–

za Fundación Consejo Regulador de la Denominación de Origen Protegida Queso Manchego M. Pomares Caballerem, abogado,

–

za Industrial Quesera Cuquerella SL a J. R. Cuquerella Montaguda J. A. Vallejo Fernándezem, F. Pérez Álvarezem a J. Pérez Itartem, abogados,

–

za španělskou vládu A. Rubio Gonzálezem, jakož i V. Ester Casas, jako zmocněnci,

–

za německou vládu T. Henzem, M. Hellmannem a J. Techertem, jako zmocněnci,

–

za francouzskou vládu D. Colasem a S. Horrenbergerem, jakož i A.-L. Desjonquères a C. Mosser, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi I. Galindo Martín, jakož i D. Bianchim a I. Naglisem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. 2006, L 93, s. 12).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Fundación Consejo Regulador de la Denominación de Origen Protegida Queso Manchego (Nadace pověřená správou chráněného označení původu Queso Manchego, Španělsko) (dále jen „Nadace Queso Manchego“) na straně jedné a Industrial Quesera Cuquerella SL (dále jen „IQC“) a Juanem Ramón Cuquerella Montagudem na straně druhé ve věci týkající se zejména toho, že IQC používá etikety k identifikaci a uvádění na trh sýrů, na které se nevztahuje chráněné označení původu (CHOP) „queso manchego“.

3

Body 4 a 6 odůvodnění nařízení č. 510/2006 uvádějí:

[…]

4

Článek 2 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

5

Článek 13 odst. 1 uvedeného nařízení stanoví:

„Zapsané názvy jsou chráněné proti:

[…]

[…]“

6

Článek 14 odst. 1 téhož nařízení stanoví:

„Pokud je označení původu nebo zeměpisné označení zapsáno do rejstříku podle tohoto nařízení, zamítne se přihláška ochranné známky odpovídající některé ze situací uvedených v článku 13 a týkající se téže kategorie produktu, pokud přihláška ochranné známky byla podána po dni podání žádosti o zápis do rejstříku [Evropské] [k]omisi.

Ochranné známky zapsané v rozporu s prvním pododstavcem se prohlásí za neplatné.“

7

Nadace Queso Manchego je pověřena správou a ochranou CHOP „queso manchego“. V této souvislosti podala žalobu proti žalovaným ve věci v původním řízení u příslušného španělského soudu prvního stupně, jíž se domáhala, aby bylo prohlášeno, že etikety používané IQC k identifikaci a uvádění na trh sýrů „Adarga de Oro“, „Super Rocinante“ a „Rocinante“, na které se nevztahuje CHOP „queso manchego“, jakož i používání výrazů „Quesos Rocinante“ představují porušení CHOP „queso manchego“, jelikož tyto etikety a tyto výrazy neoprávněně připomínají toto CHOP ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006.

8

Španělský soud prvního stupně tuto žalobu zamítl z důvodu, že označení a názvy používané IQC pro uvádění na trh sýrů, na které se nevztahuje CHOP „queso manchego“, nevykazují žádnou vzhledovou či fonetickou podobnost s CHOP „queso manchego“ nebo „la Mancha“, a že užívání takových označení, jako je název „Rocinante“ nebo vyobrazení literární postavy Don Quijote de la Mancha připomínají region la Mancha (Španělsko), a nikoli sýr, na který se vztahuje CHOP „queso manchego“.

9

Nadace Queso Manchego podala proti tomuto zamítavému rozhodnutí odvolání k Audiencia Provincial de Albacete (provinční soud v Albacete, Španělsko), který rozsudkem ze dne 28. října 2014 potvrdil rozsudek vydaný v prvním stupni. Tento soud měl za to, že skutečnost, že se pro sýry uváděné na trh IGC, na které se nevztahuje CHOP„queso manchego“, na etiketách těchto sýrů používá krajina la Mancha a vyobrazení vlastní la Mancha, vede spotřebitele k tomu, že si vybaví region la Mancha, ale nikoli nezbytně sýr, na který se vztahuje CHOP „queso manchego“.

