1)

Může být jednání, které zakládá zneužití dominantního postavení, samo o sobě zcela legální a kvalifikováno jako „zneužívající“ pouze z důvodu (potenciálně) omezujícího účinku vyvolaného na referenčním trhu; nebo musí toto jednání obsahovat také konkrétní protiprávní složku spočívající v použití „konkurenčních metod (nebo prostředků) odlišných“ od těch „normálních“; v posledně uvedeném případě, na základě jakých kritérií lze stanovit hranici mezi „normální“ a „narušenou“ hospodářskou soutěží?

2)

Je účelem zákazu zneužití maximalizovat blahobyt spotřebitelů, ve vztahu k němuž soud musí posoudit nastalé snížení (nebo nebezpečí snížení); nebo má zákaz protisoutěžního jednání za cíl zachovat samotnou konkurenční strukturu trhu, aby se zabránilo vytváření nahromadění hospodářské síly, jež jsou považována v každém případě za škodlivá pro společenství?

3)

Může podnik v dominantním postavení v případě zneužití dominantního postavení spočívajícího ve snaze zabránit trvání úrovně stále existující hospodářské soutěže nebo jejímu rozvoji přesto prokázat, že – navzdory abstraktní způsobilosti omezujícího účinku – jednání postrádá konkrétní závažnost; v případě kladné odpovědi, musí být článek 102 SFEU pro účely posouzení existence netypického zneužití spočívajícího ve vyloučení vykládán v tom smyslu, že orgán pro ochranu hospodářské soutěže má povinnost přesně zkoumat ekonomické analýzy předložené účastníkem řízení ohledně konkrétní schopnosti prošetřovaného jednání vyloučit jeho konkurenty z trhu?

4)

Musí být zneužití dominantního postavení posuzováno pouze z hlediska svých účinků (i když pouze potenciálních) na trh, bez ohledu na subjektivní motiv subjektu; nebo prokázání restriktivního záměru představuje parametr, který lze použít (i výlučně) k posouzení zneužívajícího jednání podniku v dominantním postavení; nebo má toto prokázání subjektivního prvku význam pouze k přesunutí důkazního břemene na podnik v dominantním postavení (který by měl v tomto ohledu povinnost prokázat, že vylučující účinek chybí)?

5)

Je v případě dominantního postavení, které má více podniků patřících do téže skupiny společností, příslušnost k této skupině dostačující k předpokladu, že také podniky, které nejednaly zneužívajícím způsobem, se zúčastnily protiprávního jednání – takže orgánu pro ochranu hospodářské soutěže by stačilo prokázat vědomý paralelismus, i když bez koluze, podniků působících v rámci kolektivně dominantní skupiny – nebo je třeba (jako je tomu v případě zákazu kartelových dohod) prokázat, a to i nepřímo, konkrétní situaci koordinace a funkčních vazeb mezi různými podniky skupiny v dominantním postavení, zejména za účelem prokázání zapojení mateřské společnosti?