25.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/21

(i)

v plném rozsahu zrušil usnesení Tribunálu ze dne 14. září 2015 ve věci T-779/14 Slovenská republika v. Evropská komise, kterým Tribunál odmítl žalobu Slovenské republiky na neplatnost podanou na základě článku 263 Smlouvy o fungování Evropské unie proti rozhodnutí Evropské komise, obsaženému v jejím dopise ze dne 24. září 2014, kterým Evropská komise požaduje od Slovenské republiky zpřístupnění finančních prostředků odpovídajících ztrátě tradičních vlastních zdrojů, jako nepřípustnou;

(ii)

sám rozhodl o přípustnosti žaloby Slovenské republiky a vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí o důvodnosti žaloby a

(iii)

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

(i)

v plném rozsahu zrušil usnesení Tribunálu ze dne 14. září 2015 ve věci T-779/14 Slovenská republika v. Evropská komise, kterým Tribunál odmítl žalobu Slovenské republiky na neplatnost podanou na základě článku 263 Smlouvy o fungování Evropské unie proti rozhodnutí Evropské komise, obsaženému v jejím dopise ze dne 24. září 2014, kterým Evropská komise požaduje od Slovenské republiky zpřístupnění finančních prostředků odpovídajících ztrátě tradičních vlastních zdrojů, jako nepřípustnou;

(ii)

vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí o přípustnosti žaloby Slovenské republiky, jakož i k rozhodnutí o důvodnosti žaloby a

(iii)

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

1.

V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku Slovenská republika namítá, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, a to pokud jde o (i) povahu požadovaných finančních prostředků a uplatnitelnost právních aktů týkajících se vlastních zdrojů a související judikatury, (ii) kritérium existence pravomoci orgánu při posouzení napadnutelné povahy žalovaného aktu a (iii) přístup k soudu a naléhavost situace.

2.

Podpůrně, v rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku Slovenská republika namítá, že Tribunál napadené usnesení nedostatečně odůvodnil, a to pokud jde o (i) povahu požadovaných finančních prostředků a uplatnitelnost právních aktů týkajících se vlastních zdrojů a související judikatury a (ii) přístup k soudu a naléhavost situace, což potvrzuje i to, že použil (iii) shodné odůvodnění ve skutkově odlišných případech.