1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Berliner Verkehrsbetriebe (BVG), domáhá zrušení rozhodnutí pátého odvolacího senátu Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) ze dne 2. dubna 2024 (věc R 2220/2023-5) (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2

Dne 15. března 2023 podala žalobkyně u EUIPO přihlášku zvukového označení spočívajícího ve zvuku melodie, který si lze poslechnout prostřednictvím následujícího hypertextového odkazu, jako ochranné známky Evropské unie:

<zvukový soubor přihlašované ochranné známky>

3

Přihlašovaná ochranná známka označovala služby, které náleží do třídy 39 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek ze dne 15. června 1957 ve znění změn a doplňků a odpovídají následujícímu popisu: „Doprava; osobní přeprava; balení a balící služby; provoz skladů; pořádání zájezdů“.

4

Rozhodnutím ze dne 3. října 2023 průzkumová referentka zamítla přihlášku uvedené ochranné známky na základě čl. 7 odst. 1 písm. b), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).

5

Dne 6. listopadu 2023 podala žalobkyně u EUIPO odvolání proti rozhodnutí průzkumové referentky.

6

Napadeným rozhodnutím odvolací senát zamítl odvolání v plném rozsahu na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001. Odvolací senát měl v podstatě za to, že přihlašovaná ochranná známka je natolik krátká a banální, že postrádá jakoukoli výstižnost i schopnost být spotřebiteli rozpoznána jako označení obchodního původu služeb, na které se vztahuje.

7

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

8

EUIPO navrhuje, aby Tribunál:

9

Žalobkyně vznáší jediný žalobní důvod vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001. V podstatě tvrdí, že odvolací senát nesprávně posoudil vlastnosti přihlašované ochranné známky, přestože jsou typické a v souladu s údaji poskytnutými rozhodovací praxí a stanovenými metodickými pokyny týkajícími se průzkumu před EUIPO v oblasti zvukových ochranných známek.

10

EUIPO zpochybňuje argumentaci žalobkyně, když tvrdí, že odvolací senát v napadeném rozhodnutí správně konstatoval, že přihlašovaná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001.

11

Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 se do rejstříku nezapíšou ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost.

12

Rozlišovací způsobilost ochranné známky ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 znamená, že tato ochranná známka umožňuje identifikovat výrobek nebo službu, pro kterou byl zápis požadován, jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit tento výrobek nebo tuto službu od výrobků nebo služeb jiných podniků [rozsudky ze dne 13. září 2016, Globo Comunicação e Participações v. EUIPO (Zvuková ochranná známka),T‑408/15, EU:T:2016:468, bod 37, a ze dne 7. července 2021, Ardagh Metal Beverage Holdings v. EUIPO (Kombinace zvuků vznikajících při otevírání plechovky s šumivým nápojem),T‑668/19, EU:T:2021:420, bod 17].

13

Ochrannými známkami postrádajícími rozlišovací způsobilost uvedenými v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 jsou ty ochranné známky, které nejsou schopny plnit základní funkci ochranné známky, a sice funkci spočívající v označování obchodního původu dotčeného výrobku nebo služby tak, aby spotřebitel, který získá výrobek nebo službu označené ochrannou známkou, mohl při dalším nabytí nebo využití učinit stejnou volbu, pokud byla jeho zkušenost pozitivní, nebo jinou volbu, pokud byla tato zkušenost negativní (rozsudky ze dne 13. září 2016, Zvuková ochranná známka,T‑408/15, EU:T:2016:468, bod 38, a ze dne 7. července 2021, Kombinace zvuků vznikajících při otevírání plechovky s šumivým nápojem,T‑668/19, EU:T:2021:420, bod 18).

14

Rozlišovací způsobilost ochranné známky musí být posuzována jednak vzhledem k výrobkům nebo službám, pro které je zápis požadován, a jednak vzhledem k tomu, jak ji vnímá relevantní veřejnost (rozsudky ze dne 13. září 2016, Zvuková ochranná známka,T‑408/15, EU:T:2016:468, bod 39, a ze dne 7. července 2021, Kombinace zvuků vznikajících při otevírání plechovky s šumivým nápojem,T‑668/19, EU:T:2021:420, bod 19).

15

Minimální rozlišovací způsobilost však stačí k tomu, aby se absolutní důvod pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 nepoužil (rozsudek ze dne 13. září 2016, Zvuková ochranná známka,T‑408/15, EU:T:2016:468, bod 40).

16

Kromě toho je třeba připomenout, že kritéria pro posouzení rozlišovací způsobilosti jsou stejná pro všechny kategorie ochranných známek, jelikož čl. 7 odst. 1 nařízení 2017/1001 mezi těmito různými kategoriemi nerozlišuje. Kritéria pro posouzení rozlišovací způsobilosti zvukových ochranných známek se tudíž neliší od kritérií použitelných na jiné kategorie ochranných známek (viz rozsudek ze dne 7. července 2021, Kombinace zvuků vznikajících při otevírání plechovky s šumivým nápojem,T‑668/19, EU:T:2021:420, bod 23 a citovaná judikatura).

17

Z judikatury rovněž vyplývá, že je nezbytné, aby zvukové označení, jehož zápis je požadován, mělo určitou rezonanci umožňující cílovému spotřebiteli vnímat jej a považovat za ochrannou známku, a nikoli pouze za prvek funkční povahy či za indikátor bez inherentních vlastností. Uvedený spotřebitel tedy musí na zvukové označení nahlížet tak, že má identifikační schopnost v tom smyslu, že bude identifikovatelné jako ochranná známka (viz rozsudek ze dne 7. července 2021, Kombinace zvuků vznikajících při otevírání plechovky s šumivým nápojem,T‑668/19, EU:T:2021:420, bod 24 a citovaná judikatura).

18

I když je pravda, že je veřejnost zvyklá vnímat slovní nebo obrazové ochranné známky jako označení identifikující obchodní původ výrobků nebo služeb, nezbytně to neplatí stejně i v případě, kdy je označení tvořeno pouze zvukovým prvkem. Je však třeba mít za to, že pokud jde o některé výrobky a služby, není neobvyklé, že je spotřebitel identifikuje prostřednictvím zvukového prvku. V tomto ohledu je třeba mít rovněž za to, že zvyklosti v hospodářském odvětví nejsou pevně stanoveny, ale mohou se v čase za určitých okolností měnit, a to i velmi dynamicky (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. září 2016, Zvuková ochranná známka,T‑408/15, EU:T:2016:468, body 42 až 44, a ze dne 7. července 2021, Kombinace zvuků vznikajících při otevírání plechovky s šumivým nápojem,T‑668/19, EU:T:2021:420, body 25 a 26).

19

Argumentaci žalobkyně je třeba posuzovat ve světle těchto úvah.

20

V projednávané věci žalobkyně nezpochybňuje posouzení odvolacího senátu, podle něhož jsou služby, na které se přihlašovaná ochranná známka vztahuje, určeny široké veřejnosti Evropské unie. Tento závěr není namístě zpochybňovat.

21

Pokud jde o posouzení rozlišovací způsobilosti přihlašované ochranné známky, odvolací senát uvedl, že přihlašovaná ochranná známka „je dvousekundovým zvukovým označením, které spočívá v jednoduchém sledu čtyř různých slyšitelných zvuků“. Odvolací senát měl tedy za to, že přihlašovaná ochranná známka „je natolik krátk[á] a banální, že postrádá jakoukoli výstižnost i určitou schopnost být rozpoznán[a], která by cílovým spotřebitelům umožnila považovat [ji] za údaj o původu, a nikoli pouze za funkční prvek nebo údaj, který nenese žádné sdělení“. Odvolací senát v tomto ohledu uvedl, že ačkoli se přihlašovaná ochranná známka „liší od jiných znělek používaných v odvětví dopravy“, tento rozdíl „[sám o sobě] nepostačuje k tomu, aby [jí] byla přiznána rozlišovací způsobilost“, jelikož „[r]ozlišovací způsobilost zvukové ochranné známky má být určena toliko na základě schopnosti ochranné známky identifikovat výrobek nebo službu, pro kterou je zápis požadován, jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišit tento výrobek nebo službu od výrobků nebo služeb jiných podniků“.

22

K tomu, aby odvolací senát dospěl k závěru o nedostatku rozlišovací způsobilosti, měl v podstatě za to, že přihlašovaná ochranná známka „je extrémně krátk[á] ([…] dvě sekundy) a jednoduchá ([…] čtyři slyšitelné zvuky)“, a proto uvedená ochranná známka „není schopna sam[a] o sobě přenést sdělení, které [by] si spotřebitelé [mohli] zapamatovat“, neboť „je vnímán[a] pouze jako funkční zvukový prvek, který má posluchače upozornit na blížící se hlášení nebo na jiné aspekty dotčených služeb“.

23

V tomto ohledu je třeba podotknout, že již bylo rozhodnuto, že zvukové označení, které je charakteristické přílišnou jednoduchostí a omezuje se na pouhé opakování dvou totožných not, v dané věci zvuk, který se podobá zvonění telefonu, nemůže samo o sobě přenést sdělení, které by si spotřebitelé mohli zapamatovat, takže spotřebitelé jej nebudou považovat za ochrannou známku, ledaže by získalo rozlišovací způsobilost užíváním (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2016, Zvuková ochranná známka,T‑408/15, EU:T:2016:468, bod 51 a citovaná judikatura).

24

Jak však správně tvrdí žalobkyně, více skutečností umožňuje mít za to, že vlastnosti přihlašované ochranné známky z hlediska doby trvání a výstižnosti umožňují prokázat spíše existenci rozlišovací způsobilosti než její nedostatek ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001 a judikatury citované v bodech 12 až 18 výše.

25

Pokud jde zaprvé o zvyklosti hospodářského odvětví dotčeného v projednávané věci, je obecně známo, že hospodářské subjekty působící v odvětví dopravy čím dál častěji využívají „znělky“, tj. krátké zvukové motivy k vytvoření zvukové identity pro související výrobky a služby, která bude veřejností rozpoznatelná a bude zvukovým ekvivalentem vizuální identity ochranné známky. Takové zvukové ochranné známky rovněž mohou uvádět nebo doprovázet sdělení určená cílové části veřejnosti, ať už v letištních halách nebo na nástupištích vlakových a autobusových nádraží, pro reklamní účely nebo v souvislosti se souvisejícími službami. Tyto znělky, z nichž žalobkyně uvedla několik příkladů (viz bod 5 sedmá odrážka napadeného rozhodnutí), umožňují upoutat pozornost posluchačů v prostředí, které může být občas hlučné.

26

Zadruhé je nutno uvést, že přihlašovaná ochranná známka spočívá ve zvuku melodie, kterou tvoří čtyři různé po sobě jdoucí slyšitelné zvuky (viz bod 2 výše).

27

Zvuk melodie tvořící přihlašovanou ochrannou známku nemá přímou spojitost se službami, na které se tato ochranná známka vztahuje, a nejeví se, že by se zakládal na technických nebo funkčních hlediscích. Tento zvuk totiž není totožný s tím, který obvykle vzniká při využívání dopravních služeb, jako je například zvuk projíždějícího metra nebo vlaku anebo zvuk vzlétajícího letadla. Stejně tak není prokázáno, že by zvuk melodie, která tvoří přihlašovanou ochrannou známku, již veřejnost znala, což umožňuje předpokládat, že se jedná o původní dílo.

28

V tomto kontextu lze mít za to, že zvuk melodie, která tvoří přihlašovanou ochrannou známku, má sloužit spíše jako znělka, tedy, jak správně zdůrazňuje žalobkyně, jako krátká výrazná zvukové sekvence, která může být sama o sobě zapamatovatelná. Stejně tak je třeba mít za to, že i přes krátkost, která je pro znělky typická a slouží právě k jejich snadnějšímu zapamatování, je zvuk melodie, která tvoří přihlašovanou ochrannou známku, určen k tomu, aby v souladu se zvyklostmi v odvětví dopravy upoutal pozornost veřejnosti na obchodní původ služeb, na které se tato ochranná známka vztahuje.

29

Tento závěr je ostatně potvrzen, jak poznamenává žalobkyně, rozhodovací praxí a metodickými pokyny týkajícími se průzkumu před EUIPO v oblasti zvukových ochranných známek.

30

Zvuk melodie, která tvoří přihlašovanou ochrannou známku, má podobnou dobu trvání jako zvuk melodie, která tvoří zvukovou ochrannou známku Evropské unie německého železničního podniku Deutsche Bahn AG, zapsanou pod číslem 18800487, kterou si lze poslechnout prostřednictvím následujícího hypertextového odkazu (<EUIPO - eSearch>), přičemž tato melodie, stejně jako melodie tvořící zvukovou ochrannou známku Evropské unie společnosti Deutsche Bahn, nemá nic společného s dotčenými dopravními službami. Stejná zjištění lze učinit při srovnání přihlašované ochranné známky s ochrannou známkou podniku, jenž provozuje letiště v Mnichově, Flughafen München GmbH, zapsanou pod číslem 17396102, kterou si lze poslechnout prostřednictvím následujícího hypertextového odkazu (<EUIPO - eSearch>).

31

Stejně tak jsou pro posouzení vlastností přihlašované ochranné známky relevantní dva „[p]říklady přijatých ochranných známek“ uvedené v části B oddílu 4 kapitole 3 bodě 15 metodických pokynů týkajících se průzkumu před EUIPO, které i když nejsou závazné, mohou představovat referenční zdroj pro praxi EUIPO v oblasti ochranných známek [viz rozsudek ze dne 8. června 2022, Muschaweck v. EUIPO – Conze (UM), T‑293/21, EU:T:2022:345, bod 38 a citovaná judikatura]. Tyto příklady totiž ukazují, že byly přijaty dvě zvukové ochranné známky, které tvoří zaprvé „[s]led čtyř různých tónů, zpočátku klesající o kvartu a poté stoupající a končící na středové hodnotě“ a zadruhé „první dva kratší tóny A[,] znějí[cí] méně silně než následující dlouhé a vyšší C […]“. Takové zvukové sekvence lze přirovnat k sekvenci tvořící přihlašovanou ochrannou známku, která podle odvolacího senátu spočívá ve čtyřech slyšitelných zvucích.

32

Odvolací senát se tedy s ohledem na vlastnosti přihlašované ochranné známky z hlediska doby trvání, použité melodie a slyšitelných zvuků, jakož i na různé údaje, které EUIPO v minulosti poskytl k úloze, kterou tyto vlastnosti plní v rámci posuzování rozlišovací způsobilosti zvukové ochranné známky, jejíž zápis je požadován, dopustil nesprávného posouzení, když dospěl k závěru, že přihlašovaná ochranná známka postrádá rozlišovací způsobilost z důvodu, že je „extrémně krátk[á] ([…] dvě sekundy) a jednoduchá ([…] čtyři slyšitelné zvuky)“.

33

Takové posouzení se jeví jako nesprávné jak s ohledem na zvyklosti dotyčného odvětví, pro které je důležité moci použít zvuk, který cílové části veřejnosti umožní identifikovat výrobky a služby podniku, a tím vytvořit rozpoznatelnou zvukovou identitu, tak s ohledem na prvky charakterizující přihlašovanou ochrannou známku, která má na uvedenou veřejnost působit právě jako krátká a výrazná znělka, kterou si lze zapamatovat a je způsobilá označovat obchodní původ dotčených služeb, jež budou spojovány výlučně s žalobkyní. Doba trvání přihlašované ochranné známky ani její údajná „jednoduchost“ či „banalita“, která jako taková nebrání tomu, aby mohla být rozpoznána odpovídající melodie, z tohoto hlediska nejsou překážkami, které by samy o sobě postačovaly k odůvodnění nedostatku jakékoli rozlišovací způsobilosti.

34

Zatřetí se odvolací senát dopustil dalšího pochybení, když měl na podporu závěru, podle něhož přihlašovaná ochranná známka nemá rozlišovací způsobilost, za to, že tato ochranná známka má „toliko funkční úlohu“.

35

Pokud jde totiž o dopravní služby nebo služby osobní přepravy, odvolací senát uvedl, že „je obvyklé před hlášením o dopravních prostředcích vysílat z reproduktorů krátkou sekvenci zvuků, aby byli cestující upozorněni na hlášení, které bude následovat po znělce“, a jelikož se tato hlášení obecně vysílají v hlučnějším prostředí, „není pro posluchače snadné odlišit hlášení od ostatních zvuků v pozadí“ a spojit si hlášení, na které si dosud nezvykli, s konkrétním podnikem.

36

V projednávané věci se však jeví, jak poznamenává žalobkyně, že i kdyby bylo třeba uvažovat o jednom z potenciálních způsobů užití přihlašované ochranné známky tak, jak to činí odvolací senát, tedy o jejím užití na nádraží za účelem ohlášení související dopravní služby, takové užití, i když plní funkční úlohu, nijak nebrání tomu, aby přihlašovaná ochranná známka plnila funkci označení obchodního původu uvedené služby. Taková je i úloha přihlašované ochranné známky v takovém kontextu, jelikož zvuk melodie, která je pro tuto ochrannou známku charakteristická, má právě umožnit cílové části veřejnosti odlišit tuto službu a dotyčný podnik od jiných služeb, které mohou této části veřejnosti nabízet jiné hospodářské subjekty, které v odvětví dopravy působí.

37

Začtvrté měl odvolací senát za to, že ani v případě ostatních služeb, na které se přihlašovaná ochranná známka vztahuje a které se netýkají přímo dopravy, nýbrž aspektů, které s ní mohou být spojeny, tato ochranná známka nemůže plnit základní funkci označení obchodního původu, jelikož „relevantní veřejnost, která se s tímto velmi krátkým a jednoduchým sledem zvuků v kontextu těchto služeb setká, […] by se nanejvýš domnívala, že je zvuk spojen s určitými aspekty služby (například začátek hlášení) nebo že je používán k propagaci uvedených služeb“. Na posouzení těchto ostatních služeb odvolacím senátem se přitom obdobně použijí úvahy uvedené v bodech 27 až 36 výše. Konkrétně je obtížné pochopit, jak správně uvádí žalobkyně, s jakými aspekty služeb, na které se vztahuje přihlašovaná ochranná známka, může být spojen zvuk melodie, která tuto ochrannou známku tvoří, a jak skutečnost, že by přihlašované zvukové označení mohlo být použito v reklamě na tyto služby, svědčí proti jeho zápisu jako ochranné známky.

38

Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že odvolací senát nesprávně posoudil rozlišovací způsobilost přihlašované ochranné známky z hlediska čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001.

39

Je proto třeba vyhovět jedinému žalobnímu důvodu a zrušit napadené rozhodnutí, aniž je třeba rozhodovat o přípustnosti dokumentů, které předložila žalobkyně poprvé před Tribunálem za účelem prokázání reklamního použití různých dříve zapsaných zvukových ochranných známek Evropské unie z odvětví dopravy.

40

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

41

Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a EUIPO neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (druhý senát)

rozhodl takto: