EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 6.1.2023

COM(2023) 5 final

ZPRÁVA KOMISE

o posouzení porušování celních předpisů a posouzení sankcí v členských státech

Celní kodex Unie

{SWD(2023) 2 final}

1.Historické pozadí

Vzhledem k různorodé povaze systémů celních sankcí v členských státech, které vedle správních sankcí zahrnují i sankce trestní, nejsou celní sankce součástí právních předpisů Unie v oblasti cel. Sankce v oblasti cel tak nejsou harmonizovány 3 .

Smlouvy zahrnují povinnost členských států přijmout vhodná obecná nebo zvláštní opatření k zajištění plnění povinností vyplývajících ze Smluv nebo z činnosti orgánů Unie 4 .

Nařízení Rady (ES, EURATOM) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 týkající se ochrany finančních zájmů Společenství stanovilo zásadu správních sankcí 5 .

V roce 2008 zavedl modernizovaný celní kodex 6 v článku 21 povinnost členských států oznámit Komisi své sankční režimy. Projektová skupina pro cla provedla hodnocení v oblasti porušování předpisů a celních sankcí 7 . Její zprávu vydala Komise v roce 2010 8 .

Celní kodex Unie platný od roku 2016 zpřísnil povinnost členských států oznamovat Komisi platné vnitrostátní předpisy a veškeré následné změny těchto vnitrostátních předpisů.

Ve svém sdělení nazvaném „Posunutí celní unie na další úroveň: akční plán“ 9 přijatém v září 2020 Komise poukázala na problémy vyplývající z nerovnoměrného vymáhání celních předpisů a navrhla vypracovat v rámci projektové skupiny s podporou členských států aktualizovanou souhrnnou zprávu o jednotlivých systémech celních sankcí v každém členském státě.

V nedávné době skupina odborníků na výzvy, kterým čelí celní unie, ve zprávě zveřejněné v březnu 2022 10 zdůraznila rozdíly a odlišnosti v oblasti celních sankcí, ale především důsledky, k nimž mohou vést, a nutnost přijmout v této oblasti opatření.

2.Právní souvislosti

Ustanovení čl. 4 odst. 3 SEU vyžaduje, aby členské státy učinily veškerá nezbytná opatření k plnění závazků, které vyplývají ze Smluv nebo z aktů orgánů Unie. Za tímto účelem sice zůstává volba sankcí v oblasti cel v jejich pravomoci, ale členské státy musí především zajistit, aby porušení práva EU bylo postihováno za podmínek, a to jak procesních, tak hmotněprávních, které zajistí, že sankce bude účinná, přiměřená a odrazující.

Ustanovení čl. 42 odst. 3 celního kodexu Unie stanoví členským státům povinnost „do 180 dní ode dne použitelnosti tohoto článku stanoveného v souladu s čl. 288 odst. 2 [sdělit] Komisi platné vnitrostátní právní předpisy podle odstavce 1 tohoto článku a neprodleně jí [oznamovat] veškeré pozdější změny, které se těchto předpisů dotýkají“.

Ustanovení čl. 42 odst. 1 celního kodexu Unie ukládá členským státům povinnost stanovit sankce za porušení celních předpisů. Vzhledem k tomu, že právní předpisy EU týkající se celních sankcí nejsou harmonizovány, mají členské státy možnost zvolit si sankce, které se jim zdají vhodné, s ohledem na zásady přiměřenosti, účinnosti a odrazujícího účinku 11 , 12 .

Směrnice o ochraně finančních zájmů EU 13 (dále jen „směrnice PIF“) stanoví řadu trestných činů poškozujících rozpočet EU, mimo jiné vyhýbání se placení cel. Přestože porušení celních předpisů může při splnění určitých přísných podmínek spadat do oblasti působnosti směrnice PIF, zaměřuje se směrnice PIF pouze na úmyslné trestné činy. Na porušení celních předpisů podle celního kodexu Unie způsobující škodu nižší než 10 000 EUR se směrnice PIF nevztahuje, ať už se jedná o úmysl nebo nedbalost.

3.Klíčové charakteristiky zprávy

Popis porušení předpisů celního kodexu Unie a metodika

Byly určeny články celního kodexu Unie, které stanoví porušení předpisů, a jsou uvedeny v souhrnné srovnávací tabulce připojené ke zprávě. Analýza sankcí oznámených členskými státy v souvislosti s porušením těchto článků celního kodexu Unie byla provedena na základě deseti kritérií, což poskytuje jasnou představu o uplatňování čl. 42 odst. 1 celního kodexu Unie.

Kvantitativní posouzení / Dodržování

Kvantitativní údaje shromážděné v souhrnné srovnávací tabulce ukazují, že členské státy stanoví sankce v případě porušení předpisů celního kodexu Unie, a proto lze mít za to, že svou povinnost stanovit sankce plní. Je důležité zdůraznit, že tyto sankce vycházejí z vnitrostátních právních předpisů, nikoli ze společného harmonizovaného přístupu a metodiky.

Kvalitativní posouzení / Rozmanitost a rozdíly

Z hlediska kvalitativního posouzení se situace v jednotlivých členských státech jeví jako rozdílnější v tom smyslu, že každý členský stát má sice možnost podle svého uvážení uplatnit sankce, které považuje za nejvhodnější pro dané porušení celního kodexu Unie, ale metodika výběru a uplatňování sankcí se liší jak z hlediska povahy, tak i přísnosti sankcí.

4.Metodika

Komise z vlastní iniciativy zřídila projektovou skupinu 14 , jejímž úkolem bylo shromáždit od členských států příslušné údaje pro posouzení. Jednalo se o „projektovou skupinu“ v rámci programu Clo 2020.

Práce projektové skupiny byla zaměřena na dva cíle: a) zjišťování skutečností: shromažďování informací od členských států za účelem vypracování komplexní zprávy a b) pokyny 15 : na základě shromážděných informací a ve spolupráci s členskými státy se snažit posoudit, i když právně nezávazně, uplatňování sankcí v členských státech.

Účast v projektové skupině byla dobrovolná a přihlásilo se do ní všech 27 členských států. Do projektové skupiny byli přizváni i dva nezávislí odborníci.

Činnost skupiny probíhala na třech plenárních zasedáních a 27 individuálních schůzkách týkajících se situace specifické pro každou zemi. Práce projektové skupiny byla strukturována následovně:

a)členům skupiny byly předány předdefinované šablony, „přehledy jednotlivých zemí“, aby mohli poskytnout strukturované informace týkající se porušování předpisů, jak je stanoveno v příslušných článcích celního kodexu Unie;

b)v přehledech jednotlivých zemí byla použita společná metodika:

-seznam příslušných článků celního kodexu Unie, které stanoví porušení, za něž měly členské státy stanovit příslušné sankce podle svých vnitrostátních právních předpisů,

-shromážděné údaje byly strukturovány podle deseti relevantních kritérií, která umožňovala objektivní posouzení a srovnání;

c)shromážděné údaje byly seskupeny do souhrnné tabulky, která se řídila stejnou společnou metodikou jako přehledy jednotlivých zemí.

Výsledkem práce projektové skupiny bylo získání dalšího množství údajů, a to díky aktivní účasti členských států. Z přehledů jednotlivých zemí (uvedených v pracovním dokumentu útvarů Komise – části 2–4) vyplývá, že všechny členské státy splnily svou povinnost tím, že přijaly sankce v oblasti cel, které vyplývají z jejich vnitrostátních právních předpisů.

Vyhodnocení údajů bylo uspořádáno do souhrnné tabulky, která je uvedena v části 1 pracovního dokumentu útvarů Komise. V této tabulce jsou uvedena všechna ustanovení týkající se porušování předpisů celního kodexu Unie stanovená ve vnitrostátních právních předpisech jednotlivých členských států, a tabulka poskytuje celkový přehled o současné situaci v členských státech.

Pro účely této zprávy, pracovního dokumentu útvarů Komise, který je ke zprávě připojen, a terminologie kritérií použitých jako základ zprávy jsou následující pojmy definovány takto:

1)Sankce. Jakékoli opatření, správní, trestní, peněžité atd., přijaté za porušení některého ustanovení celního kodexu Unie. Výraz „sankce“ bude pro účely této zprávy spojen výhradně s oblastí cel.

2) Sankce (za porušení celních předpisů). Jakékoli opatření, správní, trestní, peněžité atd., přijaté za porušení některého ustanovení celního kodexu Unie.

3)Porušení celních předpisů. Porušením celních předpisů se rozumí porušení některého ustanovení celního kodexu Unie. Pro účely této zprávy bude použito pouze porušení celních předpisů.

4)Porušení předpisů. Porušením předpisů se rozumí porušení některého ustanovení celního kodexu Unie. Výraz „porušení předpisů“ se bude pro účely této zprávy týkat výhradně porušení předpisů v oblasti cel.

2.1 Příslušné články celního kodexu Unie a kritéria použitá pro posouzení

Posouzení vychází z článků celního kodexu Unie, které ukládají hospodářským subjektům povinnosti, jež by mohly potenciálně porušit 16 . Jedná se o následující články:

Analýza sankcí oznámených členskými státy v souvislosti s porušením těchto článků celního kodexu Unie byla provedena na základě následujících deseti kritérií, což poskytuje jasnou představu o uplatňování čl. 42 odst. 1 celního kodexu Unie.

4.2Kvantitativní posouzení

Celkové posouzení vede k závěru, že všechny členské státy ukládají sankce v oblasti cel, které vycházejí buď z jejich vnitrostátních právních předpisů, nebo ze zvláštních ustanovení 17 přijatých pro účely porušování celního kodexu Unie. V případech, kdy členské státy přijaly zvláštní ustanovení s ohledem na celní kodex Unie, mají tato ustanovení výhradně správní povahu. V první části souhrnné srovnávací tabulky je uvedena povaha sankcí, kterými se zabývá následující oddíl této zprávy. Celkově má však tato část tabulky ukázat, že členské státy dodržují povinnost stanovenou v čl. 42 odst. 1 celního kodexu Unie. Stejná část souhrnné tabulky upozorňuje na oblasti, v nichž se sankce neuplatňují, a to buď obecně, nebo podle konkrétní situace v členských státech. Nejvýznamnější z nich jsou dvě oblasti:

ØČlánek 108 celního kodexu Unie – Nezaplacení dovozního nebo vývozního cla osobou povinnou zaplatit clo ve stanovené lhůtě: jedenáct členských států 18 nestanovilo za toto porušení sankce. Nezaplacení dovozního cla není podle správního ani trestního práva trestné, ale podléhá donucovacím opatřením.

ØSvobodná pásma 19 – čl. 135 odst. 2, čl. 244 odst. 1 a článek 245 celního kodexu Unie – neexistují ve všech členských státech, a proto tyto členské státy nepřijaly v tomto ohledu sankce.

Další oblasti, v nichž nejsou sankce stanoveny, jsou individuální případy a jejich počet je velmi omezený. V tomto omezeném počtu případů se na dané porušení předpisů vztahuje obecný článek celního kodexu Unie a daný členský stát v této souvislosti nepřijal zvláštní opatření, ale umožnil, aby se na ně vztahovala sankce uložená obecným článkem.

1.Obecné úvahy

Rozmanitost vnitrostátních systémů sankcí nebrání jejich vzájemnému sbližování. Různé systémy se zejména snaží stanovit sankce, které jsou odrazující, účinné a přiměřené, jak je stanoveno v celním kodexu Unie. Soudní dvůr dbá na to, aby tyto pojmy, které jsou do jisté míry subjektivní, byly respektovány, tím, že definuje jejich obrysy.

Pokud jde o podobnosti, neexistují případy absolutní podobnosti mezi všemi členskými státy v tom smyslu, že by každý z nich uplatňoval u stejného porušení předpisů naprosto stejnou sankci se stejnými podmínkami.

Mezi některými členskými státy nebo skupinami členských států mohou existovat shody. Například většina členských států má systém, který stanoví jak správní, tak trestní sankce. Většina z nich uplatňuje promlčecí doby, většina z nich používá při určování přísnosti uložené sankce přitěžující nebo polehčující okolnosti atd. (podrobná analýza je uvedena v bodech 2 až 7 této zprávy).

Přehledy jednotlivých zemí a souhrnná srovnávací tabulka ukazují, jak se různá opatření týkající se sankcí mohou v jednotlivých členských státech lišit. Tyto rozdíly vyplývají právě ze skutečnosti, že každý členský stát má při volbě druhu sankce za určité porušení předpisů možnost vlastního uvážení a že sankce jsou odvozeny z vnitrostátních právních předpisů. Porušení předpisů celního kodexu Unie tak může být podle vnitrostátních právních předpisů jednoho členského státu považováno pouze za správní, zatímco v jiném členském státě může mít za následek trestní řízení. Jiné členské státy mohou uplatňovat správní sankce, pokud není překročena určitá prahová hodnota, a při překročení této prahové hodnoty má uložená sankce trestní povahu.

Článek 51 celního kodexu Unie stanoví následující porušení předpisů: „Hospodářský subjekt nedodržel povinnost uchovávat doklady a informace související s vyřizováním celních formalit, a to jakýmkoli způsobem, který je dostupný, po dobu stanovenou celními předpisy.“ V této souvislosti stanoví dvanáct členských států 20 správní sankce, pět členských států 21 stanoví jak trestní, tak správní sankce (volba mezi oběma druhy sankcí v členských státech, které stanoví oba druhy sankcí, je podrobně popsána v bodě 2 této zprávy), jeden členský stát 22 nestanoví žádnou sankci a devět členských států 23 stanoví trestní sankce. 

2.Povaha sankcí: trestní nebo správní

Povaha celní sankce je důležitá z řady důvodů, jako jsou použitelné postupy, vymáhání, doba trvání a důsledky, které může mít pro hospodářské subjekty.

Z hlediska důsledků může mít povaha celní sankce dopad na hospodářské subjekty, pokud jde o status oprávněného hospodářského subjektu (AEO). Jednou z podmínek pro získání a udržení statusu AEO je, že se hospodářský subjekt nedopustil závažného nebo opakovaného porušení celních předpisů. Kvalifikace „závažného porušení“ nebo „opakovaného porušení“ jsou kritériem pro stanovení druhu použitelné sankce (viz přitěžující okolnosti), která se v tomto případě stane trestní v členských státech, které používají systémy umožňující jak trestní, tak správní sankce. Toto rozlišení není nutné v těch členských státech, které uplatňují pouze trestní sankce. Důsledkem, který má tento aspekt pro hospodářský subjekt, však je, že v členských státech, které uplatňují trestní sankce, může být získání nebo udržení statusu AEO obtížnější než v těch, které uplatňují pouze správní sankce, což vytváří nerovné podmínky.

Posouzení povahy sankcí uplatňovaných členskými státy odhaluje složitost metod, které členské státy používají při definování sankce. Z poskytnutých údajů vyplynulo, že ty členské státy, které používají systém jak trestních, tak správních sankcí, uplatňují tyto systémy za stejné porušení pravidel podle stejného článku celního kodexu Unie 24 . Tyto členské státy byly považovány za členské státy s trestními i správními sankcemi (bod a) níže). Tři členské státy uplatňují převážně správní sankce s výjimkou některých porušení předpisů podle celního kodexu Unie, u nichž stanoví pouze trestní sankce. Tyto tři členské státy byly považovány za země se systémem převážně správních sankcí (bod d) níže).

Analýza poskytnutých údajů z hlediska povahy sankcí ukázala, že:

a)čtrnáct členských států má systém, který stanoví jak trestní, tak správní sankce 25 ;

b)osm členských států má systém, který stanoví pouze trestní sankce 26 ;

c)dva členské státy mají správní sankce 27 ;

d)tři členské státy uplatňují převážně správní sankce 28 .

Obrázek 1: Povaha sankcí

Z právního hlediska ukládá trestní soud trestní sankce, zatímco správní orgán (obvykle celní orgány) se zabývá správními sankcemi.

Důležitým prvkem při řešení správních sankcí v členských státech je právo na opravný prostředek definované v celním kodexu Unie na rozdíl od práva na odvolání v trestním řízení. Právo na opravný prostředek je stanoveno v článku 44 celního kodexu Unie. Jedná se o dvoustupňový postup: 1) první se týká napadení rozhodnutí celních orgánů ze správního hlediska (hospodářský subjekt oficiálně nesouhlasí s rozhodnutími celních orgánů, která se ho přímo dotýkají) a 2) druhý stanoví možnost podat proti rozhodnutí opravný prostředek u vnitrostátního správního soudu podle předpisů platných v členských státech. Přestože se nejedná o kritérium pro posouzení přehledů jednotlivých zemí v rámci shromažďování údajů, členské státy potvrdily, že toto dvoustupňové řízení o opravném prostředku zajišťují všechny.

Z grafu na obrázku 1 je patrné, že 52 % z celkového počtu 27 členských států používá systém, který uplatňuje jak trestní, tak správní sankce. Podle poskytnutých údajů se zdá, že metodika při uplatňování sankcí je při rozhodování o povaze sankce, kterou členské státy uplatní, ve všech členských státech stejná. Tato metodika počítá se dvěma faktory, které je třeba vzít v úvahu: prahové hodnoty (pokud jde o výši cel, hodnotu zboží atd.) a přitěžující okolnosti (přičemž přitěžující okolnosti mohou buď určit nejvyšší správní pokutu, nebo kvalifikovat porušení předpisů jako trestný čin). Vzhledem k tomu, že toto kritérium nebylo pro účely této zprávy posuzováno, a přestože členské státy poskytly některé informace týkající se prahové hodnoty, při jejímž překročení je sankce považována za trestněprávní, nebude tento aspekt v této zprávě posuzován.

3. Nedbalost nebo úmysl

Ve většině členských států se rozlišuje mezi úmyslným a nedbalostním porušením celních předpisů. V případě dvou členských států (Česká republika 29 , Chorvatsko) však nedbalost nebo úmysl nejsou kritériem pro posouzení porušení předpisů, vzhledem k tomu, že tyto státy obecně uplatňují převážně správní sankce.

4.Odpovědnost fyzických a právnických osob

Odpovědnost fyzických i právnických osob je jedním ze styčných bodů mezi členskými státy. Posouzení tohoto kritéria se netýká definice odpovědné osoby. Posuzovala se pouze prevalence odpovědnosti fyzických osob na rozdíl od právnických osob.

Celní kodex Unie již určuje osoby, které mohou v případě porušení celních předpisů nést odpovědnost. V případě fyzických osob se zdá, že všechny členské státy určují stejné typy osob, jaké jsou uvedeny v celním kodexu Unie.

Celkové posouzení vedlo k závěru, že v členských státech mohou za porušení celních předpisů nést odpovědnost kromě fyzických osob také právnické osoby. Zjištěné údaje však ukázaly, že pokud jde o právnické osoby, je situace rozdílnější.

Ačkoli právnické osoby mohou teoreticky nést odpovědnost za porušení předpisů ve všech 27 členských státech, ne všechny typy porušení vedou ve všech členských státech k odpovědnosti právnických osob. Některých porušení předpisů se mohou dopustit pouze fyzické osoby 30 , 31 .

ØČlánek 15 celního kodexu Unie – právnické osoby nesou odpovědnost s výjimkou Malty a Polska.

ØUstanovení čl. 23 odst. 2 celního kodexu Unie – právnické osoby nesou odpovědnost s výjimkou Malty, Polska a Švédska.

ØObecně platí, že na Maltě, v Polsku a v Litvě právnické osoby zpravidla nenesou odpovědnost, s výjimkou omezeného počtu případů porušení podle celního kodexu Unie.

Z posouzení rovněž vyplynulo, že za celní sankce je odpovědná osoba zastupující právnickou osobu. Obecně se ve vztahu k právnickým osobám ukládají pouze správní sankce, tj. pokuta (společně s některými vedlejšími sankcemi nebo bez nich).

5.Druhy sankcí

Druhy sankcí přímo souvisejí s jejich právní povahou. Metodika použitá k posouzení tohoto kritéria je totožná s metodikou uvedenou v bodě 2 této zprávy: Povaha uplatňovaných sankcí.

Z posouzení poskytnutých údajů vyplývá, že ve všech členských státech se (zpravidla) používají dva hlavní druhy sankcí: pokuty (správní nebo trestní) a odnětí svobody. Obrázek 2 poskytuje jasnější představu o druzích sankcí používaných v členských státech:

Obrázek 2: Druhy pokut

Kromě těchto dvou hlavních druhů sankcí se používají různé další sankce (vedlejší sankce). Na základě celkové analýzy lze vedlejší sankci definovat jako sankci, která obvykle nemůže být samostatná, ale uplatňuje se společně s hlavní sankcí.

Nejčastější vedlejší sankcí je zabavení zboží a/nebo opatření související s povolením. Jedná se o pojmy, které jsou uvedeny rovněž v celním kodexu Unie. Podle článku 198 celního kodexu Unie jsou členské státy oprávněny zabavit zboží a mohou přijmout opatření týkající se povolení, pokud byly porušeny požadavky těchto ustanovení.

Analýza poskytnutých údajů ukázala, že sedmnáct členských států uplatňuje vedle hlavních sankcí i sankce vedlejší. Na obrázku 3 jsou znázorněny čtyři druhy používaných vedlejších sankcí. Analýza na obrázku 3 používá společnou metodiku, která zohledňuje pouze počet členských států používajících stejný druh sankce.

Obrázek 3: Vedlejší sankce

6.Vypořádání

Ustanovení čl. 42 odst. 2 celního kodexu Unie stanoví, že „uplatňují-li se správní sankce, mohou mít mimo jiné jednu z těchto forem, případně obě formy: a) peněžní pokuta uložená celními orgány, případně včetně narovnání použitého namísto trestní sankce“.

Ačkoli je narovnání důležitým nástrojem, neboť umožňuje vyhnout se trestnímu řízení nebo dlouhým a nákladným soudním řízením atd., pouze sedmnáct členských států 32 tento nástroj využívá, pokud jde o sankce v oblasti cel.

Možnost narovnání se týká především porušení předpisů, u nichž se lze vyhnout trestnímu řízení, a možnost narovnání znamená doznání a zaplacení pokuty.

7.Výše finančních sankcí a trestu odnětí svobody

Na základě posuzovaných údajů je výše peněžité pokuty, ať už správní nebo trestní, a počet let odnětí svobody, které lze uložit, jednou z oblastí, kde se mezi členskými státy vyskytují značné rozdíly, pokud jde o závažnost.

Při posouzení se používá společná metodika. Tabulky uvedené v pracovním dokumentu útvarů Komise poskytují podrobný přehled o pokutách a počtech let odnětí svobody. Při celkovém posouzení se zohledňuje minimální a maximální prahová hodnota použitá při ukládání sankce, ať už se jedná o pokutu nebo odnětí svobody.

·s pevným stoupáním: od 200 EUR do 600 000 EUR (ve Španělsku),

·vypočtená na základě procenta z nezaplaceného cla nebo hodnoty zboží (nejvyšší procento je ve Španělsku až 600 %) nebo

·denní pokuty (denní pokuta je jednotka platby pokuty, která se nad rámec minimální pokuty odvíjí od denního osobního příjmu pachatele.): Sedm 33 , 34 členských států používá systém denních pokut; maximální výše pokut pro fyzické osoby je v Litvě až 6 000násobek existenčního minima (50 EUR). Maximální výše pokut pro právnické osoby je až 100 000násobek existenčního minima (50 EUR), a to i v Litvě.

Pokud jde o trest odnětí svobody, jeho výše se pohybuje minimálně od 1 až 30 dnů (v Estonsku) do 10 let (v Rumunsku).

8.Polehčující nebo přitěžující okolnosti

Při rozhodování o tom, zda a v jakém rozsahu má být sankce uložena, mohou orgány přihlédnout k okolnostem případu. Mohou se vyskytnout prvky, na základě kterých se považují za vhodné přísnější tresty, tj. přitěžující okolnosti. Naproti tomu mohou orgány při přihlédnout i k polehčujícím okolnostem, které mohou sankce zmírnit. Obě tato hlediska jsou v členských státech široce uplatňována, neboť všechny členské státy při stanovení výše trestu zohledňují přitěžující a polehčující okolnosti.

Celková analýza používá společnou metodiku, neboť zohledňuje členské státy, které používají stejné přitěžující nebo polehčující okolnosti.

Rozdíly mezi členskými státy jsou značné. Z analýzy vyplývá, že existuje sedmnáct různých přitěžujících okolností a devatenáct různých polehčujících okolností, které lze při ukládání trestů zohlednit.

Nejčastěji používanými přitěžujícími okolnostmi jsou organizovaná trestná činnost (19 členských států) 35 , recidiva (24 členských států) 36 , podvodný úmysl (17 členských států) 37 , výše daňového úniku (17 členských států) 38 , postavení pachatele (10 členských států) 39 a použití násilí (10 členských států) 40 .

Pokud jde o polehčující okolnosti, nejčastěji se používá spolupráce s celními orgány (10 členských států) 41 , nedbalost (bez podvodného úmyslu) (13 členských států) 42 , okamžitá platba (9 členských států) 43 , závažnost porušení (9 členských států) 44 a dobrá víra (9 členských států) 45 .

9.Lhůty

Z analýzy poskytnutých údajů vyplývá, že lhůty zůstávají jedním z nejvíce se lišících prvků v jednotlivých členských státech, což vede k rozdílům. Lhůty jsou důležitým aspektem režimů celních sankcí. Jasně stanovené lhůty přispívají ke zvýšení právní jistoty a zajištění spravedlivého řízení.

Při posuzování lhůt byla použita společná metodika založená na analýze tří kategorií, na něž se lhůty mohou vztahovat: lhůta pro zahájení řízení, lhůta pro uložení sankce a lhůta pro výkon sankce.

Z vyhodnocených údajů vyplývá, že prakticky všechny členské státy uplatňují ve svých systémech celních sankcí lhůty. Situace je však složitější, pokud se analyzuje metoda používaná při ukládání lhůt. Zdá se, že lhůty pro zahájení řízení a lhůty pro uložení sankcí se řídí stejnými zásadami a časovými omezeními, nebo se v každém případě zdají být vzájemně propojené.

Z níže uvedeného popisu vyplývá, že některé členské státy uplatňují u obou kategorií lhůt stejná omezení (například pokud musí být řízení zahájeno do pěti let, sankce musí být uložena na konci těchto pěti let). Jiné členské státy poskytují určitou lhůtu pro samotné řízení a pro uložení sankcí se použije jiná lhůta, která začíná běžet na konci předchozí lhůty. Z údajů rovněž vyplývá, že výpočet lhůt začíná okamžikem, kdy došlo k porušení předpisů.

Lhůta pro zahájení řízení zabraňuje celním orgánům nebo soudním orgánům zahájit řízení o uložení sankce hospodářskému subjektu za porušení celních předpisů po uplynutí určité doby. Tato lhůta platí ve všech členských státech s výjimkou Kypru 46 .    
Rozdíly ve lhůtách v jednotlivých členských státech jsou však poměrně značné:

·až 5 let v Belgii, Finsku, Francii, Chorvatsku, Lotyšsku (kde platí nejkratší lhůta – 3 dny 47 ), Maďarsku, Nizozemsku, Polsku, Portugalsku, Rakousku, Řecku a na Slovensku,

·5 až 10 let v České republice, Dánsku 48 , Irsku, Itálii, Lucembursku, na Maltě, v Rumunsku, Slovinsku a Španělsku 49 ,

·více než 10 let v Litvě 50 , Německu a Švédsku.

Pokud jde o lhůtu pro uložení sankce po zahájení řízení, používají ji všechny členské státy s výjimkou Kypru, Malty a Nizozemska. V těchto případech bylo zahájeno řízení, ale sankce dosud nebyla uložena. Obecně je tato lhůta stejná jako lhůta pro zahájení řízení, a proto je třeba sankci uplatnit ve lhůtě pro zahájení řízení. Existují také členské státy, v nichž není stanovena žádná lhůta pro uložení sankce po zahájení řízení.

Pokud jde o lhůtu pro výkon sankce, pro původní lhůtu platí zásada, že jakmile je přijato rozhodnutí o sankci, měla by být sankce vykonána bezodkladně. Irsko, Malta 51 a Lotyšsko takové lhůty nepoužívají. V členských státech, jako je Belgie, Estonsko 52 , Finsko, Litva, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko 53 , se lhůta může pohybovat od 1 roku do 20 nebo 25 let. V ostatních členských státech se lhůta může pohybovat od 6 měsíců (Česká republika) do 15 let (Estonsko).

Z výše uvedeného popisu vyplývá, že některé členské státy uplatňují u obou kategorií lhůt stejná omezení (například pokud musí být řízení zahájeno do pěti let, sankce musí být uložena na konci těchto pěti let), zatímco jiné členské státy poskytují určitou lhůtu pro samotné řízení a pro uložení sankcí využívají jinou lhůtu, která začíná běžet na konci předchozího období. Z údajů rovněž vyplývá, že výpočet lhůt začíná okamžikem, kdy došlo k porušení předpisů.

Tato zpráva podává aktualizovaný přehled o stavu celních systémů sankcí v členských státech. Posouzení je založeno na informacích, které členské státy poskytly ve svých přehledech jednotlivých zemí a které jsou shromážděny v souhrnné srovnávací tabulce.

Hlavní závěry, které lze vyvodit, jsou následující:

1.Členské státy široce využívají své pravomoci uplatňovat sankce v souvislosti s články celního kodexu Unie, které stanoví porušení předpisů, ať už se jedná o zvláštní opatření pro účely porušení celního kodexu Unie, nebo o opatření vyplývající z vnitrostátních správních nebo trestních předpisů.

2.Při ukládání sankcí používají členské státy systémy, které jim umožňují uplatňovat správní nebo trestní sankce podle závažnosti porušení.

3.Rozdíly v přístupu a metodice uplatňované při výběru sankce, pokud jde o její povahu, závažnost, časové omezení atd., se jeví jako velmi významné. Z tohoto hlediska vykazuje hodnocení jen velmi málo styčných bodů. Stručné srovnání s předchozími posouzeními navíc ukazuje, že ačkoli se vnitrostátní právní předpisy v jednotlivých členských státech vyvíjely, stále mezi nimi existují značné rozdíly. I v případech, kdy lze u velkého počtu členských států (například u těch, které uplatňují jak trestní, tak správní sankce) identifikovat styčné body, stále existují značné rozdíly v přísnosti sankcí, výši pokut nebo počtu let odnětí svobody.

4.Jak již bylo zdůrazněno ve sdělení nazvaném „Posunutí celní unie na další úroveň: akční plán“, které bylo přijato v září 2020, neexistence společného systému pravidel pro porušování předpisů a související sankce může pro podniky znamenat právní nejistotu a možné narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, což může vést ke zranitelnosti při výběru příjmů a k nedostatkům při prosazování politiky. Podvodníci mohou mít tendenci vybrat si systém, který je vnímán jako nejslabší, a to ke škodě celé celní unie.

5.Uvažuje se o zavedení mechanismu, který by umožnil pokrok směrem k lepšímu sbližování systémů sankcí členských států. Opatření navazující na tuto zprávu budou uvedena v připravované reformě celní unie EU.

(1)     Projektová skupina a zpráva byly zahájeny ještě předtím, než začala platit současná situace mezinárodních sankcí proti Rusku a Bělorusku. Cílem projektové skupiny bylo vyhodnotit systém sankcí v členských státech, pokud jde o jejich povinnost přijímat sankce podle celního kodexu Unie. Výrazem „sankce“ v kontextu této zprávy se rozumí sankce v souvislosti s porušováním celních předpisů, nikoli sankce proti Rusku a Bělorusku.

(2)      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1).

(3)      Diskuse o harmonizaci v oblasti celních sankcí se vedou od počátku roku 2000. Rozdíly v systémech celních sankcí, které mohou vést k rozdílnému zacházení s porušováním celních předpisů v členských státech, jsou předmětem různých debat a analýz (například v roce 2004 případ WTO proti EU týkající se neplnění závazků podle GATT).

(4)    Článek 10 Smlouvy o Evropském společenství (SES) – nyní čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU).

(5)      Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, 23.12.1995, s. 1).

(6)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví

celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex) (Úř. věst. L 145, 4.6.2008, s. 1).

(7)      Byla vytvořena projektová skupina, jejímž cílem bylo shromáždit informace od členských států o jejich příslušných sankčních režimech. Přestože projektová skupina nebyla spojena zcela a výhradně s oznamovací povinností, zůstala tato povinnost v pozadí její práce.

(8)      SWD(2013) 514 final.

(9)    COM(2020) 581 final.

(10)      Zpráva skupiny odborníků na reformu celní unie EU, Deset návrhů, jak učinit celní unii EU vhodnou pro geopolitickou Evropu. https://ec.europa.eu/taxation_customs/system/files/2022-03/TAX-20-002-Future customs-REPORT_BIS_v5 (WEB).pdf  

(11) Judikatura týkající se této věci hovoří jasně, Soudní dvůr několikrát připomněl diskreční pravomoc členských států, pokud jde o volbu sankcí, ale také rámec, v němž mohou členské státy svou pravomoc vykonávat.

(12)      Viz věc C-36/94 Siesse v. Director da Alfândega de Alcântara [1995] Sb. rozh. I-3573; viz C-68/88, [1989] EUECJ C-68/88, [1989] Sb. rozh. 2965;

(13)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie (Úř. věst. L 198, 28.7.2017).

(14)      Akční plán v celní oblasti, COM(2020) 581 final.

(15)      Vzhledem k nadcházející reformě celní unie bude potřeba vypracovat pokyny v budoucnu znovu posouzena.

(16)    Viz ČÁST 1 pracovního dokumentu útvarů Komise, který je připojen k této zprávě (souhrnná srovnávací tabulka), a  https://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32013R0952&from=EN

(17) Důležitý nový prvek v oblasti sankcí. V čl. 42 odst. 1 celního kodexu Unie je stanoveno přijímání správních sankcí. Chorvatsko má zvláštní právní předpisy přijaté pro účely sankcí v oblasti cel.

(18) Těmito členskými státy jsou: Dánsko, Estonsko, Finsko, Chorvatsko, Kypr, Lotyšsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko.

(19)    Členské státy, které nemají svobodná pásma: Belgie, Finsko, Irsko, Nizozemsko, Rakousko, Slovensko, Švédsko.

(20)    Členské státy, které ukládají správní sankce: Bulharsko, Česká republika, Chorvatsko, Itálie, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Španělsko.

(21)    Členské státy, které ukládají buď správní, nebo trestní sankce: Estonsko, Irsko, Litva, Nizozemsko, Švédsko.

(22)    Členské státy, které neukládají sankce: Finsko.

(23)    Členské státy, které ukládají trestní sankce: Belgie, Dánsko, Francie, Kypr, Lucembursko, Malta, Polsko, Rakousko, Slovinsko.

(24)      Tento styčný bod je uveden v souhrnné srovnávací tabulce, ČÁST I pracovního dokumentu útvarů Komise.

(25)    Estonsko, Finsko, Irsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko.

(26)    Belgie, Francie, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Polsko. Dánsko má systém, který až na několik výjimek většinou stanoví trestní sankce, a pro účely této zprávy je Dánsko považováno za členský stát s trestními sankcemi.

(27)     Česká republika a Chorvatsko. Co se týče České republiky, pokud protiprávní jednání naplňuje znaky trestného činu (např. výší způsobené škody, společenskou nebezpečností apod.), může být toto protiprávní jednání kvalifikováno jako trestný čin. Záleží na okolnostech daného případu. Porušení příslušných ustanovení celního kodexu Unie je v českém právním řádu v zásadě postihováno správními sankcemi. Trestní sankce však nejsou vyloučeny.

(28)      Rumunsko, Bulharsko, Slovensko.

(29)      Viz poznámka pod čarou č. 23 týkající se uplatňování sankcí v České republice. V případě porušení předpisů spáchaných fyzickými osobami je nedbalost nebo úmysl kritériem pro posouzení odpovědnosti za toto porušení, neboť u těchto osob musí být prokázáno alespoň nedbalostní zavinění, a míra zavinění je kritériem pro určení výše a druhu správního trestu.

(30) To je uvedeno v souhrnné srovnávací tabulce, část I pracovního dokumentu útvarů Komise, oddíl „Odpovědnost“.

(31)      Srovnání s minulými zprávami ukazuje, že právě v této oblasti se situace vyvíjela. Údaje z roku 2010 naznačují, že pouze patnáct členských států stanovilo sankce pro právnické osoby.

(32)    Belgie, Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Rakousko, Řecko, Slovensko, Španělsko.

(33)      V Litvě se pokuta odvíjí od částky, kterou stát schválil jako životní minimum (což je 50 EUR). Tento schválený standard se vztahuje na všechny osoby bez ohledu na jejich příjem.

(34)    V Dánsku se denní pokuty pohybují od 1 000 DKK do 100 000 DKK bez ohledu na výši příjmu.

(35)       Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko.

(36)      Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko.

(37)      Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Kypr, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko.

(38)      Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko, Španělsko.

(39)      Česká republika, Dánsko, Estonsko, Kypr, Maďarsko, Malta, Německo, Portugalsko, Slovensko.

(40)      Česká republika, Estonsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Německo, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko.

(41)      Česká republika, Estonsko, Finsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Německo, Rakousko, Rumunsko.

(42)    Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Kypr, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Řecko, Slovinsko.

(43)      Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Rakousko, Rumunsko a Slovinsko.

(44)      Bulharsko, Česká republika, Kypr, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Rumunsko, Slovinsko.

(45)      Česká republika, Finsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Slovinsko.

(46)      Kypr nemá v zákoně stanoveny konkrétní lhůty; postupuje v souladu s judikaturou a obecnou praxí.

(47)      Řízení o správním deliktu musí být zahájeno do tří pracovních dnů ode dne získání příslušné informace, řízení však musí být zahájeno nejpozději jeden rok ode dne spáchání deliktu (v případě pokračujícího deliktu ode dne ukončení deliktu). (Tj. do 3 dnů poté, co se celní správa o porušení předpisů dozvěděla, a nejpozději jeden rok od spáchání/ukončení protiprávního jednání).

(48)      Lhůta v Dánsku se pohybuje od 2 do 10 let.

(49)      Promlčecí doba u trestných činů je 5 let, nebo v případě uplatnění určitých přitěžujících okolností 10 let. Promlčecí doba u správních deliktů je 4 roky. Ve Španělsku se tedy lhůta pohybuje mezi 4 a 10 lety.

(50)      Je třeba poznamenat, že lhůta 10 let platí v případě trestného činu. V případě správního řízení je lhůta v Litvě 2 roky. V Litvě se tedy lhůta pohybuje mezi 2 a více než 10 lety.

(51)      Na Maltě se sankce vykonávají okamžitě po přijetí rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že místo trestního řízení existují pouze trestní sankce (nebo mimosoudní urovnání), je sankce vykonána, jakmile soud vynese rozsudek (nebo je dosaženo mimosoudního urovnání) (sankce je zaplacena okamžitě společně s urovnáním).

(52)      Rozsudek se nevykoná, jestliže po nabytí právní moci rozsudku uplynou tyto lhůty: 1) tři roky od nabytí právní moci soudního rozhodnutí vydaného ve věci týkající se trestného činu; 2) jeden rok od nabytí právní moci rozsudku nebo rozhodnutí o přestupku.

(53)       Promlčecí doba sankcí uložených za spáchání trestných činů je 5 let, nebo v případě uplatnění určitých přitěžujících okolností 15 let. Promlčecí doba u správních sankcí je 4 roky. Ve Španělsku se tedy lhůta pohybuje mezi 4 a 15 lety.