Tento dokument je výňatkem z internetových stránek EUR-Lex
Dokument 62004CC0351
Opinion of Mr Advocate General Léger delivered on 6 April 2006. # Ikea Wholesale Ltd v Commissioners of Customs & Excise. # Reference for a preliminary ruling: High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division - United Kingdom. # Dumping - Imports of cotton-type bed linen from Egypt, India and Pakistan - Regulation (EC) No 2398/97 - Regulation (EC) No 1644/2001 - Regulation (EC) No 160/2002 - Regulation (EC) No 696/2002 - Recommendations and decisions of the WTO Dispute Settlement Body - Legal consequences - Regulation (EC) No 1515/2001 - Retroactivity - Reimbursement of duties paid. # Case C-351/04.
Stanovisko generálního advokáta - Léger - 6 dubna 2006.
Ikea Wholesale Ltd proti Commissioners of Customs & Excise.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division - Spojené království.
Dumping - Dovozy bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu - Nařízení (ES) č. 2398/97 - Nařízení (ES) č. 1644/2001 - Nařízení (ES) č. 160/2002 - Nařízení (ES) č. 696/2002 - Doporučení a rozhodnutí orgánu pro řešení sporů WTO - Právní účinky - Nařízení (ES) č. 1515/2001- Zpětná účinnost - Vrácení zaplaceného cla.
Věc C-351/04.
Stanovisko generálního advokáta - Léger - 6 dubna 2006.
Ikea Wholesale Ltd proti Commissioners of Customs & Excise.
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce: High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division - Spojené království.
Dumping - Dovozy bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu - Nařízení (ES) č. 2398/97 - Nařízení (ES) č. 1644/2001 - Nařízení (ES) č. 160/2002 - Nařízení (ES) č. 696/2002 - Doporučení a rozhodnutí orgánu pro řešení sporů WTO - Právní účinky - Nařízení (ES) č. 1515/2001- Zpětná účinnost - Vrácení zaplaceného cla.
Věc C-351/04.
Sbírka rozhodnutí 2007 I-07723
Identifikátor ECLI: ECLI:EU:C:2006:236
STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
PHILIPPA LÉGERA
přednesené dne 6. dubna 2006(1)
Věc C‑351/04
Ikea Wholesale Ltd
proti
Commissioners of Customs & Excise
[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (Anglie & Wales), Chancery Division]
„Dumping – Dovozy bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu – GATT z roku 1994 – Doporučení a rozhodnutí orgánu pro řešení sporů Světové obchodní organizace (WTO) – Právní účinky – Běžná hodnota – Částky odpovídající prodejním, správním a režijním nákladům, jakož i ziskům – Dumpingové rozpětí – Praktika ‚nulování‘ – Existence újmy – Relevantní hospodářské faktory a ukazatele – Vrácení zaplacených cel“
1. Probíhající řízení o předběžné otázce se týká sporu o vrácení antidumpingových cel dlužných z dovozu bavlněného ložního prádla původem z Indie a Pákistánu do Společenství. Zavedení těchto cel vedlo k zahájení řízení při řešení sporů před Světovou obchodní organizací (dále jen „WTO“), která konstatovala jejich neslučitelnost s Dohodou o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (dále jen „antidumpingová dohoda“)(2).
2. V projednávané věci High Court of Justice (Anglie & Wales), Chancery Division (Spojené království) žádá Soudní dvůr, aby při zohlednění doporučení a rozhodnutí orgánu pro řešení sporů WTO (dále jen „OŘS“) posoudil platnost nařízení zavádějících dotčená antidumpingová cla s ohledem na právo Společenství. V případě neplatnosti jednoho z těchto nařízení se tento soud také táže na podmínky případného vrácení těchto cel.
3. Zkoumání této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce mě vede konkrétněji k rozboru, zda je namístě v rámci tohoto posouzení platnosti zohlednit doporučení a rozhodnutí vydaná OŘS. Vede mě také k přezkoumání platnosti právních pravidel, jež stanovila metodu ekonomické analýzy přijatou orgány Společenství za účelem zavedení dotčených antidumpingových opatření.
I – Právní rámec
A – Mnohostranné mezinárodní dohody Uruguayského kola
4. Evropské společenství podepsalo dne 15. dubna 1994 konečný akt, jímž byla uzavřena mnohostranná obchodní jednání v rámci Uruguayského kola, dohodu o zřízení WTO, jakož i veškeré dohody a ujednání uvedené v přílohách 1 až 4 (dále jen „dohody WTO“).
5. Mezi tyto přílohy patří zejména Všeobecná dohoda o clech a obchodu z roku 1994 (dále jen „GATT z roku 1994“), jakož i Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů (dále jen „ujednání“)(3).
6. V návaznosti na tento podpis přijala Rada rozhodnutí 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986-1994)(4).
1. Dohoda o zřízení WTO
7. Jak vyplývá z preambule dohody o zřízení WTO, sepsaly smluvní strany dohody, „které budou, na základě reciprocity a vzájemných výhod, zaměřeny na podstatné snížení celních sazeb a ostatních překážek obchodu a na odstranění diskriminačního zacházení v mezinárodních obchodních vztazích“.
8. Podle čl. III odst. 2 uvedené dohody je WTO „místem pro jednání mezi svými Členy o jejich mnohostranných obchodních vztazích […]“.
9. Článek II odst. 2 této dohody upřesňuje, že „[d]ohody a související právní nástroje, zahrnuté do příloh 1, 2 a 3 […], jsou závazné pro všechny Členy […]“(5).
2. GATT z roku 1994
10. Tato dohoda je obsažena v příloze 1A dohody o zřízení WTO a je mnohostrannou dohodou o obchodu se zbožím.
11. Podle čl. VI odst. 1 GATT z roku 1994 je dumping, „který umožňuje zavedení výrobků jedné země na trhu jiné země za cenu nižší, než je běžná hodnota […], odsouzeníhodný, pokud způsobuje výrobnímu odvětví založenému jednou smluvní stranou újmu nebo hrozí podstatnou újmou nebo závažným způsobem zpožďuje zavádění takového domácího výrobního odvětví“.
12. Toto ustanovení je provedeno antidumpingovou dohodou, jež určuje podmínky, za kterých mohou být zavedena antidumpingová opatření.
13. Článek 2 této dohody nazvaný „Zjišťování dumpingu“ stanoví ve svém odstavci 1, že „výrobek může být považován za dumpingový, tj. uvedený na trh jiné země za cenu nižší, než je běžná hodnota, jestliže vývozní cena výrobku, vyváženého z jedné země do druhé, je nižší, než je při běžném obchodu srovnatelná cena obdobného výrobku, určeného pro spotřebu ve vývozní zemi“.
14. Při zjišťování dumpingu je tedy pro účely určení dumpingového rozpětí (článek 2.4.) potřeba, aby byla prokázána normální [běžná] hodnota obdobného výrobku na tuzemském trhu země původu (článek 2.2), jakož i vývozní cena dotyčného výrobku (článek 2.3)(6).
15. Mimo zjištění dumpingu je nezbytné zjistit, zda tato praxe způsobuje domácímu výrobnímu odvětví dovozní země podstatnou újmu. Za tímto účelem stanoví čl. 3 odst. 4 antidumpingové dohody faktory, jež je třeba zohlednit při přezkoumání účinku dumpingových dovozů na dotyčné domácí výrobní odvětví.
16. Konečně v souladu s jejím čl. 18 odst. 4 tato dohoda ukládá všem smluvním stranám, aby přijaly „všechna potřebná opatření obecné nebo zvláštní povahy, aby zajistil[y] […] soulad mezi svými právními předpisy a správními řízeními a ustanoveními této Dohody […]“.
3. Ujednání
17. Ujednání je obsaženo v příloze 2 dohody o zřízení WTO. Provádění doporučení a rozhodnutí přijatých na jeho základě spadá do pravomoci OŘS(7).
18. Cílem tohoto ujednání je podle jeho čl. 3 odst. 2 „chránit práva a povinnosti vyplývající Členům z uvedených dohod a vyjasnit existující ustanovení těchto dohod v souladu s obvyklými výkladovými pravidly veřejného mezinárodního práva“.
19. V případě, že se účastníci vzájemně nedohodnou na řešení, je podle čl. 3 odst. 7 uvedeného ujednání cílem mechanismu řešení sporů zavedeného tímto ujednáním „dotčená ustanovení zrušit, pokud se zjistí, že jsou neslučitelná s ustanoveními některé z uvedených dohod“.
20. Pokud nelze uskutečnit okamžité zrušení opatření považovaného za neslučitelné, může být dotyčnému členovi poskytnuta v souladu s čl. 21 odst. 3 ujednání přiměřená lhůta.
21. V případě, že nebude slučitelnosti dosaženo ani po uplynutí této lhůty, umožňuje čl. 22 odst. 2 tohoto ujednání dotyčnému členu také, aby dal podnět k zahájení jednání se všemi stranami sporu za účelem nalezení prozatímní a pro všechny přijatelné náhrady. Nedohodnou-li se strany sporu, je každá z nich oprávněna požádat OŘS o prozatímní pozastavení uplatňování oprávnění nebo jiných povinností ve vztahu k tomuto členovi.
B – Právní úprava Společenství
1. Režim vztahující se k ochraně proti dumpingovým dovozům z třetí země do Evropského společenství
22. Tento režim byl v rozhodné době z hlediska skutečností sporu v původním řízení definován nařízením Rady (ES) č. 384/96(8).
23. Toto nařízení bylo Společenstvím přijato na základě jeho povinností vyplývajících z čl. 18 odst. 4 antidumpingové dohody, aby byla ustanovení této dohody co nejvíce přejata za účelem zajištění jejího řádného a transparentního uplatňování(9).
24. Podle uvedeného nařízení spadá šetření a uložení prozatímních antidumpingových cel do pravomoci Komise. Pokud jde o přijetí konečného cla, spadá do pravomoci Rady(10). Tato cla se ukládají nařízením a vybírají je členské státy ve formě a v sazbě stanovené v nařízení o jeho uložení(11).
25. Aby bylo zavedeno antidumpingové opatření, musí orgány Společenství shledat existenci dumpingu a podstatné újmy způsobené „výrobnímu odvětví Společenství“(12). Musí také zvážit, zda je zavedení antidumpingového cla v zájmu Společenství.
26. Podle čl. 1 odst. 1 základního nařízení „[m]ůže být antidumpingové clo uloženo na každý výrobek, jehož propuštění do volného oběhu ve Společenství působí újmu“.
27. Podle odstavce 2 uvedeného článku je výrobek považován za dumpingový, „jestliže je vývozní cena výrobku vyváženého do Společenství nižší, než je při běžném obchodu srovnatelná cena obdobného výrobku(13) určeného pro spotřebu ve vývozní zemi(14)“.
28. Zjišťování běžné hodnoty obdobného výrobku se provádí podle podmínek stanovených v článku 2 uvedeného nařízení. Je v zásadě zjišťována vzhledem ke skutečným cenám používaným v zemi původu. Nicméně pokud nejsou obdobné výrobky v běžném obchodním styku prodány, umožňuje čl. 2 odst. 3 základního nařízení uchýlení se ke „konstruované“ běžné hodnotě výrobku zjištěné zejména podle výrobních nákladů v zemi původu s připočtením přiměřené částky za prodejní, správní a režijní náklady (dále jen „PSR náklady“) a za zisky.
29. Článek 2 odst. 10 tohoto nařízení poté zavádí kritéria, na jejichž základě provádějí orgány „spravedlivé“ porovnání mezi vývozní cenou dotyčného výrobku a běžnou hodnotou obdobného výrobku. Toto srovnání, jež může být prováděno třemi metodami uvedenými v čl. 2 odst. 11 uvedeného nařízení, umožňuje určit dumpingové rozpětí. Dumpingové rozpětí je „částka, o niž běžná hodnota přesahuje vývozní cenu“(15).
30. Pokud jde o článek 3 základního nařízení, upřesňuje podmínky, za kterých musí být zjištěna újma způsobená výrobnímu odvětví Společenství.
31. Pokud se prokáže, že dovozy do Společenství jsou dumpingové a způsobují podstatnou újmu, musí konečně orgány Společenství v souladu s článkem 21 tohoto nařízení určit, zda je v zájmu Společenství, aby byla přijata antidumpingová opatření(16).
32. V každém případě čl. 9 odst. 4 uvedeného nařízení upřesňuje, že částka konečného antidumpingového cla „nesmí být vyšší než dumpingové rozpětí, které bylo zjištěno, a musí být nižší než toto rozpětí, pokud takové menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství“(17).
33. V případě porušení stanoví čl. 11 odst. 8 základního nařízení, že „dovozce může požádat o vrácení vybraného cla, pokud se prokáže, že dumpingové rozpětí, na jejichž základě bylo clo vybráno, bylo odstraněno nebo sníženo natolik, že je nižší než platné clo“.
2. Sporná antidumpingová cla týkající se dovozů bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu
a) Zavedení sporných antidumpingových cel
34. V návaznosti na zavedení prozatímního antidumpingového cla z dovozů bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu(18) do Společenství Komisí, přijala Rada na základě základního nařízení (ES) č. 2398/97(19).
