–

za Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne C. Morán Medinou, abogado,

–

za GB V. Saranga Pinhasem, abogado, a F. Sánchez Garcíou, procurador,

–

za francouzskou vládu původně A.-L. Desjonquères, C. Mosser a E. de Moustier, poté A.-L. Desjonquères a E. de Moustier, jako zmocněnkyněmi,

–

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s S. Fiorentinem, avvocato dello Stato,

–

za Evropskou komisi F. Castilla Contreras, M. Morales Puerta a I. Naglisem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 103 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 671; oprava Úř. věst. 2016, L 130, s. 8).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne (Mezioborový výbor pro šampaňské víno, dále jen „CIVC“) a GB ve věci porušení chráněného označení původu (CHOP) „Champagne“.

3

V bodě 97 odůvodnění nařízení č. 1308/2013 je uvedeno:

„Zapsaná označení původu a zeměpisná označení by měla být chráněna proti jakémukoli použití, při kterém by se využilo pověsti, kterou mají produkty vyhovující požadavkům. Aby byla zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž a spotřebitel nebyl uváděn v omyl, měla by se tato ochrana vztahovat rovněž na produkty a služby, na něž se toto nařízení nevztahuje, včetně produktů, které nejsou uvedeny v příloze I Smluv.“

4

Oddíl 2 kapitoly I hlavy II části II tohoto nařízení, týkající se „Označení původu, zeměpisn[ých] označení a tradiční[ch] výraz[ů] v odvětví vína“ obsahuje pododdíl 1, nadepsaný „Úvodní ustanovení“, v němž je uveden článek 92, nadepsaný „Oblast působnosti“, který stanoví:

„1.   Na výrobky uvedené v příloze VII části II bodech 1, 3 až 6, 8, 9, 11, 15 a 16 se vztahují pravidla týkající se označení původu, zeměpisných označení a tradičních výrazů stanovená v tomto oddíle.

2.   Pravidla podle odstavce 1 jsou založena na:

5

Článek 93 uvedeného nařízení, nadepsaný „Definice“, který je obsažen v pododdíle 2, nadepsaném „Označení původu a zeměpisná označení“, který je uveden v tomtéž oddíle 2 zmíněného nařízení, v odstavci 1 stanoví:

„Pro účely tohoto oddílu se rozumí:

6

Článek 103 téhož nařízení, nadepsaný „Ochrana“, který je obsažen v uvedeném pododdíle 2 téhož nařízení, zní:

„1.   Chráněné označení původu a chráněné zeměpisné označení může použít každý hospodářský subjekt, který uvádí na trh víno, jež bylo vyrobeno v souladu s příslušnou specifikací výrobku.

2.   Chráněné označení původu a chráněné zeměpisné označení, jakož i víno s tímto chráněným názvem v souladu se specifikací výrobku jsou chráněna před:

[…]“

7

Článek 107 nařízení č. 1308/2013, nadepsaný „Stávající chráněné názvy vín“, v odstavci 1 stanoví, že „[n]ázvy vín uvedené v článcích 51 a 54 nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 [ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem (Úř. věst. 1999, L 179, s. 1; Zvl. vyd. 03/26, s. 25)] a v článku 28 nařízení Komise (ES) č. 753/2002 [ze dne 29. dubna 2002, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 pro popis, označování, obchodní úpravu a ochranu některých vinařských produktů (Úř. věst. 2002, L 118, s. 1; Zvl. vyd. 03/35, s. 455)] jsou automaticky chráněny podle tohoto nařízení. Komise je zapíše do evidence stanovené v článku 104 tohoto nařízení.“

8

Článek 230 tohoto nařízení stanoví, že se zrušuje nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“) (Úř. věst. 2007, L 299, s. 1, a oprava Úř. věst. 2011, L 313, p. 47), ve znění nařízení Rady (EU) č. 517/2013 ze dne 13. května 2013 (Úř. věst. 2013, L 158, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1234/2007“).

9

Článek 232 uvedeného nařízení stanoví, že toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie a použije se ode dne 1. ledna 2014.

10

Příloha VII část II bod 5 nařízení č. 1308/2013, na kterou odkazuje čl. 92 odst. 1 tohoto nařízení, definuje vlastnosti „jakostního šumivého vína“, k němuž patří i šampaňské víno.

11

Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2012, L 343, s. 1) bylo s účinností od 3. ledna 2013 zrušeno a nahrazeno nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2006, L 93, s. 12).

12

V bodě 32 odůvodnění tohoto nařízení je uvedeno:

„Ochrana označení původu a zeměpisných označení by měla být rozšířena na případy zneužití a napodobení zapsaných názvů zboží a služeb a případy používání názvů připomínajících zapsané názvy a služby, aby se zajistil vysoký stupeň ochrany a aby tato ochrana byla uvedena do souladu s ochranou platnou pro odvětví vína. Pokud jsou produkty s chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením použity jako složky, je třeba vzít v úvahu sdělení Komise nazvané ‚Pokyny pro označování potravin s chráněným označením původu (CHOP) a s chráněným zeměpisným označením (CHZO) používaných jako složky‘.“

13

Článek 2 tohoto nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 2 stanoví, že „[t]oto nařízení se nevztahuje na lihoviny, aromatizovaná vína ani produkty z vinné révy podle definice v příloze XIb nařízení (ES) č. 1234/2007, s výjimkou vinných octů“.

14

Článek 13 uvedeného nařízení, nadepsaný „Ochrana“, je v odstavci 1 písm. b) formulován podobně jako čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013.

15

GB vlastní ve Španělsku tapas bary a k jejich označení a propagaci na sociálních sítích i prostřednictvím reklamních letáků používá označení CHAMPANILLO. S tímto označením spojuje mimo jiné i grafický prvek znázorňující dvě přiťukávající si sklenice naplněné šumivý nápojem.

16

Španělský úřad pro patenty a ochranné známky dvakrát – v letech 2011 a 2015 – vyhověl námitkám, které podal CIVC, tj. orgán pověřený ochranou zájmů producentů šampaňského vína, proti přihláškám k zápisu ochranné známky CHAMPANILLO podaným GB, a to s odůvodněním, že zápis tohoto označení jako ochranné známky je neslučitelný s CHOP „Champagne“, které požívá mezinárodní ochrany.

17

GB uváděl až do roku 2015 na trh šumivý nápoj s názvem Champanillo a přestal tak činit na žádost CIVC.

18

CIVC měl za to, že používáním označení CHAMPANILLO dochází k porušení CHOP „Champagne“, a proto podal u Juzgado de lo Mercantil de Barcelona (obchodní soud v Barceloně, Španělsko) žalobu směřující k tomu, aby byla GB uložena povinnost zdržet se užívání označení CHAMPANILLO, a to i na sociálních sítích (Instagram a Facebook), stáhnout z trhu a internetu všechny vývěsní tabule a reklamní či obchodní dokumenty, ve kterých je uvedeno zmíněné označení, a zrušit doménové jméno „champanillo.es“.

19

GB naproti tomu tvrdil, že užívání označení CHAMPANILLO coby obchodního názvu restauračních zařízení nevyvolává nebezpečí záměny s produkty, na které se vztahuje CHOP „Champagne“, a že nemá v úmyslu využít pověsti uvedeného CHOP.

20

Juzgado de lo Mercantil de Barcelona (obchodní soud v Barceloně) žalobu CIVC zamítl.

21

Měl za to, že používání označení CHAMPANILLO neevokuje CHOP „Champagne“, jelikož se toto označení nevztahuje na alkoholický nápoj, nýbrž na restaurační zařízení, v nichž se šampaňské víno neuvádí na trh, a označuje tedy výrobky, které se liší od výrobků chráněných CHOP a jsou určeny jiné veřejnosti; toto označení proto neporušuje toto CHOP.

22

Juzgado de lo Mercantil de Barcelona (obchodní soud v Barceloně) vycházel z rozsudku Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko) ze dne 1. března 2016, v němž posledně uvedený soud vyloučil, že by CHOP „Champagne“ bylo porušováno používáním výrazu Champín při prodeji ovocného perlivého nápoje bez alkoholu, který je určen ke konzumaci na dětských oslavách, a to vzhledem k rozdílu mezi dotčenými produkty a veřejností, které byly tyto výrobky určeny, ačkoliv si byla daná označení foneticky podobná.

23

CIVC podal proti rozsudku Juzgado de lo mercantil de Barcelona (obchodní soud v Barceloně) odvolání u Audiencia provincial de Barcelona (provinční soud v Barceloně, Španělsko).

24

Předkládající soud se táže na výklad čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006, jakož i čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013, a zejména na to, zda tato ustanovení chrání CHOP před obchodním použitím označení, která se nevztahují na výrobky, nýbrž na služby.

25

V těchto souvislostech se Audiencia Provincial de Barcelona (provinční soud v Barceloně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

26

Zaprvé je třeba uvést, že předkládající soud má za to, že ustanovení unijního práva týkající se ochrany CHOP musí být použita společně s ustanoveními úmluvy o ochraně označení původu, údajů o provenienci a názvů některých produktů, kterou uzavřela Francouzská republika a Španělský stát v Madridu dne 27. června 1973 (JORF ze dne 18. dubna 1975, s. 4011), a s článkem L. 643-1 francouzského code rural (zemědělský zákoník).

27

Soudní dvůr přitom v souvislosti s použitím nařízení č. 1234/2007 rozhodl, že režim ochrany CHOP má jednotnou a vyčerpávající povahu, takže brání jak uplatnění vnitrostátního režimu ochrany zeměpisných označení, tak uplatnění režimu ochrany stanoveného smlouvami mezi dvěma členskými státy, který názvu uznanému podle práva jednoho členského státu jako název představující označení původu přiznává ochranu v jiném členském státě (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 8. září 2009, Budějovický Budvar, C‑478/07, EU:C:2009:521, body 114 a 129, jakož i ze dne 14. září 2017, EUIPO v. Instituto dos Vinhos do Douro e do Porto, C‑56/16 P, EU:C:2017:693, body 100 až 103).

28

Z toho vyplývá, že v takovém sporu, jako je spor dotčený ve věci v původním řízení, v němž se jedná o ochranu CHOP, je předkládající soud povinen uplatnit výlučně unijní právní předpisy použitelné v dané oblasti.

29

Podle ustálené judikatury zadruhé platí, že v rámci spolupráce s vnitrostátními soudy zavedené článkem 267 SFEU přísluší Soudnímu dvoru poskytnout předkládajícímu soudu užitečnou odpověď, která mu umožní rozhodnout spor, jenž mu byl předložen. V tomto směru může Soudní dvůr ze všech poznatků předložených předkládajícím soudem, zejména z odůvodnění předkládacího rozhodnutí, vytěžit normy a zásady unijního práva, které je s přihlédnutím k předmětu sporu v původním řízení třeba vyložit, i pokud tato ustanovení nejsou výslovně zmíněna v otázkách, které mu uvedený soud položil (rozsudek ze dne 11. listopadu 2020, DenizBank, C‑287/19, EU:C:2020:897, bod 59 a citovaná judikatura).

30

Předkládající soud si klade otázku ohledně výkladu článku 13 nařízení č. 510/2006 a článku 103 nařízení č. 1308/2013.

31

Je však třeba konstatovat, že nařízení č. 510/2006, ani nařízení č. 1151/2012, kterým bylo prvně uvedené nařízení zrušeno a nahrazeno, se na věc v původním řízení nevztahují. Podle čl. 1 odst. 1 druhého pododstavce nařízení č. 510/2006 a čl. 2 odst. 2 nařízení č. 1151/2012 se totiž tato nařízení nevztahují na vinné produkty.

32

Tento závěr ovšem nemůže mít vliv na obsah odpovědi, která má být předkládajícímu soudu poskytnuta. Relevantní ustanovení nařízení č. 1151/2012 a nařízení č. 1308/2013 jsou totiž – jak je uvedeno v bodě 14 tohoto rozsudku – srovnatelná. Dále je třeba uvést, že Soudní dvůr uznal, že zásady zavedené v rámci jednotlivých režimů ochrany se uplatňují průřezově, čímž je zajištěno jednotné používání ustanovení unijního práva o ochraně zeměpisných názvů a označení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne, C‑393/16, EU:C:2017:991, bod 32).

33

Zatřetí je třeba rovněž uvést, že pokud jde o časovou působnost nařízení č. 1308/2013, kterým bylo zrušeno nařízení č. 1234/2007 a které se použije od 1. ledna 2014, nelze na základě informací poskytnutých předkládajícím soudem určit, zda se toto nařízení použije na skutkové okolnosti dotčené ve věci v původním řízení.

34

Je však nutno podotknout, že znění čl. 103 odst. 2 nařízení č. 1308/2013 je srovnatelné se zněním čl. 118m odst. 2 nařízení č. 1234/2007, a výklad prvně uvedeného ustanovení se proto uplatní i ve vztahu ke druhému ustanovení.

35

A konečně začtvrté je třeba uvést, že i když se předkládající soud táže na výklad článku 103 nařízení č. 1308/2013 a zejména odstavce 2 písm. b) tohoto článku, ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že vyvstaly pochybnosti o použitelnosti čl. 103 odst. 2 písm. a) bodu ii) tohoto nařízení.

36

V tomto ohledu je třeba podotknout, že čl. 103 odst. 2 nařízení č. 1308/2013 obsahuje odstupňovaný výčet zakázaných jednání, který vychází z povahy těchto jednání (obdobně viz rozsudek ze dne 2. května 2019, Fundación Consejo Regulador de la Denominación de Origen Protegida Queso Manchego, C‑614/17, EU:C:2019:344, body 25 a 27). Oblast působnosti čl. 103 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1308/2013 je v této souvislosti nutno odlišovat od oblasti působnosti čl. 103 odst. 2 písm. b) tohoto nařízení (obdobně viz rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Syndicat interprofessionnel de défense du fromage Morbier, C‑490/19, EU:C:2020:1043, bod 25).

37

Článek 103 odst. 2 písm. a) bod ii) nařízení č. 1308/2013 zakazuje jakékoliv přímé či nepřímé použití zapsaného názvu, které zneužívá pověst označení původu nebo zeměpisného označení chráněného prostřednictvím zápisu, ve formě, která je s tímto názvem foneticky a vzhledově totožná nebo alespoň velmi podobná (obdobně viz rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Syndicat interprofessionnel de défense du fromage Morbier, C‑490/19, EU:C:2020:1043, bod 24 a citovaná judikatura).

38

To znamená – jak uvedl generální advokát v bodě 27 svého stanoviska – že pojmu „použití“ CHOP ve smyslu čl. 103 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1308/2013 odpovídá situace, kdy míra podobnosti mezi kolidujícími označeními je ze vzhledového nebo fonetického hlediska obzvlášť vysoká a blíží se totožnosti, takže chráněné zeměpisné označení je užíváno ve formě vykazující natolik úzkou vazbu s tímto označením, že sporné označení je od něj zjevně neoddělitelné.

39

Jednání, která spadají do oblasti působnosti čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013, na rozdíl od jednání uvedených v čl. 103 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení č. 1308/2013 nepoužívají samotný chráněný název přímo, ani nepřímo, ale naznačují jej takovým způsobem, že je spotřebitel veden k tomu, aby si vytvořil dostatečně úzký vztah k tomuto názvu (obdobně viz rozsudky ze dne 7. června 2018, Scotch Whisky Association, C‑44/17, EU:C:2018:415, bod 33, a ze dne 17. prosince 2020, Syndicat interprofessionnel de défense du fromage Morbier, C‑490/19, EU:C:2020:1043, bod 25).

40

Z toho vyplývá, že pojem „použití“ ve smyslu čl. 103 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1308/2013 musí být vykládán restriktivně, neboť jinak by se rozdíl mezi tímto pojmem a zejména pojmem „použití[…] názvů, které [označení] evokují“ ve smyslu čl. 103 odst. 2 písm. b) tohoto nařízení stal bezpředmětným, což by odporovalo záměru unijního normotvůrce.

41

Ve věci v původním řízení vyvstává – s výhradou posouzení ze strany předkládajícího soudu – otázka, zda dotčené označení CHAMPANILLO, které je výsledkem spojení výrazu „champagne“ ve španělštině (champán), který nemá dynamický přízvuk nad samohláskou „a“, se zdrobňující příponou „illo“, a které tak ve španělském jazyce znamená „malé šampaňské“, je srovnatelné s CHOP „Champagne“, či nikoli. Vše nasvědčuje tomu, že se toto označení od uvedeného CHOP – třebaže vzbuzuje dojem s ním související – z hlediska vzhledového nebo fonetického podstatně liší. Podle judikatury zmíněné v bodech 36 až 39 tohoto rozsudku tudíž podle všeho použití takového označení nespadá do působnosti čl. 103 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1308/2013.

42

S ohledem na výše uvedené je třeba v rámci odpovědi na předběžné otázky přistoupit k výkladu čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013.

43

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013 vykládán v tom smyslu, že chrání CHOP před jednáními souvisejícími jak s výrobky, tak se službami.

44

Podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že při výkladu ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (viz zejména rozsudek ze dne 6. října 2020, Jobcenter Krefeld, C‑181/19, EU:C:2020:794, bod 61 a citovaná judikatura).

45

Pokud jde o znění čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013, je třeba podotknout, že toto ustanovení uvádí, že CHOP je chráněno před jakýmkoli zneužitím, napodobením nebo použitím názvů, které jej evokují, a to i tehdy, je-li uveden skutečný původ výrobku „nebo služby“.

46

Z toho vyplývá, že ačkoliv mohou podle článku 92 a čl. 93 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení nést CHOP pouze výrobky, ochrana vyplývající z tohoto názvu se vztahuje na jakékoli použití tohoto názvu na výrobcích nebo službách.

47

Takový výklad vyplývající ze znění čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013 je potvrzen i kontextem tohoto ustanovení. Z bodu 97 odůvodnění nařízení č. 1308/2013 totiž vyplývá, že unijní normotvůrce měl v úmyslu zavést ochranu CHOP proti jakémukoliv použití u výrobků a služeb, na něž se toto nařízení nevztahuje. I v bodě 32 odůvodnění nařízení č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin, jehož relevantní ustanovení jsou, jak bylo uvedeno v bodě 32 tohoto rozsudku, srovnatelná s ustanoveními nařízení č. 1308/2013, je uvedeno, že ochrana CHOP před zneužitím, napodobením a používáním názvů připomínajících zapsané názvy by měla být rozšířena na služby, aby se zajistil vysoký stupeň ochrany a aby tato ochrana byla uvedena do souladu s ochranou platnou pro odvětví vína.

48

Tento výklad odpovídá i cílům nařízení č. 1308/2013.

49

Je totiž třeba připomenout, že toto nařízení představuje nástroj společné zemědělské politiky, který má především zajistit spotřebitelům, že zemědělské produkty nesoucí zeměpisné označení zapsané na základě uvedeného nařízení mají z důvodu, že pocházejí z určité zeměpisné oblasti, určité zvláštní vlastnosti, a tudíž skýtají záruku jakosti, která je dána jejich zeměpisným původem, s cílem umožnit zemědělským subjektům zajistit si vyšší příjmy díky skutečnému úsilí o zlepšení jakosti a zabránit tomu, aby třetí osoby neoprávněně těžily z dobré pověsti vyplývající z jakosti těchto produktů (rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne, C‑393/16, EU:C:2017:991, bod 38 a citovaná judikatura).

50

Jak uvedl generální advokát v bodech 36 a 37 svého stanoviska, čl. 103 odst. 2 nařízení č. 1308/2013 tedy zavádí velmi rozsáhlou ochranu, která se vztahuje na jakékoli použití, jehož cílem je těžit z pověsti výrobků, které jsou předmětem některého z těchto označení.

51

Za těchto podmínek by výklad čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013, podle něhož ochrana CHOP není možná, pokud se sporné označení vztahuje na službu, nejen neodpovídal širokému rozsahu ochrany zapsaných zeměpisných označení, ale mimoto by neumožňoval v plném rozsahu dosáhnout tohoto cíle ochrany, jelikož k neoprávněnému zneužívání pověsti produktu s CHOP může dojít i tehdy, když jednání uvedené v tomto ustanovení souvisí se službou.

52

S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že chrání CHOP před jednáními souvisejícími jak s výrobky, tak se službami.

53

Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013 vykládán v tom smyslu, že „použití[…] názvů, které [označení] evokují“ podle tohoto ustanovení zaprvé vyžaduje jako nezbytný předpoklad, aby výrobek s CHOP a výrobek nebo služba, na které se vztahuje sporné označení, byly totožné nebo podobné, a zadruhé musí být za účelem prokázání významného dopadu na průměrného spotřebitele vymezeno pomocí objektivních faktorů.

54

V tomto ohledu je třeba uvést – obdobně jak učinil generální advokát v bodě 44 svého stanoviska – že ačkoli čl. 103 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1308/2013 upřesňuje, že jakékoliv přímé či nepřímé použití CHOP je zakázáno, pokud se týká „srovnatelných výrobků“, které nevyhovují specifikaci CHOP, a pokud takové použití zneužívá pověst CHOP, odstavec 2 písm. b) tohoto článku neobsahuje žádné upřesnění ani ve smyslu omezení ochrany označení před použitím názvů, které jej evokují, pouze na případy, kdy výrobky s CHOP a výrobky nebo služby, pro které se dotčené označení používá, jsou „srovnatelné“ nebo „podobné“, ani ve smyslu rozšíření této ochrany na případy, kdy se předmětné označení vztahuje na výrobky nebo služby, které nejsou podobné těm s CHOP.

55

Podle ustálené judikatury Soudního dvora se pojem „připomenutí [použití názvů, které označení evokují]“ vztahuje na situaci, kdy výraz použitý k označení výrobku zahrnuje část chráněného zeměpisného označení nebo CHOP takovým způsobem, že – setká-li se spotřebitel s názvem dotčeného výrobku – v mysli se mu vybaví obraz výrobku, na který se vztahuje toto označení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2018, Scotch Whisky Association, C‑44/17, EU:C:2018:415, bod 44 a citovaná judikatura).

56

K použití názvů, které evokují chráněné zeměpisné označení nebo CHOP, kromě toho může dojít v případě výrobků obdobného vzhledu tehdy, pokud mezi chráněným zeměpisným označením či CHOP a sporným označením existuje určitá fonetická a vzhledová podobnost (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2018, Scotch Whisky Association, C‑44/17, EU:C:2018:415, bod 48 a citovaná judikatura).

57

K prokázání toho, že došlo k použití názvů, které CHOP evokují, nicméně není nezbytně nutné, aby bylo toto CHOP částečně zahrnuto do výrazu, kterým jsou označeny výrobky nebo služby, na něž se toto označení nevztahuje, ani to, aby byla zjištěna fonetická a vzhledová podobnost uvedeného výrazu se zmíněným označením. Použití názvu, který CHOP evokuje, totiž může vyplývat i z „pojmové blízkosti“ mezi chráněným názvem a dotčeným výrazem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2018, Scotch Whisky Association, C‑44/17, EU:C:2018:415, body 46, 49 a 50).

58

Z toho vyplývá, že pokud jde o pojem „připomenutí [použití názvů, které označení evokují]“, je rozhodujícím kritériem, zda se spotřebiteli, setká-li se se sporným názvem, v mysli přímo vybaví obraz produktu, na nějž se vztahuje CHOP, což přísluší posoudit vnitrostátnímu soudu, případně s ohledem na částečné zahrnutí CHOP do sporného názvu, na fonetickou nebo vzhledovou podobnost tohoto názvu s tímto CHOP nebo na pojmovou blízkost mezi uvedeným názvem a uvedeným CHOP (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. června 2018, Scotch Whisky Association, C‑44/17, EU:C:2018:415, bod 51, a ze dne 17. prosince 2020, Syndicat interprofessionnel de défense du fromage Morbier, C‑490/19, EU:C:2020:1043, bod 26).

59

Soudní dvůr každopádně uvedl, že k prokázání toho, že došlo k použití názvů, které označení evokují, je zásadní, aby si spotřebitel vytvořil vazbu mezi výrazem použitým k označení dotčeného výrobku a chráněným zeměpisným označením. Tato vazba musí být dostatečně přímá a jednoznačná (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2018, Scotch Whisky Association, C‑44/17, EU:C:2018:415, body 45 a 53 a citovaná judikatura).

60

Z toho vyplývá, že závěr o použití názvů, které označení evokují, ve smyslu čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013, lze učinit pouze na základě celkového posouzení, do něhož musí předkládající soud zahrnout všechny relevantní okolnosti dané věci.

61

Výraz „použití[…] názvů, které [označení] evokují“ ve smyslu nařízení č. 1308/2013 tudíž nevyžaduje, aby výrobek s CHOP a výrobek nebo služba, na které se vztahuje sporný název, byly totožné nebo podobné.

62

Soudní dvůr uvedl, že při posuzování toho, zda došlo k použití názvů, které označení evokují, je třeba vycházet z vnímání průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného evropského spotřebitele (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2018, Scotch Whisky Association, C‑44/17, EU:C:2018:415, bod 47 a citovaná judikatura).

63

Tento pojem průměrný evropský spotřebitel musí být vykládán tak, aby byla zaručena účinná a jednotná ochrana zapsaných názvů proti jakémukoli použití výrazů, které tyto názvy evokují, na celém území Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. května 2019, Fundación Consejo Regulador de la Denominación de Origen Protegida Queso Manchego, C‑614/17, EU:C:2019:344, bod 47).

64

Podle judikatury Soudního dvora platí, že účinná a jednotná ochrana chráněných názvů na celém tomto území vyžaduje, aby nebyly zohledněny okolnosti způsobilé vyloučit existenci použití názvů, které označení evokují, pro spotřebitele z jednoho členského státu. Nic to nemění na tom, že k uplatnění ochrany podle čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013 může být existence použití názvů, které označení evokují, rovněž posuzována pouze s ohledem na spotřebitele z jednoho členského státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. května 2019, Fundación Consejo Regulador de la Denominación de Origen Protegida Queso Manchego, C‑614/17, EU:C:2019:344, bod 48).

65

Ve věci dotčené v původním řízení je na předkládajícím soudu, aby s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem užívání dotčeného CHOP a kontextu tohoto užívání posoudil, zda název CHAMPANILLO může v mysli průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného evropského spotřebitele vytvořit dostatečně přímou a jednoznačnou vazbu se šampaňským vínem, a mohl následně zjistit, zda v projednávané věci došlo k použití názvů, které toto CHOP evokují, ve smyslu čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013. V rámci tohoto posuzování bude muset předkládající soud zohlednit vícero okolností, a to zejména značnou vzhledovou i fonetickou podobnost sporného názvu a chráněného názvu, jakož i užívání sporného názvu k označení restauračních služeb a v reklamě.

66

S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou a třetí otázku odpovědět tak, že čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že „použití[…] názvů, které [označení] evokují“ podle tohoto ustanovení zaprvé nevyžaduje jako nezbytný předpoklad, aby výrobek s CHOP a výrobek nebo služba, na které se vztahuje sporné označení, byly totožné nebo podobné, a zadruhé je prokázáno, jestliže užívání názvu vytváří v mysli průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného evropského spotřebitele dostatečně přímou a jednoznačnou vazbu mezi tímto názvem a dotčeným CHOP. Existence takové vazby může plynout z vícera okolností, a to zejména z částečného zahrnutí chráněného označení, z fonetické a vzhledové podobnosti obou názvů a z toho vyplývající obdobnosti a dokonce i z absence těchto okolností, z pojmové blízkosti mezi CHOP a dotčeným názvem nebo i z podobnosti mezi výrobky, na které se vztahuje totéž CHOP, a výrobky nebo službami, na něž se vztahuje tentýž název. Předkládající soud musí v rámci tohoto posuzování zohlednit všechny relevantní okolnosti užívání dotčeného názvu.

67

Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda musí být pojem „použití[…] názvů, které [označení] evokují“ ve smyslu čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013 vykládán v tom smyslu, že podmínkou „použití[…] názvů, které [označení] evokují“ podle tohoto ustanovení je učinění závěru o nekalé hospodářské soutěži.

68

Jak vyplývá z bodů 56 až 60 tohoto rozsudku, režim ochrany před použitím názvů, které evokují CHOP, podle čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013, představuje objektivní režim ochrany, jelikož jeho uplatňování nevyžaduje prokázání úmyslu nebo nedbalosti. Podmínkou ochrany zavedené v tomto ustanovení navíc není učinění závěru o existenci soutěžního vztahu mezi výrobky chráněnými zapsaným názvem a výrobky nebo službami, pro které je užíváno sporné označení, nebo učinění závěru o nebezpečí záměny u spotřebitele, pokud jde o tyto výrobky nebo služby.

69

Z toho vyplývá, že ačkoliv není vyloučeno – jak uvedl generální advokát v bodě 75 svého stanoviska – že stejné jednání může současně představovat postup zakázaný v čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013 a nekalou hospodářskou soutěž podle vnitrostátního práva použitelného v dané oblasti, je oblast působnosti tohoto ustanovení širší než oblast působnosti posledně uvedeného práva.

70

S ohledem na výše uvedené je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 103 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1308/2013 musí být vykládán v tom smyslu, že podmínkou „použití[…] názvů, které [označení] evokují“ podle tohoto ustanovení není učinění závěru o nekalé hospodářské soutěži, jelikož toto ustanovení zavádí specifickou samostatnou ochranu, která se použije nezávisle na ustanoveních vnitrostátního práva o nekalé hospodářské soutěži.

71

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiným vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: