1

Žalobou na základě článku 263 SFEU se žalobce domáhá zrušení prováděcího rozhodnutí Rady (SZBP) 2021/751 ze dne 6. května 2021, kterým se provádí rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2021, L 160 I, s. 115), prováděcího nařízení Rady (EU) 2021/743 ze dne 6. května 2021, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2021, L 160 I, s. 1), rozhodnutí Rady (SZBP) 2022/849 ze dne 30. května 2022, kterým se mění rozhodnutí 2013/255/SZBP o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2022, L 148, s. 52), a prováděcího nařízení Rady (EU) 2022/840 ze dne 30. května 2022, kterým se provádí nařízení (EU) č. 36/2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2022, L 148, s. 8), v rozsahu, v němž se tyto akty na něj vztahují.

2

Žalobce je podnikatelem syrské, libanonské a kanadské státní příslušnosti.

3

Rada Evropské unie, která důrazně odsoudila násilné potlačení pokojných demonstrací v Sýrii a vyzvala syrské orgány, aby se zdržely použití síly, přijala na základě článku 29 SEU rozhodnutí 2011/273/SZBP ze dne 9. května 2011 o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2011, L 121, s. 11). Vzhledem k vážnosti situace zavedla Rada zbrojní embargo, zákaz vývozu materiálu, který může být použit k vnitřním represím, omezení vstupu na území Evropské unie, jakož i zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů některých osob a subjektů odpovědných za násilné represe proti syrskému civilnímu obyvatelstvu.

4

Jména osob odpovědných za násilné represe namířené proti civilnímu obyvatelstvu v Sýrii, jakož i jména a názvy fyzických či právnických osob a subjektů s nimi spojených jsou uvedeny v příloze rozhodnutí 2011/273. Na základě čl. 5 odst. 1 tohoto rozhodnutí může Rada na návrh členského státu nebo vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku změnit uvedenou přílohu. Žalobcovo jméno v ní nebylo uvedeno v době přijetí uvedeného rozhodnutí.

5

Vzhledem k tomu, že některá z omezujících opatření přijatých vůči Syrské arabské republice spadají do působnosti Smlouvy o FEU, přijala Rada na základě čl. 215 odst. 2 SFEU nařízení (EU) č. 442/2011 ze dne 9. května 2011 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2011, L 121, s. 1). Znění tohoto nařízení je v podstatě totožné se zněním rozhodnutí 2011/273, ale stanoví možnosti uvolnění zmrazených finančních prostředků. Seznam osob, subjektů a orgánů, které jsou buď uznány odpovědnými za dotčené represe, nebo jsou s těmito odpovědnými osobami, subjekty nebo orgány spojeny, uvedený v příloze II uvedeného nařízení, je totožný se seznamem obsaženým v příloze rozhodnutí 2011/273. Článek 14 odst. 1 a 4 nařízení č. 442/2011 stanoví, že pokud Rada rozhodne o tom, že se na fyzickou nebo právnickou osobu, subjekt či orgán mají vztahovat omezující opatření, změní odpovídajícím způsobem přílohu II a kromě toho pravidelně přezkoumává, a to alespoň jednou za 12 měsíců seznam uvedený v příloze II.

6

Prováděcím rozhodnutím Rady 2011/515/SZBP ze dne 23. srpna 2011, kterým se provádí rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. 2011, L 218, s. 20), a prováděcím nařízením Rady (EU) č. 843/2011 ze dne 23. srpna 2011, kterým se provádí nařízení č. 442/2011 (Úř. věst. 2011, L 218, s. 1) (dále jen „akty z roku 2011“), bylo jméno Nizara Al-Assaada přidáno na řádek 3 seznamu obsaženého v příloze I oddílu A (Osoby) rozhodnutí 2011/273 a na řádek 3 seznamu uvedeného v příloze II rozhodnutí č. 442/2011 (dále jen „seznamy z roku 2011“).

7

Na seznamech z roku 2011 nebyl uveden žádný identifikační údaj týkající se N. Al-Assaada. Kromě toho důvody pro zařazení na seznam byly formulovány následovně:

„V úzkém kontaktu s hlavními vládními představiteli. Poskytuje finanční prostředky pro milice ‚šabíha‘ v oblasti Latákie.“

8

Dopisem ze dne 16. září 2011 zaslali zástupci žalobce Radě dopis, v němž tvrdili, že jméno žalobce, o němž měli za to, že je zařazen na řádek 3 seznamů z roku 2011, bylo chybně přepsáno. Tvrdili, že jméno žalobce je „Nizar Assaad“, a nikoli „Nizar Al-Assaad“. Při této příležitosti upřesnili, že arabské jméno žalobce je أسعد, které se liší od jména Bašára Asáda, a sice الأسد. Nakonec požádali o přístup ke spisu Rady, jakož i o vyškrtnutí jména žalobce ze seznamů z roku 2011. Dopisem ze dne 13. října 2011 znovu napsali Radě, aby ji vyzvali k zaujetí stanoviska k jejich dopisu ze dne 16. září 2011.

9

Dne 19. října 2011 podal žalobce k Tribunálu žalobu znějící zejména na zrušení aktů z roku 2011 v rozsahu, v němž se ho tyto akty týkaly. Tato žaloba byla zapsána do rejstříku soudní kanceláře Tribunálu pod číslem T‑550/11.

10

Dopisem ze dne 27. října 2011 se zástupci žalobce znovu obrátili na Radu. Dopisem ze dne 28. října 2011 jim Rada odpověděla, že žalobce není osobou, na kterou se vztahují seznamy z roku 2011, a že se jedná o bratrance prezidenta Bašára Asada.

11

Dopisem ze dne 3. listopadu 2011 požádali zástupci žalobce Radu, aby opravila identifikační údaje osoby uvedené na řádku 3 seznamů z roku 2011 a zaslala Tribunálu dopis, aby mu sdělila konkrétní situaci žalobce.

12

13

Dopisem ze dne 15. listopadu 2011 informovala Rada zástupce žalobce o přijetí aktů uvedených v bodě 12 výše a upřesnila, že akty z roku 2011 se nevztahovali na žalobce.

14

V rozhodnutí 2011/782/SZBP ze dne 1. prosince 2011 o omezujících opatřeních vůči Sýrii a o zrušení rozhodnutí 2011/273 (Úř. věst. 2011, L 319, s. 56) měla Rada za to, že vzhledem k závažnosti situace v Sýrii, bylo nezbytné uložit další omezující opatření. V zájmu jasnosti byla opatření stanovená rozhodnutím 2011/273/SZBP a dodatečná opatření zahrnuta do jediného právního nástroje. Článek 18 rozhodnutí 2011/782 stanoví omezení vstupu osob, jejichž jméno je uvedeno v příloze I, na území Unie, a článek 19 tohoto rozhodnutí zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů osob a subjektů, jejichž jména a názvy jsou uvedeny v přílohách I a II.

15

Dne 21. prosince 2011 vznesla Rada Tribunálu námitku nepřípustnosti v souladu s čl. 114 odst. 4 a 7 jednacího řádu Tribunálu ze dne 2. května 1991, ve znění ze dne 19. června 2013, založenou na neexistenci právního zájmu žalobce na podání žaloby.

16

Nařízení č. 442/2011 bylo nahrazeno nařízením Rady (EU) č. 36/2012 ze dne 18. ledna 2012 o omezujících opatřeních vzhledem k situaci v Sýrii (Úř. věst. 2012, L 16, s. 1).

17

Usnesením ze dne 24. května 2012, Assaad v. Rada (T‑550/11, nezveřejněné, EU:T:2012:266), odmítl Tribunál žalobu žalobce jako nepřípustnou, jelikož vzhledem k tomu, že nebyl osobou uvedenou na seznamech z roku 2011, neměl právní zájem na podání žaloby.

18

Rozhodnutí 2011/782 bylo nahrazeno rozhodnutím Rady 2012/739/SZBP ze dne 29. listopadu 2012 o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2012, L 330, s. 21).

19

Dne 22. dubna 2013 přijala Rada prováděcí rozhodnutí 2013/185/SZBP, kterým se provádí rozhodnutí 2012/739 (Úř. věst. 2013, L 111, s. 77), a prováděcí nařízení (EU) č. 363/2013, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2013, L 111, s. 1). Těmito akty byly změněny údaje týkající se jména osoby uvedené na řádku 3 seznamů z roku 2011, jakož i údaje týkající se určení její totožnosti. Toto zařazení bylo nyní uvedeno na řádku 36 seznamu obsaženého v oddíle A (Osoby) přílohy I rozhodnutí 2012/739 a na řádku 36 seznamu obsaženého v I oddíle A (Osoby) nařízení přílohy II č. 36/2012 (dále jen společně „seznamy z roku 2013“).

20

Pokud jde o jméno dotčené osoby, bylo uvedeno následující:

21

Pokud jde dále o identifikační informace, bylo upřesněno, že dotčená osoba je „bývalý[m] ředitel[em] společnosti ‚Nizar Oilfield Supplies‘ “.

22

Naproti tomu důvody pro zařazení na seznam zůstaly totožné s důvody uvedenými v aktech z roku 2011.

23

Dopisem ze dne 25. dubna 2013 požádali zástupci žalobce Radu, aby odstranila odkazy na „Assaad“ a „Al-Assaad“ a jméno žalobce v arabštině, které bylo podle nich uvedeno nesprávně, a dále požádali Radu, aby zahrnula údaj upřesňující, že osobou, jejíž jméno bylo zařazeno na seznamy z roku 2013, je bratranec Bašára Asada.

24

25

Rozhodnutí 2012/739 bylo nahrazeno rozhodnutím Rady 2013/255/SZBP ze dne 31. května 2013 o omezujících opatřeních vůči Sýrii (Úř. věst. 2013, L 147, s. 14).

26

Dne 12. října 2015 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2015/1836, kterým se mění rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2015, L 266, s. 75). Téhož dne přijala nařízení (EU) 2015/1828, kterým se mění nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2015, L 266, s. 1).

27

Znění článků 27 a 28 rozhodnutí 2013/255 bylo změněno rozhodnutím 2015/1836. Tyto články nyní upravují omezení vstupu na území členských států nebo jejich průjezdu přes ně, jakož i zmrazení finančních prostředků osob, které spadají do některé z kategorií osob uvedených v odst. 2 písm. a) až g) těchto článků,, „jak jsou uvedeny v příloze I“, ledaže „je k dispozici dostatek informací o tom, že [tyto osoby] […] nejsou nebo již dále nejsou s režimem spjaty, nemají na něj žádný vliv ani nepředstavují skutečné riziko obcházení“.

28

Nařízením 2015/1828 bylo mimo jiné změněno znění článku 15 nařízení č. 36/2012, aby do něj byla vložena nová kritéria pro zařazení na seznam definovaná rozhodnutím 2015/1836 a vložená do rozhodnutí 2013/255.

29

30

Dne 17. května 2019 přijala Rada rozhodnutí (SZBP) 2019/806, kterým se mění rozhodnutí 2013/255 (Úř. věst. 2019, L 132, s. 36), a prováděcí nařízení (EU) 2019/798, kterým se provádí nařízení č. 36/2012 (Úř. věst. 2019, L 132, s. 1) (dále společně jen „akty z roku 2019“). Akty z roku 2019 změnily identifikační údaje týkající se osoby uvedené na řádku 36 dotčených seznamů, jakož i důvody pro zařazení jejího jména na seznam.

31

Pokud jde o identifikační údaje, již bylo poukázáno pouze na mužské pohlaví dotčené osoby.

32

Dále byly důvody pro zařazení na seznam změněny následovně:

„Přední syrský podnikatel s úzkými vazbami na režim. Bratranec Bašára Asáda, spojený s rodinou Asádů a Maklúfů.

Jako takový se podílí na syrském režimu, má z něj prospěch nebo jej jinak podporuje.

Přední investor v ropném průmyslu a bývalý ředitel společnosti ‚Nizar Oilfield Supplies‘.“

33

34

35

Dopisem ze dne 23. června 2020 požádali zástupci žalobce s odkazem na akty uvedené v bodech 29, 30 a 34 výše Radu, aby potvrdila, že jméno žalobce nebylo zařazeno na dotčené seznamy (dále jen „dopis ze dne 23. června 2020“).

36

Dopisem ze dne 12. února 2021 informovala Rada zástupce žalobce, že má po přezkoumání informací obsažených v jeho spise za to, že žalobce je skutečně osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů (dále jen „dopis ze dne 12. února 2021“). V témže dopise informovala Rada zástupce žalobce o svém záměru ponechat omezující opatření vůči žalobci v platnosti s novým odůvodněním, jehož cílem bude upřesnit, že žalobce je skutečně osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů. V přílohách k uvedenému dopisu předala Rada dokumenty WK 4069/2019 INIT ze dne 21. března 2019 a WK 985/2021 INIT ze dne 22. ledna 2021. Vyzvala uvedené zástupce, aby předložili vyjádření nejpozději do 26. února 2021.

37

Dopisem ze dne 26. února 2021 předložili zástupci žalobce Radě vyjádření. V podstatě kritizovali změnu stanoviska Rady ve vztahu k žalobci, kterého považuje nyní za osobu uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů. Navíc předložili vyjádření k důvodům pro zařazení a informacím uvedeným v dokumentech WK 4069/2019 INIT a WK 985/2021 INIT. Konečně přiložili řadu dopisů pocházejících od osob a jednoho subjektu a vyjádřili se k postavení žalobce.

38

Dne 6. května 2021 přijala Rada prováděcí rozhodnutí 2021/751 a prováděcí nařízení 2021/743 (dále jen společně „akty z roku 2021“).

39

40

Dále, co se týče identifikačních údajů, je uvedeno, že datum narození žalobce mužského pohlaví je 2. března 1948 nebo 23. března 1948 nebo březen 1948. Má syrskou, libanonskou a kanadskou státní příslušnost. Rovněž jsou upřesněna čísla syrského pasu (č. 011090258), libanonského pasu (RL 0003434) a kanadského pasu (AG 629220) žalobce.

41

Konečně důvody pro zařazení zní následovně:

„Přední syrský podnikatel s úzkými vazbami na režim. Spojený s rodinami Asádů a Maklúfů.

Jako takový se podílí na syrském režimu, má z něj prospěch nebo jej jinak podporuje.

Přední investor v ropném průmyslu, zakladatel a ředitel společnosti Lead Contracting & Trading Ltd.“

42

Dopisem ze dne 7. května 2021 informovala Rada zástupce žalobce, že má za to, že žádný z argumentů, které uplatnili, nezpochybňuje její posouzení. Kromě toho je upozornila na možnost předložit nové vyjádření do 1. března 2022.

43

Dopisem ze dne 28. května 2021 informovala Rada zástupce žalobce, že jeho jméno bude nadále zařazeno na dotčené seznamy, a to i po jejich přezkumu.

44

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. července 2021 podal žalobce projednávanou žalobu.

45

Dopisem ze dne 13. dubna 2022 informovala Rada zástupce žalobce o svém záměru ponechat omezující opatření vůči němu v platnosti, přičemž změnila důvody uvedené v aktech z roku 2021 tak, že v závěru přidala toto: „Majoritní akcionář společnosti Syrian Olive Oil Private JSC, která je výrobcem jedlých olejů a má sídlo v Sýrii“.

46

V příloze svého dopisu ze dne 13. dubna 2022 Rada předala zástupcům žalobce dokument WK 5366/2022 INIT ze dne 11. dubna 2022 a dala jim možnost předložit vyjádření k novému důvodu pro zařazení a dokumentu WK 5366/2022 INIT do 29. dubna 2022.

47

V dopise ze dne 28. dubna 2022 předložili zástupci žalobce Radě vyjádření.

48

Dne 30. května 2022 přijala Rada rozhodnutí 2022/849 a prováděcí nařízení 2022/840 (dále jen společně „akty o ponechání na seznamech z roku 2022“). Na základě rozhodnutí 2022/849 byla platnost rozhodnutí 2013/255 prodloužena do 1. června 2023. Jméno žalobce bylo ponecháno na řádku 36 oddílu A (Osoby) dotčených seznamů. Rada odůvodnila přijetí omezujících opatření vůči žalobci uvedením stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v aktech z roku 2021.

49

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

50

Rada navrhuje, aby Tribunál:

51

Na podporu žaloby předkládá žalobce pět žalobních důvodů, z nichž první vychází z nesprávného posouzení, druhý z porušení zásady ochrany legitimního očekávání, třetí z porušení zásady právní jistoty, čtvrtý ze „zneužití pravomoci“ a pátý z porušení překážky věci rozsouzené.

52

Je třeba společně přezkoumat druhý a třetí žalobní důvod, jelikož zásada ochrany legitimního očekávání souvisí se zásadou právní jistoty [viz rozsudek ze dne 12. dubna 2013, Du Pont de Nemours (France) a další v. Komise, T‑31/07, nezveřejněný, EU:T:2013:167, bod 301 a citovaná judikatura]. Tyto dva žalobní důvody kromě toho vycházejí ze stejného předpokladu, a sice že napadené akty vyvolávají zpětný účinek v tom smyslu, že podle žalobce poprvé stanovují, že je osobou uvedenou na řádku 36 od přijetí aktů z roku 2011.

53

Před posouzením těchto žalobních důvodů je třeba upřesnit předmět projednávané žaloby a vyslovit se k přípustnosti důkazů předložených žalobcem v rámci repliky.

54

Svou žalobou se žalobce domáhá pouze zrušení aktů z roku 2021 a aktů o ponechání na seznamech z roku 2022 v rozsahu, v němž se ho týkají.

55

Je třeba připomenout, že žalobce je skutečně osobou, na kterou se vztahují napadené akty, a není zpochybňováno, že se na něj vztahují omezující opatření přinejmenším od přijetí uvedených aktů. Účastníci řízení se naproti tomu neshodují v otázce, zda se na žalobce vztahovala omezující opatření před přijetím aktů z roku 2021.

56

V tomto ohledu má žalobce v podstatě za to, že se na něj taková opatření nevztahovala, jak Rada opakovaně uznala před zasláním dopisu ze dne 12. února 2021. Rada má za to, že se dopustila pochybení, když měla za to, že žalobce není osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů, ačkoli se ve skutečnosti jednalo o žalobce, a to od přijetí aktů z roku 2011. Za těchto okolností měla Rada v úmyslu prostřednictvím aktů z roku 2021 vyjasnit identifikační údaje osoby uvedené na řádku 36 dotčených seznamů a změnit důvody pro zařazení tak, aby z nich jasně vyplývalo, že se jedná o žalobce a že jeho jméno bylo na dotčené seznamy zařazeno od přijetí aktů z roku 2011. Žalobce z toho vyvozuje, že napadené akty vyvolávají zpětný účinek, což Rada zpochybňuje.

57

Je tedy třeba posoudit, zda jsou důvody pro zařazení na seznam uvedené v napadených aktech dostatečně podložené. To bude analyzováno v rámci prvního žalobního důvodu vycházejícího z nesprávného posouzení. Dále je třeba si položit otázku ohledně potenciálního zpětného účinku aktů, což bude zkoumáno společně v rámci druhého a třetího žalobního důvodu, které vycházejí z porušení zásady ochrany legitimního očekávání a z porušení zásady právní jistoty.

58

Z bodů 49 a 54 výše naproti tomu vyplývá, že Tribunálu nebyla předložena otázka legality aktů předcházejících napadeným aktům. Jinými slovy, nejde o ověření, zda důvody pro zařazení obsažené v uvedených aktech jsou právně dostačujícím způsobem podložené, ani zda jsou identifikační údaje těchto aktů dostatečně přesné k tomu, aby bylo možné prokázat, že žalobce je skutečně osobou, na kterou se vztahují tytéž akty.

59

Rada tvrdí, že většina osvědčení předložených žalobcem a týkajících se jeho obchodních zájmů v takových podnicích jako jsou Lead Contracting and Trade Company (dále jen „Lead Syria v likvidaci“), Lead Contracting and Trading Limited (dále jen „Lead UAE“), Gulfsands Petroleum a Cham Holding, byla vystavena před podáním žaloby a žalobce neodůvodnil prodlení s předložením těchto dokumentů.

60

Žalobce, kterému byla na jednání položena otázka, v podstatě zdůrazňuje, že Rada neupřesnila, které dokumenty přiložené k replice považuje za opožděné. V každém případě tvrdí, že dokumenty přiložené k replice byly poskytnuty v reakci na argumenty předložené Radou v žalobní odpovědi.

61

Je třeba připomenout, že čl. 85 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu stanoví, že důkazy a důkazní návrhy se předkládají v rámci první výměny spisů účastníků řízení. Odstavec 2 stejného článku doplňuje, že hlavní účastníci řízení mohou v replice a duplice předložit nebo navrhnout na podporu své argumentace další důkazy za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné. V posledně uvedeném případě v souladu s odstavcem 4 uvedeného článku rozhodne Tribunál o přípustnosti předložených či navržených důkazů poté, co se k nim ostatní účastníci řízení měli příležitost vyjádřit (rozsudek ze dne 13. prosince 2018, Post Bank Iran v. Rada, T‑559/15, EU:T:2018:948, bod 74).

62

Kromě toho čl. 85 odst. 2 jednacího řádu musí být vykládán ve světle čl. 92 odst. 7 uvedeného jednacího řádu, který výslovně stanoví, že mohou být předkládány protidůkazy a lze rozšířit původní důkazní návrhy. Jak vyplývá z ustálené judikatury, na protidůkazy a rozšíření původních důkazních návrhů v důsledku protidůkazu protistrany se tudíž nevztahuje prekluzivní pravidlo stanovené v čl. 85 odst. 2 tohoto řádu (viz rozsudek ze dne 18. září 2017, Uganda Commercial Impex v. Radal, T‑107/15 a T‑347/15, nezveřejněný, EU:T:2017:628, bod 72 a citovaná judikatura).

63

V projednávané věci je třeba uvést – jak činí žalobce – že Rada neuvádí přesný seznam dokumentů přiložených k replice, jejichž předložení považuje za opožděné. Nicméně s ohledem na podniky uvedené v bodě 59 výše je třeba mít za to, že Rada odkazuje na přílohy C.4 až C.6 (týkající se společnosti Lead Contracting and Trade Company), C.8 až C.10 (týkající se společnosti Lead Contracting and Trading Limited), C.11 a C.14 (týkající se společnosti Gulfsands Petroleum) a na přílohu C.16 (týkající se společnosti Cham Holding).

64

Je přitom třeba poznamenat, že Rada v bodě 79 žalobní odpovědi zdůraznila, že žalobce nepředložil žádné osvědčení prokazující likvidaci podniků, které jsou s ním spojeny, ani osvědčení o prodeji akcií, které držel v těchto podnicích. Rada navíc v bodech 80 až 83 žalobní odpovědi zpochybnila důkazní hodnotu dopisů od třetích osob předložených žalobcem v příloze jeho žaloby, které měly osvědčit, že v Sýrii již nemá obchodní zájmy.

65

Důkazy žalobce, jimiž se snaží prokázat, že již nemá podíly ve společnostech uvedených v bodě 59 výše, byly předloženy za účelem odpovědi na argumenty Rady.

66

Stejně tak ostatní důkazy předložené žalobcem v příloze repliky, jejichž přípustnost ostatně Rada nezpochybnila, mají podpořit argumenty, které žalobce předložil v reakci na argumenty uvedené v žalobní odpovědi Rady a připomenuté v bodě 64 výše.

67

Za těchto okolností je třeba mít za to, že všechny důkazy předložené žalobcem v příloze repliky mají za cíl odpovědět na argumenty Rady předložené v rámci žalobní odpovědi, a jsou tedy přípustné.

68

Žalobce v podstatě tvrdí, že Rada se dopustila pochybení, když zařadila jeho jméno na dotčené seznamy, neboť nesplňuje kritéria pro zařazení. V tomto ohledu tvrdí, že i když byl v minulosti podnikatelem v Sýrii, v současné době již v této zemi nevykonává žádnou činnost. Stejně tak tvrdí, že není spojen s rodinami Asádů nebo Maklúfů. Konečně tvrdí, že není spjat se syrským režimem.

69

Rada zpochybňuje argumenty žalobce a má v podstatě za to, že prokázala opodstatněnost důvodů pro zařazení.

70

Je třeba připomenout, že účinnost soudního přezkumu zaručeného v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie vyžaduje mimo jiné, aby se unijní soud ujistil, že se rozhodnutí, kterým byla přijata nebo ponechána v platnosti omezující opatření, které se osobně dotýká dotčené osoby nebo dotčeného subjektu, opírá o dostatečně pevný skutkový základ. To s sebou nese ověření skutečností tvrzených v odůvodnění, ze kterých uvedené rozhodnutí vychází, tak, aby se soudní přezkum neomezoval na abstraktní posouzení pravděpodobnosti uváděných důvodů, ale aby se zaměřil na otázku, zda jsou tyto důvody, nebo alespoň jeden z nich, který sám o sobě postačuje k odůvodnění tohoto rozhodnutí, podložené (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 119).

71

Unijní soud musí v rámci tohoto přezkumu za tímto účelem případně vyzvat příslušný unijní orgán, aby předložil důvěrné i nedůvěrné informace a důkazy, které jsou pro takový přezkum relevantní (viz rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 120 a citovaná judikatura).

72

V případě zpochybnění legality je totiž úkolem příslušného unijního orgánu, aby prokázal, že odůvodnění uplatňované vůči dotčené osobě nebo dotčenému subjektu je opodstatněné, přičemž tato osoba nebo tento subjekt nejsou povinny předložit důkazy o opaku svědčící o tom, že uvedené odůvodnění není opodstatněné (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 121).

73

Nevyžaduje se, aby uvedený orgán za tímto účelem předložil unijnímu soudu všechny informace a důkazy, jež se týkají odůvodnění uvedeného v aktu, který je vyzván zrušit. Je však třeba, aby předložené informace a důkazy byly důvody použitými proti dotčené osobě nebo dotčenému subjektu (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 122).

74

V případě, že příslušný unijní orgán předloží relevantní informace nebo důkazy, musí unijní soud ověřit věcnou správnost tvrzených skutečností s přihlédnutím k těmto informacím nebo důkazům a posoudit jejich důkazní hodnotu v závislosti na okolnostech projednávané věci a ve světle případného vyjádření k nim předloženého zejména dotčenou osobou nebo dotčeným subjektem (rozsudek ze dne 18. července 2013, Komise a další v. Kadi, C‑584/10 P, C‑593/10 P a C‑595/10 P, EU:C:2013:518, bod 124).

75

Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že při přezkumu opodstatněnosti zařazení na seznam, musí být důkazy zkoumány s ohledem na jejich kontext, a nikoli izolovaně (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada, C‑630/13 P, EU:C:2015:247, bod 51, a ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada, C‑605/13 P, EU:C:2015:248, bod 50).

76

Konečně, při posuzování významu sledovaného zájmu, které je prováděno v rámci zkoumání přiměřenosti předmětných omezujících opatření, lze zohlednit kontext těchto opatření, naléhavost opatření, jejichž účelem bylo vyvinout tlak na syrský režim, aby ukončil násilné represe vůči obyvatelstvu, a skutečnost, že ve státě, který se nachází v občanské válce a kde vládne režim autoritářského charakteru, je obtížné pořídit přesnější důkazy (rozsudek ze dne 21. dubna 2015, Anbouba v. Rada, C‑605/13 P, EU:C:2015:248, bod 46).

77

První žalobní důvod je třeba analyzovat ve světle těchto úvah.

78

Je třeba připomenout, že obecná kritéria pro zařazení na seznam uvedená v čl. 27 odst. 1 a v čl. 28 odst. 1 rozhodnutí 2013/255, ve znění rozhodnutí 2015/1836, převzatá, pokud jde o zmrazení finančních prostředků, do čl. 15 odst. 1 písm. a) nařízení č. 36/2012, ve znění nařízení 2015/1828, stanovují, že vůči osobám a subjektům, které mají prospěch ze syrského režimu nebo které jej podporují, jsou přijata omezující opatření. Stejně tak čl. 27 odst. 2 písm. a) a odst. 3 a čl. 28 odst. 2 písm. a) a odst. 3 téhož rozhodnutí, převzaté, pokud jde o zmrazení finančních prostředků, do čl. 15 odst. 1a písm. a) a odst. 1b téhož nařízení, stanovují, že se vůči kategorii „předních podnikatelů působících v Sýrii“ přijmou omezující opatření, ledaže je k dispozici dostatek informací o tom, že nejsou či již dále nejsou s režimem spjaty, nemají na něj žádný vliv ani nepředstavují skutečné riziko obcházení. Konečně čl. 27 odst. 2 poslední věta a odst. 3 a čl. 28 odst. 2 poslední věta a odst. 3 uvedeného rozhodnutí, převzaté, pokud jde o zmrazení finančních prostředků, do čl. 15 odst. 1a poslední věty a odst. 1b uvedeného nařízení, stanovují, že jsou přijata omezující opatření vůči osobám a subjektům, které jsou spojeny s osobami, subjekty a orgány, na které se vztahuje jedno z kritérií pro zařazení, ledaže je k dispozici dostatek informací o tom, že nejsou či již dále nejsou s režimem spjaty, nemají na něj žádný vliv ani nepředstavují skutečné riziko obcházení. |

79

Jak bylo uvedeno v bodě 41 výše, důvody pro zařazení jména žalobce na dotčené seznamy jsou následující:

„Přední syrský podnikatel s úzkými vazbami na režim. Spojený s rodinami Asádů a Maklúfů.

Jako takový se podílí na syrském režimu, má z něj prospěch nebo jej jinak podporuje.

Přední investor v ropném průmyslu, zakladatel a ředitel společnosti Lead Contracting & Trading Ltd.“

80

Z důvodů pro zařazení jména žalobce na dotčené seznamy je třeba vyvodit, že jeho jméno bylo zařazeno na seznamy zaprvé z důvodu jeho postavení jakožto předního podnikatele působícího v Sýrii v souladu s kritériem definovaným v čl. 27 odst. 2 písm. a) a v čl. 28 odst. 2 písm. a) rozhodnutí 2013/255 ve znění rozhodnutí 2015/1836, které bylo v souvislosti se zmrazením finančních prostředků převzato do čl. 15 odst. 1a písm. a) nařízení č. 36/2012, ve znění nařízení 2015/1828 (kritérium předního podnikatele působícího v Sýrii), zadruhé z důvodu jeho spojení se syrským režimem podle kritéria definovaného v čl. 27 odst. 1 a v čl. 28 odst. 1 uvedeného rozhodnutí a v čl. 15 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení (kritérium spojení s režimem) a zatřetí z důvodu jeho spojení s členy rodin Asádů a Maklúfů v souladu s kritériem definovaným v čl. 27 odst. 2 poslední větě a v čl. 28 odst. 2 poslední větě téhož rozhodnutí a v čl. 15 odst. 1a poslední větě téhož nařízení (kritérium spojení s osobou nebo subjektem, na který se vztahují omezující opatření).

81

Za účelem odůvodnění zařazení jména žalobce na dotčené seznamy předložila Rada dokument WK 4069/2019 INIT obsahující veřejně přístupné informace, a sice odkazy, novinové články a snímky obrazovky pocházející z:

82

Rada rovněž předložila dokument WK 985/2021 INIT. Tento dokument obsahuje první část rozdělenou na tři hlavy, poskytující identifikační údaje žalobce, jeho představují, jakož i popis jeho vazeb na syrský režim, a vysvětlující rozdíly mezi příjmeními žalobce. Rada navíc jako písemnost č. 3 předkládá fotokopii cestovních pasů a dokladů totožnosti žalobce. Takto byly poskytnuty fotokopie jeho libanonského, syrského, kanadského cestovního pasu, jakož i jeho pobytového víza ve Spojených arabských emirátech, které obdržel jakožto ředitel společnosti Lead UAE. Písemnost č. 4 je osvědčením týkajícím se společnosti Lead UAE ze dne 17. září 2018. Konečně dokument obsahuje odkazy, články z tisku a snímky obrazovky. Čtyři z nich jsou totožné s těmi, které jsou obsaženy v dokumentu WK 4069/2019 INIT, a sice příspěvky na internetových stránkách Syriano a Dawdaa, jakož i články z tisku uvedené na internetových stránkách Orient News a Ayn Almadina. Pokud jde o ostatní informace, jedná se o informace pocházející z:

83

Žalobce zpochybňuje spolehlivost a relevanci důkazů předložených Radou na podporu opodstatněnosti důvodů pro zařazení.

