16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/1

1.1

Volná obchodní soutěž je prospěšná pro všechny účastníky trhu, zvláště pak pro spotřebitele. Neplnění příslušných zákonných ustanovení však má zvláštní dopad na konkurující si podnikatele, tudíž pravidla musí obsahovat sankce, jež zmírňují hospodářské důsledky nedostatečné konkurence mezi nimi.

1.2

Pro spotřebitele dosud neexistovaly vhodné právní nástroje odvozené z předpisů pro hospodářskou soutěž, které by jim umožnily podat žalobu či požadovat náhradu škod způsobených nedovolenými konkurenčními postupy. Pouze na základě výrazných změn, k nimž dochází na vnitřním trhu, zvláště pokud jde o liberalizaci v ekonomických odvětvích všeobecného zájmu, se začíná diskutovat o potřebě nástrojů, které by spotřebitelům umožnily podílet se na politice hospodářské soutěže.

1.3

Prvním krokem v tomto směru bylo jmenování úředníka pro styk se spotřebiteli v rámci GŘ pro hospodářskou soutěž, který by měl představovat komunikační kanál mezi svým generálním ředitelstvím a organizacemi spotřebitelů pro ty otázky hospodářské soutěže, v nichž má názor spotřebitelů zvláštní závažnost. K dnešnímu dni, po třech letech činnosti, se ukazuje, že efektivita tohoto úředníka je omezená z důvodu nedostatku vhodných prostředků pro výkon takového úkolu.

1.4

Mezitím došlo v nejdůležitějších liberalizovaných sektorech ke skutečnému omezení volné hospodářské soutěže, k vyloučení spotřebitelů a jasnému omezení jejich hospodářských práv. Jedním z příčin tohoto negativního důsledku je, že většina členských států zaujala k liberalizaci národní přístup a vrátila se k národnímu protekcionismu vlastních podniků. Komise by měla mít potřebné prostředky k tomu, aby takovým důsledkům zamezila.

1.5

Článek 153 odst. 2 Smlouvy dává Komisi legislativní základ pro vytvoření horizontálního opatření na ochranu spotřebitelů v politikách Společenství, především v politice hospodářské soutěže, tak aby prováděcí předpisy k článkům č. 81 a 82 Smlouvy hájily jejich zájmy vedle zájmů konkurujících si podniků, dotčených nedodržováním předpisů pro hospodářskou soutěž. Členské státy by měly uzpůsobit své národní předpisy tomuto cíli.

1.6

V tomto směru je třeba vytvořit taková opatření, která zaručí náhradu škod způsobených zakázanými praktikami, zvláště pokud jde o hospodářská práva.

1.7

Dále je důležité posílit systémy pro informaci a konzultace spotřebitelů. Pokud GŘ zachová místo styčného úředníka, musí mu poskytnout prostředky pro jeho práci a GŘ pro ochranu zdraví a spotřebitele musí zapojit organizace,s nimiž spolupracuje, tak aby mohlo účinněji zasahovat v záležitostech hospodářské soutěže, jež přímo souvisejí se zájmy spotřebitelů. V této souvislosti se domníváme, že Evropská síť pro hospodářskou soutěž může přizpůsobit své aktivity tak, aby byl věnován prostor informacím a připomínkám, které by národní či evropské spotřebitelské organizace předložily s ohledem na lepší účinnost politiky hospodářské soutěže na trzích a na uznání svých ekonomických práv.

2.1

Volná hospodářská soutěž je základním principem tržní ekonomiky, který předpokládá svobodné podnikání hospodářských činitelů a obecně všech soukromých osob, jež mají k trhu přístup. Potřeba pravidel, jež by uvedla do souladu volnou hospodářskou soutěž na trhu a práva všech subjektů, které se ho účastní, vedla ke vzniku ustanovení Smlouvy, jimiž se tato oblast řídí. Evropská komise poukázala (1) v době, kdy byla liberalizace v plném proudu, na potřebu vyvažovat zájmy podniků a spotřebitelů, přičemž brala do úvahy hospodářské situace, s nimiž pravidla pro hospodářskou soutěž nepočítala. Stejně tak se vyslovila ve prospěch účinných dobrovolných nástrojů a ve prospěch dialogu mezi spotřebiteli a podniky, tak aby se zvýšila důvěra spotřebitelů v trh, neboť sama hospodářská soutěž nepředstavuje postačující způsob, jak jí dosáhnout.

2.2

Současná situace obsahuje některé novinky. Souhrnně se objevily ve Zprávě Komise o politice hospodářské soutěže za rok 2004 (2) a ve vystoupení komisařky Kroes (3). V obou případech se zvýrazňuje potřeba zaměřit své působení na oblasti, jež jsou zásadní pro vnitřní trh a hospodářskou soutěž podle lisabonské agendy, avšak zvláště je třeba brát do úvahy zájmy spotřebitelů, především pokud jde o dopady, jež mají na jejich práva kartely a monopoly. Tento postoj lze považovat za první krok na cestě k zahrnutí ochrany spotřebitelů do opatření pro regulaci trhu z pohledu poptávky, a ne pouze nabídky, jak tomu bylo doposud.

2.3

Je třeba zdůraznit, že politika hospodářské soutěže musí být politikou Společenství ve spolupráci s členskými státy, a to nejen vzhledem k jejímu uplatňování na jednotném trhu a jako důsledek přeshraničních operací, ale protože jejím cílem je harmonizovat národní předpisy tak, aby se neuplatňovaly národní politiky protekcionistického typu, které by upřednostňovaly dotyčné trhy a diskriminovaly konkurenční subjekty. V tomto smyslu je tedy zásadní úloha, jakou hrají orgány Společenství, zejména Komise, jíž přísluší nejen sestavování legislativních návrhů pro regulaci hospodářské soutěže, ale též dohled nad sdružováním podniků a státními subvencemi, při nichž obecný zájem převažuje nad zájmem jednotlivých států.

2.4

Liberalizace odvětví všeobecného zájmu a regulace finančních služeb způsobila, že se hledá vztah mezi politikou hospodářské soutěže a jinými politikami Komise, zejména spotřebitelskou politikou. Takže ve zprávě o hospodářské soutěži za rok 2004 se uvádí jako cíl důsledného uplatňování této politiky posílení zájmů a důvěry spotřebitelů ve vnitřní trh.

2.5

Navzdory této definici zásad v rozboru jednotlivých opatření, která popisují evropskou politiku hospodářské soutěže, dochází jen k nevýrazné konkretizaci. Ve skutečnosti se tedy tento postoj v ničem neliší od těch dřívějších. V roce 2003 bylo u příležitosti Mezinárodního dne hospodářské soutěže (4) oznámeno, že na GŘ pro hospodářskou soutěž bude jmenován „úředník pro styk se spotřebiteli“, jenž bude mít pravomoc dohlížet na zájmy spotřebitelů ve všech kapitolách politiky hospodářské soutěže. Navíc vycházejí informační brožury (5), které spotřebitelům pomáhají vyznat se v obsahu politiky hospodářské soutěže, informují je o ní a též o tom, jak se může dotknout jejich zájmů.

2.6

Z úkolů, jež má úředník pro styk se spotřebiteli (6), je třeba zdůraznit následující:

2.7

Takovéto zaměření politiky pro hospodářskou soutěž na to, aby se braly do úvahy také zájmy spotřebitelů, by se mělo uskutečňovat horizontálním způsobem a bez přísného rozlišování pravomocí generálních ředitelství COMP a SANCO. K tomu by byla nutná soustavná koordinace jednotlivých politik nejen na evropské, ale i na národní úrovni, aby se dosáhlo volné hospodářské soutěže, která prospívá jak hospodářským a sociálním činitelům, tak spotřebitelům.

3.1

Lze konstatovat, že politika pro hospodářskou soutěž se poslední dobou významně proměnila, nejen pod silným vlivem tak zvané hospodářské globalizace, ale taktéž kvůli nezbytnému uvedení liberalizace sektorů služeb do souladu s dalšími cíli veřejného zájmu, jako je například zajistit větší počet poskytovatelů takových služeb a jejich důvěryhodnost. Politika hospodářské soutěže se zavázala k důležité úloze v otázce konkurenceschopnosti, jak bylo stanoveno v lisabonské agendě; soustředí se na správné fungování tržní ekonomiky, především pokud jde o ekonomické sdružování podniků, což je zásadní pro úspěch evropského hospodářství vůči mezinárodním konkurentům, přičemž se ovšem nesmí omezit práva konkurentů, a zvláště evropských spotřebitelů.

3.2

Potřeba konkretizovat politiku hospodářské soutěže týkající se spotřebitelů poukazuje na nutnost přezkoumat ty části Smlouvy, které se hospodářské soutěže týkají, to znamená přezkoumat dotyčné články Smlouvy a jejích prováděcích předpisů. Prováděcí předpisy byly nedávno v několika případech novelizovány, v dalších se čeká na schválení změn.

3.3.1

Smlouvy mezi podniky patří mezi takové vztahy, jejichž účelem je usnadnit celkové fungování trhu. Ne vždy se jich však využívá s cílem podpořit hospodářskou soutěž, právě naopak; už ve chvíli, kdy vznikal společný trh, se považovalo za nutné zakázat takové smlouvy, z jejichž obsahu vyplýval cíl zabránit volné hospodářské soutěži, omezit či narušit ji. Totéž platí pro sdružování podniků, jehož nejjasnější podobou jsou kartely, které fungují na základě propojení podniků bez toho, že by mezi nimi existovala zřejmá koordinace. Pokud náplň jejich činnosti omezuje volnou hospodářskou soutěž nebo jí brání, podléhají zákazu.

3.3.2

Právní základ mezipodnikových smluv a dohod je smluvního původu a zavazuje obě strany. V obou případech je jejich platnost podmíněna plněním příslušných právních předpisů. Otázka, kterou se zde zabýváme, jsou následky, jež způsobují třetím stranám, obzvláště pak jejich dopad na předpisy, jimiž se řídí hospodářská soutěž na trhu.

3.3.3

Účelem právních úprav je definitivně zamezit těmto následkům, tedy omezení hospodářské soutěže; jde se však ještědál, neboť se zcela ruší dohody či rozhodnutí, což s sebou v praxi nese všechny důsledky ohledně náhrady škod způsobených subjektům na trhu a hospodářství obecně prostřednictvím narušení fungování trhu.

3.3.4

Složité situace, k nimž došlo při provádění ustanovení článku 81 Smlouvy, a to jak na národních trzích, tak na vnitřním evropském trhu, způsobily, že Komise přijala tak zvaný modernizační balíček (8), který umožňuje přizpůsobit ustanovení Smlouvy jurisdikční doktríně soudů a velkému množství situací, k nimž došlo při jejich provádění.

3.3.5

Taktéž předpisy týkající se výjimek pro určité kategorie se staly předmětem modernizace (9). Toto nařízení zavádí nová ustanovení pro výjimky v souladu se současnými potřebami trhu, zvláště v souvislosti se smlouvami o přenosu technologií. Je potřeba vypracovat jasnou normu, která by usnadnila uzavírání smluv mezi podniky bez nebezpečí, že budou zakázány; proto se musí stanovit hranice, v nichž se budou pohybovat, ovšem v žádném případě nesmí dojít k poškození spotřebitelů.

3.4.1

Článek 82 Smlouvy zakazuje podniku či podnikům zneužívat dominantního postavení na společném trhu nebo v jedné jeho podstatné části. Nacházíme se v situaci, kdy se nezakazuje dominantní postavení samé (naopak, byla zde snaha podpořit hospodářské sdružování podniků, aby evropské firmy byly konkurenceschopné ve světovém měřítku), ale je snahou zakázat, aby získané dominantní postavení umožnilo vnutit konkurenci své vlastní podmínky, jež by vyloučily hospodářskou soutěž. Ustanovení tohoto článku se nezabývá vznikem dominantního postavení, naopak článek 81 v souvislosti s možností prohlásit smlouvu či rozhodnutí o spolupráci za neplatné bere do úvahy jejich původ.

3.4.2

Dominantní postavení na trhu má odlišné důsledky v porovnání s postupy založenými na smlouvách, neboť se nezdá, že by mělo negativní dopad na hospodářskou soutěž, alespoň vzhledem k tomu, že hospodářská soutěž již může být omezena z povahy situace – pokud neexistuje konkurence, nebo její postavení na trhu je zanedbatelné. Naopak se zdá, že dominantní postavení má vliv na spotřebitele, a je stanoveno zasáhnout v jeho prospěch, jinak by zůstal napospas opatřením dotyčného dominantního podniku (10).

3.4.3

V tomto smyslu Komise začala zasahovat v nejdůležitějších odvětvích, jež měla z důvodu pozdní liberalizace dominantní postavení na trhu ve většině zemí EU, což je případ telekomunikací (11), nebo v nich kvůli významné inovaci neexistovala skutečná konkurence, což je příklad Microsoftu (12). V obou případech byla situace vyhodnocena jako zneužívání dominantního postavení na trhu. V prvním z nich se to týkalo cen za poskytování telekomunikačních služeb (13). Toto rozhodnutí bylo důležité i proto, že se týkalo hospodářského odvětví, jež apriorně podléhalo regulaci státu; Komise dospěla k názoru, že je třeba zasáhnout, i když jsou ceny v odvětví regulovány.

3.4.4

V případě Microsoftu se jednalo o komplikovanější otázku, neboť jde o severoamerický podnik téměř s monopolním postavením v oblasti počítačových systémů. Přesto Komise dospěla k rozhodnutí, že se dopustil zneužití dominantního postavení na trhu v oblasti počítačových operačních systémů, když odmítl podat informaci o kompatibilitě s jinými systémy, a zejména společným, neoddělitelným prodejem Windows Media Player a Windows, čímž porušil článek 82. Nejenže Komise udělila vysoké pokuty za vážné porušení, ale dále si vyžádala sadu ucelených opatření pro šíření operačních systémů a prodej operačního systému Windows pro PC odděleně od jeho jednotlivých složek.

3.5.1

Smlouva neobsahuje žádný konkrétní článek, kterým by se řídily předpisy vztahující se na sdružování podniků; nejprve tomu tak bylo proto, že tento typ hospodářské operace byl velmi vzácný, později proto, že samy úřady členských států sdružování podniků podporovaly, s úmyslem učinit své národní podniky konkurenceschopnými. Avšak pokud takovým sdružením podniků došlo ke vzniku dominantního postavení na trhu, příliš spontánně se uplatňovaly články 81 a 82, sdružování podniků se nekontrolovalo systematicky, ale jen když došlo ke zneužití dominantního postavení.

3.5.2

Proto, aby se zaplnilo toto vakuum a aby byl umožněn účinný dohled, přijala Rada na základě článků 83 a 308 Smlouvy, které jí dovolují rozšířit své pravomoci za účelem dosažení konkrétních cílů, v tomto případě volné obchodnísoutěže, několik nařízení, naposledy nařízení č. 139/2004 (14), jímž se upravuje a vylepšuje nařízení 1310/97/ES (15), a především je do něj zahrnuta jurisdikce odvozená z rozsudku v případu Gencor versus Komise (16).

3.5.3

Nové nařízení mezi jinými upravuje otázky příslušnosti; aby se výrazně odlehčilo úřadům Společenství pro hospodářskou soutěž, svěřuje do příslušnosti národních úřadů ty případy, jež Komise nebo přinejmenším tři členské státy uznají za relevantní. Domníváme se, že takto lze postupovat, pouze když se případy netýkají výrazné části společného trhu, jinak je totiž zabezpečení obchodní soutěže a ochrany zúčastněných stran před jejími důsledky, zejména spotřebitelů, snadnější.

3.5.4

Z úprav zásadních otázek je třeba zdůraznit, že se jasněji vymezují nejen kvantitativní vymezení článku 1, ale i konceptuální vymezení článku 2, takže je jasnější, při jaké situaci vzniká dominantní postavení, a především kdy dochází k výraznému omezení konkurence.

3.5.5

Další, neméně důležité úpravy se týkají procesních postupů. Zde je významná úprava týkající se prodloužení lhůt pro předání spisů členským státům, což umožňuje lepší zásah zúčastněných stran, který se ovšem nadále řídí stanovenými národními předpisy. Totéž se týká lhůt pro žadatele, jež lze v tomto případě považovat za příliš přísné; 15 pracovních dní na samém začátku postupu žadatelům neumožňuje zohlednit připomínky, které může k oznámené operaci obdržet Komise. V každém případě je třeba zdůraznit, že v žádné z fází postupu neexistuje předpis, který by umožnil zásah spotřebitelů, ba co víc, z právního předpisu se vytratila zmínka o zájmech pracujících dotyčných podniků, stejně jako zmínka o zaměstnanosti v části věnované hodnocení důsledků sdružování podniků.

3.6.1

V článcích 81 a 82 uvádí zákonodárce Společenství neúplný výčet případů zakázaných praktik. První z nich se týká nekalých praktik, druhý z nich zneužívání dominantního postavení. Hned na začátku je třeba jasně konstatovat, že se nejedná o uzavřené výčty, ale o ukázku častých praktik obou typů jednání, což znamená, že se mohou ukázat další, jež budou mít stejné účinky a budou následně podléhat stejnému zákazu.

3.6.2

Výčet praktik je v obou článcích velmi podobný:

3.6.3

Celkově můžeme rozdělit typické případy takového jednání do dvou skupin, podle toho, které je pro danou situaci výstižnější:

3.6.4

Jedním z nejčastějších typů je stanovení cen v širším smyslu, což se týká slev, rabatů, platebních podmínek či výprodejů. Rovněž sem patří takové praktiky, jako nevypracování žádostí o předběžný odhad nákladů, nerespektování katalogových cen či prodej za jiné než zveřejněné ceny. Všechny tyto případy mají dopad na spotřebitele, kteří navzdory zvláštním předpisům na ochranu svých práv mají slabší pozici vůči podnikům s dominantním postavením na trhu, jež jsou často jedinými dodavateli pro dotyčný trh.

3.7.1.1

V posledních letech došlo k výraznému pokroku při liberalizaci evropského odvětví energetiky (elektřina a plyn), jež bylo donedávna součástí veřejného sektoru a jako takové bylo podřízeno regulaci podmínek a cen dodavatelských služeb. Komise navrhla, aby všichni podnikoví odběratelé měli přístup k volnému trhu do července roku 2004 a domácí odběratelé od počátku července roku 2007. První předpoklad se nenaplnil a vzhledem k současnému stavu to vypadá, že naprostá liberalizace trhu pro domácí spotřebitele je neuskutečnitelná.

3.7.1.2

Situace je složitá, dochází dokonce k poruchovosti privatizovaných sítí, zvláště elektrických, neboť na údržbu rozvodných sítí se vynakládá málo prostředků, což má pro spotřebitele výrazné důsledky, často v podobě výpadku dodávek.

3.7.1.3

Současné nařízení o elektřině (17), které se staví na podporu přeshraničního obchodu s elektřinou, může posílit obchodní soutěž na vnitřním trhu tím, že vznikne kompenzační mechanismus pro provozovatele dodavatelských systémů a budou nastaveny nediskriminační, průhledné ceny, které se nebudou odvíjet od vzdáleností.

3.7.1.4

Komise později vytvořila v rámci Evropské sítě pro hospodářskou soutěž podskupinu pro energetiku, která by měla prodiskutovat a vypracovat dohodu o uplatňování předpisů Společenství v obchodní soutěži na energetickém trhu.

3.7.2.1

V odvětví telekomunikací došlo k obnově legislativy v roce 2002 (18) s cílem modernizovat souhrn předpisů týkajících se elektronické komunikace, aby se používání sítí přizpůsobilo novým technologiím. Výsledky této změny nebyly v části členských států shodné. Proto se 9. zpráva Unie (19) o používání regulačních opatření v oblasti telekomunikací zaměřila na jejich zapracování do národního práva a na úkoly, jež náležejí národním úřadům pro regulaci.

3.7.2.2

Z 9. zprávy vyplývá, že počet operátorů byl zachován, ačkoli někteří z nich zůstali pouze na původním trhu. Na druhé straně, konkurenční tlak mezi operátory se přesunul z oblasti mezinárodních hovorů a dálkových hovorů do oblasti hovorů místních, přičemž se mírně snížil počet tradičních operátorů místních hovorů. Spotřebitelé z toho vytěžili na cenách hovorného. Ovšem jisté zneužívání původního postavení operátorů se projevilo při uzavírání nových smluv.

3.7.2.3

Dohled nad telekomunikačními trhy, jehož cílem je zjistit stav obchodní soutěže, umožňuje do jisté míry kontrolovat operátory s dominantním postavením. Umožňuje klást jim specifické povinnosti, které jim zabraňují zneužívat svého postavení při nastavování podmínek a cen pro spotřebitele. Komise v každém případě rozsáhle sledovala uplatnění směrnice 2002/77/ES ve všech členských státech (20), aby tak mohla napravit zjištěné nedostatky, jež nejen že omezovaly obchodní soutěž, ale zasahovaly i zájmy spotřebitelů.

3.7.3.1.1

V roce 2003 Komise zahájila dialog s odvětvím osobní letecké dopravy; cílem dialogu je vypracovat společné stanovisko ke konkurenční politice v otázkách aliancí a fúzí, k nimž v tomto odvětví došlo. Ještě téhož roku se ukázala potřeba novelizovat nařízení (ES) č. 1/2003 a doplnit do něj ustanovení o letecké dopravě mezi Unií a třetími zeměmi, aby se tak vytvořilo „otevřené nebe“, kde by se mohly prosadit aliance evropských společností a společností ze třetích zemí, zvláště z USA. V témže období Komise projednala několik mezipodnikových dohod, některé z nich byly označeny za neslučitelné s předpisy pro obchodní soutěž (21), v jiných byl upraven jejich obsah či délka jejich trvání.

3.7.3.1.2

V témže období bylo přijato nařízení, jež obsahuje práva cestujících (22).

3.7.3.2.1

Nařízení (ES) č. 1/2003 svěřuje pravomoc týkající se uplatňování ochranných předpisů v železničním odvětví do působnosti národních úřadů pro ochranu hospodářské soutěže. Od této chvíle musí jak úřady Společenství, tak národní úřady určit vzhledem k liberalizaci železnic témata společného zájmu, ve spolupráci s GŘ pro energii a dopravu.

3.7.3.2.2

Cílem prvního balíčku nařízení týkajícího se železnic a jejich liberalizace bylo dosáhnout volného pohybu v příhraniční dopravě zboží po železnici a vytvořit referenční rámec jak pro nákladní, tak pro osobní dopravu a stanovit cesty, ceny atd.

3.7.3.2.3

Druhý balíček obsahuje opatření pro liberalizaci národních trhů nákladní dopravy a pro liberalizaci národních a mezinárodních trhů osobní dopravy.

3.7.3.2.4

Celkovým cílem je vypracovat společný plán na zavádění legislativy pro obchodní soutěž do oblasti železniční dopravy, aby se předešlo protichůdným rozhodnutím národních úřadů a Komise.

3.7.3.3.1

Oblast námořní dopravy je jednou z těch, kde existuje nejvíce výjimek pro jednotlivé kategorie, zvláště pokud jde o námořní konference a konsorcia, jež se uvádějí do souladu s obsahem právě novelizovaného nařízení (ES) č. 823/2000 (23) a jež rozvádějí čl. 81 odst. 3 Smlouvy, neboť jeho prostřednictvím se námořním konsorciím a konferencím umožňuje překročit omezení stanovené v předpisu, pokud bude vše oznámeno Komisi a pokud v oponentním řízení získají povolení.

3.7.3.3.2

V praxi některá konsorcia použila tento nástroj pro uskutečnění praktik, které nepodléhají výjimce, jako je například stanovení cen, což vedlo k zásahu Komise (24), jehož cílem bylo omezit obsah dohod. Podobně se vyslovil Soud prvního stupně (25) k dohodě mezi společnostmi námořní dopravy, že kvůli výdajům a dalším nákladům nebudou svým zákazníkům poskytovat slevy ze zveřejněných cen.

3.8.1

Pokud postupy, v rámci kterých proběhla liberalizace výše zmíněných odvětví, uskutečnily na národní úrovni, z pohledu vnitřního trhu měly negativní důsledky. Vytvořily se oligopoly, které připravily spotřebitele o účinnou hospodářskou soutěž, jež by napomohla ke snížení cen a podpoře konkurence mezi podniky. Komise by se měla dále zabývat důsledky, které dosud měla sdružování podniků v liberalizovaných odvětvích, zvláště ve vztahu ke spotřebitelům.

3.8.2

Obecně řečeno, nedostatek transparentnosti, vysoké a neodůvodněné ceny, kterými trpí průmysloví zákazníci a spotřebitelé, a vertikální sdružování podniků nevedly k účinné hospodářské soutěži na liberalizovaných trzích. Smluvní podmínky pro spotřebitele naopak v mnoha případech nesplňovaly předpisy ohledně sdružování stanovené pro standardní smlouvy hromadného typu.

3.8.3

Potíž vyvstává v otázce nástrojů, jež mají spotřebitelé k dispozici k tomu, aby uplatnili svá práva vůči podnikům, zvláště prostřednictvím právních úkonů založených na předpisech pro obchodní soutěž, zejména na článcích Smlouvy č. 81 a 82. Stížnosti, které dostávají úřady Komise a národní úřady pro hospodářskou soutěž, pocházejí většinou od podnikatelů, Soud prvního stupně neřešil žádnou stížnost jednotlivců.

3.8.4

Zelená kniha Komise „Žaloby o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES“ (26) musí stanovit pro spotřebitele nástroj, jemuž se budeme věnovat ve stanovisku, které EHSV vypracuje k této otázce.

4.1

Je jasné, že spotřebitelé mají zvláštní právní status, který vymezuje jejich práva a povinnosti (27). Čl. 153 odst. 2 Smlouvy o ES stanoví: „Požadavky na ochranu spotřebitelů jsou zohledňovány při vytváření a provádění ostatních politik a činností Společenství“. Jde o politiku horizontálního typu, kterou na základě její povahy musí zohlednit každá politika, jež se týká spotřebitelů. V případě politiky hospodářské soutěže není pochyb: součástí trhu, pro který je určena, jsou také spotřebitelé, kteří představují poptávku.

4.1.1

V tomto odstavci jde o to zdůraznit ta práva přiznaná spotřebitelům, kterých se dotýká politika obchodní soutěže, a jakým způsobem se jich dotýká, zvláště ve věci nedodržování předpisů na vnitřním trhu, a považovat za zúčastněnou stranu této politiky rovněž spotřebitele, aby se zohlednily jejich zájmy, pokud Komise musí v konkrétních případech zasáhnout s cílem nastolit tržní pravidla.

4.2.1

Koncept hospodářských práv spotřebitelů odkazuje k neexistenci jakékoli ekonomicky vyčíslitelné újmy, v jejímž důsledku spotřebitel nemůže užívat statky a služby nabyté na základě smluvního vztahu s podnikatelským subjektem. Základní zásadou, jíž se celá tato otázka řídí, je dobrá víra a vyrovnanost mezi stranami. Jakýkoli akt či klauzuli, která by s ní byla v rozporu, lze považovat za nedovolené a v rozporu se zájmem spotřebitele.

4.2.2

Vztah mezi politikou na ochranu hospodářské soutěže a svobodnou volbou spotřebitele je jedním ze zásadních bodů, jímž se zabývá právní norma Společenství. To se uznává jednak v bývalém čl. 85 odst. 3, jednak v současném čl. 81 Smlouvy, který stanoví, že dohody omezující soutěž lze povolit, pokud navzdory omezení hospodářské soutěže přinášejí výhody spotřebitelům. Jedním z typických případů je geografické rozdělení oblastí mezi konkurenty, aby byl pokryt celý trh, třebaže to v některých oblastech nebude výnosné.

4.2.3

Dohled nad trhem z pohledu ochrany spotřebitele se vykonává prostřednictvím dozoru nad možnými horizontálními smlouvami, jako jsou dobrovolné dohody, cenové kartely, nákupní centrály, rozdělení trhu atd., vertikálními dohodami, smlouvami, které řídí vztahy mezi výrobci, dovozci atp. Kontroluje se též zneužívání dominantního postavení pomocí metod, které ztěžují přístup konkurentů nebo mu zabraňují, dále stanovování příliš vysokých či nízkých cen, exkluzivních cen či poskytování diskriminačních výhod některým zákazníků na úkor jiných.

4.2.4

Komise systematicky a každoročně uvádí ve výroční zprávě vysoký počet rozhodnutí týkajících se jak případů sdružování, tak zneužívání dominantního postavení a některé rozsudky ESD, jež v mnoha případech vedou k odlišnému výkladu předpisů, či dokonce ke změně legislativy.

4.2.5

Během posledních let Komise řeší stále nižší počet případů. Zejména díky neústupnému jednání národních úřadů pro obchodní soutěž na svých trzích, zvláště potom z důvodu definitivního zrušení povinného hlášení. GŘ pro obchodní soutěž vyřešilo 24 případů formálním rozhodnutím, což je minimální číslo, pokud to porovnáme s počtem sdružování podniků, které vedlo k vysokému počtu formálních rozhodnutí (231) (28), jež odpovídaly systému novelizovaného nařízení; napříště jich bude méně, neboť většina případů bude příslušet národním úřadům.

4.2.6

Z projednávaných případů se jich hned několik buď přímo týkalo spotřebitelů, nebo pro ně mělo zvláštní význam. V jednotlivých rozhodnutích šlo o mobilní telefony, rozhlasové vysílání a letecké linky (29), pokud jde o aktivity v jednotlivýchodvětvích, zasahovalo se v odvětví dopravy, svobodných povolání, motorových vozidel a sdělovacích prostředků (30). V obou zkoumaných případech šlo o nedovolené praktiky související s cenami a použití ustanovení článku 82 z důvodu vyřazujících a nepřiměřených cen za dodávky (31).

4.3.1

Účinnost spotřebitelské politiky se musí zakládat na zapojení do politik, jež se spotřebitelů týkají, aby bylo nezbytné zahrnout je do všech politik, kde se to až dosud odmítalo. Ve strategii pro spotřebitelskou politiku (32) již byl mimo jiné stanoven cíl, aby spotřebitelské organizace byly náležitě zapojeny do politik Společenství. Rok poté byl jmenován úředník pro styk se spotřebiteli na GŘ pro obchodní soutěž.

4.3.2

Spotřebitelské organizace mají k dispozici fórum – Výbor spotřebitelů, které představuje mechanismus pro zásah do politiky týkající se spotřebitelů, avšak chybí širší uplatnění, aby bylo zapojeno i do jiných politik. Současnou výzvou je získat možnost a schopnost přispívat k iniciativám Společenství ve všech fázích rozhodovacího procesu EU. Bude třeba hledat minimální požadavky, které umožní jejich účast v konzultačních orgánech, jak je tomu v zemědělství, a zejména v těch konzultačních orgánech, které se nově utvářejí, jako například pro oblasti dopravy, energetiky, telekomunikací či jakéhokoli dalšího, v budoucnu se utvářejícího fóra.

4.3.3

Pokud se týče tématu, jímž se zde zabýváme, neexistuje žádný formální způsob účasti, spotřebitelé nejsou konzultováni dokonce ani v oblastech, o nichž Smlouva konstatuje, že se dotýkají jejich zájmu. Máme tím na mysli výjimky ohledně jednání ve shodě, čl. 81 odst. 3, jakož i nedovolené metody, jež ohrožují výrobu, trh či technický rozvoj na úkor spotřebitelů, čl. 82 písm. b). GŘ pro obchodní soutěž i spotřebitelským organizacím tedy náleží vytvořit prostřednictvím společně vytvořených předpisů mechanismy pro účast a konzultaci, které budou mít vliv na vnitřní trh, jak se uvádí v Bílé knize o správě věcí veřejných (33).

4.3.4

Stejnou zodpovědnost na sebe musí přijmout GŘ pro ochranu zdraví a spotřebitele, prostřednictvím stálé konzultační skupiny by mohlo zasahovat v takových pravomocných záležitostech, které se týkají práv spotřebitelů.

4.3.5

Pokud jde o právo spotřebitelů na informace v oblasti hospodářské soutěže, díky jmenování úředníka pro styk se spotřebiteli došlo k posílení vzájemných kontaktů. Evropskéorganizace spotřebitelů jsou informovány obvyklým způsobem, národní organizace spotřebitelů a jednotliví spotřebitelé mají k dispozici webovou stránku (34), na níž je dokonce model pro reklamace (35) v souvislosti s újmou, kterou mohou podniky způsobit svým jednáním v rozporu s pravidly pro obchodní soutěž.

5.1.1

Organizace spotřebitelů se řídí národními předpisy, jež stanovují minimální požadavky pro jejich uznání a legitimizaci, aby byly oprávněny vykonávat svá práva spotřebitelů, jakmile se spotřebitelů dotkne jakákoli zakázaná metoda.

5.1.2

Na evropské úrovni jsou plnoprávně uznávané všechny organizace, které jsou zaregistrovány na GŘ pro ochranu zdraví a spotřebitele. Tyto organizace jsou informovány a konzultovány a zároveň se účastní všech záležitostí, pro něž se dosud považovaly za příslušné.

5.1.3

Poněkud zvláštní potíž se může vyskytnout v souvislosti s uplatněním této legitimity pro otázky hospodářské soutěže, neboť se obvykle jedná o konkrétní porušení práv spotřebitelů, jež je mnohdy tematicky a územně vázáno. Bylo by vhodné obsáhle prodiskutovat takový způsob legitimizace, který by umožnil v této oblasti zasahovat.

5.2.1

Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 (36) stejně jako takzvaný modernizační balíček stanovily prostředky spolupráce mezi Komisí a příslušnými úřady Evropské sítě pro hospodářskou soutěž (REC) (37). Začala působit v roce 2003 prostřednictvím pracovní skupiny, která se zabývala obecnějšími otázkami, jako je fungování a systém vzájemné komunikace. Nyní je plně funkční, tvoří ji 14 podskupin, které se zabývají otázkami jednotlivých odvětví (38).

5.2.2

Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 svěřuje REC prostředky ke vzájemné pomoci a jednání podle instrukcí příslušného úřadu a celkově ke shromažďování veškerých informací, jež jsou nezbytné k umožnění řešení případů. Taktéž má na starost inspekce vyžádané národními úřady. Jejich výsledky se předávají podle stanoveného postupu, aby k nim měly přístup všechny zúčastněné strany.

5.2.3

Velký význam má působení REC v rámci politiky shovívavosti, neboť členské státy podepsaly prohlášení, v němž se zavazují respektovat obsah dohod stanovených v uvedeném sdělení. Tímto způsobem slouží jako praktický nástroj národním soudům příslušným v otázce hospodářské soutěže, současně mají na starost udržovat v aktuální podobě jurisdikci Soudního dvora ES (39).

5.2.4

Komunikace, která musí existovat mezi REC, úřady pro hospodářskou soutěž a soudy, umožňuje poznat stížnosti týkající se smluv a zneužívání dominantního postavení, jakož i použitelný postup; tímto způsobem se také mnohem rychleji, než tomu bylo donedávna, rozhodne, kdo by měl vykonat předmětné šetření v dané záležitosti.

5.2.5

Činnost REC rovněž slouží pro odhalování přestupků, přičemž takřka preventivní způsob činnosti snižuje negativní dopady na konkurenty i spotřebitele. Úkolem, jejž je třeba zdůraznit, je zásah do jednání o výjimkách, kdy se musí vyhodnotit, zda je účinek výjimky příznivý pro spotřebitele, a dokonce zda by nějaká část smlouvy měla konkrétně zmiňovat přínos, který se pro ně očekává.

16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/10

1.1

Sdělení Komise si klade za cíl předložit společný přístup  (1) k výzkumu a inovacím v rámci provádění lisabonského programu Společenství, který je součástí rozhodnutí Evropské rady v Lisabonu z března 2000, tedy učinit z EU do roku 2010 „ekonomiku založenou na znalostech, nejvíce konkurenceschopnou a nejdynamičtější na světě, schopnou trvalého ekonomického růstu doprovázeného kvantitativním a kvalitativním zlepšením zaměstnanosti a větší sociální soudržnosti“. Rada potvrdila návrh předložený Komisí ve sdělení „Směrem k evropskému prostoru výzkumu“ (2).

1.2

Evropská rada v Barceloně ve svém usnesení z března 2002 stanovila cíl zvýšit investice EU do výzkumu a vývoje (V&V) na 3 % do roku 2010 a rovněž zvýšit podíl soukromého financování na 2/3, zatímco Evropská rada v Bruselu v březnu 2003 požadovala konkrétní činnosti.

1.3

Komise ve svém sdělení z 30. dubna 2003„Investovat do výzkumu: akční plán pro Evropu“ určuje činnosti potřebné na státní a evropské úrovni v souladu s prvním sdělením ze září 2002 „Více výzkumu pro Evropu – směrem k 3 % HDP“ (3). První oficiální údaje o V&V ukazují, že v roce 2003 „intenzita V&V téměř stagnovala na 1,93 % HDP EU-25“. Stanoveného cíle dosáhly pouze Švédsko a Finsko.

1.4

Evropská rada se angažovala v revidované Lisabonské strategii (4) v březnu 2005. Tato společná politická vůle byla znovu potvrzena v říjnu 2005 v Hampton Court na neformálním setkání evropských hlav států a předsedů vlád, se záměrem vyhovět výrazné potřebě silnější konkurenceschopnosti v globalizované hospodářské soutěži.

1.5

Jedná se o první iniciativu Komise od okamžiku, kdy se připojila k obnovené Lisabonské strategii pro evropskou informační společnost 2010 (5) a žádá v ní členské státy, aby do poloviny října 2005 určily národní priority pro informační společnost ve svých Národních programech reforem a tak přispěly k cílům stanoveným ve sdělení o i2010.

1.6

Oprávněnost možností a navrhovaných činností se zakládá na kontrastu mezi vnějším a vnitřním kontextem: na jedné straně nelítostná hospodářská soutěž; nepružnost a roztříštěnost národních trhů oproti potřebě vytvořit jednotný evropský prostor a umožnit mobilitu vysoce kvalifikovaných pracovníků na straně druhé. Komise uznává, že její pravomoci v dané oblasti jsou omezené a usiluje především o úlohu „katalyzátoru“.

1.7

Záměrem sdělení je posílit propojení mezi výzkumem a inovacemi, prostřednictvím politiky výzkumu orientované na získávání nových znalostí a jejich použití a také na rámcové podmínky výzkumu, a politikou inovací, která se zabývá přeměnou znalostí na ekonomickou hodnotu a v komerční úspěch. Ve snaze o lepší právní úpravy budou všechna opatření s potenciálním vlivem na konkurenceschopnost podrobena posouzení dopadu.

1.8

Hodnocení připojené ke sdělení zvažuje tři možnosti politické cesty a volí třetí možnost: (6)

1.9

Akční plán navržený ve sdělení se skládá ze 4 částí:

1.10

19 činností se zaměřuje na tři hlavní oblasti: veřejnou politiku a právní úpravu, finance a daně (7) a úlohu soukromých aktérů (8).

1.11

I když se zdá, že toto sdělení pokračuje ve stejném směru jako předchozí sdělení z roku 2003, Komise dodává, že národní programy reforem (NPR) se rozhodně staví na stranu výzkumu a inovací. Tyto NPR tedy budou podporovány financemi Společenství, zaměřenými na činnosti v evropském zájmu, radami pro koordinovaný rozvoj politik a rovněž zlepšenými platformami pro vzájemné výměny zkušeností, ve všech regionech, kde přeshraniční spolupráce dodává silnou přidanou hodnotu. Snahám v oblasti V&V je přiznán význam v Paktu stability, kde je u těchto výdajů povoleno přesáhnout 3 % deficitu.

1.12

EHSV má také na paměti zprávu Esko Aho, i když ta není předmětem této konzultace a konstatuje, že v odstavci 3.1. nazvaném „více investovat do znalostí a inovací“ sdělení Evropské radě na jaře roku 2006 se Komise neodvolává na dokument KOM(2005) 488 v konečném znění, ale na zprávu Esko Aho. EHSV lituje, že tato zpráva nebyla předmětem konzultace ani předběžného posouzení a zahrnuje ji tedy do současné diskuse.

1.13

V říjnu 2005 byla v Hampton Court jmenována skupina složená ze 4 osob, jejím koordinátorem byl určen pan Esko Aho. Zpráva z ledna 2006, zaslaná Komisi před jarním zasedáním Evropské rady 2006, obsahuje doporučení, jak zrychlit provádění iniciativ pro výzkum a inovace, organizovaných na evropské a národní úrovni. Zpráva vychází ze současného sdělení, ale navrhuje více integrace (možnost 2, SEC(2005) 1289). V březnu 2006 byla zpráva předložena Radě pro hospodářskou soutěž a Evropské radě v Bruselu. Ta zdůraznila význam zprávy Aho a požádala Komisi, aby do září 2006 provedla její posouzení (9).

2.1

EHSV vítá toto sdělení, jehož výchozím bodem je Partnerství pro růst a zaměstnanost, neboť usiluje o pokrytí celého spektra výzkumu a inovací, včetně inovací netechnologických. Navrhuje činnosti, které by přesáhly 3 % z Barcelony (10), popisuje v hlavních rysech závazky přijaté Společenstvím a podrobně pojednává o probíhajících či plánovaných podpůrných opatřeních pro výzkum a inovace (11).

2.2

Jak sdělení zmiňuje, celosvětový konkurenční tlak pro přilákání investic do výzkumu a inovací neustále roste, včetně rozvojových zemí jako Čína, Indie a Brazílie. „Rozdíl v objemu investic do výzkumu mezi Evropskou unií (EU) a Spojenými státy již přesahuje 120 miliard eur ročně a rychle se prohlubuje“  (12) . Co se týče Evropy, žádný členský stát nemůže dosáhnout izolovaně konkurenceschopnosti v potřebném měřítku. Nadnárodní spolupráce je jediným způsobem, jak podpořit výzkum a inovace a zužitkovat je v oblasti růstu a zaměstnanosti. Navíc jsou výzkum a inovace nutné k tomu, aby bylo hospodářství EU učiněno udržitelnějším, nacházením řešení po hospodářský růst, sociální rozvoj a ochranu životního prostředí.

2.3

S akčním plánem začala většina členských států zavádět národní opatření pro podporu V&V v soukromém sektoru a cíle, které by měly vést k nárůstu investic do výzkumu na 2,6 % HDP v roce 2010. Daňová zvýhodnění zde nabývají zvláštního významu (13). Přesto však intenzita výzkumu v EU více méně stagnuje, a to i v soukromém sektoru. Situace je naléhavá.

2.4

Ospravedlnění činnosti vede k diskusi o srovnání produktivity mezi státy EU a dalšími zeměmi.

2.4.1

V prvé řadě existuje několik definic produktivity (poměr mezi vyrobeným množstvím produktu nebo služby a počtem jednotek použitého výrobního faktoru). Nejčastěji používaný způsob měření je jednofaktorový – práce, kde za ukazatele slouží hodinová produkce pracovníka v průmyslovém sektoru. Tento údaj lze snadno získat, avšak má pouze dílčí výpovědní hodnotu a kapitál je v tomto pojetí chápán jako faktor mimo výrobní proces.

2.4.2

Zadruhé je třeba nezobecňovat srovnání mezi Evropou a Spojenými státy, ale rozlišovat podstatné rozdíly podle sektorů a států, a to i uvnitř země jako jsou Spojené státy. V Evropě existují konkurenceschopné sektory a země, jejichž produktivita vykazuje výrazný pokrok. Podle údajů O'Mahonyho a van Arka (2003) platí pro EU jako celek, že výpočty nákladů na jednotku práce ve zpracovatelských odvětvích ukazují, že EU není vůči Spojeným státům konkurenceschopná v odvětvích vyspělé technologie, ale v jiných sektorech konkurenceschopná je. Nicméně, hlavním zdrojem konkurence v tradičních odvětvích průmyslu nejsou Spojené státy, ale nízké platy ve třetích zemích, což na EU vyvíjí značný tlak. Dosi, Llerena et Labini (2005) jsou kritičtějšího názoru a mají za to, že potřeba evropské průmyslové politiky by neměla být považována za tabu.

2.4.3

Za třetí, multifaktorová produkce či total factor productivity (TFP) by byla nejlepším měřítkem, „získaná přizpůsobením HDP, do nějž budou zahrnuty rozdíly ve všech použitých vstupních datech“ (Calderon, 2001), a umožnila by lepší srovnání mezi zeměmi. K objasnění rozdílu v produktivitě mezi zeměmi rozčlenily empirické studie determinanty růstu produktivity práce a/nebo celkového faktoru do tří skupin. Avšak, s ohledem na vzájemnou závislost mezi zeměmi Calderon potvrzuje, že rozdíly v TFP mezi zeměmi se zdají být důsledkem rychlosti šíření technologie (prostřednictvím obchodu, přímých zahraničních investic nebo migrací) (14).

2.4.4

Pokud je rozdíl způsoben zajištěním rychlosti šíření, pak by inovativní MSP byly pro šíření nezastupitelné a současně vytvářely nové trhy. Ze stejného důvodu by volba strategických priorit pro výzkum a inovace mohla podpořit rychlejší šíření znalostí.

2.4.5

Zajištění kvalifikovaného personálu a lokalizace investic podniků jsou v centru pozornosti jak ve Spojených státech, tak v Evropě, především v porovnání s Čínou, která sama musí čelit realitě chybějících 75 000 vysoce kvalifikovaných pracovníků, aby mohla přejít k hospodářství založenému na službách.

2.5

Existují tedy dva celkové přístupy, které ovlivňují volbu politik. Na jedné straně stojí naléhavé potřeby organizační inovace, nutné jako předpoklad pro technickou inovaci (Lam 2005 a OECD 2005), což platí také pro evropské instituce (Sachwald 2005, Sapir a kol. 2003, Esko Aho 2006); na druhé straně lze za důvod, kvůli kterému podniky v Evropě nedostatečně investují do V&V a inovací, označit chybějící trh otevřený inovacím („innovation-friendly“), na který je možné nové výrobky a služby uvést (Esko Aho 2006). EHSV nicméně konstatuje, že podnikatelský duch a ochota brát na sebe rizika jsou i nadále nezbytné.

2.6

Neschopnost trhu podněcovat inovace je v literatuře běžně uznávaným jevem, který popsali Arrow (1962), Dasgupta a Stiglitz (1980). Rámcové programy Komise se do značné míry zakládaly na účelnosti aktivní podpory mikroúrovně ve V&V podniků, formou smíšené podpory V&V a podpory spolupráce při překonávání nejhůře odstranitelných překážek (usnadnění hledání partnerů a podpora společných dynamik, vedoucích mimo jiné k výhodám jako market entry, downstreaming a úspory z rozsahu). Tyto iniciativy se však ukázaly jako nepostačující k rozproudění udržitelné inovační dynamiky v celé EU.

2.7

EHSV tedy vítá důraz, který Komise klade na střední, sektorovou a přeshraniční úroveň. Nástroje partnerství, sítě, uskupení, aglomerace, fóra a diskuse mají významnou úlohu ve vytváření vazeb, vnějších kontaktů a vedlejších efektů mezi podniky a organizacemi a rovněž geografických kontaktů pro usnadnění inovací. Tento druh koordinace povede ke snazšímu určení faktorů ovlivňujících úroveň investic a inovací a také kritických bodů.

2.8

Nicméně, navrhovaný přístup a činnosti nejsou doplněny o rozpočtové údaje, přestože k jejich úspěšnému uplatňování budou potřeba značné zdroje a koordinační kapacity. Navíc, na stejné straně, kde Komise činí jedinou zmínku o tomto sdělení ve svém sdělení jarní Evropské radě 2006, rovněž připomíná, že „legislativní návrhy budou mít očekávaný účinek až poté, co je schválí Rada a Parlament. Kromě toho značná část činností financování podléhá konečnému upřesnění a provádění finančních výhledů na období 2007-2013“. Navrhované činnosti „jsou tedy pouze informativní povahy“.

2.9

EHSV vyzývá Komisi, aby co nejdříve udala rozpočtové dopady a zároveň vytvořila jasný systém monitorování a posouzení tohoto sdělení s přesným datem, např. v roce 2008. Kromě toho považuje EHSV za nutné, aby Komise vydala zprávu, zahrnující všechny zprávy skupin expertů v přímé souvislosti se sdělením, a také hodnocení vyslovených doporučení. Tyto údaje by měly být logicky spjaty se zvolenou možností a vybranými činnostmi. Konečně, ve snaze o překonání existující roztříštěnosti by bylo vhodné mít k dispozici přehled osob, odpovědných za koordinaci činností navržených v dokumentu KOM(2005) 488 na všech úrovních, v regionech, členských státech a evropských institucích. Komise vyvinula pozoruhodné úsilí v podobě Trendcharts pro každou zemi, v nichž jsou instituce zabývající se výzkumem a inovacemi popsány, což by mohlo sloužit jako výchozí bod k sestavení zmíněného přehledu. Bylo by rovněž zajímavé zvážit zkušenosti „virtuální agentury“ pro výzkum a inovace ve Spojených státech.

2.10

EHSV navíc konstatuje, že hlavní pojmy (výzkum, inovace, znalosti a technologie) nejsou ve sdělení definovány. K vyslovení podobných definic však Komise podporovala transevropský výzkum, Eurostat a OCDE definovaly inovace. Poslední „European Innovation Scorebord“ věnovaný poměru mezi vstupními a výstupními daty o inovacích rozvíjí myšlenku „inovační účinnosti“ (innovation efficiency) a považuje V&V za vklad do inovací. Navíc by bylo třeba lépe rozlišovat mezi činnostmi zaměřenými na výzkum a inovace jako takové a politikami pro podporu podmínek k vytváření inovací (např. odborná příprava, přijímání a začleňování pohyblivých lidských zdrojů, podpora MSP a znevýhodněných regionů při zavádění IKT, kde jsou náklady proporcionálně vyšší než pro ostatní aktéry). Tedy mezi inovací chápanou jako nové výrobky a služby na trhu a inovací jako procesem. První z nich je nezbytnou podmínkou, avšak nestačí k zajištění dynamického endogenního růstu.

2.11

EHSV celou problematiku velmi aktivně sleduje, prostřednictvím několika stanovisek přijatých v rozsáhlé oblasti, kterou dokument KOM 488 pokrývá. Z nedostatku místa EHSV pouze stručně připomíná svá stanoviska, zejména k evropskému prostoru výzkumu, ve kterých již byla zmíněna všechna témata obsažená v KOM 488 (CESE 595/2000), a zejména v bodě 7 o „výzkumu a technologické inovaci“ a v bodě 8 o potřebě „výměn pracovníků mezi výzkumnými středisky a průmyslem“.

2.12

Stanovisko EHSV 724/2001 o vědě a společnosti upozorňovalo na úlohu základního výzkumu ve většině velkých objevů. Stanovisko EHSV o základním výzkumu v Evropě (15) a jeho provázanosti s aplikovaným výzkumem zdůrazňuje v bodě 2.5 problematiku patentů, kde EHSV konstatuje naléhavost vytvoření „evropského“ systému pro patenty, který by podobně jako v USA uznával dodatečné období mezi vědeckým zveřejněním objevu a patentem pro jeho využití. Patent Evropské unie musí být rychle získatelný a náklady na jeho udělení nízké. EHSV lituje jeho opoždění způsobené jazykovými otázkami.

2.13

Stanovisko EHSV o výzkumných pracovnících v evropském prostoru výzkumu podporuje Evropskou chartu vědeckého pracovníka (16) a v bodě 5.4 také nezbytnost výměn mezi akademickým a průmyslovým světem. Doporučuje lépe zhodnotit experty s dlouholetou zkušeností, spolu s kompatibilitou a uznáním několika složek sociálního zabezpečení a bydlení a přitom zajištění rodinné soudržnosti v bodě 5.5.5. Stanovisko EHSV k vědě a technologii (17); k 7. rámcovému programu pro výzkum, u kterého Výbor konstatoval jeho význam, financování a rozčlenění do podprogramů a 9 námětů pro výzkum, k nimž EHSV (18) vydal zvláštní stanoviska (19).

2.14

Ve svém stanovisku ke konkurenceschopnosti a inovaci 2007-2013 (20) konstatuje EHSV význam zapojení MSP a sociálních partnerů do inovace (21). Aby mohly úspěšně inovovat, musí být důkladně zapojeny. Připravované stanovisko o politickém rámci k posílení zpracovatelského průmyslu EU oceňuje důraz kladený na odvětví, avšak připomíná, že koordinace vyžaduje zdroje a přitom není v rozpočtu zahrnuta a doufá, že bude věnována nutná pozornost kvalifikaci pracovníků, jež zůstává meziodvětvovou otázkou. Tato integrovanější průmyslová politika je velmi důležitá: „zaměstnává více než 34 milionů osob a představuje více než 80 % výdajů do výzkumu a vývoje v soukromém sektoru v Evropské unii“.

3.1

EHSV schvaluje zejména snahy Komise o evropský konkurenceschopný systém duševního vlastnictví a o pravidla pro šíření výsledků výzkumu (2007-2013) a doporučuje věnovat zvýšenou pozornost řízení inovačních patentů nástroji zmíněnými v bodě 2.7.

3.2

Lepší systém šíření znalostí je pro konkurenceschopnost otázkou zásadní důležitosti. Je třeba zaznamenat iniciativu Centra pro přenos informací (Innovation Relay Centres) a nápad Komise využít kupónů pro MSP v rámcovém programu pro konkurenceschopnost a inovace (CIP) pro poradenské služby v jejich inovativních strategiích. Přeshraniční uskupení by toto šíření usnadnily a jejich význam bude uznán v příštím sdělení o uskupeních v Evropě. Od roku 2006 budou uskupení zanášena do databáze.

3.3

EHSV trvá na významu sociálního rozměru inovací a na zhodnocení lidského a sociálního kapitálu jako hnací síly výzkumu a inovace a doufá, že se v příští verzi příručky z Osla (OECD-Eurostat) objeví odpovídající statistiky, včetně ukazatelů pro kvalifikované lidské zdroje a pro ostatní místa – univerzity a další vzdělávací instituty a smíšené platformy průmysl/státní organizace/univerzity jako hnací síly inovace.

3.4

Pokud jde o státní podpory pro inovaci, jež by měly podstatný povzbudivý účinek na výdaje podniků do výzkumu, EHSV vítá pozornost věnovanou MSP a žádá Komisi, aby chápala vytváření pracovních míst jako investici do výzkumu a inovace, pokud je tato pracovní místa mají za přesně stanovený cíl. EHSV rovněž zdůrazňuje potřebu podporovat začátky inovativních MSP s využitím nástrojů jako jsou fondy rizikového kapitálu a zapojením Evropského investičního fondu.

3.5

Vzhledem k celosvětové hospodářské soutěži zmíněné v bodě 2.4.5 je dostatek odpovídajících lidských zdrojů na všech úrovních důležitým faktorem pro inovaci. Sdělení se zaměřuje na vědecké zdroje. Avšak bylo by třeba pojednat rovněž o kvalifikovaných nevědeckých místech. Je třeba rovněž vyvážit nabídku a poptávku specifických kvalit a znalostí podle potřeb odvětví. K dosažení účinných a rychlých řešení by však bylo třeba zapojit všechny sociální partnery a zainteresované subjekty. EHSV vyzývá Komisi, aby na toto téma zahájila diskusi.

3.6

Podobně by k dosažení mobility bylo nutné učinit pokrok v oblasti společných evropských listin kompetencí, potřebných pro každý sektor či téma a neopomenout kvalitativní rozměr vzdělávání (hodnoty, rovné příležitosti). Vzhledem k tomu, že se generální ředitelství pro zaměstnanost a pro vzdělávání a kulturu zabývají rovněž otázkou „lidských zdrojů“, bude třeba zahrnout jejich iniciativy pro výzkum a inovaci do současného sdělení, s cílem pokrýt celé spektrum problematiky.

3.7

EHSV vybízí Komisi k podpoře výzkumu a inovací ve všech možných odvětvích; problémy spojené s konkurenceschopností neexistují jen v odvětví vyspělých technologií. Strategické řízení změn, jež je důsledkem rozsáhlého zavádění nových technologií v MSP by mohlo být zapojeno do navrhovaných činností. Účast sociálních partnerů a dalších zainteresovaných subjektů by pro něj byla zásadní.

3.8

EHSV souhlasí se zprávou Esko Aho v konstatování, že se podnikům s více než 250 zaměstnanci nedostává přiměřené pozornosti. Jedním z důvodů je pravděpodobně příliš úzce vymezená definice MSP oproti jejímu vymezení ve Spojených státech a Japonsku. EHSV se domnívá, že zvýšená pozornost financování inovativních MSP je nezbytnou podmínkou k vytvoření evropské inovační ekonomiky zahrnující sociální soudržnost. Není žádným překvapením, že se region Paxis Emilia Romagna objevuje mezi nejaktivnějšími, i když jiné ukazatele inovace v Itálii byly méně příznivé. Služby na podporu podnikání musí být rovněž specializovány, aby vyhovovaly zvláštním charakteristikám MSP v jejich nejrůznějších formách (kooperativy, další podniky sociální ekonomiky, atd. )

3.9

EHSV by si přál, aby Komise zmínila činnosti pro výzkum a inovace s jinými regiony. Komise již zaujala globální přístup v TrendCharts a několika iniciativách. Po sdělení 346 z 25. června 2001 o „Mezinárodní dimenzi evropského regionu výzkumu“ (European Research Area-ERA), sekce INCO FP6 výslovně povzbudila zapojení třetích zemí, a tento trend bude zřejmě pokračovat i v FP7. Tyto činnosti by mohly být zhodnoceny ve zvláštním programu. Rovněž úloha městských prostředí a hlavních měst v inovaci si zasluhuje další studie.

3.10

EHSV doporučuje Komisi uvážit načasování mezi technologickými investicemi, liberalizací a restrukturalizací, neboť podniky, především ty větší, musí promyslet změny v kontrole souběžně s potřebou investic do výzkumu a inovace (např. v otázkách energetiky, dopravy a síťových průmyslů).

3.11

EHSV navíc varuje, že by mohlo být nutné nalézt potřebnou rovnováhu mezi podporou inovace zaměřené společně na marketing a licensing nových výrobků a služeb podniky a mezi právem hospodářské soutěže.

3.12

EHSV považuje inovaci za vklad do konkurenceschopného hospodářství se sociální soudržností a nikoli za výsledek sám o sobě. Dobře si vědom skutečnosti, že se jedná o výzvu, Výbor žádá Komisi, aby sestavila statistiky a podporovala studie s cílem lépe změřit vazby mezi inovací, konkurenceschopností a sociální soudržností a tak jasným a účinným způsobem ohodnotit výsledky a přesvědčivě je sdělit evropským občanům. Jak již bylo řečeno jinde: vytvořte ambiciózní konstrukci, technologicky odvážné úkoly, ospravedlnitelné pro jejich vnitřní sociální a politickou hodnotu (Dosi a kol., 2005).

3.13

Vzhledem k tomu, že chápeme inovaci jako systém, EHSV žádá Komisi, aby koordinovala svou činnost s Evropskou investiční bankou (EIB) a tak zajistila spolupráci mezi programy EIB, Evropským investičním fondem, sedmým rámcovým programem pro výzkum a rámcovým programem pro konkurenceschopnost a inovace (CIP), aby byla inovace dynamickým a dobře strukturovaným systémem.

16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/15

1.1

Tento návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o léčivých přípravcích pro moderní terapii a o změně směrnice 2001/93/ES a nařízení (ES) č. 726/2004 vítáme.

1.2

V situaci, kdy se zrychluje vědecký pokrok, zejména v oblasti biotechnologií, je totiž důležité zajistit jasnost, přesnost a kompetentnost.

1.3

Cílem tohoto návrhu je umožnit vytvoření souvislého celku moderních terapií, zaplnit současnou mezeru v právních předpisech a posílit specifické hodnocení Evropské agentury pro léčivé přípravky v těchto nových oborech. Tak budeme moci:

1.4

Vzhledem ke zvláštnostem léčivých přípravků pro moderní terapii musí být zajištěn silný a úplný rámec právních předpisů, přímo použitelný ve všech členských státech.

1.5

Proto bylo zvoleno nařízení, jež je považováno za nejvhodnější právní nástroj; tím spíše, že dokud nebude nastolen specifický legislativní systém, nebude možné vyřešit problémy veřejného zdraví týkající se léčivých přípravků pro moderní terapii, které v Evropské unii dosud přetrvávají.

1.6

Návrh nařízení však obsahuje některé aspekty, které mohou způsobit potíže při používání z důvodu definice uvedené v souvislosti s návrhem směrnice o zdravotnických prostředcích. V konečném znění je nutno vyjasnit četné otázky a případné pochybnosti:

2.1

Přezkum návrhu nařízení článek po článku vyvolává určité komentáře, dotazy či doporučení. Konkrétně k článku 2 „Definice“ (1):

2.2

Definice genové terapie a somato-buněčné terapie nejsou obecně problematické, neboť s odstupem času a díky větším zkušenostem bylo možné dospět ke konsensu; tyto výrobky již jsou zařazeny mezi léčivé přípravky, a tak se s nimi též zachází v právních předpisech Společenství.

2.2.1

Definice výrobku tkáňového inženýrství už se jeví jako složitější. Současné znění čl. 2 odst. 1 písm. b), který v první odrážce uvádí, že výrobek tkáňového inženýrství „je na bázi upravených buněk nebo tkání nebo se z nich skládá“, bez upřesnění „jako nedílné součásti“, ve skutečnosti přičleňuje mezi léčivé přípravky pro moderní terapii i zdravotnické prostředky obsahující výrobky tkáňového inženýrství „s doplňujícím účinkem“, a zbavuje tak významu ustanovení návrhu směrnice o zdravotnických prostředcích, o níž se v současné době diskutuje.

2.2.2

I druhá odrážka čl. 2 odst. 1 písm. b) je formulována tak, že vyvstává problém s jeho použitím a obzvláště s tím, že se překrývá se směrnicí o zdravotnických prostředcích: protože výrobky tkáňového inženýrství spadají do pravidel o léčivých přípravcích, bylo by žádoucí upozornit na jejich primární účel, tj. léčbu, prevenci a změnu fyziologických funkcí prostřednictvím farmakologického, imunologického nebo metabolického zásahu, a neomezovat se jen na vlastnosti jako jsou „regenerace, oprava nebo výměna lidských tkání“, protože tyto vlastnosti mají i některé zdravotnické prostředky.

2.3

Je třeba zdůraznit snahu co možná nejpřesněji stanovit, co je „upravená buňka“. Rozdíl ve vztahu k buněčné terapii (transplantace kostní dřeně, transplantace kmenových buněk, transplantace pupečníkové krve, dospělé či embryonální kmenové buňky...) však není zřejmý.

2.4

Výbor navrhuje upřesnit tuto definici na základě příkladů výrobků, jež jsou v současné době považovány za výrobky tkáňového inženýrství. Tak by se mohlo usnadnit porozumění, neboť snad nikomu z nás se nevyhnuly diskuse plné kontroverzí zvláště o embryonálních kmenových buňkách.

2.5

Pokud se nejedná o lidské embryonální kmenové buňky, tato oblast již nepředstavuje žádný etický problém.

2.6

Zdrojem zásadních rozporů je neshoda ohledně způsobu výroby kmenových buněk. Především výroba buněk přenosem jader (neboli klonováním) vyvolává závažné etické otázky a v Evropské unii dodnes nebylo v této věci dosaženo skutečného konsensu. Momentálně panující zdrženlivost souvisí s obavami z reprodukčního klonování, obchodu s ovocyty a s obavami z obchodování s částmi lidského těla.

2.7

To vše je výslovně zakázáno evropskou úmluvou o bioetice (Oviedská úmluva, 1998) i Mezinárodním výborem pro bioetiku (UNESCO, 1997).

2.8

Vzhledem k tomu, že mezi členskými státy Evropské unie nevládne shoda, podléhá využití lidských embryonálních kmenových buněk odpovědnosti na národní úrovni.

2.9

Zásadní je proto preciznost bodů odůvodnění (2), neboť jasně zohledňuje probíhající diskuse a připomíná, že tento text o regulaci léčivých přípravků pro moderní terapii na úrovni Společenství by si neměl „odporovat s rozhodnutími členských států týkajících se povolení používat specifické typy lidských buněk, jako například embryonálních kmenových buněk nebo živočišných buněk“.

2.10

Dotčeno by nemělo být ani „uplatňování vnitrostátních právních předpisů zakazujících nebo omezujících prodej, dodání nebo použití léčivých přípravků obsahujících tyto buňky, složených z těchto buněk nebo odvozených z těchto buněk“.

3.1

Harmonizace regulačních zásad pro všechny další léčivé přípravky pro moderní biotechnologie, v současné době regulované na úrovni Společenství, podléhá centralizovanému registračnímu procesu, tj. výhradně vědeckému hodnocení jakosti, bezpečnosti a účinnosti léčivého přípravku pro moderní terapii.

3.2

Tyto moderní terapie však ze své povahy vyžadují předběžné klinické postupy a specifické klinické postupy, jež se liší od terapií klasické medicíny, a to především v oblasti odbornosti, plánování a řízení rizik a farmakovigilance po registraci.

3.3

Návrh nařízení předložený ke stanovisku správně zdůrazňuje nutnost zajistit ve výborech pro hodnocení humánních léčivých přípravků (CHMP (3)) specifickou expertizu jakožto součást hodnocení těchto přípravků, na němž by se měly v rámci hodnoticích skupin podílet i asociace pacientů.

3.4

Rozhodující je návrh na vytvoření Výboru pro moderní terapie (CAT) (4), se kterým bude Výbor pro hodnocení humánních léčivých přípravků Evropské agentury pro léčivé přípravky konzultovat vše, co se týče posouzení údajů týkajících se léčivých přípravků pro moderní terapii, než bude vyneseno konečné vědecké stanovisko.

3.5

Vytvoření Výboru pro moderní terapie totiž umožní v tak výjimečné situaci shromáždit nejlepší odborníky, již jsou v současnosti na úrovni Společenství k dispozici v oblasti léčivých přípravků pro moderní terapii, a dále vybrané zástupce zúčastněných stran.

3.6

Vytvoření výboru je zcela oprávněné, neboť kromě vědeckých postupů umožní definovat také osvědčené klinické a výrobní postupy a sledovat jejich vývoj až k registraci i v době po jejím udělení.

3.7

Důležitá je připomínka, že „lidské buňky nebo tkáně obsažené v léčivých přípravcích pro moderní terapii by měly být zásadně získány dobrovolným a bezplatným dárcovstvím“; jedná se o prostředek, jak přispět k trvalému požadavku na vysoké bezpečnostní standardy pro tkáně a buňky, vyloučit nebezpečí, že se s částmi lidského těla bude obchodovat, a podpořit ochranu lidského zdraví.

3.8

Role rady Evropské agentury pro léčivé přípravky je potvrzena a tato role bude určující na všech úrovních, ať už se jedná o výrobu léčivých přípravků pro moderní terapii, správné výrobní postupy, nebo pravidla pro souhrn údajů o přípravku, označení na obalu a příbalové informace, nebo pokud jde o stanovení hranic s jinými oblastmi (např. kosmetickými nebo určitými zdravotnickými prostředky), které se mohou během vědeckého vývoje objevit.

3.8.1

Někteří lidé konstatují, že použité postupy mohou vyvolat vysoké náklady, kdežto registrace na úrovni členského státu je úspornější, a upozorňují na problém delších přechodných období na úrovni členských států (5 let) (zatímco na úrovni Evropské unie je stanoveno pouze dvouleté přechodné období). Toto politické riziko decentralizovaného postupu na úrovni členského státu může bránit přístupu k léčivým přípravkům pro moderní terapii. Některé státy tento přístup mají, jiné nikoli.

3.9

Užitečný je i způsob, jakým tento návrh zachází s ekonomickým hlediskem (5). Je nutné, aby Evropská unie ve světové konkurenci v oblasti zdravotnických odvětví zaujímala místo, jež jí náleží jak na vnitřním trhu, tak za hranicemi Společenství.

3.10

Ekonomická rizika vyplývající z nejistot či rychlého rozvoje vědy a značných nákladů na výzkum způsobují výrazná zpoždění vysokých a trvalých investic do oblasti léčivých přípravků, konkrétně pak léčivých přípravků pro moderní terapii.

3.11

Tyto studie nezbytné k prokázání jakosti a neklinické bezpečnosti léčivých přípravků pro moderní terapii navíc často provádějí malé a střední podniky, které často nemají předchozí zkušenosti v oblasti farmakologie (většinou se jedná o tzv. „spin-off“podniky – biotechnologické laboratoře nebo výrobce zdravotnických prostředků).

3.12

Návrh vytvořit „systém hodnocení a ověření výsledných dat agenturou nezávisle na žádosti o registraci“ za účelem podpory a pobídky k vypracování takových studií se jeví jako správný.

3.12.1

Tkáňové inženýrství umožňuje získat výrobky MSP, začínajících společností („start-up“, „spin-off“), tedy nikoli farmaceutického průmyslu. Z toho vyplývá několik poznámek:

3.13

Je třeba podpořit, ba dokonce povzbudit snahu o usnadnění posuzování všech dalších žádostí o registraci založených na stejných údajích.

3.14

Bude však vhodné zachovat opatrnost a v případě nutnosti upravit toto ustanovení tak, aby zohlednilo rychlý vývoj vědeckých údajů (např. dobu platnosti údajů, podmínky jejich držení), trvale chránilo zdraví pacientů a zajišťovalo dodržování etických pravidel obecně.

3.15

Předpokládaná zpráva o „provádění tohoto nařízení po získání zkušeností“ by se mohla stát příležitostí k diskusi dotčených instancí (zejména Výboru pro moderní terapie (CAT) a Výboru pro hodnocení humánních léčivých přípravků (CPMP)).

3.15.1

Podřízenost CAT jako originálního spolku expertů vůči CHMP velmi zatěžuje postupy a může vyvolat možná zbytečné rozpory.

3.16

Obecněji řečeno, předpokládané zveřejnění této zprávy (kap. 8 čl. 25) by mohlo zahrnovat nejen „obsáhlé informace o různých typech léčivých přípravků pro moderní terapii registrovaných podle tohoto nařízení“, ale také informace a výsledky týkající se pobídkových opatření dle kapitoly 6 (články 17, 18 a 19): „Vědecké stanovisko“, „Vědecké doporučení o klasifikaci moderní terapie“ a „Osvědčování jakosti a neklinická data“.

4.1

Celkově lze říci, že tento návrh nařízení je správný a užitečný. V zájmu pacientů umožňuje sledovat vědecký rozvoj a stanovit definice a podmínky využití léčivých přípravků pro moderní terapii.

4.1.1

Lze-li z pohledu pacientů díky těmto novým technologiím doufat ve výrazný pokrok při odstraňování lidského utrpení, je nutné, aby odpověď na legitimní očekávání zejména pomocí regenerativní medicíny doprovázelo pečlivé testování a aby příslušné protokoly poskytovaly absolutní záruku bezpečnosti pro pacienty; pominout nelze také otázku nevyužitého odpadu, jež patří mezi velmi sledované environmentální aspekty. V souladu s tím by vedle vysoké úrovně ochrany zdraví mělo být jedním z hlavních specifických cílů (bod 2.1 Důvodové zprávy) rovněž zajištění kvality lékařské péče.

4.2

Jedná se o důležitý text především v oblasti genové terapie a somato-buněčné terapie. Opatrnost, kterou se vyznačují jak zvolené definice, tak popis využívání produktů tkáňového inženýrství, dobře dokládá skutečnost, že vzhledem k neuzavřené diskusi o etických otázkách a vzhledem k tomu, že v podstatě jde o jistou úvahu nad otázkami humanismu, tento návrh nařízení neusiluje o to, aby vše jednoznačně rozhodl, nebo aby k tomuto tématu přispěl nad rámec rozhodnutí náležejících jednotlivým státům.

4.2.1

Tento návrh nařízení vytváří předpoklady k tomu, aby se zamezilo regulační mezeře, jež existuje jak v návrhu směrnice o zdravotnických prostředcích, tak v tomto návrhu nařízení. Hodnocení rizik jako obecná zásada se týká oblasti působnosti léčivých přípravků pro moderní terapii i zdravotnických prostředků. Komplikace může nastat u kombinovaných produktů (zdravotnických prostředků obsahujících prvky tkáňového inženýrství) – v tom případě je nutno zajistit kvalitu a bezpečnost. V rámci hodnocení se musí zkoumat také účinnost použití léčivého přípravku pro moderní terapii ve specifickém zdravotnickém výrobku.

4.3

Výbor vyjadřuje svůj souhlas s návrhem nařízení Evropského parlamentu a Rady o léčivých přípravcích pro moderní terapii a o změně směrnice 2001/83/ES a nařízení (ES) č. 726/2004, přičemž poukazuje na kritické body, pro které musí být nalezena jasná řešení, a mohlo tak být zaručeno správné použití směrnice.

16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/18

1.1

Stanovisko bylo vyžádáno Komisí a je součástí sledování situace po jejím sdělení Zlepšení právní úpravy v oblasti růstu a pracovních míst v Evropské unii  (1) z března 2005.

1.2

Výsledkem zjednodušení by měl být vysoce kvalitní právní rámec, snáze pochopitelný a „uživatelsky přátelštější“.

1.3

Zjednodušení by mělo zvýšit respekt k legislativě EU a zároveň tak posílit její legitimitu.

1.4

Komise je toho názoru, že na členských státech leží významná zodpovědnost za zajištění vhodné transpozice opatření Evropské unie do jejich národního práva a za jejich prosazování. Komise považuje Interinstitucionální dohodu o lepší tvorbě právních předpisů (2) za „kodex chování“ členských států při lepší transpozici a uplatnění směrnic ES. Podstatné je, aby vznikající rámec právní úpravy na národní úrovni byl pro hospodářské subjekty, zaměstnance, spotřebitele a veškeré subjekty občanské společnosti co nejvíce obsahově vyvážený a zároveň co nejjednodušší.

1.5

Výbor si přeje, aby socio-profesní činitelé byli propojeni s postupy „komitologie“ při zjednodušování právních předpisů podobným způsobem, jako je tomu u výborů SLIM (Simpler Legislation for the Internal Market); mělo by se tak ale dít systematičtějším způsobem a od počátku tohoto procesu, nikoliv tedy a posteriori, jak tomu bylo u pokusů v oblasti SLIM.

1.6

Výbor by uvítal obsáhlejší konzultace mezi Komisí a zúčastněnými stranami, obdobné jako ty, které vedly k projednávanému sdělení. Výbor věří, že by to bylo konkrétním přínosem ke „společné regulaci“ (3), o které se zmiňuje odstavec 3 d. sdělení. Lituje však, že se sdělení nezmiňuje o „autoregulaci“ (4), konceptu, po kterém EHSV již jistou dobu volá (5).

1.6.1

V souvislosti s autoregulací ale Výbor uznává i nebezpečí, že nebudou přijata ustanovení, která zavazují zúčastněné subjekty, ale že tyto subjekty samy uzavřou dobrovolné dohody, jichž se mohou nebo také nemohou držet.

1.7

Evropský soudní dvůr hraje rostoucí úlohu ve výkladu směrnic Evropského společenství a nachází se v situaci, kdy musí vykládat někdy nejednoznačné formulace směrnic, které vznikly spolurozhodovacím postupem. ESD je také stále častěji žádán o vodítko pro národní soudy v případech, kde má jejich činnost doplňkovou úlohu. Výbor zaznamenal pokrok Evropského soudního dvora, kde se o 12 % snížil stávající počet projednávaných případů, týkajících se nesplnění oznamovací povinnosti členskými státy, nesprávné aplikace a nesouladu se směrnicemi ES.

1.8

Výbor uznává význam tohoto sdělení Komise pro uskutečňování lisabonského programu, jehož postup je politováníhodně pomalý vinou otálení členských států při plnění povinností, ke kterým se zavázaly v Lisabonu.

1.9

EHSV zejména vítá úsilí Komise o širší používání informačních technologií a doufá, že Komise zajistí kompatibilitu jakýchkoliv opatření ke zlepšení informačních technologií s národními opatřeními (nebo že národní opatření budou muset být kompatibilní s opatřeními EU!).

1.10

EHSV vždy podporoval prohlášení šesti předsednictví Postup reformy právní úpravy v Evropě ze 7. prosince 2004 (6) a doufá, že následující předsednictví toto prohlášení podpoří (7).

1.11

EHSV si je vědom zpráv Evropského parlamentu o lepší právní úpravě, především Garganiho zprávy Strategie zjednodušení právního prostředí  (8).

1.12

Výbor uznává, že stávající Komise vyvíjí odhodlané úsilí k výstavbě odvětvových iniciativ SLIM a BEST. Rámcová akce (únor 2003 až prosinec 2004) překontrolovala zhruba 40 odvětví politik a vyústila v přijetí 40 zjednodušujících návrhů Komisí. K dnešnímu dni je dosud rozpracováno 9 zjednodušujících návrhů ve vztahu k tomuto programu.

1.13

Výbor uznává, že rozšíření Evropské unie na 25 členských států rovněž zvýšilo regulativní zátěž, kterou nesou služby Komise a úřady nových členských států.

1.14

Zjednodušení a lepší tvorba právních norem jsou doplňkové aktivity zahrnující Radu, Parlament i Komisi, v případě potřeby i konzultační činnost EHSV a VR.

1.15

Výbor opětovně vyslovuje svou v předchozích stanoviscích vyjádřenou podporu významnému požadavku snížení regulatorního a finančního břemene neseného podniky, zejména SMP.

2.1

V uplynulých letech Výbor přijal k tématu zjednodušování řadu stanovisek, která mají počátek v požadavku zasedání Evropské rady v roce 1995, kdy byla ustavena pracovní skupina ke zkoumání způsobů zjednodušení pravidel EU.

V této řadě stanovisek dospěl EHSV k těmto závěrům:

2.2

Je nutné vzájemné propojení zjednodušování, lepšího provádění a uplatňování právní úpravy. Stávající sdělení Komise jeví známky toho, že přihlíží k některým závěrům předchozích zpráv EHSV, protože uvádí, že „zjednodušování není novou záležitostí“. Řada sdělení Komise má počátek v roce 1997, tedy dva roky po první výzvě, ve které Evropský hospodářský a sociální výbor vyzýval ke zjednodušení.

3.1

Sdělení uznává význam požadavku zjednodušení nejen na úrovni Společenství, ale i na úrovni národní, má-li se občanům a podnikatelským subjektům situace ulehčit a má-li se zvýšit nákladová účinnost jejich činností.

3.2

Významnou součástí nové strategie zjednodušení na úrovni EU je přehodnocení acquis. Strategie formuluje náročný tříletý klouzavý program pro léta 2005-2008 založený na praktických zkušenostech zúčastněných subjektů, jehož přístup vychází z průběžného hloubkového odvětvového hodnocení.

3.3

Komise založila svůj přístup na pěti nástrojích (10):

3.4

Komise ve svém sdělení uznává, že jeho úspěch je závislý na podpoře dalších institucí EU a především na podpoře členských států. Podstatný význam bude mít pochopení ze strany členských států, že je zapotřebí provádět legislativu EU co nejvěrnějším způsobem ve shodě s původními směrnicemi, nad kterými bylo dosaženo dohody procedurou spolurozhodování, nikoliv je doplňovat (nebo používat „gold-plating“).

3.5

Sdělení bere v úvahu výsledky rozsáhlého procesu konzultací s členskými státy a zúčastněnými subjekty. Závěry těchto konzultací doporučují, aby návrhy EU

Poslední požadavek je pravděpodobně pro zúčastněné subjekty nejvýznamnější otázkou.

V příloze 2 sdělení Komise se uvádějí 222 opatření v zájmu zjednodušení. Program zjednodušování formulovaný Komisí pokrývá období 2005 – 2008.

3.6

První směrnice o právu obchodních společností (68/151/EHS) byla zjednodušena, aktualizována a modernizována roku 2003 tak, aby co nejvíce využila potenciál moderních informačních nástrojů a technologií a přispěla k transparentnosti veřejných společností s ručením omezeným. Upravená směrnice by se přesto mohla stát předmětem možného přepracování nebo kodifikace. Koncem minulého roku byly zahájeny veřejné konzultace, aby mohly být shromážděny názory zúčastněných subjektů na taková řešení.

4.1

„Zjednodušení“ rozhodně nesmí být chybně vnímáno jako prostředek k dosažení deregulace „zadními vrátky“. Administrativní zjednodušení nesmí vést k oslabení, resp. narušení stávajících předpisů pro sociální ochranu, zvláště pro ochranu zaměstnanců, spotřebitelů a životního prostředí.

4.2

Výbor vítá toto sdělení a podporuje upozornění Komise na to, že úspěch zjednodušování právního prostředí záleží na členských státech a jejich regulačních agenturách stejně jako na evropských institucích.

4.2.1

Bylo by přínosné navrhnout kodex chování, jak dříve navrhoval EHSV ve svých stanoviscích (13) (viz též Příloha I).

4.2.2

EHSV připomíná skutečnost, že úspěch programu zjednodušování nebude záviset pouze na schopnosti Komise ho připravit, ale také na kapacitě legislativně se podílejících partnerů přijmout v rozumném časovém rámci zjednodušující návrhy předložené Komisí.

