EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 4.6.2025

COM(2025) 280 final

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Evropská strategie pro vodohospodářskou odolnost

Evropská strategie pro vodohospodářskou odolnost

1.    Úvod – Nástin situace

Voda je život. Lidé, většina živočišných druhů a příroda, ve které žijeme a na které jsme závislí, nemohou bez vody přežít. Naše životní prostředí, hospodářství, potravinové zabezpečení a energetická bezpečnost a kvalita života závisí na stabilních dodávkách vody správné kvality.

V současnosti však již vodu nemůžeme považovat za samozřejmost, což má dopad na občany, podniky i životní prostředí. Evropa je v důsledku klimatických změn nejrychleji se oteplujícím kontinentem na Zemi. Dopady klimatu, jako jsou extrémní horka, katastrofální povodně, dlouhotrvající sucha a lesní požáry, jsou stále častější a závažnější a tento trend bude dále pokračovat. Tyto události mají dopad na zdraví a vedou k předčasným úmrtím, narušují dodávky energie a pitné vody a způsobují rostoucí ekonomické ztráty 1 pro podniky, zemědělce a akvakulturu. Nebudou-li nerovnosti související s vodou řešeny, mohou poškodit celkovou hospodářskou, sociální a územní soudržnost na úrovni EU 2 i v celosvětovém měřítku. To platí zejména pro nejvzdálenější regiony EU, kde je kvůli klimatickým tlakům a nedostatkům v infrastruktuře přístup k čisté a nezávadné vodě obzvláště obtížný. Přístup k čisté a cenově dostupné vodě je lidským právem a veřejným statkem.

Vodohospodářská odolnost je pro EU otázkou bezpečnosti a připravenosti na krize. Voda je základní potřebou a nanejvýš významným zdrojem. Jak je uvedeno ve Strategii unie připravenosti, zabezpečení dodávek čisté a cenově dostupné sladké vody musí být „hlavní prioritou“ Unie 3 . 

Investice do udržitelného hospodaření s vodou a inovací posílí evropské podniky a zvýší jejich konkurenceschopnost. Pět z deseti největších dlouhodobých globálních rizik pro podniky, která identifikovalo Světové ekonomické fórum 4 , souvisí s vodou. Neudržitelné hospodaření s vodou oslabuje naši celkovou bezpečnost dodávek a konkurenceschopnost, jak je uvedeno v Kompasu konkurenceschopnosti 5 a v Dohodě o čistém průmyslu 6 . To vyžaduje lepší začlenění vodohospodářské odolnosti do obchodních rozhodnutí a integrovanou vizi udržitelného hospodaření s vodou, která by odrážela dlouhodobé klimatické scénáře.

Vodohospodářská odolnost je pro průmysl EU významnou obchodní příležitostí. Evropa je celosvětovým lídrem v oblasti vodohospodářských technologií, což představuje 40 % všech souvisejících patentů na světě 7 . Jen v roce 2022 vytvořilo toto odvětví přidanou hodnotu ve výši 111,7 miliardy EUR a podpořilo 1,6 milionu pracovních míst v 81 500 podnicích, z nichž většinu tvoří malé a střední podniky 8 . Tuto pozici musíme využít a posílit konkurenční výhodu EU na jednotném trhu i v zahraničí. Například v některých odvětvích existuje potenciál snížit náklady na vodu a provoz až o 2,8 miliardy EUR ročně, vytvořit dalších 9 000 pracovních míst ročně a současně rozvíjet potřebné celosvětové odborné znalosti 9 .

Silné celosvětové vedení Evropy v oblasti vodohospodářské odolnosti je příležitostí k vytvoření strategických aliancí s mezinárodními partnery. Celosvětová soutěž o ubývající zásoby sladké vody zhoršuje konflikty a vysídlování. Při současném tempu bude celosvětová poptávka po vodě v roce 2030 o 40 % vyšší než její dostupnost 10 . V roce 2024 bylo celosvětově kvůli katastrofám souvisejícím s vodou vysídleno 40 milionů lidí a způsobeny škody za více než 480 miliard EUR 11 . Na základě celosvětového konsenzu 12 , že náš současný model hospodaření s vodou není udržitelný, je EU odhodlána učinit z nadcházející konference OSN o vodě v roce 2026 milník v dosahování pokroku při plnění cílů udržitelného rozvoje.

Ze všech těchto důvodů je nejvyšší čas, aby se vodohospodářská odolnost dostala mezi priority politické agendy, jak o tom informovala Evropská rada 13 , Evropský parlament 14 a Evropský hospodářský a sociální výbor 15 . Proto předsedkyně von der Leyenová ve svých politických směrech na období 2024–2029 oznámila novou Evropskou strategii pro vodohospodářskou odolnost. Ta by měla pomoci všem částem EU zlepšit hospodaření s vodními útvary, řešit nedostatek, posílit konkurenční inovační výhodu vodohospodářského odvětví 16 , a zároveň přijmout čistý a oběhový přístup.

Členské státy organizují své vodní hospodářství různými způsoby, které zahrnují různé formy veřejného nebo soukromého vlastnictví nebo kombinaci obou. Tato strategie tyto vnitrostátní volby plně respektuje a uznává, že neexistuje jedno univerzální řešení, zejména s ohledem na to, že dostupnost vody se v jednotlivých členských státech značně liší, stejně jako zranitelnost různých odvětví vůči nedostatku vody.

2.    Klíčové cíle

Tato strategie stanoví cestu, jak zajistit vodohospodářskou odolnost Evropy, jež je pevně zakotvena ve vizi do roku 2050, kterou EU předložila na konferenci OSN o vodě v roce 2023 a která má zajistit zabezpečení dodávek vody pro všechny. To zahrnuje ochranu a obnovu vodních ekosystémů a spravedlivou rovnováhu mezi dodávkou vody a poptávkou po vodě, která odpovídá současným potřebám, včetně realizace lidského práva na nezávadnou pitnou vodu a hygienické podmínky, aniž by byla ohrožena práva budoucích generací.

Abychom Evropu nasměrovali na cestu vodohospodářské odolnosti, musíme pracovat na třech cílech:

1.Obnova a ochrana koloběhu vody jako základ udržitelných dodávek vody.

2.Budování ekonomiky inteligentně nakládající s vodou společně s občany a hospodářskými subjekty způsobem, který podporuje konkurenceschopnost EU, je atraktivní pro investory a podporuje prosperující vodohospodářský průmysl EU.

3.Zajištění čisté a cenově dostupné vody a hygieny pro všechny a za všech okolností a posílení postavení občanů v zájmu vodohospodářské odolnosti.

Pevný základ pro dosažení těchto cílů 17 poskytují právní předpisy a politiky EU, včetně Zelené dohody pro Evropu. Členské státy a jejich místní nebo regionální orgány mají často nejlepší předpoklady k tomu, aby se zabývaly hospodařením s vodou, protože své vlastní podmínky, problémy a možná řešení znají nejlépe. Tato strategie plně uznává, že členské státy mohou v mezích právních předpisů EU organizovat své systémy zásobování vodou podle vlastního uvážení. S cílem podpořit iniciativy členských států a posílit přeshraniční spolupráci v oblasti vodního hospodářství určuje pět oblastí činnosti EU: i) správa a provádění; ii) finance, investice a infrastruktura; iii) digitalizace; iv) výzkum a inovace, průmysl a dovednosti a v) bezpečnost a připravenost.

2.1    Obnova a ochrana koloběhu vody jako základ udržitelných dodávek vody

Pro vodohospodářskou odolnost je nezbytný dobře fungující koloběh vody. Voda se pohybuje v cyklu, který přirozeně ukládá, čistí a uvolňuje vodu, což je proces závislý na zdravé půdě, mokřadech, lesích a dalších ekosystémech. Nadměrné využívání vodních zdrojů a špatné hospodaření s nimi, znečištění, jakož i změna klimatu a zhoršování stavu životního prostředí však tento koloběh výrazně ovlivnily a závažně snížily množství i kvalitu vody.

Stávající rámec EU pro sladkou vodu, včetně rámcové směrnice o vodě 18 , směrnice o zvládání povodňových rizik 19 a nařízení o obnově přírody 20 , poskytuje komplexní regulační rámec pro evropský koloběh vody. K obnovení koloběhu vody z hlediska množství a kvality však bude zapotřebí účinná realizace. Cíl rámcové směrnice o vodě dosáhnout do roku 2027 dobrého stavu všech vodních útvarů 21 a cíle směrnice o povodních zůstávají vodítkem pro opatření. Komise v dialogu s členskými státy upřednostní prosazování na základě svého posledního hodnocení národních plánů povodí a plánů pro zvládání povodňových rizik 22 . S cílem dále podporovat práci členských států při řešení nedostatku vody a sucha Komise vypracuje ukazatele nedostatku vody a zveřejní technické pokyny k plánům řízení sucha. Nařízení o obnově přírody poskytuje příležitost k podpoře hospodaření s vodou z hlediska jejího množství a zvýšení odolnosti vůči suchu i povodním pomocí přírodě blízkých řešení. Vodohospodářská odolnost a odolnost vůči klimatu musí být plně začleněny do národních plánů na obnovu přírody, které mají být vypracovány do roku 2026.

Cíl rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí z roku 2008 dosáhnout do roku 2020 dobrého stavu mořských vod nebyl splněn. Biologická rozmanitost moří se snižuje a znečištění z řek je nadále škodlivé pro život v mořích. V návaznosti na nedávné hodnocení 23 Komise zreviduje rámcovou směrnici o strategii pro mořské prostředí, aby zlepšila soudržnost s acquis EU v oblasti sladkých vod, a zaměří se na dosažení výsledků snížením požadavků na podávání zpráv a zlepšením správy a řízení údajů v rámci regionálních úmluv pro mořské prostředí.

Kromě stávajících právních předpisů musíme zvýšit úsilí o lepší zadržování vody v půdě. V souladu s paktem EU pro oceány musíme upřednostnit využití plného potenciálu našich ekosystémů k ukládání, čištění, uvolňování a obnově vody na souši i v moři, a to na základě přístupu od pramene až po moře. Na své cestě zpět do moře se sladká voda přirozeně ukládá v půdě, lesích, mokřadech, záplavových oblastech a dalších ekosystémech. Je třeba obnovit přirozené fungování krajin jako houby zadržující vodu, aby se doplnily zásoby podzemní vody a ochránila biologická rozmanitost. Za účelem lepší koordinace a rozšíření stávajících iniciativ 24 zaměřených na zvýšení zadržování vody v půdě vytvoří Komise „nástroj pro zadržování vody“, který poskytne ucelený rámec pro nové a stávající iniciativy zaměřené na zvýšení zadržování vody v půdě. Jak je uvedeno ve Vizi pro zemědělství a potraviny, Komise má rovněž v úmyslu motivovat a podporovat zemědělské postupy, které obnovují, udržují nebo zlepšují zdraví půdy, jako je ekologické zemědělství a agroekologické přístupy, které zadržují vodu v půdě. V městských oblastech by měla být podporována „houbová města“, vybudovaná pomocí přírodě blízkých řešení, která kontrolovaně absorbují a uvolňují vodu. Kromě toho je nezbytná integrovaná správa sladkých a mořských vod. Znečištění řek, narušení toků sedimentů a nedostatek vody mají velmi silný dopad na zdraví mořských ekosystémů a na životaschopnost sociálních a hospodářských činností, které na nich závisí, jako je rybolov, akvakultura nebo cestovní ruch 25 . Pobřežní oblasti hrají v koloběhu vody důležitou roli a mají zásadní význam pro to, aby se znečištění z pevniny nedostalo do moře. Účinné územní plánování může snížit zranitelnost pobřežních komunit, měst, námořních přístavů, nízko položených říčních delt vůči změně klimatu, přičemž námořní přístavy musí rovněž přispívat k minimalizaci znečištění z lodí dodržováním příslušných právních předpisů a politik. To je také jedno z témat, kterým se má zabývat Strategie EU pro přístavy, kterou oznámila Komise. K vodohospodářské odolnosti může také významně přispět udržitelná a integrovaná správa vnitrozemských vodních cest, pokud se lépe přizpůsobí suchu a povodním a zároveň zachová propojení plavebních cest.

Uchovávání vody v nádržích a jiných umělých stavbách vyžaduje zvláštní pozornost a pečlivé plánování a koordinaci, protože mnoho hospodářských odvětví potřebuje stabilní dodávky vody a často má v průběhu roku různé potřeby 26 . Opatření v oblasti hospodaření s vodou by měla upřednostňovat přírodě blízká řešení, ale musí se také spoléhat na umělé stavby nebo kombinaci obojího. Plánování nových přehrad a nádrží by mělo pečlivě vyhodnotit jejich dopady na životní prostředí, zapojit všechny příslušné subjekty a zajistit, aby tato opatření byla součástí integrované a udržitelné vodohospodářské strategie, která plně zohledňuje dlouhodobé referenční scénáře a projekce týkající se klimatu, aby se zabránilo uvízlým investicím.  

Kvalita a množství vody jsou dvě strany jedné mince a i nadále musíme pracovat na předcházení znečištění u zdroje. V roce 2021 mělo pouze 39,5 % povrchových vod v EU dobrý ekologický stav a pouze 26,8 % dobrý chemický stav 27 . Je třeba zintenzivnit opatření a zaměřit se na předcházení neudržitelnému využívání půdy a hospodaření s ní, jakož i hydromorfologickým změnám, strukturálně špatnému hospodaření s vodou v důsledku legálního i nelegálního nadměrného odběru, neefektivnímu využívání vody v různých odvětvích a znečištění vody souvisejícímu s činnostmi, jako je zemědělství, průmyslová výroba, těžba a nakládání s odpady.

Znečištění vody má přímý dopad na zdraví. Může vést k nemocem přenášeným vodou a zhoršovat antimikrobiální rezistenci. Krize COVID-19 ukázala, že je důležité sledovat patogeny a zdravotní parametry v odpadních vodách podle přístupu „jedno zdraví“, protože zdraví lidí, zvířat, rostlin a životního prostředí jsou úzce propojeny. 28 Komise bude i nadále podporovat budování kapacit a rozvoj infrastruktury pro dohled nad odpadními vodami, zejména vzhledem k tomu, že změna klimatu zhoršuje zdravotní rizika nemocí souvisejících s vodou 29 . 

Je třeba urychleně řešit problém znečišťujících látek, které ohrožují naše životně důležité zdroje pitné vody. Vysoce perzistentní znečišťující látky, jako jsou PFAS 30 , se stále hromadí ve vodách EU a způsobují zdravotní dopady, které se odhadují na 52 až 84 miliard EUR ročně 31 . Jedná se také o hlavní zdroj obav veřejnosti. Znečištění vody a moří, včetně znečištění způsobeného mikroplasty, musí být řešeno u zdroje nebo na všech cestách v souladu s akčním plánem pro nulové znečištění 32 . Kromě toho musí EU vynaložit rozhodné úsilí na vyčištění míst, která jsou již silně znečištěna těmito a dalšími všudypřítomnými perzistentními, bioakumulativními a toxickými látkami, zejména tam, kde jsou tyto látky stále nezbytné pro společnost a průmyslové využití. Čištění by mělo být založeno na zásadě „znečišťovatel platí“, přičemž na vyčištění osiřelých lokalit, kde se nepodařilo najít žádný odpovědný subjekt, by měly být vyčleněny veřejné prostředky. Sanace jsou sice velmi nákladné 33 , ale výzkum a inovace mohou tyto náklady výrazně snížit díky novým technologiím, včetně biotechnologií, které budou podporovány v rámci biohospodářské strategie. Pokud se navíc najdou partneři, kteří budou ochotni investovat společně s EU, předloží Komise návrh na vytvoření veřejně-soukromé iniciativy s cílem dosáhnout technologického průlomu v oblasti proveditelných a cenově dostupných metod detekce a sanace PFAS a dalších perzistentních chemických látek.

V centru pozornosti při obnově kvality vody by mělo být omezení znečištění vodních ekosystémů živinami. Živiny ze zemědělství, městských sídel a dalších zdrojů mají dopad na lidské zdraví a způsobují rozvoj řas a úbytek kyslíku, které jsou pro vodní ekosystémy smrtelné. To zůstává velkým problémem a způsobuje socioekonomické ztráty, které se jen v souvislosti s dusíkem odhadují na 75 až 485 miliard EUR ročně 34 . Tyto náklady vyžadují urychlená opatření od zdroje až po moře, včetně lepšího provádění směrnice o dusičnanech ve všech členských státech.

Komise bude členským státům pomáhat při posuzování potřebného individualizovaného snížení zatížení živinami, mimo jiné prostřednictvím lepšího modelování, interaktivních map a výměny osvědčených postupů. Komise bude i nadále podporovat lepší a integrované hospodaření s živinami prostřednictvím různých stávajících fór, přispívat na financování zařízení na ukládání hnojiva a podporovat oběhovost živin, která může pomoci snížit používání syntetických hnojiv. V součinnosti s prací v oblasti chovu hospodářských zvířat, která byla oznámena ve Vizi pro zemědělství a potraviny, budou tato opatření doplňovat rozvoj dlouhodobé vize, která respektuje rozmanitost živočišné výroby v EU a zároveň zajišťuje její udržitelnost. Posílí také úsilí o podporu extenzifikace zemědělství v regionech s vysokou koncentrací hospodářských zvířat.

2.2    Budování ekonomiky inteligentně nakládající s vodou, která nikoho neopomíjí, podporuje konkurenceschopnost EU a láká investory

Voda je omezený zdroj, který je třeba využívat účinně. Musíme snížit poptávku po vodě ve všech odvětvích hospodářství tím, že podpoříme úspory vody, účinnost a opakované využití. Vzhledem k rostoucímu nedostatku vody a nárůstu sucha je to nezbytné pro další zajištění dodávek vody, spravedlivé uspokojení požadavků různých uživatelů a podporu vodních a suchozemských ekosystémů. To je obzvláště důležité v regionech s akutními ohnisky nadměrného využívání, kde se nedostatek vody stává systémovou záležitostí a významnou překážkou hospodářského rozvoje, včetně některých odlehlých a ostrovních komunit, kde je dostupnost sladké vody omezená. S další změnou klimatu se výrazně zvýší počet oblastí postižených nedostatkem vody 35 . Účinnost se musí zaměřit zejména na nejintenzivnější uživatele vody, a to jak současné, tak budoucí, kteří mají také největší zájem na tom, aby nedocházelo k nadměrným odběrům vedoucím k možnému přerušení dodávek.

Účinné využívání vody je klíčové a musí být na prvním místě. K této strategii je připojeno doporučení o uplatňování zásady „účinné využívání vody v první řadě“, inspirované zkušenostmi se zásadou „energetická účinnost v první řadě“ 36 . Stanoví hlavní zásady pro rozhodování a investice založené na jasném a předvídatelném, ale zároveň flexibilním stanovení priorit ve způsobu řízení poptávky po vodě a dodávek vody. V celé EU by mělo být prioritou omezení poptávky a nadměrného odběru. Poté by měla následovat účinnost prostřednictvím návrhu a opětovného využití, zatímco zvýšení dodávek by mělo být až poslední možností. 

S cílem řídit opatření v oblasti účinného využívání vody v celé EU a s ohledem na potenciál úspor vody 37 by se EU měla zaměřit na zvýšení účinnosti využívání vody o nejméně 10 % do roku 2030. Komise bude spolupracovat s členskými státy a zúčastněnými stranami na vypracování společné metodiky pro cíle v oblasti účinného využívání vody, přičemž zohlední územní a jiné rozdíly mezi zeměmi, regiony a odvětvími. Na tomto základě hodlá Komise při přezkumu této strategie v roce 2027 vypracovat společná měřítka. Některé členské státy již stanovily konkrétní cíle pro zvýšení účinného využívání vody na vnitrostátní úrovni, regionální úrovni nebo na úrovni povodí 38 . Členské státy se vyzývají, aby si na základě svých vnitrostátních podmínek stanovily vlastní cíle pro účinné využívání vody.

Ekonomika inteligentně nakládající s vodou vyžaduje lepší kontrolu zdrojů. Na základě údajů za období 2010–2021 39 připadá 81 % celkové spotřeby vody na uživatele, kteří odebírají vodu přímo u zdroje pomocí soukromých systémů, a mnoho členských států nemá přesné údaje o dostupnosti sladké vody. V souladu s rámcovou směrnicí o vodě musí orgány provádět aktuální hodnocení dostupnosti vody a odběrů vody uživateli a zvýšit své úsilí o evidenci a kontrolu všech odběrů, ztrát a zpětného získání. Zavedení inteligentního měření spotřeby vody ve všech hospodářských odvětvích pomůže dosáhnout důsledného monitorování toků vody a také pomůže občanům a podnikům efektivněji řídit spotřebu vody. Komise bude podporovat výměnu osvědčených postupů v oblasti vodní bilance a inteligentního měření spotřeby vody ve všech hospodářských odvětvích. Bude také pracovat na zahájení iniciativy EU pro vodohospodářskou infrastrukturu a inteligentní měření spotřeby vody pro všechny (viz oddíl 3.3). Kromě toho do konce roku 2026 posoudí kvalitu dostupných údajů o vodě a případně zreviduje příslušné právní předpisy s cílem zavést nové moduly environmentálních hospodářských účtů pro účty vody 40 .

Zvláštní pozornost je třeba věnovat posouzení a pokud možno omezení potřeby vody, která je spojena s čistou průmyslovou a digitální transformací, a podpořit je prostřednictvím inteligentního plánování v oblasti vodohospodářství. Klíčová odvětví pro strategickou autonomii EU, jako je odvětví výroby baterií, polovodičů, vodíku, mikročipů a datových center, spotřebovávají velké objemy často velmi čisté vody 41 . Pokrok v přechodu na čistou energii a dekarbonizaci našeho energetického systému EU zároveň pomůže zlepšit hospodaření s vodou 42 . V této souvislosti je třeba maximalizovat úspory vody a energie, které jdou obvykle ruku v ruce, a při územním plánování věnovat zvláštní pozornost vodohospodářské odolnosti. Zejména za účelem podpory úspor vody v datových centrech bude Komise hodnotit jejich energetickou účinnost a celkovou udržitelnost a navrhne minimální výkonnostní normy, včetně norem pro spotřebu vody 43 . S cílem podpořit členské státy při určování nejvhodnějších oblastí pro zakládání podniků náročných na vodu a přilákat potřebné investice do vody Komise zdokonalí stávající vizualizační nástroje, v nichž budou shromážděny údaje o životním prostředí a údaje týkající se vodních a energetických sítí.

Základem integrovaného hospodaření s vodou musí být bezpečné opětovné využívání vody v zemědělství, při výrobě energie a v průmyslových procesech. V současné době se v EU opětovně využívá pouze 2,4 % odpadních vod, přičemž mezi jednotlivými členskými státy jsou velké rozdíly, které se pohybují od nuly do 80 % 44 . Komise bude členské státy podporovat prostřednictvím pokynů k bezpečnému opětovnému využívání vody, jakož i prostřednictvím budování kapacit v souvislosti s prováděním stávajících právních předpisů 45 . Do června 2028 Komise vyhodnotí nařízení o opětovném využívání vody a následně v závislosti na výsledcích hodnocení zváží rozšíření jeho působnosti.

V případě veřejného zásobování vodou, které představuje 13 % spotřeby vody v EU, je třeba se zaměřit na boj proti únikům a neúmyslným ztrátám, a to s podporou digitálních nástrojů. Vzhledem k tomu, že se současná úroveň úniků vody v jednotlivých zemích pohybuje od 8 % do 57 %, je potenciál pro zlepšení značný, zejména prostřednictvím inteligentního měření spotřeby vody a vzdáleného měření. Směrnice o pitné vodě vyžaduje, aby členské státy snížily úniky vody ve vodovodních sítích. Členské státy, jejichž úroveň úniků vody překročí celounijní prahovou hodnotu, která má být stanovena do roku 2028, budou muset do roku 2030 předložit národní akční plány na snížení úniků vody ve svých zásobovacích sítích.

Hlavním spojencem vodohospodářské odolnosti jsou udržitelné potravinové systémy a zásadní roli v nich hraje společná zemědělská politika. Udržitelné zemědělství a obhospodařování lesů významně přispívají ke zvýšení vodohospodářské odolnosti a odolnosti vůči změně klimatu, přičemž zmírňují sucha a povodně (oddíl 2.1). Na druhou stranu má výroba, zpracování, maloobchodní prodej, balení a přeprava potravin zásadní vliv na kvalitu a množství vody. Zemědělství představuje 51 % celkové spotřeby vody v EU, přičemž mezi severem a jihem Evropy jsou velmi výrazné rozdíly 46 . Vize pro zemědělství a potraviny zdůraznila význam kvality a dostupnosti vody pro potravinové zabezpečení. Dále by měl být podporován udržitelný rybolov a mořská akvakultura, které nevyžadují použití sladké vody.

Společná zemědělská politika a vnitrostátní strategické plány podporují zemědělské postupy a investice, které zvyšují účinné využívání a oběhovost vody a zlepšují zadržování vody a zároveň omezují znečištění živinami a pesticidy. Patří sem také podpora ekologického zemědělství, které má četné výhody pro zdraví půdy a omezuje používání umělých hnojiv, herbicidů a pesticidů. Je nezbytné zajistit, aby členské státy co nejvíce využívaly těchto možností a podporovaly vodohospodářsky odolné zemědělské postupy, jako je precizní zemědělství, kapkové zavlažování, opětovné využívání vody, lepší hospodaření s půdou a používání pesticidů, krajinné prvky a plodiny odolnější vůči klimatu. V příštím programovém období bude Komise nadále motivovat zemědělce, aby zlepšovali výkon svých podniků v oblasti životního prostředí a klimatu, včetně zaměření se na lepší hospodaření s vodou.

K vodohospodářské odolnosti může významně přispět výroba energie účinně využívající vodu. Celkem 17 % celkové spotřeby vody v EU se používá jako vstupní surovina nebo chladicí prostředek 47 . Pokud se najdou vhodní partneři, kteří budou ochotni investovat společně s EU, předloží Komise návrh na vytvoření veřejně-soukromé iniciativy s cílem dosáhnout technologického průlomu v oblasti proveditelných a cenově dostupných metod chlazení za sucha.

Vodohospodářská odolnost by měla být integrována do všech průmyslových odvětví. Revidovaná směrnice o průmyslových emisích zajistí, aby velké průmyslové subjekty postupně snižovaly poptávku po vodě, zvyšovaly její účinné využívání a zlepšovaly její opětovné využívání ve výrobních procesech. Účinné využívání vody a její opětovné využívání by mělo být integrováno do průmyslových odvětví s největší spotřebou vody, zejména prostřednictvím dostupných platforem pro podporu zúčastněných stran 48 . V této souvislosti Komise zahájí pilotní projekt na podporu účinného využívání vody ve vybraných průmyslových klastrech.

Součástí řešení může být zvýšení zásobování mořskou vodou, která nahradí sladkou, zejména v regionech, které jsou vážně postiženy nedostatkem vody, pokud se bude provádět udržitelným způsobem. V rámci integrovaného přístupu k řízení, který upřednostňuje omezení poptávky před zvýšením nabídky na základě místních podmínek, může odsolování mořské vody zajistit stabilní dodávky vody nad rámec hydrologického cyklu. Přesto je stále nákladné a energeticky velmi náročné a má značné dopady na životní prostředí. Komise proto bude podporovat inovace v této oblasti s cílem omezit spotřebu energie a snížit emise skleníkových plynů, zejména podporou využívání obnovitelných zdrojů energie. Inovativní řešení by také měla zmírnit dopady likvidace solanky na životní prostředí a zvýšit recyklaci a opětovné využití energie a minerálů ze solanky v průmyslovém odvětví.

2.3    Zajištění čisté a cenově dostupné vody pro všechny, posílení postavení spotřebitelů a dalších uživatelů

Přístup k nezávadné a čisté pitné vodě a hygienickým zařízením je lidským právem. Tři desetiletí vývoje a provádění právních předpisů EU o vodě, včetně směrnice o pitné vodě a směrnice o čištění městských odpadních vod, spolu s významnými investicemi EU obecně zajistily přístup k nezávadné pitné vodě a hygienickým zařízením v celé EU v souladu s evropským pilířem sociálních práv 49 . Přesto 1,5 % obyvatel EU žije bez základních hygienických zařízení a přibližně 4 % nemají řádný přístup k nezávadné pitné vodě. Opatření v této oblasti musí zajistit inkluzivní a spravedlivé úsilí, které se bude zabývat potřebami žen a zranitelných skupin, jako jsou osoby se zdravotním postižením a menšiny, jakož i nejméně bohatých regionů EU s cílem podpořit sociální, hospodářskou a územní soudržnost, včetně nejvzdálenějších regionů. Pro tyto regiony jsou obzvláště důležité specifické klimatické problémy, kterým čelí, a nedostatečná vodohospodářská infrastruktura, která přímo ovlivňuje přístup k pitné vodě. Dalším důležitým aspektem je podpora systémů filtrace vody v oblastech s tvrdou nebo velmi tvrdou vodou.

Spotřebitelé hrají zásadní roli při zvyšování vodohospodářské odolnosti. Kromě zavedené ekoznačky EU pomůže spotřebitelům snížit spotřebu vody nařízení o ekodesignu pro udržitelné výrobky 50 , a to výběrem méně znečišťujících výrobků, které vodu využívají účinněji. To by mělo vést k přesunu poptávky směrem k výrobkům inteligentně nakládajícím s vodou, což posílí čistou a oběhovou konkurenceschopnost EU. Objevují se nové soukromé iniciativy, jako je Unified Water Label, které hodnotí účinnost využívání vody u výrobků.

Pokud jde o spotřebu vody v oblasti bydlení a územního plánování, úspory energie a vody by měly jít vždy ruku v ruce. Nová směrnice o energetické náročnosti budov 51 , která jako jeden ze svých cílů podporuje energetickou účinnost, včetně účinného využívání teplé vody, a Nový evropský Bauhaus poskytují významné příležitosti k posílení úsilí o vodohospodářskou odolnost v celém zastavěném prostředí a zároveň zvyšují zapojení uživatelů a občanů a sdílení osvědčených postupů v oblasti plánování a koncepcí vodohospodářsky odolných návrhů. To se projeví v nadcházejícím pracovním programu Nástroje pro Nový evropský Bauhaus na období 2026–2027 a v připravovaném plánu dostupného bydlení, který se bude zabývat také udržitelností bydlení, včetně vodohospodářské odolnosti.

Je třeba klást větší důraz na informovanost a zapojení veřejnosti do hospodaření s vodou. Větší informovanost může být podpořena digitálními nástroji a je klíčová ke zvýšení ochoty občanů šetřit vodou, ale také ke snížení jejich vystavení rizikům povodní nebo sucha (viz oddíl 3). Zajištění úplného provádění požadavků na informování veřejnosti a transparentnost pomůže zvýšit informovanost občanů a jejich ochotu zapojit se do inkluzivní správy vodních zdrojů. Komise bude podporovat výměnu osvědčených postupů při zvyšování povědomí a vybavování společnosti tak, aby se mohla účinněji zapojit do vodního hospodářství, plánů povodí a plánů pro zvládání povodňových rizik.

K zajištění přístupu k vodě a zároveň vytvoření správných pobídek pro spotřebitele a ostatní uživatele jsou zásadní politiky pro stanovení cen vody založené na skutečném využití, dopadu na životní prostředí a platební schopnosti. Rámcová směrnice o vodě motivuje k rozumné vnitrostátní politice pro stanovení cen vody, která je založena na spravedlivém sdílení nákladů a zásadě „znečišťovatel platí“. Revidovaná směrnice o pitné vodě a směrnice o čištění městských odpadních vod zajišťují pravidelné a komplexní informace o spotřebě a cenách vody a rady, jak spotřebu snížit. Výměna osvědčených postupů pomůže členským státům využívat tyto nástroje co nejefektivněji.

3.    Pět oblastí, které umožní připravit půdu pro vodohospodářsky odolnou Evropu

K dosažení cílů uvedených ve strategii potřebujeme celospolečenský přístup s posílenou spoluprací mezi občany, podniky, občanskou společností a skupinami zastupujícími přírodu a angažovanými správními orgány, které budou pracovat napříč politickými skupinami a úrovněmi a zapojí všechny zúčastněné strany. EU tento přístup podpoří opatřeními v pěti oblastech.

3.1    Správa a provádění na podporu změny

Dosažení vodohospodářské odolnosti bude záviset na lepším provádění komplexního acquis EU v oblasti vody, jakož i na silnějších synergiích s politikami v odvětvích, jako je zemědělství, průmysl, energetika, doprava a ochrana spotřebitele. Regulační orgány se již po desetiletí snaží chránit vodu v rámci politiky EU v oblasti životního prostředí i zdraví. Prostřednictvím Zelené dohody pro Evropu bylo revidováno a modernizováno několik klíčových právních předpisů, což vedlo k velkému pokroku. Jak však ukazuje nedávná zpráva Komise 52 , nedostatky v provádění a financování dosud značně bránily dosažení cílů právních předpisů v oblasti vody. Například při přípravě svých třetích plánů povodí a druhých plánů pro zvládání povodňových rizik několik členských států nepostupovalo řádně v souladu s doporučeními Komise vydanými v roce 2019 a dosud nezavedlo odpovídající registry, kontroly a případně sankce, aby se zabránilo nadměrným odběrům.

Na základě zjištění vyplývajících z posledního hodnocení národních plánů a doporučení pro celou EU a jednotlivé země Komise zintenzivní prosazování. Zahájí strukturované dialogy s členskými státy za účelem společné práce na posíleném provádění širšího acquis EU v oblasti vody. Nástroj pro technickou podporu může členským státům pomoci řešit problémy související s vodou, včetně těch, které byly identifikovány v rámci evropského semestru.

Zjednodušení předpisů EU v oblasti vody může významně přispět k jejich provádění. Komise pravidelně vyhodnocuje klíčové právní předpisy, jako je například směrnice o dusičnanech, která je v současné době předmětem hodnocení. Komise dále na základě probíhající studie usiluje o zjednodušení a zvýšení účinnosti elektronického podávání zpráv podle rámcové směrnice o vodě. Revize rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí rovněž povede k výraznému zjednodušení. V souvislosti s prováděním systému rozšířené odpovědnosti výrobce podle článku 9 směrnice (EU) 2024/3019 o čištění městských odpadních vod provede Komise aktualizovanou studii nákladů a jejich možných dopadů na dotčená odvětví. Komise bude také i nadále podporovat členské státy při pragmatickém navrhování vnitrostátních systémů s cílem vyhnout se neočekávaným nebo nezamýšleným důsledkům, zejména pokud jde o dostupnost a cenovou dostupnost léčivých přípravků 53 .

Územní plánování založené na inteligentním přístupu k vodě musí být vodítkem pro udržitelné provádění zelené a digitální transformace. Komise zdokonalí stávající vizualizační nástroje, v nichž budou shromážděny údaje o životním prostředí a údaje týkající se vodních a energetických sítí. Cílem je poskytnout členským státům informace pro jejich územní plánování a pomoci jim určit nejlepší oblasti pro zřizování podniků náročných na vodu a zároveň přilákat investory, kteří se zaměří na obnovu přírody a modernizaci vodovodních sítí na podporu těchto podniků.

Přeshraniční spolupráce se musí dále zlepšovat. Evropa má 75 přeshraničních povodí. Přestože rámcová směrnice o vodě výslovně vyžaduje, aby členské státy zajistily koordinované provádění pro mezinárodní povodí, existuje prostor pro harmonizovanější hodnocení stavu vodních útvarů, lepší soulad mezi opatřeními přijatými zeměmi na horních a dolních tocích, včetně příbřežních partnerských zemí mimo EU, a větší zaměření na hospodaření s vodou z hlediska jejího množství. Komise bude podporovat vzájemné iniciativy na podporu spolupráce mezi organizacemi, regiony a městy v povodí řek a přímořských oblastech prostřednictvím programů a iniciativ EU, jako je Horizont Evropa, tematické partnerství městské agendy pro Evropskou unii „Města citlivá na vodu“ a skupina odborníků „Soudržnost pro transformaci“ 54 . Tím se zajistí důležité zapojení regionální a místní úrovně, jak ukazují iniciativy v rámci programů Interreg.

3.2    Finance, investice a infrastruktura pro dosažení stabilních dodávek

Bez dalších významných veřejných a soukromých investic ve všech fázích vodního hospodářství bude pokrok směrem k vodohospodářské odolnosti příliš pomalý nebo nebude mít významný dopad. Současné roční kapitálové investice do vodohospodářských opatření (ze strany EU, EIB a vnitrostátních rozpočtů) dosahují přibližně 55 miliard EUR (v cenách roku 2022), což naznačuje roční investiční mezeru ve výši přibližně 23 miliard EUR (0,1 % HDP EU) na provádění stávajících právních předpisů v oblasti vody 55 . Spadají sem investice do přeměny dešťové vody na zelenou vodu (uloženou v suchozemských ekosystémech) prostřednictvím přírodě blízkých řešení a do přeměny šedé vody (používané v městských sídlech nebo v průmyslových procesech) na modrou vodu (v řekách a mořích), aby byla opět vhodná pro přírodu. Investice musí zahrnovat všechny fáze vodního hospodářství a musí být plánovány integrovaným způsobem se zohledněním budoucích klimatických scénářů a posouzením rizik, která z nich vyplývají. Investice musí rovněž podporovat nové vodohospodářské technologie. Členské státy mohou například využívat pobídky poskytované v rámci platformy BlueInvest v modrých odvětvích a při vývoji kritických technologií souvisejících s vodou, které splňují požadavky Platformy strategických technologií pro Evropu (STEP). Členské státy se zároveň musí vyvarovat dotací, které mohou jako vedlejší účinek poškodit životní prostředí nebo vést k neúčinnému využívání vody.

V nedávném přezkumu politiky soudržnosti v polovině období Komise navrhla výjimečný balíček opatření, který má členské státy a regiony povzbudit k investicím do vodohospodářské odolnosti. Tento balíček zahrnuje až 100% financování EU a 30 % předběžného financování investic do vodohospodářské odolnosti plánované v rámci vyhrazené priority pro tento nový specifický cíl, jakož i různé možnosti flexibility.

Některé členské státy mají potíže s čerpáním dostupných prostředků EU kvůli nedostatečné administrativní kapacitě a právním či organizačním překážkám. Je třeba zlepšit kapacitu pro realizaci investic do vodohospodářské odolnosti, zejména v méně rozvinutých regionech. Spolu s reformami správy vodních zdrojů na správné úrovni může technická pomoc zajistit, aby byly dostupné finanční prostředky EU využity co nejefektivněji.

Dostupné finanční prostředky EU by měly být rychle využity na investice zaměřené na snížení úniků pomocí digitálních nástrojů, inteligentního měření a technologií zvyšujících účinné využívání vody. Tyto investice vyžadují méně složité plánování než velké vodohospodářské projekty. Komise pro členské státy vypracuje pokyny pro (pilotní) projekty typu „plug and play“ v těchto oblastech s cílem zjednodušit a zefektivnit postupy.

Příští víceletý finanční rámec je příležitostí k další podpoře vodohospodářské odolnosti prostřednictvím investic a reforem. V kontextu vnitrostátních a regionálních dohod o partnerství by se členské státy mohly zabývat oblastmi, jako je lepší správa, posouzení rizik a připravenost na katastrofy, účinnější využívání vody a její opětovné využívání, prioritní snižování poptávky a posílení kontrol. Komise dále vyzve členské státy ke spolupráci na iniciativě týkající se zelených a modrých koridorů na podporu obnovy ekologického prostředí a infrastruktury, včetně řek, mokřadů a pobřeží. 

Komise navíc posiluje spolupráci se skupinou Evropské investiční banky (EIB) s cílem posílit veřejné a soukromé investice do oblasti vodního hospodářství v EU i ve světě. Skupina EIB, která je již dnes největším světovým poskytovatelem finančních prostředků ve vodohospodářském odvětví, vypracovala program pro vodu na podporu strategie Komise pro vodohospodářskou odolnost s plánovaným financováním ve výši více než 15 miliard EUR v období 2025–2027 na projekty zlepšující přístup k vodě, kontrolu znečištění, odolnost a konkurenceschopnost vodohospodářského odvětví EU, a to i prostřednictvím rozsáhlých infrastruktur a přírodě blízkých řešení. Komise a Evropská investiční banka navíc spojí své síly s cílem řešit překážky při zavádění investic do vody. To bude zahrnovat návrh nového poradenského nástroje pro udržitelné hospodaření s vodou, který bude financovat technickou pomoc EIB při vytváření zásobníku projektů, jakož i lepší kvantifikaci potřeb financování a možností pro usnadnění investic do vody.

Bude třeba výrazně zvýšit soukromé investice. Spolupráce s finančními institucemi může zvýšit soukromé financování vodohospodářské odolnosti prostřednictvím smíšených finančních přístupů, inovativních modelů, jako je „voda jako služba“, a strukturovaných ekosystémů pro zelené a modré dluhopisy. Systémy odměňování ekosystémových služeb mohou rovněž podpořit vytváření potřebných trhů. Komise přijme plán pro přírodní kredity, aby využila potenciál těchto nástrojů a podpořila rozšíření těchto trhů. Zjednodušený rámec EU pro udržitelné financování a zavedení unie úspor a investic mají navíc za cíl zvýšit možnosti financování pro podniky v EU, včetně odvětví vodního hospodářství.

Narušení způsobená klimatem posilují obchodní důvody pro investice do vody a inovativní přístupy mohou přispět k uvolnění významných soukromých investic. Voda je stále více považována za finančně významný faktor pro podniky, investory a vlády. Aktivace soukromých investic do vodohospodářství se však potýká se značnými překážkami. Investice často vyžadují úzkou spolupráci mezi různými zúčastněnými stranami, a to i kvůli překonání problémů parazitování. Komise zřídí investiční akcelerátor pro vodohospodářskou odolnost, který bude provádět dvacet pilotních inovativních případů pro přirozené zadržování vody a účinné využívání vody a který bude sdružovat místní investory, poskytovatele řešení a držitele problémů v oblasti vody, aby inspiroval podobná opatření v celé EU. To by mohlo vycházet také ze sítí živých laboratoří vytvořených např. v rámci evropských partnerství a misí. S cílem řešit rostoucí problém pojištění hospodářských ztrát způsobených přírodními katastrofami, včetně katastrof souvisejících s vodou v EU, Komise prozkoumá možná řešení, jak snížit nedostatky v pojistné ochraně, a to v návaznosti na návrhy Evropské centrální banky a Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění. 56 Podněty pro lepší informovanost, stanovení cen a kontrolu spotřebované vody (viz oddíl 2.3) rovněž pomohou zvýšit atraktivitu investic do vody, a to i v odvětvích, která jsou na vodě vysoce závislá a které její nedostatek stále více negativně ovlivňuje, jako je zemědělství, akvakultura a energetika.

3.3    Digitalizace a umělá inteligence k urychlení a zjednodušení řádného hospodaření s vodou

Digitalizace má významný potenciál pro revoluci v hospodaření s vodou a podporu udržitelného využívání vody. Zajistí včasné poznatky pro lepší tvorbu politik a zdokonalené navrhování a provoz vodohospodářské infrastruktury a služeb. Na trhu je k dispozici řada digitálních řešení včetně umělé inteligence 57 . Přesto je zavádění stále příliš pomalé a nerovnoměrné.

V zájmu uvolnění tohoto do značné míry nevyužitého potenciálu a v návaznosti na připravovaná sdělení o datové unii a o využívání umělé inteligence přijme Komise akční plán zaměřený na specifické výzvy v odvětví vodohospodářství, jako jsou analogové a stárnoucí systémy a velmi rozsáhlé soubory dat uložené v mnoha různých úložištích. Plán bude zahrnovat dva hlavní pilíře: i) zavádění digitálních řešení prostřednictvím financování a sdílení znalostí s cílem budovat digitální dovednosti a podporovat převod technologií v odvětví vodohospodářství a ii) podporu sdílení údajů o vodě prostřednictvím podpory rozvoje vnitrostátních datových portálů s cílem překonat roztříštěnost a zajistit, aby data byla snadno dohledatelná, bezplatně přístupná, interoperabilní a opakovaně použitelná, a to v souladu s požadavky směrnice o otevřených datech 58 .

Jednotné kontaktní místo pro produkty pozorování Země důležité pro hospodaření s vodou usnadní všem přístup k hospodaření s vodou z vesmíru. Zatímco pozorování Země se již desítky let používá k předpovídání sucha a povodní, jeho každodenní využití pro vodní hospodářství je mnohem méně rozšířené. Copernicus a jeho šest specializovaných služeb poskytuje rozsáhlé portfolio produktů souvisejících s vodou, které jsou k dispozici plně, volně a bezplatně. Tyto informace jsou však rozptýlené. Komise zřídí jednotné kontaktní místo pro produkty pozorování Země týkající se vodního hospodářství – tematické centrum pro vodu – s cílem shromáždit data, produkty a nástroje programu Copernicus související s vodou a usnadnit přístup k těmto datům a jejich využívání. Bude podporovat spolupráci mezi komunitami zabývajícími se pozorováním Země a vodním hospodářstvím ve spolupráci se znalostním centrem pro pozorování Země Společného výzkumného střediska a zajistí, aby produkty programu Copernicus odpovídaly potřebám uživatelů a tvůrců politik.

Vodohospodářské orgány a orgány zabývající se plánováním a povolováním, jakož i soukromý sektor mohou potřebovat pomoc při posuzování rizik souvisejících se změnou klimatu. Digitální modely vyvíjené Komisí, jako jsou digitální dvojče oceánu a iniciativa Cíl Země, podpoří hodnocení dlouhodobých podmínek a dostupnosti vody v různých scénářích změny klimatu nebo lidské činnosti. Tyto kapacity mohou být k dispozici vnitrostátním a místním správním orgánům před rokem 2030.

3.4    Výzkum a inovace, vodohospodářství a dovednosti pro posílení konkurenceschopnosti

Inovace v oblasti vodohospodářství musí být rozšířeny na základě Strategie EU pro startupy a scaleupy. Voda je důležitou součástí rámcových programů EU pro výzkum a inovace a v Evropě již vzniklo rozsáhlé portfolio inovativních nápadů a řešení. Skutečné zavádění těchto řešení mimo fázi projektu je však stále pomalé. Komise v této souvislosti zřídí rozhraní mezi vědou a politikou, které bude zhodnocovat znalosti z činností v oblasti výzkumu a inovací financovaných EU a jednotlivými státy.

Komise zahájí činnost aliance pro inteligentní využívání vody v průmyslu, aby podpořila její konsolidaci stimulací inovací, konkurenceschopností a zajištěním potřebných dovedností v oblasti vody. Kromě toho Komise v souladu s Dohodou o čistém průmyslu prozkoumá, jak lze při zadávání veřejných zakázek zohlednit vodohospodářskou odolnost v příslušných veřejných zakázkách a zjednodušený přístup na trh pro malé a střední podniky, což jim pomůže využít jejich inovační potenciál. V návaznosti na tyto iniciativy Komise rovněž zahájí činnost Evropské akademie pro vodu, která se bude zabývat potřebami kapacit v evropském vodohospodářském odvětví a bude podporovat partnerství veřejného a soukromého sektoru, inovace a převod technologií s cílem doplnit chybějící dovednosti.

Lidé všech věkových kategorií a napříč různými obory potřebují rozvíjet nové dovednosti. Zaměstnanost v odvětví vodohospodářství v posledních letech rostla a bude růst i nadále 59 . Veřejné orgány i soukromý sektor se však potýkají se stárnutím pracovní síly a nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, zejména v technických oblastech, jako je úprava vody a hospodaření s vodou, a také v oblasti digitálních dovedností. Balíček unie dovedností, včetně Evropského sociálního fondu plus, může podpořit odbornou přípravu orgánů, odborníků v oblasti vodního hospodářství a komunit. V případě sladkých vod a oceánů je třeba podporovat dovednosti v oblasti přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM) 60 . Komise, vodohospodářský průmysl EU a zúčastněné strany budou spolupracovat, aby vybavily pracovníky v oblasti vodohospodářství v EU správnými dovednostmi, a to i na možném spuštění rozsáhlého partnerství v oblasti dovedností. Kromě toho Komise posílí odborné vzdělávání tím, že zvýší svou podporu platformě centra excelence odborného vzdělávání pro vodu. Využije také stávající síť evropských modrých škol ke zvyšování gramotnosti a povědomí o ochraně sladké vody a oceánů v rámci přístupu od pramene až po moře.

Navzdory silné znalostní základně přetrvávají nedostatky v porozumění evropským sladkým a mořským vodám, dostupnosti vodních zdrojů, změnám klimatu a propojení problematiky vody, energií, potravin a ekosystémů. Efektivní využívání prostředků EU na výzkum může pomoci uvést inovativní technologie na trh a podpořit malé a střední podniky. Na základě špičkového výzkumu v rámci misí EU „Obnova našich oceánů a vod“ a „Přizpůsobení se změně klimatu“ přijme Komise do konce roku 2026 strategii pro výzkum a inovace v oblasti vodohospodářské odolnosti, která bude řešit roztříštěnost iniciativ EU v oblasti výzkumu a inovací.

A konečně, abychom zvýšili konkurenceschopnost Evropy v oblasti vodohospodářství tím, že podpoříme inovace a odstraníme nedostatky v dovednostech a znalostech, musíme vytvořit více synergií a propojit průmysl, vzdělávání a výzkum s přístupem od pramene až po moře. Z tohoto důvodu Komise v roce 2026 v rámci Evropského inovačního a technologického institutu (EIT) zahájí činnost znalostního a inovačního společenství v oblasti vodního, mořského a námořního odvětví a ekosystémů.

3.5    Bezpečnost a připravenost ke zvýšení kolektivní odolnosti

Členské státy označily za klíčová rizika související s vodou hrozby způsobené klimatem a úbytek biologické rozmanitosti, zlovolné útoky spojené s narušením kritické vodohospodářské infrastruktury a dodávek vody, jakož i havarijní znečištění vnitrozemských a mořských vod. V posledních letech se v souvislosti s těmito katastrofami zvyšuje počet žádostí o pomoc z mechanismu civilní ochrany EU (UCPM), a to jak v Evropě, tak v jiných částech světa. Evropská unie bude i nadále projevovat solidaritu při přeshraniční spolupráci, avšak v zájmu účinného využití dostupných finančních prostředků a snížení potřeby odstraňování následků katastrof musí být tato solidarita doplněna zásadami připravenosti již od návrhu. V této souvislosti je zvláště důležité nařízení RESTORE, které podporuje členské státy v rychlé mobilizaci finančních prostředků 61 , a přezkum politiky soudržnosti v polovině období.

Občané potřebují místní řešení, která je ochrání a umožní jim připravit se na to, čemu nelze zabránit, v souladu se Strategií unie připravenosti 62 . Tato opatření musí zahrnovat úvahy o městském plánování s cílem řešit znečištění a zároveň zmírnit změnu klimatu a přizpůsobit se jí, zlepšit řízení rizik sucha a zvládání povodňových rizik, optimalizovat využívání digitálních nástrojů a systémů rychlého varování a posílit vazby mezi již existujícími nástroji řízení rizik na evropské úrovni (jako jsou nástroje včasného varování služby programu Copernicus pro podporu krizového řízení 63 ), na vnitrostátní úrovni a na místní úrovni. Občané a komunity musí mít možnost jednat v zájmu přizpůsobení se změně klimatu a ochrany před riziky povodní a sucha. Zpřístupnění informací o konkrétních rizicích povodní a sucha pro budovy a pozemky je prvním krokem ke zvýšení společenské odolnosti.

V EU existuje mnoho nástrojů na ochranu obyvatelstva před katastrofami souvisejícími s vodou nebo na zmírnění jejich dopadů, ale ne vždy jsou dostatečně známy nebo využívány. Je důležité umožnit občanům, aby se dozvěděli o rostoucích rizicích katastrof způsobených klimatem a souvisejících s vodou a zvládli je, jak je požadováno v cílech Unie v oblasti odolnosti vůči katastrofám, které byly vypracovány v rámci mechanismu civilní ochrany Unie 64 . Komise posílí systémy EU pro včasné varování a monitorování povodní a sucha v reálném čase tím, že podpoří opatření členských států a posílí Evropskou observatoř pro sledování sucha a Evropský systém informací o povodních v rámci služby programu Copernicus pro podporu krizového řízení.

Znalost a řešení našich nedostatků nám umožní být odolnější. Vzhledem k tomu, že četnost a závažnost dopadů kybernetických útoků na vodohospodářská zařízení roste, pomůže Unii a hospodářským subjektům vhodné bezpečnostní plánování a lepší pochopení zranitelných míst čelit nepřátelskému jednání proti fyzické a kybernetické integritě, včetně zásobování pitnou vodou a infrastruktury pro čištění odpadních vod a úmyslné kontaminace vody. Pro toto plánování bude velmi přínosné úplné provedení směrnice o odolnosti kritických subjektů 65 a směrnice o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii (směrnice NIS 2) 66 . Připravované sdělení Komise, kterým se stanoví nezávazné pokyny na podporu členských států při určování kritických subjektů a podávání zpráv o výsledcích jejich posouzení rizik, se bude vztahovat na odvětví pitné vody a odpadních vod v souladu s oblastí působnosti směrnice o odolnosti kritických subjektů. Dalším důležitým prvkem posilování odolnosti EU je podpora veřejných orgánů, podniků a veřejnosti při přípravě na budoucí klimatická rizika, a to i prostřednictvím využívání společných referenčních scénářů týkajících se klimatu a digitálních nástrojů pro systémy včasného varování a monitorování EU v reálném čase.

4.    Globální působení – jít příkladem, závazek a iniciativy

Do konce platnosti Agendy 2030 zbývá pět let. Pokrok při plnění cíle udržitelného rozvoje č. 6 67 neprobíhá dostatečným tempem. Celosvětově 2,2 miliardy lidí stále nemají přístup k nezávadné pitné vodě, více než polovina lidstva nemá přístup k bezpečným hygienickým zařízením a při mnoha povodích dochází ke stále větší degradaci, která ohrožuje zdraví ekosystémů a dostupnost vody a zhoršuje se v důsledku změny klimatu. Nejúčinnějšími přírodními vodohospodáři jsou mokřady, přesto však na celém světě mizí třikrát rychleji než lesy, což zvyšuje riziko dezertifikace a povodní. Odhaduje se, že do roku 2030 bude téměř polovina světové populace trpět nedostatkem vody 68 . 

Aby se zabránilo urychlené vodní krizi, je třeba přijmout rychlá a transformační opatření na celosvětové úrovni, včetně nové definice způsobu, jakým oceňujeme a spravujeme vodní zdroje pro společné dobro. Prostřednictvím svých opatření v rámci strategie Global Gateway bude EU přispívat k ochraně a obnově globálního koloběhu vody, budování ekonomiky inteligentně nakládající s vodou a zabezpečení dodávek vody pro všechny v souladu s cíli této strategie na úrovni EU a Paktem pro budoucnost 69 . Evropská unie rozšíří strategická partnerství a diplomacii v oblasti vody s cílem podpořit integrované řízení vodních zdrojů, přístup od pramene až po moře, využívání přírodě blízkých řešení, investice do udržitelné vody a hygieny pro všechny a politické reformy založené na inovacích. V rámci budování oběhového a konkurenceschopného hospodářství inteligentně nakládajícího s vodou bude EU podporovat globální iniciativy na podporu účinného využívání vody a jejího opětovného využívání ve všech hospodářských odvětvích. Dále bude EU podporovat dokončení a přijetí pokynů Codex Alimentarius 70 , aby se zajistilo mikrobiologicky bezpečné používání a opětovné využívání vody při výrobě potravin na celém světě.

Propojení problematiky vody, míru a bezpečnosti bude posíleno propojením humanitárních, rozvojových a mírových aktérů, kteří se budou zasazovat o dodržování mezinárodního humanitárního práva s cílem podpořit bezpečnost a ochranu vodních zdrojů, vodohospodářských pracovníků a infrastruktury v konfliktních oblastech. Stanovením minimálních environmentálních požadavků na operace humanitární pomoci financované EU podporuje EU udržitelnost vodních zdrojů v oblastech, které jsou obzvláště postiženy nedostatkem vody 71 . 

Silnější globální správa vodních zdrojů je nezbytná pro stabilní pokrok, strategické řízení a překonání roztříštěnosti. Konference OSN o vodě z roku 2023 pevně zasadila vodu do celosvětového politického prostředí prostřednictvím ambiciózního Akčního programu pro vodu 72 ; po ní následovala rezoluce UNEA-6 o vodě 73 , celosystémová strategie pro vodu a hygienu 74 a jmenování zvláštního vyslance OSN pro vodu. EU bude usilovat o ambiciózní a na konkrétní kroky zaměřené výsledky nadcházejících konferencí OSN o vodě, včetně pravidelného mezivládního procesu OSN o vodě, začleňování problematiky vody do mnohostranných procesů a zapojení do klíčových koalic. EU rovněž zapojí partnerské země do správy vodních zdrojů, mimo jiné prostřednictvím budování sítě vyslanců členských států EU pro vodu.

EU bude podporovat rozšíření Úmluvy OSN o vodě 75 jako prostředku k podpoře udržitelného hospodaření se společnými vodními zdroji, předcházení konfliktům, budování míru, bezpečnosti a hospodářského rozvoje. Prostřednictvím strategie Global Gateway 76 dává Tým Evropa (Komise, EIB a rozvojové finanční instituce členských států) k dispozici více než 1,2 miliardy EUR na podporu správy, znalostí a investic v 18 hlavních přeshraničních povodích ve 47 zemích Afriky a Střední Asie. Spadají sem iniciativy jako Mezinárodní fond pro záchranu Aralského jezera a program Modrá Afrika.

EU posílí partnerství mezi jednotlivými zeměmi a regiony v oblasti vody. Patří sem Unie pro Středomořský program pro vodu 2030 a připravovaný nový Pakt pro Středomoří, který má řešit rostoucí nedostatek vody a dopady klimatu v regionu. EU bude podporovat kandidátské a sousední země, mimo jiné prostřednictvím investičního rámce pro západní Balkán a východní sousedství a Nástroje pro Ukrajinu. V této souvislosti má zvláštní význam strategický přístup EU k Černému moři 77 , který má podpořit místní komunity mimo jiné v boji proti škodám na životním prostředí způsobeným válkou. EU navrhne začlenění příslušných právních předpisů o vodě do acquis, na něž se vztahuje Smlouva o Energetickém společenství 78 . EU a Střední Asie posílí svou spolupráci prostřednictvím nedávno dohodnutého strategického partnerství a investičního balíčku Global Gateway v hodnotě 12 miliard EUR, který se zaměří na čtyři klíčové priority, včetně klimatu, vody a energetiky. Špičkový vodohospodářský průmysl EU je klíčový pro podporu partnerských zemí, rozvoj úsporných technologií, financování udržitelné infrastruktury a podporu inovací. EU bude podporovat politické pobídky, mechanismy financování a malé a střední podniky v oblasti vodního hospodářství, aby mohly využít příslušných tržních příležitostí.

EU je i nadále odhodlána pomoci překlenout značnou mezeru v mezinárodním financování vodních zdrojů. Prostřednictvím strategie Global Gateway zůstávají EU a její členské státy největším přispěvatelem na oficiální rozvojovou pomoc, včetně vodohospodářské infrastruktury a přírodě blízkých řešení, která je posílena díky mobilizaci zapojení soukromého sektoru prostřednictvím Evropského fondu pro udržitelný rozvoj plus (EFSD+). Evropská investiční banka a Evropská banka pro obnovu a rozvoj se spolu s dalšími multilaterálními rozvojovými bankami zavázaly k většímu financování zabezpečení dodávek vody a posílí svou spolupráci 79 . EU bude i nadále podporovat investice zejména prostřednictvím mechanismů kombinování zdrojů a záruk a zlepšovat investiční prostředí usnadňováním právních reforem a prosazováním vysokých sociálních a environmentálních norem. Patří sem iniciativy jako Climate Investor 2, nástroj kombinovaného financování, který mobilizuje až 2,2 miliardy EUR na projekty v oblasti vodohospodářské, hygienické a oceánské infrastruktury, jakož i strategické zadávání veřejných zakázek a podpora environmentálních, sociálních a správních rámců. Určitou roli by mohla sehrát i partnerství v oblasti čistého obchodu a investic.

5.    Závěry

Komise vyzývá členské státy, institucionální partnery, podniky a všechny složky společnosti, aby přijaly opatření v souladu s touto strategií.

Od prosince 2025 bude Komise každé dva roky svolávat fórum o vodohospodářské odolnosti, na němž se v rámci inkluzivního dialogu sejdou zúčastněné strany a zainteresované strany z EU, aby zhodnotily pokrok dosažený při zvyšování vodohospodářské odolnosti na všech úrovních veřejné správy, v podnicích a občanské společnosti a monitorovaly provádění této strategie.

V roce 2027 provede Komise přezkum pokroku dosaženého při provádění opatření obsažených v této strategii v polovině období. Provede také první hodnocení uvádění doporučení o účinném využívání vody v první řadě do praxe. V této souvislosti mohou být některá opatření aktualizována nebo revidována.

V roce 2029 Komise vyhodnotí dosažený pokrok, včetně úplného vyhodnocení vnitrostátních opatření přijatých v souladu s doporučením o účinném využívání vody v první řadě. Komise rovněž určí možná další opatření potřebná k řešení vznikajících problémů a podle potřeby přezkoumá stanovené cíle a opatření s cílem dosáhnout vodohospodářské odolnosti ve všech odvětvích společnosti.

Příloha I – Úplný seznam opatření

Příloha II – Klíčové průběžné cíle na období 2027–2033

(1)

     Jen v roce 2022 způsobila sucha mimořádné ztráty ve výši přibližně 40 miliard EUR. Povodně způsobily v letech 1980 až 2023 škody ve výši 325 miliard EUR. K těmto problémům se přidávají náklady v důsledku znečištění vody, které se pohybují v rozmezí 55 až 73 miliard EUR. Viz studie Komise o nákladech souvisejících s nečinností v souvislosti s nadcházejícím přezkumem provádění environmentálních opatření.

(2)

     Ninth Report on Economic, Social and Territorial Cohesion, Chapter 4 'Green Transition‘ (Devátá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti, kapitola 4 „Zelená transformace“, 2024 ( https://ec.europa.eu/regional_policy/information-sources/cohesion-report_en ).

(3)

      Strategie unie připravenosti, JOIN(2025) 130 final.

(4)

     Zpráva o globálních rizicích z roku 2024. Těchto pět největších globálních rizik souvisejících s vodou jsou: 1) extrémní povětrnostní události, 2) kritická změna systémů Země, 3) úbytek biologické rozmanitosti a zhroucení ekosystémů, 4) nedostatek přírodních zdrojů a 5) znečištění https://www.weforum.org/publications/global-risks-report-2024/ .

(5)

     COM(2025) 30 final – Kompas konkurenceschopnosti pro EU.

(6)

     COM(2025) 85 final – Sdělení o Dohodě o čistém průmyslu: společný plán konkurenceschopnosti a dekarbonizace.

(7)

     Evropský patentový úřad, „Innovation in water-related technologies“ (Inovace v oblasti technologií souvisejících s vodou) (červenec 2024), k dispozici zde .

(8)

     Eurostat, „Podniky v odvětví zásobování vodou, kanalizace, nakládání s odpady a sanace“ (údaje získány v únoru 2025), k dispozici v angličtině zde .

(9)

     Water Europe (2024), „Socio-economic study on the value of the EU investing in water“ (Sociálně-ekonomická studie o hodnotě investic EU do vody).

(10)

     Zpráva Globální komise pro ekonomiku vody, 2024.

(11)

     Global Water Monitor: souhrnná zpráva za rok 2024 | PreventionWeb.

(12)

     Dosaženo na konferenci OSN o vodě v roce 2023.

(13)

     Závěry Evropské rady ze dne 23. března 2023 – EUCO 4/23.

(14)

     Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. května 2025 o Evropské strategii pro vodohospodářskou odolnost (2024/2104(INI)).

(15)

     Zastřešující stanovisko EHSV „Výzva k vypracování Modré dohody pro Evropu“, CCMI/209, 25. října 2023.

(16)

     V tomto sdělení zahrnuje vodohospodářské odvětví podniky – veřejné i soukromé – zabývající se dodávkami (pitné) vody a čištěním odpadních vod, včetně městských a průmyslových odpadních vod. Zahrnuje mimo jiné vodohospodářské inženýrství, budování vodohospodářské infrastruktury, vývoj a dodávky zařízení a technologií souvisejících s vodou.

(17)

     Viz přehled klíčových cílů stanovených ve stávajících právních předpisech v příloze II.

(18)

     Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. L 327, 22.12.2000, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2000/60/oj ).

(19)

     Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES ze dne 23. října 2007 o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik (Úř. věst. L 288, 6.11.2007, s. 27, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2007/60/oj ).

(20)

     Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1991 ze dne 24. června 2024 o obnově přírody a o změně nařízení (EU) 2022/869 (Úř. věst. L, 2024/1991, 29.7.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1991/oj ).

(21)

     Zpráva agentury EEA o stavu vody v EU https://www.eea.europa.eu/en/analysis/publications/europes-state-of-water-2024

(22)

     Komise vydala doporučení pro jednotlivé země týkající se sedmi klastrů: a) urychlení úsilí o to, aby se země přiblížily k dodržování předpisů; b) navýšení investic; c) řešení klíčových tlaků; d) zvýšení odolnosti vůči extrémním jevům souvisejícím s vodou (včetně konkrétního doporučení k účinnému provádění směrnice o povodních); e) přeshraniční spolupráce; f) výjimky a g) monitorování, posuzování a podávání zpráv. Další informace jsou k dispozici na adrese https://environment.ec.europa.eu/topics/water/water-framework-directive/implementation-reports_en  

(23)

      Hodnocení rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí (SWD(2025)50) a jeho přílohy .

(24)

     Mise zaměřené na adaptaci a půdu, pokyny pro krajinu odolnou vůči změně klimatu, tematické partnerství městské agendy pro Evropskou unii „Města citlivá na vodu“ a projekt Interreg pro Podunají SpongeCity.

(25)

     Macias, D., Bisselink, B., Carmona-Moreno, C. et al., „The overlooked impacts of freshwater scarcity on oceans as evidenced by the Mediterranean Sea“ (Přehlížené dopady nedostatku sladké vody na oceány, jak dokládá Středozemní moře). Nat Commun 16, 998 (2025).

(26)

     Společná prováděcí strategie (CIS) podle rámcové směrnice o vodě, Pokyny č. 24 Řízení povodí v měnícím se klimatu, k dispozici zde .

(27)

     Zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu o provádění rámcové směrnice o vodě (2000/60/ES) a směrnice o povodních (2007/60/ES), Třetí plány povodí, Druhé plány pro zvládání povodňových rizik, COM(2025) 2 final.

(28)

     Doporučení Rady 2023/C 220/01 o posílení opatření EU pro boj proti antimikrobiální rezistenci (AMR); balíček předpisů týkajících se farmaceutického průmyslu a přepracované znění směrnice o čištění městských odpadních vod ((EU) 2024/3019).

(29)

     Evropská agentura pro životní prostředí (2024) – „Responding to climate change impacts on human health in Europe: focus on floods, droughts and water quality“ (Reakce na dopady změny klimatu na lidské zdraví v Evropě: se zaměřením na povodně, sucha a kvalitu vody). Zpráva EEA č. 3/2024.

(30)

     Per- a polyfluorované alkylové sloučeniny.

(31)

      Severská rada ministrů, údaje za rok 2019.

(32)

     Opatření týkající se sanace PFAS stanovená v této strategii doplňují úsilí Komise o řešení emisí PFAS u zdroje podle nařízení REACH o chemických látkách. V této souvislosti je třeba poznamenat, že Komise očekává, že do konce roku 2025 přijme omezení všech PFAS v hasicích pěnách, které jsou jedním z hlavních zdrojů emisí.

(33)

     Odhaduje se, že ekonomické náklady na odstranění kontaminace PFAS v Evropě se pohybují v rozmezí od 5 do 100 miliard EUR ročně, přičemž jen odvětví vodohospodářství čelí nárůstu nákladů na úpravu pitné vody až o 18 miliard EUR ročně, zatímco náklady na čištění odpadních vod a nakládání s kaly z čistíren se odhadují na ještě vyšší částku. Tyto náklady byly odhadnuty v rámci projektu Forever Lobbying Project; další informace jsou k dispozici na adrese https://foreverpollution.eu/lobbying/  

(34)

     Van Grinsven et al, „Costs and Benefits of Nitrogen for Europe and Implications for Mitigation“ (Náklady a přínosy dusíku pro Evropu a důsledky pro zmírnění dopadů), 2013. Emise dusíku a náklady na škody zahrnují emise ze všech odvětví do povrchových, podzemních a mořských vod a do ovzduší.

(35)

     Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), posouzení rizik souvisejících se změnou klimatu v Evropě (zpráva EUCRA), 2024. Podrobné informace o nedostatku vody jsou k dispozici zejména v kapitole 5 „Zabezpečení dodávek vody“.

(36)

      https://energy.ec.europa.eu/topics/energy-efficiency/energy-efficiency-targets-directive-and-rules/energy-efficiency-first-principle_en  

(37)

     Úspory vody pro vodohospodářskou odolnost Evropy, Evropská agentura pro životní prostředí, 2025, připravuje se.

(38)

     Například Francie si stanovila cíl snížit odběr vody o 10 % do roku 2030.

(39)

     Water Europe (2024), „Socio-economic study on the value of the EU investing in water“ (Sociálně-ekonomická studie o hodnotě investic EU do vody).

(40)

     Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3024 ze dne 27. listopadu 2024, kterým se mění nařízení (EU) č. 691/2011, pokud jde o zavedení nových modulů environmentálních hospodářských účtů.

(41)

     Water Europe (2024), „Socio-economic study on the value of the EU investing in water“ (Sociálně-ekonomická studie o hodnotě investic EU do vody).

(42)

     IEA – „Clean energy can help to ease the water crisis“ (Čistá energie může pomoci zmírnit krizi vodních zdrojů), 22. března 2023.

(43)

     Zpráva Komise Radě a Parlamentu podle článku 12 směrnice (EU) 2023/1791 o energetické účinnosti a o změně nařízení (EU) 2023/955 (přepracované znění).

(44)

     Pracovní dokument útvarů Komise: Posouzení dopadů připojené k dokumentu Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody, SWD(2018) 249 final.

(45)

     Nařízení o opětovném využívání vody, revidovaná směrnice o průmyslových emisích a revidovaná směrnice o čištění městských odpadních vod.

(46)

     Evropská agentura pro životní prostředí (2024), Stav vod v Evropě v roce 2024. Zpráva EEA č. 7/2024, Úřad pro publikace Evropské unie. https://www.eea.europa.eu/en/analysis/publications/europes-state-of-water-2024

(47)

     Evropská agentura pro životní prostředí (2024), Stav vod v Evropě v roce 2024. https://www.eea.europa.eu/en/analysis/publications/europes-state-of-water-2024

(48)

     Například současná platforma pro podporu zúčastněných stran pro cesty transformace.

(49)

      https://commission.europa.eu/strategy-and-policy/priorities-2019-2024/economy-works-people/jobs-growth-and-investment/european-pillar-social-rights/european-pillar-social-rights-20-principles_cs  

(50)

     Nedávno přijatý pracovní plán pro ekodesign udržitelných výrobků a označování energetickými štítky na období 2025–2030 zahrnuje textil/oděvy, železo, ocel a hliník jako výrobky, pro které budou vypracovány nové požadavky, a také řadu výrobků spojených se spotřebou vody a energie, jako jsou myčky nádobí a pračky, pro které budou k dispozici požadavky na ekodesign a/nebo energetické štítky.

(51)

     Směrnice o energetické účinnosti vyžaduje, aby členské státy zajistily, že regionální a místní orgány vypracují místní plány vytápění a chlazení alespoň v obcích s více než 45 000 obyvateli.

(52)

     Zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu o provádění rámcové směrnice o vodě (2000/60/ES) a směrnice o povodních (2007/60/ES), Třetí plány povodí, Druhé plány pro zvládání povodňových rizik, COM(2025) 2 final.

(53)

     Jak rovněž požaduje usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. května 2025 o Evropské strategii pro vodohospodářskou odolnost (2024/2104(INI)).

(54)

      https://ec.europa.eu/regional_policy/policy/communities-and-networks/cohesion-4-transition_en  

(55)

     GŘ pro životní prostředí, Environmentální investiční potřeby, financování a deficity v EU-27 – aktualizace 2024 (interní analýza). Je třeba poznamenat, že tato částka vychází převážně z potřeb v oblasti dodávek vody a hygienických zařízení, zatímco náklady na další opatření související s prováděním rámcové směrnice o vodě a směrnice o povodních nemusí být plně zohledněny.

(56)

     ECB a EIOPA, „Towards a European system for natural catastrophe risk management“ (Směrem k evropskému systému pro řízení rizik přírodních katastrof), společný dokument, prosinec 2024.

(57)

     Patří mezi ně inteligentní měření, které poskytuje údaje o spotřebě vody v reálném čase, systémy prediktivní údržby a detekce úniků, digitální dvojčata a také produkty založené na údajích generovaných senzory in-situ, drony nebo satelitními senzory.

(58)

     Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru.

(59)

     Cedefop (2023). „Skills in transition: the way to 2035“ (Transformace dovedností: cesta do roku 2035). Lucemburk: Úřad pro publikace. http://data.europa.eu/doi/10.2801/438491  

(60)

Strategický plán vzdělávání v oborech STEM: dovednosti pro konkurenceschopnost a inovace, COM(2025) 89.

(61)

     Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3236 ze dne 19. prosince 2024, kterým se mění nařízení (EU) 2021/1057 a (EU) 2021/1058, pokud jde o regionální mimořádnou podporu na rekonstrukci (RESTORE).

(62)

     JOIN(2025) 130 final. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o Strategii unie připravenosti.

(63)

     Služba programu Copernicus pro podporu krizového řízení se svými systémy včasného varování před lesními požáry (Evropský systém informací o lesních požárech – EFFIS), povodněmi (Evropský a globální systém informací o povodních) a suchem (Evropská a globální observatoř pro sledování sucha), prohlížeč oblastí s povodňovým rizikem, který zvyšuje informovanost.

(64)

     První cíle Unie v oblasti odolnosti vůči katastrofám byly stanoveny podle čl. 6 odst. 5 rozhodnutí o UCPM a byly zveřejněny v únoru 2023. Doporučení, kterým se stanoví cíle Unie v oblasti odolnosti vůči katastrofám (Úř. věst. C 56, 15.2.2023, s. 1). Sdělení Cíle Evropské unie v oblasti odolnosti vůči katastrofám: zvládat budoucí mimořádné události společně, COM(2023) 61.

(65)

     Do roku 2026 členské státy přijmou strategii pro zvýšení odolnosti kritických subjektů v odvětví pitné vody a odpadních vod.

(66)

     Směrnice (EU) 2022/2555 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii (směrnice NIS 2) (Úř. věst. L 333, 27.12. 2022, s. 80).

(67)

     Cíl udržitelného rozvoje č. 6 – Zajistit všem dostupnost vody a odpovídajících hygienických zařízení a udržitelné hospodaření s nimi.

(68)

     Zpráva OSN o světovém vývoji v oblasti vody za rok 2024: „Water for Prosperity and Peace“ (Voda pro prosperitu a mír).

(69)

      Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 79/1 .

(70)

      fao.org/fao-who-codexalimentarius/sh-proxy/tr/?lnk=1&url=https%253A%252F%252Fworkspace.fao.org%252Fsites%252Fcodex%252FStandards%252FCXG%2B100-2023%252FCXG_100e.pdf  

(71)

      https://civil-protection-humanitarian-aid.ec.europa.eu/what/humanitarian-aid/climate-change-and-environment_en  

(72)

      https://sdgs.un.org/conferences/water2023/action-agenda , s 33 závazky EU https://data.consilium.europa.eu/doc/document/ST-7443-2023-INIT/en/pdf

(73)

      https://docs.un.org/en/UNEP/EA.6/RES.13

(74)

      UN_System-wide_Strategy_for_Water_and_Sanitation_July2024_vs23July2024.pdf

(75)

     Úmluva o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer.

(76)

     Evropská strategie pro řešení nejnaléhavějších globálních výzev a mobilizace až 300 miliard EUR na investice do udržitelných a vysoce kvalitních projektů https://commission.europa.eu/strategy-and-policy/priorities-2019-2024/stronger-europe-world/global-gateway_cs

(77)

     JOIN(2025) 135/3, Společné sdělení Evropskému parlamentu a Radě – Strategický přístup Evropské unie k černomořskému regionu.

(78)

      Smlouva o Energetickém společenství – domovská stránka Energetického společenství .

(79)

      https://www.eib.org/files/press/CommitmenttoWaterSecuritywithlogos.pdf  

(80)

      https://www.cbd.int/gbf/targets