35. Sporné nařízení potvrzuje závěry dosažené Komisí, podle kterých jsou tyto dovozy dumpingové, způsobují výrobnímu odvětví Společenství podstatnou újmu a zavádí v zájmu Společenství konečné antidumpingové clo.
b) Zpochybnění sporných antidumpingových cel OŘS
36. V návaznosti na zavedení konečných antidumpingových cel z vývozů ložního prádla sporným nařízením se Indická republika obrátila dne 3. srpna 1998 na OŘS a navrhla zahájení konzultací s Evropským společenstvím(20). Vzhledem k tomu, že tyto konzultace neumožnily dospět k vzájemně vyhovujícímu řešení, požádala Indická republika OŘS podle čl. 4 odst. 7 ujednání, aby byla k přezkoumání slučitelnosti uvedeného nařízení s ohledem na relevantní ustanovení WTO vytvořena zvláštní skupina.
37. Podle své zprávy zveřejněné dne 30. října 2000(21) se zvláštní skupina OŘS jednak domnívala, že Společenství tím, že při zjišťování průměrného váženého dumpingového rozpětí použilo metodu „nulování“ záporného dumpingového rozpětí, porušilo článek 2.4.2 antidumpingové dohody. Krom toho konstatovala, že Společenství tím, že zohlednilo poznatky týkající se výrobců, kteří nejsou součástí takového domácího výrobního odvětví, které bylo určeno vyšetřujícími orgány, a tím, že nezhodnotilo všechny relevantní faktory, jež ovlivňují situaci tohoto odvětví, jednalo při zjišťování újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství způsobem neslučitelným s článkem 3.4 této dohody.
38. Při přijetí žaloby podané Společenstvím potvrdil stálý odvolací orgán OŘS ve své zprávě ze dne 1. března 2001(22) zjištění speciální skupiny, podle kterého bylo použití metody „nulování“ Společenstvím v rámci dotčeného antidumpingového vyšetřování neslučitelné s článkem 2.4.2 antidumpingové dohody. Mimoto odvolací orgán konstatoval, že Společenství také jednalo při výpočtu „konstruované“ běžné hodnoty výrobku a zejména částek odpovídajících ziskům způsobem neslučitelným s čl. 2.2.2 písm. ii) této dohody.
39. OŘS dne 12. března 2001 přijal zprávy zvláštní skupiny a odvolacího orgánu a požádal Společenství podle čl. 19 odst. 1 ujednání, aby své opatření uvedlo do souladu s antidumpingovou dohodou.
40. Indická republika a Společenství se v souladu s čl. 21 odst. 3 písm. b) ujednání dohodly na přiměřené lhůtě pro provedení doporučení a rozhodnutí OŘS, přičemž tato uplynula dne 14. srpna 2001.
c) Přezkoumání sporných antidumpingových cel Společenstvím v návaznosti na doporučení a rozhodnutí OŘS
41. Rada dne 23. července 2001 přijala nařízení (ES) č. 1515/2001 o opatřeních, která může Společenství přijmout na základě zprávy přijaté orgánem WTO pro řešení sporů o antidumpingových a antisubvenčních opatřeních(23).
42. Toto nařízení má podle čtvrtého bodu svého odůvodnění za cíl umožnit Společenství, pokud to považuje za vhodné, uvést opatření přijatá zejména v rámci základního nařízení do souladu s doporučeními a rozhodnutími obsaženými ve zprávě přijaté OŘS.
43. Za tímto účelem stanoví čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1515/2001, že Rada může sporné opatření zrušit nebo změnit.
44. Mimoto podle čl. 2 odst. 1 tohoto nařízení „může Rada přijmout opatření podle čl. 1 odst. 1, aby zohlednila právní výklad obsažený ve zprávě přijaté OŘS ohledně nesporného opatření, považuje-li to za vhodné“.
45. Článek 3 uvedeného nařízení konečně upřesňuje, že tato opatření, „pokud není stanoveno jinak, nabývají […] na základě tohoto rozhodnutí účinku dnem vstupu v platnost a nezakládají právo na vrácení cla vybraného před tímto datem“.
46. Rada přijala dne 7. srpna 2001 na základě čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1515/2001, nařízení (ES) č. 1644/2001(24), které na základě doporučení OŘS mění závěry ohledně dovozů pocházejících z Indie, přijaté v rámci sporného nařízení.
47. Tato změna se týká zjištění „konstruované“ běžné hodnoty obdobného výrobku, výpočtu váženého průměru dumpingového rozpětí (bez použití jakéhokoli nulování) a konečně zjištění újmy.
48. S ohledem na toto přezkoumání Rada potvrdila existenci dumpingu k újmě výrobního odvětví Společenství z důvodu dovozů původem z Egypta, Indie a Pákistánu. Nicméně shledala existenci méně závažného dumpingu a snížila sazbu antidumpingových cel zavedených sporným nařízením, pokud jde o vývozy uskutečněné Indií(25). Rada mimoto rozhodla pozastavit uplatňování antidumpingových opatření(26).
49. Rada dále rozhodla na základě článku 2 nařízení č. 1515/2001, že je vhodné přezkoumat opatření ohledně dovozů pocházejících z Egypta a Pákistánu (které nebyly před OŘS zpochybňovány) a přijala nařízení (ES) č. 160/2002(27).
50. Článek 1 tohoto nařízení pozastavuje uplatňování antidumpingových cel zavedených sporným nařízením, pokud jde o dovozy pocházející z Egypta, a stanoví, že platnost těchto cel uplyne dne 28. února 2002(28).
51. Pokud jde o článek 2 uvedeného nařízení, uzavírá postup ohledně dovozů pocházejících z Pákistánu, jelikož nový výpočet prokázal, že ve vztahu k vývozům dotyčného výrobku uskutečněným kteroukoli pákistánskou společností nedocházelo k jakémukoli dumpingu.
52. Vzhledem ke zrušení opatření ohledně dovozů původem z Pákistánu a uplynutí platnosti opatření ohledně dovozů pocházejících z Egypta provedla Rada nový rozbor závěrů ohledně dovozů původem z Indie. Rada na závěr tohoto přezkumu přijala na základě čl. 11 odst. 3 základního nařízení(29) nařízení (ES) č. 696/2002(30), kterým se potvrzuje konečné antidumpingové clo uložené z indických dovozů, ve znění nařízení č. 1644/2001.
II – Spor a původní řízení
53. Dopisem ze dne 10. června 2002 požádala Ikea Wholesale Ltd (dále jen „Ikea“ nebo „žalobkyně“) Commissioners of Customs & Excise (dále jen „Commissioners“) o vrácení antidumpingových cel uhrazených z dovozů bavlněného ložního prádla původem z Indie a Pákistánu. Ikea požaduje vrácení 230 301,74 GBP, což odpovídá clům zaplaceným za její dovozy z Pákistánu v průběhu období od března 2000 do ledna 2002, a 69 902,29 GBP, což odpovídá části cel zaplacených za její dovozy z Indie v průběhu období od března 2000 do srpna 2001.
54. Tato žádost o vrácení byla podána na základě článků 236 a 239 celního kodexu Společenství(31). Na podporu své žádosti se Ikea dovolává neplatnosti sporného nařízení a zejména vyšetřování, jež bylo vedeno orgány Společenství za účelem výpočtu těchto cel. Žalobkyně se zejména opírá o závěry zpráv OŘS.
55. Commissioners tuto žádost zamítli a potvrdili toto rozhodnutí ve formálním přezkumném správním řízení, když se domnívali jednak, že sporné nařízení ukládalo konečné antidumpingové clo z těchto dovozů v průběhu dotčeného období, a jednak, že nařízení č. 1644/2001 a č. 160/2002 nestanovila jakoukoli možnost zpětného vrácení již vybraných cel.
56. Ikea tedy podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k VAT and Duties Tribunal (Londýn). Rozhodnutím ze dne 8. září 2003 posledně uvedený rozhodl o zamítnutí žaloby zejména z důvodu, že tím, že nebyla podána žaloba na neplatnost podle článku 230 ES, se dotčená nařízení stala ve vztahu k žalobkyni konečnými.
57. Ikea podala dne 31. října 2003 proti tomuto rozsudku odvolání k High Court of Justice (Anglie & Wales), Chancery Division. Tvrdila jednak, že není ve smyslu článku 230 ES dotčenými nařízeními bezprostředně a osobně dotčena. Krom toho se žalobkyně domnívala, že jsou tato nařízení protiprávní.
58. Tento soud zrušil rozhodnutí VAT and Duties Tribunal, když uvedl, že Ikea nebyla oprávněna k tomu, aby podala přímo na základě článku 230 ES žalobu na neplatnost u soudu Společenství, vzhledem k tomu, že ani sporné nařízení, ani nařízení č. 1644/2001 a č. 160/2002 se jí bezprostředně a osobně nedotýkají. Za těchto podmínek se domníval, že žalobkyně může tato nařízení zpochybnit v rámci žaloby podané u něj proti zamítnutí vrácení cel a že mu přísluší položit Soudnímu dvoru předběžnou otázku za účelem posouzení platnosti dotčených nařízení.
III – Řízení o předběžné otázce
59. Vzhledem k tomu, že High Court of Justice (Anglie & Wales), Chancery Division měl pochybnosti, pokud jde o platnost sporného nařízení, jakož i nařízení č. 1644/2001, 160/2002 a 696/2002 (dále jen „následná nařízení“), rozhodl se přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je třeba považovat nařízení Rady (ES) č. 2398/97 ze dne 28. listopadu 1997 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu […], s ohledem na závěry zvláštní skupiny orgánu pro řešení sporů WTO v jeho zprávě ze dne 30. října 2000, bodu 7.2 písm. g) a h), WT/DS1412/R a odvolacího orgánu pro řešení sporů WTO v jeho rozhodnutí ze dne 1. března 2002, bodech 86 a 87, WT/DS1141/AB/R, za zcela nebo částečně neslučitelné s právem Společenství v rozsahu, v němž:
a) podřizuje výpočet částky prodejních, správních a režijních nákladů, jakož i zisků, v rozporu s čl. 2 odst. 6 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, v pozměněném znění, a čl. 2.2.2 písm. ii) antidumpingové dohody, chybné metodě,
b) používá v rozporu s čl. 2 odst. 11 nařízení č. 384/96 a článkem 2.4.2 antidumpingové dohody chybnou metodu, když se za účelem prokázání existence dumpingového rozpětí při srovnání běžné hodnoty s vývozní cenou uchyluje k praktice nulování, nebo
c) nehodnotí v rozporu s čl. 3 odst. 5 nařízení č. 384/96 a článkem 3.4 antidumpingové dohody za účelem zjištění újmy všechny relevantní faktory újmy, které mají vliv na situaci výrobního odvětví Společenství, a dopouští se chyby, když se opírá o faktory týkající se společností, které nenáleží do výrobního odvětví Společenství?
2) Jsou některá nebo všechna následující nařízení neslučitelná s právem Společenství (včetně článku 1 a čl. 7 odst. 1 a čl. 9 odst. 4 nařízení č. 384/96, vykládaných s ohledem na článek 1, článek 7.1 a článek 9 antidumpingové dohody) v rozsahu, v němž (i) byla přijata na základě přehodnocení informací vyžádaných v průběhu období původního vyšetřování, přehodnocení, z něhož vzešlo, že v průběhu uvedeného období neexistoval buď žádný dumping, nebo že byl tento dumping nižší úrovně, ale (ii) nestanoví možnost vrácení částek již zaplacených podle nařízení č. 2398/97:
a) nařízení Rady (ES) č. 1644/2001, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2398/97 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu, a pozastavuje jeho uplatňování, pokud jde o dovozy pocházející z Indie,
b) nařízení Rady (ES) č. 160/2002, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2398/97 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozů bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu, a ukončuje řízení, pokud jde o dovozy z Pákistánu, nebo
c) nařízení Rady (ES) č. 696/2002, kterým se potvrzuje konečné antidumpingové clo uložené z dovozů bavlněného ložního prádla pocházejícího z Indie nařízením Rady (ES) č. 2398/97, ve znění změn a pozastavené nařízením Rady (ES) č. 1644/2001?
3) Jsou mimoto nařízení č. 1644/2001, 160/2002 a 696/2002, v rozsahu, v němž stanoví výši antidumpingového cla, která není přímo úměrná částce dumpingu nebo újmy, kterou má toto clo nahrazovat, slučitelná s čl. 7 odst. 2 a čl. 9 odst. 4 nařízení č. 384/96 a se zásadou proporcionality?
4) Liší se odpovědi na výše uvedené otázky, pokud jde o vývozy pocházející z Indie ve vztahu k těm, které pocházejí z Pákistánu, s ohledem na:
a) postupy použité orgánem pro řešení sporů WTO, nebo
b) závěry Komise obsažené v nařízeních č. 16[4]4/2001, 160/2002 a 696/2002?
5) S ohledem na odpovědi na výše uvedené otázky:
a) musí vnitrostátní celní orgán vrátit veškeré nebo část antidumpingových cel, která vybral podle nařízení č. 2398/97, a
b) pokud ano, v čí prospěch a za jakých podmínek má být takové vrácení uskutečněno?“
IV – Předmět předběžných otázek
60. Svou první otázkou předkládající soud Soudní dvůr žádá o posouzení platnosti sporného nařízení. Jde jednak o zjištění, zda doporučení a rozhodnutí vyjádřená OŘS v rámci zpráv ohledně dovozů ložního prádla mohou Soudní dvůr zavazovat při jeho posouzení platnosti uvedeného nařízení s ohledem na právo Společenství, a jednak o posouzení platnosti rozboru provedeného orgány Společenství v rámci zavedení dotčených konečných antidumpingových cel.
61. Svou druhou a třetí otázkou se předkládající soud táže Soudního dvora na platnost následných nařízení. Problém spočívá ve zjištění, zda tato nařízení tím, že nestanoví vrácení antidumpingových cel vybraných podle sporného nařízení, nejsou v rozporu se základním nařízením (vykládaným s ohledem na antidumpingovou dohodu) a zejména se zásadou proporcionality.
62. Za těchto okolností se předkládající soud svou čtvrtou otázkou táže, zda jsou odpovědi na předchozí otázky rozdílné, podle toho, zda jde o dovozy pocházející z Indie nebo Pákistánu.
63. Svou pátou otázkou konečně žádá Soudní dvůr, aby případně upřesnil podmínky případného vrácení cel zaplacených podle sporného nařízení.
64. Položené otázky přezkoumám ve výše uvedeném pořadí.
V – K platnosti sporného nařízení
65. Svou první otázkou se předkládající soud v podstatě Soudního dvora táže, zda je třeba prohlásit sporné nařízení za neslučitelné se základním nařízením v rozsahu, v jakém OŘS konstatoval neslučitelnost tohoto prvního nařízení s antidumpingovou dohodou.
66. Připomínám, že otázka byla totiž položena vzhledem k tomu, že cílem základního nařízení je v souladu s jeho pátým bodem odůvodnění provést do práva Společenství pravidla antidumpingové dohody za účelem zajištění jejího řádného a transparentního uplatňování.
67. Mezi tato pravidla patří zejména pravidla ohledně zjištění dumpingu a újmy. Metody výpočtu uvedené v čl. 2.2.2 písm. ii) a článku 2.4.2 antidumpingové dohody, jakož i skutečnosti umožňující zjistit újmu, které jsou uvedeny v článku 3.4 uvedené dohody, jsou tak skoro stejně provedeny v základním nařízení.
68. Soudní dvůr se ve svém rozsudku ze dne 9. ledna 2003, Petrotub a Republica v. Rada(32), domníval, že Společenství tím, že přijalo základní nařízení, zamýšlelo splnit své mezinárodní povinnosti vyplývající z antidumpingové dohody. V tomto ohledu podotkl, že prostřednictvím čl. 2 odst. 11 tohoto nařízení orgány Společenství zamýšlely provést zvláštní povinnosti, které stanoví článek 2.4.2 uvedené dohody(33).
69. Za těchto podmínek se Soudní dvůr v souladu se svou judikaturou vycházející z rozsudku ze dne 7. května 1991, Nakajima v. Rada(34), domníval, že mu přísluší provést přezkum legality nařízení Rady, kterým se ukládají konečná antidumpingová cla na základě základního nařízení – jako sporného nařízení – s ohledem nikoli pouze na právo Společenství, ale rovněž na antidumpingovou dohodu.
70. Podle mého názoru je tentýž závěr nutno učinit v projednávané věci. Společenství totiž prostřednictvím čl. 2 odst. 6 písm. a) a čl. 3 odst. 5 základního nařízení zamýšlelo provést zvláštní povinnosti, které stanoví čl. 2.2.2 písm. ii), resp. článek 3.4 antidumpingové dohody.
71. Za těchto podmínek se podle výše uvedené judikatury domnívám, že platnost sporného nařízení musí být posouzena nikoli pouze s ohledem na použitelná ustanovení základního nařízení, ale také s ohledem na odpovídající pravidla antidumpingové dohody.
72. Je mimoto třeba poznamenat, že neexistuje žádný podstatný rozdíl ve formulaci mezi relevantními ustanoveními základního nařízení a odpovídajícími pravidly obsaženými v antidumpingové dohodě.
73. Tato věc má ve skutečnosti původ v tom, že OŘS vyložil relevantní pravidla antidumpingové dohody rozdílně od výkladu odpovídajících ustanovení základního nařízení, který při přijetí sporného nařízení zastávaly orgány Společenství.
74. Za těchto podmínek je nutné zjistit, zda výklad relevantních pravidel antidumpingové dohody zastávaný OŘS může zavazovat Soudní dvůr při jeho výkladu odpovídajících ustanovení základního nařízení a v důsledku toho při jeho přezkumu legality sporného nařízení s ohledem na tuto dohodu.
75. Jinými slovy, je Společenství při provedení znění antidumpingové dohody do práva Společenství vázáno výklady OŘS?
76. Před přezkoumáním platnosti sporného nařízení je tedy třeba vyřešit otázku, zda doporučení a rozhodnutí OŘS, jež vykládají znění antidumpingové smlouvy, mohou být pro Soudní dvůr závazná.
A – K účinku doporučení a rozhodnutí OŘS v rámci posuzování platnosti sporného nařízení
77. Stejně jako Rada a Komise se domnívám, že výklady antidumpingové dohody přijaté OŘS v rámci zpráv ohledně dovozů ložního prádla nemohou být pro Soudní dvůr při posuzování platnosti sporného nařízení závazné.
78. Pokud by totiž byly závazné, řídily by se takovými výklady nevyhnutelně výklady Soudního dvora ohledně odpovídajících pravidel práva Společenství.
79. Takové řešení by však ohrožovalo autonomii právního řádu Společenství při sledování jeho vlastních cílů.
80. Mezinárodní smlouva musí být totiž vykládána nikoli pouze podle svého znění, ale také s přihlédnutím ke svým cílům. Článek 31 odst. 1 Vídeňské úmluvy o smluvním právu ze dne 23. května 1969(35) v tomto ohledu upřesňuje, že „[s]mlouva musí být vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván [jejím] výrazům […] v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím ke svému předmětu a účelu“(36).
81. Skutečnost, že znění ustanovení antidumpingové dohody a odpovídajících ustanovení Společenství jsou shodná, podle mě neznamená, že musí být nutně vykládána shodně.
82. Výklady OŘS jsou totiž podmíněny vlastní povahou a cíly, které WTO sleduje. Posledně uvedené se přitom podstatně liší od cílů sledovaných právem Společenství.
83. Ačkoli dohoda o zřízení WTO obsahuje soubor pravidel závazných pro smluvní strany(37), představuje především rámec, uvnitř kterého členové projednávají otázku jejich mnohostranných obchodních vztahů.
84. Cílem mezinárodního obchodního systému není vytvořit společenství práva, ani jednotný trh podobný tomu, který je podporován uvnitř Evropského společenství(38). Představuje skromněji společný institucionální rámec, ve kterém smluvní strany jednají o právech a povinnostech „na základě reciprocity a vzájemných výhod“(39) zejména proto, aby omezily překážky obchodu a odstranily diskriminaci v mezinárodních obchodních vztazích(40).
85. Ustanovení dohod WTO jsou při uskutečňování těchto cílů vykládána podle přístupů a metod, jež jsou odlišné od těch, které mohou být soudem Společenství upřednostňovány.
86. Tato ustanovení tak musí být v souladu s čl. 3 odst. 2 ujednání objasněna „v souladu s obvyklými výkladovými pravidly veřejného mezinárodního práva“(41). Mimoto oficiální výklady těchto dohod spadají do pravomoci politických orgánů WTO, a sice konference ministrů(42) a generální rady WTO(43).
87. Za těchto podmínek se s ohledem na vlastní povahu a cíle sledované WTO a Společenstvím domnívám, že uznání, že Soudní dvůr může být vázán výklady OŘS, by pro autonomii právního řádu Společenství představovalo nebezpečí.
88. Připuštění opaku by také vedlo ke zpochybnění výlučné soudní pravomoci svěřené v oblasti výkladu pravidel práva Společenství na základě článku 220 ES soudu Společenství.
89. Je pravda, že ve svém posudku 1/91(44) Soudní dvůr připustil, že „pokud mezinárodní dohoda stanoví vlastní soudní systém, jehož součástí je soud příslušný k řešení sporů mezi smluvními stranami této dohody, a v důsledku toho k výkladu jejích ustanovení, zavazují rozhodnutí tohoto soudu orgány Společenství, včetně Soudního dvora“(45). Soudní dvůr se také domníval, že „mezinárodní dohoda, která stanoví takový soudní systém, je v zásadě slučitelná s právem Společenství [a že] pravomoc Společenství v oblasti mezinárodních vztahů a jeho způsobilost uzavírat mezinárodní dohody zahrnuje nutně možnost podléhat rozhodnutím soudu zřízeného nebo určeného na základě takových dohod, pokud jde o výklad a použití jejich ustanovení“(46).
90. Soudní dvůr v tomto posudku nicméně poznamenal, že následkem dotčené dohody bylo vložení rozsáhlého souboru právních pravidel do skupiny pravidel Společenství, jejichž znění je shodné(47). Konstatoval tak, že cíl dotčené dohody „[nevyžadoval] pouze výklad vlastních pravidel této dohody, ale také odpovídajících pravidel práva Společenství“(48).
91. V důsledku toho se Soudní dvůr domníval, že „soudní mechanismus stanovený dohodou by tím, že podmiňuje budoucí výklad pravidel Společenství v oblasti volného pohybu a hospodářské soutěže, představoval zásah do článku 164 Smlouvy o EHS [po změně článek 220 ES] a obecněji samotných základů Společenství“(49).
92. Za těchto podmínek a dokonce i tehdy, pokud překrytí pravidel antidumpingové dohody a práva Společenství není tak rozsáhlé, jako to zdůrazněné Soudním dvorem v tomto posudku, se domnívám, že zjištění soudu Společenství platí, a fortiori, pro mechanismus řešení sporů zavedený dohodami WTO.
93. Přes značné zlepšení, jež doprovázelo přechod z GATT na WTO(50) – zejména to, pokud jde o posílení mechanismu řešení sporů – tento mechanismus podle mého názoru nestanoví zřízení orgánu soudní povahy.
94. Podle článku 19 ujednání jsou tak zprávy vypracované zvláštními skupinami a odvolacími orgány pouze doporučeními(51). Pokud jde o rozhodnutí, nepředstavují podle mého názoru ani pokud jde o jejich formu, ani ve věci samé, závazné soudní akty. Tato rozhodnutí jsou totiž přijímána generální radou WTO, která, i když rozhoduje jakožto orgán pro řešení sporů, je nicméně pouze orgánem politickým.
95. Mimoto navzdory existenci rozhodnutí OŘS vyhrazuje ujednání významné místo jednání mezi stranami sporu.
96. Jak jsem uvedl, toto ujednání se týká především „kladného řešení sporů“(52). Navzdory povinnosti smluvních stran vyhovět doporučením a rozhodnutím OŘS(53) „v co nejkratších lhůtách“ se tak tyto mohou nicméně dohodnout na přiměřené lhůtě ke zrušení sporného aktu. Pokud se nedohodnou, mohou uvedení účastníci vyjednat taková „prozatímní opatření“(54), jako jsou „pro všechny přijatelné“ náhrady nebo pozastavení oprávnění či jiných povinností(55). Navzdory dohledu, který vykonává OŘS při provádění přijatých doporučení a rozhodnutí(56), nic ve znění ujednání neumožňuje v zásadě vyloučit, aby tato dohodnutá opatření nemohla zůstat prozatím v platnosti.
97. Z důvodu, že ujednání přiznává jednání významné místo, se Soudní dvůr ustáleně domnívá, že „následkem uložení povinnosti odmítnout použití pravidel vnitrostátního práva, která jsou neslučitelná s dohodami WTO, soudním orgánům by mohlo být oslabení postavení zákonodárných nebo výkonných orgánů při hledání všestranně uspokojivého řešení sporu v souladu s pravidly WTO“(57).
98. S ohledem na výše uvedené se tedy domnívám, že Soudní dvůr nemůže být při posuzování platnosti sporného nařízení vázán výklady vyslovenými OŘS v jeho zprávách ohledně dovozů ložního prádla.
B – K platnosti sporného nařízení s ohledem na základní nařízení a antidumpingovou dohodu
99. Předkládající soud chce těmito předběžnými otázkami vědět, zda orgány Společenství, zaprvé tím, že zjistily konstruovanou běžnou hodnotu výrobku, zadruhé tím, že při určování celkového dumpingového rozpětí použily metodu „nulování“, a zatřetí tím, že zjistily existenci podstatné újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství, jednaly způsobem neslučitelným s použitelnými ustanoveními základního nařízení a antidumpingové dohody.
100. Úvodem se mi zdá nezbytným učinit dvě poznámky.
101. První se týká rozsahu přezkumu soudu Společenství v rámci zavedení antidumpingových opatření Radou.
102. Je třeba připomenout, že v oblasti společné obchodní politiky a konkrétněji v oblasti obchodních ochranných opatření disponují orgány Společenství z důvodu složitosti hospodářských, politických a právních situací, které musí přezkoumávat, širokou posuzovací pravomocí(58).
103. Tato pravomoc nezahrnuje pouze přijetí základního nařízení – v mezích vytyčených antidumpingovou dohodou – ale také konkrétní činnost v rámci antidumpingové ochrany prováděnou na jeho základě(59).
104. Soudní dvůr tak opětovně rozhodl, že volba mezi různými metodami výpočtu dumpingového rozpětí uvedená v základním nařízení, jakož i určení běžné hodnoty výrobku(60), a dále zjištění újmy(61) předpokládají posouzení složitých hospodářských situací.
105. Soudní přezkum takového posouzení musí tak být podle ustálené judikatury omezen na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě se volba provádí, neexistence zjevně nesprávného posouzení tohoto skutkového stavu a neexistence zneužití pravomoci(62). Naopak soudu Společenství za účelem této volby nepřísluší nahrazovat posouzení příslušných orgánů svým vlastním posouzením.
106. Mimoto musí tento přezkum spočívat pouze na skutečnostech, které mají orgány při přijímání sporného nařízení k dispozici(63).
107. Druhá poznámka se týká rozsahu povinnosti uvést odůvodnění, jež náleží orgánům Společenství na základě článku 253 ES, pokud přijímají antidumpingová opatření.
