Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62019CA0651

    Věc C-651/19: Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 9. září 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État – Belgie) – JP v. Commissaire général aux réfugiés et aux apatrides (Generální komisař pro uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti) („Řízení o předběžné otázce – Azylová politika – Společná řízení pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany – Směrnice 2013/32/EU – Článek 46 – Listina základních práv Evropské unie – Článek 47 – Právo na účinný opravný prostředek – Žaloba proti rozhodnutí odmítajícímu následnou žádost o mezinárodní ochranu jakožto nepřípustnou – Lhůta pro podání žaloby – Způsoby oznamování“)

    Úř. věst. C 378, 9.11.2020, p. 15–15 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    9.11.2020   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 378/15


    Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 9. září 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Conseil d'État – Belgie) – JP v. Commissaire général aux réfugiés et aux apatrides (Generální komisař pro uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti)

    (Věc C-651/19) (1)

    („Řízení o předběžné otázce - Azylová politika - Společná řízení pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany - Směrnice 2013/32/EU - Článek 46 - Listina základních práv Evropské unie - Článek 47 - Právo na účinný opravný prostředek - Žaloba proti rozhodnutí odmítajícímu následnou žádost o mezinárodní ochranu jakožto nepřípustnou - Lhůta pro podání žaloby - Způsoby oznamování“)

    (2020/C 378/18)

    Jednací jazyk: francouzština

    Předkládající soud

    Conseil d'État

    Účastníci původního řízení

    Navrhovatel: JP

    Odpůrce: Commissaire général aux réfugiés et aux apatrides

    Výrok

    Článek 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, ve světle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která pro podání opravného prostředku proti rozhodnutí o nepřípustnosti následné žádosti o mezinárodní ochranu stanoví prekluzivní desetidenní lhůtu, zahrnující státní svátky a dny pracovního volna, od doručení takového rozhodnutí, a to i tehdy, když v případě, že si dotčený žadatel nezvolil adresu pro účely doručování v tomto členském státě, k takovému doručení došlo v sídle vnitrostátního orgánu příslušného k posuzování těchto žádostí, potud, pokud jsou zaprvé tito žadatelé informováni o tom, že v případě, že si nezvolí adresu pro účely doručování rozhodnutí týkajícího se jejich žádosti, se bude mít za to, že si adresu pro účely doručování zvolili v místě sídla tohoto vnitrostátního orgánu, zadruhé podmínky pro přístup uvedených žadatelů do tohoto sídla nadměrně neztěžují převzetí rozhodnutí, která se jich týkají, těmito žadateli, zatřetí účinný přístup k procesním zárukám, které unijní právo přiznává žadatelům o mezinárodní ochranu, je jim zajištěn v takové lhůtě a začtvrté je dodržena zásada rovnocennosti. Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda vnitrostátní právní úprava, o kterou jde v původním řízení, tyto požadavky splňuje.


    (1)  Úř. věst. C 372, 4.11.2019.


    Top