16.4.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 93/15

a)

„Má být, s přihlédnutím ke znění článku 17 směrnice Rady 653/86 ze dne 18. prosince 1986 o koordinaci právní úpravy členských států týkající se nezávislých obchodních zástupců (1), článek 19 téže směrnice vykládán tak, že umožňuje členskému státu stanovit ve svých ustanoveních k provedení směrnice do vnitrostáního práva, že právo na odškodnění zástupce se určuje podle kolektivní smlouvy, závazné pro signatáře, bez ohledu na podmínky uvedené v první a druhé odrážce čl. 17 odst. 2 písm. a), a že se vypočítává nikoliv na základě kritérií stanovených ve směrnici, ale v dotčené kolektivní smlouvě, s tím následkem, že v mnoha případech by odškodnění muselo být určeno v částce podstatně nižší, než je maximální částka, kterou stanoví směrnice?

b)

Musí být výpočet odškodnění prováděn analyticky, prostřednictvím odhadu pozdějších provizí, které by zástupce pravděpodobně obdržel v letech následujících po rozvázání smlouvy s ohledem na zákazníky, které získal, nebo na zvýšení objemu obchodu, které provedl, přičemž se kritérium ekvity použije pouze pro upravení částky, nebo jsou přípustné různé a více syntetické metody výpočtu, které více zohledňují kritérum ekvity?“