108. Z ustálené judikatury vyplývá, že z odůvodnění vyžadovaného článkem 253 ES musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření a soud Společenství mohl vykonávat svůj přezkum. Podle tohoto soudu nemůže být nicméně požadováno, aby odůvodnění upřesňovalo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti. Rozsah povinnosti odůvodnění musí být totiž posuzována s ohledem na souvislosti a postup, v jehož rámci bylo napadené nařízení přijato, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast(64).
109. V tomto ohledu se Soudní dvůr, pokud jde o nařízení, kterým se zavádí konečné antidumpingové clo, domníval, že orgány Společenství nejsou povinny upřesnit všechny podrobnosti jejich uvažování, pokud proti němu nebyla zúčastněnými podniky vznesena žádná námitka v průběhu správního řízení(65).
110. Vzhledem k těmto poznatkům je namístě ověřit, zda se tyto orgány za účelem zavedení dotčených antidumpingových cel zaprvé tím, že zjistily konstruovanou běžnou hodnotu výrobku, zadruhé tím, že při určování globální dumpingové marže použily praktiku „nulování“, a zatřetí tím, že zjistily podstatnou újmu způsobenou výrobnímu odvětví Společenství, dopustily zjevně nesprávného posouzení.
1. K výpočtu konstruované běžné hodnoty výrobku
111. Předkládající soud se Soudního dvora nejprve táže na slučitelnost metody, kterou použily orgány Společenství za účelem konstrukce běžné hodnoty výrobků vyvážených indickými a pákistánskými společnostmi s čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení a čl. 2.2.2. písm. ii) antidumpingové dohody.
112. Podle čl. 1 odst. 2 základního nařízení připomínám, že „[v]ýrobek je považován za dumpingový, jestliže je vývozní cena výrobku vyváženého do Společenství nižší, než je při běžném obchodu [obchodním styku] srovnatelná cena obdobného výrobku určeného pro spotřebu ve vývozní zemi“(66). Zjištění dumpingu tedy zahrnuje srovnání vývozní ceny prošetřovaného výrobku na jedné straně a běžné hodnoty obdobného výrobku na tuzemském trhu země původu na druhé straně(67).
113. Zjištění běžné hodnoty obdobného výrobku tedy představuje zásadní etapu, která umožňuje vyšetřujícím orgánům zjistit případný dumping.
114. Podle čl. 2 odst. 1 prvního pododstavce základního nařízení se běžná hodnota obdobného výrobku „obvykle zakládá na cenách, které jsou zaplaceny nebo mají být zaplaceny nezávislým odběratelem v zemi vývozu [vývozní zemi] v běžném obchodním styku“(68).
115. Pokud nedošlo k žádnému prodeji obdobného výrobku v rámci běžného obchodního styku, nebo pokud jsou tyto prodeje nedostatečné(69), je běžná cena tohoto výrobku „konstruována“ v souladu s čl. 2 odst. 3 tohoto nařízení podle výrobních nákladů v zemi původu s připočtením přiměřené částky za PSR náklady a zisky. Podle ustálené judikatury Soudního dvora tato metoda směřuje ke zjištění prodejní ceny výrobku, jako by byl tento výrobek prodáván v jeho zemi původu nebo vývozní zemi(70).
116. Částky, jež odpovídají PSR nákladům a ziskům mohou být určeny podle čtyř metod výpočtu uvedených v čl. 2 odst. 6 uvedeného nařízení.
117. Tyto částky jsou v zásadě určeny na základě skutečných poznatků týkajících se výroby a prodejů obdobného výrobku prošetřovaným vývozcem nebo výrobcem při běžném obchodním styku.
118. Pokud tak tyto částky nemohou být určeny, mohou být vypočteny na základě „váženého průměru skutečných částek, které byly zjištěny pro jiné prošetřované vývozce nebo výrobce při výrobě a prodeji obdobného výrobku na tuzemském trhu země původu“ [písm. a)].
119. Mohou být také určeny na základě „skutečných částek, které daný vývozce nebo výrobce skutečně zaznamená při výrobě a prodeji zboží stejné obecné skupiny zboží na tuzemském trhu země původu“ [písm.b)] nebo jakékoli jiné „rozumné metody“ [písm.c)].
120. Soudní dvůr se domnívá, že tyto metody výpočtu musí být uplatňovány v pořadí, v jakém jsou uvedeny, přičemž každá musí být použita tak, aby byl výpočet rozumný(71).
121. Článek 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení přebírá v téměř obdobném znění metodu výpočtu uvedenou v čl. 2.2.2 písm. ii) antidumpingové dohody(72).
122. Žalobkyně se ve svém vyjádření domnívá, že ani čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení, ani čl. 2.2.2 písm. ii) antidumpingové dohody neumožňují orgánům Společenství, aby za účelem výpočtu částek odpovídajících PSR nákladům a ziskům vzaly v úvahu údaje týkající se jednoho vývozce nebo výrobce a vyloučily prodeje ostatních vývozců a výrobců, ke kterým nedošlo při běžném obchodním styku(73).
123. Zaprvé je namístě ověřit, zda s ohledem na výše uvedená ustanovení mohly orgány Společenství při výpočtu částek PSR nákladů a zisků legitimně zohlednit pouze údaje týkající se jednoho vývozce.
124. Nejprve je třeba uvést, že z důvodu velkého počtu výrobců a vývozců v dotyčných zemích původu se Komise rozhodla provést výběr vzorku v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení(74). Vybrala tak vzorek společností pro každou z vývozních zemí(75).
125. Poté, co orgány Společenství shledaly, že tuzemské ceny používané na trzích původu nepředstavují vhodný základ pro určení běžné hodnoty, rozhodly se konstruovat tuto běžnou hodnotu pro všechny typy ložního prádla vyváženého indickými, pákistánskými a egyptskými společnostmi do Společenství v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení.
126. Tato běžná hodnota tedy byla zjištěna připočtením přiměřené částky, která odpovídá jednak vynaloženým PSR nákladům a jednak dosaženým ziskům, k výrobním nákladům vyváženého výrobku každé společnosti.
127. Pokud jde o dovozy původem z Indie, vyplývá z vysvětlení podaných orgány Společenství, že pouze jedna společnost, která byla zahrnuta do vzorku, byla zohledněna jako společnost, která v průběhu šetření uskutečňovala reprezentativní prodeje obdobného výrobku na tuzemském trhu(76). Bylo také prokázáno, že tyto prodeje mohly být vzhledem k tomu, že byly ziskové, považovány za vykonané při běžném obchodním styku.
128. Totéž zjištění je nutno učinit, pokud jde o dovozy pocházející z Pákistánu(77).
129. Za těchto podmínek odpovídá částka PSR nákladů a zisků, jež byla použita za účelem zjištění konstruované běžné hodnoty obdobného výrobku v Indii a Pákistánu, částkám PSR nákladů a zisků dosažených indickou společností a pákistánskou společností.
130. Ikea ve svém vyjádření tvrdí, že z čistě doslovného výkladu znění čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení a čl. 2.2.2 písm. ii) antidumpingové dohody, vyplývá, že tyto jasně zakazují použití údajů vztahujících se k jedinému vývozci(78).
131. Na rozdíl od žalobkyně se nedomnívám, že takový rozbor vede v projednávaném případě ke zjevně nesprávnému posouzení.
132. Domnívám se, že použití množného čísla ve výrazu „jiní vývozci nebo výrobci“ čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení totiž neumožňuje vyloučit zohlednění údajů jediného podniku. Tento závěr je třeba přijmout tím spíše, že pouze tento podnik uskutečňoval mezi prošetřovanými v průběhu šetření reprezentativní prodeje obdobného výrobku na tuzemském trhu země původu.
133. Pokud jde o použití pojmu „vážený průměr“ v tomto ustanovení, domnívám se jako Rada, že se může také použít na vážený průměr obchodních případů jediného výrobce nebo vývozce(79). Tak tomu bylo v projednávané věci(80).
134. Za těchto podmínek se domnívám, že pokud uskutečňovala reprezentativní prodeje obdobného výrobku v dotyčné zemi původu pouze jedna společnost, jako v projednávaném případě, mohou orgány Společenství v rámci jejich posuzovací pravomoci zohlednit pouze údaje vztahující se k této společnosti.
135. Zadruhé je namístě ověřit, zda skutečnost, že prodeje jiných vývozců nebo výrobců, které nebyly uskutečněny při běžném obchodním styku, byly ze zjišťování zvýhodněného rozpětí vyloučeny, představuje náležitou metodu konstruování běžné hodnoty.
136. Orgány Společenství v projednávané věci konstatovaly, že k prodejům obdobného výrobku na tuzemském trhu, které by byly uskutečněny za nižší ceny, než jsou výrobní náklady, při běžném obchodním styku nedochází a nemohou vzhledem k tomu být náležitým základem pro účely určení běžné hodnoty.
137. Na rozdíl od vyjádření předloženého žalobkyní(81) se domnívám, že metoda výpočtu použitá orgány Společenství v rámci dotčeného šetření neporušuje ani znění, ani smysl čl. 2 odst. 6 základního nařízení a článku 2.2.2 antidumpingové dohody.
138. Jednak je taková metoda v souladu se zásadou zavedenou základním nařízením a antidumpingovou dohodou, podle které musí být běžná hodnota v zásadě založena na údajích ohledně prodejů uskutečněných při běžném obchodním styku. Tato zásada vyplývá podle mého názoru jasně ze znění čl. 1 odst. 2 a čl. 2 odst. 1 základního nařízení(82), jakož i článku 2.1 antidumpingové dohody.
139. Dokonce i v případě, že musí být běžná hodnota výrobku konstruována, stanoví čl. 2 odst. 6 uvedeného nařízení a článek 2.2.2 antidumpingové dohody výslovně, že částky odpovídající PSR nákladům a ziskům jsou založeny na skutečných údajích ohledně výroby a prodejů obdobného výrobku při běžném obchodním styku.
140. Tato zásada byla mimoto uznána Soudním dvorem v rozsudku ze dne 13. února 1992, Goldstar v. Rada(83). V této věci se soud Společenství domníval, že „cílem [pojmu běžný obchodní styk] je pro účely určení běžné hodnoty vyloučení situací, v nichž prodeje na tuzemském trhu nejsou uzavřeny za běžných obchodních podmínek, zejména pokud je výrobek prodáván za nižší cenu, než jsou výrobní náklady […]“(84).
141. Kromě toho podle čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení a čl. 2.2.2 písm. ii) antidumpingové dohody není vyloučení prodejů, k nimž nedošlo při běžném obchodním styku, výslovně zakázáno. Tato ustanovení totiž pouze stanoví, že v úvahu brané prodeje jsou prodeje obdobného výrobku na tuzemském trhu země původu.
142. Za těchto okolností bylo podle mého názoru správné, že se orgány Společenství rozhodly vyloučit z výpočtu konstruované běžné hodnoty výrobku prodeje vývozců a výrobců, které nebyly uzavřeny za běžných obchodních podmínek(85).
143. S ohledem na výše uvedené se domnívám, že konstruovaná běžná hodnota obdobného výrobku byla pro dovozy původem z Indie a Pákistánu vypočtena správně.
2. Ke zjištění dumpingového rozpětí
144. Dále chce předkládající soud zjistit, zda je metoda „nulování“ použitá pro účely výpočtu takového celkového dumpingového rozpětí, jaké bylo použito v rámci dotčeného antidumpingového šetření, slučitelná s čl. 2 odst. 11 základního nařízení a článkem 2.4.2 antidumpingové dohody.
145. Připomínám, že podle čl. 2 odst. 12 základního nařízení je antidumpingové rozpětí „část[ka], o niž běžná hodnota přesahuje vývozní cenu“. Toto rozpětí je tedy vyšetřujícími orgány zjištěno na základě „spravedlivého“ porovnání(86) běžné hodnoty obdobného výrobku a vývozní ceny uplatňované ve Společenství.
146. Podle čl. 2 odst. 11 tohoto nařízení existují tři srovnávací metody. První dvě jsou takzvané „symetrické“ a umožňují porovnání váženého průměru běžné hodnoty s váženým průměrem cen za veškeré vývozy do Společenství nebo individuálních běžných hodnot a individuálních vývozních cen do Společenství u jednotlivých obchodních případů navzájem.
147. Pokud se struktura vývozních cen značně liší mezi různými kupujícími, oblastmi nebo obdobími (hovoří se vzhledem k tomu o „selektivním dumpingu“ nebo „cílovém dumpingu“) a pokud symetrické metody neumožňují zohlednit skutečně uplatňované dumpingové rozpětí, je nicméně možné použít třetí, takzvanou „asymetrickou“ metodu výpočtu(87). Za těchto podmínek je možné zjistit dumpingové rozpětí porovnáním běžné hodnoty určené na základě váženého průměru a cen veškerých individuálních vývozů do Společenství.
148. Článek 2.4 antidumpingové dohody vyžaduje také, aby bylo porovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou „spravedlivé“. Mimoto článek 2.4.2 této dohody upřesňuje, pokud jde o první symetrickou metodu, že je třeba provést srovnání váženého průměru běžné hodnoty s váženým průměrem cen všech „srovnatelných“ vývozních obchodů(88).
149. V projednávaném případě vyplývá ze čtyřicátého šestého bodu odůvodnění prozatímního nařízení, že dumpingové rozpětí se vypočítá podle obecného pravidla porovnáním podle typu váženého průměru konstruované běžné hodnoty a podle typu váženého průměru vývozní ceny. Tato metoda výpočtu byla potvrzena ve dvacátém devátém bodu odůvodnění sporného nařízení.
150. Ze spisu nicméně vyplývá, že při výpočtu celkového dumpingového rozpětí orgány Společenství použily metodu „nulování“ záporných dumpingových rozpětí(89).
151. Ačkoli lituji, že v prozatímním a sporném nařízení chybí jakékoli vysvětlení ohledně této metody(90), zdá se, že v rozhodné době představovala ustálenou praxi. Žádný účastník mimoto při správním řízení nevznesl zvláštní námitku, která by mohla případně způsobit nezbytnost podrobnějšího odůvodnění výpočtu celkového dumpingového rozpětí(91).
152. S ohledem na skutečnosti předložené Radou a Komisí může být taková metoda, tak jak byla použita v rámci projednávaného sporu, ve zkratce popsána následovně. Orgány Společenství nejprve zjistily, že prošetřovaný výrobek – bavlněné ložní prádlo – zahrnuje určité množství různých vzorů nebo typů. Pro každý z těchto vzorů vypočítaly vážený průměr běžné hodnoty, jakož i vážený průměr vývozní ceny, a pro každý vzor je následně srovnaly. Vzhledem k tomu, že byla běžná hodnota některých vzorů vyšší než vývozní cena („kladné“ dumpingové rozpětí), byla zjištěna existence dumpingu. Jelikož u ostatních byla běžná hodnota nižší než vývozní cena, nebyl zjištěn dumping a orgány shledaly „záporné“ dumpingové rozpětí(92). Za účelem výpočtu celkové částky dumpingu prošetřovaného výrobku orgány Společenství následně sečetly částku dumpingu všech vzorů, u kterých byla zjištěna existence dumpingu. U všech vzorů, u kterých nebyla zjištěna existence dumpingu, orgány všechna záporná dumpingová rozpětí vynulovaly. Celková částka dumpingu byla následně vyjádřena v procentech součtu hodnoty všech vývozních obchodů všech vzorů, ať byly nebo nebyly předmětem dumpingu.
153. Žalobkyně uplatňuje, že taková metoda vede ke „zkreslení“ záporných dumpingových rozpětí(93). Upozorňuje také, že orgány Společenství dnes uznávají protiprávnost této praxe, když se dovolává existujících sporů zahájených Společenstvím proti Spojeným státům americkým před WTO(94).
154. Zdá se mi, že taková metoda „nulování“ záporných dumpingových rozpětí, jako ta, která byla použita v projednávané věci, je zpochybnitelná. I když si totiž vyšetřující orgány mohou svobodně zvolit nejvhodnější metody výpočtu, musí nicméně zohlednit skutečně uplatňované dumpingové rozpětí(95).
155. Je-li pravdou, že Soudní dvůr připustil použití této metody ve výše uvedené věci Toyo v. Rada, jednalo se o případ rozdílný od toho, který je dotčený ve sporu v původním řízení.
156. V uvedené věci bylo dumpingové rozpětí určeno na základě srovnání mezi váženým průměrem běžné hodnoty a vývozními cenami vypočtenými podle metody srovnání jednotlivých obchodních případů navzájem. V rámci tohoto výpočtu byly vývozní ceny převyšující běžnou hodnotu „fiktivně“ sníženy na běžnou hodnotu. Soudní dvůr se domníval, že pouze tato metoda srovnání jednotlivých obchodních případů navzájem, tak jak byla použita orgány Společenství, může „bránit některým praktikám, které spočívají v zastření dumpingu díky praktikám rozdílných cen, jednou vyšších a jednou nižších než běžná hodnota“(96).
157. Nezdá se mi nicméně, že by tento rozbor mohl být použitelný na náš případ.
158. Jednak nejde o srovnání obchodních případů navzájem, ale spíše o srovnání „vážených průměrů navzájem“.
159. Krom toho byla tato metoda použita na vzory ložního prádla, u nichž bylo shledáno záporné dumpingové rozpětí, zatímco orgány Společenství vypočítaly dumpingové rozpětí pro veškeré výrobky(97).
160. Domnívám se, že v projednávaném případě nejde o náležitou metodu výpočtu celkového dumpingového rozpětí.
161. Zdá se mi, že pokud je dumpingové rozpětí vypočteno na základě více prostředků určených podle vzorů, musí dumpingové rozpětí pro prošetřovaný výrobek zohledňovat výsledky všech srovnání, včetně těch, v nichž vážené průměry vývozních cen převyšují vážený průměr běžné hodnoty určitých vzorů.
162. Metoda „nulování“, tak jak byla použita v projednávané věci, přitom neumožňuje úplné a náležité zohlednění skutečných cen vývozních obchodů, ke kterým došlo v průběhu období vyšetřování některých vzorů. Jak jsem uvedl, pokud některá rozpětí vynulovaly, přidělily orgány nulovou hodnotu dumpingovým rozpětím, která se vztahovala ke vzorům, jejichž dumpingové rozpětí bylo záporné. Domnívaly se tedy, že se vážený průměr vývozní ceny rovná váženému průměru běžné hodnoty, ačkoli byl ve skutečnosti vyšší.
163. Důsledkem použití této metody byla tedy umělá změna výsledků provedených srovnání a nadměrné zvýšení dumpingového rozpětí všech výrobků.
164. Důsledek „nulování“ může být ilustrován jednoduchým příkladem s konkrétními čísly (ačkoli zcela smyšlenými). Tento příklad se týká výrobce z třetí země, který vyváží do Společenství dva vzory ložního prádla, vzor A a vzor B.
Vážený průměr běžné hodnoty každého z těchto vzorů je vypočten na základě určitého počtu tuzemských obchodů a vážený průměr vývozních cen je vypočten na základě určitého počtu vývozních obchodů.
|
Vážený průměr běžné hodnoty |
Vážený průměr vývozní ceny |
Dumpingové rozpětí |
Dumpingové rozpětí (s použitím nulování) |
||
|
Vzor A |
100 |
75 |
+ 25 |
+25 |
|
|
Vzor B |
125 |
150 |
- 25 |
0 |
|
|
Výrobek (vzor A + vzor B) |
0 |
+25 |
|||
Ze srovnání váženého průměru běžné hodnoty a váženého průměru vývozní ceny vzoru A vyplývá existence „kladného“ dumpingového rozpětí ve výši 25(98).
Z téhož srovnání vzoru B vyplývá existence „záporného“ dumpingového rozpětí ve výši -25.
Pokud je celková hodnota dumpingu vypočtena pro všechny výrobky na základě rozpětí určeného pro tyto dva vzory, je kladné dumpingové rozpětí, jež bylo shledáno pro vzor A (+25) vyrovnáno záporným dumpingovým rozpětím, jež bylo shledáno pro vzor B (-25), takže není shledán žádný dumping.
Je-li záporné dumpingové rozpětí, jež bylo shledáno pro vzor B, vynulováno, je celkové dumpingové rozpětí určené pro všechny výrobky vyšší (+25).
Toto rozpětí se, pokud je vyjádřeno v procentech z celkové hodnoty veškerých vývozních obchodů týkajících se veškerých vzorů výrobku, rovná:
25 / 225 x 100 = 11,1 %
Vzor B, u něhož nebyl shledán žádný dumping, tak podléhá, jako vzor A, antidumpingovému clu.
165. Použití metody „nulování“ tedy může nejenom zkreslit výši dumpingového rozpětí, ale také u určitého vzoru stanovit praxi dumpingu, který neexistuje.
166. Podotýkám, že mimoto podle čl. 2 odst. 10 a 11 základního nařízení a článku 2.4 antidumpingové dohody musí být srovnání „spravedlivé“. Článek 2.4.2 této dohody upřesňuje, že vážený průměr běžné hodnoty musí být srovnán s „váženým průměrem cen všechsrovnatelných vývozních obchodů“(99).
167. Vynulováním záporného dumpingového rozpětí, které bylo shledáno u některých vzorů, přitom vyšetřující orgány neprokázaly na základě srovnání mezi váženým průměrem běžné hodnoty a váženým průměrem cen všech srovnatelných vývozních obchodů, to znamená, všech srovnatelných vývozních obchodů u veškerých vzorů prošetřovaného výrobku, existenci dumpingového rozpětí pro všechny výrobky. Mimoto se mi takové srovnání nezdá „spravedlivé“ ve smyslu výše uvedených ustanovení.
168. Rada ve svém vyjádření(100) tvrdí, že použití „nulování“ podle vzorů umožnilo orgánům Společenství správně posoudit případy, ve kterých se vývozci zaměřili na dumping u určitých typů nebo vzorů prošetřovaného výrobku. Pokud tomu tak bylo, domnívám se, že orgány Společenství měly tento výrobek definovat užším způsobem.
169. Mimoto pouhá skutečnost, že se některé obchody uskutečňovaly se záporným dumpingovým rozpětím, nutně neznamená, že jsou tyto předmětem cílového dumpingu.
170. Za těchto podmínek se kloním k názoru, že vynulováním záporných dumpingových rozpětí u určitých vzorů ložního prádla orgány Společenství správně neurčily dumpingové rozpětí pro bavlněné ložní prádlo původem z Indie, Egypta a Pákistánu.
3. Ke zjištění újmy
171. Předkládající soud konečně Soudní dvůr žádá o posouzení platnosti sporného nařízení s ohledem na čl. 3 odst. 5 základního nařízení a článek 3.4 antidumpingové dohody v rozsahu, v jakém za účelem přezkoumání újmy zohlednilo údaje týkající se výrobců, kteří nejsou zahrnuti v definici výrobního odvětví Společenství. Orgánům Společenství je také vytýkáno, že nezhodnotily všechny relevantní faktory, které mají na postavení tohoto výrobního odvětví dopad.
172. V souladu s čl. 1 odst. 1 základního nařízení pro zavedení antidumpingového opatření nestačí, že jde o dumpingový výrobek. Dovoz dumpingového výrobku do Společenství musí mimoto výrobnímu odvětví(101) Společenství způsobovat újmu nebo hrozit podstatnou újmou nebo závažným zpožděním při zavádění takového výrobního odvětví(102).
173. Podle čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení musí být zjištění újmy založeno na skutečných důkazech a musí zahrnovat objektivní přezkum zejména dopadu dumpingových dovozů na výrobní odvětví Společenství.
174. Tento přezkum znamená podle čl. 3 odst. 5 uvedeného nařízení přezkoumání všech relevantních hospodářských faktorů a ukazatelů, které ovlivňují situaci tohoto výrobního odvětví Společenství(103) a ceny uplatňované ve Společenství(104).
175. Připomínám, že toto poslední ustanovení odpovídá povinnostem, jež vyplývají z článku 3.4 antidumpingové dohody(105).
176. Zaprvé je třeba přezkoumat, zda se orgány Společenství tím, že zohlednily informace ohledně společností, které nejsou zahrnuty v definici výrobního odvětví Společenství, dopustily zjevně nesprávného posouzení, které má za následek chybné zjištění újmy.
177. Výrobní odvětví Společenství bylo v projednávané věci definováno ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení jako odvětví označující 35 společností spolupracujících na vyšetřování, které představují v průběhu období vyšetřování podstatnou část celkové výroby Společenství v oblasti ložního prádla(106).
178. V souladu s čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení(107) se orgány Společenství rozhodly složit reprezentativní vzorek výrobního odvětví Společenství ze 17 výrobců(108).
179. Z šedesátého druhého bodu odůvodnění prozatímního nařízení vyplývá, že údaje nezbytné pro přezkoumání újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství nebyly zanalyzovány pouze na úrovni výrobního odvětví Společenství, a zejména na úrovni výrobců Společenství zahrnutých do vzorku. Tento rozbor spočíval také na údajích o Společenství jako celku. Tyto byly předloženy uznávanými zdroji výrobního odvětví (zejména Eurocoton) a týkaly se vývoje výroby, spotřeby, dovozů, vývozů a podílu na trhu ve Společenství.
180. Rozbor všech těchto údajů umožnil Komisi, aby v rámci zavedení prozatímního antidumpingového cla konstatovala, že struktura dodržovaná pro Společenství jako celek nebyla převzata 35 výrobci tvořícími výrobní odvětví Společenství. Došla tak k závěru, že posledně uvedené průmyslové odvětví je složeno pouze ze společností, jež existovaly ke dni předložení stížnosti, a nevzala tedy v úvahu situaci podniků, které ukončily svou výrobu v průběhu období hodnocení (to znamená v okamžiku podání stížnosti)(109).
181. Vývozci během správního řízení uplatňovali, že informace o společnostech, které nejsou zahrnuty v definici výrobního odvětví Společenství, nemohly být použity ke zjištění újmy.
182. Rada v návaznosti na toto zpochybnění podrobně upřesnila posouzení Komise. I když uznává, že hodnocení hospodářské situace výrobního odvětví ke dni podání stížnosti spočívá obecně na rozboru výrobního odvětví Společenství, musí toto hodnocení podle ní zohlednit strukturu a povahu dotčeného výrobního odvětví(110).
183. Údaje o Společenství v projednávané věci umožnily charakterizovat výrobní odvětví pomocí existující a silné hospodářské soutěže mezi značným počtem subjektů. Vzhledem k tomu se Rada domnívala, že účinky dotčených dovozů se pravděpodobně projevily zánikem hospodářských subjektů v průběhu období hodnocení. Nechtěla tedy omezovat hodnocení újmy pouze na společnosti, které byly na konci období hodnocení dosud aktivní a které tvořily výrobní odvětví Společenství.
184. Nedomnívám se, že takový rozbor vede v projednávaném případě ke zjevně nesprávnému posouzení.
185. Je pravda, že podle čl. 3 odst. 5 základního nařízení je nutné provést přezkoumání účinku dumpingových dovozů na výrobní odvětví Společenství. Nicméně ze znění čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení vyplývá, že zjištění újmy zahrnuje objektivní přezkum.
186. Přitom v projednávané věci výrobní odvětví Společenství tak, jak je definováno, zdá se neumožňovalo, aby byly zohledněny skutečné tržní podmínky ve Společenství. Studium shromážděných údajů totiž prokazuje, že tendence zaznamenané na úrovni Společenství byly v některých případech velmi rozdílné od těch, jež byly shledány pro výrobní odvětví Společenství(111).
187. Za těchto podmínek se mi zdá, že orgány Společenství byly, aby stanovily co možná nejobjektivnějším způsobem přezkum dopadu dotčených dovozů, oprávněny uchýlit se k celkovému posouzení situace relevantního trhu. Úplný rozbor údajů, včetně těch o Společenství jako celku, může pouze posílit platnost posouzení, které jsou orgány povinny provést podle článku 3 základního nařízení.
188. Mimoto ze spisu vyplývá, že údaje o Společenství byly zohledněny jen v určitém rozsahu(112). Zdá se totiž, že závěr o existenci podstatné újmy byl založen hlavně na dodržování struktury cen výrobního odvětví Společenství pro společnosti zahrnuté do vzorku. V tomto ohledu je namístě uvést, že vyloučení sporných údajů v rámci nařízení č. 1644/2001 nemělo na zjištění podstatné újmy vliv(113).
189. Za těchto okolností není možné kvalifikovat posouzení orgánů Společenství, podle kterého bylo za účelem přezkoumání újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství relevantní zohlednit údaje o veškeré výrobě ve Společenství jako zjevně nesprávné.
190. Zadruhé je třeba zjistit, zda se orgány Společenství tím, že nezhodnotily veškeré relevantní faktory, které mají vliv na situaci výrobního odvětví Společenství a které jsou vyjádřeny v čl. 3 odst. 5 základního nařízení a článku 3.4 antidumpingové dohody, dopustily zjevně nesprávného posouzení.
191. Aby bylo v projednávaném případě zjištěno, zda výrobnímu odvětví Společenství vznikla podstatná újma, vzaly orgány Společenství v úvahu některé z faktorů vyjmenovaných v čl. 3 odst. 5 základního nařízení a článku 3.4 antidumpingové dohody. Zohlednily zejména takové ukazatele ohledně produktivity podniků, jako je ziskovost a zaměstnanost, a vzaly v úvahu úroveň cen, prodejů a podílů na trhu (z hlediska objemu a hodnoty)(114).
192. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně ve svém vyjádření(115), nedomnívám se, že výše uvedená ustanovení předepisují přezkoumání všech vyjmenovaných faktorů. Zdá se mi totiž, že použité znění dává orgánům Společenství při přezkoumání a hodnocení těchto údajů jasně diskreční pravomoc.
193. Jednak tato ustanovení pouze vyžadují, aby byly přezkoumány „relevantní“ hospodářské faktory a ukazatele, „které mají vliv na stav [situaci] [výrobního odvětví Společenství]“(116).
194. Krom toho vyplývá z čl. 3 odst. 5 poslední věty základního nařízení a článku 3.4 antidumpingové dohody, že seznam uvedených hospodářských faktorů a ukazatelů „není vyčerpávající“. V souladu s těmito ustanoveními jeden nebo několik z těchto faktorů nepředstavují nutně rozhodující právní základ.
195. Zdá se tedy, že je tento seznam pouze příkladmý.
196. Podle mého názoru jsou orgány Společenství podle těchto ustanovení povinny přezkoumat pouze faktory, které mohou být pro hodnocení vzniklé škody relevantní. Komise v projednávané věci podrobně vyložila zvolené faktory újmy(117) a žádný z dotyčných účastníků, jak se zdá, toto hodnocení nezpochybnil.
197. Pokud jde o přezkoumání relevance těchto faktorů, podle mého názoru spadá pod složité hospodářské posouzení, při němž orgány Společenství požívají, jak připomínám, širokou posuzovací pravomoc. Vyšetřující orgány se tak mohly domnívat, že zvolené skutečnosti již představovaly určující a dostatečný základ pro rozhodnutí.
198. Je tedy namístě konstatovat, že tyto orgány tím, že za účelem přezkoumání účinku dumpingových dovozů zhodnotily pouze relevantní faktory, které mají vliv na situaci výrobního odvětví Společenství, nepřekročily prostor pro uvážení, který je jim přiznán při hodnocení složitých hospodářských situací.
199. Za těchto okolností a s ohledem na výše uvedené je namístě dojít k závěru, že se orgány Společenství zaprvé tím, že určily konstruovanou běžnou hodnotu výrobku, a zadruhé tím, že vyhodnotily existenci a význam újmy výrobnímu odvětví Společenství, nedopustily žádného zjevně nesprávného posouzení.
200. Tento závěr neplatí pouze pro dovozy původem z Indie, ale také pro dovozy pocházející z Pákistánu.
201. Pokud jde o výpočet konstruované běžné hodnoty obdobného výrobku, ukázal jsem, že orgány Společenství přijaly pro Indii a Pákistán stejnou metodologii(118).
202. Pokud jde o zjištění újmy, provedly orgány Společenství společné přezkoumání účinku dovozů pocházejících z Indie, Egypta a Pákistánu na výrobní odvětví Společenství(119). Za těchto podmínek platí závěry orgánů Společenství podle mě nejen pro dovozy původem z Indie, ale také pro výrobky pocházející z Pákistánu.
203. Naproti tomu se domnívám, že tyto orgány jednaly tím, že použily v rámci výpočtu dumpingového rozpětí prošetřovaného výrobku metodu „nulování“ záporného dumpingového rozpětí podle vzorů, způsobem neslučitelným s čl. 2 odst. 11 základního nařízení a článkem 2.4.2 antidumpingové dohody. Protiprávnost této metody výpočtu se dotýká platnosti článku 1 sporného nařízení, který stanoví sazbu konečného antidumpingového cla z dovozů bavlněného ložního prádla původem z Indie, Egypta a Pákistánu do Společenství.
204. Vzhledem k tomu, že Rada použila za účelem zjištění dumpingového rozpětí pro dovozy dotčené v projednávaném sporu metodu „nulování“ záporného dumpingového rozpětí podle vzorů, je z těchto důvodů namístě prohlásit článek 1 sporného nařízení za neplatný.
VI – K platnosti následných nařízení
205. Podstatou druhé a třetí předběžné otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je posouzení platnosti následných nařízení s ohledem na právo Společenství. Problém v těchto otázkách se týká toho, zda tato následná nařízení nejsou tím, že nestanoví vrácení antidumpingových cel vybraných podle sporného nařízení, v rozporu jednak s článkem 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 9 odst. 4 základního nařízení (ve vzájemném spojení s články 1, 7.1 a 9 antidumpingové dohody), a jednak se zásadou proporcionality tak, jak je vyjádřena v čl. 7 odst. 2 a čl. 9 odst. 4 téhož nařízení.
206. Zatímco článek 7 základního nařízení stanoví, jak připomínám, podmínky, za kterých může Komise zavést prozatímní antidumpingové clo, článek 9 tohoto nařízení upřesňuje podmínky uložení konečného cla.
207. Podle čl. 7 odst. 1 a čl. 9 odst. 4 uvedeného nařízení mohou být tato cla uložena pouze tehdy, pokud předběžné zkoumání (prozatímní clo) nebo konečné zjištění (konečné clo) prokáže existenci dumpingu a jako důsledek újmu pro výrobní odvětví Společenství a pokud zájem Společenství vyžaduje jednání k zabránění takové újmě.
208. Podle čl. 7 odst. 2 a čl. 9 odst. 4 poslední věty základního nařízení nesmí částka těchto cel překročit dumpingové rozpětí, které bylo zjištěno, a musí být nižší než toto rozpětí, pokud takové menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství.
209. Tato ustanovení v podstatě převzala znění článků 7.1, 7.2 a 9.1 antidumpingové dohody.
210. Žalobkyně ve svém vyjádření(120) uplatňuje, že Rada shledala v nařízení č. 1644/2001, pokud jde o dovozy původem z Indie, méně závažnou úroveň dumpingu. Tvrdí také, že v nařízení č. 160/2002 Rada, pokud jde o dovozy pocházející z Pákistánu, zjistila, že dumping neexistuje. Podle ní tedy v době zavedení konečného antidumpingového cla nebyly splněny podmínky vyžadované základním nařízením. Ikea se v důsledku toho domnívá, že orgány Společenství měly těmto nařízením udělit zpětnou účinnost a stanovit povinnost vrácení antidumpingových cel zaplacených na základě sporného nařízení. Tvrdí, že následná nařízení tím, že takové vracení nestanoví, porušují zásadu proporcionality, neboť by výrobní odvětví Společenství bylo zvýhodněno mnohem významnější ochranou, než je nutno.
211. Je tedy namístě přezkoumat, zda orgány Společenství tím, že nestanovily povinnost vrácení částek zaplacených podle sporného nařízení, jednaly způsobem neslučitelným s použitelnými ustanoveními základního nařízení a antidumpingové dohody. Za tímto účelem shledávám mezi jednak nařízeními č. 1644/2001 a č. 160/2002, a jednak nařízením č. 696/2002 rozdíl, neboť byla přijata na základě rozdílných právních základů.
A – K platnosti nařízení č. 1644/2001 a 160/2002
212. Nařízení č. 1644/2001 a 160/2002 byla přijata na základě nařízení č. 1515/2001. Připomínám, že posledně uvedené umožňuje Společenství přijmout v rámci základního nařízení v souladu s doporučeními a rozhodnutími OŘS opatření týkající se antidumpingových opatření.
213. Připomínám, že nařízení č. 1644/2001 mění na základě doporučení OŘS závěry ohledně dovozů původem z Indie, které byly prokázány v rámci sporného nařízení. S ohledem na tento přezkum zjistila Rada existenci méně závažného dumpingu týkajícího se těchto dovozů a změnila v důsledku toho sazbu antidumpingového cla zavedeného sporným nařízením.
214. Pokud jde o nařízení č. 160/2002, uzavírá řízení ohledně dovozů původem z Pákistánu vzhledem k tomu, že nový výpočet prokázal, že pro vývozy dotyčného výrobku uskutečněné kterýmikoli pákistánskými společnostmi neexistuje žádný dumping.
215. Ani jedno z těchto dvou nařízení nestanoví povinnost vrácení antidumpingových cel zaplacených podle sporného nařízení. Nicméně na rozdíl od žalobkyně se nedomnívám, že orgány Společenství byly v projednávaném případě povinny takové vrácení stanovit.
216. Článek 3 nařízení č. 1515/2001 totiž výslovně stanoví, že „[p]okud není stanoveno jinak, nabývají opatření přijatá v souladu [s tímto nařízením] účinku dnem vstupu v platnost a nezakládají právo na vrácení cel vybraných před tímto datem“(121). Jak vysvětluje šestý bod odůvodnění tohoto nařízení, důvodem je, že doporučení a rozhodnutí předložená OŘS mají účinek pouze do budoucnosti. Ujednání vyžaduje od dotyčného člena pouze, aby se těmto doporučením a rozhodnutím podřídil buď okamžitě, nebo ke dni uplynutí přiměřené lhůty(122).
217. Rada tedy byla pouze povinna na základě povinností, jež pro ni vyplývají z dohody o zřízení WTO, uvést sporné nařízení do souladu se závěry OŘS. Neměla tedy jakoukoli povinnost udělit novému výpočtu antidumpingových cel ohledně dovozů původem z Indie a Pákistánu zpětný účinek.
B – K platnosti nařízení č. 696/2002
218. Nařízení č. 696/2002 nebylo na rozdíl od nařízení č. 1644/2001 a 160/2002 přijato za účelem změny sporného nařízení s ohledem na doporučení a rozhodnutí OŘS. Toto nařízení pouze potvrzuje konečné antidumpingové clo zavedené z dovozů z Indie, tak jak bylo změněno nařízením č. 1644/2001. Cílem tohoto přezkoumání založeného na čl. 11 odst. 3 základního nařízení bylo pouze upravit do budoucna antidumpingová cla zavedená z dovozů ložního prádla poté, co byla zrušena opatření pro dovozy pocházející z Pákistánu a co uplynula opatření ohledně dovozů původem z Egypta(123). V důsledku toho se mi zdá, že Rada nebyla nijak povinna stanovit v rámci tohoto přezkoumání povinnost vrácení cel zaplacených podle sporného nařízení.
219. S ohledem na výše uvedené se tedy domnívám, že orgány Společenství tím, že v rámci následných nařízení nestanovily povinnost vrácení antidumpingových cel zaplacených podle sporného nařízení, nejednaly způsobem neslučitelným s použitelnými ustanoveními základního nařízení a antidumpingové dohody.
VII – K důsledkům vyplývajícím z neplatnosti sporného nařízení
220. Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je upřesnění podmínek vrácení antidumpingových cel zaplacených podle sporného nařízení Soudním dvorem.
221. Pokud jde o určení částky antidumpingových cel, jež má být vrácena, domnívám se, že jde o úkol, který náleží příslušným orgánům Společenství podle článku 233 ES. Tyto posledně uvedené jsou totiž povinny podle ustálené judikatury přijmout veškerá opatření, která vyplývají z rozsudku o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce(124).
222. Vzhledem k tomu, že jsem shledal neplatnost článku 1 sporného nařízení v rozsahu, v němž používá nesprávnou metodu výpočtu dumpingového rozpětí, zdá se mi, že by příslušné orgány Společenství měly přezkoumat sporné nařízení a znovu na základě informací získaných během původního šetření vypočítat dumpingové rozpětí pro dovozy pocházející z Indie, Egypta a Pákistánu.
223. Pokud bude shledáno, že účinné dumpingové rozpětí, na jehož základě byla zaplacena konečná cla, bylo odstraněno nebo sníženo natolik, že je nižší než úroveň zaplacených antidumpingových cel, bude příslušným orgánům náležet, aby v důsledku toho změnily sazbu antidumpingového cla zavedeného sporným nařízením a sdělily příslušnému vnitrostátnímu orgánu částku antidumpingových cel, která má být vrácena.
224. Pokud jde o osoby, v jejichž prospěch lze vrácení provést, domnívám se, že žádost o vrácení podle čl. 11 odst. 8 základního nařízení mohou podat všichni dovozci, kteří zaplatili cla podle sporného nařízení, pokud je prokázáno, že dotčená antidumpingová cla nebyla ke dni provedení jejich platby ze zákona dlužná.
225. Článek 11 tohoto nařízení nazvaný „Platnost, přezkum a vrácení cla“ stanoví ve svém odstavci 8, že „dovozce může požádat o vrácení vybraných cel, pokud se prokáže, že dumpingové rozpětí, na jejichž základě byla cla zaplacena, bylo odstraněno nebo sníženo natolik, že je nižší než platné clo.“
226. Zdá se mi, že rozsah působnosti tohoto ustanovení není omezen pouze na případy přezkumných řízení zahájených Komisí podle čl. 11 odst. 2 až 7 uvedeného nařízení. Domnívám se tedy, že takové ustanovení musí také umožňovat pokrytí případů, ve kterých bylo po vydání rozsudku Soudního dvora, jenž konstatoval neplatnost zvolené metody výpočtu dumpingového rozpětí, shledáno, že toto dumpingové rozpětí bylo odstraněno nebo sníženo na nižší úroveň.
VIII – Závěry
227. S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby odpověděl na otázky položené High Court of Justice (Anglie & Wales), Chancery Division následujícím způsobem:
„1) Článek 1 nařízení Rady (ES) č. 2398/97 ze dne 28. listopadu 1997 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu je neplatný vzhledem k tomu, že Rada za účelem určení dumpingového rozpětí použila pro prošetřovaný výrobek metodu ‚nulování‘ záporných dumpingových rozpětí podle vzorů.
2) Příslušným orgánům Evropského společenství přísluší, aby přijaly opatření vyplývající z tohoto rozsudku o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce.
3) Dovozci, kteří zaplatili cla podle nařízení č. 2398/97, musí mít možnost podat žádost o jejich vrácení podle čl. 11 odst. 8 nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství.“
1 – Původní jazyk: francouzština.
2 – Úř. věst. L 336, s. 103.
3 – Úř. věst. 1994, L 336, s. 234.
4 – Úř. věst. L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80.
5 – Viz také článek XVI téže dohody, který ve svém odstavci 4 stanoví, že „[k]aždý Člen zabezpečí soulad svých právních předpisů a správních řízení se svými závazky, jak jsou uvedeny v připojených Dohodách“.
6 – Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se zejména odvolává na čl. 2.2.2 písm. ii), článek 2.4.2 a článek 3.4 antidumpingové dohody. Jelikož mám obavy o správné pochopení, upřesňuji obsah těchto ustanovení v průběhu mého rozboru.
7 – V souladu s čl. IV odst. 3 dohody o zřízení WTO je orgánem, který má tyto funkce, generální rada WTO složená ze zástupců všech členů.
8 – Nařízení ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1996, L 56, s. 1; Zvl. vyd. 11/10, s. 45, dále jen „základní nařízení“).
9 – Viz pátý bod odůvodnění.
10 – Viz články 6, 7, a 9 základního nařízení. Pro větší pohodlí používám pro Komisi a Radu při plnění jejich příslušných funkcí společné označení „orgány Společenství“.
11 – Viz čl. 14 odst. 1 základního nařízení.
12 – Podle čl. 4 odst. 1 základního nařízení je třeba „výrobním odvětvím Společenství“ rozumět „výrobce obdobných výrobků ve Společenství jako celek nebo ty z nich, jejichž společný výstup představuje podstatnou část celkové výroby těchto výrobků […]“. Podle čl. 5 odst. 4 téhož nařízení musí souhrnná výroba představovat více než 50 % celkové výroby obdobného výrobku.
13 – Podle čl. 1 odst. 4 základního nařízení je „obdobným výrobkem“ třeba rozumět výrobek, který je shodný, nebo výrobek, který, ačkoliv není obdobný ve všech ohledech, „má vlastnosti úzce se podobající vlastnostem posuzovaného výrobku“.
14 – Podle čl. 1 odst. 3 základního nařízení je vývozní země v zásadě dotčenou zemí původu.
15 – Viz čl. 2 odst. 12 téhož nařízení.
16 – Předtím, než uloží antidumpingová cla, musí tak orgány Společenství zvážit různé zájmy a zohlednit nikoli pouze zájmy vyšetřovaných vývozců a dovozců, ale také zájmy výrobního odvětví Společenství, uživatelů a spotřebitelů. Zvážení těchto zájmů je uvedeno ve znění čl. 9 odst. 4 uvedeného nařízení, které stanoví, že částka konečného antidumpingového cla nesmí být vyšší, než je nezbytné k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství. Viz v tomto ohledu rozsudky Soudu ze dne 29. září 2000, International Potash Company v. Rada (T‑87/98, Recueil, s. II‑3179, bod 42), a ze dne 8. července 2003, Euroalliages a další v. Komise (T‑132/01, Recueil, s. II‑2359, bod 45).
17 – Podle čl. 7 odst. 2 základního nařízení se tato zásada použije také na prozatímní antidumpingová cla uložená Komisí.
18 – Nařízení (ES) č. 1069/97 ze dne 12. června 1997 (Úř. věst. L 156, s. 11, dále jen „prozatímní nařízení“).
19 – Nařízení ze dne 28. listopadu 1997 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu (Úř. věst. L 332, s. 1, dále jen „sporné nařízení“).
20 – O tyto konzultace bylo požádáno podle článku 4 ujednání, XXIII GATT z roku 1994 a článku 17 antidumpingové dohody.
21 – Viz zpráva „Evropská společenství – Antidumpingová cla z dovozů bavlněného ložního prádla pocházejícího z Indie“, dostupná na internetové stránce OMC (http://www.wto.org, pod jednacím číslem WT/DS141/R).
22 – Viz zpráva „Evropská společenství – Antidumpingová cla z dovozů bavlněného ložního prádla pocházejícího z Indie“, dostupná na internetové stránce OMC (http://www.wto.org, pod jednacím číslem WT/DS141/AB/R).
23 – Úř. věst. L 201, s. 10; Zvl. vyd. 11/38, s. 50.
24 – Nařízení, kterým se mění nařízení (ES) č. 2398/97 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu a pozastavuje jeho uplatňování, pokud jde dovozy pocházející z Indie (Úř. věst. L 219, s. 1).
25 – Článek 1 nařízení č. 1644/2001.
26 – Článek 2 téhož nařízení.
27 – Nařízení ze dne 28. ledna 2002, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2398/97 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozů bavlněného ložního prádla pocházejícího z Egypta, Indie a Pákistánu, a ukončuje řízení, pokud jde dovozy z Pákistánu (Úř. věst. L 26, s. 1).
28 – V souladu s čl. 1 odst. 2 nařízení č. 160/2002 uplynula platnost antidumpingového cla zavedeného z dovozů ložního prádla pocházejícího z Egypta ve skutečnosti 28. února 2002, přičemž Komisi nebyla ve lhůtě stanovené tímto nařízením doručena žádná žádost o přezkoumání.
29 – Toto ustanovení umožňuje orgánům Společenství přezkoumat nezbytnost zachování opatření, pokud je to odůvodněno (například, pokud se okolnosti týkající se dumpingu a újmy značně změnily).
30 – Nařízení ze dne 22. dubna 2002, kterým se potvrzuje konečné antidumpingové clo uložené z dovozů bavlněného ložního prádla pocházejícího z Indie nařízením Rady (ES) č. 2398/97, ve znění změn a pozastavené nařízením Rady (ES) č. 1644/2001 (Úř. věst. L 109, s. 3).
31 – Nařízení Rady (ES) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (Úř. věst. L 302, s 1; Zvl. vyd. 02/04, s. 307).
32 – C‑76/00 P, Recueil, s. I‑79.
33 – Bod 56.
34 – C‑69/89, Recueil, s. I‑2069. V tomto rozsudku se Soudní dvůr domníval, že mu přísluší provést přezkum legality jednání orgánů Společenství s ohledem na pravidla GATT z roku 1947, pokud Společenství zamýšlelo provést zvláštní povinnost, která mu náleží v rámci WTO. Jde o jednu ze dvou výjimek z jeho klasické judikatury, podle níž dohody WTO, s ohledem na jejich povahu a strukturu, nepatří v zásadě mezi normy, ve vztahu k nimž Soudní dvůr přezkoumává legalitu aktů orgánů Společenství (viz zejména rozsudky Soudního dvora ze dne 23. listopadu 1999, Portugalsko v. Rada, C‑149/96, Recueil, s. I‑8395, bod 47; ze dne 12. března 2002, Omega Air a další, C‑27/00 a C‑122/00, Recueil, s. I‑2569, bod 93; výše uvedený rozsudek Petrotub a Republica v. Rada, bod 53; ze dne 30. září 2003, Biret International v. Rada, C‑93/02 P, Recueil, s. I‑10497, bod 52, a ze dne 1. března 2005, Van Parys, C‑377/02, Sb. rozh. s. I‑1465, bod 39; jakož i rozsudek Soudu ze dne 14. prosince 2005, Laboratoire du Bain v. Rada a Komise, T‑151/00, Sb. rozh. s. II‑23, bod 102). Druhá výjimka vyvozená Soudním dvorem v jeho rozsudku ze dne 22. června 1989, Fediol v. Komise (70/87, Recueil, s. 1781, body 19 až 22), se použije, pokud dotčený akt Společenství činí výslovný odkaz na přesná ustanovení dohod WTO (viz zejména, pokud jde o dohody WTO, výše uvedené rozsudky Portugalsko v. Rada, bod 49, a Biret International v. Rada, bod 53).
35 – Úmluva je dostupná na internetové stránce: http://untreaty.un.org/ilc/texts/instruments/francais/traites/1_1_1969_francais.pdf.
36 – Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.
37 – Viz v tomto ohledu čl. II odst. 2 a čl. XVI odst. 4 dohody o zřízení WTO.
38 – Viz zejména rozsudek ze dne 5. února 1963, Van Gend & Loos (26/62, Recueil, s. 1).
39 – Odstavec 3 preambule dohody o zřízení WTO (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska).
40 – Viz první a třetí bod odůvodnění dohody o zřízení WTO, jakož i preambule GATT z roku 1994.
41 – Viz čl. 17 odst. 6 písm. ii) antidumpingové dohody (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska).
42 – Podle čl. IV odst. 1 dohody o zřízení WTO je konference ministrů složena ze zástupců všech členů WTO. Je oprávněna přijímat rozhodnutí ve všech otázkách, vztahujících se ke všem Mnohostranným obchodním dohodám a určuje politické zaměření WTO.
43 – Podle čl. IV odst. 2, 3 a 4 dohody o zřízení WTO je generální rada složena ze zástupců všech členů WTO. Vykonává funkce orgánu pro přezkoumávání obchodní politiky a bere na sebe zejména funkce orgánu pro řešení sporů.
44 – Posudek ze dne 14. prosince 1991 o „[n]ávrhu dohody mezi Společenstvím na straně jedné a zeměmi Evropského sdružení volného obchodu na straně druhé, o vytvoření Evropského hospodářského prostoru“ (Recueil, s. I‑6079). O tento posudek bylo požádáno zejména, pokud jde o slučitelnost systému soudního přezkumu, který dohoda zamýšlela zavést spolu se Smlouvou o EHS.
45 – Bod 39.
46 – Bod 40.
47 – Bod 42.
48 – Bod 45.
49 – Bod 46.
50 – K výkladu zlepšení mechanismu řešení sporů WTO viz zejména články Cottiera, T., „Dispute settlement in the World Trade Organization: characteristics and structural implications for the European Union“, Common Market Law Review, 1998, s. 325; Eeckouta, P., „The domestic legal status of the WTO agreement: interconnecting legal systems“, Common Market Law Review, 1997, s. 37, a Paemena, H., „The significance of the Uruguay Round“, v Bourgeois, J. H. J., Berroda, F., a Gippini Fourniera, E., The Uruguay Round Results, European Interuniversity Press, Brusel, 1995, s. 33, zvláště s. 39.
51 – Je zajímavé poznamenat, že v rámci zprávy vypracované dne 31. října 2005 zvláštní skupinou „Spojené státy – Zákony, předpisy a metody pro výpočet dumpingového rozpětí (Nulování)“, která je dostupná na internetové stránce WTO (http://www.wto.org, pod jednacím číslem WT/DS294/R), se tato posledně uvedená domnívala, že není vázána předchozími doporučeními odvolacího orgánu (bod 7.30).
52 – Viz čl. 3 odst. 7 ujednání.
53 – Viz čl. 21 odst. 1.
54 – Viz čl. 22 odst. 1.
55 – Viz čl. 3 odst. 7 a čl. 22 odst. 1.
56 – Viz čl. 21 odst. 6.
57 – Viz zejména výše uvedený rozsudek Van Parys (body 48 a 51).
58 – Viz zejména rozsudky Soudu ze dne 5. června 1996, NMB Francie a další v. Komise (T‑162/94, Recueil, s. II‑427, bod 72); ze dne 29. ledna 1998, Sinochem v. Rada (T‑97/95, Recueil, s. II‑85, bod 51); ze dne 17. července 1998, Thai Bicycle v. Rada (T‑118/96, Recueil, s. II‑2991, bod 32), a ze dne 4. července 2002, Arne Mathisen v. Rada (T‑340/99, Recueil, s. II‑2905, bod 53).
59 – Viz například výše uvedený rozsudek Soudu Arne Mathisen v. Rada (bod 114).
60 – Viz zejména rozsudky ze dne 7. května 1987, Toyo v. Rada (240/84, Recueil, s. 1809, bod 19) a Nachi Fujikoshi v. Rada (255/84, Recueil, s. 1861, bod 21).
61 – Viz zejména rozsudky Soudního dvora ze dne 14. května 1990, Gestetner Holdings v. Rada a Komise (C‑156/87, Recueil, s. I‑781, bod 43), ze dne 11. července 1990, Neotype Techmashexport v. Komise a Rada (C‑305/86 a C‑160/87, Recueil, s. I‑2945, body 48 a násl.), Stanko France v. Komise a Rada (C‑320/86 a C‑188/87, Recueil, s. I‑3013), a rozsudek Soudu ze dne 28. září 1995, Ferchimex v. Rada (T‑164/94, Recueil, s. II‑2681).
62 – Viz například výše uvedený rozsudek Soudního dvora Toyo v. Rada (bod 19), jakož i výše uvedený rozsudek Soudu Thai Bicycle v. Rada (bod 33), rozsudek ze dne 15. října 1998, Industrie des poudres sphériques v. Rada (T‑2/95, Recueil, s. II‑3939, bod 292), výše uvedené rozsudky Euroalliages a další v. Komise (bod 49), a Arne Mathisen v. Rada (bod 54).
63 – Výše uvedený rozsudek Industrie des poudres sphériques v. Rada (bod 306).
64 – Viz například výše uvedený rozsudek Soudu International Potash Company v. Rada (bod 65) a rozsudek ze dne 27. září 2005 Common Market Fertilizers v. Komise (T‑134/03, Sb. rozh. s. II‑3923, bod 156).
65 – Podle článku 20 základního nařízení musí Komise dotyčné strany na jejich žádost informovat o podstatných skutečnostech a závěrech, na jejichž základě byla opatření zavedena, a to tak, aby bylo zajištěno zachování mlčenlivosti uvedených skutečností.
66 – Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.
67 – Připomínám, že podle článku 2.1 antidumpingové dohody „může být výrobek považován za dumpingový, […] jestliže vývozní cena výrobku, vyváženého z jedné země do druhé, je nižší, než je při běžném obchodu [obchodním styku] srovnatelná cena obdobného výrobku, určeného pro spotřebu ve vývozní zemi“ (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska).
68 – Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.
69 – Podle čl. 2 odst. 2 prvního pododstavce základního nařízení je běžná hodnota v zásadě určována podle prodejů obdobných výrobků určených ke spotřebě na tuzemském trhu vývozní země, pokud prodaná množství činí 5 % nebo více z prodaného množství daného výrobku ve Společenství.
70 – Viz zejména rozsudek ze dne 10. března 1992, Matsushita Electric v. Rada (C‑175/87, Recueil, s. I‑1409, bod 32).
71 – Výše uvedený rozsudek Nakajima v. Rada (body 35 a 61).
72 – Toto ustanovení stanoví:
„[…] částky, odpovídající administrativním, prodejním a všeobecným nákladům a ziskům, [se budou] opírat o skutečné údaje, týkající se výroby a prodejů při běžném obchodu [obchodním styku] obdobného výrobku [prošetřovaným] vývozcem nebo výrobcem. Pokud takové částky nemohou být zjištěny takto, mohou být zjištěny na základě:
[…]
ii) váženého průměru skutečných částek, vydaných a obdržených ostatními [prošetřovanými] vývozci nebo výrobci, pokud jde o výrobu a prodeje obdobného výrobku na domácím trhu země původu;
[…]“ (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska).
73 – Viz body 8 až 17.
74 – Toto ustanovení opravňuje vyšetřující orgány, aby provedly výběr vzorku, pokud je počet stěžovatelů, vývozců nebo dovozců, typů výrobků nebo obchodních případů značný. Šetření může být tak užitím statisticky reprezentativních vzorků omezeno na přiměřený počet stran, výrobků nebo obchodních případů.
75 – Viz patnáctý bod odůvodnění a násl. prozatímního nařízení.
76 – Viz dvacátý třetí bod odůvodnění a násl. prozatímního nařízení a osmnáctý bod odůvodnění sporného nařízení, který stanoví, že převážná většina indických společností, které na šetření spolupracovaly, byly vývozní společnosti, jež neprodávaly obdobné výrobky na jejich tuzemském trhu. Pouze dva indičtí výrobci/vývozci v okamžiku výběru prohlásili, že na jejich tuzemském trhu obdobné výrobky prodávali. Šetření nicméně ukázalo, že pouze prodeje jednoho z nich byly reprezentativní.
77 – Viz třicátý třetí bod odůvodnění a násl. prozatímního nařízení.
78 – Viz bod 11 písemného vyjádření žalobkyně. Tato se zejména odvolává na použití výrazů „částky“ a „jiní vývozci nebo výrobci“ v množném čísle, jakož i pojmu „vážený průměr částek“.
79 – Viz bod 61 jejího vyjádření.
80 – Z osmnáctého bodu odůvodnění sporného nařízení totiž vyplývá, že zvýhodněné rozpětí použité za účelem konstruování běžné hodnoty odpovídá váženému průměru zisků dosažených indickou společností z jejích vnitřních zvýhodněných prodejů.
81 – Bod 12.
82 – Viz také šestý bod odůvodnění základního nařízení, jež stanoví, že „[běžná hodnota] musí být v každém případě založena na reprezentativních prodejích uskutečněných při běžném obchodním styku […]“ (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska).
83 – C‑105/90, Recueil, s. I‑677.
84 – Bod 13. Viz také výše uvedený rozsudek Soudu Thai Bicycle v. Rada (bod 47) (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska).
85 – Rada v sedmdesátém čtvrtém bodu odůvodnění nařízení č. 1644/2001 uznala, že taková metoda není pro probíhající šetření vhodná. Tato metoda totiž podle ní představuje diskriminující zacházení mezi jednak vývozci, u kterých je používáno vlastní zvýhodněné rozpětí dosažené při běžném obchodním styku, a jednak vývozci, na které se vztahuje čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení, pro něž je používán vážený průměr PSR nákladů a zisků dosažených při všech prodejích.
86 – Aby bylo toto srovnání správné, musí být provedeno v souladu s čl. 2 odst. 10 základního nařízení na stejné obchodní úrovni a na základě prodejů uskutečněných v co nejkratších časových intervalech, jakož i s náležitým přihlédnutím k takovým jiným rozdílům, které ovlivňují srovnatelnost cen, jako podmínkám prodeje a zdanění výrobku, jeho fyzikálním vlastnostem, nebo konverzi měn.
87 – Viz výše uvedený rozsudek Petrotub a Republica v. Rada (bod 49).
88 – Článek 2.4.2 antidumpingové dohody zní následovně:
„[…] bude existence dumpingového rozpětí v průběhu šetření obvykle stanovena na základě srovnání váženého průměru normální [běžné] hodnoty s váženým průměrem cen všech srovnatelných vývozních obchodů nebo srovnáním normální [běžné] hodnoty a vývozních cen v jednotlivých obchodních případech navzájem. Normální [běžná] hodnota stanovená na základě váženého průměru může být srovnána s cenami jednotlivých vývozních obchodů, jestliže úřady zjistí, že se struktura exportních [vývozních] cen výrazně liší mezi různými kupujícími, oblastmi nebo časovými obdobími a jestliže je poskytnuto vysvětlení, proč takové rozdíly nemohou být brány v úvahu při použití srovnání jednotlivých vážených průměrů navzájem nebo jednotlivých obchodních případů navzájem.“
89 – Viz zejména body 63 vyjádření Rady a 21 vyjádření žalobkyně.
90 – Tato otázka je mimoto výslovně předmětem předběžné otázky k posouzení platnosti sporného nařízení položené Finanzgericht Düsseldorf (Německo) v rámci sporu mezi společností Metro International GmbH a Hauptzollamt Düsseldorf (C‑245/05).
91 – Viz body 108 a 109 tohoto stanoviska.
92 – Kladné dumpingové rozpětí se tak získá, pokud byl zjištěn dumping, a záporné dumpingové rozpětí, pokud zjištěn nebyl. Kladné a záporné hodnoty částek, které se ve výpočtu použijí přesně udávají, o kolik vývozní cena převyšuje běžnou hodnotu.
93 – Viz bod 22 jejího vyjádření.
94 – Viz zpráva uvedená v poznámce pod čarou 51 tohoto stanoviska.
95 – Viz čl. 2 odst. 11 druhá věta základního nařízení, jakož i bod 11 (podbod 110) výše uvedeného rozsudku Petrotub a Republica v. Rada.
96 – Viz bod 23 rozsudku.
97– Připomínám, že prošetřovaný výrobek zahrnoval různé vzory ložního prádla, jež vyšetřující orgány považovaly za zaměnitelné (viz desátý bod odůvodnění prozatímního nařízení).
98 – Ponechávám dumpingová rozpětí v absolutních hodnotách, ačkoli jsou běžně vyjadřována v procentech z ceny franko hranice Společenství, jejichž abstrakci provádím v těchto příkladech.
99 – Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.
100 – Bod 65.
101 – Připomínám, že v souladu s čl. 4 odst. 1 základního nařízení popisuje pojem „výrobní odvětví Společenství“ výrobce obdobných výrobků ve Společenství jako celek nebo ti z nich, jejichž společný výstup představuje podstatnou část celkové výroby těchto výrobků ve Společenství.
102 – Viz čl. 3 odst. 1 základního nařízení.
103 – Mezi tyto hospodářské činitele a ukazatele patří „skutečnost, že výrobní odvětví dosud nepřekonalo účinky dřívějšího subvencování nebo dumpingu, výše napadnutelných subvencí, skutečného a možného poklesu prodejů, zisku, výroby, podílu na trhu, produktivity, návratnosti investic a vytížení kapacit“.
104– Mezi tyto činitele patří „skutečné a možné nepříznivé účinky na pohyb peněžních prostředků, stav zásob, zaměstnanost, mzdy, hospodářský růst, schopnost opatřit si kapitál nebo investice“.
105– Podle článku 3.4 antidumpingové dohody „[p]řezkoumání účinku dumpingových dovozů na domácí výrobní odvětví bude zahrnovat vyhodnocení všech příslušných [hospodářských] faktorů a ukazatelů, které mají vliv na stav výrobního odvětví, včetně skutečného a možného poklesu prodejů, zisku, výroby, podílu na trhu, produktivity, návratnosti investic nebo využití kapacity, faktorů ovlivňujících domácí ceny, velikosti dumpingového rozpětí, skutečných a možných záporných účinků na pohyb hotovosti, zásob, zaměstnanosti, mezd, růstu, schopnosti opatřovat si kapitál nebo investice. Tento seznam není vyčerpávající a jeden ani několik z těchto faktorů nemůže nezbytně poskytnout rozhodující vodítko“.
106 – Viz padesátý druhý až padesátý sedmý bod odůvodnění prozatímního nařízení.
107 – Viz poznámka pod čarou 74.
108 – Viz šedesátý první bod odůvodnění prozatímního nařízení.
109 – Viz osmdesátý první bod odůvodnění prozatímního nařízení.
110 – Vit čtyřicátý bod odůvodnění a násl. sporného nařízení.
111 – Jako příklad viz osmdesátý druhý bod odůvodnění prozatímního nařízení, který uvádí, že objem prodejů ve Společenství v průběhu šetření klesl o 17 %, zatímco objem prodejů výrobců, kteří tvoří výrobní odvětví Společenství a kteří byli zahrnuti do vzorku, se snížilo pouze o 1,5 %.
112 – Viz čtyřicátý bod odůvodnění sporného nařízení, jakož i bod 69 vyjádření Rady.
113 – Viz padesátý první bod odůvodnění uvedeného nařízení.
114 – Viz osmdesátý první až devadesátý čtvrtý bod odůvodnění prozatímního nařízení.
115 – Viz body 27 až 30.
116 – Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.
117 – Viz poznámka pod čarou 115 tohoto stanoviska.
118 – Viz body 128 a 129 tohoto stanoviska.
119 – Viz šedesátý čtvrtý bod odůvodnění a násl. prozatímního nařízení.
120– Viz bod 47 a násl.
121 – Zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska.
122 – Viz zejména čl. 21 odst. 3 ujednání.
123 – Toto přezkoumání bylo nezbytné vzhledem k tomu, že zjištění újmy a příčinné souvislosti v rámci sporného nařízení bylo založeno na přezkoumání spojeného účinku dovozů z Indie, Egypta a Pákistánu (viz třetí bod odůvodnění nařízení č. 696/2002).
124 – Viz zejména rozsudek Soudu ze dne 20. května 1999, H & R Ecroyd v. Komise (T‑220/97, Recueil, s. II‑1677, bod 49).