–

za polskou vládu: B. Majczyna a S. Żyrek, jako zmocněnci,

–

za českou vládu: S. Šindelková, M. Smolek a J. Vláčil, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: P. Ondrůšek a M. Owsiany-Hornung, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 8, 10 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. 2008, L 133, s. 66).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Horyzont Niestandaryzowany Sekurytyzacyjny Fundusz Inwestycyjny Zamknięty (dále jen „Horyzont“), postupníkem v rámci smlouvy o postoupení pohledávky se společností Nest Bank S. A., a LC, fyzickou osobou, týkajícího se zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva o spotřebitelském úvěru“).

3

Body 26 a 47 odůvodnění směrnice 2008/48 uvádějí:

[…]

4

Článek 8 této směrnice, nadepsaný „Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele“, v odstavci 1 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“

5

Článek 10 uvedené směrnice, nadepsaný „Informace, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách“, uvádí výčet informací, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách.

6

Článek 23 téže směrnice, nadepsaný „Sankce“, stanoví:

„Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

7

Zákon o spotřebitelském úvěru (ustawa o kredycie konsumenckim) ze dne 12. května 2011 (Dz. U. č. 126, částka 715), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), provedl směrnici 2008/48 do polského právního řádu.

8

Článek 9 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví:

„1.   Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. […]

2.   Úvěruschopnost se posuzuje na základě informací získaných od spotřebitele nebo vyhledaných v příslušných databázích nebo údajích, které má poskytovatel úvěru k dispozici.

3.   Spotřebitel je povinen předložit na požádání poskytovatele úvěru dokumenty a informace nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti.

4.   Je-li poskytovatelem úvěru banka nebo jiná instituce oprávněná na základě zákona poskytovat úvěry, posuzuje se úvěruschopnost podle článku 70 zákona o bankách (ustawa – Prawo bankowe) ze dne 29. srpna 1997 (Dz. U. č. 140, částka 939) a podle dalších předpisů použitelných na tyto subjekty s přihlédnutím k odstavcům 1 až 3.“

9

Článek 45 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že v případě porušení ustanovení upravujících různé povinnosti věřitele, včetně informační povinnosti, spotřebitel po předložení písemného prohlášení věřiteli vrátí úvěr bez úroků a dalších nákladů souvisejících s úvěrem, které mají být věřiteli zaplaceny, ve lhůtách a způsobem stanoveným ve smlouvě.

10

V ustanovení článku 58 občanského zákoníku (ustawa – Kodeks cywilny) ze dne 23. dubna 1964 (Dz. U. č. 16, částka 93), ve znění použitelném na spor v původním řízení, je uvedeno:

„1.   Právní jednání, které je v rozporu se zákonem nebo které má za cíl obejít zákon, je neplatné, ledaže příslušné ustanovení zákona stanoví jinak a zejména pokud stanoví, že se neplatná ustanovení právního jednání nahrazují příslušnými ustanoveními zákona.

2.   Právní jednání, které je v rozporu se zásadami společenského soužití, je neplatné.

3.   Je-li neplatná pouze část právního jednání, jeho zbývající části zůstávají v platnosti, ledaže by z okolností vyplývalo, že by bez neplatných ustanovení nebylo dané jednání vykonáno.“

11

V ustanovení čl. 5054 odst. 1 občanského soudního řádu (ustawa – Kodeks postępowania cywilnego) ze dne 17. listopadu 1964 (Dz. U. č. 43, částka 296), ve znění použitelném na spor v původním řízení, je uvedeno:

„Změna žaloby je nepřípustná. Články 75 až 85, články 194 až 196 a článek 198 se nepoužijí.“

12

V ustanovení článku 70 zákona o bankách, ve znění použitelném na spor v původním řízení, je uvedeno:

„1.   Banka podmiňuje poskytnutí úvěru platební schopností dlužníka. Platební schopností se rozumí schopnost splácet sjednaný úvěr, včetně úroků, k datům specifikovaným ve smlouvě. Dlužník je povinen na žádost banky předložit dokumenty a informace nezbytné pro posouzení této schopnosti.

2.   Banka může poskytnout úvěr fyzické osobě […], která je platebně neschopná, za podmínky, že:

[…]

3.   Dlužník je povinen bance umožnit, aby provedla jakoukoli činnost spočívající v posouzení jeho finanční a hospodářské situace a kontrole používání a splácení úvěru.“

13

V ustanovení článku 78a tohoto zákona, ve znění použitelném na spor v původním řízení, je uvedeno:

„Ustanovení zákona se použijí na smlouvy o úvěru a o peněžité zápůjčce uzavřené bankou v souladu s ustanoveními zákona [o] spotřebitelském úvěru, pokud se na ně tento zákon nevztahuje.“

14

Dne 28. září 2017 uzavřely LC a Nest Bank se sídlem ve Varšavě (Polsko) smlouvu o spotřebitelském úvěru. Výše spotřebitelského úvěru, který LC sjednala, činila 49148,06 polských zlotých (PLN) (přibližně 10457 eur) a celková částka, která měla být splacena, činila 62573,16 PLN (přibližně 13313,44 eur). Tato částka se skládala z jistiny, úroků za celou dobu platnosti této smlouvy a poplatku zvaného „poplatek za poskytnutí úvěru“ ve výši 7323,06 PLN (přibližně 1558 eur). Tento spotřebitelský úvěr měl být splacen v 60 měsíčních splátkách ve výši 1042 PLN (přibližně 221 eur) do 3. října 2022.

15

Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru LC uvedla, že její průměrný čistý měsíční příjem činí 1755,62 PLN (přibližně 373 eur). V této smlouvě byl zmíněn rovněž jiný dluh LC, který spočíval v úvěru s měsíčními splátkami ve výši 320 PLN (přibližně 68 eur).

16

Společnost Nest Bank postoupila pohledávku vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru subjektu Horyzont, jehož sídlo se nachází rovněž ve Varšavě.

17

Vzhledem k tomu, že LC půjčenou částku nesplatila ve stanovené lhůtě, podal Horyzont k Okresnímu soudu pro Lublin-západ (Sąd Rejonowy Lublin Zachód w Lublinie, Polsko) žalobu na zaplacení. Tento soud této žalobě vyhověl a vydal vůči LC platební rozkaz. LC podala proti tomuto platebnímu rozkazu odpor u Okresního soudu v Siemianowicach Śląskich (Sąd Rejonowy w Siemianowicach Śląskich, Polsko), který je předkládajícím soudem. V tomto odporu LC tvrdí, že společnost Nest Bank v okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudila její platební schopnost.

18

V průběhu původního řízení předkládající soud konstatoval, že společnost Nest Bank poskytla dotčený spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanoveními, která do polského práva provádějí povinnost příslušející věřiteli posoudit úvěruschopnost dlužníka v souladu s čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48. Tento soud si tak klade otázku ohledně důsledků tohoto porušení.

19

V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že i když ve vnitrostátním právu existují četné sankce, polský zákonodárce při provedení směrnice 2008/48 nestanovil žádnou specifickou sankci pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, který chce získat spotřebitelský úvěr.

20

Předkládající soud upřesňuje, že článek 45 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví sankci tzv. „bezplatného úvěru“. Tato sankce patří mezi sankce, které se uplatní pouze na uvedená protiprávní jednání, mezi nimiž není uvedeno porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele podle čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48. Tento soud kromě toho uvádí, že je možné použít článek 58 občanského zákoníku, který umožňuje případné uložení sankce spočívající v neplatnosti dotčeného právního jednání. Uvedený soud dodává, že Soudní dvůr nežádá, aby mu sdělil, které ustanovení vnitrostátního práva má být použito na spor v původním řízení, ale žádá o výklad relevantních ustanovení unijního práva, který je třeba podat, jelikož četné sankce stanovené vnitrostátním právem dokládají rovněž rozdílnost, pokud jde o přiměřenost sankce za porušení povinností vyplývajících ze směrnice 2008/48.

21

Předkládající soud zdůrazňuje, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Lucembursko) (C‑303/20, EU:C:2021:479), zmínil prostor pro uvážení, kterým disponuje vnitrostátní soud při uplatňování, a zejména při volbě opatření přiměřeného závažnosti zjištěného porušení. Klade si otázku, zda to znamená, že toto opatření musí být rovnocenné sankcím stanoveným pro případ porušení jiných povinností vyplývajících z ustanovení provádějících směrnici 2008/48.

22

V tomto ohledu předkládající soud upřesňuje, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že jak povinnost stanovená v čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, tak informační povinnosti vyplývající z této směrnice mají pro spotřebitele zásadní význam. Klade si tedy otázku, zda je rozlišování sankcí uvedených v článku 23 směrnice 2008/48 přípustné ve vnitrostátním právu, zatímco je třeba povinnosti uložené prodávajícímu zboží nebo poskytovateli služeb v článcích 8 a 10 směrnice 2008/48 považovat za rovnocenné, tedy na stejné úrovni, a sledující stejné cíle.

23

Za těchto podmínek se Okresní soud v Siemianowicach Śląskich (Sąd Rejonowy w Siemianowicach Śląskich) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být článek 8 směrnice [2008/48] vykládán v tom smyslu, že v něm uvedená povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (dlužníka) je rovnocenná ostatním povinnostem stanoveným touto směrnicí (zejména informačním povinnostem stanoveným v článku 10 a následujících uvedené směrnice), takže sankce, na které odkazuje článek 23 této směrnice, nemohou být odlišné, tj. nemohou stanovit různé právní důsledky v případě porušení každé z těchto povinností zvlášť?“

24

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda článek 23 směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby se sankce uložená v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovené v čl. 8 odst. 1 této směrnice lišila od sankce stanovené v případě porušení jiných případně rovnocenných povinností stanovených v uvedené směrnici, a zejména povinnosti uvedené v čl. 10 odst. 2 této směrnice, týkající se informací, které mají být uvedeny ve smlouvách o spotřebitelském úvěru.

25

Je třeba připomenout, že podle článku 23 směrnice 2008/48 musí členské státy stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

26

Ze znění tohoto článku 23 tedy vyplývá, že pravidla pro sankce za porušení povinností vyplývajících z uvedené směrnice musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a že členské státy musí přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Z bodu 47 odůvodnění téže směrnice vyplývá, že v těchto mezích je volba uvedených pravidel pro sankce na uvážení členských států (rozsudek ze dne 27. března 2014, LCL Le Crédit Lyonnais,C‑565/12, EU:C:2014:190, bod 43).

27

V tomto ohledu je třeba uvést, že z judikatury vyplývá, že za účelem dosažení cíle sledovaného článkem 23 směrnice 2008/48, kterým je zajistit, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, musí mít nejen vnitrostátní zákonodárce, ale rovněž vnitrostátní soudy v mezích vymezených předmětem sporu, který jim byl předložen, posuzovací pravomoc, která jim umožní zvolit v závislosti na okolnostech konkrétního případu opatření, které bude přiměřené zjištěné závažnosti porušení povinnosti. Tyto soudy musí tedy zohlednit veškerá pravidla vnitrostátního práva a vykládat je v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu této směrnice, aby dosáhly výsledku slučitelného s cíli, které sleduje [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Lucembursko),C‑303/20, EU:C:2021:479, bod 36, jakož i citovaná judikatura].

28

Pokud tedy pravidla pro sankce za porušení povinností vyplývajících ze směrnice 2008/48 stanovená členským státem splňují požadavky judikatury citované v bodech 26 a 27 tohoto rozsudku, nebrání článek 23 této směrnice tomu, aby mělo porušení různých povinností za následek odlišné sankce.

29

V tomto ohledu je třeba upřesnit, že směrnice 2008/48 stanoví různé povinnosti, které sledují odlišné cíle.

30

Cílem povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením úvěrové smlouvy ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 je totiž, jak výslovně uvádí bod 26 odůvodnění této směrnice, aby věřitelé jednali zodpovědně, jakož i chránit spotřebitele tím, že bude zajištěno, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. ledna 2024, Nárokuj,C‑755/22, EU:C:2024:10, body 34 a 46, jakož i citovaná judikatura).

31

Vzhledem k tomu, že tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitelů před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, má pro tyto spotřebitele zásadní význam [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. června 2021, Ultimo Portfolio Investment (Lucembursko),C‑303/20, EU:C:2021:479, bod 29 a citovaná judikatura].

32

Informace o smluvních podmínkách a důsledcích uzavření smlouvy poskytnuté před uzavřením a při uzavírání úvěrové smlouvy, zejména informace stanovené v čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48, umožňují spotřebiteli, aby se rozhodl, zda chce být vázán podmínkami, které prodávající zboží nebo poskytovatel služeb vyhotovil předem. Tyto informace tak mají pro spotřebitele rovněž zásadní význam (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C‑377/14, EU:C:2016:283, bod 64, jakož i citovaná judikatura).

33

I když z judikatury vyplývá, že jak povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením úvěrové smlouvy ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, tak informační povinnost stanovená zejména v čl. 10 odst. 2 této směrnice mají zásadní význam, je nutno konstatovat, že tyto povinnosti sledují odlišné cíle a jejich porušení nemá podobné důsledky jak z hlediska právního zájmu chráněného dotčeným ustanovením, tak z hlediska stran úvěrové smlouvy.

34

Z porušení povinnosti ověřit úvěruschopnost spotřebitele by tak mohlo vyplývat, že spotřebitel uzavře úvěrovou smlouvu, která jej vystaví nadměrnému zadlužení a platební neschopnosti. Naproti tomu se důsledky porušení informačních povinností mohou značně lišit v závislosti na dotčené specifické povinnosti, jelikož závažnost tohoto porušení závisí v praxi mimo jiné na počtu a významu údajů, které v této úvěrové smlouvě chybějí. Taková porušení mohou například pro spotřebitele ztížit porovnání nabídek úvěru nebo výkon práv vyplývajících z uvedené úvěrové smlouvy.

35

Z toho vyplývá, že porušení dvou povinností zásadního významu může mít pro spotřebitele různé důsledky a uplatněné sankce, aniž jsou nutně stejné, musí být v obou případech zejména přiměřené s přihlédnutím jak k individuální závažnosti porušení, tak k odlišným důsledkům, které z něj pro spotřebitele vyplývají.

36

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položenou otázku odpovědět tak, že článek 23 směrnice 2008/48 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby se sankce uložená v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovené v čl. 8 odst. 1 této směrnice lišila od sankce stanovené v případě porušení jiných případně rovnocenných povinností stanovených v uvedené směrnici, a zejména povinnosti uvedené v čl. 10 odst. 2 této směrnice týkající se informací, které mají být uvedeny ve smlouvách o spotřebitelském úvěru, jsou-li splněny podmínky stanovené v uvedeném článku 23.

37

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Článek 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS

musí být vykládán v tom smyslu, že

nebrání tomu, aby se sankce uložená v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovené v čl. 8 odst. 1 této směrnice lišila od sankce stanovené v případě porušení jiných případně rovnocenných povinností stanovených v uvedené směrnici, a zejména povinnosti uvedené v čl. 10 odst. 2 této směrnice týkající se informací, které mají být uvedeny ve smlouvách o spotřebitelském úvěru, jsou-li splněny podmínky stanovené v uvedeném článku 23.