–

za Vion Livestock BV H. A. Pasveerem, advocaat,

–

za nizozemskou vládu M. Bulterman a M. Noort, jako zmocněnkyněmi,

–

za maďarskou vládu M. Z. Fehérem a E. Sebestyén, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi A. Bouquetem a B. Eggers, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 5 odst. 4, čl. 8 odst. 2 a přílohy II bodů 3 a 7 nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97 (Úř. věst. 2005, L 3, s. 1 a opravy Úř. věst. 2007, L 9, s. 6 a Úř. věst. 2007, L 13, s. 10), jakož i výkladu čl. 3 odst. 1 a článků 4, 5 a 7 nařízení Komise (EU) č. 817/2010 ze dne 16. září 2010, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o požadavky na poskytování vývozních náhrad v souvislosti s řádným zacházením se živým skotem během přepravy (Úř. věst. 2010, L 245, s. 16).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Vion Livestock BV (dále jen „Vion“) a Staatssecretaris van Economische Zaken (státní tajemník pro hospodářství, Nizozemsko) (dále jen „státní tajemník“) ohledně zpětného získání vývozních náhrad vyplacených společnosti Vion při příležitosti vývozu živého skotu do Libanonu.

3

Podle bodu 11 odůvodnění nařízení č. 1/2005, aby se zajistilo jednotné a účinné uplatňování tohoto nařízení v celém Společenství v souladu se základní zásadou, podle níž zvířata nesmějí být přepravována způsobem, při němž by mohlo dojít k jejich zranění nebo zbytečnému utrpení, je vhodné stanovit podrobná pravidla, která se zabývají specifickými potřebami vznikajícími v souvislosti s různými druhy dopravy.

4

Článek 1 nařízení č. 1/2005, který definuje působnost tohoto nařízení, v odstavci 1 stanoví:

„Toto nařízení se vztahuje na přepravu živých obratlovců prováděnou v rámci [Unie], včetně zvláštních kontrol, které provádějí úředníci u zásilek, které vstupují na celní území [Unie], nebo je opouštějí.“

5

Článek 5 tohoto nařízení, nadepsaný „Povinnosti při plánování přepravy zvířat“, v odstavci 4 stanoví:

„U dlouhotrvajících cest domácích koňovitých jiných než evidovaných koňovitých a domácího skotu, ovcí, koz a prasat mezi členskými státy a mezi nimi a třetími zeměmi musí přepravci a organizátoři dodržovat ustanovení o knize jízd podle přílohy II“.

6

Článek 8 uvedeného nařízení, nadepsaný „Chovatelé“, v odstavci 2 stanoví:

„Chovatelé zkontrolují všechna zvířata, která se dostaví na místo překládky nebo místo určení, a určí, zda zvířata jsou nebo byla přepravována po dlouhou dobu mezi členskými státy a mezi nimi a třetími zeměmi. V případě dlouhotrvající cesty u domácích koňovitých jiných než evidovaných koňovitých a domácího skotu, ovcí, koz nebo prasat musí chovatelé dodržet ustanovení o knize jízd podle přílohy II.“

7

Článek 14 téhož nařízení, nadepsaný „Kontroly a jiná opatření související s knihou jízd, která provádí příslušný orgán před dlouhotrvajícími cestami“, v prvním odstavci stanoví:

„U dlouhotrvajících cest [dotyčných druhů zvířat] mezi členskými státy a mezi nimi a třetími zeměmi příslušný orgán místa odeslání:

[…]“

8

Příloha II nařízení č. 1/2005, nadepsaná „Kniha jízd“, uvádí v bodech 1 až 3, 7 a 8:

[…]

9

Dodatek přílohy II nařízení 1/2005 se skládá z několika oddílů a každý z nich je tvořen standardním formulářem. V oddíle 3 tohoto dodatku je formulář nadepsaný „Místo určení“. Bod 4 tohoto formuláře upřesňuje „provedené kontroly“„chovatelem v místě určení/úředním veterinárním lékařem“ uvedeným v bodě 1 tohoto formuláře. Jedna z těchto kontrol – uvedená v bodě 4.5 téhož formuláře – se týká „záznamů v knize jízd a limitů doby jízdy“. V oddíle 4 téhož dodatku je dále formulář obsahující prohlášení dopravce, které musí vyplnit řidič v průběhu jízdy. Toto prohlášení musí uvádět ke skutečné trase (místu odpočinku, překládce nebo výstupnímu místu) příslušná místa a adresy, data a časy příjezdu a odjezdu, délku zastávek a jejich důvody, důvody pro rozdíly mezi skutečným a plánovaným itinerářem a jakékoliv další poznámky a počet a příčinu poranění nebo úhynu zvířat během přepravy. Prohlášení musí být podepsáno řidičem (řidiči) a dopravcem.

10

Podle bodu 3 odůvodnění nařízení č. 817/2010 by „[z]a účelem zaručení dodržování norem týkajících se dobrých životních podmínek zvířat měl být zaveden systém monitorování, který by zahrnoval povinné kontroly v místě výjezdu z celního území [Unie] a rovněž po opuštění celního území [Unie], jestliže se mění dopravní prostředky a rovněž v místě první vykládky ve třetí zemi konečného určení“.

11

Článek 1 nařízení č. 817/2010, nadepsaný „Oblast působnosti“, uvádí v prvním pododstavci:

„Podle článku 168 nařízení (ES) č. 1234/2007 [nařízení Rady ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (‚jednotné nařízení o SPO‘) (Úř. věst. 2007, L 299, s. 1)] se vývozní náhrada pro živý skot kódu KN 0102 (dále jen ‚zvířata‘) vyplatí pouze tehdy, jsou-li během přepravy zvířat do prvního místa vykládky ve třetí zemi konečného určení dodrženy články 3 až 9 nařízení [č. 1/2005] a v nich zmíněné přílohy a toto nařízení.“

12

Článek 2 nařízení č. 817/2010, nadepsaný „Kontroly uvnitř celního území [Unie]“, v odstavci 2 stanoví:

„U zvířat, pro něž bylo přijato vývozní prohlášení, úřední veterinární lékař v místě výjezdu […] ověří, zda:

Po provedení kontrol vyplní úřední veterinární lékař v souladu se vzorem uvedeným v příloze I tohoto nařízení zprávu, v níž potvrdí, zda jsou výsledky kontrol provedených v souladu s prvním pododstavcem uspokojivé či nikoliv.

Odpovědný veterinární orgán v místě výjezdu uchová tuto zprávu po dobu nejméně tří let. Kopie zprávy se zašle platební agentuře.“

13

Článek 3 nařízení č. 817/2010, nadepsaný „Kontroly ve třetích zemích“, stanoví:

„1.   Vývozce zajistí, že jsou zvířata po opuštění celního území [Unie] podrobena kontrole:

2.   Prováděním kontrol stanovených v odstavci 1 je pověřena mezinárodní kontrolní a dozorčí společnost schválená a kontrolovaná za tímto účelem členským státem […] nebo úřední agentura členského státu.

[…]

Pro každou kontrolu provedenou podle odstavce 1 vyplní veterinární lékař, který kontrolu provedl, zprávu v souladu se vzory uvedenými v přílohách III a IV tohoto nařízení.“

14

Článek 4 tohoto nařízení, nadepsaný „Postup pro výplatu vývozních náhrad“, stanoví:

„1.   Vývozce poskytne příslušným orgánům členského státu, v němž je vývozní prohlášení přijato, nejpozději při podání vývozního prohlášení veškeré nezbytné údaje týkající se cesty.

[…]

2.   Žádosti o platbu vývozních náhrad […] by měly být […] doplněny:

3.   Nemohou-li být kontroly uvedené v čl. 3 odst. 1 provedeny v důsledku okolností, které nelze přičíst vývozci, příslušný orgán může na základě odůvodněné žádosti vývozce přijmout jiné doklady, které k jeho spokojenosti potvrzují, že nařízení [č. 1/2005] bylo dodrženo.“

15

Článek 5 uvedeného nařízení nadepsaný „Nevyplacení vývozní náhrady“ stanoví ve svém odstavci 1 toto:

„Celková částka vývozní náhrady na zvíře vypočtená podle druhého pododstavce se nevyplatí pro:

[…]

[…]“

16

Článek 7 nařízení č. 817/2010, nadepsaný „Zpětné získání neoprávněně vyplacených částek“, stanoví:

„Pokud se po vyplacení náhrady zjistí, že nařízení [č. 1/2005] nebylo dodrženo, musí být příslušná část náhrady, včetně případné sankce podle článku 6 tohoto nařízení, považována za neoprávněně vyplacenou a musí být vrácena v souladu s článkem 49 nařízení (ES) č. 612/2009 [nařízení Komise ze dne 7. července 2009, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (Úř. věst. 2009, L 186, s. 1)].“

17

Přílohu IV k nařízení č. 817/2010 tvoří vzor zprávy o kontrole v místě první vykládky ve třetí zemi konečného určení. Jedno z kontrolních políček „provedené kontroly“ se týká „plánu cesty“.

18

Na konci roku 2010 vyvezla společnost Vion do Libanonu 36 kusů živého skotu. Skot byl nejprve převezen nákladním automobilem z Woerdenu (Nizozemsko) do Koperu (Slovinsko), kde byl přeložen na plavidlo přizpůsobené pro přepravu zvířat. Následně tento skot opustil území Unie a byl přepraven po moři do Bejrútu (Libanon).

19

Podle předkládajícího soudu předal dopravce právě v Koperu úřednímu veterinárnímu lékaři na výstupním místě Unie knihu jízd, takže originál knihy jízd nemohl být aktualizován až do Bejrútu.

20

V souladu s nařízením č. 1/2005 předložila Vion před přepravou příslušnému nizozemskému správnímu orgánu knihu jízd, která v oddíle 1 s nadpisem „Plánovaní“ upřesňovala, že celková doba přepravy by měla být sedm dní, že místem odeslání je Woerden a místem určení je Bejrút. Tato přeprava měla začít dne 9. září 2010, aniž by byl upřesněn čas odjezdu, a skončit dne 16. září 2010. Konečně se uvádělo, že zvířata si odpočinou v Mnichově (Německo) a budou přepravena plavidlem do Koperu.

21

Rovněž, přestože byl skot určen pro přepravu do Libanonu, oddíl 3 knihy jízd dotčené v původním řízení, nadepsaný „Místo určení“, uváděl jako místo určení Koper a jako členský stát určení Slovinsko. „Prohlášení dopravce“ uvedené v oddílu 4 této knihy jízd potvrzovalo, že zvířata dorazila dne 10. září 2010 v 10.50 hod. do Koperu a že toto datum a čas odpovídaly datu a času příjezdu do místa určení. Naopak uvedená kniha jízd neobsahuje informace o průběhu přepravy mezi odjezdem plavidla z Koperu a příjezdem plavidla do Bejrútu.

22

Zvířata byla vykládáná dne 22. září 2010 od 11.15 hod. do 13.30 hod. a v souladu s čl. 3 odst. 2 nařízení č. 817/2010 byla předmětem inspekce nezávislého veterinárního lékaře usazeného v Bejrútu.

23

Na základě zprávy z téhož dne, podepsané tímto veterinárním lékařem, potvrdila dne 12. října 2010 Control Union Nederland, společnost jednající na účet společnosti Vion, že ustanovení nařízení č. 1/2005 a č. 817/2010 byla dodržena.

24

Rozhodnutím ze dne 4. února 2014 státní tajemník nicméně nařídil společnosti Vion vrátit vývozní náhrady ve výši 5292,92 eura, které jí zaplatil, k nimž se přičetla částka 577,40 eura jako zvýšení o 10 % a úroky. státní tajemník vytýkal dopravci Vion, že oddíl 4 knihy jízd aktualizoval jen po výstupní místo na území Unie, a nikoliv až po místo konečného určení zvířat. Prohlášení uvedeného dopravce tak vedlo k domněnce, že má být přeprava ukončena v Koperu a nemá pokračovat až do Bejrútu.

