—

Napadené rozhodnutí nerespektuje závazné účinky rozsudku ze dne 15. září 2011, Bennett a další v. OHIM (F-102/09, EU:F:2011:138), který konstatoval zneužívající povahu využití smlouvy pomocného zaměstnance vložené mezi smlouvy dočasného zaměstnance a stanovil změnu této smlouvy na smlouvu dočasného zaměstnance na dobu neurčitou.

—

Tím, že administrativa považuje toto období za přerušení účasti v důchodovém systému, zachovává účinky zneužití práva v rozporu s článkem 8 pracovního řádu a s překážkou věci pravomocně rozsouzené.

—

Smlouvy pomocných zaměstnanců v období od 16. října 2004 do 31. května 2005 byly v plném rozsahu uznány rozhodnutím PMO (správní akt zakládající práva), které výslovně stanoví, že toto období se pro účely důchodu považuje za dobu odpracovanou v postavení dočasného zaměstnance a v plném rozsahu započtenou do unijního důchodového systému.

—

Zpochybnění tohoto započtení o téměř patnáct let později při výpočtu výše důchodu porušuje zásadu právní jistoty, ochranu legitimního očekávání a ustálenou judikaturu týkající se zpětvzetí aktů zakládajících práva.

—

Tím, že administrativa nesprávně konstatovala přerušení účasti v důchodovém systému, porušila rozhodující kritérium zakotvené rozsudkem ze dne 15. prosince 2022, Picard v. Komise (C-366/21 P, EU:C:2022:984), a sice kontinuitu příspěvků do unijního důchodového systému.

—

Toto pochybení vede k neodůvodněnému použití poreformní míry nabývání nároků na důchod (1,9 %) a k nepříznivému zacházení s žalobcem ve srovnání s ostatními zaměstnanci, kteří nastoupili do služby před 1. květnem 2004, což je v rozporu se zásadou rovného zacházení.