This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document E2012J0002
Judgment of the Court of 11 December 2012 in Case E-2/12 — HOB-vín ehf. v The State Alcohol and Tobacco Company of Iceland (ÁTVR) (Free movement of goods — Directive 2000/13/EC — Product coverage — Labelling of foodstuffs — Misleading labelling — Lack of notification to ESA of a national measure — Justification — State liability)
Rozsudek Soudu ze dne 11. prosince 2012 ve věci E-2/12 – HOB-vín ehf. v. Islandská státní alkoholová a tabáková společnost (ÁTVR) (volný pohyb zboží – směrnice 2000/13/ES – zahrnutí výrobků – označování potravin – zavádějící označení – neoznámení vnitrostátního opatření Kontrolnímu úřadu ESVO – odůvodnění – odpovědnost státu)
Rozsudek Soudu ze dne 11. prosince 2012 ve věci E-2/12 – HOB-vín ehf. v. Islandská státní alkoholová a tabáková společnost (ÁTVR) (volný pohyb zboží – směrnice 2000/13/ES – zahrnutí výrobků – označování potravin – zavádějící označení – neoznámení vnitrostátního opatření Kontrolnímu úřadu ESVO – odůvodnění – odpovědnost státu)
Úř. věst. C 118, 25.4.2013, pp. 33–34
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
|
25.4.2013 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 118/33 |
ROZSUDEK SOUDU
ze dne 11. prosince 2012
ve věci E-2/12
HOB-vín ehf. v. Islandská státní alkoholová a tabáková společnost (ÁTVR)
(volný pohyb zboží – směrnice 2000/13/ES – zahrnutí výrobků – označování potravin – zavádějící označení – neoznámení vnitrostátního opatření Kontrolnímu úřadu ESVO – odůvodnění – odpovědnost státu)
2013/C 118/09
Ve věci E-2/12 HOB-vín ehf. v. Islandská státní alkoholová a tabáková společnost (ÁTVR) – ŽÁDOST o stanovisko Soudního dvora podle článku 34 Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora předložená soudem Héraðsdómur Reykjavíkur (okresním soudem v Reykjavíku) ohledně otázky, zda jsou s dohodou o EHP slučitelná vnitrostátní pravidla, podle nichž podnik, který má státní monopol na maloobchodní prodej alkoholu, může za určitých podmínek odmítnout prodávat alkoholické nápoje legálně vyrobené a na trh uváděné v jiném státě EHP – Soud ve složení Carl Baudenbacher (předseda), Per Christiansen (soudce-zpravodaj) a Páll Hreinsson (soudce) vynesl dne 11. prosince 2012 rozsudek, jehož výrok zní:
|
1) |
Článek 18 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy zakazuje takový předpis, jakým je článek 5.10 pravidel pro výběr výrobků, jímž ÁTVR odmítá prodej alkoholických nápojů, které jsou legálně vyrobené a prodávané v jiném státě EHP, na základě toho, že příslušný štítek obsahuje zavádějící nebo nesouvisející informace o výrobku. Skutečnost, zda se pravidla pro výběr výrobků uplatňují stejně na domácí i zahraniční výrobky, nemá v tomto směru žádný význam. |
|
2) |
Vnitrostátní předpis, jako je článek 8 islandského nařízení č. 828/2005 o komerční produkci, dovozu a velkoobchodním prodeji alkoholu, který vyžaduje, aby se na balení nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % uváděla kromě skutečného objemového obsahu alkoholu zmínka, že nápoj obsahuje alkohol, nelze považovat za účinný a nelze umožnit, aby tato podmínka představovala pro jednotlivce a hospodářské subjekty zátěž, byla-li přijata bez ohledu na postup vyplývající z článku 19 směrnice 2000/13/ES. |
|
3) |
Jednotlivci a hospodářské subjekty, kteří byli poškozeni nesprávným uplatňováním směrnice 2000/13/ES, se mohou odvolávat na volný pohyb zboží s cílem povolat stát k odpovědnosti za porušení práva EHP. Škoda způsobená vnitrostátním opatřením, jaké je popsáno v první otázce, vyvolává odpovědnost státu, pokud vnitrostátní soud zjistí, že uplatňováním vnitrostátních právních nebo správních předpisů se dostatečně závažně porušuje právo EHP a že existuje přímá příčinná souvislost mezi porušením povinnosti tohoto státu a škodou způsobenou dotčené straně. Porušení práva EHP je dostatečně závažné tehdy, je-li škoda způsobena takovým vnitrostátním opatřením, jaké je popsáno ve druhé otázce, a jestliže vnitrostátní právní a správní předpisy nemohou být považovány za účinné z toho důvodu, že členský stát přijetí tohoto předpisu neoznámil podle článku 19 směrnice 2000/13/ES. Takové porušení povolává stát k odpovědnosti, pokud vnitrostátní soud zjistí přímou příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti, která je uložena státu, a škodou způsobenou dotčené straně. |