1

Dne 31. května 2013 podala žalobkyně, společnost Bodegas Altún, SL u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)]. Dne 1. října 2013 podala vedlejší účastnice, společnost Codorníu, SA, proti zápisu přihlášené ochranné známky námitku na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 46 nařízení 2017/1001). Dne 28. listopadu 2014 dospělo námitkové oddělení k závěru, že existuje nebezpečí záměny mezi přihlášenou ochrannou známkou a starší ochrannou známkou. Dne 22. ledna 2015 podala žalobkyně proti rozhodnutí námitkového oddělení u EUIPO odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009 (nyní články 66 až 71 nařízení 2017/1001). Rozhodnutím ze dne 9. prosince 2015 druhý odvolací senát EUIPO rozhodnutí námitkového oddělení zrušil.

2

Vedlejší účastnice podala proti rozhodnutí druhého odvolacího senátu EUIPO ze dne 9. prosince 2015 k Tribunálu žalobu na neplatnost. Tribunál v rozsudku ze dne 18. září 2017, Codorníu v. EUIPO – Bodegas Altún (ANA DE ALTUN) (T‑86/16, nezveřejněný, EU:T:2017:627), žalobě vyhověl, zrušil rozhodnutí odvolacího senátu a EUIPO a žalobkyni uložil, že každý z nich ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených vedlejší účastnicí.

3

V návaznosti na rozsudek ze dne 18. září 2017, ANA DE ALTUN (T‑86/16, nezveřejněný, EU:T:2017:627), byla námitka postoupena prvnímu odvolacímu senátu EUIPO, který měl v rozhodnutí ze dne 14. března 2018 za to, že z důvodu hospodárnosti řízení je třeba zkoumat námitku z hlediska čl. 8 odst. 5 nařízení 2017/1001, a odvolání podané žalobkyní zamítl.

4

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 31. května 2018 podala žalobkyně žalobu znějící na zrušení rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 14. března 2018.

5

Tribunál v rozsudku ze dne 27. června 2019, Bodegas Altún v. EUIPO – Codorníu (ANA DE ALTUN) (T‑334/18, nezveřejněný, EU:T:2019:451), zrušil rozhodnutí prvního odvolacího senátu EUIPO ze dne 14. března 2018 a EUIPO a vedlejší účastnici uložil, že každý z nich ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

6

Žalobkyně uvádí, že se pokusila získat smírnou cestou od vedlejší účastnice náhradu nákladů řízení souvisejících s věcí, v níž byl vydán rozsudek ze dne 27. června 2019, ANA DE ALTUN (T‑334/18, nezveřejněný, EU:T:2019:451), avšak dohody nebylo možné dosáhnout.

7

Návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 20. prosince 2019 podala žalobkyně na základě čl. 170 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu návrh na určení výše nákladů řízení, ve kterém navrhuje, aby Tribunál prohlásil návrh za přípustný a stanovil výši přiznatelných nákladů řízení, jež mají nahradit účastníci řízení, kteří neměli úspěch ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 27. června 2019, ANA DE ALTUN (T‑334/18, nezveřejněný, EU:T:2019:451).

8

EUIPO předložil své vyjádření k návrhu žalobkyně na určení výše nákladů řízení dne 18. února 2020. Popírá, že jej žalobkyně kontaktovala za účelem náhrady nákladů řízení, a co se týče věci samé, navrhuje, aby Tribunál celkovou výši přiznatelných nákladů řízení, které by měl nahradit rovným dílem s vedlejší účastnicí, stanovil na 6000 eur.

9

Vedlejší účastnice předložila své vyjádření dne 20. února 2020. Z důvodu neexistence sporu o přiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu článku 170 jednacího řádu zpochybňuje přípustnost návrhu žalobkyně na určení výše nákladů řízení. Tvrdí, že spor mezi účastníky řízení každopádně stále probíhá a že částečné určení výše nákladů řízení není namístě. Navrhuje, aby Tribunál zamítl návrh na určení výše nákladů řízení a uložil žalobkyni náhradu nákladů vynaložených v tomto řízení. Podpůrně navrhuje, aby Tribunál vyčíslil rovněž náklady řízení, které vynaložila ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 18. září 2017, ANA DE ALTUN (T‑86/16, nezveřejněný, EU:T:2017:627).

10

K vyjádřením EUIPO a vedlejší účastnice předložila žalobkyně dne 6. března 2020 vyjádření, o kterém Tribunál rozhodl, že nebude založeno do spisu.

11

Článek 170 jednacího řádu stanoví, že v případě sporu o přiznání náhrady nákladů řízení rozhodne Tribunál na návrh dotčeného účastníka řízení usnesením, proti kterému nelze podat opravný prostředek, poté, co poskytl účastníkovi řízení, jehož se návrh týká, příležitost k vyjádření.

12

Z tohoto ustanovení vyplývá nutnost zkoumat v projednávané věci existenci sporu o přiznání náhrady nákladů řízení před podáním návrhu na určení výše nákladů řízení [usnesení ze dne 24. ledna 2017, Natorski a Pokrywa v. EUIPO – PIS Opakowania (Dveřní součást), T‑251/14 DEP, nezveřejněné, EU:T:2017:39, bod 13].

13

Zaprvé, jak zdůrazňuje EUIPO, ze spisu nevyplývá, že jej žalobkyně kontaktovala za účelem náhrady nákladů řízení, a že tedy EUIPO přiznání náhrady nákladů řízení rozporoval.

14

Postačí tedy konstatovat, že vzhledem k neexistenci sporu mezi žalobkyní a EUIPO ohledně výše přiznatelné náhrady nákladů řízení nebo jejich uhrazení je návrh žalobkyně ve vztahu k EUIPO nepřípustný.

15

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že se pokoušela získat náhradu dotčených nákladů řízení od zástupce vedlejší účastnice smírnou cestou, avšak bez úspěchu.

16

Vedlejší účastnice zpochybňuje přípustnost návrhu na určení výše přiznatelné náhrady nákladů řízení, jelikož žalobkyně po ní zaplacení uvedených nákladů nepožadovala.

17

Tribunál konstatuje, že vedle toho, že návrh na určení výše nákladů řízení neobsahuje vyčíslení požadované částky ani žádný údaj o dotčených nákladech a pouze v tomto ohledu odkazuje na přílohu, neodkazuje ani na žádnou žádost o úhradu nákladů, která by byla zaslána vedlejší účastnici.

18

Je pravda, že ze skutečností uvedených ve spise vyplývá, že žalobkyně a vedlejší účastnice usilovaly o smírné a úplné vyřešení sporu týkajícího se dotčených ochranných známek, včetně nákladů řízení.

19

Jak však bylo připomenuto v bodě 12 výše, je třeba ověřit, zda ke dni podání návrhu existoval spor o přiznání náhrady nákladů řízení, a zejména o jejich výši nebo jejich uhrazení (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 9. listopadu 2017, Nestlé Unternehmungen Deutschland v. Lotte, C‑586/15 P-DEP, nezveřejněné, EU:C:2017:855, body 9 a 10 a citovaná judikatura).

20

I když žádné ustanovení jednacího řádu neukládá účastníku řízení povinnost, aby své nároky doložil ve fázi navázání kontaktu, jež předchází podání návrhu na určení výše nákladů řízení (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 20. června 2013, Marcuccio v. Komise, T‑16/09 P-DEP, nezveřejněné, EU:T:2013:330, bod 7), musí však být účastníku řízení, který má nahradit náklady řízení, umožněno, aby se před podáním návrhu na určení výše nákladů řízení vyjádřil k nákladům řízení požadovaným žalující stranou.

21

Ačkoli v projednávané věci žalobkyně a vedlejší účastnice usilovaly o dohodu o smírném a úplném vyřešení sporu týkajícího se dotčené ochranné známky, ze skutečností uvedených ve spise nevyplývá, že by otázka nákladů řízení byla vedlejší účastnici předložena odděleně od zbývající části dohody, aby se tak mohla s plnou znalostí věci vyjádřit k této otázce nezávisle na diskusích o meritu sporu.

22

Za těchto podmínek nemůže skutečnost, že mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí nedošlo k uzavření dohody o smírném a úplném vyřešení sporu, sama o sobě postačovat k tomu, aby bylo možné dospět k závěru o existenci sporu o výši přiznatelné náhrady nákladů řízení nebo o jejich uhrazení ve smyslu čl. 170 odst. 1 jednacího řádu.

23

Je tedy třeba mít za to, že projednávaný návrh je nepřípustný rovněž v rozsahu, v němž se týká vedlejší účastnice.

24

Z toho plyne, že vzhledem k neexistenci sporu o přiznání náhrady nákladů řízení před podáním projednávaného návrhu na určení výše nákladů řízení je třeba tento návrh odmítnout jako nepřípustný.

25

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

26

Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice požadovala náhradu nákladů tohoto řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné žalobkyni uložit, že ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené vedlejší účastnicí v tomto řízení.

27

Vzhledem k tomu, že EUIPO nepožadoval náhradu nákladů tohoto řízení, je třeba rozhodnout, že ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý senát)

rozhodl takto: