—

za M. Zemana jím samotným,

—

za Krajské riaditeľstvo Policajného zboru v Žiline M. Gajdošovou, jako zmocněnkyní,

—

za slovenskou vládu B. Ricziovou, jako zmocněnkyní,

—

za Evropskou komisi A. Tokárem a G. Wilmsem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 1 odst. 4 a článku 3 směrnice Rady 91/477/EHS ze dne 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní (Úř. věst. L 256, s. 51), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/51/ES ze dne 21. května 2008 (Úř. věst. L 179, s. 5, dále jen „směrnice 91/477“), jakož i čl. 45 odst. 1 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi M. Zemanem a Krajským riaditeľstvem Policajného zboru v Žiline ohledně zamítnutí žádosti M. Zemana o vydání evropského zbrojního pasu tímto ředitelstvím.

3

Úmluva Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, přijatá rezolucí Valného shromáždění 55/25 ze dne 15. listopadu 2000, je hlavním nástrojem v boji proti nadnárodnímu organizovanému zločinu. Byla otevřena k podpisu členských států od 12. do 15. prosince 2000 v Palermu (Itálie) a vstoupila v platnost dne 29. září 2003. Byla schválena rozhodnutím Rady 2004/579/ES ze dne 29. dubna 2004 o uzavření Úmluvy Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu jménem Evropského společenství (Úř. věst. L 261, s. 69).

4

Uvedenou úmluvu doplňují tři protokoly, mezi nimi i Protokol proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, přijatý rezolucí Valného shromáždění 55/255 ze dne 8. června 2001 (dále jen „protokol“).

5

Článek 2 protokolu, nadepsaný „Cíl“, stanoví:

„Cílem tohoto protokolu je podpořit, usnadnit a posílit spolupráci mezi smluvními státy při prevenci, potírání a vymýcení nedovolené výroby střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi.“

6

Článek 10 protokolu, nadepsaný „Všeobecné požadavky na vývozní, dovozní a tranzitní licence nebo systémy udělování povolení“:

„1.   Každý smluvní stát zavede nebo bude udržovat účinný systém udělování vývozních a dovozních licencí nebo povolení, jakož i opatření k mezinárodnímu tranzitu, přepravě střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva.

2.   Před vydáním vývozních licencí nebo povolení k vývozu střelných zbraní, jejich součástí a dílů a střeliva každý ze smluvních států ověří, že:

3.   Vývozní a dovozní licence nebo povolení k vývozu a dovozu a související doklady obsahují informace zahrnující přinejmenším místo a den vydání, konec platnosti, zemi vývozu, zemi dovozu, konečného příjemce, označení střelných zbraní, jejich součástí a dílů a střeliva a jejich množství, jakož i, v případě tranzitu, tranzitní země. Informace uvedené v dovozní licenci musí být tranzitním státům poskytnuty předem.

4.   Smluvní stát dovozu informuje smluvní stát vývozu na jeho žádost o přijetí zásilek střelných zbraní, jejich součástí a dílů a střeliva.

5.   Každý smluvní stát přijme v rámci svých možností opatření nezbytná k tomu, aby postupy vydávání licencí nebo povolení byly bezpečné a aby bylo možné ověřit nebo potvrdit pravost licencí nebo povolení.

6.   Smluvní státy mohou přijmout zjednodušené postupy pro dočasný dovoz a vývoz a pro tranzit střelných zbraní, jejich součástí a dílů a střeliva za legálním ověřitelným účelem, jakým je lov, sportovní střelba, znalecký posudek, výstava nebo oprava.“

7

Kontrola nabývání a držení zbraní v Evropské unii se řídí především směrnicí 91/477.