84

Pokud jde zaprvé o spolehlivost důkazů předložených Radou, je třeba připomenout, že při posuzování významu sledovaného zájmu, které je prováděno v rámci zkoumání přiměřenosti dotčených omezujících opatření, lze zohlednit kontext, jehož součástí jsou tato opatření, naléhavost přijmout taková opatření, jejichž účelem bylo vyvinout tlak na syrský režim, aby ukončil násilné represe vůči obyvatelstvu, a skutečnost, že ve státě, který se nachází v občanské válce a kde vládne režim autoritářského charakteru, je obtížné pořídit přesnější důkazy (rozsudek ze dne 14. dubna 2021, Al-Tarazi v. Rada, T‑260/19, nezveřejněný, EU:T:2021:187, bod 71 a citovaná judikatura).

85

Dále podle ustálené judikatury platí, že činnost Soudního dvora a Tribunálu se řídí zásadou volného hodnocení důkazů a jediným kritériem pro posouzení hodnoty předložených důkazů je jejich věrohodnost. Kromě toho k posouzení důkazní hodnoty dokumentu je třeba ověřit pravděpodobnost informace, která je v něm obsažená, a zohlednit zejména původ dokumentu, okolnosti jeho vypracování, jeho adresáta, a odpovědět na otázku, zda se podle svého obsahu jeví jako smysluplné a věrohodné (viz rozsudek ze dne 14. dubna 2021, Al-Tarazi v. Rada, T‑260/19, nezveřejněný, EU:T:2021:187, bod 72 a citovaná judikatura).

86

Je třeba konstatovat, že se žalobce omezuje na tvrzení, že důkazy Rady jsou zprávy z doslechu pocházející od třetích osob a příspěvky zveřejněné online, které nejsou nezávislé, aniž svou argumentaci podkládá konkrétními důkazy. V tomto ohledu je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že důkazy předložené Radou a oznámené žalobci, pocházejí z veřejně přístupných zdrojů, mohl uvést, které důkazy podle něj například podporují syrský režim. Konkrétně, s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 74 výše, i když je na Radě, aby předložila důkazy na podporu důvodů pro zařazení, je na žalobci, aby z nich označil ty důkazy, o kterých lze mít pochyby, pokud jde o jejich věrohodnost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. dubna 2021, Al-Tarazi v. Rada, T‑260/19, nezveřejněný, EU:T:2021:187, bod 73).

87

Pokud jde zadruhé o relevanci důkazů předložených Radou, žalobce tvrdí, že většina z nich již není aktuální. V tomto ohledu poznamenává, že sedm z nich je více než šest let starých a ze tří článků zveřejněných před méně než šesti lety pouze jeden byl zveřejněn dva roky před datem přijetí napadených aktů. Navíc některé z těchto článků jsou podle něj ještě méně relevantní než to, co naznačuje datum jejich zveřejnění, jelikož zmiňují události předcházející odstranění obchodních zájmů žalobce v Sýrii. Tyto důkazy podle žalobce v konečném důsledku prokazují, že byl podnikatelem působícím v Sýrii, což nezpochybňuje, ale nemohou prokázat, že je takovým podnikatelem v současné době.

88

V tomto ohledu je třeba uvést, že čím jsou důkazy starší ve vztahu k datu přijetí aktů, kterými jsou stanovena omezující opatření vůči určité osobě nebo určitému subjektu, tím méně mohou samy o sobě představovat dostatečný základ pro sporné akty. V tomto smyslu mohou být sice použity Radou, avšak značná doba, která uplynula mezi jejich zveřejněním a přijetím sporných aktů vyžaduje, aby je Rada potvrdila jinými novějšími důkazy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. července 2017, Rada v. Hamas, C‑79/15 P, EU:C:2017:584, body 32 a 33).

89

V projednávaném případě jednotlivé důkazy předložené Radou se ve většině případů týkají informací, které se překrývají, takže i starší důkazy mohou být do určité míry relevantní pro prokázání opodstatněnosti důvodů pro zařazení na seznam.

90

Za těchto okolností je třeba mít za to, že důkazy předložené Radou jsou smysluplné a věrohodné a jsou a priori relevantní pro podložení důvodů pro zařazení na seznam.

91

Je však třeba vzít v úvahu skutečnost, že se jedná o starší důkazy předložené Radou, pro účely určení, zda s ohledem na všechny písemnosti ve spisu jsou dostatečné k prokázání opodstatněnosti důvodů pro zařazení na seznam.

92

Z informací pocházejících z téměř všech článků nebo příspěvků poskytnutých Radou, s výjimkou článku z internetových stránek Orient News a z internetových stránek Internet Aliqtisadi, především vyplývá, že žalobce je zakladatelem společnosti Lead Syria v likvidaci, společnosti působící v odvětví ropy a plynu, a je v této společnosti společníkem. To je rovněž uvedeno v první části dokumentu WK 985/2021 INIT nadepsané „Představení a blízké vazby na syrský režim“. Dále jak z pobytového víza žalobce obdrženého ve Spojených arabských emirátech, tak z internetových stránek Internet Aliqtisadi vyplývá, že žalobce je ředitelem společnosti Lead UAE. Kromě toho je žalobce na internetových stránkách Syrian Oil & Gas News a Aks al Ser popsán jako osoba, která má podíly v různých subjektech. Konečně výňatek z knihy „The Political Economy of investment in Syria“ odkazuje na investice žalobce do Gulfsands Petroleum, ropné společnosti se sídlem ve Spojeném království, která působí v Sýrii.

93

Důkazy předložené Radou směřují k prokázání toho, že žalobce je investorem v syrském ropném odvětví.

94

Žalobce tento popis zpochybňuje a v podstatě tvrdí, že již nemá v Sýrii žádný obchodní zájem.

95

V první řadě, pokud jde o společnost Lead Syria v likvidaci, žalobce předkládá smlouvu z listopadu 2011, ve které vystoupil ze společnosti ve prospěch A a předkládá za účelem prokázání, že tato společnost byla od roku 2012 nečinná, přiznání příjmů tohoto subjektu za roky 2012 až 2020. Předkládá rovněž osvědčení pocházející z obchodního rejstříku v Damašku ze dne 5. ledna 2021, které uvádí, že Lead Syria v likvidaci vstoupila do likvidace dne 8. listopadu 2020, tedy před datem přijetí napadených aktů.

96

Je přitom třeba konstatovat, že všechny důkazy předložené Radou a týkající se společnosti Lead Syria v likvidaci předcházejí 5. lednu 2021. Kromě toho Rada nepředkládá žádný argument na podporu tvrzení, že společnost Lead Syria v likvidaci je stále činná nebo že důkazy poskytnuté žalobcem nejsou smysluplné a věrohodné.

97

Proto je třeba dospět k závěru, že žalobce prokázal, že již nemá podíl ve společnosti Lead Syria v likvidaci, která ke dni přijetí napadených aktů byla v každém případě nečinná a v likvidaci.

98

Ve druhé řadě, pokud jde o společnost Lead UAE, žalobce předkládá dva dokumenty od QNA Auditors, auditorské společnosti nacházející se v Dubaji (Spojené arabské emiráty), kterými posledně uvedená osvědčuje, že Lead UAE nepůsobí v Sýrii. Jedná se o dopis ze dne 18. února 2021 a tabulku ze dne 15. listopadu 2021 vypracovanou QNA Auditors za účelem osvědčení seznamu probíhajících a dokončených projektů společnosti Lead UAE. Z posledně uvedené tabulky vyplývá, že Lead UAE má stavební projekty v Alžírsku a v Kataru.

99

Je třeba uvést, že kromě pobytového víza žalobce ve Spojených arabských emirátech předloženého Radou je společnost Lead UAE zmíněna pouze na internetových stránkách Al-Iqtisadi. Tyto stránky přitom neuvádějí, kde jsou projekty Lead UAE uskutečňovány.

100

Pokud jde o argument Rady, že z dopisu ze dne 18. února 2021 jasně nevyplývá, zda se prohlášení, která jsou v něm obsažena, týkají společností Lead UAE nebo Lead Syria v likvidaci, je třeba jej zamítnout jako neopodstatněný. Žalobce totiž poskytl podložené vysvětlení směřující k odlišení společnosti Lead Syria v likvidaci od společnosti Lead UAE. V tomto ohledu předložil důkazy týkající se každé z těchto společností, pocházející od takových orgánů, jako je auditorská společnost nebo obchodní rejstřík, které umožňují tvrdit, že Lead Syria v likvidaci je společností, kterou založil s Ghassanem Muhannou v Sýrii a v roce 2011 se z ní vystoupil, zatímco společnost Lead UAE je podnikem, který založil ve Spojených arabských emirátech.

101

Je pravda, že velká podobnost mezi názvy těchto společností může vést k záměně. Nicméně zatímco žalobce se snažil vytvořit jasně vymezený pojem a poskytnout vysvětlení, aby pomohl Tribunálu rozlišit tyto dva subjekty, Rada naproti tomu Tribunálu neumožnila snadno pochopit, na který subjekt jednotlivé důkazy obsažené v dokumentech WF 4069/2019 INIT a WK 985/2021 INIT, které používají odlišné názvy, ve svých písemnostech odkazují, či dokonce udržovala určitou nejasnost ve svých písemnostech. Konečně je nutno konstatovat, že Rada v odpovědi na otázku Tribunálu na jednání potvrdila, že existují dva subjekty, a sice Lead Syria v likvidaci a Lead UAE, a že pokud bylo odkazováno na subjekt vytvořený žalobcem a Ghassanem Muhannou, je třeba mít za to, že se jednalo o společnost Lead Syria v likvidaci.

102

Žalobce tudíž prokázal, že Lead UAE se sídlem ve Spojených arabských emirátech, což potvrzují důkazy předložené Radou, nepůsobí v Sýrii.

103

V každém případě je třeba poznamenat, že žalobce předkládá rozhodnutí ze dne 23. března 2020 vydané jediným akcionářem společnosti Lead UAE, společností B, která od tohoto data přijímá jeho odstoupení jakožto ředitele.

104

Rada přitom nepředložila žádný argument, který by zpochybňoval odstoupení žalobce, ani nezpochybnila spolehlivost důkazů poskytnutých žalobcem.

105

Je tudíž třeba mít za to, že žalobce prokázal, že již nemá podíl ve společnosti Lead UAE, která v každém případě není společností usazenou v Sýrii a nevykonává tam žádnou činnost.

106

Ve třetí řadě je třeba zkoumat držení podílů v jednotlivých subjektech uvedených na internetových stránkách Syrian Oil & Gas News a Aks al Ser.

107

Zaprvé, pokud jde o společnost Asaad and Petngnap & Co, kterou – aniž to Rada popírá – spojuje žalobce se společností Asaad Beitenjaneh & Partners Company for Processing & Refining Edible Oils, jež byla v roce 2011 přeměněna na soukromou společnost s názvem Syrian Private Joint-Stock Company for Processing and Refining edible Oils, předložil žalobce dopis od tohoto subjektu ze dne 15. listopadu 2021, v němž bylo osvědčeno, že neměl akcie tohoto subjektu k tomuto datu. Je pravda, že toto prohlášení, které prokazuje postavení žalobce ve vztahu k uvedené společnosti tak, jak existovala až po přijetí aktů z roku 2021, neprokazuje, že žalobce neměl takové akcie v okamžiku, kdy Rada přijala vůči němu omezující opatření. Nicméně jediný důkaz předložený Radou, který uvádí, že žalobce je společníkem v uvedeném subjektu, je starý, neboť byl vydán v roce 2010. Kromě toho žádný další novější důkaz tuto informaci nepotvrzuje. Rada navíc nepředložila žádný argument na podporu tvrzení, že žalobce má stále akcie v této společnosti. Konečně neuplatnila ani argument směřující ke zpochybnění věrohodnosti a relevance důkazu předloženého žalobcem. Za těchto podmínek existuje důvodná pochybnost o tom, že při přijímání aktů z roku 2021 měl žalobce ještě postavení akcionáře dotčené společnosti.

108

Naproti tomu, pokud jde o akty týkající se ponechání na seznamech z roku 2022, vzhledem k tomu, že důkaz předložený žalobcem je starší než datum jejich přijetí a Rada nepředložila žádný další důkaz, je třeba mít za to, že žalobce prokázal, že při jejich přijetí již neměl postavení akcionáře společnosti Asaad & Co.

109

Zadruhé, pokud jde o pojišťovnu United Insurance Company, žalobce předložil dopis ředitele této společnosti ze dne 16. listopadu 2021, který potvrzuje, že od roku 2012 nemá akcie této společnosti. Rada předkládá jediný zveřejněný příspěvek, který má prokázat, že žalobce investoval do tohoto subjektu v roce 2011, a neuplatňuje žádný argument zpochybňující věrohodnost nebo obsah výše uvedeného dopisu. Je tedy třeba dospět k závěru, že žalobce prokázal, že při přijetí napadených aktů neměl akcie uvedené společnosti.

110

Zatřetí, pokud jde o společnost Al Badia Cement JSC, žalobce předkládá dopis tohoto subjektu ze dne 25. dubna 2021, který osvědčuje, že odstoupil z funkce člena představenstva dne 25. září 2011 a prodal podíly držené v roce 2011. Za účelem prokázání, že již nemá v této společnosti podíl, předkládá dva další dokumenty pocházející z internetových stránek WikiLeaks, které uvedené odstoupení potvrzují. Rada neuplatňuje žádný argument, který by zpochybňoval věrohodnost nebo obsah těchto důkazů. Žalobce tím prokázal, že při přijetí napadených aktů nebyl spojen s dotčenou společností.

111

Začtvrté, pokud jde o banku Bank Audi Syria, o které uvádí, že se stala Ahli Trust Bank, což Rada nezpochybňuje, žalobce předkládá dopis tohoto subjektu ze dne 11. listopadu 2021, který osvědčuje, že do tohoto dne nemá akcie tohoto subjektu. Rada předkládá pouze důkazy z let 2010 a 2012, které uvádějí, že žalobce je společníkem v tomto subjektu, a neuplatňuje žádný argument zpochybňující věrohodnost nebo obsah výše uvedeného dopisu. Je tedy třeba dospět k závěru, že žalobce prokázal, že při přijetí napadených aktů nebyl akcionářem této banky.

112

Zapáté, pokud jde o společnost Syrian Arab Insurance Company, žalobce předkládá dopis tohoto subjektu ze dne 9. listopadu 2021, který potvrzuje, že až do tohoto data neměl její akcie. Rada předkládá jediný příspěvek zveřejněný v roce 2010, který má prokázat, že žalobce investoval do uvedené společnosti, a neuplatňuje žádný argument zpochybňující věrohodnost nebo obsah výše uvedeného dopisu. Je tedy třeba dospět k závěru, že žalobce prokázal, že v době přijetí napadených aktů nedržel akcie této společnosti.

113

Zašesté, pokud jde o pojišťovnu Aqeelah Takaful Insurance Company, žalobce předkládá dopis tohoto subjektu ze dne 10. května 2021, který potvrzuje, že „do 31. března 2021“ nedržel akcie této společnosti. V odpovědi na dotaz položený na jednání potvrdil, že tato formulace pouze naznačuje, že nevlastní akcie této společnosti. Tento důkaz každopádně přinejmenším prokazuje, že ačkoli v příspěvku zveřejněném na internetových stránkách Syrian Oil & Gas News byl uveden opak, žalobce v roce 2010 nevlastnil akcie uvedené společnosti. Rada předkládá jediný zveřejněný příspěvek směřujícího k prokázání vazby mezi žalobcem a uvedenou pojišťovnou a neuplatňuje žádný argument zpochybňující věrohodnost nebo obsah výše uvedeného dopisu. Existuje tedy důvodná pochybnost o tom, že při přijetí napadených aktů měl žalobce vazby na dotčenou pojišťovnu.

114

Zasedmé, pokud jde o Dajajouna, která je podle něj ochrannou známkou společnosti DANZ for Food Industries, což Rada nezpochybňuje, žalobce předkládá dopis ze dne 15. listopadu 2021, v němž bylo prohlášeno, že v období od 3. ledna 2010 do 15. listopadu 2021 nevlastnil akcie této společnosti. Rada předkládá jediný příspěvek zveřejněný v roce 2010, který má prokázat, že žalobce investoval do tohoto subjektu, a neuplatňuje žádný argument zpochybňující věrohodnost nebo obsah výše uvedeného dopisu. Je tedy třeba dospět k závěru, že žalobce prokázal, že při přijetí napadených aktů nedržel akcie uvedené společnosti.

115

Zaosmé, pokud jde o společnost Assaad Baitangana and Partners for producing oils, kterou – aniž to Rada zpochybňuje – spojuje žalobce se společností Asaad Beitenjaneh & Partners Company for Syrian Olive Oil, která se v roce 2011 přeměnila na soukromou společnost nazvanou Syrian Olive Oil Private Joint-Stock Company, žalobce předkládá dopis posledně uvedeného subjektu ze dne 15. listopadu 2021, který potvrzuje, že k tomuto datu nevlastnil akcie této společnosti. Je pravda, že toto prohlášení, které postavení situaci žalobce vůči této společnosti, tak jak existovala po přijetí aktů z roku 2021, neprokazuje, že žalobce takové akcie nevlastnil v okamžiku, kdy vůči němu přijala Rada omezující opatření. Nicméně jediný důkaz předložený Radou, který uvádí, že žalobce je akcionářem v tomto subjektu, je starý, neboť pochází z roku 2010. Kromě toho žádný další novější důkaz tuto informaci nepotvrzuje. Rada navíc nepředložila žádný argument na podporu tvrzení, že žalobce má stále akcie v této společnosti. Konečně neuplatnila ani argument směřující ke zpochybnění věrohodnosti a relevance důkazu předloženého žalobcem. Za těchto podmínek existuje důvodná pochybnost o tom, že při přijetí aktů z roku 2021 měl žalobce ještě postavení akcionáře dotčené společnosti.

116

Naproti tomu, pokud jde o akty týkající se ponechání na seznamech z roku 2022, vzhledem k tomu, že důkaz předložený žalobcem je starší než datum jejich přijetí a Rada nepředložila žádný další důkaz, je třeba mít za to, že žalobce prokázal, že při jejich přijetí již neměl postavení akcionáře společnosti Syrian Olive Oil Private Joint-Stock Company.

117

Zadeváté, pokud jde o společnost Cham Holding, žalobce předložil dopis tohoto subjektu ze dne 12. května 2021, který potvrzuje, že od 26. června 2014 již nevlastní akcie této společnosti. Rada předkládá dva příspěvky zveřejněné v roce 2010 a 2012, v nichž je uvedeno, že žalobce má v uvedené společnosti akcie, a neuplatňuje žádný argument zpochybňující věrohodnost a relevanci výše uvedeného dopisu nebo prokazující, že žalobce měl stále akcie této společnosti. Je tedy třeba mít za to, že žalobce prokázal, že při přijetí napadených aktů již nevlastnil akcie dotčené společnosti.

118

Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce předložil dostatečné důkazy ke zpochybnění opodstatněnosti zjištění Rady týkajících se jeho účasti v jednotlivých syrských subjektech.

119

Konečně zadesáté, pokud jde o společnost Gulfsands Petroleum, žalobce nejprve nezpochybňuje, že v této společnosti držel podíly, ale uvádí, že držel tyto podíly prostřednictvím Hickam Ventures Ltd. V tomto ohledu předkládá výpis z akciového portfolia posledně uvedené společnosti ze dne 31. prosince 2008, z něhož vyplývá, že tato společnost skutečně vlastnila podíly v uvedené společnosti. Dále upřesňuje, že ačkoli Rada tvrdí opak, nezaložil dotčenou společnost, a předkládá v tomto ohledu akt o založení takové společnosti ze dne 2. prosince 2014. Ze znění tohoto dokumentu vyplývá, že žalobce nebyl zakladatelem, ani ředitelem dotčené společnosti v okamžiku jejího založení. Kromě toho předkládá výkaz alokace aktiv a vývoje portfolia společnosti Hickam Ventures, aby prokázal, že tato společnost se v roce 2009 odloučila od akcií dotčené společnosti. Je třeba uvést, že vývoj portfolia vypracovaný dne 31. prosince 2009 ukazuje, že takové akcie zmizí. To potvrzuje seznam akcionářů téže společnosti ze dne 3. prosince 2010, na kterém není uvedena společnost Hickam Ventures, ani jméno žalobce. Konečně žalobce předkládá ověřený seznam akcionářů společnosti Hickam Ventures ze dne 12. ledna 2021, aby prokázal, že v ní již nemá žádné akcie. Z tohoto dokumentu skutečně vyplývá, že jméno žalobce není uvedeno na seznamu akcionářů společnosti Hickam Ventures. Rada nezpochybňuje takový popis skutkového stavu, jako je popis navržený žalobcem, který je podložen, ani nezpochybňuje věrohodnost nebo obsah důkazů předložených žalobcem a předkládá jediný dokument, v němž je uvedeno, že žalobce investoval do této společnosti, a sice výňatek z knihy z roku 2015, který se opírá o článek 2007. Je tudíž třeba mít za to, že žalobce právoplatně zpochybnil skutečnost, že v době přijetí napadených aktů měl podíly v předmětné společnosti.

120

Vzhledem k výše uvedenému je třeba dospět k závěru, že Rada nepodložila z právního hlediska dostatečně skutečnost, že žalobce měl v Sýrii obchodní zájmy.

121

Navíc z příspěvku zveřejněného dne 6. září 2012 na internetových stránkách Aks al Ser a předloženého Radou vyplývá, že žalobce začal zpeněžovat svá finanční aktiva a vybral své peníze z bank poté, co bylo bombardováno ústředí syrské národní bezpečnosti, což potvrzuje tvrzení žalobce, že od roku 2012 již neměl zájmy v Sýrii.

122

Z internetových stránek Syrian Oil & Gas vyplývá, že žalobce stojí v čele syrské části syrsko-alžírské obchodní komory a je členem syrského národního výboru mezinárodní obchodní komory v Sýrii.

123

Žalobce v tomto ohledu nezpochybňuje, že byl členem syrsko-alžírské obchodní komory, jakož i mezinárodní obchodní komory v Sýrii.

124

Nicméně pokud jde o syrsko-alžírskou obchodní komoru, žalobce předkládá dopis ze dne 1. července 2013 zaslaný uvedenou komorou bance Bank Audi v návaznosti na přijetí rozhodnutí syrského ministerstva hospodářství a zahraničního obchodu č. 247, které stanoví zrušení syrských obchodních komor. Je přitom nutno konstatovat, že jedinými důkazy předloženými Radou jsou příspěvky na internetových stránkách Internet Syrian Oil & Gas News, které byly zveřejněny v roce 2010, tedy před přijetím uvedeného rozhodnutí. Rada navíc nezpochybňuje věrohodnost, ani obsah výše uvedeného dopisu a neprokazuje, že při přijetí napadených aktů tato komora znovu existovala a žalobce byl její součástí. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že dotčená komora v době přijetí napadených aktů neexistovala, skutečnost, že byl jejím členem, nemůže být použita k podložení skutečnosti, že měl postavení předního podnikatele působícího v Sýrii.

125

Pokud jde dále o mezinárodní obchodní komoru v Sýrii, žalobce předkládá dopis ze dne 16. února 2021 zaslaný předsedou syrského národního výboru této komory, který osvědčuje, že odstoupil z funkce v rámci správní rady uvedené komory a od roku 2012 již není jejím aktivním členem. Je přitom nutno konstatovat, že jedinými důkazy předloženými Radou jsou příspěvky na internetových stránkách Internet Syrian Oil & Gas News, které byly zveřejněny v roce 2010, tedy před odstoupením žalobce v roce 2012. Navíc cílem argumentů, které Rada uplatňuje ve vztahu k dopisům od třetích osob předložených žalobcem, je zpochybnit prohlášení, která jsou v nich uvedena ohledně obchodních činností vykonávaných žalobcem v Sýrii. Naproti tomu nepředkládá žádný argument směřující konkrétně ke zpochybnění skutečnosti, že žalobce ze správní rady dotčené komory odstoupil, a dokonce připouští existenci tohoto odstoupení, stejně jako uznává, že se jednalo o činnost žalobce vykonávanou v minulosti. Konečně nezpochybňuje spolehlivost výše uvedeného dopisu. Je tudíž třeba mít za to, že žalobce prokázal, že při přijetí napadených aktů již nebyl členem dotčené komory. Rada přitom nepředložila žádnou vážnou a shodující se indicii důvodně umožňující mít za to, že žalobce udržuje vztahy s toutéž komorou, které by odůvodnily zařazení jeho jména na dotčené seznamy po ukončení činnosti v této struktuře (v tomto smyslu viz obdobně rozsudek ze dne 24. listopadu 2021, Assi v. Rada, T‑256/19, EU:T:2021:818, bod 128).

126

Z výše uvedeného vyplývá, že Rada právně dostačujícím způsobem nepodložila skutečnost, že žalobce byl členem syrsko- alžírské obchodní komory, jakož i mezinárodní obchodní komory v Sýrii.

127

Vzhledem k tomu, že Rada právně dostačujícím způsobem neprokázala, že žalobce měl v Sýrii obchodní zájmy, ani že zastával funkce v orgánech spojených s obchodem, je třeba dospět k závěru, že nepodložila důvod zařazení žalobce na seznamy týkající se jeho postavení jako předního podnikatele působícího v Sýrii.

128

Zaprvé z informací pocházejících z internetových stránek Dawdaa, Syriano, Ayn Almadina, Al Khaleej Online, Al Hewar, knihy nadepsané „The Political Economy of investment in Syria“ a první části dokumentu WK 985/2021 INIT vyplývá, že žalobce má vazby na Mohammeda a Rámího Maklúfa. Zadruhé podle informací pocházejících z internetových stránek Dawdaa, Orient News, Al Khaleej Online a Al Hewar, jakož i podle první části dokumentu WK 985/2021 INIT má žalobce vazby na rodinu Asádů.

129

Je třeba uvést, že důkazy předložené Radou směřují k prokázání toho, že vazby žalobce na členy rodiny Maklúfů jsou dvojí povahy: profesní a osobní. Toto zjištění je ostatně potvrzeno v duplice.

130

Zaprvé, pokud jde o profesní vazby žalobce na členy rodiny Maklúfů, tyto vazby vyplývají podle informací poskytnutých Radou z obchodního partnerství s Ghassanem Muhannou, které slouží k zakrytí jména jeho švagra, Mohammeda Maklúfa, otce Rámího Maklúfa v rámci společnosti Lead Syria v likvidaci, a dále z investic uskutečněných společností spolu s Rámím Maklúfem do společnosti Gulfsands Petroleum a z jeho podílů ve společnosti Cham Holding ovládané Rámím Maklúfem.

131

Pokud jde přitom o společnost Lead Syria v likvidaci, žalobce prokázal, jak vyplývá z bodů 95 až 97 výše, že z ní vystoupil v listopadu 2011 a že tato společnost byla při přijetí napadených aktů v likvidaci. Rada se proto nemůže opírat o účast žalobce v uvedené společnosti, aby prokázala, že při přijetí uvedených aktů existovala profesní vazba mezi ním a Mohammedem Makhlúfem.

132

Dále, pokud jde o společnosti Cham Holding a Gulfsands Petroleum, žalobce prokázal, jak vyplývá z bodu 117 výše a z bodu 119 výše, že již neměl v těchto společnostech podíl při přijetí napadených aktů. V důsledku toho se Rada nemůže opírat o účast žalobce v uvedených společnostech, aby prokázala, že v době přijetí uvedených aktů existovala profesní vazba mezi ním a Rámím Maklúfem.

133

Zadruhé, pokud jde o osobní vazby mezi žalobcem a členy rodiny Maklúfů, z článku internetových stránek Ayn Almadina vyplývá, že žalobce je bratrancem Mohammeda Maklúfa, zatímco jeho matka Jamila Muhanna je sestřenicí manželky Mohammeda Maklúfa. Pokud jde o článek zveřejněný na internetových stránkách Al Khaleej Online, ten uvádí, že žalobce je příbuzným Mohammeda Maklúfa.

134

První část dokumentu WK 985/2021 INIT žalobce popisuje, v rámci představení žalobce a jeho blízkých vazeb na syrský režim, jako bratrance na základě manželských vztahů se sourozenci rodin Asádů a Maklúfů, jelikož jeho teta z matčiny strany je manželkou Mohammeda Maklúfa, otce Rámího Maklúfa a strýce prezidenta Bašára Asáda.

135

Dále je třeba uvést, že v dopise ze dne 12. února 2021 Rada zopakovala, že žalobce má vazby na rodiny Rámího Maklúfa a prezidenta Bašára Asáda z důvodu sňatku jeho tety z matčiny strany s Mohammedem Maklúfem.

136

Nejprve je přitom třeba uvést, že Rada, na které spočívá důkazní břemeno, jak bylo připomenuto v bodě 72 výše, předkládá pouze dva příspěvky zveřejněné na internetových stránkách, které zmiňují příbuzenský vztah mezi žalobcem a rodinou Maklúfů. Jeden z nich, a sice internetové stránky Al Khaleej Online, přitom uvedený příbuzenský vztah pouze nejednoznačně zmiňuje, aniž jej kvalifikuje. Příbuzenský vztah zmíněný na internetových stránkách Ayn Almadina, a sice že žalobce je bratrancem Mohammeda Maklúfa, zatímco jeho matka Jamila Muhanna je manželkou Mohammeda Maklúfa, se liší od příbuzenského vztahu, který je uveden v první části dokumentu WK 985/2021 INIT. Tento dokument totiž uvádí, že manželkou Mohammeda Maklúfa je žalobcova teta z matčiny strany, tedy v zásadě sestra Jamily Muhanna.

137

V důsledku toho se informace vyplývající z dokumentů WK 4069/2019 INIT a WK 985/2021 INIT vzájemně nepodporují.

138

Navíc tvrzení uvedené v dokumentu WK 985/2021 INIT, že jedna ze žalobcových tet z matčiny strany je provdána za Mohammeda Maklúfa, není podložené a jednoznačné, neboť jej nepotvrzuje žádný důkaz a není uvedeno žádné jméno označující manželku Mohammeda Maklúfa. Kromě toho tvrzení Rady, že výrazem „teta z matčiny strany“ by mohla být označena také teta matky žalobce, není přesvědčivé. První část uvedeného dokumentu totiž jasně popisuje manželku Mohammeda Maklúfa jako tetu žalobce z matčiny strany. Rada bez výhrad přijala takovou vazbu v dopise ze dne 12. února 2021. Nyní tedy nemůže tvrdit, že ve skutečnosti by se mohlo jednat o tetu matky žalobce. V každém případě je její tvrzení nepodloženým předpokladem.

139

Konečně argument Rady, že existuje vazba mezi Ghassanem Muhannou a matkou žalobce je nanejvýše předpokladem uvedeným poprvé až v žalobní odpovědi. V každém případě žádný z důkazů předložených Radou nepodporuje tento předpoklad.

140

Rada kromě toho předložila rozsudek Tribunal administratif de Paris (správní soud v Paříži, Francie) ze dne 13. září 2021 týkající se žalobce za účelem prokázání, že bylo uznáno, že žalobce měl skutečně rodinné vazby na rodiny Maklúfů a Asádů.

141

V tomto ohledu je třeba uvést, že Rada tímto nepoukazuje na rozhodnutí francouzského soudu jako na důkaz, který má podepřít důvody pro zařazení jména žalobce na dotčené seznamy, ale poskytuje je k potvrzení popisu žalobce, který podala Tribunálu. V tomto smyslu tedy není třeba se zabývat přípustnosti tohoto důkazu z hlediska ustálené judikatury, podle které platí, že legalita unijního aktu musí být posuzována podle skutkových a právních okolností existujících k datu, kdy byl akt přijat (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. září 2015, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Komise, C‑398/13 P, EU:C:2015:535, bod 22 a citovaná judikatura, a ze dne 4. září 2015, NIOC a další v. Rada, T‑577/12, nezveřejněný, EU:T:2015:596, bod 112 a citovaná judikatura).

142

Je však třeba připomenout, že podle článku 263 SFEU má unijní soud výlučnou pravomoc k přezkumu legality aktů přijatých Radou. Tribunálu tudíž přísluší přezkoumat legalitu napadených aktů pouze ve světle argumentů a důkazů, které před ním předložili účastníci řízení.

143

Navíc je třeba poznamenat, že Tribunal administratif de Paris (správní soud v Paříži) rozhodující o rozhodnutí francouzského ministra hospodářství a financí ze dne 12. února 2020 (dále jen „francouzské rozhodnutí ze dne 12. února 2020“) rozhodl o důvodech pro zařazení, které vyplývaly z aktů z roku 2019. Předmět žalob je tedy odlišný, takže Tribunál nemůže být v žádném případě vázán případnou překážkou věci rozsouzené, která by byla spojena s tímto rozsudkem.

144

V tomto ohledu z výpisů ze syrské matriky poskytnutých žalobcem a týkajících se jeho rodiny z matčiny strany ze dne 25. a 26. dubna 2021, jejichž věrohodnost ani relevanci Rada nezpochybnila, vyplývá, že žádná z tet žalobce z matčiny strany není provdána za Mohammeda Maklúfa.

145

I když je pravda, že pravopis jména a příjmení matky žalobce, který se objevuje na výpisech ze syrské matriky, se mírně liší od pravopisu v jiných důkazech („Jamileh“ namísto „Jamila“ a „Mhanna“ namísto „Muhanna“), lze takové rozdíly vysvětlit přepisem arabských jmen do latinky.

146

Samotná Rada navíc v žalobní odpovědi uvádí, že Jamila Muhanna je matkou žalobce. Z tohoto důvodu je třeba mít za to, že se výpisy ze syrské matriky vztahují k příbuzným žalobce z matčiny strany. Je tudíž třeba dospět k závěru, že žalobce skutečně prokázal, že žádná z jeho tet z matčiny strany není provdána za Mohammeda Maklúfa.

147

Závěrem je třeba uvést, že z důvodu nesoudržnosti v důkazech předložených Radou a s ohledem na dokumenty předložené žalobcem je třeba mít za to, že Rada dostatečně nepodložila opodstatněnost důvodů pro zařazení vycházejících z toho, že žalobce má vazby na příslušníky rodiny Maklúfů.

148

Je třeba uvést, že důkazy předložené Radou směřují k prokázání, že vazby žalobce na členy rodiny Asádů jsou pouze profesní povahy.

149

Z internetových stránek Dawdaa totiž jasně vyplývá, že žalobce není členem rodiny Asádů, ale že má s ní blízký vztah z důvodu svých pracovních povinností.

150

Přístup Rady není kromě toho zcela jednoznačný. I když připouští, že žalobce není bratrancem prezidenta Bašára Asáda a potvrdila na jednání, že uvedený prezident nemá bratrance se stejným jménem jako žalobce, v žalobní odpovědi vysvětluje, že žalobce by mohl být považován za bratrance tohoto prezidenta, jelikož Mohammed Maklúf, který je údajně spojen se žalobcem na základě svého sňatku s jednou z jeho tet z matčiny strany, je strýcem dotčeného prezidenta.

151

V tomto ohledu je třeba uvést, že Rada formálně nepřijala skutečnost, že žalobce je pro účely odůvodnění zařazení jeho jména na dotčené seznamy bratrancem prezidenta Bašára Asáda. Dále je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 147 výše, že Rada neprokázala právně dostačujícím způsobem osobní vazby žalobce na rodinu Maklúfů, jejímž prostřednictvím by byl spojen s rodinou Asádů.

152

Pokud jde o profesní vazby mezi žalobcem a členy rodiny Asádů, z informací pocházejících z internetových stránek Dawdaa, Orient News, Al Khaleej Online a Al Hewara vyplývá, že byly prokázány v ropném odvětví. V první části dokumentu WK 985/2021 INIT je žalobce popsán tak, že díky jeho vazbám na Bassela Al-Assada, nejstaršího syna Hafeze Al-Assada, který zemřel dne 21. ledna 1994, získal velký majetek.

153

Vzhledem k úmrtí Basela Al-Assada v roce 1994 je třeba se zaměřit pouze na vztahy žalobce s členy rodiny Asádů prostřednictvím jeho činnosti v ropném odvětví.

154

V tomto ohledu zaprvé z článků internetových stránek Al Khaleej Online a Al Hewar vyplývá, že žalobce měl vazby na členy rodiny Asádů prostřednictvím společnosti Lead Syria v likvidaci. Jak přitom bylo prokázáno v bodě 97 výše, žalobce při přijetí napadených aktů již neměl na tuto společnost žádnou vazbu.

155

Zadruhé, pokud jde o obchodní partnerství mezi žalobcem a Maherem Al-Assadem v rámci aliance „ropa za potraviny“, je nutno konstatovat, že je zmíněno pouze v článku internetových stránek Orient News. Tento jediný důkaz, který mimoto nebyl předmětem žádného přesvědčivého vysvětlení ze strany Rady, ať již v jejích písemnostech, nebo na jednání, přitom neumožňuje pochopit, jak se tato aliance projevovala, tedy prostřednictvím jakých subjektů, ani jaké byly její důsledky. Taková vysvětlení však byla nezbytná, jelikož je navíc obecně známou skutečností, že slovní spojení „ropa za potraviny“ odkazuje na program, který Organizace Spojených národů zavedla ve prospěch Iráku v letech 1996 až 2003.

156

Zatřetí příspěvek zveřejněný na internetových stránkách Dawdaa zmiňuje rozkol mezi žalobcem a rodinou Asádů z důvodu problémů, které nastaly v ropném odvětví, takže tento důkaz spíše naznačuje přerušení vztahů mezi žalobcem a rodinou Asádů v tomto odvětví.

157

Rada proto nepředložila soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se indicií, které by dokládaly, že žalobce má profesní vazby na příslušníky rodiny Asádů z důvodu činností v ropném odvětví.

158

Kromě toho příspěvek zveřejněný na internetových stránkách Dawdaa uvádí, že žalobce má z důvodu svých pracovních povinností nadále vazby na rodinu Asádů. Neupřesňuje však, o jaké pracovní povinnosti se jedná, ani nevysvětluje, jak umožňuje prokázat takovou vazbu. Vzhledem k tomu, že tato informace není kromě toho podepřena dalšími důkazy, je třeba mít za to, že právně dostačujícím způsobem nedokládá existenci profesních vazeb mezi žalobcem a příslušníky rodiny Asádů.

159

Z výše uvedeného vyplývá, že Rada dostatečně nepodložila opodstatněnost důvodů pro zařazení na seznam vycházejících z toho, že žalobce má vazby na příslušníky rodiny Assadů.

160

Vzhledem k tomu, že Rada neprokázala, že žalobce má vazby na členy rodiny Maklúfů a Asádů, ať již z profesního či osobního hlediska, je třeba dospět k závěru, že nepodložila důvod pro zařazení týkající se vazeb žalobce na členy rodin Maklúfů a Asádů.

161

Je třeba ověřit, zda je postavení žalobce dostatečným důkazem o tom, že poskytuje podporu syrskému režimu nebo má prospěch z politiky, kterou tento režim vede. V rámci takového posouzení musí být důkazy zkoumány s ohledem na kontext, jehož jsou součástí, a nikoli izolovaně. Rada totiž důkazní břemeno unese, uvede-li před unijním soudem soubor dostatečně konkrétních, přesných a shodujících se indicií umožňující prokázat existenci dostatečné vazby mezi osobou, vůči níž je namířeno opatření, kterým se zmrazují finanční prostředky, a dotčeným režimem (viz rozsudek ze dne 9. září 2016, Tri-Ocean Trading v. Rada, T‑709/14, nezveřejněný, EU:T:2016:459, bod 42 a citovaná judikatura).

162

Podle důvodů pro zařazení připomenutých v bodech 41 a 78 výše se žalobce na základě svého postavení jako předního podnikatele působícího v Sýrii a svých vazeb na členy rodiny Maklúfů a Asádů podílel na syrském režimu, získal z něj prospěch nebo jej jakýmkoli jiným způsobem podporoval.

163

Je třeba uvést, že Rada použila minulý čas k uvedení toho, že žalobce měl prospěch ze syrského režimu, podporoval jej a podílel se na něm. Toto zjištění platí rovněž pro německé a španělské znění důvodů zařazení, která uvádějí, že žalobce „war in dieser Eigenschaft Teil, Nutznießer oder anderweitig Unterstützer des syrischen Regimenes“ a „ha participado en el régimen sirio, se ha beneficiado de él o lo ha apoyado“.

164

Anglické znění důvodů pro zařazení uvádí, že žalobce „has been apporting in, benefiting from or otherwise supporting the Syrian regime“. Použití „present perfect continuous“ v angličtině spíše naznačuje, že se žalobce podílel na syrském režimu, měl z něj prospěch a podporoval jej a nadále tak činí.

165

Na dotaz položený na jednání ohledně času použitého v různých jazykových zněních důvodů pro zařazení Rada v podstatě uvedla, že je třeba se zaměřit především na důkazy a různá období, během nichž byl syrský režim podporován.

166

Je třeba konstatovat, že důvody, pro které má Rada za to, že žalobce podporuje syrský režim a má z něj prospěch, se překrývají s důvody, které ji vedly k tomu, že jej považovala za předního podnikatele působícího v Sýrii a za osobu mající vazby na členy rodin Asádů a Maklúfů.

167

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury nelze vyloučit, že se u určité osoby do určité míry překrývají důvody pro zařazení jejího jména na seznamy v tom smyslu, že osoba může být kvalifikována jako přední podnikatel působící v Sýrii a považována za osobu, která má v rámci svých činností prospěch ze syrského režimu nebo tento režim prostřednictvím týchž činností podporuje. To vyplývá právě z toho, jak je uvedeno v bodě 6 odůvodnění rozhodnutí 2015/1836, že úzké napojení na syrský režim a jeho podpora této kategorii osob jsou jedním z důvodů, proč se Rada rozhodla tuto kategorii vytvořit. To však nemění nic na tom, že se i v tomto případě jedná o odlišná kritéria (rozsudek ze dne 23. září 2020, Kaddour v. Rada,T‑510/18, EU:T:2020:436, bod 77). To platí rovněž pro osoby spojené s členy rodin Maklúfů a Asádů, neboť jak je uvedeno v bodě 7 odůvodnění rozhodnutí 2015/1836, moc v současném syrském režimu je soustředěna v rukou vlivných členů rodin Asádů a Maklúfů.

168

Zaprvé je přitom třeba uvést, že pokud jde o postavení předního podnikatele působícího v Sýrii, Rada neprokázala, že žalobce měl ke dni přijetí napadených aktů v Sýrii obchodní zájmy (viz bod 127 výše). Pokud jde o jeho vazby na členy rodiny Maklúfů a Asádů, Rada neprokázala ani to, že existovaly v době, kdy vůči němu přijala omezující opatření (viz bod 160 výše). Z toho je tedy třeba vyvodit, že žalobce nemůže být spojen se syrským režimem z důvodu svých obchodních činností v Sýrii ani z důvodu svých vazeb na členy rodiny Maklúfů a Asádů.

169

Zadruhé, i když příspěvek zveřejněný na internetových stránkách Dawdaa zmiňuje jiné pracovní povinnosti, které mohl žalobce vykonávat na účet nebo ve prospěch syrského režimu, je třeba konstatovat, jak bylo uvedeno v bodě 158 výše, že neupřesňuje, o jaké pracovní povinnosti se jedná, ani nevysvětluje, jak by mohly prokázat spojení žalobce s uvedeným režimem. Vzhledem k tomu, že tato informace není mimoto potvrzena jinými důkazy, je třeba mít za to, že nedokládá spojení žalobce s tímto režimem.

170

Zatřetí z informací pocházejících z internetových stránek Al Khaleej Online a Al Hewar vyplývá, že ze syrského režimu má prospěch společnost ze společnosti Lead Syria v likvidaci. V bodě 97 výše bylo přitom prokázáno, že žalobce není spojen s touto společností. Kromě toho žalobce předložil důkazy prokazující, že uvedená společnost je od roku 2012 nečinná a od roku 2020 v likvidaci, jak bylo uvedeno v bodech 95 a 96 výše, takže vzhledem k tomu, že Rada nepředložila důkaz o opaku nebo argument ke zpochybnění spolehlivosti a relevance těchto důkazů, nelze určit, jak mohl mít uvedený režim prospěch z činnosti dotčené společnosti.

171

Konečně začtvrté, je třeba uvést, že další informace pocházející z dokumentů WK 4069/2019 INIT a WK 985/2021 INIT směřují k prokázání, že se žalobce distancoval od syrského režimu. Příspěvek zveřejněný na internetových stránkách Aks al Ser upřesňuje, že žalobce zpeněžil svá finanční aktiva a vybral své peníze ze syrských bank po bombardování ústředí syrské národní bezpečnosti. Pokud jde o příspěvek zveřejněný na internetových stránkách Dawdaa, poukazuje na rozkol mezi žalobcem a uvedeným režimem. Konečně první část dokumentu WK 985/2021 INIT uvádí, že žalobce neměl přístup k hlavním finančním sítím syrského režimu.

172

Z výše uvedeného vyplývá, že Rada neprokázala právně dostačujícím způsobem spojení žalobce se syrským režimem.

173

Vzhledem k závěrům uvedeným v bodech 127, 160 a 172 výše Rada právně dostačujícím způsobem nepodložila důvody pro zařazení žalobcova jména na dotčené seznamy.

174

Prvnímu žalobnímu důvodu je tedy třeba vyhovět.

175

Vzhledem k tomu, že první žalobní důvod se týká pouze opodstatněnosti důvodů pro zařazení jména žalobce na dotčené seznamy od okamžiku vstupu napadených aktů v platnost, je třeba ještě přezkoumat druhý a třetí žalobní důvod, aby bylo možné ověřit, zda vyvolávají uvedené akty – jak tvrdí žalobce – zpětný účinek v rozsahu, v němž stanovují, že žalobce byl osobou, na kterou se vztahovala omezující opatření od 23. srpna 2011, a v případě kladné odpovědi, zda Rada uvedeným aktům takový účinek přiznala v souladu s právem.

176

Na podporu druhého žalobního důvodu žalobce tvrdí, že Rada nemohla přijmout napadené akty, jelikož jsou v přímém rozporu s legitimním očekáváním vyvolaným tím, že uvedený orgán během posledních deseti let soustavně potvrzoval, že není osobou identifikovanou na řádku 36 dotčených seznamů.

177

V rámci třetího žalobního důvodu žalobce tvrdí, že se napadené akty snaží vyvolávat zpětný účinek nepřijatelným způsobem a jsou v rozporu se zásadou právní jistoty. Podle něj je důležité nejen pro něj, ale i pro třetí osoby, které s ním jednaly v dobré víře na základě ujištění, jež Rada veřejně poskytla, že on není osobou identifikovanou na řádku 36 dotčených seznamů.

178

Pokud jde o druhý žalobní důvod, Rada má za to, že judikatura dovolávaná žalobcem za účelem odůvodnění použití zásady ochrany legitimního očekávání nemůže být použita na situaci žalobce, jelikož žalobci není určen žádný akt, jehož je Rada autorem. V tomto ohledu má za to, že informace poskytnuté o totožnosti osoby, na kterou se vztahují omezující opatření, nemohou samy o sobě zakládat subjektivní práva.

179

Pokud jde o třetí žalobní důvod, Rada tvrdí, že napadené akty vstoupily v platnost až v den následující po jejich zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie. Žalobce přitom podle ní neupřesnil, v čem vyvolávají napadené akty zpětný účinek, zejména pokud je známo, že finanční prostředky nemohou být ve skutečnosti zmrazeny se zpětnou účinností. Rada má tudíž za to, že žalobní důvod je nedostatečný pro účely článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a musí být zamítnut pouze z tohoto důvodu.

180

Rada v podstatě tvrdí, že třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady právní jistoty musí být odmítnut jako nepřípustný, jelikož žalobce jasně nevysvětluje, v čem vyvolávají napadené akty zpětný účinek.

181

Je třeba připomenout, že podle čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, který se na řízení před Tribunálem použije v souladu s čl. 53 prvním pododstavcem téhož statutu, jakož i podle čl. 76 písm. d) jednacího řádu, musí žaloba obsahovat předmět sporu, dovolávané žalobní důvody a argumenty, jakož i stručný popis uvedených žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit si obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. Mimoto je za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti pro to, aby byla žaloba přípustná, třeba, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly soudržně a srozumitelně z textu samotné žaloby (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T‑85/92, EU:T:1993:39, bod 20 a citovaná judikatura). Žaloba musí proto výslovně uvádět, v čem spočívá žalobní důvod, na němž je žaloba založena, takže jeho pouhé abstraktní uvedení nesplňuje požadavky jednacího řádu. Podobné požadavky musí být splněny, pokud je na podporu žalobního důvodu uplatňována určitá výtka (viz rozsudek ze dne 25. března 2015, Belgie v. Komise, T‑538/11, EU:T:2015:188, bod 131 a citovaná judikatura; usnesení ze dne 27. listopadu 2020, PL v. Komise, T‑728/19, nezveřejněný, EU:T:2020:575, bod 64).

182

V projednávané věci žalobce v podstatě tvrdí, že napadené akty vyvolávají zpětný účinek, jelikož mění právní postavení, které měl až do přijetí napadených aktů, a sice že nebyl osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů.

183

To v podstatě vyplývá z bodů 59 a 60 žaloby. Žalobce dále v bodech 48 a 49 repliky vysvětlil dopad zpětné účinnosti napadených aktů na jeho právní postavení.

184

Je přitom nutno konstatovat, že Rada odpověděla na argumenty žalobce nejen v rámci žalobní odpovědi, ale rovněž v duplice. Mimoto má Rada v duplice za to, že argumenty žalobce neodrážejí věrně okolnosti projednávaného případu, čímž se vyjadřuje k opodstatněnosti žalobního důvodu, a nikoli k jeho nepřípustnosti. Konečně je Tribunál s to přezkoumat tento žalobní důvod, který je doplněn o dostatečná upřesnění za tímto účelem.

185

V důsledku toho je třetí žalobní důvod dostatečně jasný v souladu s požadavky stanovenými ustanoveními v statutu Soudního dvora Evropské unie a jednacího řádu, a je tedy přípustný.

186

Podle judikatury je cílem zásady právní jistoty, jejímž logickým důsledkem je zásada legitimního očekávání, zajistit předvídatelnost právních situací a vztahů, které vyplývají z unijního práva. K tomu je nezbytné, aby unijní orgány respektovaly nezměnitelnost aktů, jež přijaly a jež zasahují do právního a faktického postavení právních subjektů, takže tyto akty mohou změnit jen v souladu s pravidly týkajícími se pravomocí a s procesními pravidly (rozsudek ze dne 4. května 2016, Andres a další v. ECB, T‑129/14 P, EU:T:2016:267, bod 35).

187

V projednávané věci má žalobce za to, že jak zásada ochrany legitimního očekávání, tak zásada právní jistoty byly napadenými akty porušeny v rozsahu, v němž stanovují, že jeho jméno bylo zařazeno na dotčené seznamy od 23. srpna 2011, zatímco od přijetí aktů z roku 2011 až do přijetí napadených aktů jej Rada nepovažovala za osobu, na kterou se vztahuje řádek 36 dotčených seznamů.

188

Za účelem určení, zda byly napadené akty přijaty v rozporu s těmito dvěma zásadami, je tedy třeba nejprve posoudit jejich účinky a ověřit, zda vyvolávají – jak tvrdí žalobce, ačkoli Rada tvrdí opak – zpětný účinek tím, že stanoví, že žalobce byl v konečném důsledku vždy osobou uvedenou v řádku 36 dotčených seznamů, a to od přijetí aktů z roku 2011.

189

Ustálená judikatura připouští, že zpětná účinnost aktu může být výslovně v něm stanovena, ale může rovněž vyplývat z jeho obsahu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 1991, Crispoltoni, C‑368/89, EU:C:1991:307, bod 17).

190

Napadené akty neobsahují výslovné ustanovení upravující zpětné uplatnění jejich účinků. Je tedy třeba ověřit, zda skutečně mají vzhledem ke svému obsahu zpětný účinek.

191

Zaprvé, pokud jde o akty z roku 2021, je třeba nejprve uvést, že bod 2 odůvodnění těchto aktů uvádí, že je třeba aktualizovat informace týkající se osoby, jejíž jméno je zařazeno na dotčené seznamy, v projednávaném případě osoby uvedené na řádku 36. Nejedná se tudíž o akty, kterými došlo k původnímu zařazení, ani kterými došlo k opětovnému zařazení, ale o akty, které mají za cíl navazovat na předchozí akty, které mění.

192

Dále je třeba uvést, že uvozovky vymezující text v příloze aktů z roku 2021 začínají před číslem 36 a končí za datem prvotního zařazení na seznam, a sice 23. srpna 2011. Dotčeným textem je tak nahrazen celý řádek 36. Ačkoli Rada tvrdí opak, cílem aktů z roku 2021 bylo tudíž samozřejmě upřesnit, že datem prvotního zařazení jména žalobce na dotčené seznamy byl 23. srpen 2011.

193

Konečně pro účely posouzení zpětného účinku aktů z roku 2021 je rovněž nezbytné srovnat situaci, která existovala před jejich přijetím, a situaci, která existovala po jejich přijetí. V tomto ohledu je přitom nutno konstatovat, že akty z roku 2021 byly přijaty poté, co Rada konstatovala, že se dopustila nesprávného posouzení, pokud jde o totožnost osoby uvedené na řádku 36 dotčených seznamů a žalobce. To vyplývá z dopisu ze dne 12. února 2021, v němž Rada uvádí, že „The Council considers, after reviewing the information on its file, that [the applicant] is indeed the person listed under entry no 36 in the annexes to the [Decision 2013/255 and Regulation No 36/2012]“ (Rada má po přezkoumání informací obsažených ve spise za to, že žalobce je skutečně osobou zapsanou na řádku 36 seznamů přiložených k rozhodnutí 2013/255 a k nařízení č. 36/2012), a kterým poskytuje zástupcům žalobce lhůtu k předložení vyjádření jejich klienta k novým důvodům pro zařazení, které zamýšlí přijmout vůči němu, přičemž tyto důvody jsou přesně uvedeny v aktech z roku 2021.

194

Z toho vyplývá, že akty z roku 2021 tím, že mění řádek 36 dotčených seznamů tak, aby bylo zřejmé, že se změna týká žalobce, a s ohledem na kontext jejich přijetí, mají zpětný účinek na právní situaci žalobce.

195

To je potvrzeno záměrem Rady, připomenutým jak v žalobní odpovědi, tak na jednání, napravit prostřednictvím aktů z roku 2021 nejasnost týkající se totožnosti žalobce.

196

Závěr uvedený v bodě 194 výše nemůže být zpochybněn argumenty Rady.

197

Zaprvé Rada tvrdí, že akty z roku 2021 nemají zpětný účinek, neboť finanční prostředky nemohou být zmrazeny se zpětnou účinností.

198

Je pravda, že finanční prostředky osoby nebo subjektu mohou být v zásadě zmrazeny pouze do budoucna, ostatně stejně jako omezení vstupu na území členských států mohou být uložena pouze do budoucna. Nicméně omezení účinků aktů z roku 2021 v projednávané věci pouze na zmrazení finančních prostředků a hospodářských zdrojů žalobce, či dokonce omezení v oblasti vstupu na území členských států, nesprávně pomíjí účinky, které přijetí těchto aktů mělo na celkovou právní situaci žalobce, a zejména na jeho dobrou pověst a bezúhonnost.

199

V tomto smyslu již bylo uznáno, že omezující opatření mají značné negativní důsledky a významný dopad na práva a svobody dotčených osob. Kromě toho, že zmrazení finančních prostředků nebo omezení v oblasti vstupu na území členských států jako taková z důvodu svého velkého rozsahu narušují jak profesní, tak rodinný život dotčených osob, je třeba zohlednit potupu a nedůvěru, které doprovázejí veřejné označení dotčených osob jako osob spojených se syrským režimem (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 6. června 2013, Ayadi v. Komise, C‑183/12 P, nezveřejněný, EU:C:2013:369, bod 68).

200

Rada přitom tím, že prostřednictvím aktů z roku 2021 stanoví, že jméno žalobce bylo zařazeno na dotčené seznamy od přijetí aktů z roku 2011, tvrdí, že od tohoto data má žalobce vazby na syrský režim a učinil různé kroky, které odůvodňovaly, aby jeho jméno bylo od té doby zařazeno na seznamy a ponecháno na nich. Takové tvrzení stačí ke změně právního postavení žalobce se zpětnou účinností nad rámec pouhého zmrazení jeho finančních prostředků.

201

Dále nelze v projednávaném případě tvrdit, že akty z roku 2021 nemají zpětný účinek na zmrazení finančních prostředků žalobce. Jak totiž v podstatě uvedla Rada na jednání, jedním z cílů sledovaných přijetím aktů z roku 2021 bylo vyjasnit takové postavení žalobce, jaké měl před jejich přijetím, zejména z důvodu existence francouzského rozhodnutí ze dne 12. února 2020, kterým byly žalobci zmrazeny finanční prostředky na základě aktů z roku 2019. I když tedy není technicky možné zmrazit finanční prostředky v minulosti, je naproti tomu možné potvrdit platnost zmrazení finančních prostředků, k němuž došlo v minulosti tím, že změní právní postavení dotčené osoby, které tehdy měla. Akty z roku 2021 tím, že potvrdily, že žalobce byl skutečně osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů od 23. srpna 2011, tudíž se zpětnou účinností změnily jeho právní postavení tak, aby odpovídalo postavení, které umožňovalo francouzskému rozhodnutí ze dne 12. února 2020 vyvolávat své účinky.

202

Zadruhé Rada v duplice a na jednání uvedla, že dokument WK 4069/2019 INIT, který rovněž umožňuje podložit důvody pro zařazení uvedené v aktech z roku 2019, již obsahoval fotografie žalobce, které jí umožňovaly jasně určit jeho totožnost. Podle Rady se tedy na žalobce vztahovala již omezující opatření z roku 2019.

203

Tvrzení Rady, že se na žalobce již vztahovala omezující opatření z roku 2019, však naráží na okolnost, že Rada prostřednictvím opravy z roku 2019 zamýšlela změnit arabské jméno osoby uvedené na řádku 36 dotčených seznamů tak, aby odpovídalo jménu uvedenému v aktech z roku 2011 ve znění aktů z listopadu roku 2011. Z toho je třeba vyvodit, že se Rada při přijetí aktů z roku 2019 stále domnívala, že žalobce, jehož arabské jméno se lišilo od jména obsaženého v uvedené opravě, nebyl osobou uvedenou na uvedeném řádku. Tak tomu ostatně bylo stále při přijetí rozhodnutí 2020/719 a prováděcího nařízení 2020/716, která přebírají totéž arabské jméno.

204

I když tedy dokument WK 4069/2019 INIT, který podepírá důvody pro zařazení uvedené v aktech z roku 2019, obsahoval informace, jež mohou identifikovat žalobce jako osobu uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů, nic to nemění na tom, že při jejich přijetí a až do přijetí aktů z roku 2021 měla Rada za to, že žalobce není osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů. Rada tím, že přijala akty z roku 2021, zamýšlela napravit své nesprávné posouzení jasným stanovením toho, že žalobce je skutečně osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů, a to od 23. srpna 2011.

205

Rada proto nemůže tvrdit, že kromě pochybení, kterého se dopustila, je třeba mít za to, že na žalobce se vztahovala omezující opatření před přijetím aktů z roku 2021. Takový právní názor se navíc neshoduje se skutečností, neboť jak vyplývá z dopisů švýcarského státního tajemníka pro hospodářství ze dne 2. listopadu 2011 a ze dne 21. dubna 2015 předložených v příloze žaloby, švýcarská banka, ve které měl žalobce své účty, uvolnila finanční prostředky, které zmrazila v návaznosti na přijetí aktů z roku 2011 a následujících, s ohledem na ujištění, která obdržela ohledně skutečnosti, že žalobce nebyl osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů.

206

Rada mimoto na jednání uvedla, že po obdržení dopisu ze dne 23. června 2020 provedla šetření, aby získala doplňující informace o žalobci. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že žalobce zaslal uvedený dopis, aby dosáhl potvrzení ze strany Rady, že není osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů. Toto potvrzení bylo pro žalobce nezbytné z důvodu francouzského rozhodnutí ze dne 12. února 2020, kterým byly banky nacházející se ve Francii vyzvány, aby zmrazily jeho finanční prostředky. Jak vyplývá z dopisu ze dne 12. února 2021 a jak je mezi účastníky řízení nesporné, Rada si uvědomila své pochybení, když získala od francouzských orgánů dodatečné informace, jelikož tyto informace byly převzaty v dokumentu WK 985/2021 INIT.

207

Rada tedy přijetím aktů z roku 2021 zamýšlela změnit právní postavení žalobce, které měl do té doby, tedy že nebyl osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů. Uvedenými akty chtěla Rada s jistotou určit žalobce jako osobu, jejíž jméno bylo od 23. srpna 2011 zapsáno na uvedeném řádku, a od tohoto data tedy stanovila, že existuje vazba mezi ním a jednáním syrského režimu, které Unie zamýšlela postihnout přijetím režimu omezujících opatření.

208

V důsledku toho vyvolávají akty z roku 2021 zpětný účinek.

209

Zadruhé, pokud jde o akty týkající o ponechání na seznamech z roku 2022, je třeba uvést, že jak v podstatě vyplývá z bodu 3 odůvodnění rozhodnutí 2022/849, tyto akty měly v případě žalobce za cíl pouze prodloužit platnost omezujících opatření, která vůči němu byla přijata, do 1. června 2023.

210

Navíc je třeba konstatovat, že až při přijetí aktů z roku 2021 zamýšlela Rada vyjasnit postavení osoby uvedené na řádku 36 dotčených seznamů, aby uvedla, že se skutečně jedná o žalobce. Jinými slovy změnu ve stanovisku Rady zavádějí jen uvedené akty. Naproti tomu cílem aktů o ponechání na seznamech z roku 2022 bylo jen ponechat jméno žalobce na dotčených seznamech. V tomto smyslu nelze mít za to, že úmyslem Rady bylo napravit pochybení, k němuž došlo při přijetí uvedených aktů.

211

Akty o ponechání na seznamech z roku 2022 tudíž nemají zpětný účinek, takže druhý a třetí žalobní důvod je třeba zamítnout v rozsahu, v němž se jich tyto důvody týkají.

212

Je třeba připomenout, že zásada právní jistoty obecně brání tomu, aby byl počátek časové působnosti unijního aktu stanoven na den předcházející dni jeho vyhlášení, ve výjimečných případech tomu může být jinak, pokud to vyžaduje obecný zájem a je náležitě respektováno legitimní očekávání dotčených osob a pokud ze znění, účelu nebo struktury dotčených unijních pravidel jasně vyplývá, že jim musí být takový účinek přičítán (viz rozsudek ze dne 19. března 2009, Mitsui & Co. Deutschland, C‑256/07, EU:C:2009:167, bod 32 a citovaná judikatura).

213

Vzhledem k tomu, že v bodě 208 výše bylo konstatováno, že z obsahu a účelu aktů z roku 2021 jasně vyplývá, že mají zpětný účinek, je třeba ověřit, zda jsou splněny další dva požadavky stanovené judikaturou citovanou v bodě 212 výše pro připuštění zpětné účinnosti unijních aktů.

214

Jedná se tedy o posouzení, zda cíl obecného zájmu vyžadoval zpětnou účinnost aktů z roku 2021 a zda bylo legitimní očekávání žalobce náležitě respektováno.

215

Pokud jde o existenci obecného zájmu na veřejném pořádku, Rada se v podstatě dovolává skutečnosti, že omezující opatření sledují cíle obecného zájmu, zejména cíl upevňovat a podporovat lidská práva a mezinárodní humanitární právo. Rada ve svých písemnostech a na jednání rovněž uvedla, že přijetím aktů z roku 2021 a vyjasněním postavení žalobce před jejich přijetím zajistila právní jistotu.

216

V tomto ohledu je třeba připomenout, že unijní soud uznal, že velký význam zachování míru a mezinárodní bezpečnosti odůvodňuje přijetí omezujících opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. února 2014, Ezz a další v. Rada, T‑256/11, EU:T:2014:93, bod 191).

217

Navíc, jak ostatně tvrdí žalobce, zásada právní jistoty vyžaduje, aby bylo možné jasně určit, kdo je předmětem omezujících opatření přijatých Unií. Pokyny Rady, nadepsané „Osvědčené postupy Evropské unie, pokud jde o účinné provádění omezujících opatření“ ze dne 4. května 2018, zdůrazňují právě význam tohoto požadavku.

218

Právní jistotu a užitečný účinek přijatých omezujících opatření, a tedy dosažení cílů připomenutých v bodě 216 výše lze zaručit pouze v případě, že jsou osoby a subjekty jasně identifikovány.

219

Za takových okolností a s ohledem na skutečnost, že se vnitrostátní orgány členských států opírají o akty přijaté Radou za účelem rozhodnutí o zmrazení finančních prostředků osob a subjektů, je třeba uznat, že je legitimní a nezbytné, aby Rada mohla napravit pochybení, kterého se dopustila ohledně totožnosti osoby, a aby z tohoto důvodu mohla vyjasnit postavení osoby nebo subjektu. To totiž přispívá k zajištění dosažení cílů sledovaných omezujícími opatřeními tím, že je umožněno správním orgánům a třetím osobám, aby jasně zjistily, na koho se omezující opatření vztahují, a dále dotčené osobě nebo subjektu podat žalobu proti aktům, které se jich týkají.

220

Zaprvé je třeba zdůraznit, že ačkoli Rada tvrdí opak, žalobce se nedovolává porušení svého legitimního očekávání ani tak z důvodu, že Rada přijala prostřednictvím aktů z roku 2021 vůči němu omezující opatření, jako z důvodu, že přijetím aktů z roku 2021 Rada tvrdí, že je skutečně osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů, a to od přijetí aktů z roku 2011.

221

V tomto smyslu žalobce netvrdí, že Rada nikdy nebyla oprávněna zařadit jeho jméno na dotčené seznamy, ale spíše tvrdí, že Rada nemohla poté, co deset let potvrzovala, že není osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů, tvrdit opak.

222

Postavení žalobce se tak liší od věcí, ve kterých byly vydány rozsudky ze dne 29. listopadu 2018, National Iranian Tanker Company v. Rada (C‑600/16 P, EU:C:2018:966), a ze dne 3. května 2016, Iran Insurance v. Rada (T‑63/14, nezveřejněný, EU:T:2016:264), kterých se Rada dovolávala a v nichž Soudní dvůr a Tribunál v podstatě uvedly, že zrušení unijním soudem omezujících opatření, které Rada Evropské unie přijala vůči určité osobě nebo subjektu, v podstatě nezakládá u této osoby nebo u tohoto subjektu legitimní očekávání, že Rada nebude moci v budoucnu přijmout rozhodnutí o znovuzařazení na seznamy, v souladu se zrušujícím rozsudkem (rozsudek ze dne 29. listopadu 2018, National Iranian Tanker Company v. Rada, C‑600/16 P, EU:C:2018:966, bod 51; v tomto smyslu viz rovněž rozsudek ze dne 3. května 2016, Iran Insurance v. Rada, T‑63/14, nezveřejněný, EU:T:2016:264, body 152 a 153).

223

Zadruhé se účastníci řízení neshodují v otázce, zda se žalobce může v projednávaném případě dovolávat zásady ochrany legitimního očekávání.

224

Zatímco žalobce má na základě judikatury v oblasti zrušení správních aktů za to, že mu jsou určeny akty přijaté Radou, kterými Rada potvrdila, že není osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů, Rada to zpochybňuje a domnívá se, že judikatura dovolávaná žalobcem není použitelná na skutkový stav projednávané věci.

225

V tomto ohledu je třeba připomenout, že zásada ochrany legitimního očekávání je obecnou zásadou unijního práva, kterou musí Rada dodržovat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. prosince 2015, Veloserviss, C‑427/14, EU:C:2015:803, body 29 a 30).

226

Dále z judikatury připomenuté v bodě 212 výše vyplývá, že dodržení legitimního očekávání je jednou z podmínek, které musí být splněny k tomu, aby unijní akt mohl mít při dodržení zásady právní jistoty zpětný účinek.

227

Konečně podle ustálené judikatury platí, že podmínky stanovené judikaturou a týkající se existence přesných, nepodmíněných a shodujících se ujištění k prokázání legitimního očekávání se vztahují jen na situaci, v níž se nachází jednotlivec, když je vůči němu uplatňován akt s okamžitým účinkem, a nikoli se zpětným účinkem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. listopadu 2010, OHIM v. Simões Dos Santos, T‑260/09 P, EU:T:2010:461, bod 64). To je odůvodněno skutečností, že vzhledem k tomu, že zpětná účinnost unijního aktu je připuštěna pouze výjimečně, nelze od jednotlivce vyžadovat, aby předložil důkaz, že obdržel ujištění, že jeho právní postavení nebude se zpětnou účinností změněno.

228

Ačkoli Rada tvrdí opak, k tomu, aby se žalobce mohl dovolávat ochrany legitimního očekávání, není nutné, aby mu byly určeny akty zakládajících subjektivní práva.

229

Na podporu svého stanoviska se Rada nemůže opírat o rozsudek ze dne 14. září 2017, Petrea (C‑184/16, EU:C:2017:684, body 31 a následující), a o stanovisko generálního advokáta M. Szpunara ve věci Petrea (C‑184/16, EU:C:2017:324, body 61 a následující).

230

V této věci byla Soudnímu dvoru předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce směřující k určení, zda zrušení osvědčení o registraci podle čl. 8 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS, 75/35/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. 2004, L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05, s. 46), mohlo porušit zásadu legitimního očekávání osoby, které bylo takové osvědčení určeno.

231

Soudní dvůr, který potvrdil stanovisko generálního advokáta M. Szpunara, měl v podstatě za to, že takový deklaratorní akt, jako je osvědčení o registraci, nemůže sám o sobě založit legitimní očekávání dotčené osoby v souvislosti s jejím právem pobytu na území dotčeného členského státu (rozsudek ze dne 14. září 2017, Petrea, C‑184/16, EU:C:2017:684, bod 35).

232

Obdobně má Rada za to, že informace týkající se totožnosti osoby, na kterou se vztahuje zařazení na dotčené seznamy, mají pouze deklaratorní povahu a jako takové nemohou zakládat subjektivní práva.

233

Rada vychází z nesprávného předpokladu, že k tomu, aby se zásada ochrany legitimního očekávání použila, vždy vyžaduje tato zásada přijetí aktů zakládajících subjektivní práva. Tato podmínka přitom nevyplývá z judikatury a konkrétně z rozsudku ze dne 14. září 2017, Petrea (C‑184/16, EU:C:2017:684). I když v něm totiž Soudní dvůr uvádí, že osvědčení o registraci nemůže samo o sobě založit legitimní očekávání dotčené osoby, jelikož se jedná o deklaratorní akt, je nutno konstatovat, že v bodě 36 uvedeného rozsudku dodává, že kromě toho ve věci v původním řízení žádná z okolností popsaných v předkládacím rozhodnutí neumožňuje mít za to, že příslušné orgány vyvolaly naděje ohledně práva na pobyt dotčené osoby z důvodu konkrétních ujištění, která by jí poskytly. Z toho tedy vyplývá, že Soudní dvůr, který zdaleka nevyloučil možnost, že dotčená osoba mohla v jakékoli formě obdržet ujištění ze strany příslušných orgánů, která u ní mohla vyvolat určité naděje, připustil takovou možnost a ověřil, zda tomu tak v daném případě bylo.

234

Zatřetí je tedy třeba ověřit, zda Rada respektovala legitimní očekávání žalobce.

235

V tomto ohledu je třeba z judikatury citované v bodě 227 výše vyvodit, že žalobci nepřísluší prokazovat, že obdržel konkrétní, nepodmíněná a shodující se ujištění, která by u něj mohla založit legitimní očekávání, že Rada nepřijme akty se zpětnou působností, ale přísluší soudu, aby ověřil, že akty z roku 2021 byly přijaty při respektování legitimního očekávání žalobce.

236

Tato analýza vyžaduje zohlednění všech okolností projednávaného případu.

237

Z dopisů ze dne 28. října 2011, 15. listopadu 2011 a 6. května 2013, které zaslala zástupcům žalobce Rada a z námitky nepřípustnosti vznesené Radou ve věci, ve které bylo vydáno usnesení ze dne 24. května 2012, Assaad v. Rada (T‑550/11, nezveřejněné, EU:T:2012:266), přitom vyplývá, že Rada bez výhrad tvrdila, že žalobce není osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů. Tento závěr byl potvrzen přijetím aktů z listopadu 2011, jakož i oprav z roku 2013 (viz bod 24 výše) a z roku 2019. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že Rada nikdy nevyzvala zástupce žalobce k předložení více identifikačních údajů, které se jej týkaly, a netvrdí, že jí žalobce předložil nepravdivé informace. Jinými slovy, Rada až do zaslání dopisu ze dne 12. února 2021 nevyjádřila žádné pochybnosti o tom, že žalobce není osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů.

238

Rada tudíž žalobci několikrát tvrdila, že není osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů.

239

V tomto ohledu se Rada snaží tvrdit, že jakýkoliv závěr ohledně totožnosti osoby, na kterou se vztahují omezující opatření, má pouze deklaratorní povahu a snaží se stanovit analogii mezi projednávanou situací a situací ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 25. ledna 2017, Almaz-Antey Air and Space Defence v. Rada (T‑255/15, nezveřejněný, EU:T:2017:25, body 38 a 39). V posledně uvedené věci však Tribunál rozhodoval o přípustnosti návrhů na úpravu návrhových žádání podaných žalobcem ve vztahu k dopisu zaslaném Radou, v němž tato uvedla, že potvrzuje svůj názor na to, že žalobce nadále splňuje kritéria stanovená v jejím rozhodnutí 2014/145/SZBP ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 16), a jejím nařízením (EU) č. 269/2014 ze dne 17. března 2014 o omezujících opatřeních vzhledem k činnostem narušujícím nebo ohrožujícím územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny (Úř. věst. 2014, L 78, s. 6) a že mají být ponechána v platnosti omezující opatření vůči němu. Odmítl uvedené návrhy na úpravu žaloby jako nepřípustné, přičemž konstatoval, že dotčený dopis pouze potvrzoval posouzení Rady a jeho cílem nebylo nahradit, ani změnit důvody pro zařazení uvedené v rozhodnutí (SZBP) 2015/432 ze dne 13. března 2015, kterým se mění rozhodnutí 2014/145 (Úř. věst. 2015, L 70, s. 47), a prodlužuje platnost dotčených omezujících opatření do 15. září 2015, a v jejím prováděcím nařízení (EU) 2015/427 ze dne 13. března 2015, kterým se provádí nařízení č. 269/2014 (Úř. věst. 2015, L 70, s. 1).

240

V projednávané věci se přitom žalobce nedomáhá zrušení dopisů, které mu zaslala Rada, ale dovolává se jich, aby prokázal, že Rada u něj vyvolala legitimní očekávání, že jej tento orgán nepovažuje za osobu uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů. I kdyby uvedené dopisy jen potvrzovaly jednotlivé akty přijaté Radou, nic to nemění na tom, že se tedy podílely na vyvolání, společně s uvedenými akty, u žalobce podložené naděje, že není osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů. Z důvodu kumulace těchto dopisů potvrzujících nebo oznamujících akty přijaté Radou a výjimečné povahy zpětné účinnosti unijních aktů mohl žalobce tedy legitimně očekávat, že nebude se zpětnou účinností spojován s osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů.

241

Z výše uvedeného vyplývá, že Rada nerespektovala legitimní očekávání žalobce tím, že vůči němu přijala omezující opatření se zpětným účinkem.

242

Tento závěr nemůže být zpochybněn dalšími argumenty Rady.

243

Rada má zaprvé za to, že jakýkoliv závěr o totožnosti osoby, na kterou se zařazení vztahuje, je založen na skutkových okolnostech obsažených ve spise, které slouží k tomu, aby jí a orgánům provádějícím omezující opatření umožnila identifikovat osobu, které se zařazení týkalo. Jinými slovy, podle Rady se její postoj, pokud jde o totožnost osoby, může změnit s ohledem na informace, které má k dispozici.

244

Zajisté je uznáno, že Rada může právně dostatečným způsobem prokázat totožnost osob a subjektů, vůči nimž přijímá omezující opatření (viz rozsudek ze dne 9. září 2016, Tri Ocean Energy v. Rada, T‑719/14, nezveřejněný, EU:T:2016:458, bod 30 a citovaná judikatura). Unijní soud přitom zohlednil obtížnost získat přesnější důkazy ve státě, který se nachází v občanské válce a v něm režim autoritářské povahy. Za takových okolností je třeba připustit možnost, že Rada může změnit názor, pokud jde o totožnost osoby nebo subjektu v závislosti na důkazech, které má k dispozici.

245

Kromě toho, jak bylo uvedeno v bodě 219 výše, je třeba uznat možnost Rady napravit pochybení, kterého se dopustila ohledně totožnosti osoby, a umožnit jí tak vyjasnit postavení osoby nebo subjektu.

246

Právo přiznané Radě v bodě 219 výše však s sebou nese omezení, a sice dodržování zásady ochrany legitimního očekávání, která je důležité dodržovat tím spíše, že důsledky pro právní postavení osob a subjektů, kterých se omezující opatření týkají, nejsou zanedbatelné.

247

V tomto ohledu je ostatně třeba připomenout, že podle judikatury platí, že i když omezující opatření nejsou trestní sankcí, je v souladu s judikaturou připomenutou v bodech 70 a 71 výše na Radě, aby právně dostačujícím způsobem prokázala totožnost osob a subjektů, vůči nimž přijímá omezující opatření. To je důležité, jelikož v oblasti omezujících opatření musí určení totožnosti právně dostačujícím způsobem adresátů aktů Rady předcházet zařazení na seznam a konkrétnímu posouzení sporných skutečností (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2020, Haikal v. Rada, T‑189/19, nezveřejněný, EU:T:2020:607, bod 102).

248

Tento druh pochybení by kromě toho měl zůstat co nejvíce omezen, jinak by hrozilo ohrožení užitečného účinku omezujících opatření a ohrožení cíle právního režimu zavedeného Unií, a sice vyvinutí tlaku na syrský režim tím, že bude zabráněno jeho financování.

249

I když je tedy Rada oprávněna se zpětnou účinností napravit pochybení, kterého se dopustila při určení totožnosti osoby dotčené omezujícími opatřeními, nemůže jednat v rozporu se zásadou ochrany legitimního očekávání. Její argument je tedy třeba zamítnout.

250

Zadruhé Rada uvádí, že její chybné pojetí totožnosti osoby uvedené na řádku 36 dotčených seznamů nebylo založeno na nedostatku informací o totožnosti této osoby, ale spíše na nedostatku informací o totožnosti žalobce.

251

Nicméně i kdyby byl přijat argument Rady, Rada neuvádí žádný dopis zaslaný zástupcům žalobce za účelem vyjasnění situace. Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě byly finanční prostředky žalobce v roce 2011 dočasně zmrazeny a znovu v roce 2015 švýcarskou bankou, jak bylo připomenuto v bodě 205 výše, měla Rada již v tomto okamžiku použít prostředky, které měla k dispozici, aby vyjasnila situaci, pokud měla za to, že nemá dostatek informací o totožnosti žalobce. Nakonec Rada usilovala o získání dalších informací až po přijetí dopisu ze dne 23. června 2020, kterým byla informována, že francouzský ministr hospodářství a financí přijal francouzské rozhodnutí ze dne 12. února 2020 za účelem zmrazení finančních prostředků držených žalobcem ve Francii.

252

Ostatně z důvodu přijetí tohoto rozhodnutí francouzskými orgány nemůže Rada právoplatně tvrdit, že pochybení, kterého se dopustila, bylo pro žalobce příznivé, jelikož žádné omezující opatření nemělo účinky až do přijetí aktů z roku 2021. Nejenže je to totiž částečně nesprávné, neboť francouzské orgány skutečně zmrazily finanční prostředky, které měl žalobce ve Francii na základě aktů z roku 2019, ale především pochybení Rady, které udrželo legitimní očekávání žalobce, že nebyl osobou, která byla uvedena na řádku 36 dotčených seznamů, jej nevedlo k tomu, aby v období deseti let před přijetím aktů z roku 2021 podal žalobu za účelem dosažení zrušení jednotlivých aktů, kterými bylo jeho jméno zařazeno na seznamy a ponecháno na nich. Ostatně možnost, že by žalobce podal žaloby, pokud by věděl, že se na něj vztahovaly akty předcházející aktům z roku 2021, není v projednávaném případě pouze hypotetická, jelikož žalobce podal žalobu proti aktům z roku 2011 a pravidelně písemně kontaktoval Radu, aby dosáhl potvrzení, že není osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů.

253

Argument Rady je tedy třeba zamítnout.

254

V důsledku toho je třeba uznat porušení legitimního očekávání žalobce, jakož i porušení zásady právní jistoty, a tudíž vyhovět druhému a třetímu žalobnímu důvodu.

255

Žalobce v podstatě tvrdí, že otázka totožnosti osoby uvedené na řádku 36 dotčených seznamů byla vyřešena usnesením ze dne 24. května 2012, Assaad v. Rada (T‑550/11, nezveřejněné, EU:T:2012:266). Kromě toho uvádí, že Tribunál vydal toto rozhodnutí na základě výslovného návrhu Rady, zatímco žalobce se obrátil na Tribunál, aby vůči třetím osobám upřesnil, že vůči němu nejsou namířena omezující opatření. Rada podle něj tuto skutečnost nemůže zpochybnit přijetím napadených aktů.

256

Rada má za to, že překážka věci pravomocně rozsouzené, se kterou je spojeno rozhodnutí unijního soudu, jímž byla zamítnuta předchozí žaloba, může bránit pouze přípustnosti druhé žaloby. Argumenty žalobce týkající se překážky věci pravomocně rozsouzené, se kterou je spojeno rozhodnutí o přípustnosti v rámci řízení zahájeného v roce 2011, jejichž prostřednictvím se žalobce snaží zabránit Tribunálu přezkoumat projednávanou věc ve věci samé, musí být tedy odmítnuty.

257

Je třeba připomenout význam zásady překážky věci rozsouzené jak v unijním právním řádu, tak ve vnitrostátních právních řádech. Aby byla zajištěna jak stálost práva a právních vztahů, tak řádný výkon spravedlnosti, je třeba, aby soudní rozhodnutí, jež se stala po vyčerpání dostupných opravných prostředků nebo po uplynutí lhůt pro podání těchto opravných prostředků konečnými, již nemohla být zpochybněna (rozsudek ze dne 30. září 2003, Köbler, C‑224/01, EU:C:2003:513, bod 38).

258

Hlavním sledovaným cílem je zabránit tomu, aby v unijním právním řádu souběžně existovala protichůdná, či dokonce neslučitelná rozhodnutí o jejich účincích. Žaloba je proto nepřípustná z důvodu překážky věci rozsouzené, která se váže k dřívějšímu rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o žalobě proti týmž účastníkům řízení, jež se týkala téhož předmětu a byla založena na stejném důvodu (rozsudky ze dne 19. září 1985, Hoogovens Groep v. Komise, 172/83 a 226/83, EU:C:1985:355, bod 9; ze dne 5. června 1996, NMB France a další v. Komise, T‑162/94, EU:T:1996:71, bod 37, a ze dne 25. června 2010, Imperial Chemical Industries v. Komise, T‑66/01, EU:T:2010:255, bod 197).

259

V tomto smyslu se překážka věci rozsouzené vztahuje nejen na výrok soudního rozhodnutí, ale také na odůvodnění, které k němu vedlo, a které je jeho nezbytným podkladem, v tom smyslu, že je nezbytné k určení přesného smyslu závěru uvedeného ve výroku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. října 2000, Industrie des poudres sphériques v. Rada, C‑458/98 P, EU:C:2000:531, bod 81, a ze dne 1. července 2009, ThyssenKrupp Stainless v. Komise, T‑24/07, EU:T:2009:236, body 113 a 140).

260

V projednávané věci se účastníci řízení neshodují na tom, jaký rozsah má mít překážka věci pravomocně rozsouzené v usnesení ze dne 24. května 2012, Assaad v. Rada (T‑550/11, nezveřejněné, EU:T:2012:266).

261

Je třeba uvést, že v projednávané věci nejde o určení nepřípustnosti žaloby podané proti aktům, jejichž legalita byla částečně nebo zcela přezkoumána Tribunálem, ale o zjištění toho, zda byla Rada při přijímání napadených aktů vázána usnesením ze dne 24. května 2012, Assaad v. Rada (T‑550/11, nezveřejněné, EU:T:2012:266).

262

Jak bylo v tomto ohledu připomenuto v bodě 58 výše, předmětem projednávané žaloby není zrušení aktů z roku 2011, ale pouze zrušení napadených aktů přijatých dne 6. května 2021 a 30. května 2022.

263

Vzhledem k tomu, že akty z roku 2021 vyvolávají zpětný účinek a že akty o ponechání v platnosti z roku 2022 nadále uvádějí, že datem prvotního zařazení jména žalobce na dotčené seznamy je 23. srpen 2011, je však patrné, že existuje rozpor, neboť na jedné straně existuje konečné soudní rozhodnutí, které uznává, že žalobce není osobou, na kterou se vztahují akty z roku 2011, a na straně druhé existují akty Rady přijaté později, které uvádějí opak.

264

Rada přitom tím, že v napadených aktech tvrdí, že se na žalobce vztahují akty z roku 2011, porušuje zásadu překážky věci pravomocně rozsouzené, se kterou je spojeno usnesení ze dne 24. května 2012, Assaad v. Rada (T‑550/11, nezveřejněné, EU:T:2012:266). Tímto totiž způsobuje, že v unijním právním řádu společně existují rozhodnutí a akty, které jsou protichůdné, či dokonce neslučitelné, pokud jde o jejich účinky.

265

Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentací Rady, na jejíž podporu se dovolává rozsudku ze dne 13. února 2003, Meyer v. Komise (T‑333/01, EU:T:2003:32).

266

Z bodů 25 a 27 rozsudku ze dne 13. února 2003, Meyer v. Komise (T‑333/01, EU:T:2003:32), vyplývá, že Tribunál měl za to, že ve věci, ve které bylo vydáno usnesení ze dne 10. dubna 2000, Meyer v. Komise a EIB (T‑361/99, EU:T:2000:107), který se nezabývalo věcí samou, nerozhodl o žádné skutkové či právní otázce, na základě které by mohl být vázán v rámci dotčeného řízení, takže argument vycházející z překážky věci rozsouzené musel být zamítnut.

267

Rada z toho vyvozuje, že obdobně nelze zohlednit usnesení ze dne 24. května 2012, Assaad v. Rada (T‑550/11, nezveřejněné, EU:T:2012:266), neboť se týkalo pouze přípustnosti žaloby podané žalobcem proti aktům z roku 2011.

268

Pouhá okolnost, že otázka totožnosti žalobce byla rozhodnuta v rámci přezkumu přípustnosti žaloby, a nikoli v rámci přezkumu ve věci samé, je přitom irelevantní. V rámci posouzení překážky věci pravomocně rozsouzené pojící se k rozhodnutí unijního soudu je totiž rozhodující pouze to, zda Tribunál poskytl konečnou odpověď na určitou otázku. Překážka věci pravomocně rozsouzené spojená s usnesením ze dne 24. května 2012, Assaad v. Rada (T‑550/11, nezveřejněné, EU:T:2012:266) nemůže být vyloučena pouze z důvodu, že se jedná o usnesení o nepřípustnosti.

269

Naproti tomu je třeba poznamenat, že Rada porušila překážku věci pravomocně rozsouzené spojenou s usnesením ze dne 24. května 2012, Assaad v. Rada (T‑550/11, nezveřejněné, EU:T:2012:266), pouze pokud jde o akty z roku 2011. Tribunál totiž rozhodl, že žalobce nebyl osobou uvedenou na řádku 36 dotčených seznamů pouze ve vztahu k těmto aktům.

270

Je přitom třeba připomenout – jak správně tvrdí Rada – že zásada překážky věci pravomocně rozsouzené nemůže být rozšířena tak, aby usnesení upravovalo otázky týkající se jiného souboru právních aktů přijatých na základě jiných důkazů a týkajících se jiných základních aktů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. listopadu 2018, Bank Tejarat v. Rada, C‑248/17 P, EU:C:2018:967, bod 76, a ze dne 23. září 2020, Kaddour v. Rada, T‑510/18, EU:T:2020:436, bod 92).

271

Žalobce proto s výjimkou aktů z roku 2011 nemůže důvodně tvrdit, že napadené akty byly přijaty v rozporu se zásadou překážky věci pravomocně rozsouzené.

272

I když je v tomto ohledu pravda, jak tvrdí žalobce, že otázka totožnosti osoby může mít v zásadě pouze jednu odpověď a nemůže se časem změnit, je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 244 výše, že v oblasti omezujících opatření vůči Sýrii může Rada právně dostačujícím způsobem prokázat totožnost osob a subjektů, vůči nimž přijímá omezující opatření. Vzhledem k tomu, že v bodě 219 výše bylo dále prokázáno, že Rada měla možnost napravit pochybení, kterého se dopustila, pokud jde o totožnost osoby, je třeba potvrdit, že překážka věci pravomocně rozsouzené spojená s usnesením ze dne 24. května 2012, Assaad v. Rada (T‑550/11, nezveřejněné, EU:T:2012:266), nemůže být rozšířena na akty podepřené důkazy, které Rada neměla k dispozici při přijetí aktů z roku 2011.

273

Vzhledem k výše uvedenému je třeba dospět k závěru, že pátému žalobnímu důvodu je vyhověno v rozsahu, v němž napadené akty prokazují, že se na žalobce vztahovaly akty z roku 2011.

274

Vzhledem k tomu, že prvnímu, druhému a třetímu žalobnímu důvodu bylo kromě toho vyhověno, je třeba napadené akty zrušit, aniž je třeba analyzovat čtvrtý žalobní důvod vycházející ze „zneužití pravomoci“.

275

Rada v rámci třetího bodu návrhových žádání navrhla, aby v případě, že Tribunál zruší napadené akty v rozsahu, v němž se týkají žalobce, nařídil rovněž zachování účinků rozhodnutí 2022/849, pokud jde o žalobce, do doby, než nabude účinnosti částečné zrušení prováděcího nařízení 2022/840.

276

Pokud jde nejprve o prováděcí nařízení 2022/840, je třeba připomenout, že na základě čl. 60 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, odchylně od článku 280 SFEU, nabývá rozhodnutí Tribunálu, kterým se ruší nařízení, právní moci až dnem, kdy uplyne lhůta k podání kasačního opravného prostředku stanovená v čl. 56 prvním pododstavci uvedeného statutu, nebo pokud je v této lhůtě podán kasační opravný prostředek, dnem jeho zamítnutí.

277

Za těchto okolností má Rada v případě nepodání kasačního opravného prostředku k dispozici dvouměsíční lhůtu od doručení tohoto rozsudku, prodlouženou z důvodu vzdálenosti o deset dní, aby zjištěná porušení napravila případným přijetím nových omezujících opatření vůči žalobci.

278

Pokud jde naproti tomu o rozhodnutí 2022/849, je třeba konstatovat, že jeho zrušení by v zásadě mělo vést k vyškrtnutí jména žalobce ze seznamu obsaženého v příloze I rozhodnutí 2013/255.

279

Rozdíl mezi datem nabytí účinku zrušení prováděcího rozhodnutí 2022/840 a datem nabytí účinku zrušení rozhodnutí 2022/849 však může vést k vážnému ohrožení právní jistoty, jelikož oba akty ukládají žalobci totožná opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. září 2022, LAICO v. Rada, T‑627/20, nezveřejněný, EU:T:2022:590, bod 106).

280

Z toho vyplývá, že účinky rozhodnutí 2022/849 musí být vůči navrhovateli zachovány až do data uplynutí lhůty pro podání kasačního opravného prostředku, nebo pokud bude v této lhůtě podán kasační opravný prostředek, do případného zamítnutí kasačního opravného prostředku.

281

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

282

Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát)

rozhodl takto:

I. Skutečnosti předcházející sporu a skutečnosti, které nastaly po podání žaloby

II. Návrhová žádání účastníků řízení

III. Právní otázky

A. K předmětu a rozsahu projednávané žaloby

B. K přípustnosti důkazů předložených žalobcem v rámci repliky

C. K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z nesprávných posouzení

1. Úvodní poznámky

2. K důvodům pro zařazení na seznam a stanovení kritérií pro toto zařazení

3. K důkazům

4. Ke spolehlivosti a relevanci důkazů

5. K důvodům pro zařazení na seznam

a) K postavení předního podnikatele působícího v Sýrii

1) K hospodářským zájmům žalobce

2) K funkcím žalobce v některých orgánech spojených s obchodem

3) Závěr o postavení žalobce jako předního podnikatele působícího v Sýrii

b) K vazbám na členy rodin Asádů a Maklúfů

1) K vazbám na členy rodiny Maklúfů

2) K vazbám žalobce na členy rodiny Asádů

3) Závěr o vazbách žalobce na členy rodiny Maklúfů a Asádů

c) Ke spojení se syrským režimem

6. Závěr o prvním žalobním důvodu vycházejícím z nesprávných posouzení

D. Ke druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady ochrany legitimního očekávání a ke třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení zásady právní jistoty

1. K přípustnosti třetího žalobního důvodu

2. K opodstatněnosti druhého a třetího žalobního důvodu

a) Ke zpětné účinnosti napadených aktů

b) K porušení zásad právní jistoty a legitimního očekávání

1) K existenci obecného zájmu

2) K existenci legitimního očekávání žalobce

E. K pátému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení překážky věci rozsouzené

F. K časovým účinkům zrušení napadených aktů

K nákladům řízení