4.2.3

Je třeba připomenout, že interinstitucionální dohoda o „zlepšení tvorby právních předpisů ‚stanoví ve svém § 36, že ‘ve lhůtě šesti měsíců od vstupu této dohody v platnost Evropský parlament a Rada, jejichž úkolem jako legislativních orgánů bude v konečné fázi přijmout návrhy zjednodušených právních aktů, upraví své pracovní metody zavedením např. ad hoc struktury se specifickým úkolem zjednodušit tvorbu právních předpisů“.

4.3

Sdělení uznává význam iniciativy v oblasti zjednodušování pro MSP a spotřebitele. Nevhodně navržené právní akty EU nebo členských států ponechávají spotřebitele v nejistotě ohledně jejich práv a možností jejich uplatnění.

4.4

Výbor rovněž vítá úsilí Komise o zlepšení postupu vyhodnocení dopadu, nejen v souvislostech zátěže pro společnosti, ale také v dopadu na spotřebitele, na znevýhodněné skupiny (jako jsou zdravotně postižení) a na prostředí. Ve smyslu cíle vytvořit „větší růst a zaměstnanost“, jenž byl stanoven v rámci lisabonského procesu, by vyhodnocení dopadu na zaměstnance i na zaměstnanost obecně byla velmi vítána. Zvláště vítaný je návrh, aby se více využívala koncepce jediného kontaktního místa („one-stop-shop“) a zmínka o „virtuálním testování“ nebo „vlastním testování“ v určitých směrnicích týkajících se motorových vozidel.

4.5

Bylo by přínosné, kdyby Komise mohla provést hodnocení dopadu, aby zdůvodnila jeho stažení z návrhů, jak to nyní dělá u nových návrhů.

5.1

Sdělení říká, že postup přizpůsobení směrnic technickému pokroku („komitologie“) by měl být transparentnější; což je požadavek, na jehož splnění často naléhal Evropský parlament. Za to však nesou zodpovědnost členské státy. Ve výborech pracují „národní experti“ a existují podstatné skutečnosti ukazující, že tito „experti“ neberou při komitologických činnostech v potaz názory své vlády (příkladem je směrnice o ptácích z roku 1979, ke které „experti“ doplnili přílohy až po schválení směrnice ministry členských států v Evropské radě).

5.2

Je třeba zdůraznit význam zjednodušení pro spotřebitele, sociální partnery a další zúčastněné strany. Rozpory mezi národními prováděcími právními akty a původními směrnicemi ES, na kterých se zakládají, podstatně zvyšují pracovní zatížení Evropského soudního dvora, jehož úlohou je „výklad“ práva, který však stále častěji musí doplňovat podrobnosti, které byly přehlédnuty nebo u nich požadavek na jednomyslnost v Radě nedovolil přijmout uspokojivý text, např. v záležitostech zdanění. Je to však problematické, když Evropskému soudnímu dvoru přísluší stále větší rozhodovací role. Zároveň má nedostatek jasných politických podkladů a překračuje to rovněž jeho mandát. A tak rozhoduje, ačkoli by tato rozhodnutí měly učinit demokraticky volené instance.

5.3

EHSV uznává, že sama Komise vyvinula úsilí a došlo k několika stům prohlášení aktů za neplatné nebo zastaralé, což mělo významně přispět ke snížení objemu acquis, nikoliv nezbytně však ke snížení zátěže obchodních subjektů, spotřebitelů a dalších zúčastněných stran. Výbor uznává, že stále ještě existují oblasti, kde je potřebná další legislativní činnost na úrovni EU, aby bylo chráněno životní prostředí, práva zaměstnanců, spotřebitelů a znevýhodněných skupin (jako jsou lidé zdravotně postižení a jiné menšiny) a aby jim byl zajištěn plný přístup k výhodám jednotného trhu.

5.3.1

Na druhé straně je nyní nejobvyklejším užívaným systémem aktualizace. Tento systém umožňuje zavedení některých nezbytných změn k aktualizaci právního aktu; ne vždy je však dosaženo zamýšleného zjednodušení, opatření se naopak někdy překrývají tak, že v některých státech starý a nový právní akt existují souběžně a působí tak zmatek mezi zúčastněnými subjekty. Výkonné složky ve členských státech tak mohou být na pochybách, zda jednají v souladu s jejich legislativními institucemi.

5.3.2

Zjednodušující prvky by měly být v každém návrhu zjednodušení v klouzavém programu jasně vysvětlené v odpovídající průzkumné zprávě a v případě potřeby v přiloženém vyhodnocení dopadů. Složky Komise by měly tyto návrhy bedlivě sledovat v průběhu interinstitucionálního rozhodovacího procesu, aby bylo zajištěno, že zůstane zachován zjednodušující rozměr, jak to vyžadují interinstitucionální dohody (o „technice kodifikace“ (14), „technice přepracování“ (15) a „zlepšení tvorby právních předpisů“ (16)).

5.4

Výbor znovu upozorňuje na dlouhou řadu svých stanovisek o potřebě lepší tvorby právních předpisů a zjednodušování, zejména na své poslední stanovisko „Zlepšení tvorby právních předpisů“, které je odpovědí na žádost předsednictví UK o průzkumné stanovisko.

5.5

Výbor opakuje své často vyjadřované přání, aby proces lepší tvorby právních předpisů a jejich zjednodušování pokračoval i po prohlášení šesti předsednictví (17).

16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/22

1.1

Akční program pro oblast cel ve Společenství (Clo 2007) schválený Radou v roce 2002 předpokládal v rámci svých hlavních akcí zásadní přepracování stávajícího celního kodexu Společenství (nařízení Rady (EHS) č. 2913/92), který zastaral v důsledku vývoje trhů a technologií, přijetí nejrůznějších smluv a zejména následných rozšíření Unie.

1.2

Myšlenka navrhnout úplně nový kodex vzešla z úvahy, že starý – a dosud platný – kodex „neudržel krok ani s pronikavými změnami prostředí, v němž se uskutečňuje mezinárodní obchod …. ani se změnou oblasti činnosti celních orgánů“. Tento návrh je v souladu s politikami Společenství – zejména se zásadami vnitřního trhu a ochrany spotřebitele a s Lisabonskou strategií – a představuje základ pro další činnost směřující k racionalizaci celních režimů a postupů a k úpravě předpisů na vytvoření společných norem pro systémy informačních technologií jednotlivých členských států.

1.2.1

Komise se domnívá, že tento soubor činností umožní přijmout hlavní směry Rady týkající se elektronické veřejné správy a iniciativy na „zlepšení právní úpravy“ a sledovat celou řadu konkrétních cílů jako je větší zabezpečení vnějších hranic, snížení rizika podvodů a větší soudržnost s ostatními politikami Společenství, zejména s fiskální politikou.

1.3

Nový kodex byl koncipován v souvislosti s Lisabonskou strategií, jejímž cílem je, aby byla Evropa „atraktivnějším místem pro investice i k práci“. Mimoto je v souladu s návrhy na vytvoření jednoduchého elektronického prostředí předloženými Komisí a v prosinci 2003 schválenými Radou. Hlavní směr Rady se ostatně uplatňuje i v návrhu rozhodnutí o „bezpapírovém prostředí pro clo a obchod“ (KOM(2005) 609 ze dne 30. listopadu 2005), ke kterému EHSV vypracuje zvláštní stanovisko.

1.4

Změny uvedené v novém kodexu nejsou pouze formální či modernizující povahy. Daleko významnější jsou změny, které kodex provádí v hlavních směrech celní politiky. Během uplynulých dvaceti let zaznamenala úloha celních orgánů při vybírání cel výrazný pokles, avšak i související a podstatný nárůst odpovědnosti za provádění nesazebních opatření zejména v oblasti bezpečnosti, kontroly nelegálního přistěhovalectví, boje proti padělanému zboží, praní špinavých peněz, drog, hygieny, zdraví, životního prostředí a ochrany spotřebitele a rovněž výběru DPH a spotřebních daní. Dokument Komise však v bodě „bezpečnost“ výslovně nezmiňuje další úlohu, kterou celnictví zcela jistě plní, totiž cennou pomoc při kontrole obchodu se zbraněmi a v boji proti terorismu. Toto opomenutí se odráží v nedostatku koncepce systémů informačních technologií, který EHSV komentuje níže v odstavci 3.1.3.1.

1.5

Další inovace se týká uplatňování elektronických postupů. Stávající kodex tyto postupy stanoví a téměř všechny členské státy je v širokém měřítku uplatňují, mají však dobrovolný charakter jak pro vnitrostátní celnictví, tak pro uživatele. Nový kodex je stanoví povinně, což je nezbytný krok k odstranění „papírového“ prostředí, který je předmětem iniciativy uvedené v odstavci 1.3.

1.6

Vypracování nového kodexu je v souladu s politikami Komise a respektuje stanovené postupy týkající se proveditelnosti, transparentnosti a hodnocení dopadu. EHSV s uspokojením konstatuje, že zainteresované oblasti občanské společnosti byly konzultovány a zaujaly většinou kladné stanovisko. Souhlasí s Komisí co se týče respektování právních základů a zásad subsidiarity a proporcionality, avšak vyhrazuje si další připomínky k posouzení dopadu.

1.7

Komise přezkoumala čtyři různé přístupy k dané problematice a nakonec zvolila řešení, které předpokládá užší spolupráci národních celních systémů informačních technologií. Tato volba je podle Komise opodstatněna nutností respektovat zásadu subsidiarity a zjištěnou nízkou ochotou členských států přijmout řešení založené na centralizovaném evropském systému. EHSV bere tuto nutnou volbu na vědomí, přesto konstatuje, že naposledy jmenovaná možnost by pro uživatele představovala spolehlivější, jednodušší a méně nákladné řešení. Zásada subsidiarity by se pak přizpůsobila spíše evropské než národní úrovni.

2.1

V únoru loňského roku EHSV připomínkoval návrh nařízení Parlamentu a Rady o změně celního kodexu (1), ve kterém již byly navrženy inovace v oblasti odstraňování „papírového“ prostředí a integrovaného řízení vnějších hranic. Výbor s uspokojením podotýká, že zásady vyhlášené v tomto návrhu, ke kterým se vyjádřil celkově pozitivně, byly zachovány i v návrhu nařízení, jenž je předmětem tohoto stanoviska, a byly přeměněny v konkrétní ustanovení, která Výbor přijímá opět v zásadě příznivě.

2.2

Soubor nových ustanovení věnuje výraznější pozornost právům a potřebám hospodářských subjektů, což se mezi jiným odráží v řadě opatření zohledňujících případné možné škody, které mohou postupy způsobit. Důkazem tohoto zájmu je jednak zjednodušení právních předpisů a jednak sdružování celních režimů, jejichž počet klesl ze současných třinácti na tři: režim dovozu, režim vývozu a zvláštní režim. Díky úpravám se dále mění dvě třetiny článků platného kodexu nebo se začleňují či přesouvají do prováděcích předpisů a jejich počet se tak snižuje z původních 258 na 200.

2.2.1

EHSV uznává, že Komise úspěšně dokončila citlivou a obtížnou práci a respektovala přitom obecné zásady jednotného trhu i práva a potřeby hospodářských subjektů. Zdůrazňuje však mimo jiné, že neexistence prováděcího nařízení – jehož vypracování spadá do pravomoci samotné Komise – v tuto chvíli zanechává prostor pro určité pochybnosti vůči různým předpisům. Doufá tedy, že nové prováděcí nařízení bude co nejdříve připraveno a schváleno.

3.1.1

Článek 3 vyjmenovává území jednotlivých států, které tvoří celní území Společenství. Článek neuvádí zvláštní připomínky, s výjimkou nejistoty vyvolané formulací v odstavci 3, kde se říká: „Některá ustanovení celních předpisů lze použít mimo celní území Společenství v rámci zvláštních předpisů nebo v rámci mezinárodních smluv.“ V zájmu právní jistoty není možné, aby se v zákoně hovořilo o „některých ustanoveních“ bez upřesnění v textu samém nebo v příloze, o „jakých“ ustanoveních je řeč. Z právního hlediska – a rovněž i z důvodu transparentnosti – je nezbytné výslovně a podrobně uvést, na jaká území a jaké předpisy se odkazuje. Občanům i odborníkům příliš často unikají nejrůznější osvobození a odchylky pro různé případy. Tyto osvobození a odchylky často představují vyložené narušení hospodářské soutěže, které vždy není pouze dočasné.

3.1.2

Výměna a ochrana údajů a informací (články 5, 6 a 7) v zásadě nevyžaduje zvláštní komentář, neboť navržený předpis spadá do běžné ochrany, kterou veřejná správa poskytuje soukromému životu občana a důvěrným podnikovým informacím. EHSV obzvlášť kladně hodnotí ustanovení článku 8, podle kterého jsou celní orgány povinny podávat informace o používání celních předpisů a podporovat transparentnost tím, že dají hospodářským subjektům prostřednictvím internetu zdarma k dispozici předpisy, správní rozhodnutí a formuláře žádostí.

3.1.2.1

Zvláštní pozornost nicméně zasluhuje první odstavec článku 5, který ukládá povinnost uplatňovat technologie elektronického zpracování dat při veškerých výměnách údajů, doprovodných dokladů, rozhodnutí a oznámení mezi hospodářskými subjekty a celními orgány. Toto ustanovení – plně správné, pokud jde o podniky či odborné subjekty – může způsobit obtíže, pokud je dovozce (či méně často vývozce) soukromou osobou a ne nezbytně „hospodářským subjektem“. Ve fázi, kdy v zemích mimo Unii roste objem nákupů zboží uskutečňovaných přes internet či na dobírku, není tento problém vůbec podružný. EHSV zmiňuje skutečnost, že toto téma se právě přezkoumává postupem projednávání ve výborech, a doporučuje výslovně zahrnout soukromé osoby do projednávání podle článku 93, aby mohly podat souhrnné prohlášení. Bylo by rovněž třeba změnit ustanovení článku 94, která celním orgánům poskytují možnost přijmout souhrnná dovozní prohlášení v listinné podobě, avšak pouze za mimořádných okolností. Alternativou nebo doplňkem by bylo přezkoumat možnost rozšířit oprávnění podávat příležitostné zjednodušené celní prohlášení (rovněž v listinné podobě) stanovené v článku 127 i na soukromé osoby.

3.1.2.2

V obecnější souvislosti s technologií elektronického zpracování dat EHSV rovněž upozorňuje na vysoké náklady nové integrované technologie elektronického zpracování dat. Tyto náklady je třeba uhradit během krátké doby, zatímco podstatná část přínosů (především přínos z hlediska kvality) se projeví teprve ze střednědobého hlediska. Některé členské státy se již nyní zdají být znepokojeny jak poplatky, které bude třeba uhradit, tak povinností splnit lhůty pro zavedení nových systémů. Jiné členské státy – zejména státy s nejrozvinutější elektronizací – se domnívají, že výměna jejich nedávno zavedených systémů za účelem přizpůsobení se společnému systému je finančně nákladná. EHSV si všímá těchto pochybností, které Komise nebude moci nezohlednit. Nicméně upozorňuje, že zájem Evropy na účinném a moderním celním systému stojí za několik individuálních obětí, jež by bylo nutné vyvážit finanční pomocí v konkrétních případech s přesně doloženými potřebami.

3.1.3

Článek 10 stanoví, že členské státy spolupracují s Komisí „s cílem vyvinout, udržovat a využívat elektronický systém pro společnou registraci a vedení záznamů“ o všech hospodářských subjektech a o jakýchkoli souvisejících povoleních. Pochybnosti o povaze a fungování systému jsou vyjasněny článkem 194: každý členský stát si zachová svůj informační systém a zajistí jeho interoperabilitu se systémy ostatních členských států podle pravidel a norem určených Komisí, které je nápomocen Výbor pro celní kodex. Datum vstupu systému v platnost je stanoveno na 30. červen 2009. EHSV se domnívá. že systém založený na národních databázích, které si (po zajištění interoperability) navzájem vyměňují informace a aktualizovaná data, podstupuje riziko, že se projeví jako administrativně obtížný a nákladný. Zejména je málo pravděpodobné, že by mohl skutečně začít fungovat ve stanovené lhůtě. V posouzení dopadu Komise ohodnotila dodatečné náklady na zavedení systému na 40 – 50 mil. eur, což je částka, kterou nejrůznější odborníci považují za optimistickou.

3.1.3.1

Kromě toho se v návrhu tohoto systému (nebo přinejmenším v přehledu o něm) vyskytuje očividný a velmi závažný nedostatek, kterým je absence jakékoli zmínky o strukturované možnosti přístupu do informačních systémů pro orgány odpovědné za boj proti terorismu a organizovanému zločinu, přirozeně při dodržování předpisů o ochraně soukromého života a výrobních činností. Na tento aspekt EHSV při různých příležitostech opakovaně poukazoval. Rada již několik let hovoří o potřebě spolupráce mezi různými orgány (kriminální a finanční policií, celními úřady, tajnými službami, OLAF, Europolem), dosud avšak bohužel bez zřejmých výsledků.

3.1.4

Zvláštní pozornost si zaslouží článek 11 o osobě zástupce v celním řízení. Článek stanoví, že zástupce může „provádět úkony a formality stanovené celními předpisy“ z pověření hospodářského subjektu a jeho jménem a na jeho účet (přímý zástupce) nebo na účet vlastní (nepřímý zástupce). Odstavec 2 bez dalších upřesnění stanoví, že zástupce v celním řízení musí být usazen na celním území Společenství. EHSV však zdůrazňuje, že Komise v úvodní důvodové zprávě tvrdí, že se „změnila … pravidla o zástupcích a předcházející omezení byla zrušena“, jelikož nebyla slučitelná s elektronickým prostředím a se zásadami jednotného trhu. Z toho by mělo vyplynout, že zástupce v celním řízení požívá výhod jednotného povolení (pas Společenství), které mu umožňuje jednat na celém území Společenství a jménem jakéhokoli hospodářského subjektu, ať již je usazen kdekoli. Tento článek by měl být formulován jasněji a odkazovat možná i na právní předpisy o způsobech vytvoření rejstříku či seznamu či jiného, podle vzoru stanoveného pro schválený hospodářský subjekt a uvedeného v následujícím odstavci.

3.1.5

Další osobou, která je předmětem zájmu, je schválený hospodářský subjekt (články 4 a 13 až 16), což je ve skutečnosti podnik (méně často i jednotlivec) poskytující takové konkrétní záruky solidnosti, platební schopnosti a profesionality, kterými si získá důvěru celních orgánů členských států a následně právo na určité úlevy při kontrolách a postupech. Komise si vyhrazuje právo upřesnit podle již zmíněného článku 196 způsob udělení statusu schváleného hospodářského subjektu. EHSV bere tato ustanovení na vědomí, neboť mají nepochybně za cíl usnadnit mezinárodní obchod a vytvoření příznivého prostředí pro obchod. Kromě toho podotýká, že zamezení případnému zneužití bude hodně záviset na podmínkách pro udělení uvedeného statusu a na předpisech. Dále není jasné, zda osoba schváleného hospodářského subjektu získá či nezíská „evropský pas“.

3.1.6

Rozhodný krok směrem k harmonizaci celních režimů představují opatření v článku 22, která členským státům – i když poněkud „pružným“ způsobem – ukládají povinnost uplatnit správní a trestní sankce za porušení celních předpisů Společenství. EHSV plně souhlasí s nutností harmonizace právních předpisů k tomuto citlivému tématu. Je nutno vyčkat, jak členské státy přijmou pokusy o stanovení pravidel či obecných zásad v oblasti trestního práva, jelikož je v tomto ohledu nutno očekávat odpor nebo přinejmenším výhrady.

3.1.7

Články 24, 25 a 26 pojednávají o podávání opravných prostředků správní cestou (článek 23 vylučuje oblast trestního práva), pro něž stanovují dvoustupňový postup: v prvním stupni u celních orgánů a ve druhém stupni u vyššího orgánu, tedy soudu či rovnocenného orgánu. U sankcí platí obecná zásada „solve et repete“, s výjimkou případů, kdy se celní orgány domnívají, že uložené opatření by osobě, která podala opravný prostředek, mohlo způsobit „nenahraditelnou škodu“. To je výrazem zohlednění potřeb občana a EHSV ho s uspokojením bere na vědomí.

3.1.8

Článek 27 stanoví přirozenou zásadu, že celní orgány mohou provádět veškeré fyzické, administrativní, účetní či statistické kontroly. Dále stanoví, že je třeba zavést elektronický systém pro řízení rizik za účelem „zjištění a vyhodnocení rizik a vypracování nezbytných opatření, pomocí nichž lze rizikům čelit“. I tento systém, který by členské státy ve spolupráci s Komisí měly vytvořit nejpozději do 30. června 2009, bude upraven pravidly, která stanoví Komise na základě článku 196. EHSV je v každém případě touto iniciativou potěšen a doufá, že Komise důkladně prozkoumala ochotu všech členských států k zavedení systému, který bude pravděpodobně nákladný a citlivý z hlediska řízení.

3.1.9

Podle článku 30 se celní kontroly a formality neprovádějí u příručních a zapsaných zavazadel cestujících v letecké a námořní dopravě uvnitř Společenství, aniž jsou však dotčeny kontroly bezpečnosti a kontroly spojené se zákazy nebo omezeními členských států. Tím se v podstatě říká, že výjimky platí pouze v zemích, které nestanovily zákaz nebo omezení. Jelikož omezení existují vždy a všude, alespoň pro zboží podléhající spotřební dani, obecný předpis je v praxi nepoužitelný a pravomoc celních orgánů, pokud jde o neustálé provádění kontroly příručních i zapsaných zavazadel, tedy zůstává neomezena.

4.1

Hlavy II až VIII pojednávají o celních formalitách a postupech a z velké části přebírají znění v současnosti platného kodexu. EHSV nemá v úmyslu tyto záležitosti podrobně zkoumat, neboť již byly široce diskutovány v průběhu konzultací zúčastněných stran v době před vypracováním dokumentu. Omezí se proto na komentář k některým obzvláště zajímavým článkům.

4.2

Článek 55 stanoví, že celní dluh vzniká i v případech pašeráctví či nezákonných obchodů (definované jako dovoz nebo vývoz zboží, na které se „vztahují jakékoli zákazy nebo omezení dovozu nebo vývozu“). Cla tedy představují dluh, aniž je dotčeno použití dalších trestních nebo správních opatření. Z koncepce celního dluhu jsou naopak vyňaty padělané peníze a omamné látky, které nevstupují do povoleného hospodářského oběhu. Na tyto obchody se přirozeně pohlíží výlučně z trestního hlediska, kromě případů, kdy je clo podle právních předpisů členského státu základem pro stanovení peněžitých sankcí. I přes protikladné stanovisko Evropského soudního dvora nemá EHSV za to, že by celní správy neměly přijít o zákonné příjmy tím, že nestanoví celní dluh – bez ohledu na správní a trestní sankce – alespoň u omamných látek, jehož hodnotu určí podle příslušné ceny na trhu. Skutečnost, že dovážet drogy je trestné, ještě neznamená, že se nejedná o dovoz (i když je nezákonný). Přirozeně s výjimkou padělaných peněz, avšak ne omamných látek.

4.3

Na základě článku 61 mohou celní orgány hospodářskému subjektu povolit, aby poskytl soubornou jistotu k zajištění platby svého celního dluhu. Článek 64 pak stanoví, že jedním z přípustných způsobů poskytnutí této jistoty je záruka, a článek 66 upřesňuje, že ji může poskytnout „banka nebo jiná úředně uznaná finanční instituce akreditovaná ve Společenství“. Toto ustanovení je důležité, neboť uznává, že jakákoli banka nebo finanční instituce z jakékoli evropské země může poskytnout platnou záruku celnímu úřadu v jiné zemi. Jedná se o významnou a již platnou zásadu, které však celní úřady v různých zemích často kladou překážky. Přesto je třeba porozumět významu pojmu „úředně uznaná finanční instituce akreditovaná ve Společenství“, který je podle EHSV pleonastický a zavádějící: banky a finanční instituce usazené ve Společenství již mají „evropský pas“, čímž odpadá potřeba dalšího upřesnění.

4.4

Rovněž v souvislosti se zárukami stanoví článek 83, že Komise může postupem podle „článku 196“ rovněž přijmout opatření týkající se zajišťovaní plateb v rámci „zvláštního režimu“ prostřednictvím ručitelů. Chybějí však informace o obsahu a dosahu tohoto zvláštního režimu. Odkazuje-li se tím na požadavek žalovat věřitele „po první výzvě“, nejedná se o nic nového, neboť tento typ záruky již existuje a stanovují ho rovněž jiné právní předpisy (například finanční nařízení EU). Pokud se tím však myslí jiné formulace, bylo by dobré je upřesnit, neboť náklady na záruku se liší podle rizika a způsobu žalování věřitele.

4.5

Článek 83 kromě toho stanoví, že celní dluhy budou po dobu mezi dnem uplynutí stanovené lhůty a dnem skutečného zaplacení zatíženy úroky. Článek 84 upravuje opačný případ, kdy má celní orgán dlužné závazky vůči dovozci nebo vývozci. Pro takové případy předpis výslovně stanoví, že během prvních třech měsíců se neplatí žádný úrok. EHSV zdůrazňuje očividný a nepřijatelný rozdíl v zacházení s orgány veřejné moci a s občany.

5.1

Ustanovení této hlavy jsou zásadní pro pochopení struktury kodexu a jeho dosahu. Základem je článek 196, který stanoví, že při provádění právních předpisů je „Komisi nápomocen Výbor pro celní kodex“ (zkráceně: „výbor“), který jedná z moci „článků 4 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 uvedeného rozhodnutí“. V praxi to znamená, že Komise je oprávněna vypracovat – třeba i za pomoci výboru – celé znění celního kodexu, což spadá do běžných postupů Společenství. EHSV nemá v tomto ohledu žádné námitky. Doufá však, že předpisy, které budou přijaty, budou zohledňovat potřeby uživatelů a budou dostatečně pružné, aby mohly být včas přizpůsobovány vývoji technik, technologií a obchodních zvyklostí.

5.2

Komise (článek 194) může na základě pravomocí, které jí propůjčuje zmíněný článek 196, přijmout opatření ke stanovení:

5.2.1

Pravomoci Komise jsou tedy poměrně rozsáhlé a zahrnují rovněž možnost určit (druhá odrážka) případy a související podmínky, při kterých Komise může od členských států požadovat odvolání nebo změnu určitého rozhodnutí. EHSV podotýká, že zatímco v souvislosti s aspekty uvedenými v první a třetí odrážce vykonává Komise svoji institucionální funkci koordinace a výkonu rozhodnutí vydaných či stvrzených Radou, v případě druhé odrážky se jedná o výkon neobvyklých pravomocí – i když je vesměs odůvodněný okolnostmi a EHSV ho zcela jistě nezpochybňuje.

5.2.2

Obecně EHSV konstatuje, že rozhodnutí provádět veškeré kontroly operací uskutečňovaných občany, včetně obchodních a celních operací, ovlivňuje volný obchod a je výsledkem politické volby učiněné společně mezi EU a členskými státy v závislosti na oblasti působnosti. Tato rozhodnutí provádí přirozeně Komise.

5.2.3

EHSV doufá, že reforma celních předpisů neohrozí potřebnou rovnováhu mezi volným obchodem a bezpečností uživatelů i konečných spotřebitelů a že zohlední profesionalitu zaměstnanců celních správ a osob zaměstnaných u dovozců/vývozců.

16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/26

1.1

EHSV souhlasí s návrhem Komise věnovat příštích pět let „dynamické konsolidaci“ finančního průmyslu, provádět a posilovat platné právní předpisy a zároveň předcházet přidávání příliš mnoha regulativních zásahů (tzv. gold-plating, „pozlacování“), v duchu Lisabonské strategie a zohlednění zvláštností evropského sociálního modelu.

1.2

Je nutné, i podle názoru EHSV, pozorně hodnotit úlohu a činnost dozorčích orgánů a podnítit co nejlepší koordinaci v souladu s tím, co se očekává od výborů na třetí úrovni Lamfalussyho procesu.

1.2.1

EHSV se domnívá, že jediný evropský dozorčí orgán, který by mohl v budoucnosti přispět k usnadnění integrace trhů, je za současné situace předčasný, ale pokládá dnes za vhodné navrhnout evropským orgánům stanovení hlavního dozorčího orgánu podle státu příslušnosti mateřského podniku, jemuž by byl svěřen úkol dohlížet také na činnosti vykonávané dceřinými společnostmi a závislými společnostmi v jiných zemích EU. Výhody pro podniky evropského rozměru a pro spotřebitele by byly zjevné.

1.3

Zvýšení efektivity finančních transakcí je základem rostoucího významu finančních aktivit v ekonomice (jde o tzv. „zfinančňování“ ekonomiky). Zfinančňování ekonomiky přináší významné možnosti hospodářského rozvoje a rozvoje zaměstnanosti ve finančním sektoru, může mít také negativní dopady na ekonomiku jako celek.. Vliv akciových trhů stimulovaných „shareholder value“ může také jít proti průmyslovým strategiím. Zfinančňování ekonomiky vede také ke zrodu trhu vnější kontroly podniků prostřednictvím veřejných nabídek k nákupu akcií, u nichž se odborníci shodují, že třetina až polovina těchto operací vede ke snižování majetkové podstaty.

1.3.1

Nelze však zapomínat, že v důsledku konsolidačních procesů se přispívá, přinejmenším v krátkodobém až střednědobém horizontu, ke snížení zaměstnanosti ve finančnictví, což přispívá k rostoucí nejistotě mezi zaměstnanci. EHSV zdůrazňuje, že je nutné brát v úvahu sociální dopady konsolidačních procesů, a doufá, že členské státy přijmou odpovídající opatření ke zmírnění těchto dopadů a podpoří plány na odborné vzdělávání a rekvalifikaci, které jsou nezbytné pro uskutečnění cílů Lisabonské strategie.

1.4

EHSV souhlasí s cíly zjednodušení, kodifikace a úsilí o jasnost, aby se dosáhlo „lepší tvorby právních předpisů“, a v této souvislosti vítá závazek Komise udržovat trvalé, časté a otevřené konzultace se všemi zainteresovanými stranami a závazek, aby každému návrhu předcházelo seriózní posouzení dopadu, které by zahrnovalo i sociální a environmentální rozměr externality z hlediska hospodářského systému jako celku.

1.4.1

EHSV žádá, aby činnost kolem FSAP byla viditelnější a aby byla předmětem širší diskuse i mimo odborné kruhy.

1.5

EHSV souhlasí s iniciativou, ve které Komise navrhuje vydat sdělení či doporučení ke SKIPCP s cílem pokusit se překonat současné překážky týkající se volného pohybu těchto finančních nástrojů.

1.6

Bude nutné posílit informovanost, finanční kulturu a povědomí spotřebitelů. Záměr Komise zahájit konkrétní činnosti s evropskými spotřebitelskými asociacemi je tedy vhodný, ale Komise by měla být aktivnější vůči členským státům, aby je přiměla k uplatnění přesvědčivějších forem zapojení zainteresovaných subjektů na národní úrovni. EHSV bude k těmto iniciativám ochotně přispívat prostřednictvím vlastního konkrétního zprostředkování u spotřebitelských sdružení a národních hospodářských a sociálních rad.

1.7

Současná pravidla dozoru, která se liší mezi členskými státy, si na podnicích vynucují významné povinnosti při sestavování rozpočtů a informování o podniku. Přijetí IFRS (Mezinárodních standardů účetního výkaznictví) může být vhodnou příležitostí k vzájemnému vyrovnání těchto informačních povinností na evropské úrovni. EHSV zdůrazňuje, že IASB, orgán pro mezinárodní účetní standardy soukromé povahy, neodráží úplně světovou hospodářskou skutečnost a uvítal by, kdyby se otevřel mezinárodní spolupráci s jinými subjekty, např. s Evropskou komisí.

1.8

EHSV, pokud se týče směrnice navržené pro maloobchodní trh, zaujme příslušný postoj ke směrnici o spotřebitelském úvěru, která by měla být schválena co nejdříve, a ke směrnici o platebních službách, k níž právě vypracovává stanovisko. Pokud jde o návrh směrnice o hypotečních půjčkách, EHSV, i když souhlasí s jejími cíli, naopak vyjadřuje odůvodněné pochybnosti nad skutečnou možností vytvořit v krátké době integrovaný trh půjček. Konečně co se týče systémů vypořádání a zúčtování, EHSV by uvítal přijetí rámcové směrnice.

1.9

Komise vyjádřila pochybnost v souvislosti s přijetím tzv. 26. režimu v oblasti finančních služeb. EHSV to bere na vědomí a vyjadřuje připravenost zhodnotit, poté, co je navrhovatelé předloží, podmínky účinné použitelnosti, která musí vždy dbát na zájmy spotřebitelů a jim plynoucí skutečné výhody.

1.10

Pokud jde o budoucí iniciativy, EHSV ukazuje

1.11

EHSV je přesvědčen, že kvalita evropských standardů v oblasti regulace finančních služeb je velmi vysoká a že EU může usilovat o to stát se referenčním zdrojem pro všechny ostatní země. Evropa by měla zahájit dialog jak s nově industrializovanými zeměmi (například s Indií, Brazílií a Čínou), jak navrhuje Komise, tak s rozvojovými zeměmi, které potřebují značnou pomoc při rozvoji svého trhu finančních služeb.

1.12

EHSV podporuje všechny evropské a národní instituce při potírání kriminality a terorismu. EHSV i při této příležitosti, kdy Komise zdůrazňuje potřebu toho, aby finanční systém poskytoval úplnou a stálou spolupráci s odpovědnými orgány, podporuje a stvrzuje tuto výzvu finančním institucím, ale i odpovědným orgánům, které by měly zveřejnit reakce na informace získané od finančních makléřů.

2.1

Bílá kniha o politice finančních služeb na období 2005 – 2010 určuje několik cílů, které je třeba uskutečnit, aby se podpořila dynamická konsolidace průmyslu těchto služeb vzhledem k tomu, že účinný finanční trh je nezbytným prvkem pro uskutečňování strategie rozvoje a hospodářského růstu. Heslem bílé knihy je „dynamická konsolidace“, která jako cíl určuje odstranění stále existujících překážek volného pohybu finančních služeb a kapitálu, i přes důležité výsledky, kterých již bylo dosaženo s FSAP (akční plán finančních služeb) 1999 – 2005.

2.2

Základní úloha, kterou hrají předpisy ve fungování finančních trhů, opravňuje pozornost a důraz, které bílá kniha klade na nutnost provádění a posilování existujících právních předpisů, a současně se snaží předcházet přidávání příliš mnoha regulativních zásahů, zejména ze strany členských států (tzv. gold-plating, „pozlacování“).

2.3

Analýza právního rámce nemůže nepřihlédnout k úvaze o omezeních, úkolech a odpovědnosti za koordinaci dozorčích orgánů v EU. Za současné situace může zachování národní základny pro dozor představovat stále nejlepší podobu ochrany a záruky pro spotřebitele a investory, ale nelze opomenout dvě důležité otázky, které tato základní formulace klade.

2.3.1

Výkon dozoru nezačleněného do nadnárodní úrovně výrazně omezuje integraci trhů. Je proto třeba povzbudit a upevnit úzkou spolupráci mezi orgány členských států. Řízení rizik ve velkých evropských bankách, které svoji činnost provozují ve více členských státech, se provádí na úrovni skupiny na konsolidovaném základě. Je třeba, aby orgány dozoru byly schopny správně zhodnotit rizikový profil těchto velkých evropských skupin.

2.3.2

Zachování silných výsad na úrovni vnitrostátního dozoru nesmí být příležitostí ke zvýšení překážek „dynamické konsolidace“ na úrovni EU, u kterých bílá kniha doufá, že budou postupně odstraněny.

3.1

EHSV v nedávném stanovisku vyjádřil vlastní připomínky k Zelené knize o politice finančních služeb (2005 – 2010). Protože bílá kniha z ní přebírá mnoho předložených návrhů, EHSV znovu potvrzuje již vyjádřená hodnocení a krátce je zopakuje v tomto stanovisku (1).

3.1.1

Bílá kniha zdůrazňuje možnosti hospodářského rozvoje a rozvoje zaměstnanosti v sektoru finančních služeb. Výbor se přesto domnívá, že o tomto hlavním názoru zmíněného dokumentu by se mělo pozorně a realisticky přemýšlet, s ohledem na různé již dobře doložené skutečnosti.

3.2

Proces konsolidace finančního sektoru může podpořit větší výkonnost a úspory z rozsahu, které v podstatě mohou zvýhodnit držitele podílů rizikového kapitálu makléřů (zvýšením výnosnosti investovaného kapitálu) a uživatele finančních služeb (snížením ceny těchto služeb).

3.3

Současně jsou však k dispozici obsáhlé empirické důkazy, které prokazují snížení zaměstnanosti ve finančnictví v důsledku konsolidačních procesů, což přispívá k rostoucímu pocitu nejistoty mezi zaměstnanci. Nelze zamlčovat, že průmyslové plány předložené při fúzích a akvizicích zdůrazňují především úspory výdajů, které vyplývají z nižších nákladů na zaměstnance. Konsolidační procesy budou v nejbližší době znamenat čistý úbytek pracovních míst; je nicméně nezbytné uznat, že se tím otevírá prostor pro rozvoj služeb a oblastí inovativních činností, které budou mít následně pozitivní dopad na zaměstnanost. Snížením překážek, které brání poskytovatelům finančních služeb, aby plně využili výhod přeshraničních fúzí, by se bankám umožnilo poskytovat služby za nižší ceny, čímž by mohly mít cenovou politiku výhodnější pro klienty, a podpořilo by se tak zvýšení poptávky. To by podnítilo investice ze strany finančních makléřů s pozitivními dopady i na zaměstnanost. Tato nová pracovní místa, s výjimkou konkrétních odvětví jako jsou call centra a back office, všeobecně přitahují odborné síly, které jsou kvalifikovanější a lépe placené.

3.4

I když tedy připustíme, že konsolidace sektoru nebude mít čisté negativní dopady na zaměstnanost, Výbor klade značný důraz na to, že nelze přehlížet časový rozdíl a rozdíl v odlišných odborných kvalifikacích, které jsou mezi ztrátou existujících pracovních míst a vytvořením nových. Ve chvíli, kdy se přesouvá důraz z udržení pracovního místa na možnost najít práci, by členské státy měly přednostně zdůraznit nejen dosažitelnost odpovídajících opatření ke zmírnění sociálních dopadů, ale také podporu plánům na odborné vzdělávání a rekvalifikaci.

3.5

Uvědomí-li si pracovníci, že jejich kvalifikace a schopnosti jsou snadno využitelné i v rychle se vyvíjející ekonomice, ochotněji přijmou menší stabilitu pracovního místa, kterou s sebou nese „dynamická konsolidace“ sektoru. Tento postřeh má být inspirací k tomu, že se na odborné vzdělávání bude nahlížet nejen jako na nástroj potlačení sociální nestability, ale i jako na hlavní a nezbytnou součást dlouhodobého úspěchu plánu „dynamické konsolidace“ a v obecnější rovině Lisabonské strategie, jejímž cílem je přeměna evropského hospodářství na významnější světové „hospodářství založené na znalostech“. Je však třeba vytvořit odpovídající sociální síť, která by přispěla ke zmírnění často vážných následků těchto období přechodu.

4.1.1

Tři řídící principy procesu zlepšení právních norem jsou zjednodušení, kodifikace a úsilí o jasnost. Je důležité postupovat tímto směrem, aby byl zajištěn nezbytný soulad mezi opatřeními, jejich snadné uplatňování a jednotné přejímání.

4.1.2

EHSV schvaluje návrhy Komise k „lepší regulaci“ a souhlasí zejména se závazkem pokračovat v častých a otevřených konzultacích se všemi zainteresovanými stranami a závazkem k tomu, aby každému návrhu vždy předcházelo posouzení dopadu zaměřené na ekonomické náklady a užitek v širokém smyslu a zahrnující tedy i sociální a environmentální rozměr. Rovněž významný je závazek zlepšit spolu s Radou a Parlamentem kvalitu právních předpisů a externality z hlediska hospodářského systému jako celku.

4.1.3

EHSV sdílí názor Komise na výzvu vyplývající jednak z přesného a včasného přejímání a jednak z následného správného uplatňování evropských právních předpisů v 25 členských státech, i vzhledem k dalšímu rozšiřování, a také souhlasí s požadavkem zamezit „pozlacování“, tedy jednostrannému zavádění dalších předpisů, které jsou v rozporu se zásadou jednotného trhu. Neodůvodněná rozmanitost vnitrostátních předpisů na ochranu spotřebitelů ve skutečnosti představuje jednu z hlavních překážek integrace finančních služeb v EU.

4.1.4

I EHSV se domnívá, že je nezbytné dodatečně (ex post) ověřit, zda předpisy měly zamýšlené účinky a zda je vývoj trhů v souladu s tím, co předpokládal tzv. „Lamfalussyho proces“, a to alespoň v těch sektorech, které jsou do tohoto procesu zahrnuty.

4.1.5

Ověřování soudržnosti mezi právními předpisy EU a vnitrostátními právními předpisy musí začít v nejvýznamnějších odvětvích nebo v těch, ve kterých mohou být největší problémy s harmonizací a konsolidací právních předpisů, jako v případě distribuce a propagace SKIPCP (subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů). Zvýšení konkurence a efektivity v tomto odvětví nutně probíhá i prostřednictvím většího manévrovacího prostoru na distribuční a obchodní úrovni, který je značně omezen právním rámcem, jenž zatím není dobře vymezen. Iniciativa Komise připravit v roce 2006 sdělení či doporučení a v listopadu bílou knihu o řízení aktiv je proto zvlášť vhodná.

4.1.6

Komise navrhne, aby se v jednotné směrnici shrnulo 16 směrnic platných v sektoru pojištění. EHSV podporuje tento návrh kodifikace a považuje ho za výborný příklad hodný následování také v dalších oblastech, a to prostřednictvím zavedení právních aktů, které shrnují, zjednodušují a reorganizují různé otázky, jimiž se zabývá více směrnic.

4.1.7

EHSV se také domnívá, že je prospěšné použít postupy při porušení předpisů, bylo-li zjištěno nesprávné přejímání nebo provádění evropských právních předpisů. Musí však poznamenat, že Komise byla v poslední době značně ovlivněna Radou a k těmto postupům se uchylovala stále méně.

4.1.8

Zlepšení a racionalizace odvětví finančních služeb pro soukromé osoby nemohou přehlížet problémy s informovaností, vzděláním a povědomím spotřebitelů: jde totiž o základní složky účinnosti jakéhokoli právního rámce. Záměr zahájit na evropské úrovni specifické činnosti s asociacemi reprezentujícími spotřebitele a se zástupci finančnictví proto přichází ve velmi vhodné chvíli, i když Komise by se měla víc angažovat, aby se tato praxe na národní úrovni stala ne-li závaznou, pak alespoň důrazně doporučenou. Evropský věstník pro spotřebitele je v zásadě vynikajícím podnětem, ale je nutné, abychom si byli vědomi, že informační nástroje se musejí vyznačovat svou skutečnou blízkostí spotřebiteli. EHSV žádá Komisi, aby se vůči Radě a Parlamentu zasadila o prostudování přesvědčivějších forem zapojení zainteresovaných subjektů na národní úrovni na základě toho, co se bude realizovat na evropské úrovni. Rozvoj sítě FIN-NET, nástroje, který je zatím naprosté většině spotřebitelů neznámý, se ubírá správným směrem. S ohledem na revizi role tohoto nástroje EHSV doporučuje, aby byly zapojeny organizace spotřebitelů a občanské společnosti, a také sociální aktéři, a prohlašuje, že tuto iniciativu podpoří například prostřednictvím vlastního konkrétního zprostředkování u národních spotřebitelských sdružení a národních hospodářských a sociálních rad.

4.1.9

EHSV se domnívá, že ve chvíli, kdy Komise podporuje význam šíření informací, především mezi spotřebiteli, investory a zaměstnanci ve finančnictví, nelze podceňovat problém jazyka, ve kterém jsou dokumenty sepsány. Komise musí tomuto problému věnovat pozornost a vynaložit veškeré nezbytné úsilí na to, aby alespoň hlavní dokumenty byly k dispozici v co největším počtu jazyků.

4.1.10

EHSV oceňuje pozornost zaměřenou na spotřebitele a na zaměstnance bankovních a finančních ústavů a závazek pravidelně je konzultovat o tématech, které se jich týkají. Přidaná hodnota integrace trhů spočívá ve spokojenosti spotřebitelů, při čemž nezbytná pozornost musí být i nadále věnována sociálním dopadům přijatých rozhodnutí. Směrnice k finančním otázkám se ale v minulosti tímto přístupem ne vždy řídily. Účelem připomínek předložených v části „Obecné připomínky“ je zdůraznit toto hledisko analýzy.

4.1.11

Pokud jde o vzájemnou součinnost s dalšími oblastmi evropské hospodářské politiky, EHSV již zdůraznil, že systém HDP pro velké evropské skupiny (2) může být překážkou posílení finančních služeb, a je potěšen, že Komise vyjádřila záměr předložit v tomto smyslu legislativní návrh. Bude nicméně nutné zvlášť pozorně posoudit hospodářský a sociální dopad a dopad na životní prostředí, který může z procesu harmonizace systému HDP, jakkoli žádoucího, vzejít. EHSV již přesto upozornil na to, jak by se současná situace mohla stát překážkou úplné integrace a úplného rozvoje finančního trhu. Výbor dále upozorňuje na problém outsourcingu, jenž by mohl být nadměrně stimulován neharmonizovaným daňovým rámcem, s negativními dopady na zaměstnanost, kvalitu služeb a celkovou spolehlivost systému. EHSV doufá, že se přistoupí k pečlivému zvážení této otázky i vzhledem k často neuspokojivým výsledkům této praxe.

4.2.1

Cíl prosadit zvýšenou koordinaci mezi orgány zajišťujícími dozor na trhu lze bezpochyby sdílet. Tento cíl by mohl být usnadněn postupně stále výraznější rolí výborů úrovně 3 v rámci „Lamfalussyho procesu“ a harmonizací pravomocí jejich členů za účelem dokončení evropského legislativního rámce. To by umožnilo jednak ulehčit práci Komise, jednak snížit nebezpečí „pozlacování“ ze strany členských států nebo orgánů zajišťujících dozor.

4.2.2

EHSV se domnívá, že za současné situace je předčasné uvažovat o jediném evropském dozorčím orgánu, který by byl zodpovědný za koordinaci kontrolní činnosti. Výbor se přesto domnívá, že národní dozorčí orgány musí aktivně a nepřetržitě spolupracovat a snažit se o stanovení společných protokolů o chování podniků a standardních postupech. Větší vzájemná důvěra, která by z toho vyplývala, by byla prvním krokem k zahájení procesu, který by v budoucnu vedl k ustavení evropského orgánu zajišťujícího dohled pro velké finanční, bankovní a pojišťovací skupiny, které jsou činné ve více členských státech. První důležité rozhodnutí by se mělo týkat stanovení hlavního dozorčího orgánu v zemi, ve které sídlí mateřský podnik, jemuž by byla svěřena odpovědnost za dozor nad dceřinými společnostmi a závislými společnostmi umístěnými v jiných evropských zemích. Nadnárodní společnosti a orgány zajišťující dozor by tak mohly mít prospěch z jednotného trhu a vyhnuly by se nutnosti opakovaně předkládat účetní závěrky, informační dokumenty a nutnosti zohledňovat různé vnitrostátní předpisy.

4.2.3

Metoda použitá například ve směrnici o zneužívání trhu by měla být podpořena. Předložení velmi podrobného návrhu směrnice umožnilo velmi jednotné přejímání předpisů, umožnilo, aby regulačním orgánům byla ponechána významná odpovědnost, jež je rovněž sdílena na evropské úrovni a určuje konkrétní činnosti, které budou přesunuty mezi různými orgány zajišťujícími dozor.

4.2.4

Přijetí IFRS (Mezinárodních standardů účetního výkaznictví – International Financing Reporting Standards) bylo významnou příležitostí k přizpůsobení účetních výkazů vedení podniku a jejich přibližování se moderním standardům. Může to být také příležitost k přizpůsobení typu údajů, které zprostředkovatelé musí poskytovat příslušným dozorčím orgánům, na evropskou úroveň. EHSV se domnívá, že přijetí IFRS již neomlouvá odklady nebo zpoždění při realizaci tohoto cíle, který je nezbytným předpokladem účinné a efektivní koordinace a spolupráce v dozorčí činnosti na evropské úrovni. Měly by být nicméně přizpůsobeny odpovídajícím cílům evropského projektu „Solvency II“. Podniky, které ještě nezharmonizovaly své účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky s IFRS, by neměly být znevýhodněny ve srovnání s těmi podniky, ve kterých tato povinnost je.

4.3.1.1

Retail banking (poskytování služeb soukromým zákazníkům) je předmětem tří velmi důležitých iniciativ. Pokud jde o iniciativu týkající se hypotečních půjček, EHSV (3) již vyjádřil některé podložené pochybnosti o konkrétní možnosti integrace trhu vzhledem k právním důsledkům a zásadním potížím, které byly vyjádřeny v nedávném stanovisku. EHSV očekává, že se dozví základní směry politik Komise a její odpovědi na vznesené námitky.

4.3.1.2

Změny, které Komise navrhuje ke směrnici o spotřebitelském úvěru, které byly předloženy Parlamentu k prověření, zlepšují předchozí návrh, přestože spotřebitele plně neuspokojují. EHSV očekává výsledky této prověrky a doufá, že bude směrnice brzy schválena.

4.3.1.3

Také směrnice o platebních službách hraje důležitou roli. Přeshraniční platební služby jsou stále šedou zónou. Finanční systém by se měl podřídit pravidlům hospodářské soutěže, transparentnosti a srovnatelnosti, jež jsou dílem GŘ pro hospodářskou soutěž. Vytvoření jednotného evropského platebního prostoru (SEPA) do roku 2010 je ambiciózní a společný cíl, který zajistí větší účinnost přeshraničních plateb a poskytne spotřebitelům záruku. Přesto je třeba vzít v úvahu, že účinné a levné systémy (například systém bezhotovostního odúčtování) již v některých členských státech existují. Až se SEPA uskuteční, bude potřeba vzít v úvahu zájmy uživatelů a nabídnout přidanou hodnotu. EHSV právě pracuje na zvláštním stanovisku k tématu platebních služeb, ve kterém bude jeho postoj souhrnně znázorněn.

4.3.1.4

Revize pojmu kvalifikované účasti prostřednictvím zásahu do článku 16 směrnice o bankách a článku 15 směrnice o pojištění je zásadní iniciativou pro to, aby se zabránilo některým dozorčím orgánům brzdit rozvoj vnitřního trhu tím, že se vymlouvají na obezřetné řízení finančních systémů. EHSV se domnívá, že větší záruka stability systému spočívá ve zlepšení jeho účinnosti, spíše než v omezeních přesunu kontroly nad podniky.

4.3.1.5

Co se týče systémů vypořádání a zúčtování, chybějící referenční rámec předpisů přispěl k zachování vážných ekonomických ztrát a skutečných zneužití. Přeshraniční zúčtování a vypořádání je dražší a méně účinné než vnitrostátní. EHSV by uvítal přijetí rámcové směrnice, jejímž cílem je zvýšit konkurenční schopnost evropských subjektů i vůči mezinárodním konkurentům. Účinný a organizovaný trh přitahuje investice, což Evropa potřebuje, chce-li skutečně realizovat cíle hospodářského růstu a zaměstnanosti.

4.3.2.1

EHSV souhlasí s hodnoceními Komise, které se týkají neoprávněných překážek úplného uskutečnění volného pohybu kapitálu a přeshraničních investic.

4.3.2.2

Komise vyjádřila pochybnosti, pokud jde o tzv. 26. režim v oblasti finančních služeb. Zásada minimální harmonizace ostatně přinesla příliš mnoho rozdílů. Zásada země původu je vynikajícím nástrojem liberalizace a hospodářské soutěže v EU. Tato zásada bude členskými státy tím plněji přijímána, čím pevnější je vzájemná důvěra ohledně kvality vnitřního právního řádu každého z nich. V této souvislosti je cíl plné harmonizace předpisů důležitým katalyzátorem, který udržuje a upevňuje zmíněné vztahy důvěry, jež jsou základem postupného zavádění společné kultury. To by mělo vést k harmonizaci hlavních doložek smluv o finančních službách. EHSV připomíná, že na druhé straně dosud nebyl uveden žádný důkaz (účinné) použitelnosti 26. režimu a že Komise by měla v každém případě zahájit podrobné šetření jeho použití. EHSV v nedávném stanovisku prohlásil: „(26. režim) by mohl představovat skutečnou opci až tehdy, až by se na základě hlubší studie legislativ a smluv 25 členských států zjistilo, že ‚paralelní‘ nástroj není v protikladu k jejich předpisům a legislativním ustanovením. V každém případě je třeba, aby pravidla standardizace nezabraňovala nabídce nových produktů a nestala se tak brzdou inovace“ (4).

4.3.3.1

EHSV ve svém nedávném stanovisku k zelené knize z července 2005 ukázal užitečnost zásahu v oblasti SKIPCP  (5). „Investiční fondy soupeří s finančními produkty jako jsou pojistky spojující pojistnou ochranu s investičním fondem, které investoři chápou jako srovnatelné, i přestože jsou upraveny dost odlišným právním rámcem. To může mít za následek narušení volby investorů a negativní důsledky v oblasti nákladů a rizik uskutečněných investic. Výbor se domnívá, že problém malé konkurence nelze řešit snižováním omezení a záruk požadovaných při investování do fondů. Naopak je žádoucí přizpůsobit se co nejvyššímu legislativnímu standardu, na jehož základě se finanční produkty, které jsou vnímány jako přímá alternativa k investicím do fondů, podrobují legislativním požadavkům srovnatelným s požadavky na investice do fondů.“ Některými ze zaznamenaných problémů jsou asymetrie mezi fondy a pojistkami spojujícími pojistnou ochranu s investičním fondem, pouze částečný rozvoj evropského pasu způsobený překážkami, které mu některé dozorčí orgány kladou do cesty, nedostatečná transparentnost nákladů, zejména na odchod, roztříštěnost trhu a relativně vysoké náklady. EHSV nicméně se znepokojením sleduje rozvoj fondů krytého kapitálu v několika členských státech bez jakékoliv záruky odpovídajících vlastních peněžních prostředků na straně správcovské společnosti, takže v případě zvlášť nepříznivého vývoje na trhu by spotřebitelé mohli být nedostatečně chráněni. EHSV žádá Komisi, aby tento nedostatek odstranila a stanovila odpovídající majetkoprávní záruky pro společnosti nabízející fondy krytého kapitálu a specifickou a přiměřenou úroveň kontroly. EHSV zejména vnímá směřování k vyšší účinnosti SKIPCP, a to i vzhledem k tomu, že mohou, jakožto významná složka osnov důchodových fondů, významně přispět k řešení problému, jenž byl správně připomenut v úvodu bílé knihy, totiž k financování závažného schodku důchodového systému, který postihuje převážnou část evropských ekonomik.

4.3.3.2

EHSV souhlasí s Komisí, že přístup k bankovnímu účtu je důležitý nejen z ekonomického hlediska. V moderní ekonomice vlastnictví bankovního účtu fakticky znamená jistý druh ekonomického občanství jednotlivců. V některých zemích EU je toto občanské právo uznáno právně, a tak zavazuje finanční systém, aby zaručil využití základních služeb za minimální ceny a zajistil k nim přístup. V dalších státech se podniky začínají o toto téma vážně zajímat a za několik eur měsíčně nabízejí v souvislosti s běžným účtem „balíček“ služeb.

4.3.3.3

Záměr zrušit překážky mobility přeshraničních účtů stojí za zmínku a mohl by přispět ke snížení cen, které banky uplatňují. Možnost otevřít účty on-line by mohla skutečně přiblížit cíl týkající se zajištění vnitroevropské mobility účtů. Je však třeba mít na paměti, že ne všichni spotřebitelé mohou využívat informační technologie. Komise by měla navrhnout uspokojivé řešení i pro tyto osoby, které obvykle patří mezi slabší sociální skupiny. Je nutné zdůraznit, že pouze upevnění opravdové a konstruktivní spolupráce mezi dozorčími orgány může tento předpoklad učinit skutečně proveditelným. Dne 16. května 2006 (6) Komise rozhodla pověřit skupinu odborníků analýzou týkající se mobility klientů ve vztahu k bankovním účtům a navázat tak na návrhy obsažené v bílé knize.

4.4.1

Výbor nepochybně sdílí ambiciózní cíl Komise, aby Evropa byla na vedoucí pozici ohledně stanovení standardů na světové úrovni. EHSV kromě toho doufá, že Evropa, v souladu s doporučeními kola jednání z Dohá, povede rozvinuté země v úsilí poskytnout méně rozvinutým zemím odpovídající technickou a finanční pomoc jak v oblasti předpisů, tak při provádění přijatých dohod a standardů. Pokračování mezinárodní integrace musí vzít v úvahu také potřeby slabších ekonomik, které potřebují přilákat investice. EHSV doufá, že Komise bude mít tyto potřeby na paměti při jednáních a dialogu s ostatními rozvinutými ekonomikami.

4.4.2

EHSV se aktivně angažuje v boji proti využívání finančních systémů k trestné činnosti a podporuje Komisi a další evropské instituce při potírání každé formy trestné činnosti, která ostatně často souvisí s mezinárodním terorismem. Hospodářská trestná činnost se projevuje mnoha způsoby: akciové a obchodní podvody, praní špinavých peněz, daňové úniky, korupce. Tato činnost často využívá kanálů finančních služeb k dokončení trestné činnosti. EHSV vybízí finanční instituce, aby příslušným orgánům poskytly důslednou pomoc. Tyto orgány by na druhé straně měly dostatečně reagovat na oznámení, které jim finanční instituce předají. Pokud budou tyto instituce dostatečně informovány o tom, jak je naloženo s informacemi týkajícími se podezřelých transakcí, které předaly příslušným orgánům, budou více stimulovány k tomu, aby pokračovaly v nezbytném úsilí a zvyšovaly ho.

16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/33

2.1

Návrhy se snaží vytvořit vazbu mezi systémem zápisu průmyslových vzorů Společenství a Haagským systémem mezinárodního zápisu průmyslových vzorů přistoupením ES k Ženevskému aktu Haagské dohody. Prvním návrhem je přistoupení k Ženevskému aktu. Druhým je úprava příslušného prováděcího řádu, která to umožní.

2.2

Haagský systém je založen na Haagské dohodě o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů. Tuto dohodu tvoří tři různé akty: Londýnský akt z roku 1934, Haagský akt z roku 1960 a Ženevský akt z roku 1999. Tyto tři akty jsou nezávislé, a pokud jde o jejich ustanovení v uvedené věci, působí současně. Smluvní strany se mohou rozhodnout stát se stranou pouze jednoho, dvou nebo všech tří aktů. Tím se automaticky stávají členem Haagské unie, která má v současné době 42 smluvních stran, z nichž 12 jsou členské státy EU (1)

2.3

Přistoupení by umožnilo původcům průmyslových vzorů v ES chránit nové původní průmyslové vzory v kterékoliv smluvní zemi Ženevského aktu pomocí jediné přihlášky. Vytvořilo by další způsob, jakým mohou přihlašovatelé chránit své průmyslové vzory. Ochrana tak bude dostupná na vnitrostátní úrovni, na úrovni Společenství prostřednictvím jeho systému zápisu průmyslových vzorů a na mezinárodní úrovni prostřednictvím Haagského systému.

2.4

Výsledkem by byl jednodušší, ekonomicky účinný a hospodárný systém. Podle Haagského systému se po přihlašovatelích nepožaduje překlad dokumentů, nemusejí platit zvláštní poplatky úřadům a zástupcům v různých zemích, ani sledovat lhůty pro obnovení národních přihlášek. Namísto toho se ukládá pouze jedna přihláška na jednom místě a s jediným poplatkem. Z ní plynou vícenásobná mezinárodní práva k průmyslovému vzoru v uvedených smluvních zemích Ženevského aktu.

2.5

Systém průmyslových vzorů Společenství umožňuje jejich původcům chránit nové původní průmyslové vzory, které jsou charakteristické svým vzhledem, a to udělením jednotlivých výhradních práv na zapsané vzory, která jsou ve své povaze jednotná a platná v celém ES. Práva k zapsanému průmyslovému vzoru existují také v každém členském státě, ale průmyslový vzor Společenství představuje hospodárný a vhodný způsob, jak jakýkoliv podnik fungující na evropském trhu získá jednotnou ochranu v celém Společenství.

2.6

Haagská dohoda o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů stanoví systém, který spravuje Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) a podle kterého z vyplnění jediné přihlášky průmyslového vzoru a zaplacení jediného poplatku vyplývá celá řada zapsaných vzorů v uvedených smluvních státech. Haagský systém mohou využít všichni občané s trvalým pobytem v jednom ze smluvních států dohody, státní příslušníci těchto států a podniky v těchto státech založené. WIPO v současnosti nepřijímá přihlášky podané prostřednictvím státních úřadů. Přímým podáním u WIPO je možné se vyhnout záměnám a možnému přeplatku u Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM).

2.7

Jednou z výhod Haagského systému je to, že usnadňuje změnu ochrany průmyslových vzorů a prodloužení její lhůty.

2.8

Ženevský akt Haagské dohody vstoupil v platnost 23. prosince 2003. Mezi jinými změnami, které činí systém dostupnějším, umožňuje přistoupení mezivládních organizací, jako je ES, k Haagskému systému. V současnosti je smluvními stranami Ženevského aktu 19 států včetně Švýcarska, Singapuru a Turecka. Řada zemí má ještě připojit svůj podpis a/nebo akt ratifikovat.

2.9

Ženevský akt umožňuje podávat přihlášky pouze v jednom ze dvou úředních jazyků – angličtině a francouzštině.

2.10

Spojené státy mají k aktu přistoupit v listopadu 2006 a přistoupení EU a USA by mělo přimět další hlavní obchodní partnery (Čínu, Japonsko, Koreu), aby přistoupili a umožnili tak zápis v několika důležitých zemích.

2.11

Návrh vytváří vazbu mezi ES, které je pro účely Ženevského aktu považováno za jednu zemi, a Haagským systémem a tak zvyšuje jeho prospěšnost.

3.1

Návrh na rozhodnutí Rady (KOM(2005) 687 v konečném znění) umožňuje ES vystupovat v Haagské unii jako jedna země, co se týče systému průmyslových vzorů Společenství. Změna nařízení (ES) č. 6/2002 (nařízení o průmyslových vzorech Společenství) provádí přistoupení k Ženevskému aktu.

3.2

Změna nařízení (ES) č. 40/94 (nařízení o ochranné známce Společenství) umožňuje Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM) v Alicante přijímat poplatky za průmyslové vzory zapsané podle Ženevského aktu.

3.3

Právní základ návrhu, kterým se mění tato dvě nařízení Společenství, tvoří čl. 308 Smlouvy o ES.

3.4

Evropský parlament je konzultován. Tyto dva návrhy nepodléhají postupu spolurozhodování.

3.5

Rada hlasuje jednomyslně.

4.1

Neočekává se, že tento návrh způsobí další výdaje, co se týče změny nařízení, která jsou přímo aplikovatelná v členských státech.

4.2

Zápisy průmyslových vzorů jsou v současnosti podmíněny poplatky v době podání a při obnovení v každé zemi, ve které jsou podány. Běžné vnitrostátní poplatky při podání jsou odhadem zpravidla nižší než 100 EUR, ale připojuje se zde navíc nepříjemnost převodu měny při mezinárodním podání.

16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/35

1.1

Návrh Komise zahrnuje požadavky, pravidla a postupy, pomocí kterých podniky, univerzity, výzkumná střediska nebo jiné právní subjekty mohou využít podpory sedmého rámcového programu pro výzkum a technický rozvoj (VTR).

1.2

Výbor vítá většinu navržených předpisů a vidí v nich zlepšení i potenciál pro značné zjednodušení administrativních postupů. Co se týče dosud nepředložených interních prováděcích ustanovení Komise, doporučuje Výbor ve smyslu požadovaného zjednodušení i zde dbát na intenzivnější sjednocení a konzistentní provádění – např. u kriterií, která je třeba použít.

1.3

Protože interní prováděcí ustanovení Komise ještě nejsou k dispozici, není možno ještě posoudit některé speciální účinky navrhovaných předpisů. V takových případech (např. náhrada dodatečných nákladů) doporučuje Výbor alespoň zpočátku dodržovat dosavadní předpisy, aby se zabránilo případnému zhoršení postavení příjemců grantů, kterých se to týká.

1.4

Výbor vítá nové hranice podpor určené pro jednotlivé oblasti úkolů a příjemce grantů. Vítá především také to, že toto vede ke zlepšení podpory MSP.

1.5

Výbor doporučuje stejné postavení všech výzkumných zařízení, jejichž základní financování pochází z veřejných zdrojů, nezávisle na jejich právní formě.

1.6

Výbor doporučuje budoucím smluvním partnerům poskytnout větší volnost při vytváření smluv, ale i při volbě nástrojů. To se týká především přístupových práv k novým podkladům a výstupům („foreground“) a/nebo existujícím podkladům a výstupům („background“) smluvních partnerů. Zde by měla být přístupová práva nabídnuta sice jako možnost, ale ne – jak je pro určité případy navrženo – předepsána bez výjimky.

1.7

Další podrobnosti jsou uvedeny v kapitole 4.

2.1

Svým návrhem k sedmému rámcovému programu pro výzkum a technický rozvoj (VTR) (2007-2013) (1), zkráceně 7. RP, Komise představila cíle, obsahy, témata a rozpočtový rámec plánované podpory výzkumu, technického rozvoje a demonstrací v tomto období. K němu i k přípravným a doplňujícím návrhům Komise především k tzv. specifickým programům (2) Výbor již stanoviska (3) přijal.

2.2

Návrh Komise, kterým je zapotřebí se zde zabývat, zahrnuje tedy požadavky, pravidla a postupy, jejichž prostřednictvím se podniky, univerzity, výzkumná střediska nebo jiné právnické osoby mohou zapojit do akcí sedmého rámcového programu pro VTR, a využívat tak podporu z tohoto programu.

2.3

Významným aspektem je přitom záměr Komise zjednodušit administrativní postupy spojené s podporou výzkumu. Tento záměr Výbor uvítal a podpořil již v předchozích stanoviscích; opět doporučil zjednodušit administrativní postupy, snížit náklady, jež jsou s nimi spojené, a zvýšit tak účinnost evropských výzkumných programů. Momentální množství vynakládané práce a nákladů na navrhovací a schvalovací řízení je příliš veliké a způsobuje problémy uživatelům z oblasti vědy a průmyslu. Účast na Evropském programu pro výzkum se účastníkům musí vyplatit, včetně rizika podání žádosti. To platí zejména také pro menší subjekty, jako jsou malé a střední podniky, nebo menší skupiny výzkumných pracovníků z univerzit a výzkumných center  (4). Navržená pravidla účasti mají tedy zjevně vést také k zamýšlenému zjednodušení.

2.4

Návrh Komise, kterým je zapotřebí se zde zabývat, popisuje určující právní předpisy pro cíl použít prostředky, které Společenství vyčlenilo na výzkum a vývoj (7. RP) tak efektivně, úspěšně a spravedlivě, jak je to jen možné.

2.5

Navržená pravidla účasti podniků, výzkumných středisek a vysokých škol mají tedy všem účastníkům zaručit koherentní a transparentní rámec pro účinné provádění sedmého rámcového programu a snadný přístup k němu. Tím se má podpořit široké spektrum podniků, výzkumných středisek a univerzit a umožnit účast subjektům z nejvzdálenějších oblastí Společenství.

3.1

Pravidla účasti subjektů na sedmém rámcovém programu navržená Komisí mají realizovat mnohé aspekty tohoto zjednodušení a přitom se opírat o zásady, jež byly stanoveny v šestém rámcovém programu (6. RP). Některé důležité body budou v této kapitole stručně shrnuty.

3.2

Návrh Komise obsahuje: úvodní ustanovení, podmínky účasti na nepřímých akcích a související postupy, finanční příspěvek Společenství, pravidla šíření a využití výsledků, přístupová práva k podkladům a výstupům, a Evropskou investiční banku.

3.3.1

Nepřímé akce se musí zúčastnit nejméně tři právní subjekty, z nichž každý je usazen v členském státu nebo přidružené zemi a z nichž žádné dva nejsou usazeny ve stejném členském státu nebo přidružené zemi.

3.3.2

Pro koordinační a podpůrné akce, jakož i akce na podporu vzdělání, odborné přípravy a profesního rozvoje výzkumných pracovníků je minimální podmínkou účast jednoho právního subjektu.

3.3.3

U nepřímých akcí na podporu hraničního výzkumu, jež jsou podporovány v rámci Evropské rady pro výzkum, je minimální podmínkou účast jednoho právního subjektu, který je usazen v členském státu nebo přidružené zemi.

3.4.1

V případě činností výzkumu a technického rozvoje může finanční příspěvek Společenství dosáhnout maximálně 50 % celkových způsobilých nákladů.

3.4.1.1

V případě veřejných orgánů, institucí středního nebo vyššího vzdělávání, výzkumných organizací (5) a malých a středních podniků však může příslušný finanční příspěvek dosáhnout maximálně 75 % celkových způsobilých nákladů.

3.4.2

U demonstračních činností může finanční příspěvek Společenství dosáhnout maximálně 50 % celkových způsobilých nákladů.

3.4.3

U činností souvisejících s akcemi hraničního výzkumu, koordinačními a podpůrnými akcemi a akcemi na podporu vzdělávání a profesního rozvoje výzkumných pracovníků může finanční příspěvek Společenství dosáhnout maximálně 100 % celkových způsobilých nákladů.

3.4.4

V případě správy a osvědčení o auditu a dalších činností, které nejsou uvedeny v odstavcích 1, 2 a 3 článku 33, může finanční příspěvek Společenství dosáhnout maximálně 100 % celkových způsobilých nákladů.

3.4.5

U sítí excelence je navrhována zvláštní paušální částka. Pravidla pro účast definují paušální částku jako pevně stanovenou částku, která se odvíjí od počtu výzkumných pracovníků, jež je třeba do sítě excelence integrovat, a od délky této akce.

—

Pravidla určují postupy pro zveřejňování výzev k podávání návrhů, a také postupy pro podávání, hodnocení, výběr a udělování návrhů.

—

Postup hodnocení vyvinutý během předcházejících rámcových programů neprojde výraznými změnami. Komise vypracuje vzorovou grantovou dohodu, která stanoví práva a povinnosti účastníků vůči sobě navzájem a vůči Komisi.

—

Jsou navrhovány tři formy grantů: náhrada způsobilých nákladů, paušální částky a financování pevnou sazbou. V případě akcí hraničního výzkumu navrhne vědecká rada Evropské rady pro výzkum vhodné metody financování.

3.6

Co se týče šíření, využívání a přístupových práv (vlastnictví, ochrana, zveřejnění, šíření a využívání, přístupová práva k existujícím výstupům a podkladům), měla by být zachována co největší možná kontinuita. Změny by účastníkům měly během realizace projektu poskytnout větší flexibilitu. Možnost vyloučit existující podklady a definovat podmínky jinak, než jak je uvedeno v ustanoveních týkajících se pravidel pro účast, existuje i nadále. Zvýšila se koherence požadavků na šíření a zveřejňování výsledků.

3.7

Stejně jako již v případě šestého rámcového programu pro VTR (6. RP) bude povinností účastníků konsorcia zcela splnit úkoly, které jim byly svěřeny, i kdyby jeden z účastníků svěřené úkoly nesplnil. Zásada kolektivní finanční odpovědnosti zavedená v šestém rámcovém programu pro většinu akcí však už nemá být dále uplatňována. Na základě vyhodnocení rizik, která financování evropského výzkumu pro rozpočet Společenství představuje, může být zaveden mechanismus, který pokryje finanční riziko v případech, kdy některý z účastníků nesplatí částku, kterou dluží Společenství. Bankovní záruky budou tedy požadovány pouze ve výjimečných případech, kdy předběžné financování představuje více než 80 % grantu.

4.1

Zjednodušení. Výbor podporuje mimořádně důležitý cíl zjednodušení všech těch procesů, které byly doposud Komisí použity nebo které Komise požadovala od subjektů provádějících výzkum a technický rozvoj. Výbor své další poznámky považuje za konstruktivní příspěvek k této otázce a je si vědom, že splnění tohoto cíle z hlediska obecných rozpočtových pravidel a požadavku transparentnosti, který podporuje i Výbor, není snadný úkol. Zvláště žádoucí by bylo vyzkoušet pomocí vybraných pilotních projektů v rámci právních možností ještě více zjednodušené administrativní postupy; získané zkušenosti by mohly sloužit jako pomoc při rozhodování pro budoucí opatření.

4.1.1

Zlepšení. Výbor uznává snahu Komise o dosažení tohoto cíle i o poskytnutí co nejlepší podpory výzkumu ze strany Společenství. Z toho důvodu vidí v mnoha bodech předložených návrhů značné zlepšení oproti dosavadním postupům, například v oblasti náhrady nákladů (článek 30 a 31) a forem grantů, nebo i v grantových dohodách, smlouvách a jmenovacích listinách (článek 18 a 19); u těchto však pouze tehdy, pokud se zjednoduší i způsob placení a zejména způsoby podávání zpráv. V této souvislosti poukazuje Výbor také na svá dřívější doporučení na zjednodušení (6), která se týkají také obsahového a termínového sladění postupů požadovaných Komisí s postupy jiných financujících a dozorčích orgánů (7).

4.1.2

Sjednocení. Cíli zjednodušení navíc slouží úsilí o větší sjednocení postupů používaných nebo požadovaných Komisí (např. u evidence nákladů nebo kontroly bonity). S tímto může Výbor s ohledem na vnitřní trh Společenství a také na zlepšenou právní jistotu zcela souhlasit (8). Bohužel se neuskuteční úplné sjednocení, dokud různí příjemci grantů v různých členských státech – např. univerzity – sami nezačnou uplatňovat jednotný nebo tomu odpovídající systém zúčtování.

4.2

Další pravidla a opatření. Zjednodušení a sjednocení však vyžadují ještě další opatření ze strany Komise, která byla v předloženém návrhu teprve oznámena, jako např. v článku 16.4 „Komise přijme a zveřejní pravidla zajišťující konzistentní ověřování existence a právního statusu účastníků nepřímých akcí a jejich finanční způsobilosti.“ Protože tato další pravidla, nazývaná dále jako „interní prováděcí ustanovení Komise“, nejsou ještě k dispozici, nemůže být v současné době v některých případech posouzeno, jaké účinky budou mít na nich založené návrhy Komise.

4.2.1

Jednotný výklad a kritéria. Výbor vyjadřuje své očekávání, že bude zaručen jednotný výklad interních prováděcích ustanovení Komise, především právních a finančních předpisů týkajících se projektů na všech příslušných pracovištích Komise, takže tato pravidla budou dalším důležitým krokem směrem k zjednodušení a sjednocení, a nepovede to ke zhoršení postavení příslušných subjektů provádějících výzkum a technický rozvoj ve srovnání s dosavadními postupy. Tam, kde je u předloženého návrhu Komise ještě prostor pro další výklad, Výbor v zájmu právní jistoty obecně doporučuje tento prostor dalším upřesněním interních prováděcích ustanovení Komise uzavřít.

4.2.2

Podpůrná opatření. Asistenční služby (helpdesks) a informační střediska (clearing houses), která již Komise nabídla nebo navrhla, musí zajistit, aby informace poskytované Komisí byly konzistentní a jednotné. Výbor to vnímá jako důležité a užitečné opatření. Je nutné dbát ale rovněž na to, aby byl zaručen jednotný postup i u interních postupů Komise a u příslušných požadavků a rozhodnutí projektového manažera (project officer).

4.2.3

Výkaznictví. Je nutné také zabránit např. tomu, aby projektoví manažeři – s výjimkou odůvodněných případů – vedle zpráv stanovených v pravidlech požadovali ještě dodatečné průběžné zprávy a aby se tytéž informace musely uvádět ve více zprávách vždy v jiné formě (9). Sjednocení výkaznictví je také důležité; jedná se totiž o obsahy a ne o formality.

4.2.4

Hodnocení v polovině období (Midterm-Assessment). Výbor také doporučuje z důvodu sedmiletého trvání sedmého rámcového programu provést v polovině období hodnocení jak programu, tak pravidel pro účast, aby mohly být provedeny nezbytné úpravy.

4.2.5

Projektoví manažeři. Samozřejmým předpokladem pro zjednodušení, sjednocení a všeobecně pro efektivní administrativní postupy je, aby projektoví manažeři i pro udržení nezbytné kontinuity (viz následující odstavec) měli vynikající odborné znalosti a znali také zúčastněné subjekty; bylo by nedostatečné, kdyby se projektoví manažeři omezili pouze na čistě administrativní funkci bez hlubokých odborných znalostí a znalosti prostředí. Výbor odkazuje na svá opakovaná doporučení (10) v této věci (11).

4.3

Kontinuita. Vzhledem k tomu, že každá nová úprava má za následek přerušení kontinuity s dalšími ztrátami (nedostatečně hladký průběh), je třeba pečlivě zvážit, zda změny navrhované Komisí skutečně povedou k dosažení výrazně lepšího účinku, oproti němuž uvedené ztráty nestojí za řeč, nebo zda by se neměla zachovat dosavadní úprava. Výbor uznává, že by v návrhu Komise měla být zachována mnohá z pravidel, která se osvědčila. U některých návrhů změn ale není patrné, zda lze díky nim skutečně dosáhnout zlepšení oproti dosud platným pravidlům. Zde Výbor doporučuje jednat ve smyslu kontinuity.

4.4

Finanční příspěvek Společenství –náhrada nákladů a formy podpory. Pod podmínkou uspokojivého vyjasnění dosud otevřených otázek (např. v odstavci 4.5) vidí Výbor v odpovídajících návrzích Komise značná zlepšení, která podporuje.

4.4.1

MSP. Výbor vítá zejména to, že by se hranice podpor např. pro malé a střední podniky (12) měly zvýšit z 50 % na 75 % (článek 33-1, druhá věta). Vidí v tom úspěch svých dřívějších doporučení vytvořit více lepších podnětů pro intenzivnější zapojení malých a středních podniků do 7. rámcového programu pro VTR, a tím dosáhnout většího propojení mezi malými a středními podniky a výzkumnými ústavy (13).

4.4.2

Vysoké školy atd. Výbor také vítá, že hranice podpor pro veřejná zařízení, vysoké a střední školy a výzkumné organizace by měly být také okolo 75 % (též článek 33-1, druhá věta). Doporučuje zde jasnější strukturování článku 33, aby bylo možno lépe rozlišovat mezi ziskovými smluvními partnery a organizacemi obecně prospěšného zájmu.

4.4.3

Průměrné sazby personálních nákladů. Možnost účastníků určovat průměrné sazby personálních nákladů (článek 31-3 (a)) považuje Výbor za výhodu vzhledem k zjednodušování.

4.4.4

Náklady na řízení. Rovněž je vítána náhrada nákladů na řízení ve stejné výši jako dříve, tedy 100 %, i z důvodu nezbytné kontinuity. Návrh zrušit bez omezení dosavadní horní hranici 7 % pro tento druh nákladů se ovšem jeví jako problematický, pokud na příslušné nezbytné náklady na řízení nebudou uplatňována jiná velmi přísná měřítka. Je sice správné, že se dosavadní hranice 7 % právě v důsledku vysokých dosud požadovaných nákladů na administrativu, koordinaci atd. projevila jako příliš nízká, a proto by měla být zvýšena. Na druhé straně je však třeba zabránit tomu, že náhrady všech administrativních nákladů v neomezené výši povedou k nežádoucímu nárůstu nákladů na řízení místo k jejich snížení.

4.5

Dodatečné náklady na univerzitách. Podle návrhu Komise by měla být zrušena dosud existující možnost připočítat u univerzit a podobných výzkumných organizací 100 % tzv. dodatečných nákladů nebo vícenákladů (additional cost) (14). Ačkoliv jsou místo toho nabízeny jiné modely zúčtování, považuje Výbor navrhované zrušení za problematické. Tyto instituce zpravidla nemají vhodné analytické účetnictví pro zjištění úplných nákladů (Full Cost) (15). Navíc nelze u paušální sazby (flat-rate) navrhované Komisí jako možnou alternativu ještě posoudit, zda z toho vyplyne jasné zhoršení postavení, protože ještě neexistují plánovaná interní prováděcí ustanovení Komise (viz výše). Výbor proto těmto zařízením doporučuje, aby, pokud nemají zúčtování úplných nákladů, zachovala dosavadní úpravu 100 % náhrady dodatečných nákladů – alespoň dokud nebude zaručeno, že jiné modely zúčtování (16) nepovedou ke zhoršení postavení oproti stávající úpravě.

4.6

Právní forma výzkumných organizací. Podle názoru Výboru se ke všem výzkumným organizacím, jejichž základní financování nese stát, musí bez ohledu na jejich právní formu přistupovat v každém směru (a ve všech článcích jako např. článku 33-1 a článku 38-2) stejně. To například znamená, že také obecně prospěšné výzkumné organizace nebo výzkumná střediska zřízená podle soukromého práva, jejichž základní financování nese stát (17), by měly být na stejné úrovni s organizacemi zřízenými podle veřejného práva. Volba nejvhodnější právní formy těchto výzkumných institucí – z pohledu členských států – je konec konců výsadou členských států vydávat právní předpisy a v žádném případě by neměla vést k rozdílům v podpoře výzkumu ze strany Společenství.

4.7

Duševní vlastnictví. U navrhovaných úprav (článek 39 až 43) je třeba zajistit, aby práva duševního vlastnictví, která se opírají o výsledky výzkumu financované z daní EU, nebylo možné bez kontroly převést na firmy mimo Evropu.

4.7.1

„Open Source“ Software. Software, který je vyvíjen v rámci výzkumných projektů podporovaných Společenstvím, má v současnosti obecně šanci na rozšíření a široké používání, a tím potenciál pro navazující komerční verze nebo služby pouze tehdy, pokud je nabízen jako „Open Source“. Pro tyto účely by měl být konsorciu přiznán co největší prostor pro vytváření licenčních podmínek.

4.8

Přístupová práva. V případě přístupových práv (článek 48 až 52) (18) k novým podkladům a výstupům („foreground“) a/nebo existujícím podkladům a výstupům („background“) smluvních partnerů se nejedná o přístupová práva ke všem podkladům a výstupům jednoho smluvního partnera (např. univerzity nebo výzkumného střediska), ale pouze k těm podkladům a výstupům, které se opírají o práci nebo přípravnou práci organizační jednotky/jednotek nebo skupiny/skupin zapojených do příslušného společného projektu a jež jsou pro ostatní účastníky z hlediska vykonání jejich práce v rámci nepřímých akcí nezbytné. Výbor proto vítá článek 48, který umožní tuto skutečnost u každého projektu zvlášť vyjasnit a pomocí pozitivního a/nebo negativního soupisu  (19) stanovit všemi smluvními partnery. Díky pozitivním soupisům se lze navíc vyhnout tomu, že se odhalí existence takového pozadí, jehož důvěryhodnost je třeba zajistit. Aby se zbytečně neodkládalo zahájení projektu, bylo by dobré povolit pro vypracování těchto soupisů lhůtu např. až 6 měsíců od začátku projektu.

4.9

Přístupová práva k podkladům bez poplatků. Výbor má pochybnosti o nařízeních, která mají bez výjimky vyhradit přístup k podkladům bez poplatků. Všeobecně doporučuje poskytnout projektovým partnerům co nejvíce prostoru pro příslušné nejvhodnější dohody. Tak může být např. vhodné vyhradit subjektům provádějícím výzkum a technický rozvoj přístupová práva bez poplatků.

4.9.1

Existující podklady k provádění opatření. Návrh poskytnout subjektům provádějícím výzkum a technický rozvoj přístupová práva k již existujícím podkladům a výstupům vždy bez poplatku, pokud jsou nezbytná k provedení nepřímých opatření, je v zásadě vítán. Přesto může výlučné nařízení tohoto druhu v jednotlivých případech přivést příslušné subjekty do potíží. Výbor proto doporučuje, modifikovat poslední větu článku 50-2 (20).

4.9.2

Existující podklady k využití nových podkladů a výstupů. Návrh poskytnout subjektům provádějícím výzkum a technický rozvoj přístupová práva k již existujícím podkladům a výstupům vždy bez poplatku, pokud jsou nezbytná k využití nových podkladů a výstupů, je však velmi problematický. Již existující podklady a výstupy byly získány vlastními prostředky subjektů provádějících výzkum a technický rozvoj nebo prostředky dřívějších poskytovatelů grantů příp. veřejnými prostředky jednotlivých členských států a podléhají s tím souvisejícím závazkům a podmínkám (21). Pokud by Komisí navrhované nařízení bylo uplatněno, bylo by nebezpečí, že se právě zvláště schopné subjekty provádějící výzkum a technický rozvoj s vysokým potenciálem know-how nebudou moci nebo nebudou chtít zúčastnit, a tím by byli z účasti vyloučeni. Proto Výbor doporučuje článek 51-5 bez náhrady vyškrtnout nebo modifikovat (22).

4.9.3

Hraniční výzkum. Ačkoli se při hraničním výzkumu většinou bude jednat o práce VaV v oblasti základního výzkumu, Výbor již vícekrát poukázal na to, že v mnoha případech (23) jsou hranice mezi základním výzkumem a aplikací plynulé. Proto je možné zde očekávat stejné, výše uvedené negativní dopady. Této situaci je nutné zabránit a zohlednit ji v právních předpisech. Proto Výbor doporučuje článek 52-1 bez náhrady vyškrtnout nebo odpovídajícím způsobem modifikovat (24).

4.9.4

Konkrétní skupiny. V návrhu Komise chybí definice prací pro konkrétní skupiny. Tato otázka by v žádném případě neměla být směšována nebo dokonce ztotožňována s otázkou hraničního výzkumu.

4.10

Svobodná volba nástrojů. Výbor opakuje své doporučení (25), že by projekty neměly být od počátku vázány na určité nástroje, ale „že žadatelé musí mít možnost přizpůsobit nástroje nezbytné optimální struktuře a šíři projektů. Pouze takto bude možné zamezit vzniku projektů, jejichž šíře a struktura jsou cíleně přizpůsobené předepsaným nástrojům a nikoli nejvyšším vědeckým a technickým požadavkům. Nástroje musí sloužit pracovním podmínkám a cílům výzkumu a nikoli naopak.“ V tomto smyslu by měly být i nadále dány k dispozici zejména také Specific Targeted Research Projects (STREPs), neboť jsou velmi vhodné zejména pro účast malých a středních podniků a menších skupin výzkumných pracovníků.

4.11

Zrušení kolektivní finanční odpovědnosti. Výbor vítá, že má dojít ke zrušení zásady kolektivní finanční odpovědnosti; připomíná, že již v příslušných doporučeních (26) k 6. rámcovému programu poukázal na problematiku kolektivní finanční odpovědnosti.

4.11.1

Fond pro rizika. Výbor proto podporuje také fond pro rizika, který byl zřízen, aby pokryl riziko v případě nesplacení případných dlužných částek a kam (článek 38-1) má být vkládáno malé procento z prostředků vyčleněných na podporu nepřímých akcí. Bylo by však žádoucí, aby Komise oznámila plánovaný procentuální rozsah, který je nutno stanovit na základě odhadnutí rizika, při zveřejnění výběrového řízení. Výbor rovněž vítá, že se případné přebytky plánované rezervy zase vrátí do rámcového programu ve formě účelového příjmu.

4.11.2

Osvobození. Výbor však doporučuje, aby všechny výzkumné instituce, jejichž základní financování nese stát (27), byly od tohoto příspěvku (podle článku 38 – 2) osvobozeny bez ohledu na svou právní formu.

4.11.3

Přerušení projektu. Výbor zároveň poukazuje na (v článku 18 – 4) navrhovanou technickou kolektivní finanční odpovědnost projektových partnerů. Podle názoru Výboru musí mít také konsorcium právo rozhodnout o možném přerušení projektu v případě, že z vědeckotechnických důvodů nebo kvůli neočekávaným finančním nákladům již pokračování projektu není smysluplné nebo přijatelné. Články 18 – 4 a 18 – 5 by měly být v tomto smyslu upraveny.

4.12

Programové výbory. Podle návrhu komise mají být programové výbory osvobozeny od úkolu schvalovat projekty navržené na získání podpory. To by ovšem podle názoru Výboru mělo nastat pouze tehdy, když se Komise při výběru projektů bude řídit hlasováním znalců. Jinak by podobně jako při schvalování pracovních programů a přidělování rozpočtu měly příslušné programové výbory i nadále vyjadřovat svůj souhlas. Kompromisním řešením by mohlo být to, že by se po ukončení hodnocení předložil programovému výboru „plán provádění výběrového řízení“ („call implementation plan“), který programový výbor projedná a formálně o něm rozhodne. To by nevedlo k žádné časové prodlevě, protože programový výbor by již nerozhodoval o jednotlivých projektech.

4.13

Grantová dohoda. Příslušný článek 19-8 se vztahuje na chartu pro výzkumné pracovníky a na Kodex chování pro přijímání výzkumných pracovníků. Výbor poukazuje na to, že tato charta má pouze charakter doporučení a proto nesmí být závazná. Dále připomíná, že sice mnohé prvky charty vítá, ale zároveň doporučil ji přepracovat zvláště z důvodu nadměrné regulace a některých nejasných kriterií (28).

4.14

Evropská investiční banka. Výbor vítá návrh (i související navržená pravidla) přidělit Evropské investiční bance grant na pokrytí rizika úvěrů, které slouží výzkumným cílům 7. rámcového programu VTR. Tyto úvěry by měly být použity zejména pro účely demonstrace (např. v oblasti energetického výzkumu a výzkumu v oblasti bezpečnosti).

16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/41

1.1

EHSV vítá návrhy Komise k novým pravidlům pro účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol na provádění Sedmého rámcového programu Evropského společenství pro atomovou energii pro výzkum a odbornou přípravu v oblasti jaderné energie (2007 – 2011) a pro šíření jeho výsledků.

1.2

Cílem návrhů je zjednodušit a zracionalizovat postupy a metody, aby bylo možné konkrétně uskutečňovat Lisabonskou strategii, jak ji přehodnotila Evropská rada v roce 2005 a v březnu 2006, a reagovat na potřeby různých subjektů z oblasti výzkumu a konečných uživatelů. Závěrečné hodnocení úspěchu těchto opatření lze učinit až po stanovení prováděcích pravidel.

1.3

Až do kapitoly III včetně jsou návrhy Komise téměř totožné s návrhy, které byly předloženy pro 7. rámcový program pro výzkum, vývoj a vzdělávání v nenukleární oblasti (1), i když s rozdílným číslováním (2). Výbor odkazuje na příslušné přijaté stanovisko a znovu upozorňuje a zdůrazňuje připomínky, které tam jsou obsaženy (3), a které platí i pro předložený návrh až po kapitolu III včetně.

1.4

Výbor se zejména domnívá, že evropský program jaderné syntézy je třeba považovat za model skutečné integrace úsilí Společenství a úplné koordinace opatření v rámci Evropské dohody o rozvoji v oblasti jaderné syntézy (EFDA) a ve smlouvách o přidružení.

1.4.1

Tento program hraje v oblasti výzkumu energie z jaderné syntézy EU hlavní roli, je uskutečňován díky stálé podpoře ze strany Společenství ve formě finančních prostředků a lidského kapitálu a díky projektu ITER/DEMO (4) je obohacen o značnou environmentální udržitelnost.

1.5

Výbor je přesvědčen, že jaderná energie (5), která se dnes podílí zhruba jednou třetinou na výrobě elektrické energie v Unii (6), přispěje k nezávislosti a k bezpečnosti zásobování energií (7) i k udržitelnosti hospodářské rozvoje v Evropě při dodržení Kjótského protokolu, avšak pouze za předpokladu, že budou uplatňovány stále dokonalejší a účinnější normy o bezpečnosti zpracování odpadů, a že bude možné rozvíjet výzkum a konkurenceschopný evropský průmysl v oblasti jaderné technologie a služeb.

1.6

Výbor považuje úroveň financování Společenství v oblastech výzkumu, odborné přípravy a demonstrace, koordinace a podpory, jakož i sítí excelence a úroveň finančního režimu stanoveného pro výzkum v oblasti jaderné syntézy za adekvátní.

1.6.1

Výbor zdůrazňuje potřebu podporovat výzkum a používání čistých a bezpečných technologií podle požadavků a charakteristik jednotlivých států a doporučuje respektovat rozhodnutí některých členských států, které nepovažují jadernou energii za řešení pro pokrytí jejich budoucí energetické spotřeby a které toto zohledňují ve svých výzkumných programech.

1.7

EHSV vyzdvihuje úlohu akcí na podporu odborné přípravy a stanovených postupů pro profesní rozvoj výzkumných pracovníků a zdůrazňuje, že tyto akce jsou obzvláště důležité pro soukromý sektor, občanskou společnost a pro občany.

1.8

Pro účast na 7. rámcovém programu EURATOM a jeho specifických programech považuje EHSV za důležité zajistit předpisový rámec, který by byl jednoduchý, čitelný, srozumitelný, jasný a průhledný a který by především poskytl jistotu potenciálním účastníkům (zejména menšího rozměru) ohledně zásad a kritérií, kterými se řídí přístup, hodnocení, výběr a znění smluv a řízení projektů.

1.8.1

EHSV lituje, že návrh nařízení tomu ne vždy odpovídá, a v každém případě se domnívá, že účinnost těchto předpisů je třeba kontrolovat nezávislými experty po přiměřeném období, a že monitorovací zpráva má být předložena Radě a Výboru.

1.9

Výbor se domnívá, že využívání a šíření výsledků výzkumu je nezbytné, aby byla dodržena zásada „value for money“ uplatňovaná na daňové poplatníky v EU. Připomíná zde, že je vždy třeba nalézt vhodnou rovnováhu mezi ochranou zájmů Společenství, vnímání i obranných zájmů členských států, práv duševního a průmyslového vlastnictví na jedné straně a neméně důležitými riziky, která by mohla začít hrozit v případě nedostatečného šíření vědeckých a technických informací v tomto odvětví, na straně druhé.

1.9.1

Výbor se dále domnívá, že je nezbytné posílit IPR-HELPDESK za účelem přesné a aktivní podpory pro potenciální účastníky grantových dohod a na podporu odborné přípravy a profesního rozvoje výzkumných pracovníků, jakož i pro přípravu a uzavírání dohod o založení konsorcia.

2.1

EHSV je potěšen, že žádost o vypracování stanoviska obdržel včas, a je si dobře vědom svých výlučných pravomocí v poradních činnostech týkajících se smlouvy EURATOM. EHSV těmto pravomocím přikládá velký význam kvůli mimořádně citlivé povaze jaderné energie pro společnost a kvůli nutnosti informací a odpovídající konzultace.

2.2

Atomová energie totiž představuje mimořádně složitou problematiku, co se týče zapojení občanů, z důvodu značných rizik a problémů při zpracování odpadů, které jsou s ní spojené.

2.2.1

EHSV doufá, že bude zaznamenána snaha o posílení modelů hodnocení služeb a bezpečnosti/spolehlivosti v tomto odvětví prostřednictvím zavedení stálých režimů pro informace, konzultace a odbornou přípravu.

2.2.2

Jedná se o lepší organizování procesu řízení s cílem určit nejvhodnější strategie a reagovat na obavy občanů z atomové energie a jejích dlouhodobých následků.

2.3

Výbor již měl možnost vyjádřit se (8) k řešením předloženým Komisí v oblasti zjednodušení (9) administrativních postupů a snížení souvisejících nákladů v rámci návrhů rozhodnutí o sedmém rámcovém programu EU a sedmém rámcovém programu EURATOM přijatých dne 6. dubna 2005.

2.3.1

Za „rozhodující faktory pro úspěch“ stanovila Komise deset hlavních opatření, jež mají být provedena v zájmu zjednodušení postupů přístupu, účasti a řízení sedmého rámcového programu. K tomuto tématu EHSV uvedl, že „momentální množství vynakládané práce a nákladů na navrhovací a schvalovací řízení je příliš veliké a způsobuje problémy uživatelům z oblasti vědy a průmyslu. Účast na Evropském programu pro výzkum se účastníkům musí vyplatit“ (10) a musí vyvažovat rizika spojená s podáním žádosti.

2.3.2

EHSV rovněž zdůraznil význam záměru „ještě více zapojit malé a střední podniky do procesu výzkumu, vývoje a inovace“ a zdůraznil, že „šance na úspěch těchto malých a středních podniků, které byly kdysi založeny za účelem rozvoje a uvádění na trh nových technicky vyspělých výrobků, závisí na dostatečném vybavení počátečním kapitálem a ‚rizikovým kapitálem‘ (venture-capital)“. „Avšak i zde musí mít postupy realizovatelnou míru přiměřenou malým a středním podnikům.“ (11)

2.3.3

Body uvedené příslušnými útvary Komise v oblasti zjednodušení právních předpisů se týkají:

2.4

Toto nařízení navíc obsahuje nejrůznější změny oproti předchozímu nařízení (12), zejména pokud jde o: cíl návrhu, definice, důvěrnost, hodnocení, výběr a udělování návrhů, formy grantů, náhradu způsobilých nákladů, hranici finančního příspěvku Společenství, rizika konsorcia, šíření, využívání a přístupová práva, specifická pravidla, Evropskou dohodu o rozvoji v oblasti jaderné syntézy, dohodu o mobilitě zaměstnanců.

2.4.1

Pokud jde o části tohoto návrhu, které obsahuje i obdobný návrh k sedmému rámcovému programu Evropského společenství (návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla pro účast podniků, výzkumných středisek a vysokých škol na akcích v rámci sedmého rámcového programu a pro šíření výsledků výzkumu (2007-2013) (13)), odkazuje Výbor na své stanovisko k němu, které se nachází ve fázi přípravy (14).

2.5

Výbor souhlasí se stanoveným maximálním podílem na financování jaderného výzkumu a na odbornou přípravu. Zejména je potěšen možností přejít od maximálního finančního příspěvku ve výši 50 % k příspěvku ve výši 75 % v případě malých a středních podniků, veřejných orgánů, škol a univerzit a výzkumných organizací (15), jakož i skutečností, že koordinační a podpůrné akce a akce na podporu odborné přípravy a profesního rozvoje výzkumných pracovníků mohou dosáhnout 100 % celkových způsobilých nákladů.

2.5.1

Výbor ostatně doporučuje shrnout do tabulky přiložené k návrhu nejrůznější typologie činností a příslušný maximální podíl finančního příspěvku, jakož i eventuální možnosti kumulace (zejména u výzkumných infrastruktur) s jinými typologiemi podpory Společenství (strukturální fondy atd.).

3.1

EHSV považuje za důležité zajistit předpisový rámec pro účast na sedmém rámcovém programu EURATOM a jeho specifických programech, který by byl jednoduchý, čitelný, srozumitelný, jasný a průhledný a byl by přístupný ve všech jazycích Společenství. Tento rámec by měl především poskytnout jistotu potenciálním účastníkům (zejména menšího rozměru) ohledně zásad a kritérií, kterými se řídí dostupnost, podmínky účasti, podávání a hodnocení návrhů projektů, typologie a smluvní závazky, sazby a systémy rozdělení spolufinancování ze strany Společenství, ochrana průmyslového a duševního vlastnictví a využívání a šíření výstupů, s výhradou zvláštních ustanovení o tematické prioritě energie z jaderné syntézy.

3.1.1

Výbor obzvláště doporučuje, aby se v případě nepřímých akcí podle čl. 14 znovu zohlednila výběrová a zadávací kritéria, kromě případných zvláštních kritérií. Všeobecnými kritérii jsou:

3.2

Výbor již zaujal stanovisko k obecným tématům zjednodušení a racionalizace rámcových programů o jaderném výzkumu Společenství, a to ve svých stanoviscích k sedmému rámcovému programu EURATOM a ke dvěma specifickým programům týkajících se jaderné energie (se zvláštním odkazem na výzkum v oblasti energie z jaderné syntézy) a jaderného výzkumu Společného výzkumného střediska. Ve fázi vypracovávání se taktéž nachází stanovisko Výboru k návrhu pravidel pro účast na sedmém rámcovém programu pro nejaderný výzkum Společenství. (16)

3.3

S ohledem na předpisy související s programem EURATOM by Výbor rád trval zejména na potřebě radikálnějšího zjednodušení náležitostí týkajících se podávání návrhů.

3.3.1

Je však potěšen, že společná odpovědnost, kterou svého času stanovoval devátý rámcový program EURATOM a která mohla představovat značnou překážku účasti subjektů malých a středních rozměrů (podniků, univerzit, …), byla z tohoto návrhu odstraněna a nahrazena předběžnou částkou, která by se měla pohybovat kolem 1 % příspěvku Společenství (17) ke krytí nepokrytých rizik konsorcií (článek 37). V oblasti EURATOM může být totiž významná část výzkumných činností svěřena i subjektům malých a středních rozměrů, pro něž tato norma mohla představovat závažnou překážku účasti.

3.4

EHSV vznáší výhrady vůči velkému množství možných výjimek z pravidel pro účast stanovených ve více než 50 navržených článcích i vůči širokým možnostem různých kritérií a nařízení, která by bylo nutno stanovit v pracovních programech, ve specifických programech a ve výzvách k podávání návrhů. Tyto výjimky se týkají především: počtu účastníků a dodatečných podmínek přístupu (článek 11), zásad pro hodnocení a kritérií pro výběr a udělování (čl. 14 odst. 1), výjimek ze zveřejnění výběrového řízení (článek 13), zásad pro hodnocení s možností stanovení zvláštních dodatečných kritérií (čl. 14 odst. 2), finančního příspěvku Společenství pro sítě excelence (čl. 34 odst. 1 a 3).

3.4.1

Obzvláště pokud se týče sítí excelence, Výbor zdůrazňuje svou obavu v souvislosti se stanovením příspěvku formou celkové sumy, protože se může zdát fiktivní a odtažená od reality. Taková situace by mohla škodit rozvoji sítí excelence, které jsou potřebné k dosažení konkrétních cílů programu.

3.5

Výbor zdůrazňuje, že nezbytná flexibilita řízení a definice potřeb jednotlivých akcí by neměla být na úkor srozumitelnosti, jistoty a transparentnosti požadovaných náležitostí účasti, předem stanovených zásad pro hodnocení a kritérií pro výběr a jednoznačného rámce pro navržené financování a spolufinancování.

3.6

Výbor se domnívá, že umožňuje-li grantová dohoda výzkumným konsorciím účastnit se výběrového řízení za účelem provádění určitých prací nebo rozšíření určitých činností, měla by být tato výběrová řízení vypisována v souladu s pravidly určenými Komisí, aby byla zaručena maximální transparentnost a přístup k informacím.

3.7

EHSV vyzdvihuje důležitost ustanovení o sledování programů a nepřímých akcí výzkumu, demonstrace, koordinace a odborné přípravy v oblasti jaderné energie. Pro tyto činnosti a pro řízení veřejných soutěží, hodnocení, výběru a následných smluv a auditu projektů určených k financování rovněž doporučuje určit maximální výši výdajů, jež by souhrnně a celkově neměly přesahovat částku 7 až 10 % veškerých prostředků Společenství určených na sedmý rámcový program EURATOM. To vše má za cíl vyčlenit maximální výši zdrojů pro skutečné primární činnosti v oblasti výzkumu, demonstrace a odborné přípravy a pro dosažení konkrétních výsledků převoditelných na tržní aplikace, což je vlastním cílem rámcového programu Společenství pro výzkum.

3.7.1

V tomto ohledu EHSV doporučuje aby evidování, archivace a správa dat z příslušného sledování byly vloženy do integrované databáze v rámci IDAbc (18).

3.8

Výbor vítá návrhy Komise v souvislosti s formami grantů pro náhradu způsobilých nákladů: paušální částka a financování pevnou sazbou. Doporučuje však vypracovat vhodnější metodologii, i pokud jde o zjednodušení způsobilých nákladů, a přiložit k návrhu nařízení přehled různých možností tak, aby bylo zajištěno jejich snazší porozumění ze strany potenciálních uživatelů.

3.9

Co se týče různých typologií finančního příspěvku Společenství popsaných v článcích 32 a 34, Výbor je doporučuje shrnout do tabulky, která bude tvořit přílohu k návrhu, spolu s příslušným stanoveným maximálním podílem finančního příspěvku a eventuálními možnostmi kumulace (zejména u výzkumných infrastruktur) s podporami ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti, od Evropské investiční banky a z Evropského investičního fondu, aniž by se však opomíjela opatření stanovená v iniciativě Jeremie (19) na usnadnění účasti menších subjektů na sedmém rámcovém programu EURATOM.

3.10

Pokud jde o navržená pravidla pro šíření a využívání a přístupová práva k podkladům a výstupům, Výbor považuje za nezbytné – kromě rozlišování mezi podklady a výstupy a kromě výjimek ve vojenské oblasti a v oblasti bezpečnosti – posílit patentovou poradnu (IPR-HELPDESK), aby byla zaručena včasná a aktivní podpora pro potenciální účastníky grantových dohod (viz čl. 18 odst. 5 a 6, jakož i články 19 a 21) a pro nepřímé akce na podporu odborné přípravy a profesního rozvoje výzkumných pracovníků, jakož i pro přípravu a uzavírání dohod o založení konsorcia, které stanovují dodatečná pravidla (článek 23) pro šíření a využívání výstupu a pro práva duševního vlastnictví.

3.11

Konečně, co se týče tematické oblasti „výzkum v oblasti energie z jaderné syntézy“, Výbor ve dvou zmíněných stanoviscích široce zdůrazňoval význam kontrolované jaderné syntézy, projektu ITER, přípravného programu DEMO a studií o zapojení (20).

3.12

Výbor bere na vědomí, že roční základní výše finančního příspěvku Společenství navržená pro citovanou tematickou oblast po celou dobu trvání sedmého rámcového programu EURATOM by neměla překročit 20 %. EHSV považuje základní roční příspěvek Společenství navržený pro tuto oblast v maximální výši 20 % pro celé období 7. rámcového programu EURATOM za přiměřený. Výbor se domnívá, že je to žádoucí podnět pro to, aby členské státy přispívaly podstatným dílem k dobře koordinovanému programu (viz odstavec 1.4) Společenství, a zajistily tak tento nepostradatelný základ, zakotvení a účast na společném záměru ITER a DEMO. Tento příspěvek je pravděpodobně dostačující pro začátek, ale vyvstává otázka, zda bude dostačující po celé období trvání programu jako podnět pro uspokojující a nezbytný finanční příspěvek ze strany členských států. Výbor proto doporučuje jako preventivní opatření, aby tato sazba byla zvýšena na 25 %, což by ještě stále představovalo polovinu nebo třetinu (s ohledem na čl. 32, odstavec1) částky, kterou by muselo přispívat Společenství. Výbor se dále domnívá, že tento horní limit by měl být používán pravidelně.

3.11.2

Pokud se týče navrhovaného maximálního příspěvku 40 % pro specifické kooperační projekty v rámci dohod o přidružení, s tím, že prioritní podporu obdrží iniciativy ITER/DEMO a iniciativy v souvislosti s dohodou o mobilitě zaměstnanců, se Výbor táže, zda tento příspěvek dlouhodobě postačí, aby byl zaručen žádoucí příspěvek členských států k financování projektů nebo opatření. Výbor odkazuje na článek 52, odstavec 2.

4.1

Výbor si klade otázku, proč bylo v oddíle 2 v pododdíle 1 „Výzvy k podávání návrhů“ zrušeno ustanovení o možnosti, aby těmto výzvám předcházely výzvy k prohlášení zájmu, které by umožnily přesně určit a hodnotit cíle a potřeby akce a zamezit tak zbytečným administrativním nákladům, ať již pro vypracování žádostí, které vůbec nelze zohlednit, nebo pro výběr a žádostí, které hodnotí Komise a nezávislí experti.

4.2

Výzvy k prohlášení zájmu by mohly být zveřejňovány v rámci „proposers information days“ organizovaných za účelem přiblížení a zapojení potenciálních uživatelů z oblasti vědy a průmyslu do definování akce politiky Společenství v oblasti jaderného výzkumu.

4.3

Výbor vyzdvihuje rizika, která by mohla začít hrozit v případě nedostatečného šíření vědeckých a technických informací v odvětví. Výbor uznává, že v tomto ohledu je třeba vyslovit několik výhrad, avšak domnívá se, že není nutné zavírat dveře. To by bylo možné uskutečnit prostřednictvím podrobného technického popisu obsahů a způsobů šíření, který by zohlednil požadavky na bezpečnost a spolehlivost, avšak zaručoval maximální transparentnost.

4.4

Podle EHSV by bylo důležité rozsáhle informovat a šířit pravidla, která upravují jak ověřování existence předpokladů, tak i právního statusu účastníků. Stejně tak by pro všechny subjekty z oblasti výzkumu měla být předem určena některá jasná a srozumitelná pravidla pro zjednodušený postup u dvoustupňového podávání návrhů, kritérií a náležitostí dvou stupňů hodnocení.

4.4.1

Tato pravidla by měla být zpřístupněna nejen hodnotícím odborníkům, nýbrž i navrhovatelům, v souladu s jednoznačnými a jednotnými kritérii a hodnoceními.

4.5

EHSV by kromě toho rád zdůraznil, že je důležité organizovat akce na podporu odborné přípravy a informovanosti o bezpečnosti/spolehlivosti jaderné energie, a to nejen pro výzkumné pracovníky, ale i pro zástupce občanské společnosti a pro všechny občany, jakož i posilovat nástroje a postupy pro vývoj spolehlivých a nezpochybnitelných modelů pro hodnocení spolehlivosti a bezpečnosti atomové energie.

4.6

Pokud jde o využívání výsledků výzkumu, jejich šíření a ochrany průmyslového a duševního vlastnictví, bylo by podle názoru Výboru třeba, aby kromě pravidel a ochranných ustanovení stanovených v návrhu nařízení, v grantových dohodách, v dohodách o založení konsorcia, v článku 24 a v dalších ustanoveních smlouvy EURATOM  (21) , ve smlouvách o přidružení, v Evropské dohodě o rozvoji v oblasti jaderné syntézy, ve Společném evropském podniku pro ITER a příslušných mezinárodních dohodách, jakož i konečně ve vícestranných dohodách jako je dohoda o mobilitě zaměstnanců bylo stanoveno co největší šíření přepracované „příručky pro navrhovatele IPR-EURATOM“, která by jasným a transparentním způsobem shrnula závazky a příležitosti pro potenciální účastníky činností výzkumu, demonstrace, odborné přípravy a vývoje sedmého rámcového programu EURATOM.

16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/46

1.1

Co se týče odvětví trampové dopravy a kabotáže, EHSV schvaluje navrhované rozšíření procesních pravidel týkajících se hospodářské soutěže v nařízení č. 1/2003 (1) o odvětví trampové dopravy a kabotáže. Oceňuje pokračující diskuse mezi Komisí a odvětvím námořní dopravy na téma použití článků 81 a 82 na trampovou dopravu. Nebudou-li v odvětví trampové dopravy zaznamenány stížnosti a právní precedenty, budou požadovány další informace o jeho fungování a dohodách. EHSV proto vítá iniciativu Komise zahájit studii o hospodářské a právní povaze odvětví trampové dopravy. Z důvodu zajištění právní jistoty EHSV naléhavě vybízí Komisi, aby poskytla pokyny (před zrušením vynětí z působnosti nařízení č. 1/2003) k vlastnímu hodnocení slučitelnosti různých forem dohod o spolupráci v odvětví trampové dopravy s právem Společenství upravujícím podmínky hospodářské soutěže.

1.2

Pokud se jedná o liniovou dopravu, EHSV bere na vědomí návrh Komise na zrušení blokové výjimky z pravidel hospodářské soutěže podle Smlouvy o založení ES pro konference liniové dopravy s tím, že již nejsou naplněny čtyři kumulativní podmínky podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy. Komise se domnívá, že zrušení povede ke snížení nákladů na dopravu a zachování spolehlivosti služeb ve všech oblastech obchodu. EHSV nadále klade otázku, zda bude navrhované zrušení mít udržitelný účinek.

1.3

EHSV doporučuje Komisi, aby před zrušením blokové výjimky pro konference pravidelné námořní dopravy vzala kromě faktorů ryze spjatých s hospodářskou soutěží v potaz také aspekt bezpečnosti (ztráta kvalitního zasilatelství jako výsledek rušení registrace pod vlajkou EU).

1.4

EHSV doporučuje Komisi, aby před zrušením blokové výjimky pro konference pravidelné námořní dopravy vzala kromě faktorů úzce spjatých s hospodářskou soutěží v potaz také otázku lidských zdrojů (dopad na zaměstnanost evropských námořníků).

1.5

EHSV bere na vědomí záměr Komise vydat příslušné pokyny k hospodářské soutěži v námořním odvětví s cílem usnadnit přechod na plně soutěžní režim. Komise hodlá vyhlásit tyto pokyny koncem roku 2007. Před tímto vyhlášením Komise v září roku 2006 – jakožto přechodné opatření v rámci přípravy pokynů – zveřejní dokument o liniové dopravě. EHSV vyzývá Komisi, aby pokyny vypracovala v úzké spolupráci se zúčastněnými stranami a o průběhu informovala příslušné instituce EU.

1.6

Návrh Komise je výsledkem přezkumu, jenž byl zahájen v roce 2003 a do nějž se zapojily všechny příslušné instituce EU a zúčastněné strany. Komise uzavřela smlouvy na vypracování tří studií nezávislými poradci o otázkách spojených se zrušením režimu blokové výjimky pro konference, jejichž závěry jsou zveřejněny na internetových stránkách generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž.

1.7

EHSV rovněž vzal na vědomí skutečnost, že návrh Komise na zrušení blokové výjimky pro liniovou dopravu je založen pouze na článku 83 Smlouvy (pravidla hospodářské soutěže), zatímco právním základem nařízení č. 4056/86 byly článek 83 (pravidla hospodářské soutěže) v kombinaci s čl. 80 odst. 2 (dopravní politika) Smlouvy. EHSV by dále ocenil informace právního oddělení Evropského parlamentu o tom, zda jsou ustanovení týkající se dopravy doplňkovými ustanoveními k ustanovením týkajícím se hospodářské soutěže a zda právní oddělení EP nadále zastává svůj názor na tento dvojí právní základ jako ve svém předchozím stanovisku (2).

1.8

EHSV se do budoucna obává možných kolizí práva v důsledku právních nástrojů jiných jurisdikcí, a proto naléhavě vyzývá Komisi k navržení takového ustanovení v rámci pokynů, jež by řešilo tyto problémy. Toto ustanovení o konzultacích sníží neshody na minimum a přinese vzájemně přijatelná mezinárodní řešení.

1.9

EHSV bere na vědomí, že Komise uznává, že právo hospodářské soutěže se neuplatňuje stejným způsobem ve všech právních řádech stejně na světě a že existují rozdílnosti. Komise též uznává rostoucí význam mezinárodní spolupráce mezi donucovacími orgány působícími v oblasti hospodářské soutěže.

1.10

EHSV vítá skutečnost, že Komise sleduje duální politiku rozvoje posílené bilaterální spolupráce s hlavními obchodními partnery EU a průzkumu způsobů, jak rozšířit multilaterální spolupráci v oblasti hospodářské soutěže. EHSV proto vyzývá Komisi ke zrychlení úsilí zabezpečit, aby taková spolupráce a dialog napomohly identifikaci potenciálních problémů vyplývajících ze zrušení nařízení č. 4056/86 v EU a konstruktivnímu řešení těchto problémů, čímž budou respektovány vzájemné odlišnosti právních systémů. Konsistence přístupu ke službám liniové přepravy mezi různými zeměmi je totiž nezbytným předpokladem mezinárodního obchodu.

1.11

EHSV vyzývá Komisi, aby při přípravě pokynů pro hospodářskou soutěž v odvětví námořní dopravy zohlednila výsledky dialogu a spolupráce mezi Komisí a jejími hlavními obchodními partnery.

1.12

EHSV uznává, že následující prvky jsou uvedeny v důvodové zprávě návrhu Komise, a trvá na tom, aby byly zohledněny při přípravě pokynů pro hospodářskou soutěž v odvětví námořní dopravy:

1.13

EHSV se domnívá, že Komise by před zrušením nařízení č. 4056/86 měla zohlednit také zájmy malých a středních podniků. Malé a střední podniky jsou páteří hospodářství EU a hrají významnou roli v kontextu revidované Lisabonské strategie. Trhy by měly zůstat otevřené současné i potenciální hospodářské soutěži včetně malých a středních provozovatelů lodní dopravy.

1.14

EHSV trvá na tom, že přes možné pozitivní dopady konsolidace na průmysl EU (zvýšení účinnosti, úspory z rozsahu, snížení nákladů) je třeba zachovávat opatrnost, aby konsolidace – jež může následovat po zrušení nařízení č. 4056/86 – nevedla ke snížení počtu hráčů na příslušných trzích, tj. k menší konkurenci.

1.15

Pro tento nový režim vyzývá EHSV dvě zúčastněné strany na evropské úrovni – dopravce a zasilatele – k účasti na diskusích o otázkách společného zájmu a významu.

2.1.1

Námořní doprava je klíčová v rozvoji hospodářství EU, neboť námořní doprava převáží 90 % jejího zahraničního obchodu a 43 % obchodu uvnitř EU. Námořní doprava je už od starověku mezinárodní a globalizovanou činností. V podstatě je poskytována na základě dvou typů služeb: liniové a trampové, jež se podobají autobusové dopravě a taxislužbě na mořích. Flotila EU představuje 25 % světové flotily, přičemž majitelé lodí v EU kontrolují více než 40 % světové flotily. Dalších 40 % patří zemím Tichomořské pánve. Námořní doprava EU a její zákazníci (pronajímatelé/zasilatelé) provozují své služby ve vysoce konkurenčním prostředí na zámořských a evropských trzích.

2.1.2

Nařízením č. 4056/86 se stanoví prováděcí pravidla hospodářské soutěže (uvedená v článcích 81 a 82 Smlouvy) pro odvětví pravidelné námořní dopravy s počátkem či cílem v přístavech Společenství. Trampová doprava však byla z působnosti nařízení č. 4056/86 vyloučena. Nařízení původně plnilo dvě funkce. Obsahovalo procesní ustanovení k uplatnění pravidel ES týkajících se hospodářské soutěže v odvětví námořní dopravy. Tato funkce je po dni 1. května 2004 nadbytečná, protože pro liniovou dopravu začala platit obecná prováděcí pravidla hospodářské soutěže obsažená v nařízení č. 1/2003. Nařízení č. 1/2003 se však nepoužívá pro kabotáž a mezinárodní trampovou dopravu. Zadruhé, nařízení č. 4056/86 vymezuje určitá konkrétní hmotněprávní soutěžní ustanovení v námořním odvětví a především stanoví blokovou výjimku pro konference pravidelné námořní dopravy, která konferencím za určitých podmínek dovoluje určovat ceny a regulovat kapacitu.

2.2.1

Trh v odvětví pravidelné námořní dopravy se od přijetí nařízení č. 4056/86 změnil zásadním způsobem. Pokračující trend využívat při dopravě kontejnery vedl ke zvýšení počtu a velikosti celolodních kontejnerových plavidel a k růstu významu světových sítí námořních tras jako reakci na změny v globálních obchodních vzorcích. To přispělo k popularitě nových provozních ujednání, poklesu důležitosti liniových konferencí a ke značnému nárůstu silných členů jiných konferencí. V jiných částech světa změnilo zavedení zákona o reformě oceánského zasilatelství (Ocean Shipping Reform Act – OSRA) z r. 1999 pravidla pro konference provozující své služby v oblastech obchodu USA povolením smluv o poskytování služeb. Dnes působí globální linioví dopravci hlavně v oblastech obchodu mezi východem a západem i na ose sever-jih, zatímco malí a střední dopravci operují především v oblastech obchodu mezi severem a jihem a v rámci evropských krátkých námořních cest.

2.2.2

Cílem Úmluvy OSN o Kodexu jednání liniových konferencí přijaté Konferencí OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) byla původně regulace systému liniových konferencí v oblastech obchodu mezi rozvinutými a rozvíjejícími se zeměmi (3). Třináct členských států EU spolu s Norskem Liniový kodex ratifikovalo nebo schválilo nebo k němu tyto státy přistoupily, Malta jej podepsala, avšak neratifikovala. Odkazuje se na něj (4) v několika dohodách EU s třetími zeměmi a v acquis communautaire (nařízení č. 954/79, 4055/86, 4056/86, 4058/86). Navzdory své praktické právní nadbytečnosti pro hlubinné liniové oblasti obchodu kodex UNCTAD nadále existuje.

2.2.3

Uživatelé dopravy (zasilatelé a odesilatelé nákladu) systematicky přezkoumali systém konferencí a dospěli k názoru, že neposkytuje přiměřené, účinné a spolehlivé služby vyhovující jejich potřebám. Zvláště ESC (5) se domnívá, že zrušení blokové výjimky pro konference umožní lepší partnerství mezi zákazníky a poskytovateli zaměřená na logistická řešení, jež podnikům v EU napomohou obstát v mezinárodní konkurenci. Podobně zákazníci získají výhodu o něco nižších cen, až poklesnou sazby za výrobky směřující do EU. Majitelé lodí jsou naopak toho názoru, že liniové konference přispěly ke stabilitě služeb a že režim konferencí jim napomohl – jak v globálním, tak v regionálním měřítku – vyrovnat se s výkyvy (ať už sezónními či zeměpisnými nebo v důsledku klimatických podmínek) ve většině oblastí obchodu. Globální dopravci (členové ELAA (6)) a ESC mezitím zahájili mezitím dialog s Komisí a nabídli svoji asistenci při vývoji alternativního systému, jenž je v souladu s pravidly EU týkajícími se hospodářské soutěže.

2.2.4

V roce 2003 Komise zahájila přezkum nařízení č. 4056/86 s cílem určit, zda by bylo možné dosáhnout spolehlivých námořních služeb méně omezujícími prostředky, než jakými jsou průřezové určovaní cen a regulace kapacity. Za tím účelem Komise v březnu 2003 vydala konzultační dokument a v prosinci 2003 uspořádala veřejné slyšení s příslušnými zúčastněnými stranami. Komise dále vydala konzultační dokument v červnu 2004 a bílou knihu v říjnu roku 2004, po nichž následovaly rozsáhlé konzultace se zainteresovanými zúčastněnými stranami. Evropský parlament (1. prosince 2005) (7) a EHSV (16. prosince 2004) (8) vydaly svá stanoviska k bílé knize a shodly se, že přezkum bude vhodnější cestou než zrušení. V prosinci 2005 Komise nakonec vydala návrh nařízení, kterým se zrušuje nařízení č. 4056/86.

2.3.1

Ačkoli téměř 80 % veškeré světové námořní dopravy suchých a kapalných hromadných komodit je provozováno trampovým způsobem, pro většinu lidí je toto rozsáhlé odvětví terra incognita. Základními rysy trampové dopravy jsou: celosvětový konkurenční trh, téměř dokonalý model hospodářské soutěže, proměnlivá a nepředvídatelná poptávka, množství malých podnikajících společností, globální obchodní vzorce, snadný vstup na trh a jeho opuštění, vysoká nákladová účinnost, schopnost pružné reakce na rozvoj trhů a potřeb zasilatelů. Trh s trampovými službami je velmi roztříštěný a celkově funguje ke spokojenosti pronajímatelů a zasilatelů bez vážnějších problémů s pravidly hospodářské soutěže, ať už v mezinárodním měřítku, nebo v rámci EU. Nedostatek stížností v tomto odvětví je dalším důkazem o jeho vysoce konkurenční a uspokojivé povaze. Vzhledem k výše uvedenému nařízení č. 4056/86 stanoví, že trampová námořní doprava je činností vyňatou z jeho rozsahu působnosti. Pro toto odvětví platí přímo články 81-82 Smlouvy. Nařízení č. 1/2003 (procesní pravidla týkající se hospodářské soutěže) se navíc nepoužívá pro kabotáž a mezinárodní trampovou dopravu.

2.4.1

Vzhledem ke změnám struktury trhu a průmyslu od roku 1986 došla Evropská komise k závěru, že již nejsou naplněny čtyři kumulativní podmínky pro udělení blokové výjimky pro liniové konference podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy o ES. Z tohoto důvodu Komise navrhla zrušit nařízení č. 4056/86 v celém rozsahu a zrušit především blokovou výjimku pro liniové konference (články 3 až 8, 13 a 26). V souladu s celkovou politikou ES snížit množství právních předpisů Společenství se zároveň zrušují některá ustanovení, jež jsou považována za nadbytečná (články 2 a 9). Komise se domnívá, že takové zrušení povede ke snížení nákladů na dopravu a zachování spolehlivosti služeb ve všech oblastech obchodu.

2.4.2

Před zrušením blokové výjimky pro liniové konference hodlá Komise vydat pokyny k hospodářské soutěži v námořním odvětví s cílem usnadnit přechod na plně soutěžní režim. Komise hodlá vyhlásit tyto pokyny koncem roku 2007. Před tímto vyhlášením Komise v září roku 2006 – jakožto přechodné opatření v rámci přípravy pokynů – zveřejní dokument o liniové dopravě.

2.4.3

Návrh Komise na zrušení nařízení Rady č. 4056/86 také zahrnuje návrh na změnu nařízení č. 1/2003 s cílem zahrnout do jeho působnosti kabotáž a mezinárodní trampovou dopravu.

3.1

EHSV se domnívá, že tato problematika zasluhuje vyrovnaný přístup, v němž budou zohledněny následující faktory: přínosy hospodářské soutěže ke konkurenceschopnosti průmyslu EU, měnící se vzorce světového obchodu a jejich účinky na poskytování dopravních služeb, dopady na mezinárodní dopravu pro hlavní obchodní partnery EU i pro rozvíjející se země, názory globálních zasilatelů a dopravců a názory malých a středních dopravců a zasilatelů.

3.2.1

Odvětví trampové dopravy působí na globálním trhu za podmínek dokonalé hospodářské soutěže. Jedinečnou povahu odvětví trampové dopravy, na níž se shodují profesionální provozovatelé i akademikové, uznala také EU ve svém nařízení č. 4056/86. EHSV chápe potřebu zahrnout toto odvětví do působnosti procesních pravidel hospodářské soutěže dle nařízení č. 1/2003, a proto schvaluje navrhovaný přístup. EHSV vítá iniciativu Komise zahájit studii o hospodářské a právní povaze odvětví trampové dopravy. Z důvodu zajištění právní jistoty EHSV naléhavě vybízí Komisi, aby poskytla pokyny (před zrušením vynětí z působnosti nařízení č. 1/2003) k vlastnímu hodnocení slučitelnosti různých forem dohod o spolupráci v odvětví trampové dopravy s právem Společenství upravujícím podmínky hospodářské soutěže. Absence stížností a právních precedentů v odvětví trampové dopravy jsou důkazem o jeho fungování v podmínkách dokonalé hospodářské soutěže. Vzhledem k potřebě právních měřítek pro vlastní hodnocení slučitelnosti s pravidly ES pro hospodářskou soutěž budou požadovány další informace o fungování tohoto odvětví a jeho dohodách. EHSV dále oceňuje pokračující diskuse mezi Komisí a odvětvím námořní dopravy na téma použití článků 81 a 82 na trampovou dopravu.

3.2.2

Co se týče námořní kabotáže, souhlasí EHSV s navrhovaným přístupem, tj. zahrnutím kabotáže do rozsahu působnosti procesních pravidel dle nařízení č. 1/2003. Převážná většina dohod uzavřených v tomto odvětví neovlivní vnitřní obchod v EU ani nezpůsobí omezení hospodářské soutěže.

3.2.3

Vzhledem k výše uvedenému EHSV souhlasí s navrhovaným budoucím přístupem Komise k odvětví trampové dopravy a kabotáže.

3.3.1

Pokud se jedná o liniovou dopravu, EHSV bere na vědomí návrh Komise na zrušení blokové výjimky z pravidel hospodářské soutěže podle Smlouvy o založení ES pro konference liniové dopravy s tím, že již nejsou naplněny čtyři kumulativní podmínky podle čl. 81 odst. 3 Smlouvy. Komise se domnívá, že takové zrušení povede ke snížení nákladů na dopravu a zachová spolehlivost služeb ve všech oblastech obchodu. EHSV nadále klade otázku, zda bude navrhované zrušení mít udržitelný účinek.

3.3.2

EHSV bere na vědomí záměr Komise vydat příslušné pokyny k hospodářské soutěži v námořním odvětví s cílem usnadnit přechod na plně soutěžní režim. EHSV vyzývá Komisi, aby pokyny vypracovala v úzké spolupráci se zúčastněnými stranami a o průběhu informovala příslušné instituce EU.

3.3.3

Návrh Komise je výsledkem přezkumu, jenž byl zahájen v roce 2003 a do nějž se zapojily všechny příslušné instituce EU a zúčastněné strany. Komise uzavřela smlouvy na vypracování tří studií nezávislými poradci o otázkách spojených se zrušením režimu blokové výjimky pro konference, jejichž závěry jsou zveřejněny na internetových stránkách generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž.

3.3.4

EHSV rovněž vzal na vědomí skutečnost, že návrh Komise na zrušení blokové výjimky pro liniovou dopravu je založen pouze na článku 83 Smlouvy (pravidla hospodářské soutěže), zatímco právním základem nařízení č. 4056/86 byly článek 83 (pravidla hospodářské soutěže) v kombinaci s čl. 80 odst. 2 (dopravní politika) Smlouvy.

3.3.5

EHSV bere na vědomí, že Komise uznává, že právo hospodářské soutěže se neuplatňuje stejným způsobem ve všech právních řádech stejně na světě a že existují rozdílnosti. Komise též uznává rostoucí význam mezinárodní spolupráce mezi donucovacími orgány působícími v oblasti hospodářské soutěže.

3.3.6

EHSV vítá skutečnost, že Komise sleduje duální politiku rozvoje posílené bilaterální spolupráce s hlavními obchodními partnery EU a průzkumu způsobů, jak rozšířit multilaterální spolupráci v oblasti hospodářské soutěže. EHSV proto vyzývá Komisi ke zrychlení úsilí zabezpečit, aby taková spolupráce a dialog napomohly identifikaci potenciálních problémů vyplývajících ze zrušení nařízení č. 4056/86 v EU a konstruktivnímu řešení těchto problémů, čímž budou respektovány vzájemné odlišnosti systémů/pravomocí. Konsistence přístupu ke službám liniové přepravy mezi různými zeměmi je totiž nezbytným předpokladem mezinárodního obchodu.

3.3.7

EHSV vyzývá Komisi, aby při přípravě pokynů pro hospodářskou soutěž v odvětví námořní dopravy zohlednila výsledky dialogu a spolupráce mezi Komisí a jejími hlavními obchodními partnery.

3.3.8

EHSV uznává, že následující prvky jsou uvedeny v důvodové zprávě návrhu Komise, a trvá na tom, aby byly zohledněny při přípravě pokynů pro hospodářskou soutěž v odvětví námořní dopravy:

3.3.9

EHSV doporučuje komisi, aby před zrušením blokové výjimky pro konference pravidelné námořní dopravy vzala kromě faktorů úzce spjatých s hospodářskou soutěží v potaz také otázku lidského prvku (dopad na zaměstnanost evropských námořníků). EHSV dále žádá Komisi, aby zhodnotila rozsah tohoto dopadu, zejména formou konzultace Výboru pro odvětvový sociální dialog o námořní dopravě.

3.3.10

EHSV doporučuje Komisi, aby před zrušením blokové výjimky pro konference pravidelné námořní dopravy vzala kromě faktorů ryze spjatých s hospodářskou soutěží v potaz také aspekt bezpečnosti (ztráta kvalitního zasilatelství jako výsledek rušení registrace pod vlajkou EU).

3.3.11

EHSV se domnívá, že Komise by před zrušením nařízení č. 4056/86 měla zohlednit také zájmy malých a středních podniků. Malé a střední podniky „jsou páteří hospodářství EU“ a hrají významnou roli v kontextu revidované Lisabonské strategie. Trhy by měly zůstat otevřené současné i potenciální hospodářské soutěži včetně malých a středních provozovatelů lodní dopravy a zasilatelů.

3.3.12

EHSV trvá na tom, že přes možné pozitivní dopady konsolidace na průmysl EU (zvýšení účinnosti, úspory z rozsahu, snížení nákladů) je třeba zachovávat opatrnost, aby konsolidace – jež může následovat po zrušení nařízení č. 4056/86 – nevedla ke snížení počtu hráčů na příslušných trzích, tj. k menší konkurenci.

3.3.13

Pro tento nový režim vyzývá EHSV dvě zúčastněné strany na evropské úrovni – dopravce a zasilatele – k účasti na diskusích o otázkách společného zájmu a významu.

4.1.1

EHSV poznamenává, že nařízení č. 4056/86 má dvojí právní základ (čl. 80 odst. 2, články 81 až 82 o dopravních politikách a článek 83 a hospodářské soutěži), zatímco v návrhu je uveden pouze jeden (články 81 až 82). EHSV dále bere na vědomí, že jediný právní základ má podporu právního oddělení Rady. EHSV by rád od právního oddělení Evropského parlamentu získal informaci o tom, zda jsou ustanovení týkající se dopravy doplňkovými ustanoveními k ustanovením týkajícím se hospodářské soutěže a zda právní oddělení EP nadále zastává svůj názor na tento dvojí právní základ jako ve svém předchozím stanovisku (z prosince 2005).

4.2.1

Komise navrhuje zrušit článek 9 nařízení č. 4056/86, neboť nezastává názor, že by zrušením blokové výjimky pro liniové konference vzniklo nebezpečí mezinárodní kolize práva. Komise argumentuje, že ke kolizi právních předpisů by došlo pouze tehdy, pokud by jedna pravomoc zakazovala něco, co by druhá pravomoc vyžadovala. Komisi není známa žádná jurisdikce, která by takový závazek ukládala provozovatelům námořní dopravy.

4.2.2

EHSV se do budoucna obává možných kolizí práva v důsledku právních nástrojů jiných jurisdikcí, a proto naléhavě vyzývá Komisi k navržení takového ustanovení v rámci pokynů, jež by řešilo tyto problémy. Toto ustanovení o konzultacích sníží neshody na minimum a přinese vzájemně přijatelná mezinárodní řešení.

16.12.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 309/51

1.1

Palubním průvodčím by měla být vydávána osvědčení nebo licence příslušným úřadem, aby bylo zajištěno správné plnění jejich funkce (bezpečnost, ochrana, zdravotnická hlediska, zacházení s cestujícími atd.) i technická kvalifikace pro každý typ letadla, na kterém mají pracovat.

1.2

Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA) by měla důkladně zvážit situaci, než dodavatelům vybavení poskytne nezávislost ve schvalování konstrukce součástí vybavení nezávisle na agentuře EASA a výrobcích letadel.

1.3

Aby mohly létat do vzdušného prostoru EU nebo jím prolétávat, musí mimoevropské letecké společnosti získat osvědčení EASA.

1.4

Je zapotřebí, aby jediný úřad stanovoval pravidla, a tímto úřadem musí být EASA. To umožní budoucí harmonizaci letištních nařízení a mělo by to co nejúčinněji zabránit narušení hospodářské soutěže letišť v EU a mimo ni. EASA musí být posílena a musí získat širší pravomoci, obdobné jako má Evropská konference civilního letectví (ECAC).