24.8.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 218/19

(1)

Dopisem ze dne 16. července 2010 (dokument č. 565828) podnik Míla ehf. (dále jen „podnik Míla“ nebo „stěžovatel“) podal Kontrolnímu úřadu ESVO (dále jen „Kontrolní úřad“) stížnost, která se týkala údajné protiprávní státní podpory poskytnuté ministerstvem zahraničních věcí Islandu ve formě nájmu za účelem používání a provozování dvou optických vláken, která byla původně provozována jménem Organizace Severoatlantické smlouvy („NATO“). Na základě svého šetření Kontrolní úřad dne 21. listopadu 2012 přijal rozhodnutí č. 410/12/KOL, v němž dospěl k závěru, že nájem sjednaný dne 1. února 2010 mezi Obrannou agenturou Ministerstva zahraničních věcí Islandské republiky a podnikem Og fjarskipti hf. (v současné době Fjarskipti hf., dále též „Vodafone Iceland“ nebo „Vodafone“) (2) za účelem používání a provozu optického vlákna nezahrnuje státní podporu ve smyslu článku 61 Dohody o EHP (3).

(2)

Dne 19. února 2013 podal podnik Míla k Soudnímu dvoru ESVO žalobu na neplatnost rozhodnutí č. 410/12/KOL. Soudní dvůr ESVO rozsudkem ze dne 27. ledna 2014 ve věci E-1/13 rozhodnutí Kontrolního úřadu zrušil (4).

(3)

Dne 16. července 2014 přijal Kontrolní úřad rozhodnutí č. 299/14/KOL o zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle části I čl. 1 odst. 2 protokolu 3 a vyzval islandské orgány a zainteresované strany, aby předložily své připomínky.

(4)

Kontrolní úřad obdržel připomínky od islandských orgánů (dokumenty č. 722921–722923), jakož i připomínky třetích stran, a to od podniku Míla (dokument č. 729699), podniku Vodafone (dokument č. 723556) a soukromé osoby (dokument č. 729917). Připomínky třetích stran byly předány islandským orgánům, které se k nim vyjádřily (dokumenty č. 744468–744471 a 753302–753303).

(5)

Dne 15. srpna 2007 islandská vláda plně převzala činnost Radarové agentury (Ratsjárstofnun) (5), která byla do té doby provozována pod záštitou orgánů USA. Radarová agentura dříve provozovala tři optická vlákna v optickém kabelu dlouhém přibližně 1 850 km, složeném z osmi vláken a vedeném kolem Islandu a jeho severozápadního regionu (6). Tím se islandské vládě naskytla příležitost využít jedno nebo více z těchto tří vláken jinak.

(6)

Islandské orgány se rozhodly využít jedno z vláken pro islandský systém protivzdušné obrany a pro zabezpečené vládní telekomunikace. Dále rozhodly, že státní obchodní centrum (Ríkiskaup) by mělo uspořádat nabídkové řízení na používání a provozování zbývajících dvou vláken (7).

(7)

Podrobnosti ohledně výzvy k podání nabídky byly stanoveny v popisu projektu, který vypracovalo státní obchodní centrum (8). Podle tohoto dokumentu státní obchodní centrum jménem oddělení obrany Ministerstva zahraničních věcí vyzvalo k podání nabídky na používání a provoz dvou ze tří optických vláken, která měla být pronajata dvěma nespřízněným stranám, se záměrem sjednat nájem na dobu deseti let.

(8)

Podle dokumentace k nabídkovému řízení je optický kabel přibližně 1 850 km dlouhý, leží neporušený mezi stávajícími 16 koncovými body (k datu nabídkového řízení) a na cestě kolem Islandu prochází telefonními ústřednami a jinými telekomunikačními zařízeními. Telefonní ústředny a jiná telekomunikační zařízení jsou většinou ve vlastnictví a pod dohledem podniku Míla. Podle bodu 2.3 dokumentace k nabídkovému řízení nebude navrhovaný nájem zahrnovat žádné prostředky pro vybavení nájemce. Nájemce bude odpovědný za získání nezbytných prostředků pro své vybavení nebo jakýchkoli jiných prostředků potřebných pro používání vláken. Nájemce je tedy odpovědný za zajištění přístupu k prostředkům a koncovým bodům, kde hodlá k vláknu připojit své vybavení. V případě, že nájemce potřebuje získat nebo si pronajmout prostředky pro své vybavení, další spoje nebo jiné položky, ponese příslušné náklady. Nájemce je odpovědný za veškerou komunikaci s vlastníky prostředků, pronajímatel není zprostředkovatelem ani poskytovatelem žádných prostředků a nezaručuje, že nájemce bude mít přístup k prostředkům ve sdružovacích bodech či jinde. Nájemce může přidat nové koncové body optického vlákna, to však musí být učiněno po konzultaci s pronajímatelem a ostatními spoluvlastníky vlákna. Nájemce ponese veškeré náklady spojené s přidáním nových koncových bodů. Jsou stanoveny podrobné požadavky na zajištění, aby jakýkoli přístup ke kabelu ze strany nájemce a doplňování koncových bodů byly pečlivě připraveny a odborně provedeny, aby bylo zajištěno nepřerušené užívání kabelu ostatními uživateli.

(9)

Pokud jde o nájemné, výzva k podání nabídky stanovila minimální nájemné ve výši 19 000 000 ISK ročně za každé vlákno, aby bylo zajištěno pokrytí nákladů na provoz a údržbu optických vláken (9). Datum uzavírky pro podávání nabídek a pro otevření nabídek bylo stanoveno na den 19. června 2008.

(10)

Posouzení nabídek bylo založeno na těchto kritériích:

Tabulka č. 1

Kritéria v nabídkovém řízení

(11)

Výsledkem nabídkového řízení bylo pět nabídek od čtyř nezávislých podniků, jak je shrnuto v tabulce č. 2. Dvě nabídky byly variantní:

Tabulka č. 2

Nabídky obdržené v nabídkovém řízení

(12)

Hodnocení obdržených nabídek provedlo státní obchodní centrum na základě posouzení provedeného nezávislou poradenskou společností Mannvit. Podle informací poskytnutých státním obchodním centrem a společností Mannvit bylo zjištěno, že všechny čtyři podniky, které podaly nabídky, splňují požadavky na technickou kapacitu k realizaci projektu, jakož i obecné požadavky stanovené ve výzvě k podání nabídky ohledně osobní a finanční situace uchazečů o projekt. Společnost Mannvit nicméně vyjádřila výhradu k návrhu podniku Hringiðan. Podle tohoto návrhu by projekt měl být realizován podnikem, který Hringiðan založí. Společnost Mannvit nepovažovala za možné posoudit kapacitu – finanční i technickou – tohoto podniku, který v té době nebyl založen. Podle podmínek nabídkového řízení proto mohla být nabídka podniku Hringiðan vyloučena. Společnost Mannvit provedla simulaci účinku vyloučení nabídky podniku Hringiðan na výsledek nabídkového řízení, nezjistila však žádný dopad, neboť nabídka podniku Hringiðan nebyla mezi dvěma nejlépe hodnocenými nabídkami, a proto byla v každém případě neúspěšná.

(13)

Jak je uvedeno v tabulce č. 2, dva podniky, které na základě kritérií pro výběr získaly nejvyšší hodnocení, byly Fjarski ehf. (92,18 bodu) a Vodafone (89,67 bodu). S těmito dvěma podniky byla zahájena jednání. Kvůli finanční krizi na Islandu, která se začala projevovat na podzim roku 2008, byla jednání zahájena až ke konci roku 2009 a byla dokončena počátkem roku 2010. Podnik Fjarski ehf. se však rozhodl od projektu odstoupit. Nájemní smlouva byla tedy sjednána s podnikem Vodafone a pouze pro jedno ze dvou vláken.

(14)

Smlouva, která byla uzavřena dne 1. února 2010 mezi podnikem Vodafone a islandskou Obrannou agenturou („Varnarmálastofnun“), se týká používání jednoho optického vlákna z osmivláknového optického kabelu, který je dlouhý přibližně 1 850 km a vede kolem Islandu. Roční nájemné je stanoveno na 19 150 000 ISK (bez DPH) a je indexováno podle indexu stavebních nákladů od června 2008. Doba platnosti smlouvy je deset let.

(15)

Smlouva uvádí, že dotčené vlákno bylo evidováno v inventárním soupisu NATO. Podle článku 16 zákona č. 34/2008 o obraně byl pronajímatel oprávněn jménem státu a NATO uzavřít smlouvu o pronájmu týkající se používání těchto prostředků. Nicméně s ohledem na mezinárodní závazky Islandu bylo nutno do smlouvy zapracovat ustanovení, které umožňuje pronajímateli převzít uvedené prostředky bez výpovědní doby v době války. Příslušná ustanovení jsou obsažena v článku 8 smlouvy.

(16)

Smlouva přebírá ustanovení z dokumentace k nabídkovému řízení v tom smyslu, že nezahrnuje žádné prostředky pro vybavení nájemce. Nájemce bude odpovědný za získání nezbytných prostředků pro své vybavení nebo jakýchkoli jiných prostředků potřebných k tomu, aby mohl vlákna využívat. Nájemce je tedy odpovědný za zajištění přístupu k prostředkům a sdružovacím bodům, kde hodlá k vláknu připojit své vybavení. V případě, že nájemce potřebuje získat nebo si pronajmout prostředky pro své vybavení, další spoje nebo jiné položky, ponese příslušné náklady. Nájemce odpovídá za veškerou komunikaci s vlastníky kabelu nebo prostředků.

(17)

Stížnost podniku Míla se vztahuje k výše uvedené smlouvě, která byla uzavřena dne 1. února 2010 na základě nabídkového řízení mezi islandskou Obrannou agenturou a telekomunikačním operátorem Vodafone. Stěžovatel tvrdí, že uzavřená smlouva zahrnuje státní podporu ve formě nájemného za používání optického vlákna, které je podstatně nižší než úroveň, kterou by považoval za přijatelnou investor v tržním prostředí.

(18)

Na podporu tohoto tvrzení podnik Míla uvádí v zásadě tyto argumenty (11):

(19)

Dopisem ze dne 19. září 2012 podal stěžovatel další informace týkající se jeho tvrzení o státní podpoře pro podnik Vodafone. Stěžovatel zejména upozornil na nový sazebník podniku Orkufjarskipti  (13) za pronájem optického kabelu (14). Sazebník stanoví nájemné za každé vlákno v šestivláknovém optickém kabelu jako měsíční nájemné v ISK za kilometr v kabelu (15). Vynásobením sazby délkou kabelu, která podle nájemní smlouvy s podnikem Vodafone činí přibližně 1 850 km, dochází stěžovatel k závěru, že nájemné za vlákno uvedené délky by podle uvedené sazby mělo činit 107 137 200 ISK ročně.

(20)

Islandské orgány v reakci na stížnost uvedly, že pronájem optických vláken organizace NATO nepředstavuje státní podporu, protože uzavření smlouvy neposkytuje nájemci hospodářskou výhodu jdoucí nad rámec tržních podmínek, nezahrnuje použití státních prostředků a nenarušuje ani nemůže narušit hospodářskou soutěž.

(21)

V tomto ohledu islandské orgány odkazují na memorandum Ministerstva zahraničních věcí ze dne 7. května 2008 o navrhovaném pronájmu optických vláken organizace NATO. Memorandum obecně objasňuje navrhované nabídkové řízení, včetně podmínek výzvy k podání nabídky a kritérií pro výběr způsobilých nájemců z řad uchazečů. Cílem projektu bylo snížit náklady na údržbu a provoz optických vláken organizace NATO, zlepšit přístup veřejnosti k širokopásmovým službám a podpořit hospodářskou soutěž v oblasti přenosu dat na domácím trhu. Islandské orgány se domnívají, že pronájem dvou vláken je opatření, které není podporou. Dále uvádějí, že projekt by byl přínosem k provádění vládních politik týkajících se služeb elektronických komunikací a informační společnosti. Rovněž by umožnil soutěž infrastruktur na trhu pronajatých okruhů v oblastech, kde v té době hospodářská soutěž neexistovala, což by pak mělo za následek větší hospodářskou soutěž na navazujících trzích, jako je trh vysokorychlostního širokopásmového připojení.

(22)

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že vlákno bylo ve vlastnictví islandského státu a že výše nájemného měla zahrnovat fixní náklady související s výstavbou, obnovou a odpisy kabelu, poskytly islandské orgány vysvětlení ohledně vlastnictví a nákladů na výstavbu. Uvádějí, že instalaci kabelu financovala organizace NATO, nikoli islandský stát. Kromě toho byl kabel evidován v inventárním soupisu NATO a tři z osmi vláken byla vyhrazena pro použití související s operacemi amerických sil na Islandu. Po odchodu amerických sil z Islandu v letech 2006 a 2007 převzal provozování těchto tří vláken na základě písemného ujednání s organizací NATO islandský stát jako „hostitelská a uživatelská země“. Ačkoli provozní správu vláken převzaly islandské orgány, vlákna zůstávají předmětem řady výlučných práv NATO. Islandský stát dotčená tři vlákna nevlastní. Po dobu platnosti smlouvy o obraně mezi Islandem a USA jsou dotčená tři vlákna majetkem organizace NATO, která má přednostní právo k jejich využívání. Veškeré příjmy z pronájmu vláken lze použít pouze na provoz a údržbu majetku NATO (16). To zejména znamená, že veškeré příjmy nad rámec těchto nákladů si Island nemůže ponechat, ale musí být převedeny organizaci NATO.

(23)

Organizace NATO původně do optického kabelu investovala a uhradila náklady na jeho instalaci. Údržba a provoz vláken jsou součástí závazků Islandu jako člena NATO a nejsou nepovinné. Podle islandských orgánů se stěžovatel mýlí, když tvrdí, že jelikož se dvě vlákna aktivně využívala pro islandský systém protivzdušné obrany, musel stát investovat 250 milionů ISK, aby jedno z vláken zpřístupnil a uvolnil pro použití úspěšným uchazečem. Záměrem bylo původně pronajmout dvě vlákna. Náklady na uvolnění obou vláken pro komerční využití byly vyčísleny na 20–65 milionů ISK. Vzhledem k tomu, že jeden ze dvou úspěšných uchazečů svou nabídku stáhl, bylo třeba uvolnit pouze jedno vlákno. Náklady byly tudíž mnohem nižší, než se původně odhadovalo, a výrazně nižší než nájemné za dotčené vlákno účtované podniku Vodafone. Je třeba připomenout, že podle bodu 1.2.4 výzvy k podání nabídky z dubna 2008 se náklady islandského státu na provoz a údržbu každého z obou vláken, která měla být pronajata, odhadovaly na cca 19 000 000 ISK ročně (17).

(24)

Podle názoru islandských orgánů opatření nezahrnuje žádný druh státního financování, neboť je výsledkem úspěšné výzvy k podávání nabídek. Z opatření naopak plyne státu příjem z pronájmu vláken, která by stát jinak musel nadále udržovat ze státních prostředků. Islandské orgány kromě toho zdůrazňují, že omezení vyplývající z vlastnictví NATO a z přednostního práva NATO na využívání v době války znamenají, že cena mohla být nižší, než kdyby žádná taková omezení neexistovala. Tento faktor by ovlivnil všechny uchazeče stejným způsobem a tržní cena se musela této skutečnosti přizpůsobit (18).

(25)

Islandské orgány byly názoru, že použití kritéria pro výběr spočívajícího ve stimulaci hospodářské soutěže ani údajné faktické vyloučení podniku, který má monopolní postavení na trhu, nemohou samy o sobě vést k závěru, že opatření narušuje hospodářskou soutěž nebo přináší výhody nějakému podniku. Podle islandských orgánů byla vláda plně oprávněna použít více kritérií pro výběr. Kromě toho byla tato kritéria legitimní a sledovala důležité cíle zaměřené na posílení hospodářské soutěže a na zajištění dobrých služeb široké veřejnosti.

(26)

Islandské orgány také uvedly, že pokud by měl Kontrolní úřad za to, že dané opatření představuje státní podporu, mohla by být takováto podpora považována za slučitelnou s čl. 61 odst. 3 Dohody o EHP vzhledem k cílům opatření, včetně cíle zlepšit přístup veřejnosti k širokopásmovým službám v podporovaných oblastech. V tomto ohledu islandské orgány rovněž vyzvaly Kontrolní úřad, aby posoudil, zda by se taková podpora měla považovat za financování služeb obecného hospodářského zájmu podle kapitoly 2.2.2 pokynů Kontrolního úřadu pro širokopásmové sítě (19).

(27)

Dne 21. listopadu 2012 přijal Kontrolní úřad rozhodnutí č. 410/12/KOL, v němž dospěl k závěru, že dotčené opatření nezahrnuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Kontrolní úřad měl za to, že nájem za účelem využívání a provozování optického vlákna nezahrnuje státní podporu, jelikož nájemní smlouva byla sjednána prostřednictvím otevřeného nabídkového řízení schopného stanovit tržní podmínky, a proto neposkytuje podniku Vodafone hospodářskou výhodu.

(28)

Dne 27. ledna 2014 Soudní dvůr ESVO rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 410/12/KOL zrušil. Soudní dvůr dospěl k závěru, že Kontrolní úřad měl zahájit formální vyšetřovací řízení, neboť měl k dispozici informace a důkazy, které měly objektivně vyvolat pochybnosti nebo představovat závažné obtíže, pokud jde o to, zda smlouva o nájmu poskytuje podniku Vodafone hospodářskou výhodu (20).

(29)

Soudní dvůr měl za to, že Kontrolní úřad měl mít pochybnosti, zda cena dohodnutá jako výsledek nabídkového řízení odrážela skutečnou tržní cenu za pronájem dotčeného aktiva. Soudní dvůr zejména rozhodl, že kritéria pro výběr v nabídkovém řízení neodrážela to, co by v nabídkovém řízení na pronájem považoval za významné soukromý investor, a že Kontrolní úřad zjevně neposoudil všechny okolnosti a důsledky pro použití kritéria investora v tržním hospodářství. Necenová kritéria pro výběr odrážela patrně aspekty veřejné politiky a regulační aspekty, které by soukromý investor nepovažoval za relevantní. V nabídkovém řízení nebyly cena nebo poplatek za leasing použity jako jediné nebo hlavní kritérium pro výběr. Soudní dvůr ESVO měl dále za to, že Kontrolní úřad neposoudil pravděpodobnost toho, že NATO využije svého přednostního práva na používání vlákna, a pravděpodobnost, že NATO využije svého práva na převzetí.

