1)

Musí být, za účelem zániku povinnosti podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 267 SFEU, kterou má soud posledního stupně […], „jistota, že stejnou jistotu by měly soudy ostatních členských států a Soudní dvůr“ [ve smyslu rozsudku ze dne 6. října 1982, Cilfit a další, věc 238/81] […], ověřena subjektivně, s odůvodněním ve vztahu k možnému výkladu, který by mohly podat k téže otázce soudy ostatních členských států a Soudní dvůr, pokud by se zabývaly stejnou otázkou?

2)

Je […] za účelem předejití probatio diabolica a za účelem umožnění konkrétně uplatnit okolnosti zbavující povinnosti předložit žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, které uvedl Soudní dvůr, dostačující prokázat, že předběžná otázka (týkající se výkladu a správného použití unijního ustanovení relevantního pro danou věc) vznesená ve vnitrostátním řízení je zjevně neopodstatněná, což vylučuje existenci důvodných pochybností v tomto ohledu, s přihlédnutím, na čistě objektivním základě – bez jakéhokoli zkoumání konkrétního výkladového přístupu, který by mohly zaujmout různé soudy – k terminologii a významu, které jsou vlastní [unijnímu] právu a které lze přisoudit slovům tvořícím unijní ustanovení (relevantní v projednávané věci), unijnímu normativnímu rámci, do něhož je zasazeno, a cílům ochrany, které jsou základem daného ustanovení, s ohledem na stupeň vývoje unijního práva v době, kdy má být ustanovení relevantní pro vnitrostátní řízení použito?

3)

Je možné, v zájmu ochrany ústavních a unijních hodnot soudní nezávislosti a přiměřené délky řízení, vykládat článek 267 SFEU v tom smyslu, že brání tomu, aby byl vnitrostátní nejvyšší soud, který posoudil a zamítl návrh na předložení žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu unijního práva, automaticky nebo na návrh navrhovatele, podroben řízení o občanskoprávní a kárné odpovědnosti?

4)

Jsou články 1626, 1653, 1668 a 1669 legislativního nařízení č. 66 ze dne 15. března 2010, které stanoví existenci pracovních poměrů s veřejnou správou, které mohou být několikrát prodlouženy a obnovovány po desetiletí bez přerušení, slučitelné se směrnicí 1999/70/ES (1) a se zásadou ochrany legitimního očekávání?

5)

Jsou články 5 a 6 legislativního nařízení č. 178/2012 v rozsahu, v němž stanoví rozdílné zacházení se zaměstnanci téhož sboru v nepřetržitém pracovním poměru (tedy v pracovním poměru na dobu neurčitou) a se zaměstnanci v dočasném pracovním poměru (tedy v pracovním poměru na dobu určitou), pokud neexistují normativní ustanovení, která by zaměstnancům v dočasném pracovním poměru zajišťovala možnost zachovat si svůj pracovní poměr po reorganizaci subjektu, pro který pracují, slučitelné se směrnicí 1999/70/ES a se zásadou zákazu diskriminace?