25

Poté, co státní tajemník zamítl rozhodnutím ze dne 18. června 2014 stížnost společnosti Vion, podala tato žalobu ke College van Beroep voor het bedrijfsleven (Odvolací správní soud pro hospodářské věci, Nizozemsko).

26

Mezi společností Vion a státním tajemníkem je sporná otázka, zda v případě dlouhotrvající cesty zvířat existuje povinnost uchovávat a vést knihu jízd jen po výstupní místo z unijního území nebo zda tato povinnost obecně platí až do místa konečného určení, a tedy až do doručení zvířat do dotyčné třetí země.

27

Předkládající soud se v tomto ohledu domnívá, že čelí vážným obtížím pří výkladu unijního práva s ohledem na rozdíly, které podle něj existují mezi na jedné straně ustanoveními článků 4, 5 a 7 nařízení č. 817/2010 a na druhé straně čl. 5 odst. 4 nařízení č. 1/2005, jakož i bodem 3 přílohy II k tomuto nařízení. Ani tvrzení obhajované společností Vion, ani tvrzení státního tajemníka podle něho nejsou irelevantní.

28

S ohledem na znění bodů 3 a 7 přílohy II nařízení č. 1/2005 má předkládající soud stejně jako společnost Vion pochybnosti o tom, že organizátor nebo dopravce může uchovávat knihu jízd až do místa konečného určení přepravy, a sice až do dotyčné třetí země. Je však přesvědčený o tom, že veterinární lékař v místě první vykládky ve třetí zemi konečného určení se může o dodržení nařízení č. 1/2005 skutečně ujistit jen na základě knihy jízd.

29

Povinnost odevzdat knihu jízd oficiálnímu veterinárnímu lékaři v místě výstupu z Unie, vyplývající z bodu 7 přílohy II nařízení č. 1/2005, tak brání vývozci v tom, aby veterinárnímu lékaři v místě první vykládky ve třetí zemi konečného určení prokázal, že skutečně dodržel články 3 až 9 tohoto nařízení, jakož i jeho přílohy.

30

Předkládající soud však uvádí, že tvrzení zastávané státním tajemníkem spočívá rovněž na přesvědčivých argumentech. Obzvláště bod 11 odůvodnění nařízení č. 1/2005 v rozsahu, v němž uvádí, že zvířata nesmějí být přepravována způsobem, při němž by mohlo dojít k jejich zranění nebo zbytečnému utrpení, by se mohl uplatnit na celou cestu do třetí země.

31

Navíc několik ustanovení nařízení č. 817/2010 podřizuje vyplacení vývozních náhrad dodržení nařízení č. 1/2005, které musí ověřit veterinární lékař v místě první vykládky ve třetí zemi konečného určení. Aby byla přitom taková kontrola účinná, musí být kniha jízd vedena až do dovezení zvířat do uvedené třetí země. Podle předkládajícího soudu by jakékoliv jiné řešení bránilo tomu, aby část přepravy, která se uskuteční na území třetí země, mohla být kontrolována prostřednictvím knihy jízd.

32

Za těchto podmínek se College van Beroep voor het Bedrijfsleven (Odvolací správní soud pro hospodářské věci, Nizozemsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

33

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 7 nařízení č. 817/2010 ve spojení s čl. 3 odst. 1 a 2 a čl. 2 odst. 2 tohoto nařízení, jakož i body 3, 7, a 8 přílohy II nařízení č. 1/2005, musí být vykládán v tom smyslu, že je možné vyžadovat zpětné vrácení vývozních náhrad na základě čl. 817/2010, jestliže přepravce skotu nevedl knihu jízd stanovenou v příloze II nařízení č. 1/2005 až do místa první vykládky ve třetí zemi konečného určení.

34

Úvodem je třeba zdůraznit, že ani nařízení č. 817/2010, ani nařízení č. 1/2005 nestanoví výslovně dokumenty, které musí poskytnout dopravce, který vyváží skot do třetí země, aby mohl mít prospěch z vývozních náhrad.

