1.

Může vnitrostátní soud, který má rozhodnout ve věci porušení (průmyslových) vzorů Společenství a jehož mezinárodní soudní příslušnost byla založena podle čl. 82 odst. 5 nařízení o (průmyslových) vzorech Společenství (1), použít při posuzování následných nároků, vztahujících se na území jeho členského státu, vnitrostátní právo členského státu, na jehož území má sídlo soud, který má rozhodnout ve věci porušení práv (lex fori)?

2.

V případě záporné odpovědi na první otázku: Může se „původní místo porušení práv“ ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora C-24/16, C-25/16, Nintendo (2), pro určení práva rozhodného pro následné nároky podle čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy („Řím II“) (3), nacházet také v členském státě, na jehož území se nacházejí spotřebitelé, na které je zaměřena internetová reklama a ve kterém jsou uváděny na trh předměty porušující (průmyslové) vzory ve smyslu článku 19 nařízení o průmyslových vzorech, pokud je u soudu napadena pouze nabídka a uvádění na trh v tomto členském státě, a to i v případě, že internetové nabídky, které jsou základem nabídky a uvádění na trh, byly spuštěny v jiném členském státě?