaměstnance Sniace, nelze klást jako základ chování hypotetického soukromého věřitele.
89. V zásadě si sice lze u soukromých věřitelů představit odpovídající důvody – očekávání budoucích obchodů, respektive vyloučení budoucích nákladů. V projednávaném případě se však jedná o veřejné zájmy státu, jejichž uskutečnění je uloženo určitým veřejným orgánům. Tyto zájmy jsou typicky důvodem pro poskytnutí klasické státní podpory. Jak správně zdůrazňuje Lenzing, nelze je uznat jako důvod za účelem odůvodnění výhod ve prospěch určitých podniků prostřednictvím zřeknutí se vymáhání pohledávek. Jinak by potom bylo možné odůvodnit i kapitálové dotace ze strany veřejných investorů tím, že jsou tak zajištěna pracovní místa. To přitom Soudní dvůr již výslovně odmítl(54).
90. Odůvodnění, jež uvádí Komise jsou tudíž buď nevhodným základem napadeného rozhodnutí Komise nebo si vzájemně protiřečí, a tím se navzájem vylučují. Tento rozpor by mohl být vyřešen pouze tím, že Komise objasní skutkový základ, který tvoří základ rozhodnutí do té míry, že může rozhodnout, které úvahy by byly pro hypotetického soukromého věřitele relevantní a tyto úvahy dostatečně zevrubně uvede v odůvodnění svého rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že odpovídající úvahy chybí, je odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávné.
3. Závěr
91. Napadený rozsudek je sice stižen právní vadou v rozsahu, v němž Soud konstatuje zjevně nesprávné posouzení Komise, avšak vzhledem k nedostatečnému odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise je nutné jej z jiných důvodů potvrdit. Proto je nutné kasační opravný prostředek zamítnout.
IV – K nákladům řízení
92. Podle článku 122 ve spojení s článkem 118 a čl. 69 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 69 odst. 4 nesou členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, vlastní náklady, včetně nákladů řízení o kasačním opravném prostředku(55).
93. Španělsko tak v každém případě ponese vlastní náklady řízení. Mimoto Lenzing požaduje, aby byla Španělsku – nikoliv však Komisi – uložena náhrada nákladů řízení o kasačním opravném prostředku. Avšak vzhledem k tomu, že Španělsko a Komise nemají společně ve věci úspěch, bylo by nutné uložit jim náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně(56). V této situaci si Lenzing nemůže vybrat jednoho účastníka jako dlužníka nákladů řízení, ale náhradu nákladů řízení je nutné uložit oběma účastníkům řízení, kteří neměli ve věci úspěch, společně.
V – Závěry
94. S ohledem na výše uvedené Soudnímu dvoru navrhuji, aby rozhodl následovně:
1. Kasační opravný prostředek se zamítá.
2. Španělské království a Komise Evropských společenství ponesou vlastní náklady řízení a současně se jim ukládá společně a nerozdílně náhrada nákladů řízení, které vynaložila Lenzing AG v řízení o kasačním opravném prostředku.
1 – Původní jazyk: němčina.
2 – Rozhodnutí Komise 1999/395/ES ze dne 28. října 1998 o státní podpoře poskytnuté Španělskem Sniace SA, se sídlem v Torrelavega, Kantábrie, oznámené pod číslem KOM(1998) 3437 (Úř. věst. 1999, L 149, s. 40).
3 – Rozhodnutí Komise 2001/43/ES ze dne 20. září 2000 o změně rozhodnutí Komise 1999/395/ES o státní podpoře poskytnuté Španělskem Sniace SA, se sídlem v Torrelavega, Kantábrie, oznámené pod číslem KOM(2000) 2741 (Úř. věst. 2001, L 11, s. 46).
4 – Rozsudek Lenzing AG v. Komise, Sb. rozh. s. II‑3597.
5 – Body 8 až 29 napadeného rozsudku.
6 – Rozsudek ze dne 29. dubna 1999, Španělsko v. Komise (C‑342/96, Recueil, s. I‑2459).
7 – Body 4 až 23 kasačního opravného prostředku.
8 – Body 24 až 65 kasačního opravného prostředku.
9 – Rozsudky ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise (25/62, Recueil, s. 199, 223) a ze dne 19. května 1993, Cook v. Komise (C‑198/01, Recueil, s. I‑2487, bod 20).
10 – Rozsudek ze dne 13. prosince 2005, Komise v. Aktiongemeinschaft Recht und Eigentum (C‑78/03 P, Sb. rozh. s. I‑10737, bod 34 a násl.).
11 – Rozsudek ARE uvedený v poznámce pod čarou 10, bod 35 a násl.
12 – Rozsudek ARE uvedený v poznámce pod čarou 10, bod 34 a násl.
13 – Rozsudek ARE uvedený v poznámce pod čarou 10, bod 68 a násl., a v ještě širší formulaci, bod 37).
14 – Rozsudek ze dne 28. ledna 1986, Cofaz a další v. Komise (169/84, Recueil, s. 391, bod 25).
15 – Rozsudky ze dne 27. dubna 1995, ASPEC a další v. Komise (T‑435/93, Recueil, s. II‑1281, bod 64); ze dne 5. listopadu 1997, Ducros v. Komise (T‑149/95, Recueil, s. II‑2031, bod 34), a ze dne 15. září 1998, BP Chemicals v. Komise (T‑11/95, Recueil, s. II‑3235, bod 72). Viz pro srovnání usnesení Soudního dvora ze dne 21. února 2006, Deutsche Post AG a DHL v. Komise (C‑367/04 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, dostupné pouze v němčině a francouzštině, bod 41).
16 – Bod 80 napadeného rozsudku.
17 – Rozsudek ARE uvedený v poznámce pod čarou 10, bod 37, a rozsudek Soudu ze dne 21. března 2001, Hamburger Hafen- und Lagerhaus a další v. Komise (T‑69/96, Recueil, s. II‑1037, bod 41).
18 – Rozsudek Cofaz uvedený v poznámce pod čarou 14, bod 28.
19 – V případě dosud nevyplacené podpory je přitom nutné učinit prognózy ke dvěma hypotetickým situacím.
20 – Bod 90 napadeného rozsudku.
21 – Rozsudky Plaumann v. Komise a Cook v. Komise, oba uvedeny v poznámce pod čarou 9.
22 – Rozsudek ze dne 10. prosince 1969, Eridania a další v. Komise (10/68 a 18/68, Recueil, s. 459, body 7 a 8).
23 – Usnesení Soudu ze dne 27. května 2004, Deutsche Post a DHL v. Komise (T‑358/02, Sb. rozh. s. II‑1565, bod 37).
24 – Viz usnesení Deutsche Post AG a DHL v. Komise, uvedené v poznámce pod čarou 15, bod 47.
25 – Soud tak v rozsudku ze dne 12. prosince 2006, AEESCAM a FCEES v. Komise (T‑146/03, Sb. rozh. s. II‑98, bod 50 a násl.) vzal v případě státní podpory ve prospěch čerpacích stanic v úvahu příslušné lokální soutěžitele zvýhodněných provozovatelů čerpacích stanic.
26 – Jako tomu bylo v rozsudku ARE, uvedeném v poznámce pod čarou 10.
27 – Viz rovněž v tomto ohledu usnesení Deutsche Post AG a DHL International Srl v. Komise, uvedené v bodě 23, bod 15 a násl., kde byl podle tvrzení Komise dotčen velký počet podniků, a rozsudek Soudu ze dne 27. září 2006, Werkgroep Commerciële Jachthavens Zuidelijke Randmeren a další v. Komise (T‑117/04, Sb. rozh. s. II‑3861, bod 60), kde se asi 1200 podniků nacházelo ve stejné situaci.
28 – Rozsudek ASPEC a další v. Komise, uvedený v poznámce pod čarou 15, bod 70.
29 – Bod 88 napadeného rozsudku.
30 – Bod 62 napadeného rozsudku.
31 – Bod 8 spisu ze dne 20. června 2005.
32 – Viz v právu státních podpor rozsudek ze dne 1. června 2006, P&O European Ferries (Vizcaya) S.A. a Diputación Foral de Vizcaya v. Komise (C‑442/03 P a C‑471/03 P, Sb. rozh. s. I‑4845, bod 60), a obecněji rozsudky ze dne 11. února 1999, Antillean Rice Mills NV a další v. Komise (C‑390/95 P, Recueil, s. 769, bod 29); ze dne 15. června 2000, Dorsch Consult v. Rada a Komise (C‑237/98 P, Recueil, s. I‑4549, bod 35 a násl.), a ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise (C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 49).
33 – Bod 80 odůvodnění.
34 – Uvedený v poznámce pod čarou 6.
35 – Rozsudky ze dne 15. března 1994, Banco Exterior de España (C‑387/92, Recueil, s. I‑877, bod 13); ze dne 29. června 1999, DMT (C‑256/97, Recueil, s. I‑3913, bod 19); ze dne 14. září 2004, Španělsko v. Komise (C‑276/02, Sb. rozh. s. I‑8091, bod 24); ze dne 8. listopadu 2001, Adria-Wien Pipeline a Wietersdorfer & Peggauer Zementwerke (C‑143/99, Recueil, s. I‑8365, bod 38), a ze dne 15. června 2006, Air Liquide Industries Belgium (C‑393/04 a C‑41/05, Sb. rozh. s. I‑5293, bod 29).
36 – Rozsudek DMT, uvedený v poznámce pod čarou 35.
37 – Tamtéž, bod 22, a rozsudek Tubacex, uvedený v poznámce pod čarou 35, bod 41.
38 – Rozsudek DMT, uvedený v poznámce pod čarou 35, bod 25.
39 – Viz, co se týče projednávaného případu, článek 1 a body 83 a 90 odůvodnění rozhodnutí ze dne 28. října 1998.
40 – Rozsudek Tubacex, uvedený v poznámce pod čarou 6, bod 48 a násl.
41 – Je každopádně nutné poukázat na to, že vnitrostátní soudce musí v případě, že zkoumá, zda opatření, které nebylo oznámeno Komisi, je podporou, a nesmí tak být podle čl. 88 odst. 3 ES provedeno, provést posouzení obdobné posouzení, které provádí Komise; viz rozsudek ze dne 11. července 1996, SFEI a další (C‑39/94, Recueil, s. I‑3547, bod 49 a násl.); ze dne 15. července 2004, Pearle a další (C‑345/02, Sb. rozh. s. I‑7139, bod 31) a ze dne 5. října 2006, Transalpine Ölleitung (C‑368/04, Sb. rozh. s. I‑9957, bod 39).
42 – Rozsudek ze dne 29. února 1996, Belgie v. Komise (C‑56/93, Recueil, s. I‑723, body 10 a 11).
43 – Viz výše, bod 64 a násl.
44 – Rozsudky ze dne 9. června 1992, Lestelle v. Komise, (C‑30/91 P, Recueil, s. I‑3755, bod 28), ze dne 30. září 2003, Biret International v. Rada (C‑93/02 P, Recueil, s. I‑10497, bod 60), a ze dne 2. prosince 2004, José Martí Peix v. Komise (C‑226/03 P, Sb. rozh. s. I‑11421, bod 29).
45 – Rozsudky ze dne 9. července 1969, Itálie v. Komise (1/69, Recueil, s. 277, bod 9); a ze dne 7. března 2002, Itálie v. Komise (C‑310/99, Recueil, s. I‑2289, bod 48), a ze dne 15. prosince 2005, Itálie v. Komise (C‑66/02, Sb. rozh. s. I‑10901, bod 26), a ze dne 22. června 2006, Belgie a Forum 187 v. Komise (C‑182/03 a C‑217/03, Sb. rozh. s. I‑5479, bod 137).
46 – Rozsudek ze dne 26. září 2002, Španělsko v. Komise (C‑351/98, Recueil, s. I‑8031, bod 84).
47 – Rozsudky ze dne 22. března 2001, Francie v. Komise (C‑17/99, Recueil, s. I‑2481, bod 35) a Itálie v. Komise (C‑66/02), uvedený v poznámce pod čarou 45.
48 – Rozsudky ze dne 21. listopadu 1991, Technische Universität München (C‑269/90, Recueil, s. I‑5469, bod 14) a ze dne 7. května 1992, Pesquerias De Bermeo und Naviera Laida v. Komise (C‑258/90 a C‑259/90, Recueil, s. I‑2901, bod 26).
49 – Bod 26 odůvodnění.
50 – Viz bod 26 odůvodnění rozhodnutí ze dne 20. září 2000, jakož i co se týče Fogasa bod 89 odůvodnění rozhodnutí ze dne 28. října 1998.
51 – Viz například body 77, 81 a 89 odůvodnění rozhodnutí ze dne 28. října 1998.
52 – Viz bod 81 kasační odpovědi a bod 160 napadeného rozsudku.
53 – Viz výše, bod 48.
54 – Rozsudek ze dne 14. září 1994, Španělsko v. Komise (C‑278/92, C‑279/92 a C‑280/92, Recueil, s. I‑4103, bod 22).
55 – Rozsudek ze dne 24. září 2002, Falck v. Komise (C‑74/00 P a C‑75/00 P, Recueil, s. I‑7869, bod 191).
56 – Viz rozsudky ze dne 31. května 2001, D a Švédsko v. Rada (C‑122/99 P a C‑125/99 P, Recueil, s. I‑4319, bod 65) a ze dne 13. března 1985, Nizozemsko a Leeuwarder Papierwarenfabriek v. Komise (296/82 a 318/82, Recueil, s. 809, bod 32).