a)

zrušením rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu OHIM ze dne 17. března 2003 ve věci R 1015/2001-4 z toho důvodu, že tím, že zamítl odvolání navrhovatelky, povolil zápis (obrazové) ochranné známky Společenství č. 940007 BAINBRIDGE pro výrobky náležející do tříd 18 a 25;

b)

uložením OHIM a vedlejší účastnici řízení náhrady nákladů řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku.

—

Soud prvního stupně se dopustil pochybení, když vyslovil neexistenci minimálního stupně podobnosti mezi ochrannou známkou BAINBRIDGE vedlejší účastnice řízení a skupinou ochranných známek navrhovatelky obsahujících prvek THE BRIDGE, zatímco uznal, že ochranná známka BAINBRIDGE, proti níž byly podány námitky, vykazuje „významnou“ fonetickou podobnost s některými ochrannými známkami navrhovatelky; vzhledem ke zjevné nesprávnosti „předpokladu“, ze kterého Soud vycházel, podle něhož průměrný italský spotřebitel má dostatečnou znalost anglického jazyka na to, aby pochopil význam výrazu „BRIDGE“, tato podobnost není vyvážena pojmovým rozdílem mezi kolidujícími ochrannými známkami;

—

jelikož tedy kolidující ochranné známky vykazují přinejmenším minimální stupeň podobnosti, měly totožnost výrobků a vysoká rozlišovací způsobilost ochranných známek navrhovatelky vést ke shledání nebezpečí záměny.

—

co se týče slovní ochranné známky THE BRIDGE, navrhovatelka dostatečně prokázala řádné a skutečné užívání dotčené ochranné známky ve smyslu pravidla 22 odst. 2 nařízení č. 2868/95;

—

Soud prvního stupně nesprávně použil čl. 43 odst. 2 a 3 nařízení č. 40/94, když nepřezkoumal vhodnost dokumentů předložených navrhovatelkou k prokázání užívání její ochranné známky a omezil se pouze na tvrzení, že odvolací senát správně tuto ochrannou známku odmítl zohlednit, jelikož navrhovatelka nepředložila důkaz o jejím nepřetržitém užívání po dobu celých pěti referenčních let, i když takový požadavek z právního předpisu nevyplývá.

—

důkazy poskytnuté navrhovatelkou pro prokázání skutečného užívání ochranné známky THE BRIDGE měly být posouzeny jako dostatečné též pro prokázání užívání ochranné známky BRIDGE;

—

v každém případě je obrazová ochranná známka navrhovatelky BRIDGE „blokážní“ ochrannou známkou ve smyslu italského zákona o ochranných známkách a jako taková je osvobozena od povinnosti poskytnout důkaz o jejím užívání;

—

Soud prvního stupně se dopustil pochybení tím, že přijal argumenty OHIM, které byly poprvé uvedeny až ve vyjádření OHIM k žalobě (a tedy v každém případě nepřípustné), podle kterých je institut blokážní ochranné známky neslučitelný se systémem ochrany ochranné známky Společenství. Ve skutečnosti různá tvrzení svědčí o slučitelnosti institutu „blokážních“ ochranných známek se systémem Společenství.

—

Soud prvního stupně, i když uznal, že skutečnost, že navrhovatelka je majitelkou „skupiny“ ochranných známek založených na označení „Bridge“, je v zásadě relevantní pro posouzení existence nebezpečí záměny, v projednávaném případě však tyto ochranné známky nezohlednil z toho důvodu, že byly pouze zapsané, nikoli však užívané, i když ve skutečnosti nemá užívání těchto ochranných známek nic společného s tím, že musí být považovány za „sériové ochranné známky“.