—

vzhledem k tomu, že žalobci nebylo přiznáno právo na dovolenou při narození dítěte rovnocennou mateřské dovolené či dovolené po adopci, porušuje napadené rozhodnutí základní práva na rovné a nediskriminační zacházení zakotvená v čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, v článku 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) a v čl. 1 písm. d) služebního řádu úředníků Evropské unie. Vzhledem k tomu, že homosexuálové jsou převažující skupinou, která využívá institutu náhradního mateřství, jsou nepřiměřeným způsobem poškozeni výkladem ustanovení o dovolené při narození dítěte obsažených ve služebním řádu, tak jak jej podal Evropský parlament v napadeném rozhodnutí.

—

vzhledem k tomu, žalobci nebylo přiznáno odpovídající mimořádné volno k péči o jeho novorozené děti, které by bylo rovnocenné mateřské dovolené či dovolené po adopci, porušuje napadené rozhodnutí článek 8 EÚLP, který chrání žalobcovo právo na rodinný život, ve spojení s článkem 14 EÚLP.

—

žalobce zejména tvrdí, že žalovaný i) nepřiznal žalobci právo být slyšen a ii) své rozhodnutí odpovídajícím způsobem neodůvodnil.

—

ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v prvním až třetím žalobním důvodu výše, žalobce tvrdí, že výklad článku 57 služebního řádu ve spojení s článkem 6 přílohy V služebního řádu, tak jak jej podal žalovaný v napadeném rozhodnutí, a sice v tom smyslu, že úředníci a ostatní zaměstnanci Evropského parlamentu, kteří se stanou rodiči dítěte při využití institutu náhradního mateřství, nemají nárok na mimořádné volno rovnocenné mateřské dovolené nebo dovolené po adopci, je protiprávní.

—

pakliže Tribunál rozhodne, že žalobce nemá nárok na volno při narození dítěte rovnocenné mateřské dovolené nebo dovolené po adopci, žalobce tvrdí, že coby otec dvojčat má nárok na dvacetidenní volno. Tento nárok se uplatnění bez ohledu na právní mechanismus, jakým žalobce získal rodičovskou zodpovědnost.