1. 

V čem spočívá dostatečné posouzení vlivů na životní prostředí za předpokladu, že posuzovaný záměr (v daném případě výstavba vysokorychlostní železniční trati) má dopad na oblast se zvláštním ekologickým významem? Za jakých okolností výstavba infrastruktury spojená s takovým záměrem porušuje cíle ochrany vyplývající z unijního práva životního prostředí?

2. 

Na první pohled by se zdálo, že tyto základní otázky tvoří podstatu projednávané žaloby podané Evropskou komisí proti Španělskému království podle čl. 258 odst. 2 SFEU. Při bližším pohledu se nicméně daný případ týká zejména otázky, zda Komise prokázala existenci porušení příslušných ustanovení práva životního prostředí. Jak objasním níže, Komise v tomto ohledu uspěla pouze částečně.

3.

Článek 2 odst. 1 směrnice 85/337/EHS ( 2 ) o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (dále jen „směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí“) stanoví:

„Členské státy přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění, aby před vydáním povolení podléhaly záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, požadavku získat povolení a posouzení z hlediska jejich vlivů. Tyto záměry jsou vymezeny v článku 4.“

4.

Článek 3 směrnice zní:

„Posuzování vlivů na životní prostředí vhodným způsobem určí, popíše a posoudí v každém jednotlivém případě a v souladu s články 4 až 11 přímé a nepřímé vlivy záměru na tyto faktory:

[…]“

5.

Článek 4 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí stanoví:

„1.   […] záměry uvedené v příloze I [podléhají] posouzení v souladu s články 5 až 10.

2.   […] určí členské státy pro záměry uvedené v příloze II na základě:

nebo

zda záměry podléhají posouzení v souladu s články 5 až 10.

Členské státy se mohou rozhodnout používat oba postupy uvedené v písm. a) a b).

3.   Při přezkoumávání každého jednotlivého případu nebo při stanovení kritérií nebo prahových hodnot podle odstavce 2 jsou brána v úvahu odpovídající kritéria výběru uvedená v příloze III.

[…]“

6.

Příloha I směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí obsahuje výčet záměrů, které podléhají čl. 4 odst. 1 této směrnice. Je zde mj. uvedena výstavba dálnic, rychlostních silnic a dálkových železničních tratí.

7.

V bodě 2 přílohy III směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí jsou uvedeny mj. mokřady a oblasti registrované nebo chráněné předpisy členských států nebo zvlášť chráněné oblasti vyhlášené členskými státy jako kritéria výběru, na která odkazuje čl. 4 odst. 3 směrnice.

8.

Článek 1 směrnice 2009/147/ES ( 3 ) o ochraně volně žijících ptáků (dále jen „směrnice o ptactvu“) zní:

„1.   Tato směrnice se týká ochrany všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě na evropském území členských států, na něž se vztahuje Smlouva. Zahrnuje ochranu, regulování těchto druhů a péči o ně a stanoví pravidla pro jejich využívání.

[…]“

9.

Článek 4 směrnice o ptactvu stanoví:

„1.   Druhy uvedené v příloze I musí být předmětem zvláštních opatření týkajících se ochrany jejich stanovišť s cílem zajistit přežití těchto druhů a rozmnožování v jejich areálu rozšíření.

[…] Členské státy především označí území nejvhodnější z hlediska počtu druhů a rozlohy jako zvláště chráněné oblasti určené pro ochranu těchto druhů, přičemž vezmou v úvahu jejich požadavky na ochranu na pevnině a na moři v zeměpisné oblasti, na niž se tato směrnice vztahuje.

[…]

4.   S ohledem na ochranu oblastí uvedených v odstavcích 1 a 2 přijmou členské státy vhodná opatření pro předcházení znečišťování nebo poškozování stanovišť nebo jakýmkoli rušivým zásahům, které negativně ovlivňují ptáky, pokud by mohly být významné z hlediska cílů tohoto článku. Členské státy musí rovněž usilovat o předcházení znečišťování nebo poškozování stanovišť mimo tyto chráněné oblasti.

[…]“

10.

Mezi různými dalšími druhy je v příloze I směrnice uveden otis tarda (drop velký).

11.

Článek 6 směrnice 92/43/EHS ( 4 ) o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (dále jen „směrnice o stanovištích“) stanoví:

„1.   Pro zvláštní oblasti ochrany stanoví členské státy nezbytná ochranná opatření […]

2.   Členské státy přijmou vhodná opatření, aby v oblastech zvláštní ochrany vyloučily poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů ani k vyrušování druhů, pro něž jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice.

[…]“

12.

Článek 7 směrnice o stanovištích stanoví, že povinnosti vyplývající z čl. 6 odst. 2, 3 a 4 směrnice nahrazují povinnosti vyplývající z první věty čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu, pokud jde o území označená podle čl. 4 odst. 1 nebo obdobně uznaná podle čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice. Dané povinnosti jsou nahrazeny ode dne provádění směrnice o stanovištích nebo ode dne označení nebo uznání členským státem podle směrnice o ptactvu, podle toho, které datum je pozdější.

13.

Skutkový základ případu lze shrnout následovně. Případ se týká záměru na výstavbu vysokorychlostní železniční tratě mezi městy Sevilla a Almería ve Španělsku. Doposud bylo posouzení vlivů na životní prostředí provedeno pro některé infrastrukturní práce nezbytné pro provoz této vysokorychlostní železnice. Posouzení vlivů na životní prostředí bylo dne 4. července 2006 předloženo veřejnosti ke konzultaci a dne 24. listopadu 2006 schváleno prostřednictvím rozhodnutí týkajícího se prohlášení o posouzení vlivů na životní prostředí ( 5 ). Práce spojené s vysokorychlostní železniční infrastrukturou začaly dne 4. prosince 2007. V roce 2009 byly přerušeny.

14.

Železnice prochází přírodní lokalitou, která byla španělskými úřady označena dne 29. července 2008 jako zvláště chráněná oblast (dále jen „ZCHO“) pro ptáky. Jinak řečeno, k tomuto označení došlo po schválení záměru a provedení posuzování vlivů na životní prostředí španělskými úřady. Než byla lokalita označena jako ZCHO, byla vedena jako lokalita č. 238 (obilné pláně Ecija-Osuna) v Seznamu významných ptačích oblasti v Evropských společenstvích od roku 1998. Lokalita je domovem pro několik druhů uvedených v příloze I směrnice o ptactvu, včetně druhu otis tarda.

15.

V tomto kontextu byla v únoru 2010 Komisi podána stížnost týkající se úseků železniční trati „Marchena-Osuna I“, „Marchena-Osuna II“ a „Variante de Osuna“. V návaznosti na tuto stížnost Komise zaslala dne 17. června 2011 španělské vládě výzvu dopisem. Podle této výzvy Španělské království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí, čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu a článku 6 směrnice o stanovištích.

16.

Španělská vláda na výzvu dopisem odpověděla dne 20. září 2011. I přes tuto odpověď Komise zaslala Španělskému království dne 20. června 2013 odůvodněné stanovisko, ve kterém uvedla, že Španělské království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí, čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu a čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích.

17.

Dne 21. srpna 2013 španělská vláda na odůvodněné stanovisko odpověděla.

18.

Vzhledem k tomu, že Komise dospěla k názoru, že opatření přijatá španělskou vládou jsou nadále nedostatečná, vyhodnocení nezměnila a podala k Soudnímu dvoru projednávanou žalobu.

19.

Komise ve své žalobě navrhuje, aby Soudní dvůr:

20.

Španělská vláda navrhuje, aby Soudní dvůr:

21.

Písemné vyjádření předložila Komise a španělská vláda. S ohledem na čl. 76 odst. 2 jednacího řádu se nekonalo ústní jednání.

22.

Španělská vláda zpochybňuje přípustnost žaloby podané Komisí, pokud jde o železniční úsek „Variante de Osuna“. Španělská vláda tvrdí, že podle ustálené judikatury výzva dopisem zaslaná členskému státu a následné odůvodněné stanovisko vydané Komisí vymezují předmět sporu. Předmět sporu tak následně nelze rozšiřovat.

23.

Podle ustálené judikatury musí být odůvodněné stanovisko a žaloba Komise založeny na stejných žalobních důvodech, jako byly důvody obsažené ve výzvě dopisem, kterou se zahajuje postup před zahájením soudního řízení ( 6 ).

24.

V projednávaném případě byly ve výzvě dopisem uvedeny úseky „Marchena-Osuna I“, „Marchena-Osuna II“ a „Variante de Osuna“. Skutkové okolnosti uváděné Komisí za účelem prokázání údajného porušení práva se nicméně týkají prvních dvou železničních úseků.

25.

Nezdá se, že by Komise nesouhlasila. Ve své duplice Komise totiž vysvětlila, že skutkové okolnosti, na jejichž základě se domnívá, že došlo k porušení určitých povinností, se konkrétně týkají železničních úseků „Marchena-Osuna I“ a „Marchena-Osuna II“. Uvedení úseku „Variante de Osuna“ během řízení bylo naopak nezbytné pro dokreslení širších souvislostí záměru.

