1

Evropská komise se žalobou domáhá, aby Soudní dvůr:

2

Článek 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. 2008, L 348, s. 98) stanoví:

„Při provádění této směrnice členské státy náležitě zohlední

a dodržují zásadu nenavracení.“

3

Článek 6 odst. 1 této směrnice stanoví:

„Členské státy vydají rozhodnutí o navrácení každému státnímu příslušníkovi třetí země, který pobývá neoprávněně na jejich území, aniž jsou dotčeny výjimky uvedené v odstavcích 2 až 5.“

4

Článek 12 odst. 1 uvedené směrnice zní:

„Rozhodnutí o navrácení, a pokud jsou vydávána, rozhodnutí o zákazu vstupu a rozhodnutí o vyhoštění se vydávají v písemné podobě a uvádějí se v nich věcné i právní důvody a informace o dostupných prostředcích právní nápravy.

Informace o věcných důvodech mohou být omezeny v případě, že vnitrostátní právní předpisy umožňují omezení práva na informace, zejména za účelem zajištění národní bezpečnosti, obrany, veřejné bezpečnosti a pro předcházení, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů.“

5

Článek 13 odst. 1 téže směrnice zní:

„Dotčený státní příslušník třetí země musí mít možnost využít účinný prostředek právní nápravy ve formě odvolání proti rozhodnutí týkajícímu se navrácení uvedenému v čl. 12 odst. 1 nebo návrhu na jeho přezkum příslušným soudním nebo správním orgánem nebo příslušným subjektem, jehož členové jsou nestranní a jejichž nezávislost je zaručena.“

6

Článek 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. 2013, L 180, s. 60) stanoví:

„1.   Učiní-li určitá osoba žádost o mezinárodní ochranu u orgánu, který je podle vnitrostátního práva příslušný k registraci této žádosti, provede se tato registrace do třech pracovních dnů od učinění žádosti.

Pokud je žádost o mezinárodní ochranu učiněna u jiných orgánů, u nichž je pravděpodobné, že budou takové žádosti dostávat, ale nejsou podle vnitrostátního práva příslušné k jejich registraci, členské státy zajistí, aby byla registrace provedena do šesti pracovních dnů od učinění žádosti.

Členské státy zajistí, aby těmto jiným orgánům, u nichž je pravděpodobné, že budou žádosti o mezinárodní ochranu dostávat, jako jsou policejní orgány, pohraniční stráž, imigrační orgány a pracovníci detenčních zařízení, byly poskytnuty příslušné informace a aby jejich pracovníkům byla poskytnuta úroveň školení nezbytná pro plnění jejich úkolů a povinností a pokyny pro poskytování informací žadatelům ohledně místa a způsobu podávání žádostí o mezinárodní ochranu.

2.   Členské státy zajistí, aby osoba, která učinila žádost o mezinárodní ochranu, měla příležitost podat žádost co možná nejdříve. Pokud žadatel této příležitosti nevyužije, může členský stát odpovídajícím způsobem použít článek 28 této směrnice.

3.   Aniž je dotčen odstavec 2, mohou členské státy požadovat, aby se žádosti o mezinárodní ochranu podávaly osobně nebo na určitém místě.

4.   Bez ohledu na odstavec 3 se považuje žádost o mezinárodní ochranu za podanou, jakmile ji příslušné orgány dotyčného členského státu obdrží od žadatele nebo, pokud tak stanoví vnitrostátní právo, jakmile o ní obdrží úřední zápis.

5.   Pokud v důsledku žádostí o mezinárodní ochranu učiněných současně velkým počtem státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti je v praxi velice obtížné dodržet lhůtu stanovenou v odstavci 1, mohou členské státy stanovit, že lze tuto lhůtu prodloužit na 10 pracovních dní.“

7

Článek 24 odst. 3 této směrnice zní:

„Členské státy zajistí, aby žadatelům, u nichž bylo zjištěno, že potřebují zvláštní procesní záruky, byla poskytnuta náležitá podpora, jež jim umožní v průběhu azylového řízení požívat práv a plnit povinnosti stanovené v této směrnici.

V případech, kdy nelze tuto přiměřenou [náležitou] podporu poskytnout v rámci řízení podle čl. 31 odst. 8 a článku 43, a zejména pokud se členské státy domnívají, že žadatel potřebuje zvláštní procesní záruky v důsledku mučení, znásilnění nebo jiných vážných forem psychického, fyzického nebo sexuálního násilí, členské státy nepoužijí nebo přestanou používat čl. 31 odst. 8 a článek 43. Pokud na žadatele, na něž nelze podle tohoto pododstavce použít čl. 31 odst. 8 a článek 43, použijí členské státy čl. 46 odst. 6, musí poskytnout alespoň záruky stanovené v čl. 46 odst. 7.“

8

Článek 43 uvedené směrnice, nadepsaný „Řízení na hranicích“, zní:

„1.   Členské státy mohou v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II stanovit řízení, kterými se na hranicích nebo v tranzitních prostorách členského státu rozhoduje o:

2.   Členské státy zajistí, aby rozhodnutí bylo v řízení podle odstavce 1 vydáno v přiměřené době. Není-li rozhodnutí vydáno do čtyř týdnů, povolí se žadateli vstup na území členského státu, aby mohla být jeho žádost zpracována v souladu s ostatními ustanoveními této směrnice.

3.   V případě příjezdu velkého počtu státních příslušníků třetí země nebo osob bez státní příslušnosti, které podávají žádost o mezinárodní ochranu na hranici nebo v tranzitním prostoru, kdy není v praxi možné použít ustanovení odstavce 1, lze tato řízení uplatnit také v případech a po dobu, kdy jsou tito státní příslušníci třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti běžně ubytovány v blízkosti hranice nebo tranzitního prostoru.“

9

Článek 46 odst. 5 a 6 téže směrnice stanoví:

„5.   Aniž je dotčen odstavec 6, umožní členské státy žadatelům setrvat na území, dokud neuplyne lhůta, v níž mohou uplatnit právo na účinný opravný prostředek, nebo v případě, že v dané lhůtě toto právo uplatní, dokud nebude znám výsledek řízení o opravném prostředku.

6.   V případě rozhodnutí:

musí mít soud pravomoc rozhodnout, zda žadatel smí či nesmí setrvat na území členského státu, dokud nebude znám výsledek řízení o opravném prostředku, buď na žádost dotyčného žadatele, nebo v případě jednání z moci úřední pokud v důsledku rozhodnutí již žadatel není oprávněn setrvat v daném členském státě a pokud v takových případech vnitrostátní právo nezakládá jeho právo setrvat v členském státě.“

10

V ustanovení § 5 odst. 1 menedékjogról szóló 2007. évi LXXX. törvény (zákon č. LXXX z roku 2007 o azylu) ze dne 29. června 2007 (Magyar Közlöny 2007/83., dále jen „zákon o azylu“) je uvedeno:

„Žadatel o azyl má právo

[…]“

11

Ustanovení § 80/H zákona o azylu zní následovně:

„V případě krizové situace vyvolané hromadným přistěhovalectvím se ustanovení kapitol I až IV a V/A až VIII použijí spolu s výjimkami stanovenými v § 80/I až § 80/K.“

12

V ustanovení § 80/J odst. 1 zákona o azylu je uvedeno:

„1.   Žádost o azyl se podává u příslušného orgánu osobně a výlučně v tranzitním prostoru, ledaže žadatel o azyl:

13

Ustanovení § 5 az államhatárról szóló 2007. évi LXXXIX. törvény (zákon č. LXXXIX z roku 2007 o státních hranicích) ze dne 4. července 2007 (Magyar Közlöny 2007/88., dále jen „zákon o státních hranicích“) stanoví:

„1.   V souladu s tímto zákonem lze na maďarském území využívat pásmo o šířce 60 metrů od linie vnější hranice, jak je vymezena v čl. 2 odst. 2 [nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. 2006, L 105, s. 1)], nebo od znaku státní hranice za účelem vybudování, zavedení nebo provozování zařízení sloužících k ochraně pořádku na hranicích […] a plnění úkolů týkajících se národní obrany a bezpečnosti, zvládání katastrof, ostrahy hranic, azylu a přistěhovalectví.

[…]

1b.   V rámci krizové situace vyvolané hromadným přistěhovalectvím může policie na maďarském území zadržet cizí státní příslušníky neoprávněně pobývající na maďarském území a eskortovat je za vstup do nejbližšího zařízení uvedeného v odstavci 1, s výjimkou případů podezření ze spáchání trestného činu.

[…]“

14

V rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 Soudní dvůr rozhodl, že Maďarsko nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 5, čl. 6 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 směrnice 2008/115, z článku 6, čl. 24 odst. 3, článku 43 a čl. 46 odst. 5 směrnice 2013/32 a z článků 8, 9 a 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (Úř. věst. 2013, L 180, s. 96), tím, že:

15

Dopisem ze dne 26. ledna 2021 generální ředitelka Generálního ředitelství Komise pro migraci a vnitřní věci vyzvala maďarskou vládu, aby ji informovala o opatřeních přijatých za účelem splnění všech povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020.

16

Dne 26. února 2021 maďarská vláda v odpovědi na tento dopis uvedla, že tranzitní prostory Röszke a Tompa byly uzavřeny po vyhlášení rozsudku ze dne 14. května 2020, Országos Idegenrendészeti Főigazgatóság Dél-alföldi Regionális Igazgatóság (C‑924/19 PPU a C‑925/19 PPU, EU:C:2020:367). Maďarsko tedy podle této vlády splnilo povinnosti vyplývající z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, pokud jde o zajištění žadatelů o azyl.

17

Pokud jde o přístup k řízení o mezinárodní ochraně a vyhoštění neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, maďarská vláda uvedla, že v rámci plnění povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 byla při dodržování povinností, které pro Maďarsko vyplývají z unijního práva, postavena před „ústavněprávní dilema“. Dne 25. února 2021 se proto tato vláda obrátila na Alkotmánybíróság (Ústavní soud, Maďarsko) s žádostí o určení, zda lze Magyarország Alaptörvénye (Základní zákon Maďarska) vykládat v tom smyslu, že Maďarsko může uplatňovat povinnost vyplývající z unijního práva, na jejímž základě může státní příslušník třetí země, který pobývá na území Maďarska neoprávněně, vzhledem k nedostatku užitečného účinku unijních právních předpisů pobývat na tomto území po neomezenou dobu, a fakticky se tak stát součástí jeho obyvatelstva.

18

Dne 9. června 2021 zaslala Komise Maďarsku výzvu (dále jen „výzva“), jelikož měla za to, že tento členský stát nepřijal opatření, která vyplývají z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, a vyzvala jej, aby se ve lhůtě dvou měsíců vyjádřilo podle čl. 260 odst. 2 SFEU. Ve výzvě bylo poukázáno na čtyři protiprávní jednání uvedená ve zmíněném rozsudku.

19

V odpovědi na výzvu ze dne 9. srpna 2021 maďarská vláda uvedla, že se k otázce splnění povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 nemůže vyjádřit do doby, než bude ukončeno řízení před Alkotmánybíróság (Ústavní soud) uvedené v bodě 17 tohoto rozsudku. Tato vláda Komisi požádala, aby bylo v řízení o splnění povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 pokračováno podle toho, jak dopadne řízení před Alkotmánybíróság (Ústavní soud), a to ve snaze „zajistit respektování ústavního dialogu“. Maďarská vláda rovněž uvedla, že na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, která poukazuje na „neomezenou přednost“ unijního práva, mají před unijním právem přednost ústavněprávní předpisy.

20

Dne 7. prosince 2021 vydal Alkotmánybíróság (Ústavní soud) rozhodnutí č. 32/2021 (XII.20), v němž rozhodl, že zaprvé dokud sdílenou pravomoc fakticky nevykonává Evropská unie, může ji vykonávat Maďarsko, zadruhé jestliže nedostatečný výkon sdílené pravomoci ze strany Unie může vést k porušování práva osob pobývajících na území Maďarska na identitu, je maďarský stát povinen zajistit ochranu tohoto práva a zatřetí ochrana nezadatelného práva Maďarska rozhodovat o své územní celistvosti, obyvatelstvu, formě vlády a státním zřízení tvoří součást jeho ústavní identity.

21

Jelikož se Komise domnívala, že povinnosti vyplývající z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 dosud nebyly splněny, podala dne 21. února 2022 projednávanou žalobu.

22

Rozhodnutím předsedy Soudního dvora ze dne 1. dubna 2022 bylo řízení na návrh Komise přerušeno na základě čl. 55 odst. 1 písm. b) jednacího řádu Soudního dvora. Rozhodnutím ze dne 21. září 2022 rozhodl předseda Soudního dvora rovněž na návrh Komise o pokračování v řízení podle čl. 55 odst. 2 jednacího řádu.

23

Komise na úvod uznává, že tranzitní prostory Röszke a Tompa byly uzavřeny. Žaloba tedy neobsahuje argumentaci týkající se druhého protiprávního jednání konstatovaného v rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, jež souviselo s obecným zajišťováním žadatelů o mezinárodní ochranu v těchto tranzitních prostorech.

24

Pokud jde stejně tak o čtvrté protiprávní jednání konstatované v uvedeném rozsudku, a sice porušování práva žadatelů o mezinárodní ochranu setrvat na maďarském území, dokud neuplyne lhůta, v níž mohou uplatnit právo na účinný opravný prostředek, nebo v případě, že v dané lhůtě toto právo uplatní, dokud nebude znám výsledek řízení o opravném prostředku, žaloba se týká pouze případu, kdy se nejedná o krizovou situaci vyvolanou hromadným přistěhovalectvím. V bodech 290 a 291 rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 totiž Soudní dvůr konstatoval protiprávní jednání v souvislosti s krizovou situací vyvolanou hromadným přistěhovalectvím pouze kvůli systému obecného zajišťování v tranzitních prostorech Röszke a Tompa, který již s ohledem na uzavření těchto prostor neexistuje.

25

Komise je nicméně toho názoru, že uzavření tranzitních prostorů Röszke a Tompa ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 nepostačuje. Totéž platí pro změny zákona o azylu, které byly v červnu 2020 provedeny v souvislosti s pandemií covidu-19 zákonem a veszélyhelyzet megszűnésével összefüggő átmeneti szabályokról és a járványügyi készültségről szóló 2020. évi LVIII. törvény (zákon č. LVIII z roku 2020 o prozatímních pravidlech souvisejících se zrušením nouzového stavu a o epidemiologické krizi) ze dne 17. června 2020 (Magyar Közlöny 2020/144., dále jen „zákon z roku 2020“). Tyto změny jsou totiž podle Komise v rozporu s unijním právem, což tento orgán uvedl ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 22. června 2023, Komise v. Maďarsko (Prohlášení o úmyslu před podáním žádosti o azyl) (C‑823/21, dále jen „rozsudek Komise v. Maďarsko z roku 2023, EU:C:2023:504).

26

Maďarská vláda ostatně implicitně uznala, že k protiprávním jednáním konstatovaným v rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 i nadále dochází, jelikož uvedla, že se k otázce splnění povinností vyplývajících z uvedeného rozsudku nemůže vyjádřit do doby, než bude vydáno rozhodnutí Alkotmánybíróság (Ústavní soud) zmíněné v bodě 20 tohoto rozsudku.

27

Pokud jde v prvé řadě o účinný přístup k řízení o mezinárodní ochraně, z bodů 104 a 106 rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, jakož i z bodu 1 první odrážky jeho výroku podle Komise vyplývá, že za účelem splnění povinností vyplývajících z uvedeného rozsudku musí Maďarsko přijmout opatření nezbytná k tomu, aby státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti mohli účinně vykonat právo učinit žádost o mezinárodní ochranu na jeho území, a to i na jeho hranicích.

28

Mají-li být splněny povinnosti vyplývající z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, dle názoru Komise je zejména třeba provést změnu § 80/J odst. 1 zákona o azylu, podle kterého lze v krizové situaci vyvolané hromadným přistěhovalectvím podávat žádosti o mezinárodní ochranu – až na několik výjimek – pouze v dotčených tranzitních prostorech. Maďarsko ovšem toto ustanovení nezrušilo, ani nezměnilo. Vzhledem k tomu, že tranzitní prostory Röszke a Tompa byly uzavřeny, takové žádosti nelze na území Maďarska učinit.

29

Komise kromě toho uvádí, že ke dni uplynutí lhůty stanovené ve výzvě na celém maďarském území i nadále přetrvávala krizová situace vyvolaná hromadným přistěhovalectvím. Maďarská vláda totiž prodloužila účinnost a tömeges bevándorlás okozta válsághelyzet Magyarország egész területére történő elrendeléséről, valamint a válsághelyzet elrendelésével, fennállásával és megszüntetésével összefüggő szabályokról szóló 41/2016. (III. 9.) Korm. rendelet (vládní nařízení č. 41/2016 o vyhlášení krizové situace vyvolané hromadným přistěhovalectvím na celém území Maďarska, jakož i o pravidlech pro vyhlášení, existenci a ukončení krizové situace) ze dne 9. března 2016 (Magyar Közlöny 2016/33.) do 7. března 2022, a to na základě § 1 a tömeges bevándorlás okozta válsághelyzet Magyarország egész területére történő elrendeléséről, valamint a válsághelyzet elrendelésével, fennállásával és megszüntetésével összefüggő szabályokról szóló 41/2016. (III. 9.) Korm. rendelet módosításáról szóló 509/2021. (IX. 3.) Korm. rendelet [vládní nařízení č. 509/2021, kterým se mění vládní nařízení č. 41/2016 (III. 9.) o vyhlášení krizové situace vyvolané hromadným přistěhovalectvím na území Maďarska a o pravidlech pro vyhlášení, existenci a ukončení krizové situace] ze dne 3. září 2021 (Magyar Közlöny 2021/162.). Následně byla účinnost právního režimu pro krizovou situaci vyvolanou hromadným přistěhovalectvím prodloužena nejméně do 7. března 2024.

30

Pokud jde o zákon z roku 2020, tím byl dle názoru Komise pouze zaveden zvláštní přechodný režim kvůli pandemii covidu-19. V žádném případě nelze tento zákon považovat za opatření ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, neboť byl přijat před vyhlášením zmíněného rozsudku ve specifickém kontextu této pandemie a nejprve se počítalo s tím, že se bude uplatňovat pouze do 31. prosince 2020; až následně byla jeho účinnost prodloužena do 31. prosince 2023.

31

Maďarsko kromě toho podle Komise netvrdí, že cílem zákona z roku 2020 bylo splnit povinnosti vyplývající z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020. Skutečnost, že tento zákon byl vzhledem ke složitosti maďarského azylového systému předmětem řízení podle článku 258 SFEU ve věci, v níž byl vydán rozsudek Komise v. Maďarsko z roku 2023, tudíž podle Komise v projednávané věci nezasáhla do práva Maďarska na obhajobu.

32

Co se ve druhé řadě týče vyhoštění státních příslušníků třetích zemí, kteří v Maďarsku pobývají neoprávněně, § 5 odst. 1b zákona o státních hranicích nebyl zrušen ani změněn. Maďarská právní úprava tudíž dle názoru Komise stále umožňuje vyhoštění státních příslušníků třetích zemí neoprávněně pobývajících na území Maďarska, s výjimkou těch, kteří jsou podezřelí ze spáchání trestného činu, což odporuje bodům 253 a 254 rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, jakož i bodu 1 třetí odrážce jeho výroku. Z internetových stránek maďarské policie v tomto ohledu vyplývá, že Maďarsko s protiprávním vyhošťováním státních příslušníků třetích zemí neoprávněně pobývajících na jeho území nepřestalo, což tento členský stát nezpochybňuje.

33

Co se ve třetí řadě týče práva žadatelů o mezinárodní ochranu setrvat na maďarském území v případě, kdy se nejedná o krizovou situaci vyvolanou hromadným přistěhovalectvím, Komise tvrdí, že Maďarsko nezměnilo § 5 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, který se použije v případě, kdy se nejedná o krizovou situaci vyvolanou hromadným přistěhovalectvím.

34

Komise je tedy toho názoru, že podmínky, které stanoví maďarské právo pro výkon práva setrvat na území podle čl. 46 odst. 5 směrnice 2013/32, jsou i nadále „nejasné“, a to v rozporu s tím, co je vyžadováno v bodech 288 a 289 rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, jakož i v bodě 1 čtvrté odrážce jeho výroku. S ohledem na body 297 až 301 zmíněného rozsudku je nutné vnitrostátní právní úpravu změnit, jelikož protiprávní jednání konstatované Soudním dvorem se netýká praxe odporující unijnímu právu, nýbrž nesprávného provedení unijního práva do maďarského právního řádu.

35

Maďarsko navrhuje, aby Soudní dvůr žalobu v části, ve které se týká přístupu k řízení o mezinárodní ochraně, odmítl jako nepřípustnou a ve zbývající části ji zamítl jako neopodstatněnou.

36

Tento členský stát má předně za to, že „klíčové části“ rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 již nejsou relevantní, jelikož tranzitní prostory Röszke a Tompa se už od 20. května 2020 nepoužívají. V důsledku vývoje migrační situace na „západobalkánské trase“ a velkého počtu vysídlených osob z Ukrajiny jsou kromě toho argumenty Komise nepřípadné a neopodstatněné.

37

Pokud jde v prvé řadě o přístup k řízení o mezinárodní ochraně, žaloba je dle názoru Maďarska nepřípustná.

38

Všechny závěry učiněné v rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, které se týkaly tranzitních prostorů Röszke a Tompa, se totiž v důsledku jejich uzavření staly bezpředmětnými. Nemá smysl hovořit o „omezení“ přístupu k řízení o mezinárodní ochraně v těchto tranzitních prostorech, jelikož už v nich nelze učinit „omezený počet“ žádostí.

39

Ačkoliv maďarská právní úprava i nadále obsahuje ustanovení týkající se tranzitních prostorů, tato ustanovení se od 26. května 2020 nepoužijí, jelikož nabyl účinnosti zákon z roku 2020. Maďarsko uvádí, že tímto zákonem byl zaveden přechodný režim odchylující se od zákona o azylu, podle kterého je přístup k řízení o mezinárodní ochraně na území Maďarska podmíněn předchozím zahájením řízení u diplomatického zastoupení Maďarska ve třetí zemi.

40

Vzhledem k tomu, že slučitelnost zákona z roku 2020 s článkem 6 směrnice 2013/32 byla předmětem věci, v níž byl vydán rozsudek Komise v. Maďarsko z roku 2023, Komise dle názoru Maďarska nemohla podat návrh na zahájení dalšího řízení podle čl. 260 odst. 2 SFEU týkajícího se téhož údajného protiprávního jednání, nechtěla-li porušit právo Maďarska na obhajobu a zásadu právní jistoty.

41

Maďarsko v tomto ohledu tvrdí, že je namístě, aby Soudní dvůr posoudil tento zákon v procesním rámci článku 258 SFEU, jelikož je zasazen do nového kontextu, který v rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 nebyl zkoumán. Věc, v níž byl vydán rozsudek Komise v. Maďarsko z roku 2023, se ovšem rovněž týkala otázky, zda stále dochází k porušování článku 6 směrnice 2013/32, které bylo konstatováno v rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020. Kdyby tudíž Soudní dvůr v posuzované věci konstatoval nesplnění povinnosti, argumenty Maďarska uplatněné v řízení podle článku 258 SFEU v souvislosti s porušením článku 6 směrnice 2013/32 by nemohly mít žádný význam, čímž by bylo zasaženo do práva Maďarska na obhajobu v této věci.

42

V žalobě kromě toho podle Maďarska není uveden obsah ustanovení přijatých v návaznosti na vyhlášení rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, v důsledku čehož Soudní dvůr nemůže rozhodnout ve věci samé.

43

Podpůrně Maďarsko tvrdí, že tato část žaloby není opodstatněná. Maďarský zákonodárce přijal právní úpravu, která se odklání od § 80/J zákona o azylu. V rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 je výslovně zmíněna právní úprava a praxe související s tranzitními prostory Röszke a Tompa. Situace rozebíraná v této části rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 už ovšem nepřetrvává.

44

Pokud jde ve druhé řadě o vyhošťování neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí na druhou stranu hraničního oplocení, Maďarsko uvádí, že § 5 odst. 1b zákona o státních hranicích byl ponechán v účinnosti kvůli rostoucímu migračnímu tlaku na „západobalkánskou migrační trasu“ a velkému počtu uprchlíků, kteří od února 2022 přicházejí z Ukrajiny. Před změnou tohoto ustanovení je kromě toho třeba vyčkat na rozhodnutí Alkotmánybíróság (Ústavní soud) ve věci zahájené z podnětu Fővárosi Törvényszék (Městský soud v Budapešti, Maďarsko), která ke dni ukončení písemné části řízení stále probíhala a týká se ústavnosti uvedeného ustanovení.

45

Co se ve třetí řadě týče práva žadatelů o mezinárodní ochranu setrvat na maďarském území v případě, kdy se nejedná o krizovou situaci vyvolanou hromadným přistěhovalectvím, Soudní dvůr v rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 rozhodl, že právo setrvat na maďarském území může v rámci § 5 odst. 1 písm. a) zákona o azylu podléhat určitým podmínkám.

46

Fakultativní možnost, podle níž lze právo setrvat na tomto území podřídit určitým podmínkám, ovšem do dotčené právní úpravy nebyla provedena. Není tedy nutné přijmout novou právní úpravu. V praxi maďarské orgány nepřistoupí k vyhoštění, dokud rozhodnutí orgánů o zamítnutí žádosti o azyl nenabude právní moci. Komise v tomto směru nepoukázala na žádné správní nebo soudní rozhodnutí, které by takový závěr zpochybňovalo.

47

Maďarsko má za to, že žaloba je v části, v níž se týká přístupu k řízení o mezinárodní ochraně, nepřípustná.

48

Zaprvé, pokud Maďarsko tvrdí, že závěry učiněné v rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, které se týkaly tranzitních prostorů Röszke a Tompa, se staly v důsledku uzavření těchto prostorů bezpředmětnými a že zákonem z roku 2020 byl zaveden přechodný režim odchylující se od zákona o azylu, v podstatě namítá, že přijalo opatření, která – pokud jde o přístup k řízení o mezinárodní ochraně – vyplývají ze zmíněného rozsudku, což je argument, který není relevantní při posuzování přípustnosti žaloby, ale při posuzování její opodstatněnosti.

49

Zadruhé argumentace vycházející z porušení zásady právní jistoty a práva Maďarska na obhajobu, a to kvůli otázkám, jež byly souběžně vzneseny ve věci, v níž byl vydán rozsudek Komise v. Maďarsko z roku 2023, musí být odmítnuta, jelikož ve zmíněné věci byl vydán rozsudek, který nabyl právní moci, a zakládá tudíž překážku věci pravomocně rozsouzené.

50

Maďarsko zatřetí Komisi vytýká, že v žalobě neuvedla obsah ustanovení zákona z roku 2020.

51

Z ustálené judikatury týkající se čl. 120 písm. c) jednacího řádu v tomto ohledu vyplývá, že každý návrh na zahájení řízení musí uvádět předmět sporu a obsahovat stručný popis dovolávaných žalobních důvodů a tyto údaje musí být natolik jasné a přesné, aby umožnily žalované straně připravit si obranu a Soudnímu dvoru provést přezkum. Z toho vyplývá, že hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je taková žaloba založena, musí uceleně a srozumitelně vyplývat z textu samotné žaloby [rozsudek ze dne 21. prosince 2023, Komise v. Dánsko (Maximální doba parkování),C‑167/22, EU:C:2023:1020, bod 25 a citovaná judikatura].

52

V projednávaném případě jsou tyto požadavky splněny. Komise totiž v žalobě uceleně a přesně uvedla důvody, které ji přivedly k závěru, že Maďarsko nepřijalo opatření nezbytná k tomu, aby zajistilo splnění povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020. Tento orgán zejména poukázal na změny zákona o azylu, které byly provedeny v červnu 2020 v souvislosti s pandemií covidu-19, a upřesnil přitom, že podle jeho názoru povinnosti vyplývající z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 nejsou na základě těchto ustanovení splněny a že – jak tvrdil ve věci, v níž byl vydán rozsudek Komise v. Maďarsko z roku 2023 – jsou tato ustanovení v rozporu s unijním právem.

53

Maďarsko i Soudní dvůr tudíž na základě žaloby mohou stanovisko Komise přesně pochopit, což je podmínka nezbytná k tomu, aby tento členský stát mohl užitečně uplatnit důvody na svou obranu a Soudní dvůr ověřit, zda uvedený členský stát přijal opatření, která vyplývají z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020.

54

S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že žaloba je přípustná.

55

Článek 260 odst. 2 SFEU stanoví, že má-li Komise za to, že dotyčný členský stát nepřijal opatření, která vyplývají z rozsudku, v němž Soudní dvůr uznal, že tento členský stát nesplnil některou z povinností, které pro něj vyplývají ze Smluv, může předložit věc Soudnímu dvoru poté, co uvedenému členskému státu poskytla příležitost se vyjádřit, přičemž navrhne paušální částku nebo penále, jež je dotyčný členský stát povinen zaplatit, ve výši, kterou považuje za přiměřenou okolnostem.

56

Za datum rozhodné pro posouzení existence nesplnění povinnosti podle čl. 260 odst. 2 SFEU je třeba považovat datum uplynutí lhůty stanovené ve výzvě vydané na základě tohoto ustanovení [rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 37 a citovaná judikatura].

57

V tomto ohledu je třeba uvést, že orgány dotyčného členského státu podílející se na výkonu zákonodárné moci jsou povinny změnit vnitrostátní ustanovení, která byla předmětem rozsudku o nesplnění povinnosti, tak, aby je uvedly do souladu s požadavky unijního práva [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2023, YP a další (Zbavení soudce jeho imunity a dočasné zproštění výkonu jeho funkce), C‑615/20 a C‑671/20, EU:C:2023:562, bod 57 a citovaná judikatura].

58

Je třeba rovněž připomenout, že výrok rozsudku o nesplnění povinnosti, v němž je popsáno nesplnění povinnosti konstatované Soudním dvorem, má zvláštní význam při určování toho, jaká opatření je tento členský stát povinen přijmout, aby splnil všechny povinnosti z tohoto rozsudku vyplývající. Výrok uvedeného rozsudku musí být chápán s ohledem na odůvodnění tohoto rozsudku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. října 2013, Komise v. Německo, C‑95/12, EU:C:2013:676, body 37 a 40, jakož i citovaná judikatura).

59

V projednávané věci Soudní dvůr v rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 rozhodl, že Maďarsko nesplnilo povinnosti týkající se zaprvé přístupu k řízení o mezinárodní ochraně, zadruhé zajišťování žadatelů o mezinárodní ochranu v tranzitních prostorech Röszke a Tompa, zatřetí vyhošťování neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a začtvrté práva žadatelů o mezinárodní ochranu setrvat na maďarském území, dokud neuplyne lhůta, v níž mohou uplatnit právo na účinný opravný prostředek, nebo v případě, že v dané lhůtě toto právo uplatní, dokud nebude znám výsledek řízení o opravném prostředku,

60

Úvodem je třeba poznamenat, že se žaloba Komise netýká zajišťování žadatelů o mezinárodní ochranu v tranzitních prostorech Röszke a Tompa a pokud jde o právo žadatelů o mezinárodní ochranu setrvat na maďarském území, žaloba se týká pouze případu, kdy se nejedná o krizovou situaci vyvolanou hromadným přistěhovalectvím.

61

Co se zaprvé týče přístupu k řízení o mezinárodní ochraně, popis dotčeného protiprávního jednání plyne z úvodní části a první odrážky bodu 1 výroku rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020.

62

Z úvodní části bodu 1 tohoto výroku plyne, že dotčené protiprávní jednání spočívá v neplnění povinností, které pro Maďarsko vyplývají z článku 6 směrnice 2013/32.

63

Toto protiprávní jednání bylo konstatováno na základě situace uvedené v první odrážce bodu 1 zmíněného výroku, která spočívala v kombinaci dvou skutečností, a sice že žádosti o mezinárodní ochranu státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti vstupujících ze Srbska musely být učiněny v tranzitních prostorech Röszke a Tompa a dále že se uplatňovala ustálená a obecná správní praxe spočívající v drastickém omezování počtu žadatelů, kterým bylo denně povolováno do těchto tranzitních prostorů vstupovat.

64

V tomto ohledu Soudní dvůr v bodě 106 uvedeného rozsudku zejména rozhodl, že článek 6 směrnice 2013/32 ukládá členským státům povinnost zajistit, aby dotyčné osoby mohly účinně vykonat právo učinit žádost o mezinárodní ochranu, a to i na svých hranicích, jakmile v tomto směru projeví vůli, za účelem registrace této žádosti a možnosti jejího podání a posouzení ve lhůtách stanovených touto směrnicí. Jak totiž bylo konstatováno v bodě 104 uvedeného rozsudku, samotným cílem zmíněné směrnice, a zejména cílem, který sleduje její čl. 6 odst. 1, je zajištění účinného, snadného a rychlého přístupu k řízení o mezinárodní ochraně.

65

Pokud jde tedy o přístup k řízení o mezinárodní ochraně, za účelem splnění povinností vyplývajících ze zmíněného rozsudku bylo třeba, aby Maďarsko přijalo všechna opatření nezbytná k zajištění účinného, snadného a rychlého přístupu k řízení o mezinárodní ochraně.

66

Ke dni uplynutí lhůty stanovené ve výzvě, tj. k 9. srpnu 2021, ovšem Maďarsko tento požadavek nesplnilo.

67

Na rozdíl od toho, co tvrdí Maďarsko, k zajištění účinného, snadného a rychlého přístupu k řízení o mezinárodní ochraně v tomto ohledu nepostačuje uzavření tranzitních prostorů Röszke a Tompa. Mezi účastníky řízení je totiž nesporné, že ke dni uplynutí lhůty stanovené ve výzvě se na přístup k řízení o mezinárodní ochraně vztahoval režim vyplývající ze zákona z roku 2020.

68

V tomto směru Soudní dvůr v bodě 1 výroku rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2023 konstatoval, že Maďarsko tím, že podmínilo možnost učinit žádost o mezinárodní ochranu pro některé státní příslušníky třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti nacházející se na území Maďarska nebo na hranicích tohoto členského státu předchozím předložením prohlášení o úmyslu u maďarského velvyslanectví nacházejícího se ve třetí zemi a vydáním cestovního dokladu, který jim umožňuje vstup na maďarské území, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 6 směrnice 2013/32.

69

Z bodů 8 až 13 a 37 uvedeného rozsudku vyplývá, že se tento závěr týká ustanovení zákona z roku 2020 o přístupu k řízení o mezinárodní ochraně, jejichž uplatňování tedy nelze považovat za náležité splnění povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020.

70

Je třeba uvést, že opatření, která vyplývají z rozsudku Soudního dvora, jímž se určuje nesplnění povinnosti, musí být v souladu s ustanoveními unijního práva, jejichž porušení bylo v tomto rozsudku konstatováno – v projednávané věci s článkem 6 směrnice 2013/32 – a umožňovat správné uplatňování těchto ustanovení. Jak ovšem Soudní dvůr rozhodl v rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2023, v projednávané věci tomu tak v případě ustanovení zákona z roku 2020, která se týkají přístupu k řízení o mezinárodní ochraně, není.

71

Za těchto okolností je třeba konstatovat, že Maďarsko nepřijalo opatření nezbytná ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, pokud jde o přístup k řízení o mezinárodní ochraně.

72

Co se zadruhé týče vyhošťování státních příslušníků třetích zemí neoprávněně pobývajících v Maďarsku, Soudní dvůr v bodě 1 třetí odrážce výroku rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 určil, že Maďarsko tím, že umožnilo vyhoštění všech státních příslušníků třetích zemí neoprávněně pobývajících na jeho území, s výjimkou těch, kteří jsou podezřelí ze spáchání trestného činu, a to bez dodržení postupů a záruk stanovených v článku 5, čl. 6 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 směrnice 2008/115, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z těchto ustanovení.

73

Maďarsko nezpochybňuje, že ke dni uplynutí lhůty stanovené ve výzvě, tedy ke dni 9. srpna 2021, byl stále účinný § 5 odst. 1b zákona o státních hranicích, který byl v bodě 254 uvedeného rozsudku označen za vnitrostátní ustanovení odůvodňující tento závěr. Tento členský stát má nicméně za to, že tato situace je odůvodněna migračním tlakem na „západobalkánskou migrační trasu“ a počtem vysídlených osob z Ukrajiny.

74

Členský stát se ovšem nemůže dovolávat praktických, administrativních či finančních obtíží nebo obtíží vnitrostátní povahy, aby tím odůvodnil nesplnění povinností vyplývajících z unijního práva [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. června 2023, Komise v. Slovensko (Právo na bezplatné ukončení smlouvy), C‑540/21, EU:C:2023:450, bod 86 a citovaná judikatura].

75

Co se zatřetí týče práva žadatelů o mezinárodní ochranu setrvat na maďarském území, dokud neuplyne lhůta, v níž mohou uplatnit právo na účinný opravný prostředek, nebo v případě, že v dané lhůtě toto právo uplatní, dokud nebude znám výsledek řízení o opravném prostředku, a to v případě, kdy se nejedná o krizovou situaci vyvolanou hromadným přistěhovalectvím, závěr, že Maďarsko nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 46 odst. 5 směrnice 2013/32, plyne v rámci rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 z bodu 1 čtvrté odrážky jeho výroku.

76

Tento závěr vychází z konstatování, učiněného v bodech 289 a 301 uvedeného rozsudku, že pokud se členský stát rozhodne stanovit podmínky výkonu práva setrvat na jeho území, jak je zakotveno v čl. 46 odst. 5 směrnice 2013/32, tyto podmínky musí být vymezeny dostatečně jasně a přesně, aby se žadatel o mezinárodní ochranu mohl seznámit s přesným rozsahem takového práva a aby bylo možné posoudit, zda jsou takové podmínky slučitelné zejména se směrnicemi 2013/32 a 2013/33.

77

Z bodu 297 téhož rozsudku vyplývá, že podle Maďarska spočívají podmínky, na které odkazuje § 5 odst. 1 zákona o azylu, v požadavku, aby dotyčná osoba splňovala zákonem vymezené požadavky týkající se postavení žadatele a vedle toho dodržovala povinnost – která jí případně může být uložena – pobývat na určitém místě.

78

Jak bylo konstatováno v bodě 298 rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, Maďarsko neuvedlo, jaké konkrétní ustanovení zákona o azylu stanoví, že právo setrvat na území členského státu je vázáno na splnění podmínky pobytu.

79

Jak dále bylo konstatováno v bodě 300 zmíněného rozsudku, podmínka, která ukládá povinnost dodržovat zákonem stanovené požadavky související s postavením žadatele o mezinárodní ochranu a na kterou je podle vlastních tvrzení Maďarska právo pobytu vyplývající z § 5 odst. 1 písm. a) zákona o azylu rovněž vázáno, připouští různé způsoby výkladu a odkazuje na další podmínky, které tento členský stát nevymezil.

80

Mají-li být tedy splněny povinnosti vyplývající z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, v souvislosti s dotčeným protiprávním jednáním je třeba pozměnit vnitrostátní právní úpravu, a to bez ohledu na okolnost, které se Maďarsko dovolává, že v praxi maďarské orgány nepřistupují k vyhoštění, dokud rozhodnutí orgánů o zamítnutí žádosti o azyl nenabude právní moci.

81

V tomto ohledu je třeba připomenout, že pouhá správní praxe, svou povahou proměnlivá na základě správního uvážení, která není dostatečně známá, nemůže být považována za náležité splnění povinností vyplývajících z unijního práva (rozsudek ze dne 24. října 2013, Komise v. Španělsko, C‑151/12, EU:C:2013:690, bod 36 a citovaná judikatura).

82

Ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o azylu však bylo ke dni uplynutí lhůty stanovené ve výzvě, tj. k 9. srpnu 2021, stále účinné a nebylo pozměněno, což Maďarsko nezpochybňuje.

83

S ohledem na vše výše uvedené je třeba určit, že Maďarsko tím, že nepřijalo opatření, která vyplývají z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 260 odst. 1 SFEU.

84

Jelikož má Komise za to, že Maďarsko dosud nesplnilo povinnosti vyplývající z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, navrhuje, aby Soudní dvůr tomuto členskému státu uložil povinnost zaplatit paušální částku ve výši 5468,45 eura vynásobenou počtem dní, jež uplynou od data vyhlášení zmíněného rozsudku do dne splnění povinností vyplývajících z uvedeného rozsudku Maďarskem, nebo do dne vyhlášení rozsudku v projednávané věci, pokud toto datum předchází datu splnění povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, přičemž minimální paušální částka by měla činit 1044000 eur.

85

Komise rovněž navrhuje, aby Soudní dvůr Maďarsku uložil povinnost zaplatit penále ve výši 16393,16 eura za každý den, počínaje dnem vyhlášení rozsudku v projednávané věci až do dne, kdy Maďarsko splní povinnosti vyplývající z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020.

86

S odkazem na své sdělení SEK(2005) 1658 ze dne 12. prosince 2005, nadepsané „Použití článku [260 SFEU]“, které bylo aktualizováno zejména jejím sdělením ze dne 13. dubna 2021, nadepsaným „Úprava výpočtu paušálních částek a penále, které Komise navrhuje v rámci řízení o nesplnění povinnosti u Soudního dvora Evropské unie, po vystoupení Spojeného království z EU“ (Úř. věst. 2021, C 129, s. 1), Komise navrhuje, aby výše paušální částky uvedené v bodě 84 tohoto rozsudku byla určena tak, že se jednotná základní paušální sazba ve výši 895 eur vynásobí koeficientem závažnosti. Výsledek se vynásobí faktorem „n“, který zohledňuje zejména platební schopnost daného členského státu, a počtem dní, kdy trvá dané neplnění povinností. Pokud jde o výpočet výše denního penále uvedeného v bodě 85 tohoto rozsudku, základní paušální sazba činí 2683 eur denně a musí být vynásobena tímto koeficientem závažnosti, koeficientem doby trvání a tímto faktorem „n“.

87

Pokud jde zaprvé o závažnost daného neplnění povinností, Komise navrhuje použít koeficient závažnosti 13 na stupnici od 1 do 20.

88

Unijní pravidla, jichž se týkají dotčená protiprávní jednání, mají dle tohoto orgánu značný význam. Články 6 a 46 směrnice 2013/32 mají zásadní význam pro zajištění účinnosti práv zaručených Úmluvou o právním postavení uprchlíků, která byla podepsána v Ženevě dne 28. července 1951 [Recueil des traités des Nations unies, sv. 189, s. 150, č. 2545 (1954)] a vstoupila v platnost dne 22. dubna 1954, ve znění Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků, který byl uzavřen v New Yorku dne 31. ledna 1967 a vstoupil v platnost dne 4. října 1967, jakož i Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), a to zejména práva na azyl, dodržování zásady nenavracení a práva na účinnou právní ochranu. Protiprávní jednání týkající se protiprávního vyhošťování pak má dle názoru Komise dopad na několik základních ustanovení směrnice 2008/115.

89

Neplnění povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 má významný vliv na veřejný zájem i zájmy jednotlivců. Komise uvádí, že od roku 2015 zahájila proti Maďarsku sedm řízení pro nesplnění povinností v azylové oblasti – čtyři z nich se dostala před Soudní dvůr. Přetrvávající nedodržování unijního práva by mohlo vytvořit precedens pro ostatní členské státy a ohrozit společný evropský azylový systém tím, že by se odpovědnost za přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu přenášela na jiné členské státy a došlo by k zintenzivnění nezákonného obchodování s lidmi. Dotčená protiprávní jednání mají dále závažný dopad na státní příslušníky třetích zemí.

90

Komise kromě toho poukazuje na několik přitěžujících okolností. Maďarsko s tímto orgánem během postupu před zahájením soudního řízení nespolupracovalo, neboť neuvedlo, že by došlo k jakékoliv změně nebo zrušení ustanovení, ve vztahu k nimž bylo rozhodnuto, že odporují unijnímu právu. Mimořádně závažnými přitěžujícími faktory jsou kromě toho opakované porušování unijního práva v oblasti migrace a azylu, zjevné porušování zásady přednosti unijního práva a výslovné odmítnutí splnit povinnosti vyplývající z rozsudku Soudního dvora.

91

Pokud jde zadruhé o dobu trvání protiprávního jednání, tento orgán navrhuje použít koeficient doby trvání 1 na stupnici od 1 do 3, a to s ohledem na dobu deseti měsíců, která uplynula ode dne vyhlášení rozsudku Komise v. Maďarsko do dne, kdy se tento orgán rozhodl předložit věc Soudnímu dvoru, tj. 12. listopadu 2021.

92

Pokud jde zatřetí o faktor „n“, přestože Komise vzala na vědomí závěry uvedené v rozsudku ze dne 20. ledna 2022, Komise v. Řecko (Navrácení státních podpor – Ferronickel) (C‑51/20, EU:C:2022:36), ze kterého vyplývá, že rozhodným faktorem je hrubý domácí produkt (HDP) dotčeného členského státu, zatímco institucionální váha takového členského státu naproti tomu nemusí být nutně zohledňována, Komise v návrhu vychází z parametrů, jež jsou uvedeny ve sděleních zmíněných v bodě 86 tohoto rozsudku. Komise v tomto ohledu navrhuje, aby byl tento faktor „n“ stanoven pro Maďarsko na 0,47.

93

Maďarsko je toho názoru, že Komise nesprávně posoudila závažnost předmětného protiprávního jednání, když nezohlednila uzavření tranzitních prostorů Röszke a Tompa, novou maďarskou právní úpravu v oblasti azylu, rostoucí tlak nelegální migrace a důsledky ruské agrese vůči Ukrajině. Zejména kvůli uzavření těchto tranzitních prostorů má nesplnění povinností vytýkané Maďarsku mnohem omezenější dosah než nesplnění povinností, o které se jednalo ve věci, v níž byl vydán rozsudek Komise v. Maďarsko z roku 2020, což musí být při posuzování závažnosti dotčeného protiprávního jednání považováno za klíčové. Při posuzování závažnosti tohoto protiprávního jednání kromě toho nelze kvůli řízení ve věci, v níž byl vydán rozsudek Komise v. Maďarsko z roku 2023, zohlednit otázku souladu ustanovení zákona z roku 2020 s článkem 6 směrnice 2013/32.

94

Maďarsko má dále za to, že neporušilo zásadu přednosti unijního práva. V tomto ohledu nelze za přitěžující okolnost považovat zahájení řízení před Alkotmánybíróság (Ústavní soud) uvedené v bodě 17 tohoto rozsudku, jehož cílem bylo zajistit dodržování Základního zákona Maďarska. Maďarská vláda nepodmínila splnění povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 rozhodnutím Alkotmánybíróság (Ústavní soud) zmíněným v bodě 20 tohoto rozsudku; pouze na toto rozhodnutí vyčkávala. Tato vláda ani výslovně nekonstatovala, že odmítá splnit povinnosti vyplývající z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020; na rozdíl od Komise toliko brala ohled na vnější okolnosti.

95

Maďarsko nakonec s odkazem na bod 55 rozsudku ze dne 30. května 2013, Komise v. Švédsko (C‑270/11, EU:C:2013:339), navrhuje, aby Soudní dvůr jakožto polehčující okolnost zohlednil skutečnost, že doposud nikdy nepostupovalo tak, že by nesplnilo povinnosti vyplývající z rozsudku Soudního dvora.

96

Úvodem je třeba připomenout, že cílem řízení podle čl. 260 odst. 2 SFEU je přimět členský stát, který nesplnil povinnosti, aby vyhověl rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nesplnění povinnosti, a tím zajistit účinné uplatňování unijního práva, a že obě opatření stanovená tímto ustanovením, totiž penále a paušální částka, směřují k tomu samému cíli [rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 50 a citovaná judikatura].

97

Dále je třeba připomenout, že Soudnímu dvoru přísluší v každé věci a v závislosti na okolnostech případu, který mu byl předložen, jakož i na stupni přesvědčování a odrazování, který se mu jeví jako potřebný, rozhodnout o peněžitých sankcích vhodných zejména k předejití tomu, aby se obdobná porušení unijního práva opakovala [rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 51 a citovaná judikatura].

98

Podle ustálené judikatury platí, že uložení povinnosti zaplatit paušální částku a stanovení případné výše této částky musí v každém jednotlivém případě záviset na všech relevantních skutečnostech souvisejících jak s charakteristikami zjištěného nesplnění povinnosti, tak s přístupem členského státu, jehož se řízení zahájené na základě článku 260 SFEU týká. V této souvislosti je Soudní dvůr na základě tohoto ustanovení nadán širokou posuzovací pravomocí při rozhodování o uložení či neuložení takové sankce a při případném určení její výše [rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 78 a citovaná judikatura].

99

V projednávané věci veškeré právní a skutkové okolnosti, které vedly ke zjištění nesplnění povinností, ukazují na to, že účinná prevence obdobného porušování unijního práva v budoucnu vyžaduje přijetí takového odrazujícího opatření, jakým je uložení paušální částky.

100

Za těchto okolností přísluší Soudnímu dvoru, aby při výkonu své posuzovací pravomoci stanovil výši této paušální částky tak, aby byla zaprvé přizpůsobena okolnostem a zadruhé přiměřená porušení práva [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 80 a citovaná judikatura].

101

Mezi faktory, které jsou v tomto ohledu relevantní, patří zejména takové skutečnosti, jako je závažnost a doba trvání zjištěného protiprávního jednání a platební schopnost daného členského státu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek),C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 81 a citovaná judikatura].

102

Co se v prvé řadě týče závažnosti dotčených protiprávních jednání, dlouhotrvající neplnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora představuje v rámci Unie práva samo o sobě závažné porušení zásady legality a zásady překážky věci pravomocně rozsouzené.

103

Nehledě na uzavření tranzitních prostorů Röszke a Tompa Maďarsko v tomto směru nepřijalo opatření vyplývající z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, a to pokud jde o několik stěžejních otázek řešených v uvedeném rozsudku, a sice přístup k řízení o mezinárodní ochraně, vyhošťování neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí a právo žadatelů o mezinárodní ochranu setrvat na maďarském území, dokud neuplyne lhůta, v níž mohou uplatnit právo na účinný opravný prostředek, nebo v případě, že v dané lhůtě toto právo uplatní, dokud nebude znám výsledek řízení o opravném prostředku.

104

V této souvislosti je třeba zdůraznit význam ustanovení, jichž se týká nesplnění povinností určené v bodě 83 tohoto rozsudku.

105

Zaprvé dodržování článku 6 směrnice 2013/32 je nezbytné k tomu, aby byla v souladu s právem na azyl uznaným v článku 18 Listiny zajištěna účinnost ostatních ustanovení této směrnice, a tedy i společné politiky týkající se azylu, doplňkové ochrany a dočasné ochrany jako celku.

106

Porušování tohoto základního ustanovení totiž systematicky brání jakémukoliv přístupu k řízení o mezinárodní ochraně, což u dotyčného členského státu znemožňuje uplatňování této politiky uvedené v článku 78 SFEU v plném rozsahu.

107

Je třeba uvést, že pokud se členský stát úmyslně vyhýbá uplatňování společné politiky jako celku, jedná se o bezprecedentní a mimořádně závažné porušování unijního práva, které představuje významnou hrozbu pro jednotu tohoto práva a pro zásadu rovnosti členských států připomenutou v čl. 4 odst. 2 SEU.

108

Jde-li konkrétně o společnou politiku týkající se azylu, doplňkové ochrany a dočasné ochrany, takové porušování zvlášť závažným způsobem narušuje veřejný zájem i zájmy státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, kteří chtějí požádat o mezinárodní ochranu. Pokud se systematicky zabraňuje podávání žádostí o mezinárodní ochranu, ve vztahu k dotyčnému členskému státu pozbývá svých podstatných účinků Úmluva o právním postavení uprchlíků, doplněná Protokolem týkajícím se právního postavení uprchlíků, jejímiž smluvními stranami jsou všechny členské státy a která je základem mezinárodního právního režimu na ochranu uprchlíků [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. ledna 2024, Intervyuirasht organ na DAB pri MS (Ženy, které se staly oběťmi domácího násilí), C‑621/21, EU:C:2024:47, bod 36 a citovaná judikatura]. Kromě toho je třeba podotknout, že nemohou-li státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti učinit žádost o mezinárodní ochranu na maďarských hranicích, jsou zbaveni možnosti skutečně využít svého práva na podání žádosti o azyl v Maďarsku, které je zaručeno v článku 18 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v. Maďarsko 2023, bod 52).

109

Zadruhé dodržování čl. 46 odst. 5 směrnice 2013/32 je pak nezbytné k tomu, aby byla v případě žadatelů o mezinárodní ochranu zajištěna účinnost zásady účinné soudní ochrany práv vyplývajících jednotlivcům z unijního práva, která je obecnou zásadou unijního práva plynoucí z ústavních tradic společných členským státům, jež je zakotvena v článcích 6 a 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, a v současné době potvrzena v článku 47 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. září 2023, Asociaţia Forumul Judecătorilor din România, C‑216/21, EU:C:2023:628, bod 59).

110

Zatřetí v článcích 5, 6, 12 a 13 směrnice 2008/115 jsou stanoveny základní záruky uplatňující se při používání této směrnice, a to zejména ve vztahu k právu na ochranu v případě vystěhování a vyhoštění, které je zakotveno v článku 19 Listiny.

111

Pokud ovšem členský stát bez dodržování těchto záruk umožňuje, aby byli vyhoštěni všichni státní příslušníci třetích zemí neoprávněně pobývající na jeho území, s výjimkou těch, kteří jsou podezřelí ze spáchání trestného činu, porušuje základní požadavky týkající se postupů při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, což je podle čl. 79 odst. 2 písm. c) SFEU klíčová součást společné přistěhovalecké politiky.

112

Závažnost dotčeného nesplnění povinností navíc zvyšuje skutečnost, že věc souvisí s nesplněním povinností vyplývajících z rozsudku, jenž se týká obecné a trvající praxe (rozsudek ze dne 2. prosince 2014, Komise v. Itálie, C‑196/13, EU:C:2014:2407, bod 100).

113

Je přitom třeba uvést, že Maďarsko se tím, že nepřijalo opatření vyplývající z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, systematicky a záměrně vyhýbá uplatňování společné politiky týkající se azylu, doplňkové ochrany a dočasné ochrany, jakož i pravidel pro navracení neoprávněně pobývajících osob v rámci společné přistěhovalecké politiky, což představuje mimořádně závažné porušení unijního práva.

114

Je třeba dodat, že jednání Maďarska vede mimo jiné i k tomu, že na ostatní členské státy přenáší svou odpovědnost – a to i na finanční úrovni – za přijímání osob žádajících v Unii o mezinárodní ochranu, za posuzování žádostí v rámci postupů pro přiznávání a odnímání této ochrany i za dodržování podmínek pro navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí v souladu s unijním právem.

115

Takové jednání představuje mimořádně závažný zásah do zásady solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy – a to i na finanční úrovni – kterou se podle článku 80 SFEU řídí společná politika týkající se azylu, doplňkové ochrany a dočasné ochrany, jakož i společná přistěhovalecká politika [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Komise v. Polsko, Maďarsko a Česká republika (Dočasný mechanismus relokace žadatelů o mezinárodní ochranu), C‑715/17, C‑718/17 a C‑719/17, EU:C:2020:257, bod 80 a citovaná judikatura]

116

V tomto ohledu je třeba připomenout, že zásada solidarity je jednou ze základních zásad unijního práva a patří mezi hodnoty společné členským státům, na nichž je Unie podle článku 2 SEU založena (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. února 2022, Maďarsko v. Parlament a Rada, C‑156/21, EU:C:2022:97, bod 129 a citovaná judikatura).

117

Pokud členský stát jednostranně narušuje rovnováhu mezi výhodami a povinnostmi vyplývajícími z jeho členství v Unii, zpochybňuje dodržování zásady rovnosti členských států před unijním právem. Toto neplnění povinností solidarity, které se členské státy zavázaly dodržovat na základě přistoupení k Unii, narušuje samotné základy unijního právního řádu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. února 1979, Komise v. Spojené království, 128/78, EU:C:1979:32, bod 12).

118

Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že nesplnění povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 se mimořádně závažným způsobem dotýká jak zájmu veřejného, tak zájmů soukromých, a to zejména zájmů státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti, kteří chtějí požádat o mezinárodní ochranu.

119

Je pravda, že je třeba vzít do úvahy skutečnost, že řízení na základě článku 260 SFEU dosud proti Maďarsku nebylo vedeno [obdobně viz rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 63 a citovaná judikatura].

120

Kromě mimořádné závažnosti dotčeného nesplnění povinností je však třeba jako přitěžující okolnost zohlednit i opakování protiprávního jednání ze strany tohoto členského státu [obdobně viz rozsudek ze dne 20. ledna 2022, Komise v. Řecko (Navrácení státních podpor – Ferronickel), C‑51/20, EU:C:2022:36, bod 103], v jehož důsledku byly vydány další rozsudky týkající se mezinárodní ochrany [rozsudky ze dne 2. dubna 2020, Komise v. Polsko, Maďarsko a Česká republika (Dočasný mechanismus relokace žadatelů o mezinárodní ochranu), C‑715/17, C‑718/17 a C‑719/17, EU:C:2020:257; ze dne 16. listopadu 2021, Komise v. Maďarsko (Kriminalizace pomoci žadatelům o azyl), C‑821/19, EU:C:2021:930, jakož i rozsudek Komise v. Maďarsko z roku 2023].

121

Kromě toho je třeba vzít do úvahy i skutečnost, že maďarská vláda uvedla, že před splněním povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 bylo namístě vyčkat na ukončení řízení uvedeného v bodě 17 tohoto rozsudku, které zahájila u Alkotmánybíróság (Ústavní soud), a na rozhodnutí tohoto soudu zmíněné v bodě 44 tohoto rozsudku.

122

V tomto ohledu je třeba připomenout, že na základě zásady přednosti unijního práva nemůže mít skutečnost, že se členský stát dovolává ustanovení vnitrostátního práva, i kdyby byla ústavněprávní povahy, vliv na jednotu a účinnost unijního práva. Dodržování povinností vyplývajících z této zásady je nezbytné zejména k zajištění dodržování rovnosti členských států před Smlouvami a je vyjádřením zásady loajální spolupráce zakotvené v čl. 4 odst. 3 SEU [rozsudek ze dne 5. června 2023, Komise v. Polsko (Nezávislost a soukromý život soudců), C‑204/21, EU:C:2023:442, bod 77 a citovaná judikatura].

123

Kromě toho je třeba podotknout, že po vydání rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 Maďarsko namísto toho, aby zajistilo splnění všech povinností vyplývajících z uvedeného rozsudku, prodloužilo časovou působnost ustanovení zákona z roku 2020, která byla neslučitelná s článkem 6 směrnice 2013/32, jak bylo rozhodnuto v rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2023.

124

Chování Maďarska za těchto podmínek ukazuje, že tento členský stát nejednal v souladu s povinností loajální spolupráce za účelem ukončení neplnění povinností, které Soudní dvůr určil v rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, což představuje další přitěžující okolnost [obdobně viz rozsudek ze dne 12. listopadu 2019, Komise v. Irsko (Větrný park v Derrybrienu), C‑261/18, EU:C:2019:955, bod 120].

125

Nakonec je třeba uvést, že migrační pohyby v posledních letech, a to zejména ty, které následovaly po vypuknutí ruské agrese vůči Ukrajině, nelze v projednávané věci považovat za polehčující okolnost, jelikož Maďarsko v písemném vyjádření ani na jednání neprokázalo, proč by mu v důsledku těchto migračních pohybů mělo být znemožněno přijmout opatření vyplývající z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020.

126

Co se ve druhé řadě týče doby trvání dotčených protiprávních jednání, je nutno připomenout, že je třeba ji posuzovat s ohledem na okamžik, ke kterému Soudní dvůr posuzuje skutkový stav [rozsudek ze dne 20. ledna 2022, Komise v. Řecko (Navrácení státních podpor – Ferronickel), C‑51/20, EU:C:2022:36, bod 105 a citovaná judikatura].

127

K určení, zda neplnění povinnosti, které je žalovanému vytýkáno, trvalo až do posouzení skutkového stavu v dané věci Soudním dvorem, je třeba posoudit opatření, která byla podle žalovaného státu přijata po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě [rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 53 a citovaná judikatura].

128

Maďarsko přitom neuvedlo žádné opatření, které by bylo přijato v období od okamžiku uplynutí této lhůty do okamžiku ukončení písemné části řízení a které by mohlo zpochybnit závěr učiněný v bodě 83 tohoto rozsudku. Na jednání uvedlo, že od okamžiku ukončení písemné části řízení nedošlo v relevantní vnitrostátní právní úpravě k žádným změnám.

129

Je tedy prokázáno, že neplnění povinností trvá více než tři roky ode dne vyhlášení rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020, což je značně dlouhá doba.

130

Ačkoli čl. 260 odst. 1 SFEU neupřesňuje lhůtu, v níž musí být splněny povinnosti vyplývající z daného rozsudku, zájem na okamžitém a jednotném uplatňování unijního práva podle ustálené judikatury vyžaduje, aby toto plnění povinností vyplývajících z rozsudku bylo započato okamžitě a bylo završeno v co nejkratší možné době [rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 67 a citovaná judikatura].

131

Co se zatřetí týče platební schopnosti dotčeného členského státu, je třeba vycházet z HDP tohoto členského státu jakožto rozhodujícího faktoru, aniž se přihlíží k jeho institucionální váze. V tomto ohledu je třeba rovněž zohlednit nedávný vývoj HDP tohoto členského státu, a to ke dni posouzení skutkového stavu Soudním dvorem [rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 69 a citovaná judikatura].

132

S ohledem na výše uvedené úvahy, a zejména na mimořádnou závažnost dotčených protiprávních jednání a nedostatek loajální spolupráce Maďarska ve snaze tato protiprávní jednání ukončit, má Soudní dvůr za to, že je namístě uložit paušální částku ve výši 200000000 eur.

133

Je tudíž třeba uložit Maďarsku povinnost zaplatit Komisi paušální částku ve výši 200000000 eur.

134

Podle ustálené judikatury je Soudní dvůr při výkonu posuzovací pravomoci, která je mu v dané oblasti svěřena, oprávněn uložit současně penále a paušální částku [rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 77 a citovaná judikatura].

135

Uložení penále je v zásadě odůvodněno pouze tehdy, když neplnění povinnosti spočívající v tom, že nebylo vyhověno předchozímu rozsudku, trvá až do posouzení skutkového stavu Soudním dvorem [rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 52 a citovaná judikatura].

136

Jak bylo v projednávané věci zjištěno v bodě 129 tohoto rozsudku, neplnění povinností vytýkané Maďarsku přetrvává až do okamžiku posuzování skutkového stavu v projednávané věci Soudním dvorem.

137

Za těchto podmínek je uložení povinnosti Maďarsku zaplatit penále vhodným finančním prostředkem, který má tento členský stát přimět k přijetí opatření nezbytných k ukončení zjištěného neplnění povinností a k zajištění splnění všech povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 [obdobně viz rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 55 a citovaná judikatura].

138

Podle ustálené judikatury v tomto ohledu platí, že penále musí být stanoveno v závislosti na míře přesvědčivosti nezbytné k tomu, aby dotčený členský stát změnil chování a ukončil vytýkané jednání [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 56 a citovaná judikatura].

139

Soudnímu dvoru při výkonu posuzovací pravomoci v dané oblasti přísluší, aby stanovil penále takovým způsobem, aby bylo zaprvé přizpůsobené okolnostem a zadruhé přiměřené zjištěnému nesplnění povinností, jakož i platební schopnosti dotyčného členského státu [rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 57 a citovaná judikatura].

140

Soudní dvůr není vázán návrhy Komise na výši penále, které jsou pouze užitečným referenčním základem. Soudní dvůr musí mít možnost stanovit uložené penále ve výši a formě, které považuje za vhodné, aby přiměly dotčený členský stát k ukončení neplnění povinností, které pro něj vyplývají z unijního práva [rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 58 a citovaná judikatura].

141

Pro účely stanovení výše penále jsou základními kritérii, která musí být zohledněna k zajištění jeho donucující povahy za účelem jednotného a účinného uplatňování unijního práva, v zásadě závažnost porušení práva, doba jeho trvání a platební schopnost dotčeného členského státu. Při používání těchto kritérií je třeba přihlédnout zvláště k dopadům nevyhovění rozsudku na soukromé a veřejné zájmy, jakož i k naléhavosti, s níž je třeba přimět dotčený členský stát k tomu, aby dostál svým povinnostem [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. prosince 2023, Komise v. Rumunsko (Uzavření skládek), C‑109/22, EU:C:2023:991, bod 59 a citovaná judikatura].

142

V projednávané věci Soudní dvůr s ohledem na všechny právní a skutkové okolnosti, které vedly k určení nesplnění povinnosti, jakož i úvahy uvedené v bodech 102 až 131 tohoto rozsudku, považuje za přiměřené uložit penále ve výši 900000 eur za den, pokud jde o článek 6 a čl. 46 odst. 5 směrnice 2013/32, a penále ve výši 100000 eur za den, pokud jde o články 5, 6, 12 a 13 směrnice 2008/115.

143

Maďarsku je tedy třeba uložit povinnost zaplatit Komisi penále ve výši 900000 eur za každý den prodlení s prováděním opatření nezbytných ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 ode dne vyhlášení rozsudku v projednávané věci až do úplného splnění povinností vyplývajících z prvního rozsudku, pokud jde o článek 6 a čl. 46 odst. 5 směrnice 2013/32. Rovněž je třeba Maďarsku uložit povinnost zaplatit Komisi penále ve výši 100000 eur za každý den prodlení s prováděním opatření nezbytných ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku Komise v. Maďarsko z roku 2020 ode dne vyhlášení rozsudku v projednávané věci až do úplného splnění povinností vyplývajících z prvního rozsudku, pokud jde o články 5, 6, 12 a 13 směrnice 2008/115.

144

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Maďarsko nemělo ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: