Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62011CN0372

    Věc C-372/11 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 14. července 2011 proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 24. května 2011 ve věci T-489/08, Power-One Italy SpA v. Evropská komise

    Úř. věst. C 282, 24.9.2011, p. 12–13 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    24.9.2011   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 282/12


    Kasační opravný prostředek podaný dne 14. července 2011 proti rozsudku Tribunálu (šestého senátu) vydanému dne 24. května 2011 ve věci T-489/08, Power-One Italy SpA v. Evropská komise

    (Věc C-372/11 P)

    2011/C 282/23

    Jednací jazyk: italština

    Účastnice řízení

    Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Power-One Italy SpA (zástupci: A. Giussani a R. Giuffrida, advokáti)

    Další účastnice řízení: Evropská komise

    Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

    zrušit usnesení Tribunálu (šestého senátu) ze dne 24. května 2011 ve věci T-489/08 a v důsledku toho:

    rozhodnout, že Evropská komise porušila čl. 10 odst. 2 nařízení 1655/2000 (1), článek 14 Standardních předpisů (2) a obecnou právní zásadu ochrany legitimního očekávání;

    rozhodnout v rozsahu, v němž to umožňuje stav řízení, že existuje příčinná souvislost mezi jednáním Komise a škodou, která vznikla a nadále vzniká Power-One a v důsledku toho nařídit Evropské Unii, aby na základě článku 268 SFEU (dříve článku 235 ES) nahradila Power-One veškerou utrpěnou škodu v rozsahu 2 876 188,99 eur nebo ve výši nákladů, které jí vznikly v souvislosti s projektem PNEUMA, jak jsou prokázané v dokumentech připojených ke kasačnímu opravnému prostředku, kterými už Komise v každém případě disponuje a které již byly uvedeny v řízení před Tribunálem;

    uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

    Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

    Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka zaprvé tvrdí, že byla porušena základní právní zásada ochrany legitimního očekávání a že odůvodnění týkající se údajného zneužití řízení bylo nedostatečné a protiřečilo si.

    Tribunál v bodě 47 napadeného usnesení rozhodl, že navrhovatelka mohla mít větší výhodu ze zrušení rozhodnutí Komise než vrácené částky, a sice ve formě získání celé finanční podpory poskytnuté na dotčený projekt a že „je možné vycházet z toho, že zaplacení těchto částek jako náhrady škody má úzkou souvislost se zrušením dotčeného rozhodnutí“, čímž se odůvodňuje výtka zneužití řízení. Tribunál proto svévolně oddělil žalobu navrhovatelky od podstatné jednoty aktů, do které spadalo jednání, které způsobilo škodu, jakož i škodné události, kterou představují všechny vzniklé náklady. Tribunál tak vyhověl námitce Komise, aniž by došlo k přiměřenému odůvodnění.

    Druhý žalobní důvod vychází z porušení obecné právní zásady ochrany legitimního očekávání, z nesprávného uplatnění pravidel v oblasti důkazního břemene a získávání důkazů a z nedostatečného a rozporného odůvodnění, pokud jde o zbytkovou škodu.

    Bod 55 rozhodnutí Tribunálu stanoví, že „žaloba neuvádí povahu a rozsah zbytkové škody, kterou měla žalobkyně utrpět“, a že „žaloba vůbec neuvádí důvody, ze kterých žalobkyně vyvozuje, že zbytková škoda je přičitatelná tomu, že Komise ukončila financování sporného projektu“. V tomto ohledu je třeba uvést, že škoda, která vznikla společnosti žalobkyně, se musí považovat za zjevnou, jelikož dotčené financování bylo určené na přesnou úlohu, která je identifikovatelná v realizovaném projektu a jeho zrušení může vést jen ke vzniku nákladů, které by žalobkyně nenesla za nepřítomnosti této podpory; přitom tyto argumenty, již uvedené ve vyjádřeních týkajících se námitky nepřípustnosti vznesené Komisí (vyjádření, ke kterým byla dále přiložena účetní závěrka společnosti žalobkyně), Tribunál nepřezkoumal a omezil se na kritiku údajných nedostatků tvrzení týkajících se utrpěné škody.

    Nakonec se navrhovatelka dovolává porušení obecné zásady legitimního očekávání, nesprávného uplatnění pravidel v oblasti důkazního břemene a získávání důkazů, jakož i nezohlednění skutečností rozhodujících pro výsledek sporu, pokud jde o příčinnou souvislost.

    V bodě 57 napadeného usnesení Tribunál v souvislosti s tvrzeními týkajícími se příčinné souvislosti uvedl, že navrhovatelka „neposkytla žádný údaj o vlivu dotčeného jednání Komise na skutečnost, že žalobkyně nesla náklady sporného projektu přesahující maximální částku, ke které se Komise zavázala“. Podle navrhovatelky je jasné, že se Tribunál v projednávaném případě dopustil zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností vyplývajících ze spisu, kterým v tomto řízení disponoval. V podstatě Tribunál zkreslil předložené důkazy tím, že popřel existenci jasné příčinné souvislosti mezi jednáním Komise a škodou, která vznikla navrhovatelce. Tímto způsobem Tribunál v rámci odůvodnění svého rozhodnutí nezohlednil okolnosti již uvedené v žalobě v prvním stupni, jakož i v následně předložených vyjádřeních. Z tvrzení navrhovatelky totiž zejména vyplývá, že údajné pochybení, které spočívalo v opoždění s předložením doplňujících dokumentů, mělo vedlejší, a nikoliv hlavní povahu ve vztahu k projektu, který byl v plném rozsahu uskutečněn.


    (1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1655/2000 ze dne 17. července 2000 o finančním nástroji pro životní prostředí (LIFE) (Úř. věst. L 192, s. 1).

    (2)  Standardní správní předpisy tvořící přílohu Grant Agreement.


    Top