8

První až sedmý bod odůvodnění uvedené směrnice stanoví:

„[…] článek 8a Smlouvy stanoví, že vnitřní trh musí být vytvořen nejpozději do 31. prosince 1992; […] vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními Smlouvy;

[…] na svém zasedání ve Fontainebleau ve dnech 25. a 26. června 1984 si Evropská rada výslovně stanovila za cíl zrušení všech policejních a celních formalit na vnitřních hranicích Společenství;

[…] úplné zrušení kontrol a formalit na vnitřních hranicích Společenství předpokládá splnění určitých základních podmínek; […] Komise ve své ‚Bílé knize – Dotvoření vnitřního trhu‘ uvedla, že zrušení kontrol bezpečnosti přepravovaných předmětů a osob mimo jiné předpokládá sblížení právních předpisů o zbraních;

[…] zrušení kontrol držení zbraní na vnitřních hranicích Společenství vyžaduje přijetí účinné úpravy, která umožní uvnitř členských států kontrolu nabývání a držení střelných zbraní a kontrolu jejich přepravy do jiného členského státu; […] tudíž systematické kontroly na vnitřních hranicích Společenství musí být zrušeny;

[…] tato úprava, pokud bude zahrnuta do částečně harmonizovaných právních předpisů, povede mezi členskými státy ke vzniku větší vzájemné důvěry v oblasti ochrany bezpečnosti osob; […] je za tím účelem vhodné určit kategorie střelných zbraní, jejichž nabývání a držení fyzickými osobami bude zakázáno nebo bude podléhat povolení či ohlášení;

[…] přechod z jednoho členského státu do druhého se zbraní by v zásadě měl být zakázán, pokud není dodržen postup, který členským státům umožňuje zjistit, že na jejich území je dovezena střelná zbraň;

[…] pro oblast lovu a sportovní střelby však musí být přijata pružnější pravidla, aby nebyl narušen více, než je nezbytné, volný pohyb osob“.

9

Článek 1 odst. 4 téže směrnice stanoví:

„‚Evropský zbrojní pas‘ je doklad, který vydávají orgány členských států na žádost osoby, která se v souladu se zákonem stane držitelem a uživatelem střelné zbraně. Doba jeho platnosti činí nejvýše pět let a může být prodloužena a evropský zbrojní pas obsahuje informace stanovené v příloze II. Evropský zbrojní pas je nepřenosný doklad, v němž je uvedena střelná zbraň nebo střelné zbraně, které drží a užívá držitel zbrojního pasu. Uživatel střelné zbraně musí mít evropský zbrojní pas stále ve svém držení a v tomto pasu se vyznačují změny držení nebo charakteristiky střelné zbraně, jakož i ztráta nebo krádež střelné zbraně.“

10

Článek 2 odst. 1 směrnice 91/477 uvádí:

„Touto směrnicí není dotčeno použití vnitrostátních předpisů týkajících se nošení zbraní nebo úpravy lovu nebo sportovní střelby.“

11

Článek 3 uvedené směrnice stanoví:

„Členské státy mohou ve svých právních předpisech přijmout přísnější pravidla, než stanoví tato směrnice, s výhradou práv udělených osobám s bydlištěm ve členských státech podle čl. 12 odst. 2.“

12

Článek 11 odst. 1 a 2 směrnice 91/477 uvádí:

„1.   Aniž je dotčen článek 12, mohou být střelné zbraně přepravovány z jednoho členského státu do druhého pouze postupem stanoveným v níže uvedených odstavcích. Tato ustanovení se rovněž vztahují na přepravu střelné zbraně při zásilkovém prodeji.

2.   Pokud jde o přepravu střelných zbraní do jiného členského státu, sdělí zúčastněná osoba před zahájením přepravy členskému státu, ve kterém se tyto zbraně nachází:

Údaje uvedené v posledních dvou odrážkách se nemusí sdělovat v případě přepravy mezi podnikateli v oboru zbraní.

Členský stát přezkoumá podmínky, za nichž dojde k přepravě, zejména s ohledem na bezpečnost.

Jestliže členský stát tuto přepravu povolí, vydá průkaz, který bude obsahovat všechny údaje uvedené v prvním pododstavci. Tento průkaz musí doprovázet střelné zbraně až do místa jejich určení; musí být předložen, kdykoli o to orgány členských států požádají.“

13

Článek 12 odst. 1 a 2 téže směrnice stanoví:

„1.   Nedodrží-li se postup podle článku 11, povoluje se držení střelné zbraně během cesty přes dva nebo více členských států, pouze pokud zúčastněná osoba získá povolení těchto členských států.

Členské státy smějí udělit takové povolení pro jednu nebo více cest na dobu nejvýše jednoho roku s možností obnovení. Tato povolení budou zapsána do evropského zbrojního pasu, který cestující musí předložit, kdykoli o to orgány členských států požádají.

2.   Odchylně od odstavce l mohou lovci v případě střelných zbraní kategorií C a D a sportovní střelci v případě střelných zbraní kategorií B, C a D držet bez předchozího povolení jednu nebo více těchto střelných zbraní během cesty přes dva nebo více členských států s cílem vykonávat svou činnost, pokud jsou držiteli evropského zbrojního pasu, ve kterém je uvedena tato konkrétní zbraň či zbraně, a pokud mohou uvést důvody své cesty, zejména předložením pozvání nebo jiného důkazu jejich lovecké nebo sportovní činnosti v cílovém členském státě.

Členské státy nesmějí uznávání evropského zbrojního pasu podmiňovat uhrazením jakéhokoli poplatku nebo platby.

Tato výjimka se však nevztahuje na cesty do členského státu, který na základě čl. 8 odst. 3 zakázal nabývání a držení dotyčné zbraně nebo který je podmiňuje udělením povolení; v tomto případě o tom musí být učiněna výslovná zmínka v evropském zbrojním pasu.

V souvislosti se zprávou uvedenou v článku 17 Komise rovněž přezkoumá po konzultaci členských států výsledky uplatňování druhého pododstavce, zejména pokud jde o jeho dopady na veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost.“

14

Bod 14 odůvodnění směrnice 2008/51 uvádí:

„Evropský zbrojní pas funguje vcelku uspokojivým způsobem a měl by být považován za hlavní dokument, který potřebují lovci a sportovní střelci při držení střelné zbraně během cestování do jiného členského státu. Členské státy by neměly uznávání evropského zbrojního pasu podmiňovat uhrazením jakéhokoli poplatku nebo platby.“

15

Dne 25. února 1993 přijala Komise doporučení 93/216/EHS o evropském zbrojním pasu (Úř. věst. L 93, s. 39), jehož druhý bod odůvodnění uvádí, že „evropský zbrojní pas byl zaveden za účelem usnadnění volného pohybu lovců a sportovních střelců ve Společenství; dosažení tohoto cíle je vhodné hmatatelným způsobem potvrdit přijetím jednotného pasu nesoucího společný znak“.

16

Vzor evropského zbrojního pasu je uveden v příloze uvedeného doporučení.

17

Rada Evropské unie přijala rozhodnutí 2001/748/ES ze dne 16. října 2001 o podpisu jménem Evropského společenství Protokolu o nedovolené výrobě a distribuci střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva, připojenému k Úmluvě Organizace spojených národů o boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu (Úř. věst. L 280, s. 5). Komise protokol podepsala jménem Společenství dne 16. ledna 2002.

18

Unijní zákonodárce měl následně za to, že přistoupení Společenství k protokolu vyžaduje změny některých ustanovení směrnice 91/477/EHS a že je třeba zajistit jednotné, účinné a rychlé uplatňování mezinárodních závazků, které mají na uvedenou směrnici dopad, a přijal směrnici 2008/51.

19

Přistoupení k tomuto protokolu mělo za následek rovněž přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se provádí článek 10 protokolu Organizace spojených národů proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (protokol OSN o střelných zbraních), a stanoví vývozní povolení, opatření pro dovoz a tranzit střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva (Úř. věst. L 94, s. 1).

20

Bod 10 odůvodnění nařízení č. 258/2012 stanoví:

„Směrnice [91/477] upravuje převod střelných zbraní pro civilní použití na území Unie, zatímco toto nařízení se zaměřuje na opatření ohledně vývozu z celního území Unie do třetích zemí nebo přes jejich území.“

21

Článek 9 odst. 1 písm. a) a b) uvedeného nařízení stanoví:

„Zjednodušené postupy pro dočasný vývoz či zpětný vývoz střelných zbraní, jejich součástí, hlavních částí a střeliva se použijí takto:

22

Zákon č. 190/2003 o střelných zbraních a střelivu a o změně některých zákonů, ve znění platném ke dni předkládacího rozhodnutí (dále jen „zákon č. 190/2003“) byl přijat slovenským zákonodárcem za účelem provedení směrnice 91/477 do slovenského právního řádu.

23

Z informací v předkládacím rozhodnutí plyne, že pod nadpisem „Zbrojní průkaz a kategorie zbrojního průkazu“ § 15 odst. 2 uvedeného zákona rozlišuje několik kategorií zbrojního průkazu podle účelu používání zbraně nebo střeliva a podle rozsahu oprávnění nosit nebo držet danou zbraň. Těmito kategoriemi jsou:

„[…]

24

Ustanovení § 46 téhož zákona, upravující evropský zbrojní pas, stanoví:

„1.   Evropský zbrojní pas je veřejná listina, která svého držitele opravňuje při cestách do jiných členských států Evropské unie mít u sebe zbraň, která je v něm zapsaná, a střelivo do této zbraně v množství odpovídajícím účelu použití, udělil-li členský stát Evropské unie, do kterého nebo přes který cestuje, souhlas k dovozu nebo převozu této zbraně. Vzor a náležitosti evropského zbrojního pasu stanoví obecně závazný právní předpis, který vydá ministerstvo.

2.   Držitel evropského zbrojního pas může vyvézt bez předcházejícího souhlasu členského státu Evropské unie při cestě přes dva nebo více členských států Evropské unie zbraň uvedenou v § 6 odst. 1 písm. a) až c) nebo dlouhou automatickou střelnou zbraň, jejíž zásobník a komora mohou pojmout nanejvýš tři náboje, a střelivo do této zbraně pro účely výkonu práva lovu nebo zbraň uvedenou v § 5 odst. 1 písm. a) až f) a v § 6 a střelivo do této zbraně pro účely účasti na akci, jejíž součástí je sportovní střelba, pokud je tato zbraň uvedena v evropském zbrojním pasu a pokud jeho držitel může prokázat účel své cesty; to neplatí pro cesty do členského státu Evropské unie, který zakázal nabývání a držení dotyčné zbraně nebo který je podmiňuje udělením povolení. V tomto případě o tom musí být učiněna zmínka v evropském zbrojním pasu.

3.   Evropský zbrojní pas je vydáván policejním útvarem na základě písemné žádosti fyzické osobě, která má bydliště na území [Slovenska], je vlastníkem zbraně uvedené v odstavci 2 a je držitelem zbrojního průkazu kategorie D nebo E. Žádost o vydání Evropského zbrojního pasu musí obsahovat osobní údaje žadatele a číslo a kategorii zbrojního průkazu; k žádosti se připojí dvě fotografie podle § 17 odst. 2 písm. a).

[…]“

25

M. Zeman je od 30. června 2010 držitelem zbrojního průkazu kategorie A, který ho na základě slovenské právní úpravy opravňuje k nošení zbraně a střeliva za účelem ochrany jeho osoby a majetku na celém území Slovenska. Není ale držitelem zbrojního průkazu kategorie D nebo E, jehož vydání předpokládá, že dotčené zbraně budou používány k lovu nebo ke sportovní střelbě.

26

Dne 22. listopadu 2010 požádal M. Zeman Okresné riaditeľstvo Policajného zboru v Žiline o vydání evropského zbrojního pasu. Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 21. prosince 2010.

27

Toto rozhodnutí bylo potvrzeno Krajským riaditeľstvem Policajného zboru v Žiline jakožto odvolacím orgánem z důvodu, že nebyly splněny podmínky požadované § 46 odst. 3 zákona č. 190/2003, jelikož tento pas může být vydán pouze držiteli zbrojního průkazu kategorie D nebo E, určeného toliko k provozování lovu nebo sportovní střelby.

28

M. Zeman podal proti posledně uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému súdu v Žilině, v níž především tvrdil, že odmítnutí vydání evropského zbrojního pasu je neslučitelné s účelem směrnice 91/477 a je v rozporu s unijním právem, zejména pak s Listinou.

29

Tato žaloba byla zamítnuta jako neopodstatněná z důvodu, že uvedená směrnice byla řádně provedena do slovenského právního řádu. Mimoto měl tento prvostupňový soud za to, že relevantní ustanovení uvedené směrnice nemají přímý účinek a že nedošlo k porušení práva zaručeného v čl. 45 odst. 1 Listiny.

30

M. Zeman podal proti tomuto rozhodnutí odvolání k Najvyššiemu súdu Slovenskej republiky, který ve svém předkládacím rozhodnutí vyjádřil pochybnosti ohledně toho, zda může vnitrostátní právo omezovat vydávání evropského zbrojního pasu tak, aby byl tento pas vydáván pouze lovcům a sportovním střelcům.

31

Jelikož podle uvedeného soudu čl. 1 odst. 4 směrnice 91/477 obsahuje definici pojmu „evropský zbrojní pas“, která nemůže být právními předpisy členského státu změněna, přiznává toto ustanovení každému držiteli zbrojního průkazu práva plynoucí z uvedené směrnice, nezávisle na kategorii dotčených zbraní.

32

Z uvedené směrnice ani z jejího odůvodnění výslovně neplyne, že by evropský zbrojní pas sloužil pouze pro účely lovu nebo sportovních závodů a že by se pravidla týkající se tohoto pasu vztahovala jen k těmto dvěma činnostem.

33

Odmítnutí vydat M. Zemanovi evropský zbrojní pas je podle předkládajícího soudu v rozporu s právem na volný pohyb a pobyt na území členských států zakotveným v čl. 45 odst. 1 Listiny, jelikož to je úzce spjato s právem každého jednotlivce na zachování tělesné integrity a zdraví, čehož může dosáhnout mimo jiné nošením střelné zbraně. Právo převážet střelné zbraně určené k osobní ochraně jejich držitelů tak vyplývá ze svobody pohybu. Vnitrostátní právní úprava proto představuje větší omezení svobody pohybu nežli přísnější opatření stanovená směrnicí 91/477, která mohou být členskými státy přijata podle článku 3 této směrnice.

34

Předkládající soud uvádí, že si je vědom nebezpečí zneužití zbraní držených osobou využívající volného pohybu na území Unie. Domnívá se nicméně, že za předpokladu, že článek 3 směrnice 91/477 umožňuje odchýlit se od jejího čl. 1 odst. 4 tak, že je možné některým osobám vydání evropského zbrojního pasu odmítnout, musí být takové odmítnutí v souladu s čl. 52 odst. 1 Listiny a dodržovat zásadu proporcionality.

35

Mimoto Najvyšší súd Slovenskej republiky připomíná, že evropský zbrojní pas usnadňuje svému držiteli získání povolení k držení zbraně v jiných členských státech, jelikož se na něho může vztahovat zjednodušený postup umožňující se vyhnout platbě dalších poplatků a administrativním překážkám, které by mohly omezovat volný pohyb jednotlivců.

36

Za těchto okolností se Najvyšší súd Slovenskej republiky rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

37

Zaprvé je třeba konstatovat, že ze spisu, jež má Soudní dvůr k dispozici, plyne, že M. Zeman je držitelem zbrojního průkazu kategorie A, který ho na základě slovenské právní úpravy opravňuje k nošení zbraně a střeliva za účelem ochrany jeho osoby a majetku na celém území Slovenska. Naopak není sporu o tom, že M. Zeman není držitelem zbrojního průkazu kategorie D nebo E podle zákona č. 190/2003, a není tedy oprávněn držet zbraň za účelem lovu nebo sportovní střelby.

38

Zadruhé z předkládacího rozhodnutí plyne, že jediným předmětem sporu v původním řízení není zákaz vývozu zbraně patřící M. Zemanovi do jiného členského státu z důvodu absence evropského zbrojního pasu, ale odmítnutí příslušného orgánu mu takový pas vydat.

39

Zatřetí je třeba uvést, že M. Zemanem uplatňovaný článek 45 Listiny, na nějž odkazuje předkládající soud ve své první otázce, pod nadpisem „Volný pohyb a pobyt“ poskytuje „[k]ažd[ému] občan[ovi] Unie […] právo volně se pohybovat a pobývat na území členských států“. Podle vysvětlení k Listině základních práv (Úř. věst. 2007, C 303, s. 17) je právo zaručené v čl. 45 odst. 1 právem zaručeným čl. 20 odst. 2 písm. a) SFEU, které je v souladu s poslední větou čl. článku 20 odst. 2 druhým pododstavcem SFEU vykonáváno za podmínek a v rámci omezení vymezených ve Smlouvách a opatření přijatých na jejich základě. Jelikož směrnice 91/477 upravuje volný pohyb držitelů zbraní, zejména lovců a sportovních střelců, představuje takové opatření. Proto je třeba na první otázku odpovídat pouze z hlediska této směrnice.

40

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou první otázky předkládajícího soudu je to, zda směrnice 91/477 musí být vykládána v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům, které umožňují vydání evropského zbrojního pasu pouze držitelům zbraně určené k provozování lovu nebo sportovní střelby.

41

Jelikož směrnice 91/477 neobsahuje výslovná ustanovení v tomto smyslu, je třeba ji za účelem poskytnutí užitečné odpovědi na první otázku vykládat z hlediska cílů, které sleduje, jakož jejího systému a celkové struktury.

42

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle druhého až čtvrtého bodu odůvodnění směrnice 91/477 byla tato směrnice přijata za účelem zavedení vnitřního trhu a že zrušení kontrol bezpečnosti přepravovaných předmětů a osob mimo jiné předpokládalo sblížení právních předpisů o zbraních.

43

V této souvislosti měl unijní zákonodárce za to, že zrušení kontrol držení zbraní na vnitřních hranicích Společenství vyžaduje přijetí účinné úpravy, která umožní uvnitř členských států kontrolu nabývání a držení střelných zbraní a kontrolu jejich přepravy do jiného členského státu.

44

Z šestého bodu odůvodnění směrnice 91/477 plyne, že tato směrnice vychází z předpokladu, že přechod z jednoho členského státu do druhého se zbraní by v zásadě měl být zakázán, pokud není dodržen postup, který členským státům umožňuje zjistit, že na jejich území je dovezena střelná zbraň.

45

A konečně podle sedmého bodu odůvodnění uvedené směrnice však musí být přijata pružnější pravidla pro oblast lovu a sportovní střelby.

46

Z toho plyne, že jedním z cílů směrnice 91/477 je v zásadě zákaz přeshraničního pohybu střelných zbraní, které nejsou určeny k lovu nebo sportovní střelbě, uvnitř Unie, s výjimkou případů, kdy ho dotyčné členské státy povolí na základě postupu stanoveného v článku 11 a čl. 12 odst. 1 uvedené směrnice.

47

Z tohoto pohledu je třeba uvést, pokud jde o systém a celkovou strukturu uvedené směrnice, že tato směrnice sice představuje opatření vedoucí k částečné a minimální harmonizaci určitých podmínek týkajících se nabývání a držení zbraní a jejich přeshraničního pohybu, jelikož článek 3 směrnice 91/477 poskytuje členským státům možnost přijmout do jejich právních předpisů přísnější pravidla, než stanoví tato směrnice.

48

To však nic nemění na tom, že tentýž článek 3 výslovně vylučuje, aby prostřednictvím této možnosti mohlo dojít k omezení práv udělených osobám s bydlištěm v členských státech podle čl. 12 odst. 2 směrnice 91/477. Posledně uvedené ustanovení totiž právě stanoví, že odchylně od postupu zavedeného čl. 12 odst. l této směrnice se lovci a sportovní střelci, pokud jsou držiteli evropského zbrojního pasu, mohou pohybovat se zbraněmi, které jsou v něm uvedeny, bez dalších administrativních formalit, pokud mohou prokázat důvod své cesty, zejména předložením pozvání nebo jiného důkazu své lovecké nebo sportovní činnosti v cílovém členském státě.

49

Právní povahu evropského zbrojního pasu a rozsah autonomie členských států, pokud jde o jeho vydávání, je třeba analyzovat na základě těchto úvah. Podle čl. 1 odst. 4 směrnice 91/477 je totiž evropský zbrojní pas dokladem vydávaným na žádost osoby, která se v souladu se zákonem stane držitelem střelné zbraně, v němž je uvedena zbraň nebo zbraně této osoby. V tomto pasu se vyznačují všechny změny držení nebo charakteristiky předmětné střelné zbraně, jakož i její ztráta nebo krádež.

50

Uvedené ustanovení tak definuje evropský zbrojní pas, neupřesňuje však výslovně rozsah jím přiznaných práv.

51

Je přitom třeba uvést, že to, že uvedený pas je vydáván osobám, které jsou již zákonnými držiteli zbraně na základě vnitrostátních ustanovení, naznačuje, že nenahrazuje vnitrostátní povolení k nabytí a držení zbraně. Ze skutečnosti, že tento pas je vydáván pouze na žádost, lze totiž dovodit, že zákonná držba střelné zbraně nepodléhá podmínce, aby byl její majitel držitelem evropského zbrojního pasu.

52

Mimoto je třeba konstatovat, že čl. 1 odst. 4 směrnice 91/477 odkazuje na přílohu II této směrnice, která uvádí informace, které musí evropský zbrojní pas obsahovat. Podle této přílohy musí uvedený pas obsahovat následující informaci: „Předchozí povolení není v zásadě nezbytné pro cesty se zbraní kategorie C nebo D určené pro lov nebo se zbraní kategorie B, C nebo D pro sportovní střelbu za podmínky, že je cestující držitelem zbrojního pasu a může prokázat důvod cesty“. Z toho plyne, že čl. 1 odst. 4 uvedené směrnice, ve spojení s ustanovením jejího čl. 12 odst. 2, směřuje především k usnadnění pohybu zbraní určených k lovu nebo sportovním činnostem.

53

Za těchto podmínek je třeba konstatovat, že členské státy jsou povinny vydat evropský zbrojní pas pouze lovcům a sportovním střelcům, jelikož bez jeho vydání by dotčené skupiny osob nemohly vykonávat právo, které jim uvedená směrnice výslovně přiznává.

54

A dále je třeba uvést, že skutečnost, že členské státy mohou přijmout přísnější pravidla, než stanoví směrnice 91/477, je podmíněna pouze tím, že dotyčná vnitrostátní ustanovení neomezí uvedené právo lovců a sportovních střelců, což znamená, že tyto státy nejsou povinny vydávat evropský zbrojní pas jiným držitelům zbraní.

55

Tento výklad je podepřen analýzou určitých ustanovení jiných aktů unijního práva týkajících se střelných zbraní.

56

I když je pravdou, že nařízení č. 258/2012 není ve věci v původním řízení použitelné, je tak třeba nicméně zmínit, že článek 9 tohoto nařízení stanoví zjednodušené postupy pro dočasný vývoz či zpětný vývoz střelných zbraní určených pro lovce a sportovní střelce.

57

Stejně tak bod 14 odůvodnění směrnice 2008/51, jakož i druhý bod odůvodnění doporučení 93/216 potvrzují, že cílem zavedení evropského zbrojního pasu bylo umožnit volný pohyb lovců a sportovních střelců s jejich zbraněmi z jednoho členského státu do jiného v rozsahu omezeném na to, co je nezbytně nutné k dosažení tohoto cíle.

58

K tomu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být předpisy unijního práva vykládány v největším možném rozsahu ve světle práva mezinárodního, zejména týkají-li se takové předpisy právě provádění mezinárodní dohody uzavřené Unií (viz zejména rozsudky Bettati, C‑341/95, EU:C:1998:353, bod 20; SGAE, C‑306/05, EU:C:2006:764, bod 35; Peek & Cloppenburg, C‑456/06, EU:C:2008:232, body 29 až 32, a Donner, C‑5/11, EU:C:2012:370, bod 23).

59

Takový výklad podporuje úvahy uvedené v bodě 54 tohoto rozsudku. Článek 10 protokolu, který smluvním státům ukládá zavést účinný systém udělování licencí k dovozu, vývozu a tranzitu střelných zbraní, totiž ve svém odstavci 6 umožňuje přijmout zjednodušené postupy pro dočasný dovoz a vývoz a pro tranzit těchto zbraní pouze za legálním ověřitelným účelem, jako je lov, sportovní střelba, znalecký posudek, výstava nebo oprava.

60

Ze všech výše uvedených úvah plyne, že směrnice 91/477 musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu právnímu předpisu, jako je dotčen v původním řízení, který umožňuje vydání evropského zbrojního pasu pouze držitelům zbraně určené k provozování lovu nebo sportovní střelby.

61

S ohledem na odpověď na první otázku není na druhou a třetí otázku namístě odpovídat.

62

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:

Směrnice Rady 91/477/EHS ze dne 18. června 1991 o kontrole nabývání a držení zbraní, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/51/ES ze dne 21. května 2008, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání takovému vnitrostátnímu právnímu předpisu, jako je dotčen v původním řízení, který umožňuje vydání evropského zbrojního pasu pouze držitelům zbraně určené k provozování lovu nebo sportovní střelby.