(30)

Mimo jiné na základě výše uvedeného dospěl Soudní dvůr k závěru, že existují konzistentní a objektivní důkazy, že Kontrolní úřad nepřezkoumal vyčerpávajícím a dostatečným způsobem, zda nájemní smlouva zahrnuje státní podporu, a pokud ano, zda je tato podpora slučitelná s Dohodou o EHP.

(31)

Dne 16. července 2014 Kontrolní úřad rozhodl o zahájení formálního vyšetřovacího řízení ohledně možné státní podpory poskytnuté prostřednictvím nájmu optického vlákna organizace NATO. Ve svém rozhodnutí Kontrolní úřad uvedl, že na základě informací poskytnutých stěžovatelem a islandskými orgány nemůže vyloučit možnost, že smlouva uzavřená dne 1. února 2010 islandskou Obrannou agenturou s podnikem Vodafone Iceland může zahrnovat státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP. Kontrolní úřad dále uvedl, že na základě dostupných informací má také pochybnosti o slučitelnosti případné podpory s fungováním Dohody o EHP.

(32)

Islandské orgány ve své odpovědi na zahájení formálního vyšetřovacího řízení argumentují, že v posuzované věci jde o otevření odvětví, kde dříve panoval monopol státního podniku a později (po privatizaci a prodeji) podniku Míla. Nezbytnou síť a infrastrukturu, tj. optické vlákno, by žádný z konkurentů podniku Míla nemohl realisticky duplikovat. Toto odvětví je velmi důležité pro širokou veřejnost a její přístup k informacím. Projednávaná věc se rovněž týká přístupu ke službám a jejich poskytování ve venkovských a řídce osídlených oblastech Islandu. Jedinečné rysy této věci spočívají ve složitých otázkách vlastnictví a významu omezení vzhledem k úloze optického vlákna v mechanismu obrany a krizovém řízení Islandu a dalších členů NATO.

(33)

Hlavním cílem opatření islandských orgánů bylo omezit veřejné výdaje související s provozem vlákna. Jinak měly všechny učiněné kroky za cíl přispět k posílení hospodářské soutěže v daném odvětví. Opatření byla úspěšná a široká veřejnost, jakož i soukromé a veřejné subjekty, které jsou silně závislé na telekomunikacích na celém území Islandu, mají nyní prospěch z větší hospodářské soutěže a lepších služeb. Byla zavedena určitá omezení s cílem podpořit hospodářskou soutěž za rovných podmínek a vždy se záměrem v konečném důsledku zajistit, aby se veřejnosti dostávalo co možná nejlepších a nejlevnějších služeb.

(34)

Islandské orgány opakují stanovisko vyjádřené již dříve, že opatření nezahrnuje státní podporu. Kromě toho předkládají argumenty, které jsou shrnuty níže.

(35)

Island nezpochybňuje, že státní prostředky lze považovat za převedené jiným způsobem než přímou distribucí státních financí samotným státem jiným subjektům; zdůrazňuje však, že to musí být posuzováno případ od případu.

(36)

V této souvislosti islandské orgány žádají Kontrolní úřad, aby zejména zvážil, že „prostředek“ (tj. vlákno) není ve vlastnictví islandského státu ani kteréhokoli z jeho subjektů. Prostředek byl financován a vybudován třetí stranou, tj. organizací NATO, a je trvale v jejím vlastnictví. Ujednání mezi NATO a islandskými orgány jsou založena na zásadě nulových nákladů a zisků. To znamená, že veškeré výnosy z pronájmu vlákna budou nejprve použity na úhradu provozních nákladů a malých oprav. Článek 16 islandského zákona č. 34/2008 o obraně odráží toto ujednání a dále vysvětluje, že na veškerá aktiva spadající do této kategorie se vztahují bezpečnostní předpisy a přednostní práva NATO. Pokud jsou navíc příjmy vyšší než uvedené náklady, veškerý zůstatek musí být vrácen vlastníkovi vlákna, tj. organizaci NATO. Pokud jsou výdaje vyšší než příjmy nebo v případě významných oprav nebo výměn v důsledku mimořádných událostí způsobených vyšší mocí, nenesou islandské orgány příslušné náklady. Náklady na opravy kabelu naopak společně nesou vlastníci kabelu v poměru k počtu svých vláken, tj. podnik Míla (5/8) a NATO (3/8). Z toho vyplývá, že kritérium soukromého prodávajícího není v projednávané věci přímo použitelné, jelikož islandské orgány nemají žádný hospodářský zájem na dosažení příjmů z pronájmu převyšujících náklady na provoz a údržbu vlákna.

(37)

Dokumentace k nabídkovému řízení stanoví, že přístup k vláknu je podmíněn různými dalšími faktory, než je pronájem a nájemné. Podle bodu 2.3 je na nájemci, aby si v souvislosti s vláknem zajistil nezbytné prostředky a sdružovací body. Islandský stát ani nezaručil, že nájemce bude mít k takovým prostředkům přístup. Bod 2.7 navíc stanoví, že nájemce vrátí vlákno v zásadě ve stejném stavu, v jakém jej obdržel, ale pokud nájemce provede úpravy, pronajímatel tyto úpravy zdarma získá na konci smluvního období. Přístup k vláknu bylo třeba vyjednat s podnikem Míla, který vlastní prostředky potřebné k provozování vlákna. Islandská Správa pošt a telekomunikací nakonec vydala dvě rozhodnutí, kterými přikázala podniku Míla jakožto dominantnímu účastníkovi trhu poskytnout podniku Vodafone přístup k připojovacím bodům za přiměřený poplatek.

(38)

Islandské orgány předložily důkazy od podniku Vodafone týkající se jeho dodatečných nákladů na získání přístupu k vláknu (22). Investiční náklady podniku Vodafone vynaložené na vybavení, optické páteřní spoje a počáteční poplatky podniku Míla činily 130 milionů ISK. Kromě toho jsou účtovány roční licenční poplatky za vybavení ve výši 7,5 milionu ISK. Tyto výdaje jdou nad rámec ročního nájemného ve výši 19,15 milionu ISK, které je navázáno na cenový index. Podnik Vodafone dále platí islandské pobřežní stráži měsíční poplatek ve výši 15 000 ISK za každý připojovací bod, kromě těch, které jsou zakotveny ve stávající dohodě s pobřežní stráží.

(39)

To dokazuje, že „prostředky“ v tomto případě nejsou ve vlastnictví státu, že finanční zisk z pronájmu je sdílen se skutečným vlastníkem podle zásady nulových nákladů a zisků a že islandské orgány nebyly oprávněny nabídnout potenciálním investorům plný přístup k vláknu. Tyto skutečnosti jsou důležité zaprvé pro posouzení, zda byly převedeny státní prostředky, zadruhé při zvažování nabídkového řízení a zatřetí proto, že ovlivňují obchodní faktory, které se odrážejí v příslušném nájemném. Tyto skutečnosti rovněž dokazují, že je téměř nemožné porovnat hypotetický obchodní subjekt na trhu se státem, neboť žádný účastník trhu by nemohl být ve srovnatelné situaci. Omezení NATO, o nichž se pojednává níže, a složité vlastnictví a rozdělování příjmů by pro běžného účastníka trhu byla naprosto cizí.

(40)

Islandské orgány uvedly, že pravděpodobnost použití nebo odebrání vlákna ze strany NATO se může v průběhu trvání nájemní smlouvy měnit a vymyká se kontrole Islandu i NATO. Nicméně omezení NATO mají ze své podstaty významný a negativní dopad na využití vlákna pro komerční účely. Dopad na tržní nájemné je záporný a islandské orgány odhadují negativní účinek na cenu na 15–25 %. Na vlákna provozovaná podnikem Míla se žádná taková omezení nevztahují.

(41)

Islandské orgány trvají na tom, že nabídkové řízení uspořádané v roce 2008 se ukázalo být vhodnou metodou pro stanovení tržní ceny. Zejména vzhledem k vlastnické struktuře, omezením týkajícím se obranné funkce NATO a povaze dotčeného aktiva by žádný soukromý prodávající, který by musel vzít v úvahu všechny tyto relevantní faktory, neuvažoval o řízení, v němž by jediným kritériem bylo nájemné.

(42)

Islandské orgány tvrdí, že šest různých kritérií pro výběr v nabídkovém řízení je plně opodstatněných, a nesouhlasí se stanoviskem, které Kontrolní úřad uvedl v rozhodnutí o zahájení řízení, že kritérium stimulace hospodářské soutěže může být na úkor zavedeného provozovatele. Uvádějí zejména, že podnik Míla neměl o vlákno NATO žádný obchodní zájem. Proto je třeba odmítnout veškerou argumentaci podniku Míla, že hypoteticky mohl předložit vyšší nabídku. Jakákoli nabídka podniku Míla by nebyla obchodní nabídkou učiněnou v dobré víře. Islandské orgány tvrdí, že v souladu s rozsudkem ve věci Konsum Nord v. Komise, T-244/08 (23) by měly právo takovou nabídku odmítnout.

(43)

Islandské orgány rozporují stanovisko stěžovatele, že stanovením minimální ceny v nabídkovém řízení byli uchazeči odrazeni od cenové konkurence. Kritérium minimální ceny neomezuje cenovou konkurenci. Uchazeči by nabídli tak vysokou cenu, jakou by považovali za komerčně životaschopnou. Odstranění minimální ceny by pouze motivovalo k nižším nabídkám, než jaké byly v řízení skutečně dosaženy, a cenové rozpětí by se rozšířilo pouze směrem dolů. Skutečnost, že většina nabídek se pohybovala v úzkém cenovém rozmezí, může pouze naznačovat nechuť trhu jít nad rámec minimální ceny z obchodních důvodů.

(44)

Islandské orgány zdůrazňují, že nabídkové řízení ve skutečnosti nezahrnovalo jednu, ale dvě samostatné cenové složky. Kromě výše nájemného uchazeči rovněž soutěžili v počtu koncových bodů sítě, které se zavázali instalovat. Každý takový koncový bod vyžaduje značné investice, které nájemce na konci nájmu nezíská zpět, ale které zhodnotí vlákno NATO.

(45)

V bodě 87 rozhodnutí Kontrolního úřadu č. 410/12/KOL o zahájení řízení byly islandské orgány požádány, aby předložily nezávislý znalecký odhad tržního nájemného. Islandské orgány tento požadavek původně chápaly tak, že je podmíněn tím, že islandské orgány stáhnou argumenty týkající se toho, že nabídkové řízení a skutečné nájemné jsou vhodným zástupným indikátorem tohoto tržního nájemného. Vzhledem k tomu, že tyto argumenty podle názoru islandských orgánů obstály, součástí prvotních připomínek islandských orgánů žádné ocenění nebylo. V reakci na připomínky třetích stran, a zejména na argumenty předložené podnikem Míla ohledně údajné tržní hodnoty dotčeného práva nájmu, si islandské orgány vyžádaly ocenění od odborné poradenské společnosti Mannvit a toto ocenění předložily (24). Společnost Mannvit je mezinárodní poradenská společnost v oboru inženýrství, technických služeb a inovací a v projednávané věci již islandským orgánům poskytovala poradenství ohledně nabídkového řízení.

(46)

Společnost Mannvit vyšla ze srovnání vlákna NATO, které si pronajal podnik Vodafone, s nabídkou produktu (páteřních pronajatých okruhů) citovanou podnikem Míla ve stížnosti (nejnovější výpočet viz 56. bod odůvodnění). Společnost Mannvit vysvětluje řadu významných rozdílů:

(47)

Společnost Mannvit tedy vychází z odhadu, že tržní nájemné za vlákno NATO (před investicemi) by mělo být vypočteno na základě přímé vzdálenosti 1 283 km a sazby podniku Orkufjarskipti ve výši 5 020 ISK za km a měsíc se slevou 25 %, což celkem znamená částku 57 965 940 ISK ročně.

(48)

Aby bylo možné porovnat výše uvedenou částku s nájemným, které hradí podnik Vodafone, je třeba zohlednit skutečnost, že podnik Vodafone musel vynaložit různé náklady, aby vlákno zprovoznil a splnil své povinnosti podle nájemní smlouvy. Tyto náklady společnost Mannvit odhaduje na 52 milionů ISK ročně. Po přičtení k nájemnému hrazenému podnikem Vodafone, které v současnosti činí 28 milionů ISK ročně, činí celková částka 80 milionů ISK ročně, neboli podstatně více, než je částka přibližně 58 milionů ISK odhadnutá na základě sazby podniku Orkufjarskipti. Společnost Mannvit proto vyvozuje závěr, že nájemné za vlákno NATO ve skutečnosti překračuje tržní hodnotu.

(49)

Společnost Mannvit neposoudila dopad omezení, která jsou dána úlohou vlákna v mechanismu obrany a krizovém řízení Islandu a ostatních členů NATO, na tržní hodnotu. Islandské orgány však odhadují, že tato omezení by mohla cenu negativně ovlivnit o 15 až 25 %.

(50)

Islandské orgány uvedly, že v případě, že by opatření bylo považováno za státní podporu, měla by tato podpora být považována za slučitelnou s fungováním Dohody o EHP s odkazem na čl. 59 odst. 2 a/nebo čl. 61 odst. 3 písm. c).

(51)

Islandské orgány již dříve zdůraznily, že opatření lze považovat za financování služby obecného hospodářského zájmu v souladu se zásadami, které jsou zakotveny v kapitole 2.2.2 pokynů Kontrolního úřadu pro širokopásmové sítě platných v době, kdy bylo opatření posuzováno.

(52)

Islandské orgány také argumentují, že opatření by mohlo být případně prohlášeno za slučitelné na základě čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP. Islandské orgány poznamenávají, že již dříve prokázaly, že cíle opatření, včetně cíle zlepšit přístup veřejnosti k širokopásmovým službám v podporovaných oblastech, jsou ve společném zájmu. Navrhují uplatnit na posuzované opatření zásady aktuálních pokynů pro širokopásmové sítě a argumentují, že opatření splňuje všechny věcné podmínky slučitelnosti.

(53)

Podnik Míla ve svých připomínkách k rozhodnutí o zahájení řízení opakuje a rozebírá svá podání, která již učinil ve stížnosti a v žalobě k Soudnímu dvoru ESVO.

(54)

V otázce státních prostředků a vlastnictví vlákna podnik Míla v zásadě trvá na tom, že vlastníkem je islandská vláda. Na podporu tohoto tvrzení podnik Míla odkazuje zaprvé na zprávu zvláštního výboru pro privatizaci státem vlastněného telekomunikačního operátora Landssími Íslands hf. (později Síminn hf. a Míla ehf.) z roku 2001. Zadruhé podnik Míla odkazuje na dohodu mezi islandskou vládou a podnikem Síminn hf. ze dne 27. března 2001, která se týká vlastnictví, provozování a údržby vláken. Podle podniku Míla oba dokumenty potvrzují, že vlastníkem vláken je islandská vláda. Podnik Míla však také uvádí, že bez ohledu na to, zda je formálně vlastníkem vlákna islandská vláda, nebo NATO, bylo opatření poskytnuto ze státních prostředků.

(55)

Podnik Míla tvrdí, že nabídkové řízení na pronájem vláken nestanovilo tržní cenu a umožnilo podniku Vodafone platil nižší nájemné, než jaké považuje za tržní hodnotu; v důsledku toho podnik Vodafone získává výhodu oproti svým konkurentům. Smlouva s podnikem Vodafone tedy zahrnuje státní podporu.

(56)

Podnik Míla rovněž poskytl aktualizovaný odhad tržní ceny za vlákno NATO. Na základě regulované sazby (v platnosti od 1. srpna 2011) za přístup k jednomu vláknu ve výši 7 609 ISK na km a měsíc se slevou 15 % a smlouvou na dobu tří let by tržní cena za vlákno o délce 1 850 km měla činit 143 589 600 ISK ročně.

(57)

Pokud jde o otázku slučitelnosti, podnik Míla uvádí, že Kontrolní úřad by měl dospět k závěru, že opatření nesplňuje příslušná kritéria stanovená v pokynech pro širokopásmové sítě, a proto není slučitelné s čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP.

(58)

Pokud jde o možnou slučitelnost podle čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP jako vyrovnávací platby za poskytování služby obecného hospodářského zájmu, uvádí podnik Míla, že státy ESVO nemohou připojit specifické závazky veřejné služby ke službám, které již poskytují podniky, jež provozují svou činnost za běžných tržních podmínek. Jelikož podnik Míla již na Islandu poskytoval tutéž službu pronájmu optických vláken ještě předtím, než byla uzavřena smlouva s podnikem Vodafone, měl by Kontrolní úřad dospět k závěru, že opatření islandské vlády nelze označit za službu obecného hospodářského zájmu. Proto v projednávané věci nelze poskytnout státní podporu s odkazem na čl. 59 odst. 2 Dohody o EHP.

(59)

Podnik Vodafone je především toho názoru, že jeho smlouva s islandskými orgány nezahrnuje státní podporu. V každém případě by smlouva byla v souladu se zásadami poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, které jsou uvedeny v rozsudku ve věci Altmark. Zadruhé, pokud by v projednávané věci byl identifikován prvek podpory, podnik Vodafone uvádí, že se použije výjimka stanovená v čl. 61 odst. 3 písm. c) Dohody o EHP.

(60)

Pokud jde o slučitelnost, podnik Vodafone se domnívá, že pro posouzení dotčeného opatření jsou relevantní pokyny pro širokopásmové sítě. Podnik Vodafone zdůrazňuje, že z existence provozovatele sítě v dané oblasti nutně nevyplývá, že neexistuje selhání trhu nebo problémy soudržnosti. Naopak monopolní postavení podniku Míla na relevantním trhu ovlivnilo jak kvalitu služeb, tak cenu, za kterou jsou služby nabízeny občanům. Vyhlídky na to, že třetí strany vybudují alternativní infrastrukturu, byly omezené či žádné. Pronájem optického kabelu NATO byl tudíž dobrou cestou, jak napravit chybějící soutěž infrastruktur a zmírnit současné problémy vyplývající z monopolního postavení podniku Míla.

(61)

Předchozí uplatňování regulačních opatření nebylo úspěšné, pokud jde o zajištění rovných podmínek na trhu. V důsledku toho zůstala hospodářská soutěž na tomto trhu neúčinná. Zejména je třeba poznamenat, že podnik Míla úspěšně zabránil podniku Vodafone ve vstupu na relevantní trh, neboť odmítl poskytnout přístup k nezbytným prostředkům.

(62)

Uzavření napadené smlouvy vedlo k významnému zlepšení hospodářské soutěže, zejména ve venkovských oblastech, a tudíž zvýšilo blahobyt spotřebitelů. Například v obci Öræfasveit mohl podnik Vodafone zajistit připojení k internetu v odlehlé a venkovské oblasti, v souvislosti s níž stěžovatel dříve prohlásil, že žádné takové služby poskytovat nebude.

(63)

Nájemní smlouva byla pro podnik Vodafone zásadním prvkem, který mu umožnil vybudovat a začít poskytovat služby v této části země. Podnik Míla nasadil zdržovací taktiku a odmítl poskytnout podniku Vodafone přístup ke kolokačním prostředkům. Podnik Vodafone musel v otázce přístupu požádat islandskou Správu pošt a telekomunikací o formální rozhodnutí, které bylo zveřejněno dne 1. listopadu 2010. Díky napadené nájemní smlouvě mohl podnik Vodafone rozšířit velkoobchodní nabídky na více než 30 různých služeb.

(64)

Soukromá osoba v připomínkách uvádí zkušenosti z práce na zavádění optické širokopásmové infrastruktury ve třech malých a odlehlých obcích: Öræfasveit, Kirkjubæjarklaustri a Mýrdal. Všechny tři systémy jsou spojeny s provozováním optického kabelu podnikem Vodafone. Pouze podnik Vodafone byl na požádání připraven zajistit poskytování služeb obyvatelům a podnikům v těchto obcích. Ostatní telekomunikační operátoři na dotaz obyvatel neodpověděli. Jakmile se širokopásmová infrastruktura v obci Öræfasveit stala skutečností, rozhodly se do položení optického kabelu ke všem obyvatelům investovat dvě další obce, konkrétně Skeiða- og gnúpverjahreppur a Hvalfjarðarstrandarhreppur. Soukromá osoba zastává názor, že bez pronájmu optického vlákna NATO podniku Vodafone by v poskytování telekomunikačních služeb v odlehlých oblastech Islandu bylo dosaženo mnohem menšího pokroku.

(65)

V následujících kapitolách Kontrolní úřad posoudí, zda smlouva mezi islandskou Obrannou agenturou a podnikem Vodafone o pronájmu optického vlákna, které bylo původně provozováno jménem organizace NATO, podniku Vodafone zahrnuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP.

(66)

Opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, jsou-li kumulativně splněny tyto podmínky: opatření i) je poskytnuto státem nebo ze státních prostředků; ii) poskytuje hospodářské zvýhodnění určitému podniku; iii) je selektivní a a iv) může narušit hospodářskou soutěž a obchod mezi smluvními stranami.

(67)

Podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP musí být opatření poskytnuto státem nebo ze státních prostředků, aby představovalo státní podporu.

(68)

Hlavní stanovisko podniku Míla je takové, že vlastníkem vlákna je islandská vláda. Avšak bez ohledu na to, zda je formálně vlastníkem vlákna islandská vláda, nebo NATO, bylo opatření poskytnuto ze státních prostředků.

(69)

Islandské orgány objasnily, že vlastníkem vláken zůstává NATO, viz oddíly I.4 a I.7 výše. Prostředky (tj. tři vlákna) nejsou ve vlastnictví islandského státu ani kteréhokoli z jeho subjektů. Prostředky byly financovány a vybudovány organizací NATO a jsou trvale v jejím vlastnictví. Ujednání mezi NATO a islandskými orgány vycházejí ze zásady nulových nákladů a zisků, jak potvrzuje islandský zákon č. 34/2008 o obraně, viz jeho články 5, 15 a 16. Islandská vláda má nicméně rozsáhlé užívací právo, včetně práva vlákna pronajmout a výnosy použít na úhradu jejich údržby a dalších běžných nákladů (29). Užívací právo je však s výhradou bezpečnostních předpisů a přednostních práv organizace NATO. Organizaci NATO navíc náležejí všechny příjmy převyšující provozní náklady na vlákna. NATO rovněž hradí veškeré významné opravy nebo náhrady v důsledku zásahů vyšší moci (30).

(70)

S odkazem na podání islandských orgánů má Kontrolní úřad za to, že dotčené vlákno není vlastnictvím islandského státu. Nicméně otázka vlastnictví vlákna není pro posouzení Kontrolního úřadu určující. Je nesporné, že islandský stát požívá práv na kontrolu, která mu umožňují využívat právo pronájmu. Aby se jednalo o státní prostředky, postačuje, jak správně uvedl podnik Míla, aby dotčené prostředky, tj. právo pronájmu, byly pod veřejnou kontrolou a k dispozici vnitrostátním orgánům (31), i když nejsou ve vlastnictví orgánu veřejné moci (32).

(71)

Pokud jde o státní prostředky, cílem nabídkového řízení a pronájmu vlákna, jak popisuje oddíl I.2, nebylo poskytnout dotace nájemcům, kteří projeví zájem, ale naopak zmírnit náklady islandského státu, k jejichž úhradě se zavázal v souvislosti s provozem a údržbou vláken NATO, které má k dispozici. Jak je uvedeno v 36. bodě odůvodnění, islandské orgány objasnily, že jejich ujednání s NATO vycházejí ze zásady nulových nákladů a zisků. To znamená, že veškeré výnosy z pronájmu vlákna budou nejprve použity na úhradu provozních nákladů a malých oprav. Budou-li příjmy vyšší než uvedené náklady, veškerý zůstatek musí být vrácen vlastníkovi vlákna, tj. organizaci NATO. Pokud jsou výdaje vyšší než příjmy nebo v případě významných oprav nebo výměn v důsledku mimořádných událostí způsobených vyšší mocí, nenesou islandské orgány příslušné náklady. Náklady na opravy kabelu naopak společně nesou vlastníci kabelu v poměru podle počtu svých vláken. S ohledem na tato ujednání byla v nabídkovém řízení stanovena minimální výchozí cena odpovídající platebnímu závazku Islandu na provoz a údržbu. Nabídkové řízení bylo tedy koncipováno tak, aby se předešlo jakémukoli vynakládání státních prostředků v důsledku práva nájmu, na které bylo nabídkové řízení vypsáno. Podle názoru Kontrolního úřadu je relevantní zvážit, zda za konkrétních okolností projednávané věci lze mít za to, že takové ujednání, jehož cílem je předejít vynakládání státních prostředků v situaci, kdy veškeré další příjmy by musely být předány třetí osobě na základě mezinárodního závazku, splňuje požadavek podle čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, totiž že opatření je poskytnuto státem nebo ze státních prostředků. Avšak vzhledem k závěru, že opatření nemělo za výsledek hospodářské zvýhodnění (viz oddíl 1.3 níže), nemusí Kontrolní úřad tento bod dále posuzovat.

(72)

Aby opatření představovalo státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, musí zvýhodňovat určitý podnik.

(73)

Podniky jsou subjekty, které vykonávají hospodářskou činnost, bez ohledu na jejich právní postavení a způsob jejich financování. Hospodářskou činnost představuje jakákoli činnost spočívající v nabízení zboží nebo služeb na trhu. Údajným příjemcem opatření je podnik Vodafone Iceland. Podnik působí na trhu elektronických komunikací a poskytuje služby pevné telefonie, mobilní služby a služby přenosu dat na Islandu. Z toho vyplývá, že případná podpora zahrnutá v pronájmu optického vlákna NATO státem by byla poskytnuta určitému podniku.

(74)

Zvýhodněním ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP je jakákoli hospodářská výhoda, kterou by podnik za běžných tržních podmínek nezískal a díky které získává lepší postavení, než mají jeho konkurenti. Aby opatření představovalo podporu, musí pro podnik Vodafone představovat zvýhodnění, které jej zbavuje nákladů, jež by obvykle hradil ze svého rozpočtu. Pokud by transakce byla provedena za výhodných podmínek v tom smyslu, že by podnik Vodafone platil nižší než tržní nájemné, byl by tento podnik zvýhodněn ve smyslu pravidel státní podpory.

(75)

K posouzení této otázky používá Kontrolní úřad „kritérium soukromého prodávajícího“ (33), podle nějž je jednání států nebo orgánů veřejné moci při prodeji nebo pronájmu aktiv porovnáváno s jednáním soukromých hospodářských subjektů. Kontrolní úřad se domnívá, že na rozdíl od názoru islandských orgánů lze toto kritérium v projednávané věci použít, přestože Island nevlastní dotčené vlákno, a to proto, že smlouva se společností Vodafone se týká práva nájmu, které má Island právo využít. Při posouzení je však třeba zohlednit zvláštní podmínky týkající se tohoto práva nájmu, zejména skutečnost, že islandské orgány mohly vlákno nabídnout k pronájmu pouze ve stavu, v jakém bylo využíváno pro účely obrany, pouze s několika málo připojovacími body, které jsou k dispozici pro obchodní účely, jakož i zvláštní práva NATO ukončit smlouvu v případě války. Kontrolní úřad bere rovněž na vědomí, že na právo nájmu, kterým je Island oprávněn disponovat, se vztahuje smluvní závazek, podle nějž musí být veškeré příjmy z pronájmu, které převyšují náklady na provoz a údržbu vlákna, převedeny organizaci NATO.

(76)

Účelem kritéria soukromého prodávajícího je posoudit, zda prodej nebo pronájem aktiv uskutečněný veřejnoprávním subjektem zahrnuje státní podporu, a to přezkoumáním, zda by soukromý prodávající za běžných tržních podmínek jednal stejně. Orgán veřejné moci nesmí hledět na cíle veřejné politiky, ale naopak se musí zaměřit na jediný cíl, kterým je získat tržní návratnost nebo zisk ze svých investic a tržní cenu za prodej nebo pronájem aktiv (34). Kontrolní úřad však bere na vědomí, že při tomto posouzení je obvykle třeba zohlednit případná zvláštní práva nebo povinnosti spojené s dotčeným aktivem, zejména takové, které by mohly ovlivnit tržní cenu.

(77)

Soulad s tržními podmínkami a to, zda dohodnutá cena v rámci transakce odpovídá tržní ceně, lze zjistit pomocí určitých zástupných indikátorů. Pořádání otevřeného a transparentního nabídkového řízení bez podmínek je obvykle vhodným prostředkem k zajištění toho, aby prodej nebo pronájem aktiv ze strany vnitrostátních orgánů byl v souladu s kritériem soukromého prodávajícího a aby za dotčené zboží nebo služby byla uhrazena spravedlivá tržní hodnota. To však automaticky neznamená, že neexistence řádného nabídkového řízení či jeho případná vada odůvodňují domněnku státní podpory. Právní předpisy o zadávání veřejných zakázek a státní podpoře existují souběžně a není důvod, proč by například porušení pravidla týkajícího se zadávání veřejných zakázek mělo automaticky znamenat, že byla porušena pravidla státní podpory (35).

(78)

Na druhé straně, jak je uvedeno v rozsudku ve věci Land Burgenland citovaném v bodě 97 rozsudku Soudního dvora ESVO ve věci E-1/13, „pokud veřejný orgán zamýšlí prodat podnik, který mu patří, a učiní tak prostřednictvím otevřeného a transparentního nabídkového řízení bez podmínek, je možno předpokládat, že tržní cena odpovídá nejvyšší nabídce, musí ovšem být prokázáno, zaprvé že tato nabídka má sílu závazku a že je věrohodná a zadruhé že zohlednění jiných hospodářských faktorů než faktoru ceny není odůvodněné“ (36). Tutéž zásadu je třeba použít v případě pronájmu aktiv. Soukromý subjekt, který pronajímá svá aktiva, obvykle usiluje o získání nejlepší nabídky s důrazem na cenu a nezohledňuje například aspekty, které se týkají zamýšleného použití těchto aktiv, ledaže by mohly ovlivnit hodnotu aktiv po uplynutí doby nájmu. Proto za předpokladu, že uvedené podmínky jsou splněny, lze předpokládat, že tržní cena odpovídá nejvyšší ceně, kterou je soukromý subjekt jednající za obvyklých podmínek hospodářské soutěže ochoten zaplatit za užití dotčených aktiv (37).

(79)

Z výše uvedeného vyplývá, že prodej nebo pronájem aktiv může zahrnovat státní podporu, i když se uskutečňuje prostřednictvím výběrového řízení. K tomu může dojít zejména v případě, kdy povinnosti uložené kupujícímu vedou k nižší ceně. Povinnosti, které mají takový účinek, jsou ty, které jsou uloženy za účelem sledování cílů veřejné politiky a snižují očekávaný zisk kupujícího. Soukromý subjekt by takové povinnosti za normálních okolností neukládal, neboť snižují maximální výši příjmů, kterou lze prodejem či pronájmem aktiva získat.

(80)

Ve světle výše uvedených úvah musí Kontrolní úřad přezkoumat, zda nabídkové řízení a kritéria pro výběr byly přiměřené a vhodné pro stanovení tržní ceny. Aby to ověřil, musí Kontrolní úřad posoudit, zda stát při přípravě nabídkového řízení a stanovení kritérií pro výběr jednal jako soukromý hospodářský subjekt, nebo zda převažovaly aspekty veřejné politiky a regulační aspekty.

(81)

Nabídkové řízení a přednesené argumenty k použití zvolených kritérií pro výběr jsou podrobně popsány v oddíle I.2.1 a v rozhodnutí č. 299/14/KOL. Jak je uvedeno v tabulce č. 1, kritéria pro výběr sestávala ze šesti samostatných položek, které bylo třeba posoudit, každá s váhou 10 % nebo 15 %, s výjimkou kritéria stimulace hospodářské soutěže, které mělo váhu 40 %.

(82)

Islandské orgány nyní objasnily, že kromě nájemného (které představuje 15 % kritérií pro výběr) by za cenovou složku mělo být považováno i kritérium týkající se počtu koncových bodů sítě (dalších 15 % kritérií), neboť koncové body jsou pro službu nepostradatelné a hodnota služby se s vyšším počtem koncových bodů rovněž zvyšuje. Každý koncový bod vyžaduje značné investice do vybavení (viz odhad v ocenění společnosti Mannvit v oddíle I.7), které po skončení nájmu připadne pronajímateli, což ovlivňuje hodnotu dotčeného práva nájmu po skončení doby nájmu (38). Kontrolní úřad je proto názoru, že kritéria nabídkového řízení, která se týkají ceny, celkem tvořila 30 % kritérií pro výběr. Nicméně necenové aspekty týkající se stimulace hospodářské soutěže (40 %), jednotné sazby v celé zemi (10 %) a poskytování (10 %) a zahájení služeb (10 %) stále převažují nad cenovými složkami.

(83)

V době nabídkového řízení většinu telekomunikačních prostředků v různých oblastech Islandu vlastnil a provozoval podnik Míla. Aby mohla být vlákna NATO zprovozněna, museli by provozovatelé těchto vláken investovat do sdružovacích bodů. Podle názoru Kontrolního úřadu jsou tedy kritéria týkající se zahájení služeb (10 %) a poskytování služeb (10 %) zřejmě výhodná pro podnik Míla. Jinými slovy, kritéria pro výběr sestávala ze dvou složek souvisejících s cenou a čtyř složek nesouvisejících s cenou. Pokud jde o složky nesouvisející z cenou, jedna z nich – s nejvyšší váhou – pravděpodobně znevýhodňovala zavedeného provozovatele sítě, tj. podnik Míla, zatímco dvě složky pravděpodobně byly příznivé pro podnik Míla a nepříznivé pro potenciální nové účastníky trhu.

(84)

Kritérium soukromého prodávajícího stanoví zásadu, že tržní cena v zásadě odpovídá nejvyšší ceně, kterou by byl ochoten zaplatit soukromý subjekt jednající za obvyklých podmínek hospodářské soutěže. Tato zásada však není bez výjimek. Výjimky se týkají zaprvé případů, kdy lze prokázat, že dotčená nabídka není závazná nebo věrohodná nebo není srovnatelná s nižší nabídkou. Zadruhé, jak je uvedeno v bodě 94 rozsudku ve věci Land Burgenland, tento předpoklad je podmíněn tím, že „zohlednění jiných hospodářských faktorů než faktoru ceny není odůvodněné“. Příklad takového odůvodnění lze nalézt v rozsudku ve věci Konsum Nord v Komise, T-244/08 (39). V uvedené věci švédská obec prodala řetězci supermarketů pozemkovou parcelu za cenu nižší, než jakou nabídl uchazeč s nejvyšší nabídkou. Tribunál rozhodl, že tržní prodejní cenu dotčeného pozemku nelze stanovit výhradně na základě existence vyšší nabídky, aniž by byly vzaty v úvahu zvláštní okolnosti, na něž se odvolaly švédské orgány. Dále Soudní dvůr ve věci BVVG, C-39/14, rozhodl, že pravidlo vnitrostátního práva, které orgánu veřejné moci umožňuje v nabídkovém řízení vyloučit nabídku na zemědělskou půdu, která je nepřiměřeně vysoká a spekulativní povahy, nepředstavuje státní podporu, pokud umožní dospět k ceně, která se co nejvíce blíží tržní hodnotě dotčeného pozemku (40).

(85)

Uvedená judikatura není v projednávané věci přímo použitelná, neboť podnik Míla žádnou nabídku nepředložil. Islandské orgány nicméně tvrdí, že jejich volba kritérií pro výběr byla v projednávané věci odůvodněná. Tvrdí, že zejména sporné kritérium podpory hospodářské soutěže bylo koncipováno tak, aby řešilo domnělé monopolní rysy na relevantním trhu, kde má dominantní postavení zavedený poskytovatel – podnik Míla. Kontrolní úřad rovněž podotýká, že sám podnik Míla uvedl, že neměl hospodářský důvod účastnit se nabídkového řízení, neboť již disponoval dostatkem přenosové kapacity po svých vlastních vláknech.

(86)

Nicméně zvláštní okolnosti, na které se odvolávají islandské orgány, nepostačují v projednávané věci k prokázání, že soukromý prodávající by v téže situaci koncipoval nabídkové řízení podobně. Soudní dvůr ESVO ve věci E-1/13 rozhodl, že necenová kritéria pro výběr odrážela patrně aspekty veřejné politiky nebo regulační aspekty, které by soukromý investor nepovažoval za relevantní. Kontrolní úřad je rovněž toho názoru, že necenová kritéria v nabídkovém řízení částečně odrážela aspekty veřejné politiky nebo regulační aspekty, jako je podpora hospodářské soutěže, zlepšení přístupu veřejnosti k širokopásmovým službám a regionální soudržnost, které by soukromý investor nepovažoval za relevantní. Tato kritéria pro výběr převažují nad kritérii, která souvisí s cenou.

(87)

Kontrolní úřad proto vyvozuje závěr, že kritéria pro výběr nabídky v nabídkovém řízení nesplňují kritérium soukromého prodávajícího. V důsledku toho tedy výsledek nabídkového řízení nemůže sloužit jako spolehlivý zástupný indikátor pro stanovení tržní ceny za dotčené právo nájmu.

(88)

Jak je uvedeno výše, neexistencí dostatečného výběrového řízení není vyloučena možnost, aby Kontrolní úřad použil kritérium soukromého prodávajícího. Kontrolní úřad však bude muset přezkoumat podstatu dotčené transakce, a zejména porovnat dohodnutou cenu s tržní cenou. Za tímto účelem se Kontrolní úřad obvykle odvolává na nezávislé znalecké ocenění jako na zástupný indikátor tržní ceny. Takové ocenění by ideálně mělo být vypracováno v době transakce. Kontrolní úřad však může ve svém posouzení vycházet i z ocenění ex post  (41).

(89)

Islandské orgány předložily ocenění vypracované společností Mannvit – mezinárodní poradenskou společností, která se zaměřuje na Island a pravidelně poskytuje odborné poradenství k projektům v oblasti infrastruktury. Ocenění je ze dne 30. ledna 2015.

(90)

Kontrolní úřad podotýká, že společnost Mannvit již islandským orgánům poskytla poradenství k nabídkovému řízení. Ocenění bylo navíc vyžádáno islandskými orgány v reakci na cenový odhad předložený stěžovatelem. Kontrolní úřad neshledal žádné známky toho, že by tyto okolnosti ovlivnily objektivitu odborných poradců. Za těchto okolností však Kontrolní úřad považuje za nutné ocenění podrobně prověřit.

(91)

V tomto směru Kontrolní úřad zaprvé poznamenává, že posouzení tržní hodnoty dotčeného práva nájmu je obzvláště složité vzhledem ke zvláštní povaze dotčeného aktiva (včetně práv NATO na ukončení smlouvy) a existenci regulace v daném odvětví. Krom toho je třeba zohlednit existenci dvou cenových prvků, a sice nájemného a investic do koncových bodů.

(92)

Ocenění společnosti Mannvit se zakládá na srovnání dvou různých scénářů, jak získat přístup k optickému kabelu vedoucímu kolem Islandu: provozovatel si mohl buď pronajmout vlákno NATO (což učinil podnik Vodafone), nebo zakoupit přístup od podniku Míla, který nabízí regulovaný velkoobchodní produkt (pronajaté páteřní okruhy) za regulovanou cenu. Vzhledem k této volbě by účastník trhu usilující o přístup k optickému kabelu nebyl ochoten zaplatit více, než je cena za regulovaný produkt velkoobchodního přístupu nabízený podnikem Míla. Regulovaná velkoobchodní cena tak funguje jako cenový strop pro stanovení ceny za nájem vlákna NATO, i když nemusí přímo odrážet tržní cenu práva nájmu vzhledem k prvkům popsaným v následujících bodech. Vzhledem k existenci dvou alternativních způsobů získání přístupu k souběžným vláknům v témže kabelu považuje Kontrolní úřad tento přístup založený na srovnání cen za racionální (42).

(93)

Cenové srovnání v ocenění společnosti Mannvit, jakož i nejnovější srovnání poskytnuté stěžovatelem nevycházejí z cen v době nabídkového řízení. Kontrolní úřad je však toho názoru, že vzhledem ke zvláštním okolnostem projednávané věci jsou předložené odkazy na ceny i přesto dobrým zástupným indikátorem tržní ceny v době transakce.

(94)

Regulované velkoobchodní ceny použité ke srovnání vycházejí z historických nákladů a obvykle se po řadu let nemění (43). Například regulovaná sazba podniku Míla ve výši 7 609 ISK na km a měsíc vychází z analýzy nákladů vypracované v roce 2010 a dokončené v květnu 2011 (44). Sazba byla v platnosti beze změn od 1. srpna 2011 až do roku 2015. To prokazuje, že regulované velkoobchodní sazby použité ve srovnání cen obvykle zůstávají v čase stabilní a že konkrétně sazba podniku Míla vychází z analýzy nákladů provedené přibližně v tutéž dobu, kdy byla uzavřena smlouva ze dne 1. února 2010 s podnikem Vodafone. Mimoto je nájemné placené podnikem Vodafone od června 2008 (tj. od doby nabídkového řízení) upravováno podle indexu stavebních nákladů. Po zohlednění této indexace tak výpočet na základě dnešních cen může poskytnout dobrou indikaci toho, zda bylo právo nájmu v době transakce poskytnuto za tržních podmínek.

(95)

Jak je vysvětleno výše v oddíle I.7, společnost Mannvit poukazuje na mnohé rozdíly mezi regulovaným velkoobchodním produktem nabízeným podnikem Míla a vláknem NATO, které by měly být zohledněny při srovnávání cen.

(96)

Kontrolní úřad zaprvé považuje za rozumné, že společnost Mannvit upravila délku vlákna NATO, která se vezme v úvahu pro výpočet ceny, neboť ceny se zpravidla počítají mezi dvěma body (tj. jako přímé spoje mezi příslušnými koncovými body). Při použití na existující koncové body vlákna NATO v době transakce dochází společnost Mannvit ve svém ocenění k závěru, že celková délka, která by se měla vzít v úvahu, činí 1 283 km.

(97)

Poté společnost Mannvit posuzuje, která velkoobchodní cena a sleva by byla v posuzované věci nejvhodnější.

(98)

Ocenění zdůrazňuje, že regulovaná sazba podniku Míla (7 609 ISK na km a měsíc) nemusí být správnou referenční hodnotou k určení tržní ceny, neboť regulovaná sazba vychází z nákladů a míry využití platných pro celou optickou síť podniku Míla, včetně všech příslušných koncových bodů podniku Míla, nejen pro optickou síť srovnatelnou s vláknem NATO. Společnost Mannvit poukazuje na to, že vlákno NATO je jednodušší a má mnohem méně koncových bodů, což je indikací, že příslušné náklady by měly být nižší. Společnost Mannvit proto navrhuje při výpočtu tržní ceny raději vyjít z velkoobchodní sazby jiného operátora – podniku Orkufjarskipti. Sazba podniku Orkufjarskipti činí 5 020 ISK na km a měsíc.

(99)

Ocenění společnosti Mannvit se rovněž zabývá slevami a dochází k závěru, že na velkoobchodní cenu by se měla použít sleva ve výši 25 % namísto maximální slevy 15 %, která je v současnosti dostupná pro tříleté smlouvy. Společnost Mannvit odůvodňuje tuto úpravu poukazem na to, že doba nájmu činí deset let, což je mnohem déle než doba uvažovaná v regulovaných sazbách podniků Míla a Orkufjarskipti. Dále ji odůvodňuje existencí 25 % slevy, kterou v době nabídkového řízení podnik Míla nabízel zákazníkům, kteří si pronajímali vlákna podobné délky jako vlákno NATO.

(100)

Kontrolní úřad souhlasí, že regulovaná sazba podniku Míla za páteřní pronajaté okruhy neposkytuje v projednávané věci vhodné srovnání s tržní cenou. Sazba podniku Míla především vychází nejen z investic a provozních nákladů na vlákna v témže kabelu jako vlákno NATO (a které již s největší pravděpodobností byly amortizovány), ale rovněž z novějších investic do jiných vláken. Kontrolní úřad však podotýká, že ani sazba podniku Orkufjarskipti předložená společností Mannvit nepředstavuje ideální referenční bod, neboť je založena na individuální struktuře nákladů tohoto operátora, který je podnikem veřejných služeb. Kontrolní úřad uznává, že zřejmě nelze provést dokonalé porovnání cen, neboť nejsou dostupné žádné tržní ceny, které by se vztahovaly konkrétně na vlákna NATO a souběžná vlákna v témže kabelu.

(101)

Kontrolní úřad má podobné obavy ohledně slevy, která se má uplatnit. Velkoobchodní nabídky dostupné v současné době předpokládají pouze 15 % slevu u tříletých smluv. Je však pravděpodobné, že účastník trhu by poskytl výraznější slevy za dlouhodobější smlouvu a velmi vysoká množství. Kontrolní úřad podotýká, že podnik Míla dříve nabízel slevu 25 % pro velmi podobný účel (45).

(102)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se Kontrolní úřad domnívá, že je vhodné vyjádřit odhad tržní ceny za právo nájmu vlákna NATO jako cenové rozpětí, které vychází z ceny velkoobchodního přístupu a předpokladů o slevě uvedených výše.