26.

Za daných okolností musí být projednávaná žaloba, pokud jde o úsek „Variante de Osuna“, prohlášena za nepřípustnou.

27.

Komise tvrdí, že Španělské království nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí.

28.

V této souvislosti Komise nejprve vysvětluje, co netvrdí. Netvrdí, že sporné posouzení vlivů na životní prostředí se netýká celého záměru. Rovněž netvrdí, že byl záměr rozdělen do úseků tak, aby nedošlo k posuzování potenciálních kumulativních účinků na životní prostředí.

29.

Zadruhé Komise vysvětluje, co skutečně tvrdí. V podstatě tvrdí, že Španělské království dostatečně neurčilo, nepopsalo a neposoudilo přímé a nepřímé vlivy záměru na životní prostředí, a zejména na ptactvo. Stručně řečeno, předmětné posouzení vlivů na životní prostředí nepostačuje ke splnění podmínek stanovených v článku 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí. Důvodem je, že dotčené posuzování vlivů na životní prostředí podle názoru Komise dostatečně nezohlednilo skutečnost, že záměr zasáhl do oblasti označené jako významná ptačí oblast. Uvedená oblast byla následně v roce 2008 označena za ZCHO ES6180017 – „Campiñas de Sevilla“.

30.

Logicky v důsledku porušení článku 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí pak podle Komise Španělské království rovněž neinformovalo veřejnost o pravděpodobných vlivech záměru před tím, než přijalo rozhodnutí o jeho pokračování.

31.

Španělská vláda uvádí, že žaloba Komise by měla být zamítnuta.

32.

Zaprvé španělská vláda argumentuje, že splnila podmínky článku 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí tím, že určila dotčenou faunu a přijala přiměřená opatření za účelem omezení jakýchkoli potenciálních škodlivých vlivů na životní prostředí.

33.

Zadruhé španělská vláda uvádí, že označení jako významná ptačí oblast nemá závazný účinek. Podle názoru vlády může posuzování vlivů na životní prostředí splňovat podmínky stanovené v článku 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí, i pokud nezmiňuje označení významné ptačí oblasti.

34.

Zatřetí se španělská vláda domnívá, že Komise nevysvětlila, proč je sporné posouzení vlivů na životní prostředí nedostatečné, a již vůbec neprokázala, že došlo k nesplnění povinností.

35.

Jak již jsem zmínil na začátku, v daném případě se jedná o to, zda se Komisi podařilo prokázat, že došlo k porušení práva. V následující části vysvětlím, proč si nemyslím, že k tomu došlo v souvislosti s článkem 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí.

36.

Pro začátek bude nezbytné jasně definovat záměr, kterého se týká sporné posouzení vlivů na životní prostředí.

37.

Posouzení vlivů na životní prostředí – které je podle Komise v rozporu s článkem 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí – se týká jedné konkrétní části výstavby vysokorychlostní železniční tratě. Tento záměr, a tudíž i sporné posouzení vlivů na životní prostředí, se týká infrastrukturních prací nezbytných pro provoz vysokorychlostní železnice. Záměr zahrnuje stavební práce na kolejích a trati, včetně výstavby zvýšeného a rozšířeného náspu. Další práce, které jsou nezbytné pro provoz železnice (mj. elektrikářské práce pro instalaci trolejového vedení), byly nad rámec tohoto záměru. Jak vyplývá z odůvodněného stanoviska i z vyjádření Komise před Soudním dvorem, Komise nezpochybňuje rozhodnutí španělských orgánů provést posouzení vlivů na životní prostředí pouze v souvislosti se zlepšením infrastruktury (dále jen „dotčený záměr“).

38.

Komise nicméně tvrdí, že posouzení vlivů na životní prostředí nebylo dostatečné. Podle mého chápání důvodem je, že podle názoru Komise v rámci posuzování nebyla náležitě zohledněna oblast zvláštního ekologického významu (uznaná v rámci Seznamu významných ptačích oblastí a později v rámci postupu vedoucího k označení dané oblasti jako ZCHO), které se dotčený záměr dotýká.

39.

V tomto okamžiku bude užitečné připomenout si účel posuzování vlivů na životní prostředí. Jeho účelem je vhodným způsobem určit, popsat a posoudit přímé a nepřímé vlivy záměru, a to s ohledem na znaky daného případu. Vlivy mají být zhodnoceny mj. s ohledem na faunu a flóru ( 7 ). V dané souvislosti Soudní dvůr opakovaně konstatoval, že oblast působnosti směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí je rozsáhlá a její cíl velmi široký ( 8 ). Soudní dvůr proto při jejím výkladu zaujal účelový přístup. Směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí se zaměřuje na celkové posouzení vlivů záměrů nebo jejich změn na životní prostředí ( 9 ).

40.

Tato skutečnost sama o sobě nicméně nemůže Komisi zbavit její povinnosti prokázat, že došlo k porušení povinností. V řízení pro porušení povinnosti podle článku 258 SFEU je úkolem Komise, aby svá tvrzení prokázala. Je na tomto orgánu, aby poskytl Soudnímu dvoru informace nezbytné k prokázání, že členský stát nesplnil své povinnosti. Při tom se Komise nesmí opírat o pouhé domněnky ( 10 ).

41.

Kromě obecných prohlášení týkajících se údajné nedostatečnosti posouzení vlivů na životní prostředí Komise svoji žalobu nepodpírá dalšími důkazy. Pro ilustraci se můžeme podívat na neúplné argumenty předložené Komisí.

42.

Zaprvé Komise vysvětluje, že pro zohlednění významné ekologické oblasti, která měla být označena jako ZCHO, avšak v rozhodném okamžiku nebyla, jednoduše nepostačuje uvedení druhů vyskytujících se v dané oblasti. V dané souvislosti rovněž argumentuje, že opatření určená pro zmírnění negativních vlivů záměru (v případě ptactva zejména zákaz odstraňování vegetace v období mezi březnem a červencem s ohledem na předcházení negativnímu vlivu na rozmnožování) v rámci posuzování vlivů na životní prostředí nebyla dostatečná. Nicméně stále nevysvětluje, proč tomu tak je.

43.

Zadruhé Komise rovněž namítá skutečnost, že v prohlášení o posouzení životního prostředí není uvedena laguna Ojuelos, která je součástí oblasti, jež byla později označena jako ZCHO. Z dokumentů předložených Soudnímu dvoru nicméně vyplývá, že laguna Ojuelos byla ve skutečnosti v posouzení vlivů na životní prostředí uvedena (přestože nebyla uvedena v prohlášení ( 11 ) o posuzování vlivů na životní prostředí). Tuto věc Komise nezpochybňuje. V rámci daného posouzení byly popsány znaky laguny. Rovněž bylo poukázáno na mnoho druhů ptactva žijícího v dané oblasti. I v tomto případě Komise tvrdí, že posouzení bylo nedostatečné, nevysvětluje ovšem, proč si to myslí.

44.

Zatřetí rozhodně platí, že vlivy záměru, který se dotýká oblasti uvedené v Seznamu významných ptačích oblastí a později označené jako ZCHO, by měly být posuzovány se zvláštní péčí. Jak Komise tvrdí, je to názorně doloženo v příloze III směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí. Daná příloha uvádí mokřady a ZCHO jako kritéria výběru pro posuzování záměrů, na které se nevztahuje povinnost per se provést posouzení vlivů na životní prostředí. V daném ohledu je zřejmé, že takové oblasti jsou unijním zákonodárcem považovány za oblasti zvláštního ekologického významu.

45.

Skutečnost, že ve sporném posouzení vlivů na životní prostředí není uvedena ekologicky významná oblast, která za takovou byla uznána v rámci Seznamu významných ptačích oblastí (nebo jako ZCHO), však nemůže sama o sobě postačovat k nesplnění povinnosti vhodným způsobem určit, popsat a posoudit vlivy záměru v souladu s článkem 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí.

46.

Je tomu tak nejméně ze dvou důvodů.

47.

Na jednu stranu neuvedení Seznamu významných ptačích oblastí (nebo ZCHO) automaticky neznamená, že daný seznam – nebo spíše oblasti a druhy v něm uvedené – nebyly zohledněny. Na druhou stranu, jak správně upozorňuje španělská vláda, Seznam významných ptačích lokalit nezakládá z hlediska členských států závazné účinky ( 12 ).

48.

Pokud jde o význam oblasti následně označené jako ZCHO, z dokumentů předložených Soudnímu dvoru vyplývá, že i přes absenci výslovné zmínky o Seznamu významných ptačích oblastí byla daná oblast popsána v posouzení vlivů na životní prostředí jako oblast s výskytem specifického ptactva, konkrétně stepních ptáků. V tomto ohledu byl v posouzení konkrétně uveden otis tarda. Komise nicméně nevysvětlila, proč je daný popis nedostatečný. Omezila se jednoduše na tvrzení, že tomu tak bylo. Pro účely prokázání porušení povinnosti podle článku 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí nemohou postačovat pouhá tvrzení v tomto smyslu.

49.

Začtvrté podle mého chápání má Komise obavy především v souvislosti s vlivy způsobenými skutečným provozem železnice: opakovaně argumentovala, že železnice může mít potenciálně značný dopad na ptactvo, zejména na stepní ptáky a vodní ptáky vyskytující se v dané lokalitě. Z tohoto důvodu se domnívá, že je sporné posouzení nedostatečné, pokud jde o opatření určená zejména k zabránění střetům (s infrastrukturou a vlaky) a usmrcení ptáků elektrickým proudem. V daném ohledu panuje shoda, že přesná opatření určená k předcházení daným rizikům nebyla ve sporném posouzení vlivů na životní prostředí konkrétně uvedena.

50.

Vůči daným argumentům rozhodně nejsem lhostejný. Je logické, že provoz vysokorychlostní železnice bude mít na takovou ZCHO, která je předmětem projednávaného řízení, značný dopad.

51.

Nicméně nelze přeceňovat skutečnost, že Komise výslovně zdůraznila v odůvodněném stanovisku a v průběhu projednávaného řízení, že netvrdí, že sporné posouzení vlivů na životní prostředí je v rozporu s článkem 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí z důvodu, že se netýká celého záměru. Tento orgán konkrétně netvrdil – s výjimkou opožděných poznámek v tomto smyslu v rámci dupliky – že by porušení směrnice vycházelo ze skutečnosti, že posuzování bylo omezeno na zlepšení infrastruktury, místo aby zahrnovalo celý záměr, včetně skutečného provozu železnice ( 13 ).

52.

Jak bylo definováno v prohlášení o posouzení vlivů na životní prostředí, dotčený záměr se zabývá pouze zlepšením železniční infrastruktury. Další instalační práce nezbytné pro následný provoz železnice budou předmětem dodatečného posuzování vlivů na životní prostředí. V daném ohledu je nutné považovat jakýkoli argument v souvislosti s pracemi, které budou předmětem dalšího posuzování vlivů na životní prostředí, nebo i v souvislosti s provozem železnice za nepřípustný. Jakýkoli jiný závěr by představoval vážné ohrožení zásady právní jistoty.

53.

Zapáté a na závěr účastníci řízení si vyměnili názory na význam skutečnosti, že vysokorychlostní železniční trať byla postavena souběžně s existující železnicí z 19. století. Komise argumentuje, aniž to kdokoli zpochybňuje, že podmínky týkající se posuzování vlivů na životní prostředí jsou stejné bez ohledu na to, zda vysokorychlostní železnice vede souběžně s jinou, obyčejnou železniční tratí. Komise poukazuje na to, že souběžná existence daných dvou železnic může mít v řadě aspektů kumulativní účinek. Podle mého názoru jsou nicméně dané argumenty opět pouhými tvrzeními, jež nemohou stačit k prokázání porušení jakýchkoli povinností. V každém případě se zdá, že daná tvrzení jsou v rozporu se skutečností, že Komise netvrdí, že posouzení vlivů na životní prostředí bylo nedostatečné z důvodu nezhodnocení kumulativních účinků.

54.

S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že první žalobní důvod předložený Komisí týkající se porušení článku 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí nelze uznat. Související žalobní důvod týkající se nedostatečného informování veřejnosti o vlivech záměru proto rovněž nelze uznat.

55.

Ve skutečnosti bez ohledu na osud prvního žalobního důvodu nevidím žádný důvod, proč by se Soudní dvůr měl zabývat dodatečným žalobním důvodem Komise v rámci směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí. Komise neuvedla pro daný žalobní důvod žádný právní základ. Kromě občasných postřehů v tomto smyslu svůj argument ohledně dané věci dále nerozvinula.

56.

Komise tvrdí, že povolením výstavby vysokorychlostní železniční tratě v oblasti uvedené v Seznamu významných ptačích oblastí – ještě než byla oblast označena jako ZCHO – Španělské království rovněž nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu.

57.

V daném ohledu Komise zdůrazňuje, že stavební práce vyžadovaly podstatné úpravy z hlediska ekologických znaků dané oblasti, jako například odvoz velkého množství zeminy, výstavbu dvojité bezpečnostní závory a zvýšeného náspu v délce 16 km ( 14 ). Tyto změny pravděpodobně způsobí významné omezení přístupu ptáků k jejich teritoriím, kde se rozmnožují, odpočívají a shánějí potravu. Komise navíc uvádí, že nesplnění povinností, které pro Španělské království vyplývají z článku 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí, vedlo k nedostatečnému určení potenciálních rizik představovaných daným záměrem.

58.

Španělská vláda argumentuje, že není nutné dodržovat postupy stanovené ve směrnici o ptactvu týkající se ZCHO, aby byl naplněn čl. 4 odst. 4 uvedené směrnice. Podle názoru vlády stačí přijmout opatření zaměřená na ochranu uvedené oblasti před jejím označením. V daném případě španělská vláda tvrdí, že přijala taková dostatečná opatření tím, že omezila stavební práce během reprodukčního období ptáků a instalovala vybavení zabraňující střetům a zřídila pěší stezky podél železnice.

59.

Tvrzení Komise týkající se nedostatečnosti posouzení vlivů na životní prostředí prostupují celou argumentaci tohoto orgánu. Je tomu tak i v souvislosti s touto částí žaloby. Vzhledem ke zvláštnostem projednávaného případu by bylo možné se chybně domnívat, že mezi zjištěním porušování směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí a podobným zjištěním v rámci směrnice o ptactvu (a směrnice o stanovištích) (nebo absencí takového zjištění) existuje nevyhnutelná souvislost. Podle mého názoru tomu tak není. Dané otázky je nutno jasně oddělit. Pouhá skutečnost, že nebylo prokázáno porušení povinností vyplývajících z článku 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí, automaticky neznamená, že nedošlo k porušení čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu (a čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích) nebo naopak. Důvodem je, že povinnosti vyplývající z článku 3 směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí jsou v zásadě procesního charakteru. Povinnosti vyplývající z čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu (a čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích) jsou naopak hmotněprávní.

60.

Bez ohledu na závěry dosažené v souvislosti s prvním žalobním důvodem tudíž musí být druhý (a třetí) žalobní důvod přezkoumán sám o sobě.

61.

Pokud jde o tvrzení ohledně porušení čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu, zvláštní význam mají určité prvky z judikatury.

62.

Pro tyto účely je nejdůležitější, že povinnosti vyplývající z čl. 4 odst. 4 se vztahují rovněž na oblasti, které měly být označeny jako ZCHO, ale podobně jako „Campiñas de Sevilla“ nebyly. Ve skutečnosti dané povinnosti zůstávají platné, dokud není oblast označena jako ZCHO ( 15 ).

63.

U žalob podaných Komisí – pokud bylo zjištěno, že došlo k porušení povinností – byly Soudnímu dvoru poskytnuty důkazy o skutečném poškozování ptačích stanovišť ( 16 ), vážném poškozování ptačí populace a skutečném ničení oblastí zvláštního ekologického významu ( 17 ).

64.

Zvláštní význam pro současné účely má rovněž skutečnost, že z judikatury vyplývá, že členské státy nemohou měnit nebo omezovat zeměpisný rozsah ZCHO. V této souvislosti Soudní dvůr konstatoval, že výstavba nové silnice zahrnovala omezení plochy ZCHO v rozporu s čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu. Omezení plochy bylo dále zhoršeno výstavbou nových budov a vyrušováním v důsledku silničních prací ( 18 ).

65.

K této věci Komise uvádí, že významné poškození a vyrušování jsou nutným důsledkem podstatných změn ekologických znaků oblasti. Vyjadřuje rovněž obavy v souvislosti s riziky usmrcení elektrickým proudem a střetů v pozdějších fázích výstavby a provozu železnice.

66.

Nepochybuji o tom, že výstavba vysokorychlostní železnice skrze oblast, která je domovem několika druhů uvedených v příloze I směrnice o ptactvu, vede k poškození ekologických znaků oblasti a k vyrušování druhů s potřebou zvláštní ochrany. Stavební práce (které byly doposud povoleny) vyžadují jako jakýkoli jiný významný záměr výstavby železnice, odvoz zeminy, položení kolejí a výstavbu zvýšeného náspu, jakož i řadu dalších typů zásahů do morfologie oblasti. O tom svědčí i sporné posouzení vlivů na životní prostředí.

67.

Argumenty předložené Komisí týkající se usmrcení elektrickým proudem a střetů by naopak měly být považovány za nepřípustné.

68.

Tato nepřípustnost vychází ze zvláštnosti projednávaného případu. Na rozdíl od toho, co by bylo obecně možné předpokládat, nic nenasvědčuje tomu, že záměr bude dokončen. Podle účastníků řízení byl v roce 2009 zastaven z důvodu nedostatku prostředků. Jakékoli další práce za účelem dokončení infrastruktury budou navíc vyžadovat další posouzení vlivů na životní prostředí (a tedy i povolení).

69.

Je nepochybně pravda, že účinné uplatňování čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu by bylo vážně ohroženo, kdyby bylo porušování konstatováno teprve v případě skutečné škody, nikoli však u jednání státu, které umožňuje, aby k takové škodě došlo v budoucnu ( 19 ). V projednávaném případě se nicméně záměr povolený španělskými orgány týká, jak již bylo řečeno, zlepšení infrastruktury, včetně výstavby a rozšíření zvýšeného náspu. Netýká se dalších instalačních prací nezbytných pro provoz železnice. S ohledem na to se rizika usmrcení elektrickým proudem a střetů týkají hypotetických účinků, ke kterým dojde, pouze pokud bude vydáno povolení další fáze záměru v návaznosti na dodatečné posouzení vlivů na životní prostředí.

70.

Otázkou nicméně zůstává, zda lze prokázat, že Španělské království nepřijalo příslušné kroky, aby zabránilo poškozování stanovišť nebo vyrušování, která jsou významná s ohledem na cíle článku 4 směrnice o ptactvu.

71.

Španělská vláda tvrdí, že ptačí populace během období výstavby a po ní ve skutečnosti vzrostly.

72.

Soudní dvůr již dříve konstatoval, že povinnosti ochrany vyplývající z čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu začnou platit před tím, než dojde k jakémukoli snížení příslušných ptačích populací ( 20 ). Obdobně důkaz o nárůstu dotčené ptačí populace nezbytně neznamená, že členský stát splnil své povinnosti. Článek 4 směrnice o ptactvu totiž vyžaduje, aby členský stát chránil, zachovával a obnovoval stanoviště jako taková, z důvodu jejich ekologické hodnoty.

73.

Stěhovaví ptáci jsou názorným příkladem. Ve skutečnosti tvoří většinu volně žijících živočichů na území EU ( 21 ). U takových druhů, včetně částečně stěhovavého otis tarda (jenž je hlavním předmětem sporu mezi účastníky řízení), nemůže být ptačí populace zásadním kritériem posuzování. To vyplývá z důvodu, že ochrana stanovišť, ve kterých se nacházejí ptáci uvedení v příloze I směrnice, zajišťuje, aby ptačí populace zůstávající či mířící do určité oblasti mohly najít útočiště na území Evropské unie.

74.

V tomto ohledu je možný nárůst ptačí populace v dotčené oblasti irelevantní pro účely prokázání, zda členský stát splnil povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu.

75.

Bez ohledu na to, zda bude výstavba vysokorychlostní železnice v budoucnu pokračovat, skutečností zůstává, že kromě vyrušování v důsledku samotných prací nyní dotčenou ZCHO přetíná zvýšený násep. Lze bezpečně předpokládat, že tento násep významně mění znaky dotčeného stanoviště, které tak bude méně vyhovovat druhům zvyklým na stepní krajinu ( 22 ).

76.

Na svoji obranu španělská vláda uvedla několik opatření, která podnikla, aby kompenzovala stavební práce. Ta zahrnují omezení stavebních prací během reprodukčního období ptáků a instalaci vybavení pro zabránění střetům, jakož i zřízení pěších stezek podél železnice.

77.

Členské státy musí přijmout opatření pro snížení škody, která mohou za určitých okolností omezit poškození (nebo mu dokonce zabránit). V tomto konkrétním případě nicméně opatření, která uvádí španělská vláda, podle mého názoru žádným způsobem nemění základní problém: že zvýšený železniční násep nyní přetíná důležité stanoviště pro druhy zvyklé na stepní krajinu. Připouštím, že daná opatření mohou pomoci zajistit, aby dotčené druhy ptáků nevymizely. Přesto tato opatření nemohou nijak zmírnit omezení a roztříštěné dotčené oblasti.

78.

Z výše uvedených důvodů jsem dospěl k závěru, že druhý žalobní důvod předložený Komisí týkající se porušení čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu je nutné uznat.

79.

Komise tvrdí, že vzhledem k tomu, že lokalita „Campiñas de Sevilla“ byla označena jako ZCHO, nesplnilo Španělské království povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích. Předložené argumenty jsou v zásadě totožné jako ty, které byly předloženy v rámci druhého žalobního důvodu.

80.

Španělská vláda tvrdí, že v období od července 2008 plnila požadavky uvedené v čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích. Podle jejího názoru Komise v období od července 2008 neprokázala žádné skutečné vyrušování ptáků ani zhoršení jejich ochrany. Španělská vláda se domnívá, že rizika, na která poukazuje Komise, se týkají „druhého záměru“ (tj. dalších prací a spuštění vysokorychlostní železnice). V každém případě byla daná rizika náležitě zohledněna při posuzování vlivů na životní prostředí u dotčeného záměru.

81.

„Campiñas de Sevilla“, lokalita, jež je předmětem projednávaného řízení, byla označena jako ZCHO dne 29. července 2008. Článek 7 směrnice o stanovištích stanoví, že povinnost vyplývající z čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu je nahrazena povinnostmi vyplývajícími z čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích ode dne, kdy došlo k označení ZCHO členským státem podle směrnice o ptactvu ( 23 ).

82.

Ačkoli se znění čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu zdá být přísnější než znění odpovídajícího ustanovení ve směrnici o stanovištích, jeví se jako obtížné zastávat názor, podle něhož je volnost členských států při zasahování do ZCHO širší, jakmile byla daná oblast takto označena ( 24 ). Přesněji řečeno, bylo by v rozporu s cíli ochrany směrnice o stanovištích – které jsou podobné jako u směrnice o ptactvu – kdyby bylo možné, aby docházelo k dalekosáhlejšímu vyrušování poté, co ve skutečnosti došlo k označení oblasti jako ZCHO.

83.

Z tohoto důvodu se má výše uvedená analýza týkající se porušení čl. 4 odst. 4 směrnice o ptactvu musí uplatnit se stejnou platností i zde. Postačí tedy dodat následující.

84.

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že se předpokládá slučitelnost určité činnosti s čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích, pokud nezpůsobí žádné vyrušování, jež může významným způsobem negativně ovlivnit cíle zmíněné směrnice, zejména její cíle ochrany přírody ( 25 ). V daném ohledu Soudní dvůr přijal důkaz relativně nízké úrovně, pokud jde o poškozování a vyrušování. Konkrétně řečeno, postačí, když Komise prokáže existenci pravděpodobnosti nebo nebezpečí významného vyrušování ( 26 ).

85.

Jak již jsem vysvětlil výše, významné vlivy na životní prostředí – zejména na stanoviště ptačí populace nacházející se v dotčené oblasti – se jeví jako velmi pravděpodobné, ne-li jisté, a to čistě z důvodu, že zvýšený násep mění a tříští oblast označenou jako ZCHO. Pro účely prokázání porušení směrnice o stanovištích nicméně statická existence železničního náspu na ploše ZCHO v rozhodné době, konkrétně v období od 29. července 2008, nemůže stačit k prokázání porušení. Článek 6 odst. 2 směrnice o stanovištích ve skutečnosti vyžaduje určitou formu aktivního nebo pasivního poškozování nebo vyrušování, aby se dané ustanovení mohlo uplatnit. Existence jakékoli dřívější instalace v rámci oblasti později označené jako ZCHO by jinak mohla vést k porušení povinností vyplývajících z daného ustanovení.

86.

V projednávaném případě je nicméně z vyjádření účastníků řízení zřejmé, že stavební práce týkající se dotčeného záměru v daném časovém okamžiku pokračovaly (a byly v plném proudu). Stavební práce byly zastaveny až v roce 2009. Vzhledem k tomu, že nenacházím žádný argument ve smyslu, že v případě prací prováděných po 29. červenci 2008 se jednalo o drobná vylepšení již hotové infrastruktury nebo že se týkaly pouze menší části železniční trati v rámci ZCHO, musím souhlasit s Komisí.

87.

Pokud jde o rizika spojená s budoucími pracemi a s provozem železnice, španělská vláda tvrdí, že čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích nevyžaduje okamžité přijetí nápravných nebo preventivních opatření s ohledem na rizika, ke kterým může (nebo nemusí) dojít v budoucnu. S tím souhlasím. V dané věci odkazuji na své vyjádření v bodě 69 výše.

88.

Souhlasím proto s Komisí, že Španělské království neplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 6 odst. 2 směrnice o stanovištích, od okamžiku, kdy byla dotčená oblast označena jako ZCHO.

89.

Podle čl. 138 odst. 3 jednacího řádu Soudního dvora platí, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Vzhledem k tomu, že žaloba Komise byla úspěšná pouze částečně, mělo by být účastníkům řízení uloženo, že ponesou vlastní náklady řízení.

90.

S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr: