—

zrušil i) rozhodnutí OLAF OCM (2021)22007 ze dne 22. července 2021; ii) rozhodnutí OLAF OCM (2021)22008 ze dne 22. července 2021; iii) rozhodnutí Komise [č.j. Ares(2021)20233749] ze dne 22. března 2021 a iv) rozhodnutí Komise [č.j. Ares(2021)1610971] ze dne 3. března 2021;

—

uložil žalovaným zaplatit i) 1 127,66 eur zadržených bez jakéhokoli individuálního správního rozhodnutí Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO) o vymáhání; ii) 9 250,05 eur zadržených za květen, červen, červenec, srpen a září 2021 a iii) 1 eur ex aequo et bono jako náhradu nemajetkové újmy, kterou žalobce utrpěl v důsledku protiprávního vedení vyšetřování ze strany OLAF OF/2016/0928/A1, které nakonec vedlo k odvolání žalobce z funkce;

—

uložil žalovaným, že ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobcem.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 90 odst. 2 a článku 90a služebního řádu úředníků Evropské unie ze strany OLAF v důsledku toho, že stížnost žalobce ze dne 23. března 2021 byla odmítnuta jako nepřípustná na základě ustálené judikatury Soudního dvora, podle níž závěrečná zpráva a doporučení OLAF nepředstavují akty vyvolávající právní účinky.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 90 odst. 2 a článku 90a výše uvedeného služebního řádu ze strany OLAF z důvodu odmítnutí stížnosti žalobce ze dne 23. dubna 2021 jako nepřípustné. Žalobce tvrdí, že stížnost měla být ze strany OLAF prohlášena za přípustnou, protože OLAF je útvarem Komise, tedy součástí Komise, a měl stížnost žalobce posoudit.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 90 odst. 2 výše uvedeného služebního řádu Komisí vzhledem k tomu, že Komise vydala implicitní zamítavé rozhodnutí ve vztahu ke stížnosti žalobce namířené proti rozhodnutí Komise ze dne 22. března 2021 [č.j. ARES(2021)2023374], které potvrdilo rozhodnutí Komise ze dne 3. března 2021 [č.j. ARES(2021)1610971].