35

Nicméně z ustálené judikatury vyplývá, že při výkladu ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i kontext, do něhož spadá, při zohlednění systematiky a cílů sledovaných právní úpravou, jejíž je součástí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, EU:C:1983:335, bod 12; ze dne 26. června 1990, Velker International Oil Company, C‑185/89, EU:C:1990:262, bod 17, jakož i ze dne 27. září 2007, Teleos a další, C‑409/04, EU:C:2007:548, bod 35).

36

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, jak vyplývá z článku 7 nařízení č. 817/2010, že pokud se po vyplacení náhrady zjistí, že nařízení č. 1/2005 nebylo dodrženo, musí být příslušná část náhrady považována za neoprávněně vyplacenou a musí být vrácena a případně uložena sankce vývozci nebo dopravci. Vrácení vývozních náhrad tedy podléhá tomu, že vývozce nebo dopravce porušil povinnosti, které vyplývají z nařízení č. 1/2005.

37

Přitom článek 1 nařízení č. 817/2010 podmiňuje platbu vývozních náhrad tím, že jsou během přepravy zvířat do prvního místa vykládky ve třetí zemi konečného určení dodrženy články 3 až 9 nařízení č. 1/2005 a v nich zmíněné přílohy a také samotné nařízení č. 817/2010. Jejich vrácení musí být tedy odůvodněno porušením těchto článků 3 až 9 nařízení č. 1/2005.

38

Zadruhé nařízení č. 817/2010 vyžaduje v souladu s jeho bodem 3 odůvodnění, aby se za účelem zaručení dodržování norem týkajících se dobrých životních podmínek zvířat zavedl systém monitorování, který by zahrnoval povinné kontroly v místě nejen výjezdu z celního území Unie, ale rovněž v místě první vykládky ve třetí zemi konečného určení. V souladu zejména s čl. 3 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení musí být kontrola provedena v místě první vykládky ve třetí zemi konečného určení, přičemž tato kontrola musí podle čl. 3 odst. 2 posledního pododstavce uvedeného nařízení vést k vyhotovení zprávy v souladu se vzorem uvedeným v bodě 17 tohoto rozsudku. Přitom jak potvrzuje tento vzor, cílem této kontroly je v podstatě zjistit, zda byla dodržena ustanovení nařízení č. 1/2005, včetně během části cesty od výstupního místa Unie do prvního místa vykládky ve třetí zemi konečného určení.

39

V rozsahu, v němž je jedním z prvků, který se musí přezkoumat při této kontrole, „plán cesty“, který odpovídá knize jízd, jak to uvedl generální advokát v bodě 47 svého stanoviska, provedení kontroly uvedené v předchozím bodě tohoto rozsudku vyžaduje, aby společnosti, která je pověřená touto kontrolou, byly předány informace stanovené za tímto účelem.

40

Přitom „prohlášení dopravce“, které tvoří oddíl 4 knihy jízd, musí být vyplněno řidičem a podepsáno jím a dopravcem. Toto prohlášení musí uvádět ke skutečné trase (místu odpočinku, překládce nebo výstupnímu místu) příslušná místa a adresy, data a časy příjezdu a odjezdu, délku zastávek a jejich důvody, důvody pro rozdíly mezi skutečným a plánovaným itinerářem a jakékoliv další poznámky a počet a příčinu poranění nebo úhynu zvířat během přepravy.

41

Cílem tohoto výkladu je zachovat užitečný účinek čl. 14 odst. 1 nařízení č. 1/2005, který musí být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby mohla být přeprava zahrnující dlouhotrvající cestu dotčených zvířat, která začíná na území Unie a pokračuje mimo toto území, schválena příslušným orgánem místa odeslání, musí organizátor cesty předložit knihu jízd, která je realistická a umožňuje se domnívat, že ustanovení uvedeného nařízení budou dodržena, a to včetně úseku uvedené cesty, který se uskuteční na území třetí země (rozsudek ze dne 23. dubna 2015, Zuchtvieh-Export, C‑424/13, EU:C:2015:259, bod 56).

42

K zajištění jak užitečnosti této kontroly prováděné ex ante příslušným orgánem místa odeslání, tak i skutečných dobrých životních podmínek zvířat, je nezbytné vyžadovat, aby tato kniha jízd byla vyplňována během celé cesty, včetně úseku cesty mezi výstupním bodem z Unie a místem první vykládky ve třetí zemi konečného určení.

43

Zatřetí z bodu 7 přílohy II nařízení č. 1/2005 vyplývá, že pokud se zvířata, na které se vztahuje toto nařízení, vyvážejí do třetí země, předají přepravci knihu jízd úřednímu veterinárnímu lékaři na výstupním místě z Unie.

44

Nicméně z bodu 8 přílohy II nařízení č. 1/2005 vyplývá, že toto nařízení stanoví využití kopií knihy jízd. To platí i v případě čl. 2 odst. 2 třetího pododstavce druhé věty nařízení č. 817/2010.

45

Navíc, i když bod 3 písm. e) přílohy II nařízení č. 1/2005 stanoví, že v případě vývozu do třetí země musí organizátor zajistit, aby kniha jízd doprovázela zásilku zvířat během celé cesty nejméně do výstupního místa, nese to s sebou, že organizátor musí nadále vyplňovat kopii až do místa první vykládky ve třetí zemi konečného určení.

46

V důsledku toho spojitost s nařízením č. 1/2005, kterou zakotvuje nařízení č. 817/2010, umožňuje mít za to, že kopie knihy jízd musí v případě přepravy až do místa první vykládky ve třetí zemi konečného určení splňovat stejnou funkci jako její originál v případě přepravy do výstupního místa z Unie.

47

Vzhledem k tomu, že osobě, která žádá o vyplacení vývozních náhrad, přísluší, aby prokázala dodržení podmínek vyplývajících z článků 3 až 9 nařízení č. 1/2005 a v něm uvedených příloh, jakož i ustanovení nařízení č. 817/2010, z výše uvedených úvah vyplývá, že je úlohou této osoby, aby vyplňovala kopii knihy jízd až do kontroly zvířat veterinárním lékařem v místě první vykládky ve třetí zemi konečného určení a tomuto lékaři umožnila, aby ověřil, zda byly dodrženy stanovené povinnosti týkající se vedení knihy jízd.

48

Z toho vyplývá, že čl. 3 odst. 1 nařízení č. 817/2010 předpokládá, že dopravce bude vyplňovat kopii knihy jízd až do příjezdu dotčených zvířat na místo první vykládky ve třetí zemi konečného určení.

49

Za těchto podmínek je třeba odpovědět na položené otázky, že článek 7 nařízení č. 817/2010 ve spojení s čl. 3 odst. 1 a 2 a čl. 2 odst. 2 tohoto nařízení, jakož i body 3, 7, a 8 přílohy II nařízení č. 1/2005 musí být vykládán v tom smyslu, že je možné vyžadovat zpětné vrácení vývozních náhrad na základě nařízení č. 817/2010, jestliže přepravce skotu nevedl kopii knihy jízd stanovenou v příloze II nařízení č. 1/2005 až do místa první vykládky ve třetí zemi konečného určení.

50

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 7 nařízení Komise (EU) č. 817/2010 ze dne 16. září 2010, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o požadavky na poskytování vývozních náhrad v souvislosti s řádným zacházením se živým skotem během přepravy, ve spojení s čl. 3 odst. 1 a 2 a čl. 2 odst. 2 nařízení č. 817/2010, jakož i body 3, 7 a 8 přílohy II nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97 musí být vykládán v tom smyslu, že je možné vyžadovat zpětné vrácení vývozních náhrad na základě nařízení č. 817/2010, jestliže přepravce skotu nevedl kopii knihy jízd stanovenou v příloze II nařízení č. 1/2005 až do místa první vykládky ve třetí zemi konečného určení.