Tabulka č. 3

Odhadované rozpětí tržních cen (ročního nájemného) vycházející z dostupných sazeb a předpokladů o slevě

(103)

Tabulka č. 3 ukazuje cenové rozpětí od 58 milionů ISK, což je odhad tržní ceny v ocenění od společnosti Mannvit, po maximum ve výši přibližně 100 milionů ISK. Odhad průměrné tržní ceny je přibližně 78 milionů ISK.

(104)

Podle smlouvy ze dne 1. února 2010 platí podnik Vodafone za právo nájmu nájemné ve výši 19 150 000 ISK (bez DPH), které je od 19. června 2008 indexováno podle indexu stavebních nákladů a je splatné každoročně ke dni 1. července. Kontrolní úřad podotýká, že sazby podniků Míla a Orkufjarskipti indexovány nejsou. Proto musí být účinek indexace v porovnání zohledněn.

(105)

Nájemné placené podnikem Vodafone je indexováno podle indexu stavebních nákladů (46). Podle statistických údajů se stavební náklady po finanční krizi na podzim roku 2008 a během roku 2009 výrazně zvyšovaly až o 30 % ročně, avšak od té doby rostou mírně, až na malé skokové zvýšení na konci roku 2011 a začátku roku 2012. Od června 2008 do července 2010, kdy byla splatná první platba nájemného, se index již zvýšil o 20,5 %.

(106)

Pohyb indexu od ledna 2008 a procentní změny oproti předchozímu roku znázorňuje následující graf:

Index stavebních nákladů od ledna 2008

Zdroj: Statistics Iceland.

(107)

Smlouvou ze dne 1. února 2010 bylo stanoveno nájemné ve výši 19 150 000 ISK před indexací. Do poloviny roku 2010 se tato částka vlivem indexace zvýšila na cca 23 milionů ISK. Dnes platí podnik Vodafone nájemné ve výši přibližně 28 milionů ISK, což odpovídá přibližně polovině 10leté nájemní smlouvy. Za předpokladu, že index stavebních nákladů i nadále poroste, jak tomu bylo v průběhu posledních 4 až 5 let, představuje tato cena také přiměřený průměr ročního nájemného, je-li posuzováno za celou dobu trvání smlouvy.

(108)

Kontrolní úřad se proto domnívá, že nájemné ve výši 28 milionů ISK, které použila společnost Mannvit, představuje v projednávané věci rozumný přístup ke srovnání cen. Nicméně nájemné za vlákno NATO lze srovnávat se sazbami za komerčně využívané prostředky pouze po řádném zohlednění značných investic do přenosového zařízení, které musel provozovatel vlákna NATO – podnik Vodafone – vynaložit, aby vlákno mohlo být komerčně využíváno. Společnost Mannvit odhaduje, že náklady na investice potřebné k tomu, aby bylo nájemné placené podnikem Vodafone srovnatelné s nabídkou podniku Míla a byly dodrženy podmínky nabídky, tj. požadované investice do nových koncových bodů, činí 52 milionů ISK ročně (47). Kontrolní úřad poznamenává, že částka odhadnutá společností Mannvit zohledňuje jak technické vybavení potřebné ke zprovoznění vlákna NATO, tak cenový prvek zjištěný v nabídkovém řízení, který se týká investic do nových koncových bodů. Kontrolní úřad provedl křížovou kontrolu znaleckého ocenění nákladů na investice do koncových bodů (v celkové výši 120 milionů ISK) vůči skutečným investicím, které má provést podnik Vodafone a které činí celkem 130 milionů ISK. Kontrolní úřad konstatuje, že podnik Vodafone musí nadto platit roční licenční poplatky za vybavení ve výši 7,5 milionu ISK, což společnost Mannvit nezohlednila.

(109)

Na základě výše uvedeného činí celkový příspěvek podniku Vodafone ve formě nájemného a investičních nákladů přibližně 87,5 milionu ISK ročně (včetně ročního licenčního poplatku). V porovnání s odhady tržní ceny práva nájmu v tabulce č. 3 finanční příspěvky podniku Vodafone překračují odhad celkové průměrné tržní ceny ve výši 78 milionů ISK, jakož i průměrné ceny na základě 15 % a 25 % slevy. Rovněž jsou podstatně vyšší než odhad ceny založený na sazbě podniku Orkufjarskipti (ať už se slevou 15 %, nebo 25 %) a velmi se přibližují sazbě podniku Míla se slevou 15 %.

(110)

Kontrolní úřad podotýká, že výše uvedené srovnání tržní ceny nezohledňuje dopad zvláštních práv na zrušení smlouvy daných tím, že vlákno je ve vlastnictví NATO. Islandské orgány odhadly dopad těchto práv na cenu v rozmezí 15–25 %. Po použití tohoto rozsahu na finanční příspěvky podniku Vodafone by příslušná základní tržní hodnota příspěvků bez uvážení uvedených práv NATO činila 94 až 107 milionů ISK, což výrazně překračuje odhady průměrné tržní ceny uvedené v tabulce č. 3.

(111)

Kromě toho studie společnosti Mannvit nebere v úvahu povinnost Islandu převádět veškeré příjmy z pronájmu, které převyšují náklady na provoz a údržbu vlákna, organizaci NATO. Kontrolní úřad je názoru, že ačkoli tato povinnost může ovlivnit motivaci islandských orgánů nemaximalizovat příjmy z pronájmu (a například upřednostnit v nabídkovém řízení jiná kritéria, jak je uvedeno výše), neovlivňuje tržní hodnotu práva nájmu, která byla odhadnuta výše s odkazem na skutečné sazby telekomunikačních operátorů. Na rozdíl od zvláštních práv na zrušení smlouvy, o kterých pojednává předchozí bod odůvodnění, nemá smlouva mezi Islandem a NATO o způsobu rozdělení případných příjmů z práva nájmu žádný dopad na uživatele tohoto práva (tj. na podnik Vodafone).

(112)

Pro úplnost Kontrolní úřad podotýká, že na toto posouzení nemá vliv tvrzení podniku Míla, že cenu ovlivnila koncepce nabídkového řízení. Kontrolnímu úřadu nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by stanovení výchozí ceny – což je v nabídkových řízeních běžný jev – mohlo snížit motivaci uchazečů konkurovat cenou. Kontrolní úřad rovněž podotýká, že v nabídkovém řízení čtyři nezávislí uchazeči podali pět nabídek, přičemž všichni účastníci dosáhli plného hodnocení (40 %), pokud jde o kritérium stimulace hospodářské soutěže. Kritéria týkající se ceny proto pro uchazeče prakticky představovala 50 % (tj. 30 ze zbývajících 60 bodů). Stejně tak nebyl předložen žádný důkaz, že při neexistenci kritéria hospodářské soutěže v nabídkovém řízení by potenciální nabídka podniku Míla – který neměl zájem o další přenosovou kapacitu – mohla mít za následek vyšší nabídky skutečných uchazečů. Kontrolní úřad zejména podotýká, že kapacita podniku Míla v kabelu NATO byla veřejně známa a že jakákoli případná nabídka podniku Míla by pouze sloužila k ochraně jeho postavení na trhu před nově vstupujícím subjektem (48).

(113)

Na základě výše uvedených skutečností se Kontrolní úřad domnívá, že uzavření nájmu s podnikem Vodafone se neuskutečnilo za nižší než tržní cenu.

(114)

Kontrolní úřad rovněž podotýká, že nabídkové řízení proběhlo v červnu 2008, tedy krátce před propuknutím finanční krize na Islandu. Během finanční krize bylo řízení zastaveno. Smlouva s podnikem Vodafone byla dokončena až v únoru 2010, kdy podnik Fjarski (uchazeč, který v nabídkovém řízení podal nejlépe hodnocenou nabídku) nebyl schopen či ochoten pronajmout si druhé dostupné vlákno na základě své nabídky z června 2008. Na začátku roku 2010 nebylo podle islandských orgánů již možné přijmout nabídky od ostatních uchazečů obdržené v rámci řízení v roce 2008, neboť platnost jejich nabídek již vypršela a bylo zřejmé, že podmínky na trhu se po finanční krizi dramaticky zhoršily. Navzdory finanční krizi a z toho plynoucím změnám hospodářské situace na Islandu byl podnik Vodafone ochoten uzavřít nájemní smlouvu za podmínek dohodnutých po nabídkovém řízení v roce 2008. Kontrolní úřad neobdržel žádné informace, které by naznačovaly, že po finanční krizi měli ostatní operátoři nadále zájem získat právo nájmu některého ze dvou dostupných vláken. Kontrolní úřad má za to, že v podobné situaci by nájemní smlouvu s podnikem Vodafone uzavřel i soukromý prodávající, neboť šlo o jedinou příležitost, jak pokrýt provozní náklady na nevyužívané aktivum (tj. nevyužívané vlákno) a získat z něj hodnotu.

(115)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyvozuje Kontrolní úřad závěr, že podnik Vodafone nezískal z transakce hospodářskou výhodu.

(116)

Aby opatření představovalo státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP, musí být selektivní a musí mít potenciál narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi smluvními stranami dohody. Jelikož však v projednávané věci nebyla poskytnuta hospodářská výhoda, a kumulativní podmínky pro existenci státní podpory proto nejsou splněny, nemusí Kontrolní úřad v tomto směru provádět žádné další posouzení.

(117)

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Kontrolní úřad k závěru, že opatření nezahrnuje státní podporu ve smyslu čl. 61 odst. 1 Dohody o EHP,