1)

Musí být bod 1 písm. q) přílohy směrnice 93/13/EHS ( 1 ) vykládán v tom smyslu, že coby kogentní unijní právní norma obecně a způsobem, v důsledku kterého je další posuzování nadbytečné, zakazuje věřiteli nutit dlužníka v postavení spotřebitele ke smluvnímu ustanovení ve formě obecného, respektive individuálně nesjednaného ujednání, jehož předmětem nebo jehož účinkem je obrácení důkazního břemene?

2)

V případě, že na základě bodu 1 písm. q) přílohy směrnice [93/13] bude nutné posuzovat předmět nebo účinek smluvního ujednání, je třeba mít za to, že výkonu práv spotřebitelů brání takové smluvní ujednání,

3)

V případě nutnosti rozhodnout o zneužívající povaze smluvních ujednání uvedených v příloze směrnice [93/13] z hlediska kritérií stanovených v čl. 3 odst. 1 této směrnice, je takové smluvní ujednání, které má vliv na rozhodování spotřebitele o plnění smlouvy, o řešení sporů s věřitelem soudní nebo mimosoudní cestou nebo o vykonání práv, v souladu s požadavkem stanoveným v článku 5 téže směrnice, aby ujednání bylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, když navzdory tomu, že je z gramatického hlediska sice sepsáno jasně, avšak vyvolává právní účinky, jež lze určit jen výkladem vnitrostátních právních předpisů, k nimž v okamžiku uzavření smlouvy neexistovala jednotná soudní rozhodovací praxe a taková praxe se nevyvinula ani v následujících letech?

4)

Musí být bod 1 písm. m) přílohy směrnice [93/13] vykládán v tom smyslu, že smluvní ujednání, které nebylo sjednáno individuálně, může být zneužívající i tehdy, když straně, která uzavírá smlouvu se spotřebitelem, poskytuje právo jednostranně určit, zda je plnění spotřebitele v souladu se smlouvou, a když spotřebitel uzná, že je jím vázán, i dříve, než kterákoli ze smluvních stran poskytne jakékoli plnění?