10

Žalobkyně ve věci původním řízení podala proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek k Tribunal Supremo (Nejvyšší soud, Španělsko).

11

Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) v předkládacím rozhodnutí uvedl soubor úvah skutkové povahy.

12

Předkládající soud nejprve uvádí, že slovo „manchego“ používané v CHOP „queso manchego“ je přídavné jméno, které ve španělském jazyce označuje osoby a produkty pocházející z regionu la Mancha. Následně tento soud poznamenává, že CHOP „queso manchego“ se vztahuje na sýry vyrobené v regionu La Mancha z ovčího mléka při dodržení tradičních podmínek produkce, přípravy a zrání, které jsou stanoveny ve specifikaci tohoto CHOP.

13

Kromě toho předkládající soud upřesňuje, že Miguel de Cervantes umístil základ činnosti romantické postavy Don Quijote de la Mancha do regionu La Mancha. Mimoto předkládající soud tuto postavu popisuje jako postavu mající některé fyzické vlastnosti a oděv, které jsou podobné fyzickým vlastnostem a oděvu postavy vyobrazené na obrazovém vzoru nacházejícím se na etiketě sýra „Adarga de Oro“. V tomto ohledu je slovo „adarga“ (malý kožený štít), které je archaismem, v uvedeném románu používáno k označení štítu používaného Donem Quijotem. Kromě toho předkládající soud uvádí, že jeden z názvů používaných IQC pro některé z jejích sýrů odpovídá jménu koně, na němž jezdil Don Quijote de la Mancha, a sice „Rocinante“. Větrné mlýny, proti kterým Don Quijote bojuje, představují charakteristický prvek krajiny la Mancha. Na některých etiketách sýrů vyráběných IQC, na které se nevztahuje CHOP „queso manchego“, a na některých vyobrazeních nacházejících se na internetové stránce IQC, která obsahuje rovněž reklamy na sýry, na které se toto CHOP nevztahuje, se objevuje krajina s větrnými mlýny, jakož i ovcemi.

14

Za těchto podmínek se Tribunal Supremo (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

15

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že připomenutí zapsaného názvu může spočívat v použití obrazových označení.

16

Podle ustálené judikatury je třeba pro výklad ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudky ze dne 17. května 2018, Industrias Químicas del Vallés, C‑325/16, EU:C:2018:326, bod 27, a ze dne 7. června 2018, Scotch Whisky Association, C‑44/17, EU:C:2018:415, bod 27).

17

Zaprvé ze znění čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006 vyplývá, že toto ustanovení stanoví ochranu zapsaných názvů proti jakémukoli připomenutí, a to i tehdy, je-li uveden skutečný původ produktu nebo je-li chráněný název přeložen nebo doprovázen výrazy jako „druh“, „typ“, „metoda“, „na způsob“, „napodobeno“ nebo podobnými výrazy.

18

Taková formulace může být chápána tak, že odkazuje nejen na výrazy, na základě nichž může být zapsaný název připomenut, ale rovněž na jakékoli obrazové označení, které může v mysli spotřebitele připomenout produkty s tímto názvem. V tomto ohledu použití výrazu „jakémukoliv“ odráží vůli normotvůrce Evropské unie chránit zapsané názvy, když naznačuje, že k připomenutí může docházet prostřednictvím slovního prvku nebo obrazového označení.

19

Je zajisté pravda, že Soudní dvůr uvedl, že pojem „připomenutí“ se vztahuje na situaci, kdy výraz použitý k označení výrobku zahrnuje část zapsaného názvu, takže setká-li se spotřebitel s názvem výrobku, v mysli se mu vybaví obraz výrobku, jehož označení je chráněno (obdobně viz rozsudek ze dne 4. března 1999, Consorzio per la tutela del formaggio Gorgonzola, C‑87/97, EU:C:1999:115, bod 25).

20

Soudní dvůr rovněž uvedl, že pro účely vymezení pojmu „připomenutí“ ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89 (Úř. věst. 2008, L 39, s. 16) je rozhodujícím kritériem, zda si spotřebitel, setká-li se se sporným názvem, v mysli přímo vybaví obraz výrobku, jehož zeměpisné označení je chráněno (rozsudek ze dne 7. června 2018, Scotch Whisky Association, C‑44/17, EU:C:2018:415, bod 51).

21

I když se přitom judikatura citovaná v bodech 19 a 20 tohoto rozsudku vztahovala na věci týkající se názvů produktů, a nikoliv obrazových označení, lze z toho vyvodit, jak uvedl generální advokát v bodě 24 svého stanoviska, že rozhodujícím kritériem pro určení, zda určitý prvek připomíná zapsaný název ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006, je zjistit, zda tento prvek může způsobit, že si spotřebitel v mysli přímo vybaví obraz produktu chráněného tímto názvem.

22

Nelze tedy v zásadě vyloučit, že obrazová označení jsou způsobilá k tomu, aby si spotřebitel v mysli přímo vybavil obraz produktů, jejichž zapsaný název je chráněn, z důvodu jejich pojmové blízkosti s takovým názvem.

23

Zadruhé, pokud jde o kontext, do něhož pojem „připomenutí“ spadá, nelze přijmout, jak uvádí Komise, že připomenutí zapsaného názvu prostřednictvím obrazových označení lze přezkoumat pouze s ohledem na čl. 13 odst. 1 písm. c) nařízení č. 510/2006.

24

Jednak je totiž třeba konstatovat, že samotné znění čl. 13 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení neomezuje působnost tohoto ustanovení pouze na názvy produktů, na něž se tyto názvy vztahují. Jak naproti tomu uvedl generální advokát v bodě 28 svého stanoviska, uvedené ustanovení stanoví ochranu proti „jakémukoli“ připomenutí, a to i tehdy, je-li chráněný název doprovázen výrazy jako „druh“, „typ“, „metoda“, „na způsob“ a „napodobeno“ uvedenými na obalu dotčeného produktu.

25

Dále, jak Komise uvedla, je pravda, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 7. června 2018, Scotch Whisky Association (C‑44/17, EU:C:2018:415, bod 65), konstatoval, že článek 16 nařízení č. 110/2008, jehož znění je obdobné znění článku 13 nařízení č. 510/2006, obsahuje odstupňovaný výčet zakázaných jednání.

26

Skutečnost, že se čl. 13 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení týká jakéhokoli jiného údaje použitého na vnitřním nebo vnějším obalu, na reklamním materiálu nebo na dokladech týkajících se daného produktu, však neumožňuje mít za to, že používání obrazových označení poškozujících zapsané názvy brání pouze toto ustanovení.

27

Jak totiž zdůraznil generální advokát v bodě 33 svého stanoviska, odstupňovaný výčet uvedený Soudním dvorem se týká povahy zakázaných jednání, a sice pokud jde o čl. 13 odst. 1 písm. c) uvedeného nařízení, lživé nebo zavádějící povahy údajů o místu původu, původu produktu, povaze nebo základních vlastnostech produktu, a nikoli skutečností, které je třeba zohlednit k určení existence takových lživých nebo zavádějících údajů.

28

Kontextuální výklad čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006 tedy potvrzuje výklad vyplývající ze znění uvedený v bodě 22 tohoto rozsudku.

29

Zatřetí je třeba konstatovat, že nařízení č. 510/2006 sleduje zejména cíl, který podle bodů 4 a 6 jeho odůvodnění spočívá v zajištění toho, aby spotřebitel měl jasné, stručné a důvěryhodné informace o původu produktu.

30

Takový cíl je přitom lépe zajištěn, jestliže zapsaný název nemůže být připomínán ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení prostřednictvím obrazových označení.

31

Konečně je nutno zdůraznit, že bude příslušet předkládajícímu soudu, aby konkrétně posoudil, zda taková obrazová označení, o jaká jde ve věci v původním řízení, mohou způsobit, že si spotřebitel v mysli přímo vybaví produkty, jejichž zapsaný název je chráněn.

32

Na první otázku je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že připomenutí zapsaného názvu může spočívat v použití obrazových označení.

33

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že používání obrazových označení, která připomínají zeměpisnou oblast, s níž je spojeno označení původu stanovené v čl. 2 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, může představovat připomenutí tohoto označení původu, a to i v případě, že uvedená obrazová označení používá výrobce, který je usazen v tomto regionu, ale na jehož produkty, které jsou podobné nebo srovnatelné s produkty chráněnými tímto označením původu, se toto označení původu nevztahuje.

34

Úvodem je třeba konstatovat, že znění čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006 nestanoví žádné vyloučení z působnosti tohoto ustanovení ve prospěch výrobce usazeného v zeměpisné oblasti odpovídající CHOP, jehož produkty, které nejsou chráněny tímto CHOP, jsou podobné nebo srovnatelné s produkty chráněnými tímto CHOP.

35

Je třeba uvést, že účinkem takového vyloučení z působnosti tohoto ustanovení by bylo povolit výrobci, aby používal obrazová označení, která připomínají zeměpisnou oblast, jejíž název je součástí označení původu vztahujícího se na produkt, který je totožný nebo podobný produktu tohoto výrobce, a tudíž aby neoprávněně těžil z dobrého jména tohoto označení.

36

V takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, tudíž skutečnost, že výrobce produktů, které jsou podobné nebo srovnatelné s produkty chráněnými označením původu, je usazen v zeměpisné oblasti, s níž je spojeno toto označení, nemůže způsobit, že by byl vyloučen z působnosti čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006.

37

Dále ačkoli přísluší vnitrostátnímu soudu, aby posoudil, zda skutečnost, že výrobce používá obrazová označení, která připomínají zeměpisnou oblast, jejíž název je součástí označení původu, pro produkty totožné nebo podobné s produkty, na které se vztahuje toto označení, představuje připomenutí zapsaného názvu ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, Soudní dvůr při rozhodování o předběžné otázce může případně podat upřesnění, aby vnitrostátnímu soudu poskytl vodítko při jeho rozhodování (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2009, Severi, C‑446/07, EU:C:2009:530, bod 60).

38

Vnitrostátní soud tak musí zásadně vycházet z předpokládané reakce spotřebitele, přičemž zásadní je, že si spotřebitel vytvoří vazbu mezi spornými prvky, v daném případě obrazovými označeními připomínajícími zeměpisnou oblast, jejíž název je součástí označení původu, a zapsaným názvem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, bod 22).

39

V tomto ohledu vnitrostátnímu soudu přísluší, aby posoudil, zda vazba mezi těmito spornými prvky a zapsaným názvem je dostatečně přímá a jednoznačná, takže spotřebitel v případě, že se s nimi setká, bude mít v povědomí hlavně tento název (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2018, Scotch Whisky Association, C‑44/17, EU:C:2018:415, body 53 a 54).

40

Bude tedy příslušet předkládajícímu soudu, aby určil, zda existuje dostatečně přímá a jednoznačná pojmová blízkost mezi obrazovými označeními dotčenými ve věci v původním řízení a CHOP „queso manchego“, které v souladu s čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení č. 510/2006 odkazuje na zeměpisnou oblast, která je s ním spojená, a sice region la Mancha.

41

V projednávané věci bude muset předkládající soud ověřit, zda obrazová označení dotčená ve věci v původním řízení, zejména vyobrazení osoby podobající se Donu Quijotovi de la Mancha, hubeného koně a krajiny s větrnými mlýny a ovcemi, mohou vyvolat pojmovou blízkost s CHOP „queso manchego“, takže si spotřebitel v mysli přímo vybaví obraz produktu, na který se vztahuje toto CHOP.

42

V tomto ohledu bude muset předkládající soud posoudit, zda je třeba, jak uvedl generální advokát v bodě 41 svého stanoviska, vzít v úvahu společně všechny obrazové i slovní prvky, které se objevují na produktech dotčených ve věci v původním řízení, aby provedl celkové posouzení s ohledem na všechny prvky mající evokativní potenciál.

43

S ohledem na výše uvedené musí být čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006 vykládán v tom smyslu, že používání obrazových označení, která připomínají zeměpisnou oblast, s níž je spojeno označení původu stanovené v čl. 2 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, může představovat připomenutí tohoto označení původu, a to i v případě, že uvedená obrazová označení používá výrobce, který je usazen v tomto regionu, ale na jehož produkty, které jsou podobné nebo srovnatelné s produkty chráněnými tímto označením původu, se toto označení původu nevztahuje.

44

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda pojem „průměrný, běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel“, z jehož vnímání musí vnitrostátní soud vycházet při určení, zda jde o „připomenutí“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006, musí být chápán tak, že odkazuje na evropské spotřebitele, nebo pouze na spotřebitele členského státu, v němž se vyrábí produkt, který vede k připomenutí chráněného názvu, nebo k němuž se tento název zeměpisně váže a v němž se konzumuje většina jeho produkce.

45

Pokud jde nejprve o výklad čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008, vypracovaného ve znění obdobném znění čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006, Soudní dvůr uvedl, že k prokázání existence „připomenutí“ zapsaného zeměpisného označení přísluší předkládajícímu soudu, aby posoudil, zda se průměrnému, běžně informovanému a přiměřeně pozornému a obezřetnému evropskému spotřebiteli, pokud se setká se sporným názvem, v mysli přímo vybaví obraz produktu, jehož zeměpisné označení je chráněno (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2018, Scotch Whisky Association, C‑44/17, EU:C:2018:415, bod 56).

46

Soudní dvůr rovněž upřesnil, že okolnost, že sporný název ve věci, ve které byl vydán rozsudek citovaný v předcházejícím bodě, odkazuje na místo výroby známé spotřebitelům členského státu, kde byl produkt vyroben, nepředstavuje relevantní faktor v rámci posouzení pojmu „připomenutí“ ve smyslu čl. 16 písm. b) nařízení č. 110/2008 vzhledem k tomu, že toto ustanovení chrání zapsaná zeměpisná označení před jakýmkoli připomenutím na celém území Unie, a vzhledem k nezbytnosti zde zaručit účinnou a jednotnou ochranu uvedených označení se ochrana vztahuje na všechny spotřebitele na tomto území (obdobně viz rozsudky ze dne 21. ledna 2016, Viiniverla, C‑75/15, EU:C:2016:35, body 27 a 28, jakož i ze dne 7. června 2018, Scotch Whisky Association, C‑44/17, EU:C:2018:415, bod 59).

47

Z výše uvedeného vyplývá, že pojem průměrný, běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný evropský spotřebitel musí být vykládán tak, aby byla zaručena účinná a jednotná ochrana zapsaných názvů proti jakémukoli připomenutí na celém území Unie.

48

Jak generální advokát zdůraznil v bodě 51 svého stanoviska, ačkoli účinná a jednotná ochrana zapsaných názvů vyžaduje, aby nebyly zohledněny okolnosti způsobilé vyloučit existenci připomenutí pouze pro spotřebitele členského státu, tento požadavek nevyžaduje, aby připomenutí posuzované s ohledem na spotřebitele pouze jednoho členského státu bylo nedostatečné k uplatnění ochrany stanovené v čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006.

49

Bude tedy příslušet předkládajícímu soudu, aby posoudil, zda jak obrazové, tak slovní prvky vztahující se k produktu dotčenému v projednávané věci vyráběnému ve Španělsku, v němž se konzumuje většina jeho produkce, připomínají v mysli spotřebitelů tohoto členského státu obraz zapsaného názvu, který pokud tomu tak je, bude muset být chráněn před připomenutím, k němuž dochází na celém území Unie.

50

Z toho vyplývá, že na třetí otázku je třeba odpovědět tak, že pojem „průměrný, běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný spotřebitel“, z jehož vnímání musí vnitrostátní soud vycházet při určení, zda jde o „připomenutí“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 písm. b) nařízení č. 510/2006, musí být chápán tak, že odkazuje na evropské spotřebitele, včetně spotřebitelů členského státu, v němž se vyrábí produkt, který vede k připomenutí chráněného názvu, nebo k němuž se tento název zeměpisně váže a v němž se konzumuje většina jeho produkce.

51

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto: