1.

Musí být článek 13 nařízení (EU) č. 650/2012 (1) ve spojení se zásadou ochrany právní jistoty vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby, poté co dědic u soudu státu, kde má svůj obvyklý pobyt, již nechal zapsat přijetí nebo odmítnutí dědictví po zůstaviteli, který měl v okamžiku své smrti svůj obvyklý pobytu v jiném státě Evropské unie, byl v posledně jmenovaném státě podán návrh na další zápis učiněného odmítnutí nebo přijetí?

2.

V případě, že odpověď na první otázku zní, že další zápis je přípustný: Musí být článek 13 nařízení (EU) č. 650/2012 ve spojení se zásadami právní jistoty a účinného prosazování unijního práva, jakož i povinnosti spolupráce mezi státy na základě čl. 4 odst. 3 SEU vykládány v tom smyslu, že umožňují, aby jiný dědic, který pobývá ve státě, v němž měl zůstavitel v okamžiku své smrti svůj obvyklý pobyt, podal návrh na zápis odmítnutí dědictví po společném zůstaviteli dědicem, k němuž došlo ve státě jeho obvyklého pobytu, nehledě na to, že procesní právo prvně jmenovaného státu nestanoví možnost zápisu odmítnutí dědictví cizím jménem?