1

Evropská komise se svou žalobou domáhá toho, aby Soudní dvůr rozhodl, že Belgické království tím, že nezajistilo odvádění a čištění městských odpadních vod v 57 malých aglomeracích s populačním ekvivalentem (dále jen „PE“) vyšším než 2000 a nižším než 10000, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z ustanovení článků 3 a 4 směrnice Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (Úř. věst. L 135, s. 40; Zvl. vyd. 15/02, s. 26, dále jen „směrnice“).

2

Třetí a osmý bod odůvodnění směrnice uvádí, že:

„[...] pro ochranu životního prostředí před nepříznivými účinky způsobenými vypouštěním nedostatečně vyčištěných městských odpadních vod je všeobecně zapotřebí sekundární čištění městských odpadních vod;

[...]

[...] je nezbytné sledovat čistírny odpadních vod, recipienty a zneškodňování kalů tak, aby byla zajištěna ochrana životního prostředí před nepříznivými účinky vypouštění odpadních vod.“

3

Článek 1 směrnice stanoví:

„Tato směrnice se týká odvádění, čištění a vypouštění městských odpadních vod a čištění a vypouštění odpadních vod z určitých průmyslových odvětví.

Cílem této směrnice je ochrana životního prostředí před nepříznivými účinky vypouštění výše uvedených odpadních vod.“

4

Článek 2 směrnice zní:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[...]

[...]“

5

Článek 3 směrnice zní takto:

„1.   Členské státy zajistí, aby byly všechny aglomerace vybaveny stokovými soustavami městských odpadních vod, a to nejpozději do:

[...]

[...]

Pokud není vybudování stokové soustavy vhodné buď proto, že by nepřineslo životnímu prostředí žádný užitek, nebo proto, že by si vyžádalo příliš vysoké finanční náklady, použijí se individuální nebo jiné vyhovující systémy, které zajistí stejnou úroveň ochrany životního prostředí.

2.   Stokové soustavy podle odstavce 1 musí vyhovovat požadavkům přílohy I A. […]“

6

Článek 4 směrnice stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby městské odpadní vody odváděné stokovými soustavami byly před vypuštěním podrobeny sekundárnímu čištění nebo jinému rovnocennému čištění, a to nejpozději do:

[...]

[...]

3.   Vypouštění z čistíren městských odpadních vod podle odstavců 1 a 2 musí vyhovovat požadavkům uvedeným v příloze I B. […]

4.   Zatížení vyjádřené v PE se vypočte z maximálního průměrného týdenního zatížení na vstupu do čistírny odpadních vod během roku s vyloučením neobvyklých situací, jako jsou například situace vyvolané silnými dešti.“

7

Podle čl. 15 odst. 1 směrnice:

„Příslušné orgány nebo jiné vhodné subjekty monitorují:

[...]“

8

Příloha I směrnice, nadepsaná „Požadavky na městské odpadní vody“, zní takto:

„A. Stokové soustavy […]

Stokové soustavy berou v úvahu požadavky čištění odpadních vod.

Projektování, výstavba a udržování stokových soustav se provádí v souladu s nejlepšími technickými znalostmi, nepřináší-li to nadměrné náklady, zejména pokud jde o:

B. Vypouštění z čistíren městských odpadních vod do recipientů [...]

[...]

D. Referenční metody monitorování a vyhodnocování výsledků

[...]“

9

Nadpisy částí A a B přílohy I směrnice odkazují na poznámku pod čarou, která zní:

„Vzhledem k tomu, že v praxi není vždy možné vybudovat stokovou soustavu a čistírnu odpadních vod tak, aby bylo možno čistit všechny odpadní vody během situací, jako jsou např. neobvykle silné deště, rozhodnou členské státy o opatřeních omezujících znečištění z dešťových přívalů. Taková opatření by mohla být založena na poměrech zřeďování nebo kapacitách vzhledem k průtoku za suchého počasí, nebo by mohla vymezit určitý přijatelný počet přelití za rok.“

10

Tabulka 1 této přílohy I je nadepsaná „Požadavky na vypouštění z čistíren městských odpadních vod podle článků 4 a 5 této směrnice“. Má následující podobu:

11

Pod nadpisem této tabulky je uvedeno, že se „[p]oužijí [...] buď hodnoty koncentrací, nebo procenta úbytku“.

12

Název třetího sloupce uvedené tabulky 1 odkazuje na poznámku pod čarou, která zní:

„Úbytek ve vztahu k zatížení na vtoku.“

13

Název druhého řádku téže tabulky 1 odkazuje na poznámku pod čarou, která zní:

„Tento ukazatel lze nahradit jiným ukazatelem, a to celkovým obsahem organického uhlíku (TOC) nebo celkovou spotřebou kyslíku (TOD), pokud lze prokázat závislost mezi BSK5 a náhradním ukazatelem.“

14

Z tabulky 1 přílohy I směrnice vyplývá, že „biochemická spotřeba kyslíku (BSK5 při 20 °C) bez nitrifikace“ při vypouštění z čistíren městských odpadních vod podle článků 4 a 5 směrnice musí splňovat podmínku maximální koncentrace kyslíku ve výši 25 mg/l nebo musí vykazovat minimálně 70% úbytek ve vztahu k zatížení na vtoku do těchto čistíren a že „chemická spotřeba kyslíku (CHSKCr)“ při tomto vypouštění nesmí překročit maximální koncentraci kyslíku ve výši 125 mg/l nebo musí vykazovat minimálně 75% úbytek ve vztahu k zatížení na vtoku do uvedených čistíren.

15

Dopisem ze dne 29. května 2007 Komise požádala belgické orgány, aby jí poskytly informace týkající se dodržování jejich povinností odvádět a čistit městské odpadní vody, které jim ukládají články 3 a 4 směrnice. Tyto orgány na daný požadavek odpověděly dne 15. července 2009. Z přezkumu této odpovědi vyplynulo, že ve značném počtu aglomerací s PE vyšším než 2000 a nižším než 10000, tzv. „malých aglomerací“, nebyla ustanovení článků 3 a 4 směrnice splněna. Komise proto zaslala Belgickému království dne 25. listopadu 2009 výzvu dopisem.

16

Komise na základě analýzy odpovědi belgických orgánů na tuto výzvu dopisem, kterou obdržela v dopisech ze dne 29. ledna a 10. března 2010, dospěla k závěru, že v několika aglomeracích se nadále nedodržují ustanovení článků 3 a 4 směrnice. Zaslala proto dne 28. dubna 2011 Belgickému království odůvodněné stanovisko. Po odpovědi belgických orgánů na odůvodněné stanovisko a výměně dokumentů, která následovala, Komise konstatovala, že 57 aglomerací Vlámského i Valonského regionu stále nedodržuje ustanovení směrnice, a proto se rozhodla podat projednávanou žalobu.

17

Komise odkazuje na bod 25 rozsudku Komise v. Španělsko (C‑219/05, EU:C:2007:223) a tvrdí, že čl. 3 odst. 1 směrnice ukládá povinnost odvádět městské odpadní vody, která podle judikatury Soudního dvora představuje povinnost dosáhnout přesně daného výsledku, jež je formulována jasným a jednoznačným způsobem tak, aby ve lhůtě stanovené směrnicí všechny městské odpadní vody z aglomerací byly odváděny stokovými soustavami. Článek 4 odst. 1 směrnice ukládá povinnost čistit městské odpadní vody, podle které musí členské státy zajistit, aby všechny městské odpadní vody, které jsou odváděny stokovými soustavami uvedenými do provozu podle článku 3 směrnice, byly před vypuštěním do recipientů podrobeny sekundárnímu čištění nebo jinému rovnocennému čištění provedenému postupem, jenž dodržuje požadavky tabulky 1 přílohy 1 směrnice.

18

Kromě toho z osmého bodu odůvodnění směrnice podle Komise vyplývá, že členské státy musí zajistit, aby byla na čistírny odpadních vod uplatňována metoda monitorování, která splňuje požadavky uvedené v části D přílohy I směrnice. Podle Komise proto skutečnost, že čistírna odpadních vod existuje a že její provoz byl doložen jediným odběrem vzorků, jehož bodové hodnoty byly v souladu s požadavky uvedenými v tabulce 1 přílohy I směrnice, nestačí k prokázání toho, že čištění městských odpadních vod v této čistírně splňuje požadavky článku 4 směrnice. Je totiž na členských státech, aby v souladu s požadavky části D přílohy I směrnice zajistily, aby byl řádný provoz čistíren odpadních vod kontrolován odběrem nejméně dvanácti vzorků za rok.

19

Komise uvádí, že se směrnice nevztahuje na aglomerace s PE nižším než 2000, takže neodvádění městských odpadních vod odpovídajících zatížení nižšímu než 2000 PE samo o sobě nepředstavuje porušení článku 3 směrnice. Dále bez ohledu na skutečnost, že směrnice vyžaduje 100% úroveň odvádění, Komise v rámci výkonu své diskreční pravomoci k zahájení řízení pro nesplnění povinnosti v projednávaném případě konstatovala, že 98% úroveň odvádění je dostačující, přičemž zároveň vyžadovala, aby zbylá 2 % neodvedených odpadních vod nepředstavovala zatížení vyšší nebo rovnající se 2000 PE. Komise dále odkazuje na bod 25 rozsudku Komise v. Řecko (C‑440/06, EU:C:2007:642) a tvrdí, že jelikož některé aglomerace nemají stokové soustavy, které by v souladu s požadavky článku 3 směrnice umožnily odvádět 98 % městských odpadních vod, které vypouštějí, není a fortiori splněna povinnost podrobit všechna vypouštění sekundárnímu nebo jinému rovnocennému čištění podle čl. 4 odst. 1 směrnice.

20

Na základě těchto úvah Komise konstatuje, že situace jedné aglomerace Vlámského regionu není v souladu s článkem 4 směrnice a že situace 56 aglomerací Valonského regionu není v souladu buď s článkem 4, nebo s články 3 a 4 směrnice.

21

Belgická vláda zpochybňuje argumentaci Komise, podle které je nutné soulad provozu čistírny odpadních vod s článkem 4 směrnice posuzovat ve světle části D přílohy I směrnice. Podle jejího názoru totiž neexistuje žádný právní základ pro uložení povinnosti odběru vzorků po dobu jednoho roku, neboť článek 4 směrnice neodkazuje na část D přílohy I, ale na část B této přílohy, která neukládá povinnost odběru vzorků po dobu nejméně jednoho roku po zahájení provozu čistírny k tomu, aby bylo možné na dotčenou aglomeraci pohlížet tak, že splňuje požadavky článku 4 směrnice.

22

Belgická vláda uvádí, že na část D přílohy I směrnice odkazuje její článek 15. Tento článek však není v žalobě uveden, a proto není předmětem tohoto řízení. Je tedy podle jejího názoru třeba dojít v souladu s článkem 4 a částí B přílohy I směrnice k závěru, že vzhledem k tomu, že byla do provozu uvedena čistírna odpadních vod odvádějící odpadní vody z aglomerace a že první výsledky testů ukazují, že složení vyčištěných odpadních vod splňuje normy uvedené v tabulce 1 přílohy I směrnice, jsou povinnosti vyplývající ze směrnice splněny.

23

Belgická vláda nepopírá, že Komise má diskreční pravomoc rozhodnout, že aglomerace nesplňuje požadavky článku 3 směrnice, pokud odvádí méně než 98 % svých městských odpadních vod, přičemž tvrdí, že takový postoj je velmi přísný, nepřiměřený a v rozporu s cílem směrnice, jelikož v takovém případě je riziko pro životní prostředí zcela okrajové, ne-li žádné, a to tím spíše, že v belgických aglomeracích chápaných jako celek je úroveň odvádění těchto vod vyšší než 98 %.

24

Belgická vláda připouští, že Valonský region nesplnil všechny své povinnosti vyplývající z článků 3 a 4 směrnice ve lhůtě stanovené touto směrnicí, a zároveň tvrdí, že nebylo možné, aby tento region splnil všechny tyto povinnosti, vezmou-li se v úvahu omezení materiálního, technického a rozpočtového rázu, kterým musí čelit.

25

Komise s ohledem na informace a výsledky obsažené v přílohách k žalobní odpovědi předložené belgickou vládou omezila předmět své žaloby na výtky související namísto s původními 57 aglomeracemi na výtky ohledně 48 aglomerací.

26

U patnácti aglomerací Aywaille, Baelen, Blegny, Chastre, Grez‑Doiceau, Jodoigne, Lasne, Obourg, Oreye, Orp, Raeren, Sart‑Dames‑Avelines, Soiron, Sombreffe a Yvoir‑Anhée tak Komise s ohledem na informace uvedené v předchozím bodě konstatuje, že úroveň odvádění městských odpadních vod nedosahuje 98 %. Z toho vyplývá porušení povinnosti odvádět uvedené vody, jak je stanovena v článku 3 směrnice, což rovněž vede k porušení povinnosti tyto vody čistit podle článku 4 směrnice.

27

Co se týče 31 aglomerací Bassenge, Chaumont‑Gistoux, Chièvre, Crisnée, Dalhem, Dinant, Écaussinnes, Estinnes, Feluy‑Arquennes, Fexhe‑Slins, Fosses‑la‑Ville, Godarville, Hannut, Havré, Jurbise, Rœulx, Leuze, Lillois‑Witterzée, Profondeville, Rotheux‑Neuville, Saint‑Georges‑sur‑Meuse, Saint‑Hubert, Sirault, Sprimont, Villers‑la‑Ville, Villers‑le-Bouillet, Virginal‑Hennuyères, Walcourt, Welkenraedt, Wépion a Wiers, je konstatováno nedodržení povinnosti odvádět městské odpadní vody z jejich strany, jak ji stanoví článek 4 směrnice, jelikož tyto aglomerace nemají čistírny odpadních vod.

28

Co se týče dvou aglomerací Gaurain Ramecroix a Hélécine, i když mají čistírny odpadních vod, nesplňují požadavky článku 4 směrnice, jelikož během prvního roku provozu těchto zařízení nebyl proveden odběr dvanácti vzorků, jak stanoví uvedený článek.

29

Těchto 48 aglomerací se nachází ve Valonském regionu.

30

Komise dodává, že podle ustálené judikatury se členský stát nemůže dovolávat praktických nebo administrativních obtíží, aby odůvodnil nedodržení povinností a lhůt stanovených směrnicí. Kromě toho uvádí, zaprvé že zákonodárce Evropské unie, jenž si byl vědom rozsahu prací na infrastruktuře, které bude nutné vykonat k provedení směrnice, poskytl členským státům dostatečně dlouhou lhůtu, a to 14 let, jejíž konec byl stanoven na 31. prosince 2005, aby tyto mohly splnit své povinnosti, pokud jde o takové aglomerace, o jaké se jedná v tomto sporu, a zadruhé že v projednávané věci podala žalobu 8 let po uplynutí této lhůty.

31

Je třeba předeslat, že čl. 3 odst. 1 směrnice ukládá povinnost dosáhnout přesně daného výsledku, jež je formulována jasným a jednoznačným způsobem tak, aby nejpozději do 31. prosince 2005 všechny městské odpadní vody z aglomerací s PE v rozmezí 2000 až 15000 byly odváděny stokovými soustavami (per analogiam viz rozsudky Komise v. Španělsko, EU:C:2007:223, bod 25, a Komise v. Řecko, EU:C:2007:642, bod 25).

32

Komise má jako jediná pravomoc rozhodnout o tom, zda je účelné zahájit řízení o nesplnění povinnosti a na základě jakého konání či opomenutí přičitatelného dotyčnému členskému státu má být toto řízení zahájeno (v tomto smyslu viz rozsudky Komise v. Německo, C‑431/92, EU:C:1995:260, bod 22; Komise v. Německo, C‑476/98, EU:C:2002:631, bod 38, a Komise v. Řecko, C‑394/02, EU:C:2005:336, bod 28).

33

Komise se tak v projednávaném případě rozhodla zahájit řízení o nesplnění povinnosti v souladu se svou obecnou praxí v oblasti odvádění městských odpadních vod v aglomeracích, podle které – bez ohledu na skutečnost, že směrnice vyžaduje 100% úroveň odvádění těchto vod – zahajuje takové řízení pouze u aglomerací, jejichž úroveň odvádění je nižší než 98 %, nebo pokud zbylá 2 % neodvedených odpadních vod představují zatížení vyšší nebo rovnající se 2000 PE.

34

Komise na základě těchto úvah a s ohledem na informace poskytnuté belgickou vládou částečně upustila od původního petitu své žaloby, jenž se týkal některých aglomerací, a v konečném důsledku se domáhá rozhodnutí, že patnáct aglomerací uvedených v bodě 26 tohoto rozsudku nesplňuje povinnost odvádět městské odpadní vody stanovenou v článku 3 směrnice.

35

Je nesporné, že těchto patnáct aglomerací je uvedeno v tabulce v příloze 1 žalobní odpovědi belgické vlády předložené Soudnímu dvoru dne 15. října 2013. V této tabulce je uvedeno, že k tomuto datu uvedené aglomerace nesplňovaly požadavky článku 3 směrnice, jak je vymezuje v tomto případě Komise.

36

Belgická vláda se nedovolává situací, které jsou uvedeny v čl. 3 odst. 1 posledním pododstavci směrnice, jež umožňují členským státům odchýlit se od povinností týkajících se vybudování stokové soustavy, které vyplývají z článku 3 směrnice.

37

Tato vláda nicméně konstatuje, že rozhodnutí Komise, jak vyplývá z bodu 33 tohoto rozsudku, je v tomto případě příliš přísné a nepřiměřené, jelikož belgické aglomerace posuzované jako celek zajišťují úroveň odvádění městských odpadních vod vyšší než 98 %. Riziko pro zdraví a životní prostředí je tak podle uvedené vlády velmi omezené.

38

V této souvislosti je třeba uvést, že systém směrnice je postaven na pojmu „aglomerace“ definovaném v jejím článku 2. Povinnosti členských států podle článků 3 a 4 směrnice, o které se jedná v projednávané věci, se tak konkrétně vztahují na aglomerace a liší se v závislosti na jejich velikosti. Nesoulad s požadavky směrnice musí být proto posuzován ve vztahu ke každé aglomeraci zvlášť.

39

V každém případě podle ustálené judikatury platí, že se existence nesplnění povinnosti posuzuje vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku (viz rozsudky Komise v. Itálie, C‑525/03, EU:C:2005:648, bod 14 a citovaná judikatura, jakož i Komise v. Irsko, C‑279/11, EU:C:2012:834, bod 18 a citovaná judikatura).

40

V odpovědi na otázky položené Soudním dvorem na jednání přitom belgická vláda uznala, že ke dni uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, tedy ke dni 28. června 2011, patnáct aglomerací, kterých se týkají výtky Komise a které jsou uvedeny v bodě 26 tohoto rozsudku, nesplňuje požadavky na odvádění městských odpadních vod stanovené v článku 3 směrnice.

41

Nebyla tedy podle judikatury Soudního dvora splněna rovněž povinnost podrobit veškerá vypouštění sekundárnímu nebo jinému rovnocennému čištění stanovená v čl. 4 odst. 1 směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek Komise v Řecko, EU:C:2007:642, bod 25 a citovaná judikatura).

42

Je proto nutné konstatovat, že Belgické království tím, že nezajistilo odvádění a čištění městských odpadních vod v aglomeracích Aywaille, Baelen, Blegny, Chastre, Grez‑Doiceau, Jodoigne, Lasne, Obourg, Oreye, Orp, Raeren, Sart‑Dames‑Avelines, Soiron, Sombreffe a Yvoir‑Anhée, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z ustanovení článků 3 a 4 směrnice.

43

Komise s ohledem na informace poskytnuté belgickou vládou částečně upustila od původního petitu své žaloby, jenž se týkal některých aglomerací, a domáhá se rozhodnutí, že 31 aglomerací uvedených v bodě 27 tohoto rozsudku nesplňuje požadavky na odvádění městských odpadních vod stanovené v článku 4 směrnice.

44

Je nesporné, že se těchto 31 aglomerací nachází ve výše zmíněné tabulce v příloze 1 žalobní odpovědi belgické vlády, ve které je uvedeno, že k 15. říjnu 2013 uvedené aglomerace nesplňovaly požadavky článku 4 směrnice.

45

V každém případě belgická vláda nezpochybňuje, že po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku nemělo těchto 31 aglomerací funkční čistírnu městských odpadních vod, a že proto nesplňovaly požadavky článku 4 směrnice.

46

Pokud jde o dvě aglomerace uvedené v bodě 28 tohoto rozsudku, je třeba konstatovat, že ke dni podání žaloby Komise měly tyto aglomerace čistírny odpadních vod, avšak v rozporu s tím, co stanoví část D přílohy I směrnice, nebylo v prvním roce jejich provozu odebráno dvanáct vzorků.

47

Vzhledem k tomu, že se Komise domnívala, že tyto aglomerace nadále nesplňují požadavky článku 4 směrnice, ponechala je ve své žalobě. Na jednání však Komise uvedla, že v souvislosti s těmito dvěma aglomeracemi nemá v úmyslu měnit datum, ke kterému musí být posouzena existence nesplnění povinnosti.

48

Belgická vláda přitom nepopřela, že ke dni uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku tyto dvě dotčené aglomerace neměly čistírny odpadních vod, a tudíž nesplňovaly požadavky článku 4 směrnice.

49

Je proto třeba konstatovat, že Belgické království tím, že nezajistilo čištění městských odpadních vod v aglomeracích Bassenge, Chaumont‑Gistoux, Chièvre, Crisnée, Dalhem, Dinant, Écaussinnes, Estinnes, Feluy‑Arquennes, Fexhe‑Slins, Fosses‑la‑Ville, Godarville, Hannut, Havré, Jurbise, Rœulx, Leuze, Lillois‑Witterzée, Profondeville, Rotheux‑Neuville, Saint‑Georges‑sur‑Meuse, Saint‑Hubert, Sirault, Sprimont, Villers‑la‑Ville, Villers‑le-Bouillet, Virginal‑Hennuyères, Walcourt, Welkenraedt, Wépion, Wiers, de Gaurain‑Ramecroix a Hélécine, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z ustanovení článku 4 směrnice.

50

Belgická vláda poukazuje, pokud jde o zpoždění v provádění prací nezbytných pro odvádění a sekundární čištění městských odpadních vod, jakož i následné nesplnění svých povinností vyplývajících z článků 3 a 4 směrnice, na omezení materiálního, technického a rozpočtového rázu, která tíží Valonský region.

51

Je nutné uvést, že unijní zákonodárce, jenž si byl vědom rozsahu prací na infrastruktuře, které budou nutné k provedení směrnice, a nákladů na její úplné vybudování, poskytl členským státům několikaletou lhůtu, aby mohly splnit své povinnosti, která v projednávaném případě uplynula dne 31. prosince 2005. V každém případě podle ustálené judikatury platí, že se členský stát nemůže dovolávat obtíží na vnitrostátní úrovni coby důvodu, proč nesplnil povinnosti vyplývající z unijního práva (v tomto smyslu viz rozsudky Komise v. Řecko, C‑407/09, EU:C:2011:196, bod 36 a citovaná judikatura, jakož i Komise v. Irsko, EU:C:2012:834, bod 71).

52

S ohledem na výše uvedené je třeba rozhodnout, že Belgické království tím, že nezajistilo odvádění a čištění městských odpadních vod v aglomeracích Aywaille, Baelen, Blegny, Chastre, Grez‑Doiceau, Jodoigne, Lasne, Obourg, Oreye, Orp, Raeren, Sart‑Dames‑Avelines, Soiron, Sombreffe a Yvoir‑Anhée a dále čištění městských odpadních vod v aglomeracích Bassenge, Chaumont‑Gistoux, Chiévre, Crisnée, Dalhem, Dinant, Écaussinnes, Estinnes, Feluy‑Arquennes, Fexhe‑Slins, Fosses‑la‑Ville, Godarville, Hannut, Havré, Jurbise, Rœulx, Leuze, Lillois‑Witterzée, Profondeville, Rotheux‑Neuville, Saint‑Georges‑sur‑Meuse, Saint‑Hubert, Sirault, Sprimont, Villers‑la‑Ville, Villers‑le-Bouillet, Virginal‑Hennuyères, Walcourt, Welkenraedt, Wépion, Wiers, de Gaurain‑Ramecroix a Hélécine, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z ustanovení článků 3 a 4 směrnice.

53

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala po Belgickém království náhradu nákladů řízení a bylo zjištěno nesplnění povinnosti, je důvodné Belgickému království uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: