Tento dokument obsahuje technické odpovědi na otázky, které útvary Komise obdržely a které byly projednány s odborníky z členských států v souvislosti s uplatňováním pravidel pro dealkoholizaci vín.

Záměrem tohoto dokumentu je pomoci vnitrostátním orgánům a podnikům při uplatňování těchto právních předpisů EU. Pro závazný výklad práva Unie je příslušný pouze Soudní dvůr Evropské unie.

1)    Druhou větu následujícího ustanovení chápeme jako omezení: „Postupy dealkoholizace nesmí vést k organoleptickým vadám výrobku z révy vinné. Odstranění ethanolu z výrobku z révy vinné se nesmí provádět současně se zvýšením obsahu cukru v hroznovém moštu.“ (Nařízení (EU) č. 1308/2013  (1) , příloha VIII, část I, oddíl E).

Souhlasíme. Spolunormotvůrci vložili toto ustanovení proto, že neshledávali logické, aby se začal zvyšovat obsah alkoholu ve vínech obohacováním moštů a později se alkohol odstraňoval dealkoholizací. To je rovněž v souladu s bodem 3.5.16 Zákoníku enologických postupů Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno (OIV).

2)    Na první pohled se zdá být logické, že odstranění ethanolu z výrobků z révy vinné se nesmí provádět současně se zvýšením obsahu cukru v hroznovém moštu. Pro tato vína však zatím neexistuje žádný trh (počátek roku 2022). Proto by výrobci museli vyčkat na následnou sklizeň, neboť většina základního vína vyráběného v Německu se obohacuje.

S touto analýzou souhlasíme, pokud jde o konkrétní případ uvedený v otázce. Pokud by se ze sklizně roku 2021 nevyrobilo základní neobohacené víno, v letech 2021–2022 by nebylo možné vyrobit dealkoholizovaná vína. Tato možnost by se realizovala počínaje sklizní roku 2022. Vinaři nesou odpovědnost za každoroční plánování své produkce v závislosti na poptávce na trhu.

3)    Ustanovení bychom však mohli vykládat takto: „Odstranění etanolu z výrobku z révy vinné se nesmí provádět současně se zvýšením obsahu cukru v hroznovém moštu“, avšak může se provádět současně se zvýšením obsahu cukru v hroznech nebo v mladém víně, které je ještě v procesu kvašení. (Důvody: a) hroznový mošt a mladé víno, které je ještě v procesu kvašení, představují odlišné kategorie výrobků z révy vinné v důsledku společné organizace trhu, část II přílohy VII a b) hroznový mošt a hrozny představují odlišné druhy výrobků z révy vinné vzhledem k příloze I nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/934  (2) ).

Druhý pododstavec oddílu E části I přílohy VIII nařízení (EU) č. 1308/2013 zakazuje provádět dealkoholizaci v případě, kdy byl hroznový mošt obohacen. Nejedná se totiž o přidávání cukru (či moštu) do hroznů nebo mladého, ještě kvasícího vína, za účelem obohacení.

V této souvislosti však vyvstává otázka, zda by obohacování hroznů nebo mladých vín, která jsou ještě v procesu kvašení, bylo v souladu se smyslem výše uvedených právních předpisů.

Podle názoru útvarů Komise tomu tak není, neboť odůvodnění výše uvedeného ustanovení, tj. že enologické postupy, jejichž cíle jsou protichůdné, by měly být vyloučeny, tento výklad nepodporuje.

4)    Komise uvedla, že míchání vína s dealkoholizovaným vínem za účelem výroby částečně dealkoholizovaného vína není povoleno, neboť tak není uvedeno v příloze VIII oddílu E společné organizace trhů. Lze však tento proces považovat za scelování? V čl. 7 odst. 1 nařízení (EU) 2019/934 se totiž uvádí, že „scelování“ je směs vín nebo hroznových moštů různého původu, z různých odrůd révy, různých ročníků sklizně nebo různých druhů vína nebo moštu. Ustanovení společné organizace trhu zařazují dealkoholizovaná a částečně dealkoholizovaná vína do obecné kategorie vín. Zdá se tedy, že mísení vína s dealkoholizovaným vínem (například z jiného ročníku sklizně) lze považovat za scelování. Mohla by Komise tento výklad potvrdit, nebo vyvrátit?

Aby bylo možné uvést na trh víno jako „částečně dealkoholizované“, musí být v souladu s nařízením (EU) č. 1308/2013 splněny následující podmínky:

1.	Základní víno (před dealkoholizací) musí splňovat všechny charakteristiky jedné z kategorií výrobků z révy vinné uvedených v bodech 1 a 4 až 9 části II přílohy VII téhož nařízení.

2.	Obsah alkoholu v konečném výrobku musí být vyšší než 0,5 % a nižší než 8,5 % nebo 9 % u vín uvedených v bodě 1 části II přílohy VII téhož nařízení.

3.	Aby se snížil obsah alkoholu v základním víně, musí být proveden postup dealkoholizace.

4.	Označení výrobku na etiketě musí být doplněno výrazem „částečně dealkoholizované“.

Pokud se smísí šarže plně dealkoholizovaného vína se šarží nedealkoholizovaného vína, lze výsledný alkoholický nápoj nazvat „vínem“ v případě, kdy je obsah alkoholu roven nebo vyšší než 8,5–9 %, neboť toto lze považovat za mísení nebo scelování.

Pokud je naopak obsah alkoholu v získaném nápoji nižší než 8,5–9 %, nápoj nemůže být „vínem“ nazýván, neboť není dosaženo minimálního obsahu alkoholu stanoveného pro víno. Nemůže být nazván ani „částečně dealkoholizovaným vínem“, neboť snížení obsahu alkoholu je docíleno mícháním, a nikoli částečnou dealkoholizací (viz podmínka 3 výše).

Míchání a scelování by nemělo být používáno k obcházení pravidel pro dealkoholizaci za účelem uvedení na trh pod označením „částečně dealkoholizované víno“, což je směs vína a dealkoholizovaného vína připravovaná za účelem výroby částečně dealkoholizovaného vína bez nutnosti přistupovat k procesu dealkoholizace. Jak bylo uvedeno výše, platné právní předpisy EU provedení takového úkonu nepovolují. Výrobek z takové směsi pocházející by mohl být případně uváděn na trh pouze tehdy, pokud by nebyl označen jako „částečně dealkoholizované víno“ a spotřebitel by byl řádně informován o vlastnostech tohoto výrobku v souladu s nařízením (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (3) (nařízení o poskytování informací), a zejména s článkem 7 uvedeného nařízení.

Na druhou stranu výrobek získaný smísením šarže částečně dealkoholizovaného vína s jinou šarží částečně dealkoholizovaného vína by se mohl nazývat „částečně dealkoholizované víno“, neboť odpovídá směsi dvou vín, která byla obě částečně dealkoholizována.

5)    Pokud jde o šumivá vína:

a.    Proč není možné vyrobit šumivé víno se sníženým obsahem alkoholu druhotným alkoholovým kvašením dealkoholizovaného vína?

Druhotné alkoholové kvašení vede k produkci nejen oxidu uhličitého, ale také etanolu. Při použití současných typů kvasinek by přidáním tirážního likéru do zcela dealkoholizovaného šumivého vína pravděpodobně vzniklo šumivé víno, jehož skutečný obsah alkoholu by byl vyšší než 0,5 %, což by neodpovídalo definici „dealkoholizovaného vína“. Konečný produkt by tedy nemohl být označen jako „dealkoholizované víno“, avšak velmi pravděpodobně by spadal pod definici „částečně dealkoholizovaného vína“ a měl by být i takto označen.

b.    Proč je po právní stránce v pořádku nazývat produkt „dealkoholizovaným šumivým vínem“ i přesto, že šumivé víno není možné dealkoholizovat?

Podle stávajícího právního rámce je možné vyrábět dealkoholizovaná šumivá vína dosycovaná oxidem uhličitým použitím dealkoholizovaného základního vína, k němuž byl dodán oxid uhličitý.

Dostupné techniky dealkoholizace však momentálně nezajistí odstranění etanolu ze šumivých vín při současném zachování jejich obsahu oxidu uhličitého. Současné metody kvašení také neumožňují druhotné kvašení bez toho, aby vznikal alkohol. Tato situace se nicméně může v budoucnu změnit díky inovacím. Již existuje právní rámec, který má odvětví vína podpořit při vývoji nezbytných inovací v oblasti technik dealkoholizace. Viz také odpověď na otázku 5a.

6)    Nepochopili jsme, zda je právní rámec stanovený nařízením (EU) 2021/2117  (4) dostatečný, nebo zda bude Komise v nadcházejících měsících pracovat na změně sekundárních právních předpisů (nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/33  (5) ).

Podniky se opakovaně ptají zejména na to, zda může být na etiketě dealkoholizovaného vína uveden nepovinný údaj o ročníku a/nebo odrůdě.

Jinými slovy, z hlediska pravidla pro označování by platila zásada, že získaný produkt (dealkoholizovaný nebo částečně dealkoholizovaný) „nese“ všechny vlastnosti/označení, které mělo základní víno (např. ročník „2020“, odrůda „Pinot Grigio“?), přičemž se použijí ustanovení stávajícího nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/33, nebo bude způsob uvádění těchto prvků na dealkoholizovaných produktech konkrétně upřesněn v sekundárních právních předpisech?

Komise nepřipravuje sekundární právní předpisy týkající se dealkoholizovaných vín, a to ani v souvislosti s označováním. V souladu s nařízením (EU) č. 1308/2013, ve znění nařízení (EU) 2021/2117, bude muset být na etiketě částečně dealkoholizovaného a zcela dealkoholizovaného vína uvedena kategorie vína doplněná o výraz „částečně dealkoholizované“, resp. „dealkoholizované“. Ostatní pravidla pro označování podle nařízení (EU) č. 1308/2013 a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 zůstávají v platnosti a vztahují se na dealkoholizované vinařské produkty. Proto bude možné na etiketě uvádět podrobné údaje, jako je rok sklizně nebo název odrůdy, pokud jsou splněny příslušné podmínky pro tyto údaje. Je třeba poznamenat, že pokud v odvětvových právních předpisech pro víno nejsou stanovena zvláštní pravidla, použijí se obecná pravidla pro označování a obchodní úpravu stanovená v nařízení (EU) č. 1169/2011.

7)    Nařízení stanoví, že výrazy „dealkoholizované“ a „částečně dealkoholizované“ mají doprovázet názvy určitých kategorií výrobků z révy vinné (např. víno, šumivé víno, perlivé víno atd.), pokud splňují určitá kritéria.

Provozovatelé vinařských podniků se ptají, zda je nutné používat další prodejní označení (např. víno bez alkoholu, v angličtině „alcohol free wine“, v němčině „alkoholfreier Wein“), zda je lze používat vedle (nebo namísto) výrazů stanovených v nařízení, nebo zda budou muset být ještě upravena v sekundárních právních předpisech?

V souladu s čl. 118 druhým pododstavcem nařízení (EU) č. 1308/2013 nesmí být označení výrobků uvedených v bodech 1 až 11, 13, 15 a 16 části II přílohy VII téhož nařízení doplněno jinými podrobnými údaji, než které jsou stanoveny v tomto nařízení, pokud tyto údaje nesplňují požadavky nařízení (EU) č. 1169/2011. Použití výrazů jako „bez alkoholu“, „alcohol free“ nebo „alkoholfrei“ jako doplňujících údajů u zcela dealkoholizovaného vína s obsahem alkoholu 0 % by v zásadě mohlo být považováno za souladné s článkem 7 nařízení (EU) č. 1169/2011 a případnými příslušnými vnitrostátními předpisy uplatňovanými v souladu s čl. 4 odst. 4 (6) nařízení (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (7). Je třeba zdůraznit, že jakékoli doplňující údaje označení, které provozovatelé poskytují dobrovolně, by mělo být vždy v souladu s požadavky nařízení (EU) č. 1169/2011, zvláště pak s požadavky stanovenými v jeho článcích 36 a 37. Dodatečné údaje na etiketě poskytované dobrovolně nesmějí mimo jiné uvádět spotřebitele v omyl, nesmějí být nejednoznačné nebo matoucí a v případě potřeby musí vycházet z příslušných vědeckých údajů. Kromě toho nesmějí být uvedeny na úkor prostoru pro povinné informace o potravinách. Za těchto podmínek by se proto jevilo jako možné přidání těchto výrazů na etiketu zcela dealkoholizovaných vín (0 % alkoholu), nikoli však nahrazování jejich prostřednictvím výraz „dealkoholizované“, který je u takových vín povinným údajem.

8)    Pokud jde o enologické postupy, Komise objasnila, že momentálně jsou povoleny pouze ty enologické postupy, které jsou v současné době stanoveny v platných právních předpisech EU (nařízení (EU) č. 1308/2013 a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/934).

Znamená to, že tyto postupy lze provádět nejen u „základního vína“ použitého k dealkoholizaci, ale také poté, co byl dealkoholizovaný nebo částečně dealkoholizovaný produkt získán?

Pro příklad uveďme: část D dodatku 10 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/934 upravuje omezení a podmínky týkající se slazení vín. Pokud nařízení stanoví, že slazení vín je povoleno určitými způsoby, lze z toho vyvodit, že tento postup lze provádět – za stejných podmínek, jaké stanovuje část D dodatku 10 – také u dealkoholizovaného nebo částečně dealkoholizovaného produktu?

Nová pravidla pro dealkoholizaci nezakazují používání stávajících povolených enologických postupů poté, co proběhne dealkoholizace. Některé z nich (např. slazení, přidávání CO2) mohou být vhodné pro zlepšení kvality částečně nebo zcela dealkoholizovaných vín.

Kromě toho v nových pravidlech se nenachází nic, co by bránilo možnosti dealkoholizovat vinařské produkty, které před dealkoholizací stále obsahují určité množství nezkvašených cukrů za předpokladu, že tyto základní vinařské produkty splňují platné požadavky své kategorie. Jinými slovy, zastavením procesu kvašení lze vyrobit sladké nebo polosladké víno (bez obohacování). Pokud se toto víno následně dealkoholizuje, přirozené cukry, které v něm zůstaly, mohou vyvážit zvýšenou kyselost vzniklou dealkoholizací.

9)    Jaký je vztah mezi tolerancí povolenou pro uvádění skutečného obsahu alkoholu, tj. 0,5 % objemových (a 0,8 % u výrobků z révy vinné s chráněným označením původu nebo zeměpisným označením skladovaných v lahvích déle než tři roky, u šumivých vín, jakostních šumivých vín, šumivých vín dosycovaných oxidem uhličitým, perlivých vín, perlivých vín dosycovaných oxidem uhličitým, perlivých vín, likérových vín a vín z přezrálých hroznů) a mezními hodnotami pro obsah alkoholu stanovenými pro dealkoholizovaná a částečně dealkoholizovaná vína?

Čl. 44 třetí pododstavec nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 stanoví, že skutečný obsah alkoholu udaný na etiketě nesmí být vyšší nebo nižší o více než 0,5 % (nebo 0,8 %) objemových od obsahu alkoholu uvedeného na základě analýzy. Tato tolerance se vztahuje pouze na rozdíl mezi obsahem alkoholu uvedeným na etiketě a skutečným obsahem alkoholu zjištěným analýzou. Toto ustanovení o povolených odchylkách hodnot uvedených na etiketách všech druhů se vztahuje na označování všech druhů vín, včetně dealkoholizovaných a částečně dealkoholizovaných vín, a to v rámci rozsahů hodnot stanovených pro každou kategorii nebo druh vinařského produktu. Tolerance by se proto neměla využívat k obcházení mezních hodnot pro obsah alkoholu platných pro každou kategorii nebo druh vinařského produktu, jak stanoví nařízení (EU) č. 1308/2013 v části II bodech 1 a 4 až 9 přílohy VII a čl. 119 odst. 1 písm. a) bodech i) a ii).

Například dealkoholizované víno, které obsahuje 0,2 % alkoholu zjištěného analýzou, avšak je označeno jako „0 %“, pokud je údaj zaokrouhlen dolů, popřípadě „0,5 %“, pokud je údaj zaokrouhlen nahoru, by spadalo pod výše uvedené pravidlo tolerance označování a nemuselo by být označeno znovu. Pokud však analýza ukáže, že obsahuje 0,6 % alkoholu nebo více, musí být označeno znovu, a to jako „částečně dealkoholizované víno“, neboť naměřený skutečný obsah alkoholu překračuje maximální povolený obsah alkoholu pro dealkoholizovaná vína a obsah alkoholu na etiketě by měl být rovněž vyšší než 0,5 %.

Vzhledem k vzájemnému vztahu mezi požadavkem na označování (objemové procento nebo půl procento), tolerancí označování (plus nebo minus 0,5 %) a požadovaným minimálním skutečným obsahem alkoholu u částečně dealkoholizovaných vín by na etiketě částečně dealkoholizovaného vína s obsahem alkoholu vyšším než 0,5 % a nižším než 1 % alk. mělo být vždy uvedeno 1 % alk., zatímco 0,5 % alk. by vždy odpovídalo dealkoholizovanému vínu.

Je třeba poznamenat, že touto tolerancí označování není dotčeno nařízení (EU) č. 1169/2011, a zejména jeho článek 7, který stanoví, že informace o potravinách nesmí být zavádějící.

10)    Jaký je správný výklad čl. 119 odst. 1 písm. a) bodu ii) nařízení (EU) č. 1308/2013 pro částečně dealkoholizovaná vína s označením původu nebo zeměpisným označením?

V tomto článku je uvedeno, že název kategorie je doplněn výrazem „částečně dealkoholizované“, „pokud skutečný obsah alkoholu ve výrobku je vyšší než 0,5 % objemových a nižší než minimální skutečný obsah alkoholu daného druhu před dealkoholizací“.

U vín bez označení původu nebo zeměpisného označení se to zdá být jasné: částečně dealkoholizovaná vína mají obsah alkoholu mezi 0,5 % a 8,5 % (nebo 9 % v závislosti na vinařské oblasti).

Ale jak je to u vín s označením původu nebo zeměpisným označením, pro něž je někdy v jejich specifikacích uveden minimální přirozený obsah alkoholu? Například v případě francouzského označení původu Bourgueil je stanoveno, že přirozený obsah alkoholu nesmí být nižší než 10,5 % objemových. V takovém případě si pravidla vykládáme tak, že skutečný obsah alkoholu u částečně dealkoholizovaného vína Bourgueil se pohybuje mezi 0,5 a 10,5 % (a nikoli 8,5 % nebo 9 %). Potvrzujete to?

Slovo „druh“ v čl. 119 odst. 1 písm. a) bodě ii) odkazuje na druhy výrobků z révy vinné uvedené v bodě 1 a v bodech 4 až 9, jak je uvedeno v čl. 119 odst. 1 písm. a) druhé větě úvodní části.

Část II přílohy VII nařízení (EU) č. 1308/2013 stanoví různé minimální úrovně skutečného obsahu alkoholu pro jednotlivé druhy výrobků z révy vinné takto:

—	druh 1: 8,5 % (vinařské zóny A a B), 9 % (ostatní oblasti),

—	druh 4 a 5: obsah alkoholu není specifikován, je tedy implicitně shodný s druhem 1,

—	druh 6: 6 %,

—	druh 7: obsah alkoholu není specifikován, je tedy implicitně shodný s druhem 1,

—	druh 8 a 9: 7 %.

Tyto minimální hodnoty skutečného obsahu alkoholu pro jednotlivé druhy představují horní hranici pro skutečný obsah alkoholu u částečně dealkoholizovaných vín bez ohledu na to, zda se na ně vztahuje CHOP nebo CHZO.

Naopak čl. 119 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 1308/2013 neodkazuje na minimální obsah alkoholu stanovený ve specifikacích vín s CHOP nebo CHZO. Proto nemohou představovat horní hranici skutečného rozsahu pro obsah alkoholu v částečně dealkoholizovaných vínech.

11)    Mohou být dealkoholizovaná a částečně dealkoholizovaná vína nazývána víny, přestože nesplňují podmínku minimálního skutečného obsahu alkoholu uvedeného v nařízení (EU) č. 1308/2013, části II druzích 1) a 4) až 9) přílohy VII?

Na vína, částečně dealkoholizovaná vína a dealkoholizovaná vína se vztahují kódy společné nomenklatury, které odpovídají vínům, tj. kód KN „ ex 2204 “ pro vína a částečně dealkoholizovaná vína a kód KN „ ex 2202 99 19 “ pro dealkoholizovaná vína s obsahem alkoholu nepřevyšujícím 0,5 % objemových.

Navíc změna zavedená nařízením (EU) 2021/2117 v čl. 119 odst. 1 písm. a) bodech i) a ii) nařízení (EU) č. 1308/2013 objasňuje, že označení, které se má používat pro různé druhy výrobků z révy vinné, pokud byly podrobeny dealkoholizaci, je název druhu doplněný o:

„i)	výraz ‚dealkoholizované‘, pokud skutečný obsah alkoholu ve výrobku není vyšší než 0,5 % objemových nebo

ii)	výraz ‚částečně dealkoholizovaný‘, pokud skutečný obsah alkoholu ve výrobku je vyšší než 0,5 % objemových a nižší než minimální skutečný obsah alkoholu pro danou kategorii před dealkoholizací“.

Toto ustanovení je navíc třeba vykládat společně s úvodním odstavcem doplněným nařízením (EU) 2021/2117 do části II přílohy VII nařízení (EU) č. 1308/2013, v němž se uvádí, že „druhy výrobků z révy vinné uvedené v bodě 1 a bodech 4 až 9 mohou být ošetřeny úplnou nebo částečnou dealkoholizací v souladu s částí I oddílem E přílohy VIII poté, co v plné míře dosáhnou svých vlastností popsaných v uvedených bodech.“

V souladu s těmito ustanoveními jsou v rámci určitého druhu vína možné různé rozsahy obsahu alkoholu: např. u druhu 1 více než 8,5/9 % alkoholu pro vína obsahující alkohol, do 0,5 % u dealkoholizovaných vín a nad 0,5 % a pod 8,5/9 % u částečně dealkoholizovaných vín.

Vzhledem k těmto ustanovením lze částečně i zcela dealkoholizovaná vína považovat za vína pouze za předpokladu, že byly dodrženy podmínky jejich výroby a kromě jiného i to, že k dealkoholizaci došlo až poté, co víno plně nabylo svých charakteristických vlastností, a že byly použity povolené postupy pro dealkoholizaci.

12)    Není dealkoholizace šumivých vín nehospodárná a nevyžadovala by zavedení zvláštních kontrolních postupů?

Z hlediska výroby je zřejmé, že dostupné postupy dealkoholizace momentálně nezajistí odstranění etanolu ze šumivých vín tak, aby se současně zachoval jejich obsah oxidu uhličitého Ani současné metody kvašení neumožňují provádění druhotného kvašení bez toho, aby byl produkován alkohol (na rozdíl od piva). Přidáním tirážního likéru do zcela dealkoholizovaného šumivého vína by pravděpodobně vzniklo šumivé víno, jehož skutečný obsah alkoholu by byl vyšší než 0,5 %, což by neodpovídalo definici „dealkoholizovaného vína“. Konečný produkt by tedy nemohl být označen jako „dealkoholizované víno“, avšak velmi pravděpodobně by spadal pod definici „částečně dealkoholizovaného vína“ a měl by být i takto označen.

Tato situace se nicméně může v budoucnu změnit díky inovacím. Již existuje právní rámec, který má odvětví vína podpořit při vývoji nezbytných inovací v oblasti postupů dealkoholizace.

Těmto produktům by bylo zcela jistě nutné přizpůsobit kontroly.

13)    Neexistuje rozpor mezi čl. 9 odst. 1 písm. k) nařízení (EU) č. 1169/2011 a nařízením (EU) č. 1308/2013, pokud jde o uvádění skutečného obsahu alkoholu?

Čl. 9 odst. 1 písm. k) nařízení (EU) č. 1169/2011 stanoví, že skutečný obsah alkoholu musí být uveden na etiketách nápojů, jejichž obsah alkoholu je vyšší než 1,2 %. Na druhou stranu čl. 119 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1308/2013 stanoví, že na etiketách vín musí být uveden skutečný obsah alkoholu bez ohledu na jeho koncentraci. Podle čl. 1 odst. 4 nařízení (EU) č. 1169/2011 se uvedené nařízení použije, aniž jsou dotčeny požadavky na označování stanovené ve zvláštních předpisech Unie. Na vína se proto jako lex specialis vztahuje čl. 119 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 1308/2013, a nikoli obecné pravidlo uvedené v čl. 9 odst. 1 písm. k) nařízení (EU) č. 1169/2011. Proto musí být na etiketě vždy uveden skutečný obsah alkoholu, a to jak u částečně nebo zcela dealkoholizovaných vín, tak dokonce i u nápojů s obsahem alkoholu nižším než 1,2 %.

14)    Jak by měl výrobce stanovit datum minimální trvanlivosti? Budou vydány nějaké pokyny, jak stanovit datum minimální trvanlivosti dealkoholizovaných nebo částečně dealkoholizovaných výrobků z révy vinné?

Pokud jde o datum minimální trvanlivosti u dealkoholizovaných nebo částečně dealkoholizovaných vín, čl. 1 bod 32 písm. a) podbod ii) nařízení (EU) 2021/2117 mění čl. 119 odst. 1 nařízení (EU) č. 1308/2013 zavedením povinnosti uvádět toto datum na etiketách vín, která prošla dealkoholizací a jejichž skutečný obsah alkoholu je nižší než 10 % objemových. Datum minimální trvanlivosti by mělo být uváděno v souladu s pravidly stanovenými v nařízení (EU) č. 1169/2011. Podle čl. 9 odst. 1 písm. f) uvedeného nařízení musí být na potravině uvedeno datum minimální trvanlivosti nebo datum použitelnosti. Článek 24 téhož nařízení stanoví, v jakých případech se vyžaduje, aby byla potravina označena datem použitelnosti. Za rozhodnutí o délce doby použitelnosti a typu data, které se má použít, odpovídá provozovatel potravinářského podniku. Příloha X nařízení o poskytování informací stanoví, že datum minimální trvanlivost se vyjadřuje jako datum označující „minimální trvanlivost do“ a dále pak způsob, kterým se toto datum vyjadřuje.

Je třeba poznamenat, že Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) přijal na žádost Komise pokyny týkající se označování dat, aby podpořil jednotnost postupů označování dat na trhu (8). V rámci těchto pokynů úřad EFSA vypracoval přístup založený na riziku, který by měli provozovatelé potravinářských podniků dodržovat při rozhodování o typu označení data (tj. datum minimální trvanlivosti nebo datum použitelnosti), stanovení skladovatelnosti (tj. doby) a souvisejících informací na etiketě s cílem zajistit bezpečnost potravin.

15)    Máme pochybnosti o tom, jak můžeme označit víno, u něhož byl obsah alkoholu snížen o více než 20 %, ale v konečném produktu zůstává alkohol nad minimálním povoleným množstvím pro druh „víno“. Můžeme z toho usuzovat, že tento druh výrobku nelze na evropský trh vůbec uvést?

Vína, u nichž byl obsah alkoholu snížen o více než 20 %, ale i přesto mají obsah alkoholu vyšší, než je minimální požadovaná hodnota pro konkrétní kategorii vína, nemohou být označena jako vína, neboť nesplňují podmínky stanovené pro víno či dealkoholizované / částečně dealkoholizované víno. Nicméně uvedena na trh EU by být mohla, ale pod jiným obchodním označením, které by neodkazovalo na víno, za předpokladu, že by to spotřebitele neuvádělo v omyl ohledně skutečné povahy výrobku.

16)    Pokud jde o dealkoholizaci vín se zeměpisným označením, nejsme si jisti, zda jsou výrobci povinni uvést ve specifikaci produktu, že u jejich vína se zeměpisným označením je povolena částečná dealkoholizace, pokud ji chtějí použít. Žádáme o potvrzení, že se jedná o správný výklad a že výrobci jsou povinni změnit své specifikace zeměpisného označení.

Je třeba rozlišovat mezi enologickým ošetřením upravujícím obsah alkoholu ve vínech a úpravou, v jejímž výsledku vznikají dealkoholizovaná nebo částečně dealkoholizovaná vína.

Prvně jmenovaná úprava byla v EU povolena od roku 2013, a to u všech druhů vín s výjimkou ekologické produkce vín. Jejím cílem je zlepšit chuťovou vyváženost vín a omezit snížení obsahu alkoholu na maximálně 20 % (9). Smyslem druhého typu úpravy, která byla v EU povolena nedávno, je dát vzniknout odlišným druhům vín, tj. zcela a částečně dealkoholizovaným vínům. Nařízení (EU) č. 1308/2013 nestanoví u takové úpravy maximální procento snížení obsahu alkoholu. Vína s chráněným označením původu (CHOP) nebo chráněným zeměpisným označením (CHZO) však nemohou projít úplnou dealkoholizací, a proto mohou být dealkoholizována pouze částečně (10). Nařízení (EU) č. 1308/2013 v čl. 94 odst. 2 rovněž stanoví, že „[p]okud víno nebo vína mohou být částečně dealkoholizovaná, specifikace produktu obsahuje rovněž popis částečně dealkoholizovaného vína nebo vín v souladu s druhým pododstavcem písm. b) a případně zvláštní enologické postupy používané při výrobě tohoto částečně dealkoholizovaného vína nebo vín, jakož i příslušná omezení pro jejich výrobu “. Proto musí výrobci upravit specifikace svých vín s CHOP nebo CHZO, pokud chtějí vyrábět jejich částečně dealkoholizovanou verzi.

---

(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 671, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2013/1308/oj).

(2)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/934 ze dne 12. března 2019, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o vinařské oblasti, kde lze zvýšit obsah alkoholu, povolené enologické postupy a omezení týkající se výroby a ošetření výrobků z révy vinné, minimální procentní podíl alkoholu pro vedlejší výrobky a jejich likvidaci a zveřejnění složek OIV (Úř. věst. L 149, 7.6.2019, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg_del/2019/934/oj).

(3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18, ELI): http://data.europa.eu/eli/reg/2011/1169/oj).

(4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2117 ze dne 2. prosince 2021, kterým se mění nařízení (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty, nařízení (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin, nařízení (EU) č. 251/2014 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení aromatizovaných vinných výrobků a nařízení (EU) č. 228/2013, kterým se stanoví zvláštní opatření v oblasti zemědělství ve prospěch nejvzdálenějších regionů Unie (Úř. věst. L 435, 6.12.2021, s. 262, ELI): http://data.europa.eu/eli/reg/2021/2117/oj).

(5)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o žádosti o ochranu označení původu, zeměpisných označení a tradičních výrazů v odvětví vína, řízení o námitce, omezení použití, změny specifikace výrobku, zrušení ochrany a označování a obchodní úpravu (Úř. věst. L 9, 11.1.2019, s. 2, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg_del/2019/33/oj).

(6)  Neexistují-li konkrétní pravidla Společenství pro výživová tvrzení týkající se nízkého obsahu alkoholu nebo sníženého obsahu nebo nepřítomnosti alkoholu nebo snížené nebo nulové energetické hodnoty u nápojů, které za běžných okolností alkohol obsahují, lze v souladu s ustanoveními Smlouvy použít příslušná vnitrostátní pravidla.“

(7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (Úř. věst. L 404, 30.12.2006, s. 9, ELI): http://data.europa.eu/eli/reg/2006/1924/oj).

(8)  https://efsa.onlinelibrary.wiley.com/doi/epdf/10.2903/j.efsa.2020.6306

(9)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/934, příloha I, část A, tabulka 1, řádek 12 a dodatek 8.

(10)  Ustanovení čl. 92 odst. 1 druhého pododstavce nařízení (EU) č. 1308/2013.