EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 18.11.2022

COM(2022) 720 final

2022/0379(COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se stanoví opatření pro vysokou úroveň interoperability veřejného sektoru v celé Unii (akt o Interoperabilní Evropě)

{SEC(2022) 720 final} - {SWD(2022) 720 final} - {SWD(2022) 721 final} - {SWD(2022) 722 final}

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.SOUVISLOSTI NÁVRHU

•Odůvodnění a cíle návrhu

Tato důvodová zpráva je připojena k návrhu nařízení, kterým se stanoví opatření pro vysokou úroveň interoperability veřejného sektoru v celé Unii („akt o Interoperabilní Evropě“).

Digitální transformace veřejné správy patří mezi hlavní priority této dekády a členské státy do digitalizace své veřejné správy intenzivně investují. Přestože se stále více služeb poskytovaných veřejným sektorem EU digitalizuje, jejich interoperabilita je stále nedostatečná.

Interoperabilita umožňuje organizacím navzájem spolupracovat na dosažení vzájemně přínosných cílů. Zahrnuje sdílení informací a znalostí mezi organizacemi prostřednictvím podnikových procesů, které podporují, a to pomocí výměny dat mezi jejich sítěmi a informačními systémy. Interoperabilita zajišťuje plynulou výměnu dat.

V době, kdy se procesy automatizují a digitální technologie se stávají součástí veřejné správy, je nezbytné, aby orgány veřejné správy byly i nadále schopny spolu vzájemně komunikovat. Interoperabilita je důležitým prvkem pro dosažení tohoto cíle. Nelze ji zajistit pouze technickými prostředky. Jsou k tomu nutné dohody a zavedené postupy mezi jednotlivými organizacemi, sladěné popisy dat, zákony, které tyto výměny dat umožňují, a strukturovaná dlouhodobá spolupráce. Pro jednotný digitální trh je nezbytná vysoká úroveň interoperability digitálních služeb veřejného sektoru.

Zkušenosti z pandemie COVID-19 ukázaly, že interoperabilní řešení pomáhají zajistit, aby občané Unie mohli uplatňovat své právo na volný pohyb stanovené ve Smlouvách. Interoperabilita veřejného sektoru má rovněž významný dopad na právo na volný pohyb zboží a služeb stanovený ve Smlouvách, neboť náročné administrativní postupy mohou vytvářet značné překážky, zejména pro malé a střední podniky.

Interoperabilita je rovněž zásadním faktorem pro zmírnění rostoucích kybernetických bezpečnostních rizik, kterým Unie a členské státy čelí. Veřejné správy jsou dnes pravidelným terčem kybernetických útoků.

Interoperabilita tedy není pouze technickou záležitostí, ale vyžaduje opatření v několika oblastech. Patří mezi ně:

•zajištění toho, aby právní rámce, podle kterých různé organizace fungují, nebránily poskytování konzistentních veřejných služeb mezi členskými státy a v jejich rámci (právní interoperabilita),

•účinná koordinace mezi různými subjekty veřejného sektoru na všech úrovních veřejné správy při poskytování veřejných služeb (organizační interoperabilita) a

•zajištění toho, aby při výměně dat mezi stranami byl chápán a zachován formát a smysl vyměňovaných údajů a informací (sémantická interoperabilita).

Optimální interoperabilita veřejného sektoru předpokládá vysokou úroveň interoperability, která umožňuje účinnější a bezpečnější výměnu údajů za účelem poskytování konzistentních veřejných služeb. Nízká úroveň interoperability vede ke zbytečné administrativní zátěži občanů a podniků a ke zvýšeným nákladům veřejné správy. Posílení interoperability veřejného sektoru poskytuje významné příležitosti pro inovace, lepší plánování (např. v krizových situacích) a větší technologickou suverenitu EU. Ideální stupeň interoperability by měl vytvořit jasné a stabilní prostředí pro vývoj různých interoperabilních řešení.

Regulace přeshraniční interoperability je základním předpokladem pro další rozvoj a dokončení všech stávajících aspektů jednotného digitálního trhu.

Konkrétní cíle této iniciativy jsou:

1.zajistit konzistentní, na člověka zaměřený přístup EU k interoperabilitě od tvorby politiky až po její provádění;

2.vytvořit strukturu řízení interoperability, která by umožnila spolupráci orgánů veřejné správy všech úrovní a sektorů, jakož i soukromých zúčastněných stran – s jasným mandátem dohodnout se na společných řešeních interoperability (např. rámcích, otevřených specifikacích, otevřených standardech, aplikacích nebo pokynech);

3.spoluvytvářet ekosystém řešení interoperability pro veřejný sektor EU, aby orgány veřejné správy na všech úrovních v EU a další zúčastněné strany mohly k těmto řešením přispívat a opakovaně je využívat, společně inovovat a vytvářet veřejnou hodnotu.

Samotné členské státy požadovaly soudržný, synergický, na potřebách založený a kooperativní přístup k tématu provádění politiky, a to s ohledem na prostředí rostoucí regulace v této oblasti. Příkladem je jednotná digitální brána (zřízená nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 1 , která zavádí technický systém založený na zásadě „pouze jednou“, jehož prostřednictvím si budou členské státy v budoucnu vyměňovat důležité důkazy); a vyvíjející se právní rámec týkající se digitální identity 2 , který vytváří rámec pro účely interoperability vnitrostátních systémů elektronické identifikace nebo připravovaných datových prostorů 3 . Technický systém založený na zásadě „pouze jednou“, je prvním mezisektorovým datovým prostorem mezi veřejnými službami založeným na úplném souboru konkrétních pravidel interoperability.

Vzhledem k tomu, že interoperabilita ve veřejném sektoru EU spočívá ve spolupráci různých subjektů za účelem dosažení jednotného cíle, může být společný přístup k interoperabilitě realizován pouze v dynamickém, avšak homogenním rámci, při absolutním respektování subsidiarity a prostřednictvím konsolidované víceúrovňové správy.

Zkušenosti členských států ukazují, že pokud je pro rámce interoperability vytvořen právní základ, vyvinou se v konzistentní a soudržný referenční rámec, který staví interoperabilitu do popředí politických úvah. Například návrh Evropského rámce interoperability pro inteligentní města a obce (EIF4SCC 4 ) se snaží poskytnout pokyny pro místní a regionální přístup k interoperabilitě, který doplňuje celkový přístup Evropského rámce interoperability (EIF).

Návrh obsahuje jasný model správy podporovaný členskými státy a orgány EU a zároveň poskytuje zúčastněným stranám příležitost vyjádřit své názory a obavy prostřednictvím konzistentních postupů, které v konečném důsledku přispějí ke společným řešením interoperability. Účinná politika interoperability by spojovala klíčové iniciativy v rámci inovativní architektury spolupráce, byla by otevřená, bezpečná a inkluzivní a podporovala by realizaci výsledků.

Tento návrh stanoví rozvoj Evropského rámce interoperability. Evropský rámec interoperability zdůrazňuje význam zohlednění všech různých úrovní interoperability – technické, sémantické, organizační a právní – a také integrovaného přístupu ke správě. Evropský rámec interoperability byl poprvé formulován v roce 2004. Jeho poslední verze byla zveřejněna jako příloha 2 sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropský rámec interoperability – Strategie provádění COM/2017/0134 final. Provádění Evropského rámce interoperability na úrovni členských států sleduje Observatoř vnitrostátních rámců interoperability.

Kromě toho tento návrh vytváří předpoklady pro rozvoj potřebných znalostí o interoperabilitě a příslušných řešeních, zejména mezi lidmi, kteří nejsou odborníky na oblast informačních technologií. Komunikace a spolupráce jsou základními prvky interoperability. Proto je důležité mít k dispozici jednotné kontaktní místo pro podporu důvěryhodné výměny informací – portál Interoperabilní Evropa.

Regulace přeshraniční interoperability ve veřejném sektoru by se měla soustředit na ochranu veřejného zájmu na řešeních, která jsou zaměřená na uživatele a otevřená. Otevřený zdrojový kód podporuje zavádění řešení interoperability. Otevřený zdrojový kód umožňuje uživatelům aktivně posuzovat a kontrolovat interoperabilitu a bezpečnost řešení; uživatelé jsou tak samostatní a nezávislí při správě své infrastruktury bez vnějších omezení. Kromě toho zmírňuje kybernetická bezpečnostní rizika a efekt uzamčení, které lze řešit koordinovaným přístupem členských států. Zajišťuje také pro veřejné prostředky nejlepší návratnost investic, protože umožňuje vycházet ze stávajících řešení a vylepšovat je, místo toho, aby se začínalo od nuly. Zavádění strategií otevřeného zdrojového kódu má pozitivní vedlejší účinky na účinnost inovací a na Unii 5 . Otevřený zdrojový kód a otevřené standardy společně umožňují interoperabilitu. V této souvislosti má zvláštní význam otázka vhodných licencí. Současná verze veřejné licence Evropské unie (EUPL), standardní licence s otevřeným zdrojovým kódem (verze 1.2), byla přijata prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2017/863.

•Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky

Oblast politiky týkající se interoperability veřejného sektoru není v současné době upravena závaznými zastřešujícími ustanoveními politiky EU. Nezávazný Evropský rámec interoperability je však od roku 2010 součástí politiky interoperability EU. Jeho nejnovější verzi přijala Komise ve sdělení z roku 2017 6 . Provádění rámce bylo a je nadále podporováno řadou finančních nástrojů, například programem ISA2 a dnes i programem Digitální Evropa 7 . Potřeba důraznějších opatření v této oblasti byla uznána a konkrétní kroky byly oznámeny v několika sděleních Komise, mimo jiné ve sdělení „Formování digitální budoucnosti Evropy“ 8 , „Evropská strategie pro data“ 9 , „Identifikace a řešení překážek pro jednotný trh“ 10  a „Digitalizace soudnictví v Evropské unii – soubor příležitostí“ 11 . Tímto návrhem se rovněž realizuje politický mandát udělený Evropskou radou, která vyzvala k posílení rámce interoperability 12 . Tato iniciativa byla zahrnuta do pracovního programu Komise na rok 2022 (příloha REFIT) 13 . Aby byl zajištěn soulad s přístupem uplatňovaným v minulosti, vychází tento návrh z hodnocení nezávazného politického rámce Evropského rámce interoperability 14 a programu ISA2 15 .

Kromě toho dochází k rychlému vývoji v širší oblasti politiky digitálních veřejných služeb. Příkladem může být nařízení o jednotné digitální bráně 16 , směrnice o otevřených datech 17 a akt o správě dat 18 , zatímco zákonodárce Unie projednává nové legislativní návrhy, např. nařízení o evropské digitální identitě 19 a akt o datech 20 . Vzhledem k tomu, že tyto iniciativy se již dotýkají různých aspektů digitální ekonomiky a interoperability, je cílem navrhovaného aktu o Interoperabilní Evropě usnadnit interoperabilní provádění některých částí těchto politik, které jsou relevantní z hlediska veřejných služeb, a to zavedením průběžné strukturované spolupráce v oblasti přeshraniční interoperability veřejného sektoru.

Ačkoli některé z těchto politických iniciativ obsahují ustanovení, která jsou relevantní pro poskytování veřejných služeb (např. pravidla pro opakované použití chráněných veřejně uchovávaných dat stanovená v aktu o správě dat), nevytvářejí komplexní rámec pro interoperabilitu sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb v Unii. Členské státy a orgány, instituce nebo jiné subjekty EU se jako poskytovatelé sítí a informačních systémů pro veřejné služby dohodnou na řešeních interoperability prostřednictvím zvláštního řídícího orgánu („Sbor pro Interoperabilní Evropu“). Tento dohodnutý konsenzus může urychlit a podpořit provádění, zejména dalších digitálních politik – a zajistit tak interoperabilitu mezi různými prováděcími opatřeními. „Sdružení pro Interoperabilní Evropu“ navíc zajistí koordinaci a spolupráci mezi příslušnými zúčastněnými stranami v oblasti přeshraniční a meziodvětvové interoperability. „Portál Interoperabilní Evropa“ poskytne jednotné kontaktní místo pro informace týkající se interoperability příslušných sítí a informačních systémů, přičemž „agenda pro Interoperabilní Evropu“ stanoví pro celou EU strategickou agendu návrhů na další zlepšení, včetně koordinovaných podpůrných opatření.

•Soulad s ostatními politikami Unie

Je nutné vytvořit vazbu mezi všemi specifikacemi pro sítě a informační systémy veřejného sektoru, které se v důsledku právních předpisů Unie povinně používají. Pro prováděcí orgány není vždy snadné najít požadavky v nejnovějším a strojově čitelném formátu. Jednotné kontaktní místo a jasná pravidla pro metadata těchto informací by měly subjektům veřejného sektoru pomoci, aby jejich infrastruktury digitálních služeb byly v souladu se stávajícími i budoucími pravidly. Jde o další důležitý faktor týkající se toho, jak tento návrh pomůže integrovat politiky v různých odvětvích EU a podpořit jejich soudržné provádění.

Vzhledem k průřezové povaze interoperability je cílem tohoto návrhu rovněž usnadnit digitální provádění odvětvových politik. Návrh má zabránit tomu, aby byly závazné požadavky na interoperabilitu v rozporu s odvětvovými politikami, které stanoví požadavky na sítě a informační systémy pro veřejné služby, a naopak. Cílem posouzení interoperability je místo toho podpořit zavádění interoperabilních řešení v budoucím vývoji politiky a zlepšit soulad s navrhovanou politikou i s ostatními politikami, konkrétně s jejich obecným digitálním prováděním.

Interoperabilita sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb, je rovněž důležitá pro dosažení cílů souvisejících s veřejným sektorem stanovených ve sdělení Komise „Digitální kompas 2030: Evropské pojetí digitální dekády“ 21 . Ačkoli 100% poskytování veřejných služeb online by bylo potenciálně možné docílit i s neinteroperabilními řešeními, používání interoperabilních řešení pomůže orgánům veřejné správy dosáhnout tohoto cíle efektivněji a účinněji. Totéž platí pro odvětvové cíle, například v oblasti zdraví. Údaje shromážděné podle tohoto nařízení mohou rovněž přispět k příslušnému monitorování.

2.PRÁVNÍ ZÁKLAD, SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA

•Právní základ

Právním základem tohoto návrhu je článek 172 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

V souladu s článkem 170 SFEU by měla EU pomáhat vytvářet a rozvíjet transevropské sítě, zejména v oblasti telekomunikací, s cílem přispět k dosažení cílů uvedených v článcích 26 a 174 SFEU a umožnit lidem v EU, hospodářským subjektům a regionálním a místním společenstvím plně využívat výhod plynoucích ze zřízení prostoru bez vnitřních hranic. V rámci systému otevřených a konkurenčních trhů se činnost Evropské unie zaměří na podporu a motivaci propojení a přeshraniční interoperability vnitrostátních sítí a na zlepšení přístupu k těmto sítím.

Podle čl. 171 odst. 1 SFEU stanoví Unie hlavní směry, určí projekty společného zájmu a provede veškerá opatření nezbytná k zajištění interoperability transevropských sítí. Podle čl. 171 odst. 2 „ve spojení s Komisí koordinují členské státy mezi sebou politiky prováděné na vnitrostátní úrovni, které mohou mít významný vliv“ na cíl zřízení transevropských sítí, přičemž Komise může v úzké spolupráci s členskými státy „vyvinout jakékoli užitečné podněty na podporu takové koordinace“.

Záměrem tohoto návrhu je vyvinout soudržný, na člověka zaměřený přístup k přeshraniční interoperabilitě sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb od tvorby politiky až po její provádění, jehož součástí je přehledná správa uvedených služeb s cílem zefektivnit sdílené rámce interoperability, řešení, pokyny a specifikace v souvislosti s poskytováním digitálních veřejných služeb přes hranice EU.

Opatření EU s cílem zlepšit interoperabilitu veřejného sektoru – zřízením správní struktury, která by řídila rozvoj přeshraniční interoperability sítí a informačních systémů používaných k poskytování nebo správě veřejných služeb ve veřejném sektoru EU – by pomohlo k další integraci jednotného trhu, neboť by odstranilo překážky pohybu informací v rámci EU a podpořilo hospodářskou, sociální a územní soudržnost. SFEU dává EU za tímto účelem pravomoc určit vhodná ustanovení pro zřizování a rozvoj transevropských sítí v oblasti telekomunikačních infrastruktur (článek 170 SFEU).

Od roku 1994 využívá EU tento právní základ a jeho předchůdce k vytváření programů financování na podporu vývoje a šíření řešení interoperability pro orgány veřejné správy a podniky a zřizování přeshraničních infrastruktur digitálních služeb 22 . Soudní dvůr Evropské unie potvrdil, že opatření EU přispívající k „telematické výměně dat mezi správními orgány ve Společenství (IDA)“ spadají do oblasti transevropských telekomunikačních sítí podle článku 129 Smlouvy o ES 23 .

Článek 172 je proto vhodným právním základem pro opatření EU na podporu přeshraniční interoperability sítí a informačních systémů.

S cílem pomoci vytvořit a rozvíjet transevropské sítě v souvislosti s digitálními veřejnými službami, které poskytují subjekty veřejného sektoru, je třeba vytvořit nový systém koordinace na úrovni EU s jasně vymezenými úlohami a mandáty. 

•Subsidiarita (v případě nevýlučné pravomoci)

V souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v čl. 5 odst. 3 SEU by měla být opatření na úrovni EU přijata pouze v případě, že plánovaných cílů nelze uspokojivě dosáhnout na úrovni samotných členských států, a proto z důvodu rozsahu či účinků navrhovaného opatření jich lze lépe dosáhnout na úrovni EU Dále je třeba, aby povaha a intenzita daného opatření odpovídaly zjištěnému problému.

Opatření na podporu přeshraniční interoperability veřejného sektoru v EU nemůže členský stát realizovat sám a je nutná koordinace na úrovni EU. Rozvoj strukturované spolupráce v celé EU na podporu interoperability veřejného sektoru je ze své podstaty úkolem, který je třeba řešit na úrovni EU.

•Proporcionalita

V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v čl. 5 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii nepřekračují opatření v tomto návrhu rámec toho, co je nezbytné k dosažení cílů Smluv (rozvoj a dokončení jednotného digitálního trhu). Návrh řeší stávající překážky bránící interoperabilitě veřejných služeb v EU. Stanovuje právní rámec pro sdílení a opětovné využívání doporučených otevřených řešení interoperability a technologií pro veřejné služby („GovTech“) obecně s cílem více podpořit propojení příslušných infrastruktur. Návrh rovněž stanoví rámec pro spolupráci, který příslušným veřejným subjektům a různým odvětvím umožní koordinovat jejich činnosti na úrovni EU. Vychází ze stávajících řešení, která byla v posledních letech vyvinuta a částečně realizována v různých veřejných subjektech a odvětvích, jako je například Evropský rámec interoperability.

V krátkodobém horizontu povede tento návrh k nákladům, které ponese Komise při vytváření mechanismu strukturované spolupráce mezi správními orgány v EU a členských státech. V dlouhodobějším horizontu vzniknou Komisi náklady na usnadnění řízení interoperability a vypracování pokynů a společných řešení. Členským státům vzniknou také náklady spojené s vypracováním a zaváděním společných řešení interoperability na základě pokynů a nástrojů usnadněných mechanismem spolupráce. Tyto náklady by byly v dlouhodobém horizontu kompenzovány přínosy plynoucími ze zlepšené spolupráce a vytváření, zavádění a opakovaného používání společných opatření interoperability u veřejných služeb, čímž by se omezilo zdvojování úsilí a zbytečná zátěž.

S cílem minimalizovat zátěž spojenou s vykazováním pro regulatorní účely bude monitorování v co největší míře vycházet ze stávajících kanálů a infrastruktury pro vykazování údajů a z automatizovaného vyhledávání údajů.

Pokud jde o podniky a občany, návrh pravděpodobně povede ke snížení nákladů na styk s veřejnou správou i nákladů na podnikání v EU. 

•Volba nástroje

Za nejvhodnější právní nástroj pro stanovení rámce pro přeshraniční interoperabilitu veřejného sektoru v EU se považuje nařízení. Přímá použitelnost nařízení v souladu s článkem 288 SFEU zajistí větší právní jistotu zavedením harmonizovaného souboru základních pravidel, což přispěje k fungování jednotného trhu. Nařízení rovněž vytvoří strukturovaný mechanismus spolupráce.

3.VÝSLEDKY HODNOCENÍ EX POST, KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

•Hodnocení ex post / kontroly účelnosti platných právních předpisů

Posouzení dopadů připojené k tomuto návrhu vychází mimo jiné z hodnocení Evropského rámce interoperability (EIF) 24 , které bylo provedeno souběžně s tímto návrhem a zároveň s ním zveřejněno. Klíčovým zjištěním hodnocení je, že přeshraniční interoperability lze dosáhnout účinněji a efektivněji pomocí opatření EU než jen opatřeními na vnitrostátní nebo nižší úrovni. Některá doporučení Evropského rámce interoperability jsou již v členských státech koncepčně prováděna. Očekávalo se, že náklady na vypracování vnitrostátních rámců interoperability v souladu s Evropským rámcem interoperability budou relativně nízké. Současný Evropský rámec interoperability však dostatečně nepodporuje praktické zavádění evropských interoperabilních digitálních veřejných služeb. Aby bylo dosaženo větší akceschopnosti, je zapotřebí nový mechanismus. Posouzení dopadů zdůrazňuje zejména potřebu: i) lepšího řízení interoperability v EU; ii) obecnějších, potenciálně závazných pravidel a iii) většího sladění zejména politik EU a programů financování EU s Evropským rámcem interoperability.

•Konzultace se zúčastněnými stranami

Postup konzultací a jejich hlavní závěry, z nichž tento návrh vychází, jsou shrnuty v příloze 2 posouzení dopadů, která je připojena k návrhu aktu o Interoperabilní Evropě. Konzultační činnosti zahrnovaly otevřenou veřejnou a cílenou online konzultaci, pracovní setkání s různými kategoriemi příslušných zúčastněných stran a skupiny odborníků zřízené Komisí.

Respondenti považovali přesné cíle uvedené v posouzení dopadů z větší části za smysluplné a uvedli, že mnohé z těchto cílů jsou vzájemně propojené a nelze jich dosáhnout jednotlivě.

Zúčastněné strany určily několik dalších cílů, například: i) vypracování a podpora konkrétních norem a pokynů, které by mohly vést orgány veřejné správy k interoperabilitě již od fáze návrhu; ii) přechod k proaktivním a samostatným službám; iii) zvýšení transparentnosti uplatněním zásady „pouze jednou“; iv) rámec, který centralizuje informace o uživatelích, a v) zdůraznění významu interoperability pro občanská práva, digitální zapojení všech, rozmanitost a demokratizaci veřejných znalostí.

Většina zúčastněných stran výslovně zmínila potřebu dohodnutých a otevřených norem a specifikací. Někteří z nich navíc zdůraznili potřebu koordinovanějšího zapojení veřejného sektoru do normalizačních organizací. Většina zúčastněných stran měla podobný názor na motivaci ke sdílení nákladů na návrh souvisejících s uživatelsky přívětivými, důvěryhodnými a bezpečnými řešeními (včetně sdílení mezi veřejnými a soukromými zúčastněnými stranami) a na podporu celounijního sdílení a opětovného použití vyspělých, opakovaně použitelných, interoperabilních řešení s otevřeným zdrojovým kódem pro orgány veřejné správy. Zmínili také, že tato řešení by měla být doprovázena jasnými pokyny k používání otevřených standardů a otevřeného zdrojového kódu (včetně jasných definic) a že je nutné zajistit technickou pomoc na všech úrovních (včetně příslušných zdrojů odborné přípravy).

Zúčastněné strany dále vyzvaly k tomu, aby se politika interoperability stala praktičtější a soudržnější s ostatními politikami EU, a to prostřednictvím zavedení myšlenky referenčních provádění. Tato provádění doprovázejí návrhy politik nezávaznými „zlatými standardy“ týkajícími se toho, jak by mohlo fungovat interoperabilní provádění na různých správních úrovních, a ukazují, jak lze tyto návrhy provádět.

•Sběr a využití výsledků odborných konzultací

Návrh byl vypracován společně s expertní skupinou pro interoperabilitu evropských veřejných služeb. V rámci tohoto postupu vydala v říjnu 2021 expertní skupina politická doporučení pro příští evropskou politiku interoperability 25 .

Na podporu práce na této iniciativě bylo provedeno několik studií. Mezi ně patřily:

•Studie na podporu hodnocení provádění Evropského rámce interoperability 26 ,

•Studie na podporu závěrečného hodnocení programu řešení interoperability pro evropské orgány veřejné správy, podniky a občany (ISA2) 27 ,

•Technická zpráva střediska JRC – Kvantifikace přínosů lokalizační interoperability v Evropské unii 28 .

•Posouzení dopadů

Posouzení dopadů připojené k tomuto návrhu prověřil Výbor pro kontrolu regulace dne 19. ledna 2022. Výbor vydal kladné stanovisko s výhradami. Komise se těmito připomínkami zabývala v konečné verzi posouzení dopadů (podrobnosti jsou uvedeny v příloze 1).

Kromě základní možnosti nepřijímat žádná opatření porovnává posouzení dopadů tři možnosti. 

Možnost 1 usiluje o postupný neustálý rozvoj Evropského rámce interoperability. 

Možnost 2 zachovává stávající dobrovolný rámec. Navrhuje legislativní opatření, které se soustředí na vytvoření mechanismu strukturální spolupráce s pružným mandátem, který by zajistil neustálý vývoj a zachování dohodnutých společných řešení interoperability a určil společné provádění experimentů a cílené iniciativy na podporu politiky.

Podobně jako v případě možnosti 2 se i v případě možnosti 3 navrhuje legislativní opatření, které je však dalekosáhlejší. Zaměřuje se na zakotvení přímo použitelných minimálních evropských požadavků na interoperabilitu v právních předpisech, které by byly revidovány prováděcími rozhodnutími.

Podle posouzení očekávaných dopadů možnost 1 ani základní možnost nebudou účinně řešit nedostatky, které odhalilo hodnocení Evropského rámce interoperability. Kvůli nedostatečné motivaci ke spolupráci nenaplňuje ani jedna z těchto možností politická a operativní očekávání zúčastněných stran, zejména členských států. Stejně tak je méně pravděpodobné, že možnost 3 získá politickou podporu, a to kvůli svému širokému záběru a vysoké míře citlivosti vůči subsidiaritě (např. v případě starších systémů EU a členských států). Ačkoli se očekává, že zakotvení přímo použitelných minimálních požadavků na interoperabilitu do práva Unie bude účinné, půjde o zdlouhavý postup, který si vyžádá značné náklady a úsilí na jeho provedení. Proto se předpokládá, že bude mít menší dopad na zajištění pružné a pohotové reakce na rychle se měnící technologické a politické požadavky.

Posouzení dopadů určilo jako upřednostňovaný scénář možnost 2. Očekává se, že rozhodnutí o vytvoření strukturovaného mechanismu spolupráce poskytne členským státům stabilitu a (právní) předvídatelnost, kterou potřebují, a zároveň umožní nutnou pružnost pro další vývoj sdílených řešení interoperability v reakci na měnící se politické potřeby. Možnost 2 se rovněž zaměřuje na rozvoj participačních postupů. Tyto postupy jsou pro rychlejší technologický pokrok relevantnější. Jsou také méně narušující, pokud jde o dopad na starší systémy, protože přímo nestanovují (minimální) požadavky na kompatibilitu v právních předpisech (jako by tomu bylo u možnosti 3). K dnešnímu dni je méně pravděpodobné, že možnost 3 získá politickou podporu, a to kvůli svému širokému záběru a vysoké míře citlivosti vůči subsidiaritě (zejména v případě starších systémů EU a členských států). Proto se předpokládá, že možnost 2 bude mít menší dopad na zajištění pružné a pohotové reakce na rychle se měnící technologické a politické požadavky. Možnost 2 může také postupem času vést k možnosti 3.

Předpokládá se, že jednotné řízení přeshraniční interoperability v EU podpoří mezi klíčovými zúčastněnými stranami v členských státech spolupráci zdola nahoru a odpovědnost shora dolů, což povede k vytvoření sdíleného ekosystému interoperability. Usnadní to zapojení se do tvorby politiky v rané fázi a určení potřeby (společných) investic a zlepší provádění politiky. Z těchto důvodů nepředstavuje možnost 2 hrozbu, nýbrž je nástrojem pro umožnění subsidiarity, posílení odolnosti veřejné správy a digitální suverenity. 

Opatření navrhovaná v rámci možnosti 2 budou mít pravděpodobně omezený, ale pozitivní dopad na dosažení cílů EU v oblasti klimatu a energetiky. Větší přeshraniční interoperabilita by mohla snížit zátěž, například usnadněním vykazování emisí uhlíku, snížením spotřeby papíru a omezením fyzického cestování uživatelů veřejných služeb při realizaci správních postupů.

•Účelnost právních předpisů a zjednodušení

Politická opatření navrhovaná v rámci upřednostňované možnosti se zaměřují na cíle spočívající ve zjednodušení a snížení administrativní zátěže v souladu s Programem pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT) Komise 29 . Jeho potenciál pro snížení administrativní zátěže v oblasti politiky ocenila platforma „Fit pro budoucnost“, která ji zařadila do svého ročního pracovního programu na rok 2022 30 . 

Účelem této iniciativy je snížit administrativní zátěž nejen v oblasti politiky, ale také napříč odvětvími a správními úrovněmi. Prostřednictvím zvýšené interoperability chce pro orgány veřejné správy snížit administrativní náklady a náklady na dodržování předpisů. Občané budou mít prospěch ze snížení administrativní zátěže a budou se moci plně spolehnout na digitální veřejné služby a možnost bezpečné přeshraniční výměny údajů se stejnou právní hodnotou. Podniky – zejména malé a střední podniky – budou mít rovněž prospěch z úspor nákladů na dodržování předpisů.

•Základní práva

Tento návrh respektuje základní práva a dodržuje zásady uznávané zejména v Listině základních práv Evropské unie 31 .

Návrh se týká zejména práva na řádnou správu, jak je definováno v článku 41 Listiny základních práv. Tento článek deklaruje, že řádná správa je základním právem, a to prohlášením, že každý jednotlivec má právo na to, aby orgány a instituce EU nebo členské státy, které uplatňují právo Unie, spravovaly jeho záležitosti určitým způsobem. Právo na řádnou správu zdůrazňuje význam transparentnosti v éře rostoucí digitalizace. Iniciativy na podporu digitalizace veřejných služeb lze považovat za nástroje usnadňující právo na řádnou správu, neboť mohou usnadnit základní aspekty řádné správy, například neutralitu, nestrannost a schopnost předvídat při řešení různých záležitostí 32 . Žádná další opatření týkající se Evropského rámce interoperability a souvisejících zásad by nemohla mít negativní důsledky, například pro článek 8 Listiny základních práv Evropské unie – právo na ochranu osobních údajů, nebo pro článek 22 Listiny základních práv Evropské unie – právo na jazykovou rozmanitost. Pokud jsou osobní údaje zpracovávány v „regulačních pískovištích“, návrh obsahuje vhodná ochranná opatření na ochranu údajů s cílem zajistit, že budou chráněna práva subjektů údajů.

Pokud jde o právo na volný pohyb v rámci EU, výzkum mezi malými a středními podniky ukazuje, že neinteroperabilní správní postupy snižují schopnost evropských malých a středních podniků podnikat v jiných zemích EU, jakož i pružně a bez výhrad fungovat na jednotném trhu 33 .

4.ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Tento návrh stanoví pro Komisi řadu povinností, zejména vytvořit mechanismus pro strukturovanou spolupráci mezi správními orgány v EU a členských státech, podpořit tuto správu interoperability a vypracovat pokyny a společná řešení. Program Digitální Evropa již ve svých pracovních programech na roky 2021 a 2022 podpořil související činnosti Komise počátečním příspěvkem ve výši téměř 50 milionů EUR.

Nařízení zřizuje nástroj pro koordinaci veřejných investic do řešení interoperability: agendu pro Interoperabilní Evropu. Tento nástroj by měl poskytnout ucelený přehled o možnostech financování a finančních závazcích v této oblasti a v příslušných případech integrovat související programy Unie, například program Digitální Evropa, Evropský fond pro regionální rozvoj, nástroje pro oživení a odolnost, Nástroj pro technickou podporu, program Horizont Evropa a další programy.

Splnění závazků Komise stanovených v tomto právním návrhu si mezi lety 2023–2027 vyžádá přibližně 130 milionů EUR a bude financováno přímo z programu Digitální Evropa. Příspěvky z programu Digitální Evropa od roku 2023 závisí na dostupnosti prostředků stanovených v návrhu souhrnného rozpočtu Unie po přijetí tohoto rozpočtu rozpočtovým orgánem a budou zohledněny v souvislosti s přípravou příslušných pracovních programů. Konečné přidělení prostředků se bude řídit stanovením priorit pro financování v souvislosti s příslušným postupem přijímání a souhlasem příslušného programového výboru. Správní náklady Komise se odhadují na přibližně 2,822 milionu EUR, včetně nákladů na lidské zdroje a dalších správních výdajů.

Legislativní finanční výkaz přiložený k tomuto návrhu uvádí důsledky pro rozpočet, lidské a správní zdroje.

5.OSTATNÍ PRVKY

•Plány provádění a způsoby monitorování, hodnocení a podávání zpráv

Po přijetí nařízení budou jeho dopady monitorovány a vyhodnocovány v souladu s pokyny pro zlepšování právní úpravy. Ukazatele budou v co největší míře vycházet ze stávajících údajů získaných monitorováním a upřednostňovat automatizované získávání údajů před dotazníky. Údaje získané monitorováním a hodnotící zprávy budou veřejně přístupné a poskytnou podrobnosti o účinném uplatňování a prosazování tohoto nařízení. 

Vzhledem k tomu, že mnoho zúčastněných stran navrhlo zavést ještě přísnější opatření, bude otázka dalšího posílení politiky řešena v budoucích hodnoceních.

•Podrobné vysvětlení konkrétních ustanovení návrhu

Kapitola 1 (Obecná ustanovení) stanoví předmět nařízení, kterým je zřízení evropské sítě pro přeshraniční interoperabilitu sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb v Unii, a podpora vzájemného propojení mezi stávajícími vnitrostátními veřejnými službami. Uvádí také definice používané v různých nástrojích. S cílem podpořit soudržný přístup EU k přeshraniční interoperabilitě a tři hlavní pilíře návrhu (řešení interoperability, projekty na podporu provádění politiky a správní rámec) stanoví tato kapitola dvě obecné povinnosti pro subjekty veřejného sektoru: provádět posouzení interoperability a podporovat sdílení řešení interoperability v rámci veřejného sektoru. (články 1–4).

Kapitola 2 (Řešení interoperability) upravuje zavádění řešení interoperability odkazem na: 1) Evropský rámec interoperability (EIF) a jeho specializované rámce interoperability; 2) specifikace a aplikace Interoperabilní Evropy, které doporučuje Sbor pro Interoperabilní Evropu. Jejich používání napříč odvětvími a správními úrovněmi sice není povinné, ale je podporováno prostřednictvím mechanismů uvedených v kapitole 1 a kapitole 3. (články 5–8).

Kapitola 3 (Podpůrná opatření) stanoví opatření určená na podporu subjektů veřejného sektoru při provádění nařízení. Pravidla upravující podporu provádění politiky stanoví postup, jak mohou celounijní politické projekty realizované podle nařízení podporovat interoperabilní a digitální provádění politiky EU v celém veřejném sektoru EU. Tato kapitola rovněž stanoví inovační opatření na podporu vývoje a zavádění inovativních řešení interoperability v přeshraničních souvislostech. Za účelem podpory zkušebních prostředí pro inovativní řešení interoperability může Komise povolit zřízení „regulačních pískovišť“. Tato pískoviště by měla přispět nejen k novým technologickým řešením, ale také k regulačnímu učení. Systém vzájemného hodnocení a ustanovení o odborné přípravě posilují další dva důležité nástroje umožňující interoperabilitu: výměnu dovedností a znalostí. (články 9–14)

Kapitola 4 (Správa) stanoví víceúrovňový správní rámec. V rámci „Sboru pro Interoperabilní Evropu“ stanoví členské státy a zástupci Komise, Výboru regionů a Evropského hospodářského a sociálního výboru strategické cíle a dohodnou se na konkrétních opatřeních, která mohou zajistit přeshraniční interoperabilitu jejich sítí a informačních systémů, jež poskytují nebo řídí digitální veřejné služby. Sbor je podporován sdružením („Sdružení pro Interoperabilní Evropu“), které umožní zapojení širšího okruhu zúčastněných stran a které se podílí na operativních úkolech spojených s prováděním nařízení. (články 15–18)

Kapitola 5 (Plánování, monitorování a hodnocení) stanoví integrovaný mechanismus plánování („agenda pro Interoperabilní Evropu“). Nařízení sice nepočítá s mechanismem financování, ale zavádí nový rozměr plánování napříč různými programy financování EU a příslušnými vnitrostátními iniciativami s cílem zvýšit synergie digitalizačních opatření ve veřejném sektoru. Kapitola dále stanoví pravidla pro monitorování a hodnocení. (články 19–20)

Kapitola 6 (Závěrečná ustanovení) stanoví náklady spojené s tímto návrhem a datum jeho vstupu v platnost. (články 21–22)

2022/0379 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY,

kterým se stanoví opatření pro vysokou úroveň interoperability veřejného sektoru v celé Unii (akt o Interoperabilní Evropě)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 172 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru 34 ,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů 35 ,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)Je nezbytné posílit rozvoj přeshraniční interoperability sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb v Unii, aby orgány veřejné správy v Unii mohly spolupracovat a zajistit přeshraniční fungování veřejných služeb. Stávající neformální spolupráce by měla být nahrazena jasným právním rámcem, který by umožnil interoperabilitu mezi různými správními úrovněmi a odvětvími a zajistil plynulý přeshraniční tok dat pro skutečně evropské digitální služby. Interoperabilita veřejného sektoru má významný dopad na právo na volný pohyb zboží a služeb stanovené ve Smlouvách, neboť náročné administrativní postupy mohou vytvářet značné překážky, zejména pro malé a střední podniky.

(2)Členské státy a Unie již více než dvě desetiletí pracují na podpoře modernizace veřejné správy prostřednictvím digitální transformace a na podpoře úzkého propojení, které je nezbytné pro vytvoření skutečného evropského digitálního prostoru. Sdělení Komise „Digitální kompas 2030: Evropské pojetí digitální dekády“ (COM(2021) 118) zdůrazňuje potřebu urychlit digitalizaci veřejných služeb do roku 2030, a to i zajištěním interoperability na všech úrovních veřejné správy a napříč veřejnými službami. Kromě toho pandemie COVID-19 zvýšila rychlost digitalizace a přiměla orgány veřejné správy, aby se přizpůsobily online modelu, včetně přeshraničních digitálních veřejných služeb, jakož i inteligentnějšího a ekologičtějšího využívání technologií v souladu s klimatickými a energetickými cíli stanovenými v Zelené dohodě pro Evropu a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 36 . Cílem tohoto nařízení je k těmto cílům Unie významně přispět vytvořením strukturovaného rámce spolupráce v oblasti přeshraniční interoperability mezi členskými státy a Komisí za účelem podpory zřízení digitálních veřejných služeb.

(3)Nová správní struktura by měla mít právní mandát k dalšímu rozvoji Evropského rámce interoperability a dalších společných řešení interoperability, například specifikací a aplikací. Kromě toho by toto nařízení mělo stanovit jasné a snadno rozpoznatelné označení pro některá řešení interoperability. Mělo by se podporovat vytváření dynamické komunity kolem technologických řešení pro otevřenou veřejnou správu.

(4)V zájmu jednotného přístupu k interoperabilitě veřejného sektoru v celé Unii, podpory zásady řádné správy a volného pohybu osobních a neosobních údajů v rámci Unie je co nejvíce sladit pravidla pro všechny veřejné sektory, které jsou správci nebo poskytovateli sítí a informačních systémů, jež se využívají k usnadnění nebo správě veřejných služeb. Tento cíl zahrnuje Komisi a další orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie, jakož i subjekty veřejného sektoru v členských státech na všech úrovních správy: celostátní, regionální a místní. Důležitou roli při shromažďování dat pro vykazování pro regulatorní účely z členských států hrají agentury. Proto by se toto nařízení mělo vztahovat i na interoperabilitu těchto dat.

(5)Přeshraniční interoperabilitu neumožňují pouze centralizované digitální infrastruktury členských států, ale také decentralizovaný přístup. Patří do něj výměna údajů mezi místními správními orgány v různých členských státech, aniž by nutně procházela přes vnitrostátní uzly. Proto je nutné vyvinout společná řešení pro všechny správní úrovně, zejména pro specifikace a aplikace. Potřeba přeshraničních digitálních interakcí roste, což vyžaduje řešení, které tuto potřebu dokážou naplnit. Záměrem tohoto nařízení je usnadnit a podpořit výměnu mezi všemi úrovněmi správy.

(6)Interoperabilita usnadňuje úspěšné provádění politik, zejména těch, které jsou silně propojeny s veřejným sektorem, jako je spravedlnost a vnitřní věci, daně a cla, doprava, zdravotnictví, zemědělství, ale i regulaci v oblasti podnikání a průmyslu. Nahlížení na interoperabilitu jen z hlediska jednoho odvětví je však spojeno s rizikem, že přijetí odlišných nebo neslučitelných řešení na vnitrostátní nebo odvětvové úrovni povede ke vzniku nových elektronických překážek, které budou bránit řádnému fungování vnitřního trhu a související svobodě pohybu. Kromě toho hrozí, že bude narušena otevřenost a konkurenceschopnost trhů a poskytování služeb obecného zájmu pro podniky a občany. Proto by toto nařízení mělo rovněž usnadňovat, podporovat a uplatňovat meziodvětvovou interoperabilitu.

(7)Aby se zabránilo roztříštěnosti v oblasti interoperability v Unii, je třeba v Unii prosazovat společnou koncepci interoperability a holistický přístup k jejímu řešení. Strukturovaná spolupráce by měla podporovat opatření na podporu standardního nastavení politiky připravenosti na digitalizaci a interoperability. Dále by měla podporovat účinné řízení a využívání infrastruktur digitálních služeb a jejich příslušných složek ze strany subjektů veřejného sektoru a orgánů, institucí a jiných subjektů Unie, což umožní zřízení a provozování udržitelných a účinných přeshraničních veřejných služeb.

(8)Pro zavedení přeshraničních interoperabilních veřejných služeb je důležité zaměřit se v procesu tvorby politiky co nejdříve na aspekt interoperability. Proto by veřejná organizace, která zamýšlí zřídit novou síť a informační systém, nebo stávající síť a informační systém změnit, přičemž toto zamýšlené zřízení nebo změna pravděpodobně významně ovlivní přeshraniční interoperabilitu, měla provést posouzení interoperability. Toto posouzení je nezbytné k pochopení rozsahu dopadu plánované akce a k navržení opatření k využití přínosů a k řešení případných nákladů. Posouzení interoperability by mělo být povinné ve třech případech, které spadají do oblasti přeshraniční interoperability. V jiných situacích se mohou veřejné organizace rozhodnout, že provedou posouzení interoperability dobrovolně.

(9)Za určitých okolností může být také rozumné a hospodárné, aby byl předmět posouzení interoperability širší než jen jeden projekt, například když subjekty veřejného sektoru zamýšlejí vytvořit společnou platformu pro aplikace nebo zpracování. V těchto ostatních případech se důrazně doporučuje, aby posouzení šlo nad rámec dosažení cílů Interoperabilní Evropy za účelem úplného zavedení interoperability.

(10)Posouzení interoperability by mělo vyhodnotit dopady plánované akce na přeshraniční interoperabilitu sítí a informačních systémů, například s ohledem na původ, povahu, zvláštnosti a rozsah těchto dopadů. Výsledek tohoto posouzení by měl být zohledněn při stanovení vhodných opatření, která je třeba přijmout za účelem zřízení nebo úpravy sítí a informačních systémů.

(11)Organizace by měla zveřejnit výsledek posouzení interoperability na svých internetových stránkách. Zveřejnění výsledku by nemělo ohrozit práva duševního vlastnictví ani obchodní tajemství a mělo by být omezeno, je-li to odůvodněno veřejným pořádkem nebo bezpečností. Měla by být dodržována ustanovení práva Unie upravující ochranu osobních údajů.

(12)Subjekty veřejného sektoru nebo orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie, které hledají řešení interoperability, by měly mít možnost vyžádat si od jiných subjektů veřejného sektoru nebo orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie softwarový kód, který tyto organizace používají, spolu se související dokumentací. Sdílení by se mělo mezi subjekty veřejného sektoru a orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie stát standardem, zatímco nesdílení by muselo být právně odůvodněno. Kromě toho by subjekty veřejného sektoru nebo orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie měly usilovat o vývoj nových řešení interoperability nebo o další rozvoj stávajících řešení interoperability.

(13)Pokud se orgány veřejné správy rozhodnou sdílet svá řešení s jinými orgány veřejné správy nebo s veřejností, jednají ve veřejném zájmu. Ještě důležitější je to u inovativních technologií: například díky otevřenému zdrojovému kódu jsou algoritmy transparentní a je tak umožněn nezávislý audit a reprodukovatelné stavební prvky. Sdílení řešení interoperability mezi veřejnou správou by mělo vytvořit podmínky pro vytvoření otevřeného ekosystému digitálních technologií pro veřejný sektor, což může přinést řadu výhod.

(14)Při sledování soudržnosti řešení interoperability a navrhování opatření k zajištění jejich kompatibility se stávajícími řešeními, která mají společný účel, by měl Sbor pro Interoperabilní Evropu zohlednit zastarávání řešení.

(15)Evropský rámec interoperability (EIF) by měl zajistit soudržnost a být uznáván jako jednotný referenční rámec pro přístup Unie k interoperabilitě v odvětví veřejných služeb. Kromě toho mohou specializované rámce interoperability řešit potřeby konkrétních odvětví, oblastí nebo správních úrovní. Tyto rámce by měly dále podporovat zavádění řešení interoperability.

(16)Evropský rámec interoperability by měl vyvíjet Sbor pro Interoperabilní Evropu, složený mimo jiné z jednoho zástupce každého členského státu. Členské státy jsou tak spolu s ostatními členy Sboru pro Interoperabilní Evropu v centru vývoje a provádění Evropského rámce interoperability. Sbor pro Interoperabilní Evropu by měl v případě potřeby Evropský rámec interoperability aktualizovat.

(17)Specializované rámce interoperability vydané jako doplněk k Evropskému rámci interoperability by měly zohledňovat stávající odvětvové rámce vytvořené na úrovni Unie (například v odvětví zdravotnictví) a neměly by je ovlivňovat.

(18)Interoperabilita je přímo spojena s otevřenými specifikacemi a normami a je závislá na jejich používání. Veřejný sektor Unie by proto měl mít možnost dohodnout se na průřezových otevřených specifikacích a dalších řešeních na podporu interoperability. Nový rámec by měl stanovit jasný postup pro vytváření a podporu těchto dohodnutých řešení interoperability v budoucnosti. Tímto způsobem bude mít veřejný sektor koordinovanější hlas, který nasměruje potřeby veřejného sektoru a veřejné hodnoty tak, aby se staly předmětem širších diskusí.

(19)Mnoho specifikací interoperability používaných veřejným sektorem by mohlo být odvozeno ze stávajících právních předpisů Unie. Proto je nutné vytvořit vazbu mezi všemi specifikacemi pro sítě a informační systémy veřejného sektoru, které se v důsledku právních předpisů Unie povinně používají. Pro prováděcí orgány není vždy snadné najít požadavky v nejnovějším a strojově čitelném formátu. Jednotné kontaktní místo a jasná pravidla pro metadata těchto informací by měly subjektům veřejného sektoru pomoci, aby jejich infrastruktury digitálních služeb byly v souladu se stávajícími i budoucími pravidly.

(20)Měl by být zřízen portál Interoperabilní Evropa jako referenční rámec pro řešení interoperability, znalosti a sdružení. Portál by měl být zřízen jako odkaz na oficiální zdroje, ale měl by být také otevřen příspěvkům ze Sdružení pro Interoperabilní Evropu.

(21)Portál Interoperabilní Evropa by měl zpřístupnit veřejně dostupná řešení, která dodržují zásady otevřenosti, technické neutrality a bezpečnosti Evropského rámce interoperability. Vzhledem k tomu, že otevřený zdrojový kód umožňuje uživatelům aktivně posuzovat a kontrolovat interoperabilitu a bezpečnost řešení, je důležité, aby otevřený zdrojový kód podporoval zavádění řešení interoperability. V této souvislosti by se mělo podporovat používání licencí s otevřeným zdrojovým kódem s cílem zvýšit právní jasnost a vzájemné uznávání licencí v členských státech.

(22)V současné době jsou elektronicky poskytované nebo spravované veřejné služby Unie v mnoha případech závislé na poskytovatelích mimo Unii. Strategickým zájmem Unie je zajistit, aby si zachovala a rozvíjela základní technologické kapacity pro zabezpečení svého jednotného digitálního trhu, a zejména pro zajištění poskytování služeb, ochranu kritických sítí a informačních systémů a poskytování klíčových služeb. Podpůrná opatření pro Interoperabilní Evropu by měla pomoci veřejné správě, aby se rozvíjela a byla schopna začlenit nové úkoly a nové oblasti do přeshraničních souvislostí. Interoperabilita je podmínkou k tomu, aby nedošlo k technologickému ustrnutí, přičemž umožňuje technický rozvoj a podporuje inovace, což by mělo zvýšit globální konkurenceschopnost Unie.

(23)Je nezbytné zřídit správní mechanismus, který usnadní provádění politik Unie způsobem, jež zajistí interoperabilitu. Tento mechanismus by se měl zaměřit na interoperabilní digitální provádění politik poté, co byly přijaty ve formě právních aktů, a měl by sloužit k rozvoji řešení interoperability na základě potřeb. Měl by podporovat subjekty veřejného sektoru. Projekty na podporu subjektů veřejného sektoru by měl Komisi navrhovat Sbor pro Interoperabilní Evropu a Komise by měla rozhodovat o jejich zavedení.

(24)Všechny úrovně veřejné správy by měly při navrhování, vývoji a provozování veřejných služeb spolupracovat s inovativními organizacemi, ať už se jedná o podniky nebo neziskové subjekty. Podpora spolupráce v oblasti GovTech mezi subjekty veřejného sektoru a začínajícími a inovativními malými a středními podniky nebo spolupráce zahrnující především organizace občanské společnosti („CivicTech“) je účinným prostředkem pro podporu inovací ve veřejném sektoru a propagaci využívání nástrojů interoperability mezi partnery ze soukromého a veřejného sektoru. Podpora otevřeného ekosystému GovTech v Unii, který sdružuje veřejné a soukromé subjekty přes hranice a zahrnuje různé úrovně veřejné správy, by měla umožnit rozvoj inovativních iniciativ zaměřených na navrhování a zavádění řešení interoperability v oblasti GovTech.

(25)Určení společných inovačních potřeb a priorit a zaměření společného úsilí v oblasti GovTech a experimentování přes hranice by pomohlo subjektům veřejného sektoru Unie sdílet rizika, získané zkušenosti a výsledky projektů na podporu inovací. Tyto činnosti budou využívat zejména široké základny začínajících a malých a středních podniků v oblasti technologií v Unii. Úspěšné projekty v oblasti GovTech a inovační opatření, jež byly testovány v rámci inovačních opatření Interoperabilní Evropy, by měly pomoci rozšířit nástroje v oblasti GovTech a řešení interoperability pro opakované použití.

(26)Opatření na podporu Interoperabilní Evropy by mohla těžit z bezpečného prostoru pro experimentování a zároveň zajistit odpovědné inovace a začlenění vhodných opatření ke zmírnění rizik a záruk. Aby byl zajištěn právní rámec, který je vstřícný k inovacím, schopný obstát v budoucnosti a odolný vůči narušení, mělo by být umožněno provádět tyto projekty v „regulačních pískovištích“. „Regulační pískoviště“ by měla spočívat v kontrolovaných zkušebních prostředích, která usnadňují vývoj a zkoušky inovativních řešení předtím, než jsou tyto systémy integrovány do sítí a informačních systémů veřejného sektoru. Cílem „regulačních pískovišť“ by mělo být podpořit interoperabilitu prostřednictvím inovativních řešení, a to vytvořením kontrolovaného experimentálního a zkušebního prostředí s cílem zajistit soulad řešení s tímto nařízením a dalšími příslušnými právními předpisy Unie a členských států, zvýšit právní jistotu inovátorů a příslušných orgánů a zlepšit chápání příležitostí, vznikajících rizik a dopadů nových řešení. Pro zajištění jednotného provádění v celé Unii a úspor z rozsahu je vhodné pro zavádění „regulačních pískovišť“ stanovit společná pravidla. Evropský inspektor ochrany údajů může orgánům a institucím Unie uložit v souvislosti s „regulačními pískovišti“ správní pokutu podle čl. 58 odst. 2 písm. i) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725.

(27)Je nezbytné poskytnout právní základ pro použití osobních údajů, které byly shromážděny pro jiné účely, a to s cílem vývoje určitých řešení interoperability ve veřejném zájmu v rámci „regulačního pískoviště“ v souladu s čl. 6 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 a článkem 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725. Cílem nařízení je pouze stanovit právní základ pro zpracování osobních údajů v rámci „regulačního pískoviště“ jako takového. Jakékoli jiné zpracování osobních údajů, které spadá do oblasti působnosti tohoto nařízení, by vyžadovalo samostatný právní základ.

(28)Je třeba zlepšit chápání otázek interoperability, zejména mezi zaměstnanci veřejného sektoru. V tomto ohledu je klíčová průběžná odborná příprava, přičemž v této oblasti by měla být podporována spolupráce a koordinace. Kromě odborné přípravy týkající se řešení pro Interoperabilní Evropu by všechny iniciativy měly v příslušných případech vycházet ze sdílení zkušeností a řešení a z výměny a podpory osvědčených postupů nebo by je měla tato sdílení a výměny doprovázet.

(29)Pro vytvoření mechanismu usnadňujícího proces vzájemného učení mezi subjekty veřejného sektoru a sdílení osvědčených postupů při zavádění řešení pro Interoperabilní Evropu v členských státech je nezbytné určit ustanovení týkající se postupu vzájemného hodnocení. Vzájemná hodnocení mohou poskytnout cenné poznatky a doporučení pro subjekt veřejného sektoru, který je předmětem hodnocení. Zejména by mohla přispět k usnadnění přenosu technologií, nástrojů, opatření a postupů mezi členskými státy, které jsou do vzájemného hodnocení zapojeny. Představují funkční způsob, jak sdílet osvědčené postupy mezi členskými státy s různou úrovní vyspělosti v oblasti interoperability. Aby se zajistilo, že proces vzájemného hodnocení bude nákladově efektivní a přinese jasné a přesvědčivé výsledky, a aby se zároveň zabránilo zbytečné zátěži, může Komise na základě vzniklých potřeb a po konzultaci se Sborem pro Interoperabilní Evropu přijmout pokyny pro nejlepší uspořádání těchto vzájemných hodnocení.

(30)Pro rozvoj obecného směřování strukturované spolupráce v rámci Interoperabilní Evropy při podpoře digitálního propojení a interoperability veřejných služeb v Unii a pro dohled nad strategickými a prováděcími činnostmi souvisejícími s touto spoluprací by měl být zřízen Sbor pro Interoperabilní Evropu. Sbor pro Interoperabilní Evropu by měl plnit své úkoly s přihlédnutím k pravidlům přeshraniční interoperability a k již zavedeným řešením pro stávající sítě a informační systémy.

(31)Byly zřízeny určité orgány Unie, například Evropský sbor pro datové inovace a Rada pro evropský prostor pro zdravotní data, jejichž úkolem je mimo jiné zvyšovat interoperabilitu na úrovni konkrétních oblastí nebo politik. Žádný ze stávajících orgánů však nemá za úkol řešit přeshraniční interoperabilitu sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb v Unii. Sbor pro interoperabilitu v Evropě zřízený tímto nařízením by měl podporovat orgány Unie, které pracují na politikách, akcích a řešeních týkajících se přeshraniční interoperability sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb v Unii, například v oblasti sémantické interoperability pro přenositelnost a opakované použití datových prostorů. Sbor pro Interoperabilní Evropu by měl spolupracovat se všemi příslušnými orgány Unie s cílem zajistit soulad a synergie mezi opatřeními v oblasti přeshraniční interoperability a opatřeními v jednotlivých odvětvích.

(32)Pokrok v interoperabilitě veřejného sektoru vyžaduje aktivní zapojení a angažovanost odborníků, odborníků z praxe, uživatelů a zainteresované veřejnosti napříč členskými státy, na všech úrovních veřejné správy a za účasti mezinárodních partnerů a soukromého sektoru. Aby bylo možné využít jejich odborných znalostí, dovedností a kreativity, mělo by specializované otevřené fórum („Sdružení pro Interoperabilní Evropu“) pomoci směrovat zpětnou vazbu, uživatelské a provozní potřeby, určit oblasti dalšího rozvoje a pomoci stanovit priority spolupráce v oblasti interoperability v EU. Založení Sdružení pro Interoperabilní Evropu by mělo podpořit koordinaci a spolupráci mezi strategickými a operativními klíčovými aktéry v oblasti interoperability.

(33)Sdružení pro Interoperabilní Evropu by mělo být otevřeno všem zúčastněným stranám. Přístup do Sdružení pro Interoperabilní Evropu by měl být co nejjednodušší, bez zbytečných překážek a zátěže. Sdružení pro Interoperabilní Evropu by mělo sdružovat veřejné a soukromé zúčastněné strany, včetně občanů, s odbornými znalostmi v oblasti přeshraniční interoperability, jež pocházejí z různých oblastí, jako je například akademická sféra, výzkum a inovace, vzdělávání, normalizace a specifikace, podniky a veřejná správa na všech úrovních.

(34)S cílem zajistit účinné provádění pravidel stanovených tímto nařízením je nezbytné určit příslušné vnitrostátní orgány, které budou za jejich provádění odpovědné. V řadě členských států již některé subjekty úlohu rozvíjení interoperability plní. Tyto subjekty by mohly v souladu s tímto nařízením převzít úlohu příslušného orgánu.

(35)Jako hlavní nástroj Unie pro koordinaci veřejných investic do řešení interoperability by měla být vytvořena agenda pro Interoperabilní Evropu. Měla by poskytovat ucelený přehled o možnostech a závazcích financování v dané oblasti a v příslušných případech začlenit související programy Unie. Tato činnost by měla přispět k vytváření synergií a koordinaci finanční podpory související s rozvojem interoperability a zamezit zdvojování.

(36)Měly by být shromážděny údaje za účelem posouzení účinnosti tohoto nařízení ve vztahu k cílům, které sleduje, a poskytnutí zpětné vazby pro hodnocení tohoto nařízení v souladu s bodem 22 interinstitucionální dohody ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů 37 . Komise by proto měla provádět monitorování a hodnocení tohoto nařízení. Hodnocení by mělo být založeno na pěti kritériích, kterými jsou účinnost, účelnost, relevance, soudržnost a přidaná hodnota EU. Toto hodnocení by také mělo být podkladem pro posuzování dopadů možných dalších opatření. Monitorování by mělo integrovat stávající zdroje údajů a postupy monitorování.

(37)Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci ke stanovení pravidel a podmínek pro zřízení a provoz „regulačních pískovišť“.

(38)Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž interoperability v rámci veřejné správy v celé Unii, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v tomtéž článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv, zejména pokud jde o posílení jednotného trhu.

(39)Použití tohoto nařízení by mělo být odloženo o tři měsíce po datu jeho vstupu v platnost, aby měly členské státy a orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie dostatek času se na toto použití připravit. Tato doba je nezbytná pro zřízení Sboru pro Interoperabilní Evropu a Sdružení pro Interoperabilní Evropu a pro jmenování příslušných vnitrostátních orgánů a koordinátorů interoperability.

(40)V souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 38 byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů, který vydal stanovisko dne …,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

Kapitola 1 
Obecná ustanovení

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.Toto nařízení stanoví opatření na podporu přeshraniční interoperability sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb v Unii, stanovením společných pravidel a rámce pro koordinaci interoperability veřejného sektoru s cílem podpořit rozvoj interoperabilní transevropské infrastruktury v oblasti digitálních veřejných služeb.

2.Toto nařízení se vztahuje na subjekty veřejného sektoru členských států a orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie, které poskytují nebo spravují sítě nebo informační systémy, jež umožňují elektronické poskytování nebo správu veřejných služeb.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1) „přeshraniční interoperabilitou“ schopnost subjektů veřejného sektoru v různých členských státech a orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie používat sítě a informační systémy za účelem vzájemné interakce prostřednictvím sdílení dat pomocí elektronické komunikace;

2) „sítí a informačním systémem“ síť a informační systém podle definice v čl. 4 bodě 1 návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii a o zrušení směrnice (EU) 2016/1148 [návrh NIS 2];

3) „řešením interoperability“ technická specifikace, včetně normy, nebo jiné řešení, včetně koncepčních rámců, pokynů a aplikací popisujících právní, organizační, sémantické nebo technické požadavky, které mají být splněny sítí a informačním systémem za účelem zvýšení přeshraniční interoperability;

4) „subjektem veřejného sektoru“ subjekt veřejného sektoru ve smyslu čl. 2 bodu 1 směrnice (EU) 2019/1024;

5) „daty“ data ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení (EU) 2022/868 o evropské správě dat a o změně nařízení (EU) 2018/1724 (akt o správě dat) 39 ;

6) „strojově čitelným formátem“ strojově čitelný formát podle definice v čl. 2 bodě 13 směrnice (EU) 2019/1024;

7) „GovTech“ technologická spolupráce mezi subjekty veřejného a soukromého sektoru podporující digitální transformaci veřejného sektoru;

8) „normou“ norma definovaná v čl. 2 bodě 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 40 ;

9) „nejvyšší úrovní vedení“ vedoucí, vedení nebo koordinační orgán a orgán dohledu na nejvyšší správní úrovni, odpovídající za vysokou úroveň správních opatření v každém orgánu, instituci nebo jiném subjektu Unie.

Článek 3

Posouzení interoperability

1.Pokud subjekt veřejného sektoru nebo orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie zamýšlí zřídit novou síť a informační systém, jež umožňují elektronicky poskytovat nebo spravovat veřejné služby, nebo stávající síť a informační systém významně změnit, provede posouzení dopadů plánované akce na přeshraniční interoperabilitu (dále jen „posouzení interoperability“), a to v následujících případech:

a)pokud zamýšlené zřízení nebo změna ovlivní jednu nebo více sítí a informačních systémů používaných pro poskytování přeshraničních služeb v několika odvětvích nebo správních orgánech;

b)pokud zamýšlené zřízení nebo změna s největší pravděpodobností povede k zadávání zakázek na sítě a informační systémy používané pro poskytování přeshraničních služeb nad prahovou hodnotou stanovenou v článku 4 směrnice 2014/24/EU;

c)pokud se zamýšlené zřízení nebo změna týká sítě a informačního systému, které se používají pro poskytování přeshraničních služeb a jsou financovány z programů Unie.

Subjekt veřejného sektoru nebo dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie může provést posouzení interoperability i v jiných případech.

2.Posouzení interoperability se provádí před přijetím závazného rozhodnutí o právních, organizačních, sémantických nebo technických požadavcích na novou nebo změněnou síť a informační systém. Pro soubor požadavků a několik sítí a informačních systémů může být provedeno jedno posouzení interoperability.

Subjekt veřejného sektoru nebo dotčený orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie zveřejní na svých internetových stránkách zprávu s výsledky posouzení interoperability.

3.Příslušné vnitrostátní orgány a koordinátoři interoperability poskytnou při provádění posouzení interoperability nezbytnou podporu. Komise může na podporu posouzení poskytnout technické nástroje.

4.Posouzení interoperability musí obsahovat alespoň:

a)popis zamýšlené operace a jejího dopadu na přeshraniční interoperabilitu jedné nebo více dotčených sítí a informačních systémů, včetně odhadovaných nákladů na přizpůsobení dotčených sítí a informačních systémů;

b)popis úrovně sladění dotyčných sítí a informačních systémů s Evropským rámcem interoperability a s řešeními pro Interoperabilní Evropu po provedení operace a popis, v čem se úroveň zlepšila ve srovnání s úrovní sladění před operací;

c)popis rozhraní pro programování aplikací, která umožňují interakci mezi počítači s použitím dat považovaných za důležitá pro přeshraniční výměnu s jinými sítěmi a informačními systémy.

5.Dotčený subjekt veřejného sektoru nebo orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie konzultuje zamýšlenou operaci s příjemci dotčených služeb nebo jejich zástupci, pokud se jich přímo týká. Touto konzultací není dotčena ochrana obchodních nebo veřejných zájmů ani bezpečnost těchto systémů.

6.Sbor pro Interoperabilní Evropu přijme nejpozději do … [jeden rok po vstupu tohoto nařízení v platnost] pokyny k obsahu posouzení interoperability, včetně praktických kontrolních seznamů.

Článek 4

Sdílení a opakované použití řešení interoperability mezi subjekty veřejného sektoru, orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie

1.Subjekt veřejného sektoru nebo orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie zpřístupní každému jinému subjektu, který o to požádá, řešení interoperability, která podporují veřejné služby, jež elektronicky poskytuje nebo spravuje. Sdílený obsah zahrnuje technickou dokumentaci a v příslušných případech zdokumentovaný zdrojový kód. Tato povinnost sdílení se nevztahuje na žádné z následujících řešení interoperability:

a)která podporují postupy, jež nespadají do rozsahu veřejných úkolů dotčených subjektů veřejného sektoru nebo orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, jak jsou vymezeny právními předpisy nebo jinými závaznými pravidly, nebo pokud tato pravidla neexistují, jak jsou tyto postupy vymezeny v souladu s běžnou správní praxí v daném členském státě nebo správním orgánu Unie, za předpokladu, že rozsah veřejných úkolů je transparentní a je předmětem přezkumu;

b)k nimž mají práva duševního vlastnictví třetí strany a nedovolují jejich sdílení;

c)k nimž je přístup vyloučen nebo omezen z důvodu:

i)citlivých informací týkajících se ochrany kritické infrastruktury, jak jsou definovány v čl. 2 písm. d) směrnice Rady 2008/114/ES 41 ;

ii)ochrany obranných zájmů nebo veřejné bezpečnosti.

2.Aby mohl opakovaně používající subjekt samostatně řídit řešení interoperability, specifikuje sdílející subjekt záruky, které budou opakovaně používajícímu subjektu poskytnuty, pokud jde o spolupráci, podporu a údržbu. Před přijetím řešení interoperability poskytne opakovaně používající subjekt sdílejícímu subjektu posouzení řešení týkající se jeho možnosti samostatně řídit kybernetickou bezpečnost a vývoj opakovaně použitého řešení interoperability.

3.Povinnost uvedená v odstavci 1 tohoto článku může být splněna zveřejněním příslušného obsahu na portálu Interoperabilní Evropa nebo na portálu, v katalogu nebo v úložišti připojeném k portálu Interoperabilní Evropa. V takovém případě se odstavec 2 tohoto článku na sdílející subjekt nevztahuje. Zveřejnění na portálu Interoperabilní Evropa provede Komise na žádost sdílejícího subjektu.

4.Subjekt veřejného sektoru, orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie či třetí strana, která používá řešení interoperability, si je může přizpůsobit svým potřebám. Pokud bylo řešení interoperability zveřejněno podle odstavce 3, zveřejní se stejným způsobem i přizpůsobené řešení interoperability.

5.Sdílející subjekt a opakovaně používající subjekt mohou uzavřít dohodu o sdílení nákladů na budoucí vývoj řešení interoperability.

Kapitola 2 
Řešení interoperability

Článek 5

Obecné zásady

1.Komise zveřejní řešení pro Interoperabilní Evropu a Evropský rámec interoperability na portálu Interoperabilní Evropa, a to elektronickými prostředky ve formátech, které jsou otevřené, strojově čitelné, přístupné 42 , vyhledatelné a v příslušných případech opakovaně použitelné, spolu s jejich metadaty.

2.Sbor pro Interoperabilní Evropu monitoruje celkovou soudržnost vyvinutých nebo doporučených řešení interoperability a navrhuje opatření, která v příslušných případech zajistí jejich kompatibilitu s jinými řešeními interoperability, která mají společný účel, a zároveň v relevantních případech podpoří jejich doplňkovost s novými technologiemi nebo přechod na ně.

Článek 6

Evropský rámec interoperability a specializované rámce interoperability

1.Sbor pro Interoperabilní Evropu vypracuje Evropský rámec interoperability (EIF) 43 a navrhne Komisi jeho přijetí. Komise může Evropský rámec interoperability přijmout. Komise zveřejní Evropský rámec interoperability v Úředním věstníku Evropské unie.

2.Evropský rámec interoperability poskytne vzor a soubor doporučení pro právní, organizační, sémantickou a technickou interoperabilitu, které jsou určeny všem subjektům spadajícím do oblasti působnosti tohoto nařízení za účelem vzájemné interakce prostřednictvím jejich sítí a informačních systémů. Evropský rámec interoperability se zohlední při posuzování interoperability v souladu s čl. 3 odst. 4 písm. b) a čl. 3 odst. 6.

3.Komise může po konzultaci se Sborem pro Interoperabilní Evropu přijmout další rámce interoperability („specializované rámce interoperability“) zaměřené na potřeby konkrétních odvětví nebo správních úrovní. Specializované rámce interoperability jsou založeny na Evropském rámci interoperability. Sbor pro Interoperabilní Evropu posuzuje sladění specializovaných rámců interoperability s Evropským rámcem interoperability. Komise zveřejní specializované rámce interoperability na portálu Interoperabilní Evropa.

4.Pokud členský stát vypracovává vnitrostátní rámec interoperability a další příslušné vnitrostátní politiky, strategie nebo pokyny, zohlední přitom Evropský rámec interoperability.

Článek 7

Řešení pro Interoperabilní Evropu

Sbor pro Interoperabilní Evropu doporučuje řešení interoperability pro přeshraniční interoperabilitu sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb, jež mají být v Unii poskytovány nebo spravovány elektronicky. Je-li řešení interoperability doporučeno Sborem pro Interoperabilní Evropu, ponese označení „řešení pro Interoperabilní Evropu“ a zveřejní se na portálu Interoperabilní Evropa.

Článek 8

Portál Interoperabilní Evropa

1.Komise zřídí portál („portál Interoperabilní Evropa“) jako jednotné kontaktní místo pro informace týkající se přeshraniční interoperability sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb, jež mají být v Unii poskytovány nebo spravovány elektronicky. Portál je přístupný elektronicky a je bezplatný. Portál má přinejmenším tyto funkce:

a)přístup k řešením pro Interoperabilní Evropu;

b)přístup k jiným řešením interoperability, která nenesou označení „řešení pro Interoperabilní Evropu“ a jsou stanovena jinými politikami Unie nebo splňují požadavky uvedené v odstavci 2;

c)přístup k technickým specifikacím IKT, na které lze odkázat v souladu s článkem 13 nařízení (EU) č. 1025/2012;

d)přístup k informacím o zpracování osobních údajů v rámci „regulačních pískovišť“ uvedených v článcích 11 a 12, pokud byla zjištěna vysoká rizika pro práva a svobody subjektů údajů uvedená v čl. 35 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679 a v článku 39 nařízení (EU) 2018/1725, jakož i přístup k informacím o mechanismech reakce za účelem rychlého zmírnění těchto rizik. Zveřejněné informace mohou obsahovat úplné zveřejnění posouzení vlivu na ochranu osobních údajů;

e)podpora výměny znalostí mezi členy Sdružení pro Interoperabilní Evropu, jak je stanoveno v článku 16, například poskytováním systému zpětné vazby, který umožní vyjádřit jejich názory na opatření navrhovaná Sborem pro Interoperabilní Evropu nebo vyjádřit jejich zájem podílet se na činnostech souvisejících s prováděním tohoto nařízení;

f)přístup k údajům o monitorování interoperability podle článku 20;

g)umožnit občanům a organizacím občanské společnosti poskytnout zpětnou vazbu ke zveřejněnému obsahu.

2.Sbor pro Interoperabilní Evropu může Komisi navrhnout, aby na portálu zveřejnila další řešení interoperability nebo aby na ně portál odkazoval. Tato řešení:

a)nesmí být předmětem práv třetích stran ani obsahovat osobní údaje či důvěrné informace;

b)mají vysokou úroveň souladu s řešeními pro Interoperabilní Evropu, což lze prokázat zveřejněním výsledku posouzení interoperability podle článku 3;

c)používají licenci, která umožňuje přinejmenším opakované použití jinými subjekty veřejného sektoru, orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie, nebo vydání jako otevřený zdrojový kód. Licence s otevřeným zdrojovým kódem znamená licenci, v jejímž rámci je na základě jednostranného prohlášení držitele práv povoleno opakované použití softwaru pro všechna určená užití a v jejímž rámci jsou zdrojové kódy softwaru zpřístupněny uživatelům;

d)jsou předmětem pravidelné údržby na odpovědnost vlastníka řešení interoperability.

3.Pokud subjekt veřejného sektoru nebo orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie poskytuje portál, katalog nebo úložiště s podobnými funkcemi, přijme nezbytná opatření k zajištění interoperability s portálem Interoperabilní Evropa. Pokud tyto portály shromažďují řešení s otevřeným zdrojovým kódem, musí umožňovat použití veřejné licence Evropské unie.

4.Komise může přijmout pokyny k interoperabilitě pro jiné portály s podobnými funkcemi, jak je uvedeno v odstavci 3.

Kapitola 3 
Opatření na podporu Interoperabilní Evropy

Článek 9

Projekty na podporu provádění politiky

1.Sbor pro Interoperabilní Evropu může Komisi navrhnout vytvoření projektů na podporu subjektů veřejného sektoru při digitálním provádění politik Unie, které zajistí přeshraniční interoperabilitu sítí a informačních systémů používaných k poskytování nebo správě veřejných služeb, jež mají být poskytovány nebo spravovány elektronicky („projekt na podporu provádění politiky“).

2.Projekt na podporu provádění politiky stanoví:

a)stávající řešení pro Interoperabilní Evropu považovaná za nezbytná pro digitální provádění požadavků politiky;

b)veškerá chybějící řešení interoperability, která je třeba vyvinout a která jsou považována za nezbytná pro digitální provádění požadavků politiky;

c)další doporučená podpůrná opatření, například odborná příprava nebo vzájemné hodnocení.

3.Komise po konzultaci se Sborem pro Interoperabilní Evropu stanoví rozsah, časový plán, potřebné zapojení odvětví a správních úrovní a pracovní metody podpůrného projektu. Pokud Komise již provedla a zveřejnila posouzení interoperability v souladu s článkem 3, zohlední se výsledek tohoto posouzení při vytváření podpůrného projektu.

4.Za účelem posílení projektu podpory provádění politiky může Sbor pro Interoperabilní Evropu navrhnout zřízení „regulačního pískoviště“ podle článku 11.

5.Výsledek projektu na podporu provádění politiky, jakož i řešení interoperability vyvinutá v rámci projektu budou otevřeně k dispozici a zveřejněny na portálu Interoperabilní Evropa.

Článek 10

Inovační opatření

1.Sbor pro Interoperabilní Evropu může Komisi navrhnout zavedení inovačních opatření na podporu vývoje a zavádění inovativních řešení interoperability v EU (dále jen „inovační opatření“).

2.Inovační opatření:

a)přispívají k vývoji stávajících nebo nových řešení pro Interoperabilní Evropu;

b)zapojí aktéry v oblasti GovTech.

3.Za účelem podpory rozvoje inovačních opatření může Sbor pro Interoperabilní Evropu navrhnout zřízení „regulačního pískoviště“.

4.Komise zpřístupní výsledky inovačních opatření na portálu Interoperabilní Evropa.

Článek 11

Zřízení „regulačních pískovišť“

1.„Regulační pískoviště“ poskytují kontrolované prostředí pro vývoj, zkoušení a validaci inovativních řešení interoperability, která podporují přeshraniční interoperabilitu sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb, jež mají být poskytovány nebo spravovány elektronicky, a to po omezenou dobu před jejich uvedením do provozu.

2.Za provoz „regulačních pískovišť“ odpovídají zúčastněné subjekty veřejného sektoru a v případě, že pískoviště zahrnuje zpracování osobních údajů subjekty veřejného sektoru, je provoz pod dohledem dalších příslušných vnitrostátních orgánů, nebo v případě, že pískoviště zahrnuje zpracování osobních údajů orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie, odpovídá za provoz evropský inspektor ochrany údajů.

3.Zřízení „regulačního pískoviště“ podle odstavce 1 má přispět k těmto cílům:

a)podporovat inovace a usnadňovat vývoj a zavádění inovativních řešení digitální interoperability pro veřejné služby;

b)usnadnit přeshraniční spolupráci mezi příslušnými vnitrostátními orgány a využití synergií při poskytování veřejných služeb;

c)usnadnit rozvoj otevřeného evropského ekosystému GovTech, včetně spolupráce s malými a středními podniky a začínajícími podniky;

d)zlepšit porozumění ze strany orgánů příležitostem nebo překážkám přeshraniční interoperability nebo inovativním řešením interoperability, včetně právních překážek;

e)přispívat k vývoji nebo aktualizaci řešení pro Interoperabilní Evropu.

4.Zřízení „regulačních pískovišť“ přispívá ke zvýšení právní jistoty prostřednictvím spolupráce s orgány zapojenými do „regulačního pískoviště“ s cílem zajistit soulad s tímto nařízením a v příslušných případech s dalšími právními předpisy Unie a členských států.

5.Komise po konzultaci se Sborem pro Interoperabilní Evropu a, pokud by „regulační pískoviště“ zahrnovalo zpracování osobních údajů, s evropským inspektorem ochrany údajů, povolí zřízení „regulačního pískoviště“ na základě společné žádosti nejméně tří zúčastněných subjektů veřejného sektoru. Tato konzultace by neměla nahradit předchozí konzultaci uvedenou v článku 36 nařízení (EU) 2016/679 a v článku 40 nařízení (EU) 2018/1725. Pokud je „pískoviště“ zřízeno pro řešení interoperability podporující přeshraniční interoperabilitu sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb, jež mají být poskytovány nebo spravovány elektronicky jedním nebo více orgány, institucemi nebo jinými subjekty Unie, případně za účasti subjektů veřejného sektoru, není třeba žádného povolení.

Článek 12

Účast v „regulačních pískovištích“

1.Zúčastněné subjekty veřejného sektoru zajistí, aby v případě, že inovativní řešení interoperability obsahuje zpracování osobních údajů nebo jinak spadá do dozorové pravomoci jiných vnitrostátních orgánů poskytujících nebo podporujících přístup k údajům, byly do provozu „regulačního pískoviště“ zapojeny vnitrostátní orgány pro ochranu údajů a tyto jiné vnitrostátní orgány. Zúčastněné subjekty veřejného sektoru mohou podle potřeby umožnit, aby se do „regulačního pískoviště“ zapojili další aktéři v rámci ekosystému GovTech, například vnitrostátní nebo evropské normalizační organizace, oznámené subjekty, výzkumné a experimentální laboratoře, inovační centra a společnosti, které chtějí provádět zkoušky inovativních řešení interoperability. Lze rovněž předpokládat spolupráci se třetími zeměmi, které vytvoří mechanismy na podporu inovativních řešení interoperability pro veřejný sektor.

2.Účast v „regulačním pískovišti“ se omezí na dobu, která odpovídá složitosti a rozsahu projektu, přičemž v žádném případě nebude delší než dva roky od zřízení „regulačního pískoviště“. Účast může být prodloužena až o jeden rok, pokud je to nezbytné k dosažení účelu zpracování.

3.Účast v „regulačním pískovišti“ vychází z konkrétního plánu, který účastníci vypracují s přihlédnutím k doporučením jiných příslušných vnitrostátních orgánů nebo v příslušných případech evropského inspektora ochrany údajů. Plán obsahuje přinejmenším následující:

a)popis zapojených účastníků a jejich rolí, předpokládané inovativní řešení interoperability a jeho zamýšlený účel a příslušný postup vývoje, zkoušení a validace;

b)konkrétní regulační otázky, o které se jedná, a pokyny, které se očekávají od orgánů dohlížejících na „regulační pískoviště“;

c)konkrétní způsoby spolupráce mezi účastníky a orgány, jakož i všemi dalšími aktéry zapojenými do „regulačního pískoviště“;

d)mechanismus řízení a monitorování rizik, který umožní určit veškerá rizika, předcházet jim a zmírňovat je;

e)klíčové milníky, které musí účastníci splnit, aby se u řešení interoperability mělo za to, že je připraveno k uvedení do provozu;

f)požadavky na hodnocení a podávání zpráv a případné následné kroky;

g)pokud jsou zpracovávány osobní údaje, uvedení kategorií dotčených osobních údajů, účelů zpracování, pro které jsou osobní údaje zamýšleny, a subjektů zapojených do zpracování a jejich úlohy.

4.Účastí v „regulačních pískovištích“ nejsou dotčeny dohledové a nápravné pravomoci orgánů vykonávajících dohled nad pískovištěm.

5.Účastníci „regulačního pískoviště“ jsou nadále odpovědní podle platných právních předpisů Unie a členských států o odpovědnosti za škodu způsobenou během jejich účasti v „regulačním pískovišti“.

6.Osobní údaje mohou být v „regulačním pískovišti“ zpracovávány za následujících kumulativních podmínek:

a)inovativní řešení interoperability je vyvinuto pro ochranu veřejných zájmů v oblasti vysoké úrovně efektivity a kvality veřejné správy a veřejných služeb;

b)zpracovávané údaje se omezí na to, co je nezbytné pro fungování řešení interoperability, které má být vyvinuto nebo vyzkoušeno v pískovišti, přičemž tohoto fungování nelze účinně dosáhnout zpracováním anonymizovaných, syntetických nebo jiných neosobních údajů;

c)existují účinné mechanismy monitorování, které umožní zjistit, zda během provozu pískoviště mohou vzniknout vysoká rizika pro práva a svobody subjektů údajů uvedená v čl. 35 odst. 1 nařízení (EU) 2016/679 a v článku 39 nařízení (EU) 2018/1725, a také mechanismus reakce, který tato rizika neprodleně zmírní a v případě potřeby zastaví jejich zpracování;

d)veškeré osobní údaje, které mají být zpracovány, jsou ve funkčně odděleném, izolovaném a chráněném prostředí pro zpracování údajů pod kontrolou účastníků, přičemž přístup k nim mají pouze oprávněné osoby;

e)žádné zpracovávané osobní údaje nesmí být předávány, přenášeny ani jinak zpřístupněny jiným stranám, které nejsou účastníky pískoviště, ani přenášeny jiným stranám než účastníkům pískoviště;

f)žádným zpracováním osobních údajů není dotčeno uplatňování práv subjektů údajů, jak je stanoveno v právních předpisech Unie o ochraně osobních údajů, zejména v článku 22 nařízení (EU) 2016/679 a článku 24 nařízení (EU) 2018/1725;

g)veškeré zpracovávané osobní údaje jsou chráněny pomocí vhodných technických a organizačních opatření a vymazány poté, co dojde k ukončení účasti v „pískovišti“ nebo po uplynutí doby uchovávání osobních údajů;

h)záznamy o zpracování osobních údajů jsou uchovávány po dobu trvání účasti v pískovišti a po omezenou dobu po jejím ukončení, a to výhradně za účelem plnění povinností týkajících se odpovědnosti a dokumentace podle právních předpisů Unie nebo členských států a pouze po dobu nezbytnou k tomuto plnění;

i)úplný a podrobný popis postupu a zdůvodnění odborné přípravy, zkoušení a validace řešení interoperability se uchovává spolu s výsledky zkoušek jako součást technické dokumentace a předává se Sboru pro Interoperabilní Evropu;

j)na portálu Interoperabilní Evropa je k dispozici stručné shrnutí řešení interoperability vyvinutého v „pískovišti“, jeho cílů a očekávaných výsledků.

7.Zúčastněné subjekty veřejného sektoru předkládají Sboru pro Interoperabilní Evropu a Komisi pravidelné zprávy a závěrečnou zprávu o výsledcích z „regulačních pískovišť“, včetně osvědčených postupů, získaných zkušeností a doporučení ohledně jejich zřízení, a v relevantních případech o vývoji tohoto nařízení a dalších právních předpisů Unie, na které se v rámci „regulačního pískoviště“ dohlíží. Sbor pro Interoperabilní Evropu vydá pro Komisi stanovisko k výsledku „regulačního pískoviště“, v němž v příslušných případech uvede opatření potřebná k zavedení nových řešení interoperability na podporu přeshraniční interoperability sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb, jež mají být poskytovány nebo spravovány elektronicky.

8.Komise zajistí, aby informace o „regulačních pískovištích“ byly k dispozici na portálu Interoperabilní Evropa.

9.Komise je zmocněna přijímat prováděcí akty, kterými stanoví podrobná pravidla a podmínky pro zřízení a provoz „regulačních pískovišť“, včetně kritérií způsobilosti a postupu pro podání žádosti, výběr pískoviště, účast v něm a vystoupení z něj, jakož i práva a povinnosti účastníků.

10.Pokud „regulační pískoviště“ zahrnuje použití umělé inteligence, mají v případě rozporu s pravidly stanovenými v nařízení přednost pravidla stanovená v článcích 53 a 54 [návrhu] nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci (akt o umělé inteligenci) a kterým se mění některé legislativní akty Unie.

Článek 13

Odborná příprava

1.Komise za pomoci Sboru pro Interoperabilní Evropu poskytuje školicí materiály o používání Evropského rámce interoperability a o řešeních pro Interoperabilní Evropu. Subjekty veřejného sektoru, orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie poskytnou svým zaměstnancům pověřeným strategickými nebo provozními úkoly, které mají dopad na sítě a informační systémy v Unii, vhodné programy odborné přípravy týkající se otázek interoperability.

2.Komise pořádá kurzy odborné přípravy o otázkách interoperability na úrovni Unie s cílem posílit spolupráci a výměnu osvědčených postupů mezi zaměstnanci subjektů veřejného sektoru, orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie. Kurzy budou oznámeny na portálu Interoperabilní Evropa.

Článek 14

Vzájemná hodnocení

1.Zřizuje se mechanismus spolupráce mezi subjekty veřejného sektoru, jehož cílem je podpořit je při zavádění řešení pro Interoperabilní Evropu do jejich sítí a informačních systémů a pomoci jim provádět posouzení interoperability podle článku 3 („vzájemné hodnocení“).

2.Vzájemné hodnocení provádějí odborníci na interoperabilitu z jiných členských států, než je členský stát, v němž se nachází subjekt veřejného sektoru, který je předmětem hodnocení. Komise může po konzultaci se Sborem pro Interoperabilní Evropu přijmout pokyny k metodice a obsahu vzájemného hodnocení.

3.Veškeré informace získané v rámci vzájemného hodnocení se použijí výhradně pro tento účel. Odborníci, kteří se účastní vzájemného hodnocení, nesmějí třetím stranám sdělovat žádné citlivé nebo důvěrné informace získané v průběhu tohoto hodnocení. Dotčený členský stát zajistí, aby bylo jakékoli riziko střetu zájmů týkající se určených odborníků oznámeno bez zbytečného odkladu ostatním členským státům a Komisi.

4.Odborníci provádějící vzájemné hodnocení vypracují a poskytnou do jednoho měsíce po ukončení vzájemného hodnocení zprávu a předloží ji příslušnému subjektu veřejného sektoru a Sboru pro Interoperabilní Evropu. Zprávy se zveřejňují na portálu Interoperabilní Evropa, jakmile je schválí členský stát, v němž se nachází subjekt veřejného sektoru, u něhož se hodnocení provádí.

Kapitola 4 
Správa přeshraniční interoperability

Článek 15

Sbor pro Interoperabilní Evropu

1.Zřizuje se Sbor pro Interoperabilní Evropu. Usnadní strategickou spolupráci a výměnu informací o přeshraniční interoperabilitě sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb, jež mají být v Unii poskytovány nebo spravovány elektronicky.

2.Sbor pro Interoperabilní Evropu se skládá z:

a)jednoho zástupce každého členského státu;

b)jednoho zástupce jmenovaného každým z těchto subjektů:

i)Komisí;

ii)Výborem regionů;

iii)Evropským hospodářským a sociálním výborem.

3.Sboru předsedá Komise. Země účastnící se Evropského hospodářského prostoru a kandidátské země mohou být přizvány jako pozorovatelé. Kromě toho může předseda po konzultaci se Sborem pro Interoperabilní Evropu udělit jednotlivcům a organizacím status pozorovatele. Předseda může ad hoc přizvat k účasti odborníky s konkrétní odbornou způsobilostí v oblasti, která je na pořadu jednání. Sekretariát Sboru pro Interoperabilní Evropu zajišťuje Komise.

Členové Sboru pro Interoperabilní Evropu se vynasnaží přijímat rozhodnutí dohodou. V případě hlasování rozhoduje o výsledku hlasování prostá většina členů. Členové, kteří hlasovali proti nebo se zdrželi hlasování, mají právo na to, aby byl ke stanoviskům, doporučením nebo zprávám přiložen dokument, který shrnuje důvody jejich postoje.

4.Sbor pro Interoperabilní Evropu má tyto úkoly:

a)podporovat provádění vnitrostátních rámců interoperability a dalších příslušných vnitrostátních politik, strategií nebo pokynů;

b)přijímat pokyny k obsahu posouzení interoperability podle čl. 3 odst. 6;

c)navrhovat opatření na podporu sdílení a opakovaného použití interoperabilních řešení;

d)sledovat celkovou soudržnost vyvinutých nebo doporučených řešení interoperability;

e)navrhovat Komisi opatření, která by v příslušných případech zajistila kompatibilitu řešení interoperability s jinými řešeními interoperability, která mají společný účel, a v relevantních případech podpořit doplňkovost s novými technologiemi nebo přechod na ně;

f)vypracovat Evropský rámec interoperability a v případě potřeby jej aktualizovat a navrhnout Komisi;

g)posoudit sladění specializovaných rámců interoperability s Evropským rámcem interoperability a reagovat na žádost Komise o konzultaci k těmto rámcům;

h)doporučit řešení pro Interoperabilní Evropu;

i)navrhnout Komisi, aby na portálu Interoperabilní Evropa zveřejnila řešení interoperability uvedená v čl. 8 odst. 2 nebo aby na ně portál odkazoval;

j)navrhnout Komisi, aby vytvořila projekty na podporu provádění politiky a inovačních a dalších opatření, která může Sbor pro Interoperabilní Evropu navrhnout;

k)přezkoumávat zprávy o inovačních opatřeních, o využívání „regulačního pískoviště“ a o vzájemných hodnoceních, a v případě potřeby navrhovat následná opatření;

l)navrhovat opatření ke zvýšení interoperability subjektů veřejného sektoru, například odbornou přípravu;

m)přijmout agendu pro Interoperabilní Evropu;

n)poskytovat Komisi poradenství v oblasti monitorování a podávání zpráv o uplatňování tohoto nařízení;

o)navrhovat opatření příslušným normalizačním organizacím a orgánům, aby přispěly k evropské normalizační činnosti, zejména prostřednictvím postupů stanovených v nařízení (EU) č. 1025/2012;

p)navrhovat opatření pro spolupráci s mezinárodními subjekty, které by mohly přispět k rozvoji přeshraniční interoperability, zejména s mezinárodními společenstvími v oblasti řešení s otevřeným zdrojovým kódem, otevřených norem nebo specifikací a dalších platforem bez právních účinků;

q)koordinovat svou činnost s Evropským sborem pro datové inovace dle nařízení (EU) 2022/686 o řešeních interoperability pro společné evropské datové prostory, jakož i s jakýmkoli jiným orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, které se zabývají řešeními interoperability, jež jsou relevantní pro veřejný sektor;

r)pravidelně informovat koordinátory interoperability a Sdružení pro Interoperabilní Evropu a koordinovat s nimi činnost v záležitostech týkajících se přeshraniční interoperability sítí a informačních systémů.

5.Sbor pro Interoperabilní Evropu může zřídit pracovní skupiny, které se budou zabývat konkrétními body souvisejícími s úkoly Sboru. Do pracovních skupin jsou zapojeni členové Sdružení pro Interoperabilní Evropu.

6.Sbor pro Interoperabilní Evropu přijme svůj jednací řád.

Článek 16

Sdružení pro Interoperabilní Evropu

1.Zřizuje se Sdružení pro Interoperabilní Evropu. Poskytováním odborných znalostí a poradenství přispívá k činnostem Sboru pro Interoperabilní Evropu.

2.Veřejné a soukromé zúčastněné strany s bydlištěm nebo sídlem v členském státě se mohou zaregistrovat na portálu Interoperabilní Evropa jako členové Sdružení pro Interoperabilní Evropu.

3.Po potvrzení registrace se status členství zveřejní na portálu Interoperabilní Evropa. Členství není časově omezeno. Sbor pro Interoperabilní Evropu jej však může z přiměřených a oprávněných důvodů kdykoli zrušit, zejména pokud daná osoba již nemůže přispívat k činnosti Sdružení pro Interoperabilní Evropu nebo zneužila svého postavení člena Sdružení.

4.Členové Sdružení pro Interoperabilní Evropu mohou být přizváni mimo jiné k tomu, aby:

a)přispívali k obsahu portálu Interoperabilní Evropa;

b)se účastnili pracovních skupin;

c)se účastnili vzájemných hodnocení.

5.Sbor pro Interoperabilní Evropu jednou ročně organizuje online shromáždění Sdružení pro Interoperabilní Evropu.

6.Sbor pro Interoperabilní Evropu přijme kodex chování Sdružení pro Interoperabilní Evropu, který se zveřejní na portálu Interoperabilní Evropa.

Článek 17

Příslušné vnitrostátní orgány

1.Nejpozději do ... [datum použitelnosti tohoto nařízení] určí každý členský stát jeden nebo více příslušných orgánů, které jsou odpovědné za uplatňování tohoto nařízení. Členské státy mohou za tímto účelem určit stávající orgán.

2.Příslušný orgán má tyto úkoly:

a)jmenuje člena Sboru pro Interoperabilní Evropu;

b)koordinuje v rámci členského státu všechny otázky související s tímto nařízením;

c)podporuje subjekty veřejného sektoru v členském státě při zavádění nebo přizpůsobování jejich postupů pro posuzování interoperability podle článku 3;

d)podporuje sdílení a opakované použití řešení interoperability prostřednictvím portálu Interoperabilní Evropa nebo jiného relevantního portálu;

e)přispívá do portálu Interoperabilní Evropa svými znalostmi o jednotlivých zemích;

f)koordinuje a podporuje aktivní zapojení různých vnitrostátních subjektů do Sdružení pro Interoperabilní Evropu a jejich účast na projektech podporujících provádění politiky podle článku 9 a na inovačních opatřeních podle článku 10;

g)podporuje subjekty veřejného sektoru v členském státě při spolupráci s příslušnými subjekty veřejného sektoru v jiných členských státech v oblastech, na které se vztahuje toto nařízení.

3.Členské státy zajistí, aby měl příslušný orgán dostatečné pravomoci a zdroje pro účinné a efektivní plnění úkolů, které mu byly svěřeny.

4.Členské státy vytvoří nezbytné struktury spolupráce mezi všemi vnitrostátními orgány zapojenými do provádění tohoto nařízení. Tyto struktury mohou vycházet ze stávajících mandátů a postupů v dané oblasti.

5.Každý členský stát oznámí Komisi bez zbytečného prodlení určení příslušného orgánu, jeho úkoly a každou následnou změnu a informuje Komisi o dalších vnitrostátních orgánech zapojených do dohledu nad politikou interoperability. Určení svého příslušného orgánu každý členský stát zveřejní. Komise zveřejní seznam určených příslušných orgánů.

Článek 18

Koordinátoři interoperability pro orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie

1.Všechny orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie, které poskytují nebo spravují sítě nebo informační systémy umožňující elektronické poskytování nebo správu veřejných služeb, určí pod dohledem své nejvyšší úrovně vedení koordinátora interoperability, který zajistí, aby přispěly k provádění tohoto nařízení.

2.Koordinátor interoperability podporuje dotčené útvary při zavádění nebo úpravě jejich postupů při provádění posouzení interoperability. 

Kapitola 5 
Plánování a monitorování Interoperabilní Evropy

Článek 19

Agenda pro Interoperabilní Evropu

1.Po uspořádání veřejné konzultace prostřednictvím portálu Interoperabilní Evropa, do níž jsou zapojeni mimo jiné členové Sdružení pro Interoperabilní Evropu, přijme Sbor pro Interoperabilní Evropu každý rok strategickou agendu pro plánování a koordinaci priorit týkajících se rozvoje přeshraniční interoperability sítí a informačních systémů, které se používají k poskytování nebo správě veřejných služeb, jež mají být poskytovány nebo spravovány elektronicky („agenda pro Interoperabilní Evropu“). Agenda pro Interoperabilní Evropu zohledňuje dlouhodobé strategie Unie v oblasti digitalizace, stávající programy financování Unie a probíhající provádění politiky Unie.

2.Agenda pro Interoperabilní Evropu obsahuje:

a)potřeby pro vývoj řešení interoperability;

b)seznam probíhajících a plánovaných podpůrných opatření pro Interoperabilní Evropu;

c)seznam navrhovaných následných akcí k inovačním opatřením;

d)určení synergií s dalšími příslušnými programy a iniciativami Unie a členských států.

3.Agenda pro Interoperabilní Evropu nepředstavuje finanční závazky. Po přijetí agendy ji Komise zveřejní na portálu Interoperabilní Evropa.

Článek 20

Monitorování a hodnocení

1.Komise sleduje pokrok v rozvoji přeshraničních interoperabilních veřejných služeb, které mají být v Unii poskytovány nebo spravovány elektronicky. Při monitorování se upřednostňuje opětovné využití stávajících údajů z monitorování na mezinárodní, unijní a vnitrostátní úrovni a automatizovaný sběr údajů.

2.Pokud jde o témata zvláštního zájmu pro provádění tohoto nařízení, Komise monitoruje:

a)provádění Evropského rámce interoperability členskými státy;

b)zavádění řešení interoperability v různých odvětvích v členských státech a na místní úrovni;

c)vývoj řešení s otevřeným zdrojovým kódem pro veřejné služby, inovace ve veřejném sektoru a spolupráci s aktéry GovTech v oblasti přeshraničních interoperabilních veřejných služeb, které mají být v Unii poskytovány nebo spravovány elektronicky.

3.Výsledky monitorování zveřejňuje Komise na portálu Interoperabilní Evropa. Je-li to možné, zveřejňují se ve strojově čitelném formátu.

4.Nejpozději do ... [tři roky po datu použitelnosti tohoto nařízení] a poté každé čtyři roky předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení, která obsahuje závěry hodnocení. Zpráva konkrétně posoudí potřebu zavedení povinných řešení interoperability.

Kapitola 6 
Závěrečná ustanovení

Článek 21

Náklady

1.V závislosti na dostupnosti finančních prostředků se ze souhrnného rozpočtu Unie hradí náklady na:

a)vývoj a údržbu portálu Interoperabilní Evropa;

b)vývoj, údržbu a propagaci řešení pro Interoperabilní Evropu;

c)podpůrná opatření pro Interoperabilní Evropu.

2.Tyto náklady se hradí v souladu s příslušnými ustanoveními příslušného základního právního aktu.

Článek 22

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od [3 měsíce po vstupu tohoto nařízení v platnost].

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

LEGISLATIVNÍ FINANČNÍ VÝKAZ

1.RÁMEC NÁVRHU/PODNĚTU

1.1.Název návrhu/podnětu

1.2.Příslušné oblasti politik

1.3.Povaha návrhu/podnětu

1.4.Odůvodnění návrhu/podnětu

1.4.1.Potřeby, které mají být uspokojeny v krátkodobém nebo dlouhodobém horizontu, včetně podrobného harmonogramu pro zahajovací fázi provádění podnětu

1.4.2.Přidaná hodnota ze zapojení Unie (může být důsledkem různých faktorů, např. přínosů z koordinace, právní jistoty, vyšší účinnosti nebo doplňkovosti). Pro účely tohoto bodu se „přidanou hodnotou ze zapojení Unie“ rozumí hodnota plynoucí ze zásahu Unie, jež doplňuje hodnotu, která by jinak vznikla činností samotných členských států.

1.4.3.Závěry vyvozené z podobných zkušeností v minulosti

1.4.4.Slučitelnost s víceletým finančním rámcem a možné synergie s dalšími vhodnými nástroji

1.4.5.Posouzení různých dostupných možností financování, včetně prostoru pro přerozdělení prostředků

1.5.Doba trvání a finanční dopad návrhu/podnětu

1.6.Předpokládaný způsob řízení

2.SPRÁVNÍ OPATŘENÍ

2.1.Pravidla pro sledování a podávání zpráv

2.2.Systémy řízení a kontroly

2.2.1Odůvodnění navrhovaných způsobů řízení, mechanismů provádění financování, způsobů plateb a kontrolní strategie

2.2.2Informace o zjištěných rizicích a systémech vnitřní kontroly zřízených k jejich zmírnění

2.2.3Odhad a odůvodnění nákladové efektivnosti kontrol (poměr „náklady na kontroly ÷ hodnota souvisejících spravovaných finančních prostředků“) a posouzení očekávané míry rizika výskytu chyb (při platbě a při uzávěrce)

2.3.Opatření k zamezení podvodů a nesrovnalostí

3.ODHADOVANÝ FINANČNÍ DOPAD NÁVRHU/PODNĚTU

3.1.Okruhy víceletého finančního rámce a dotčené výdajové rozpočtové položky

3.2.Odhadovaný finanční dopad návrhu na prostředky

3.2.1Odhadovaný souhrnný dopad na operační prostředky

3.2.2Odhadovaný souhrnný dopad na správní prostředky

3.2.3Slučitelnost se stávajícím víceletým finančním rámcem

3.2.4Příspěvky třetích stran

3.3.Odhadovaný dopad na příjmy

LEGISLATIVNÍ FINANČNÍ VÝKAZ

1.RÁMEC NÁVRHU/PODNĚTU 

1.1.Název návrhu/podnětu

1.2.Příslušné oblasti politik 

1.3.Návrh/podnět se týká: 

 nové akce 

 nové akce následující po pilotním projektu / přípravné akci 44  

 prodloužení stávající akce 

 sloučení jedné či více akcí v jinou/novou akci nebo přesměrování jedné či více akcí na jinou/novou akci 

1.4.Odůvodnění návrhu/podnětu 

1.4.1.Potřeby, které mají být uspokojeny v krátkodobém nebo dlouhodobém horizontu, včetně podrobného harmonogramu pro zahajovací fázi provádění podnětu

1.4.2.Přidaná hodnota ze zapojení Unie (může být důsledkem různých faktorů, např. přínosů z koordinace, právní jistoty, vyšší účinnosti nebo doplňkovosti). Pro účely tohoto bodu se „přidanou hodnotou ze zapojení Unie“ rozumí hodnota plynoucí ze zásahu Unie, jež doplňuje hodnotu, která by jinak vznikla činností samotných členských států.

1.4.3.Závěry vyvozené z podobných zkušeností v minulosti

1.4.4.Slučitelnost s víceletým finančním rámcem a možné synergie s dalšími vhodnými nástroji

1.4.5.Posouzení různých dostupných možností financování, včetně prostoru pro přerozdělení prostředků

1.5.Doba trvání a finanční dopad návrhu/podnětu

 Časově omezená doba trvání

–    s platností od [DD.MM.]RRRR do [DD.MM.]RRRR,

–    finanční dopad od RRRR do RRRR u prostředků na závazky a od RRRR do RRRR u prostředků na platby.

 Časově neomezená doba trvání

–Provádění s obdobím rozběhu od roku 2023 do roku 2027,

–poté plné fungování.

1.6.Předpokládaný způsob řízení 45   

 Přímé řízení Komisí

– prostřednictvím jejích útvarů, včetně jejích zaměstnanců v delegacích Unie,

–    prostřednictvím výkonných agentur.

 Sdílené řízení s členskými státy

 Nepřímé řízení, při kterém jsou úkoly souvisejícími s plněním rozpočtu pověřeny:

– třetí země nebo subjekty určené těmito zeměmi,

– mezinárodní organizace a jejich agentury (upřesněte),

– EIB a Evropský investiční fond,

– subjekty uvedené v článcích 70 a 71 finančního nařízení,

– veřejnoprávní subjekty,

– soukromoprávní subjekty pověřené výkonem veřejné služby v rozsahu, v jakém poskytují dostatečné finanční záruky,

– soukromoprávní subjekty členského státu pověřené uskutečňováním partnerství veřejného a soukromého sektoru a poskytující dostatečné finanční záruky,

– osoby pověřené prováděním specifických akcí v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle hlavy V Smlouvy o EU a určené v příslušném základním právním aktu.

–Pokud vyberete více způsobů řízení, upřesněte je v části „Poznámky“.

Poznámky

2.SPRÁVNÍ OPATŘENÍ 

2.1.Pravidla pro sledování a podávání zpráv 

Upřesněte četnost a podmínky.

2.2.Systémy řízení a kontroly 

2.2.1.Odůvodnění navrhovaných způsobů řízení, mechanismů provádění financování, způsobů plateb a kontrolní strategie

2.2.2.Informace o zjištěných rizicích a systémech vnitřní kontroly zřízených k jejich zmírnění

2.2.3.Odhad a odůvodnění nákladové efektivnosti kontrol (poměr „náklady na kontroly ÷ hodnota souvisejících spravovaných finančních prostředků“) a posouzení očekávané míry rizika výskytu chyb (při platbě a při uzávěrce) 

2.3.Opatření k zamezení podvodů a nesrovnalostí 

Upřesněte stávající či předpokládaná preventivní a ochranná opatření, např. opatření uvedená ve strategii pro boj proti podvodům.

3.ODHADOVANÝ FINANČNÍ DOPAD NÁVRHU/PODNĚTU 

3.1.Okruhy víceletého finančního rámce a dotčené výdajové rozpočtové položky 

·Stávající rozpočtové položky

V pořadí okruhů víceletého finančního rámce a rozpočtových položek.

·Nové rozpočtové položky, jejichž vytvoření se požaduje

V pořadí okruhů víceletého finančního rámce a rozpočtových položek.

3.2.Odhadovaný finanční dopad návrhu na prostředky 

3.2.1.Odhadovaný souhrnný dopad na operační prostředky 

–    Návrh/podnět nevyžaduje využití operačních prostředků.

–    Návrh/podnět vyžaduje použití operačních prostředků. Dopad návrhu na rozpočet bude zcela pokryt z prostředků, s nimiž se již počítá v programu Digitální Evropa, jak je vysvětleno níže:

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

Pokud je návrhem/podnětem dotčen více než jeden operační okruh, zopakuje se výše uvedený oddíl:

Tento oddíl se vyplní pomocí „rozpočtových údajů správní povahy“, jež se nejprve uvedou v příloze legislativního finančního výkazu (příloha V interních pravidel), která se pro účely konzultace mezi útvary vloží do aplikace DECIDE.

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

3.2.2.Odhadovaný souhrnný dopad na správní prostředky 

–    Návrh/podnět nevyžaduje využití prostředků správní povahy.

–    Návrh/podnět vyžaduje využití prostředků správní povahy, jak je vysvětleno dále:

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

Potřebné prostředky na oblast lidských zdrojů a na ostatní výdaje správní povahy budou pokryty z prostředků GŘ, které jsou již vyčleněny na řízení akce a/nebo byly vnitřně přerozděleny v rámci GŘ a v případě potřeby doplněny z dodatečného přídělu, který lze řídícímu GŘ poskytnout v rámci ročního přidělování a s ohledem na rozpočtová omezení.

3.2.2.1.Odhadované potřeby v oblasti lidských zdrojů

–    Návrh/podnět nevyžaduje využití lidských zdrojů.

–    Návrh/podnět vyžaduje využití lidských zdrojů, jak je vysvětleno dále:

Odhad vyjádřete v přepočtu na plné pracovní úvazky

XX je oblast politiky nebo dotčená hlava rozpočtu.

Potřeby v oblasti lidských zdrojů budou pokryty ze zdrojů GŘ, které jsou již vyčleněny na řízení akce a/nebo byly vnitřně přeobsazeny v rámci GŘ, a případně doplněny z dodatečného přídělu, který lze řídícímu GŘ poskytnout v rámci ročního přidělování a s ohledem na rozpočtová omezení.

Popis úkolů:

3.2.3.Slučitelnost se stávajícím víceletým finančním rámcem 

Návrh/podnět:

–    může být v plném rozsahu financován přerozdělením prostředků v rámci příslušného okruhu víceletého finančního rámce (VFR).

–    vyžaduje použití nepřiděleného rozpětí v rámci příslušného okruhu VFR a/nebo použití zvláštních nástrojů definovaných v nařízení o VFR.

–    vyžaduje revizi VFR.

3.2.4.Příspěvky třetích stran 

Návrh/podnět:

–    nepočítá se spolufinancováním od třetích stran.

–    počítá se spolufinancováním od třetích stran podle následujícího odhadu:

prostředky v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

3.3.Odhadovaný dopad na příjmy 

–    Návrh/podnět nemá žádný finanční dopad na příjmy.

–    Návrh/podnět má tento finanční dopad:

–    na vlastní zdroje

–    na jiné příjmy

–uveďte, zda je příjem účelově vázán na výdajové položky     

v milionech EUR (zaokrouhleno na tři desetinná místa)

U účelově vázaných příjmů upřesněte dotčené výdajové rozpočtové položky.

Jiné poznámky (např. způsob/vzorec výpočtu dopadu na příjmy nebo jiné údaje).

(1)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 ze dne 2. října 2018, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012 (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 1).

(2)    Viz návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou digitální identitu (COM(2021) 281 final).

(3)    Horizontální pravidla pro datové prostory jsou navržena v návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o harmonizovaných pravidlech pro spravedlivý přístup k datům a jejich využívání (akt o datech) (COM(2022) 68 final) a v návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropské správě dat (akt o správě dat) (COM(2020) 767 final).

(4)     https://op.europa.eu/cs/publication-detail/-/publication/f69284c4-eacb-11eb-93a8-01aa75ed71a1

(5)    Odhaduje se, že společnosti sídlící v EU investovaly do otevřeného softwaru 1 miliardu EUR (údaje za rok 2018), což evropskému hospodářství přineslo 65 až 95 miliard EUR. Evropská komise, Generální ředitelství pro komunikační sítě, obsah a technologie, Blind, K., Pätsch, S., Muto, S., et al., The impact of open source software and hardware on technological independence, competitiveness and innovation in the EU economy: final study report (Dopad softwaru a hardwaru s otevřeným zdrojovým kódem na technologickou nezávislost, konkurenceschopnost a inovace v hospodářství EU: závěrečná zpráva studie), Úřad pro publikace, 2021, https://data.europa.eu/doi/10.2759/430161

(6)    Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropský rámec interoperability – Strategie provádění (COM(2017) 134 final).

(7)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/694 ze dne 29. dubna 2021, kterým se zavádí program Digitální Evropa a zrušuje rozhodnutí (EU) 2015/2240. (Úř. věst. L 166, 11.5.2021, s. 1).

(8)    Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Formování digitální budoucnosti Evropy (COM(2020) 67 final).

(9)    Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropská strategie pro data ze dne 19. února 2020 (COM(2020) 66 final).

(10)    Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – identifikace a řešení překážek pro jednotný trh (COM(2020) 93 final).

(11)    Sdělení Komise o digitalizaci soudnictví v Evropské unii – soubor příležitostí (COM(2020) 710 final).

(12)    Sdělení generálního sekretariátu Rady delegacím o závěrech zvláštního zasedání Evropské rady ze dne 1. a 2. října 2020 (EUCO 13/20).

(13)    Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – pracovní program Komise na rok 2022 – společně za silnější Evropu (COM(2021) 645 final).

(14)    Podrobné informace o procesu a výsledcích hodnocení jsou spolu s příslušnými podklady k dispozici v pracovním dokumentu útvarů Komise (SWD(2022) 720 final).

(15)    Dokument útvarů Komise – Závěrečné hodnocení programu ISA² (SWD(2021) 965 final), který doprovází dokument Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě – Výsledky závěrečného hodnocení programu ISA² (COM(2021) 965 final).

(16)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 ze dne 2. října 2018, kterým se zřizuje jednotná digitální brána pro poskytování přístupu k informacím, postupům a k asistenčním službám a službám pro řešení problémů a kterým se mění nařízení (EU) č. 1024/2012 (Text s významem pro EHP.) (PE/41/2018/REV/2).

(17)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru (PE/28/2019/REV/1).

(18)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868 ze dne 30. května 2022 o evropské správě dat a o změně nařízení (EU) 2018/1724 (akt o správě dat) (PE/85/2021/REV/1).

(19)    Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou digitální identitu (COM(2021) 281 final).

(20)    Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o harmonizovaných pravidlech spravedlivého přístupu k údajům a jejich používání (akt o datech) (COM(2022) 68 final).

(21)    Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů „Digitální kompas 2030: Evropské pojetí digitální dekády“ (COM/2021/118 final).

(22)    Posledním z nich je rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2240, kterým se zavádí program pro řešení interoperability a společné rámce pro evropské orgány veřejné správy, podniky a občany (program ISA2) jako prostředek modernizace veřejného sektoru, a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/694 ze dne 29. dubna 2021, kterým se zavádí program Digitální Evropa a zrušuje rozhodnutí (EU) 2015/2240.

(23)    Věc C-22/96, Evropský parlament v. Rada Evropské unie, ECLI:EU:C:1998:258. Soudní dvůr rozhodl, že: „[…] [N]ěkteré aspekty napadeného rozhodnutí se týkají interoperability sítí ve smyslu čl. 129c odst. 1 druhé odrážky. Za prvé, […] preambule tohoto rozhodnutí zdůrazňuje potřebu zajistit interoperabilitu vnitrostátních telematických systémů. Za druhé, […] napadené rozhodnutí stanoví, že zvláštní postup uvedený v článku 4 se použije na „přijetí společných pravidel a postupů pro dosažení technické a správní interoperability“. Kromě toho podle čl. 5 odst. 1 mezi druhy činností, které může příspěvek Společenství zahrnovat, patří zejména opatření týkající se interoperability. Interoperabilita je totiž uvedena jako jedna z rámcových podmínek stanovených v čl. 5 odst. 2. Ačkoli zřízení a rozvoj transevropských telekomunikačních sítí mezi správními orgány sám o sobě zahrnuje propojení a interoperabilitu vnitrostátních sítí, jakož i přístup k těmto sítím, z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že se vztahuje na opatření spadající konkrétně pod čl. 129c odst. 1 druhou odrážku.“ (body 35–36).

(24)    SWD(2022) 720 final.

(25)    Rejstřík expertních skupin Komise a dalších podobných subjektů. (18. října 2021). Evropská komise,  https://ec.europa.eu/transparency/expert-groups-register/screen/expert-groups/consult?lang=en&groupID=3714

(26)    CEPS (2021): „Study supporting the evaluation of the implementation of the EIF“ (Studie na podporu hodnocení provádění Evropského rámce interoperability), Evropská komise. DOI: 10.2799/58201.

(27)     CEPS (2021): „Study supporting the final evaluation of the programme on interoperability solutions for European public administrations, businesses and citizens (ISA²)“ (Studie na podporu závěrečného hodnocení programu pro řešení interoperability pro evropské orgány veřejné správy, podniky a občany (programu ISA²)), Evropská komise. DOI: 10.2799/94683.

(28)    Ulrich, P., Duch Brown, N., Minghini, M., Kotsev, A., Hernandez Quiros, L., Boguslawski, R., & Pignatelly, F. (2021). „Quantifying the Benefits of Location Interoperability in the European Union“ (Kvantifikace přínosů lokalizační interoperability v Evropské unii). Evropská komise.

(29)    Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o účelnosti právních předpisů EU (COM(2012) 746 final).

(30)    Roční pracovní program na rok 2022, platforma „Fit pro budoucnost“. (n.d.). Evropská komise, https://ec.europa.eu/info/sites/default/files/2022_annual_work_programme_-_fit_for_future_platform_en.pdf

(31)    Listina základních práv Evropské unie, Evropská unie, 26. října 2012 (2012/C 326/02).

(32)    Matusiak, J., & Princ, M. (2018) „eGovernment as an element of the right to good administration.“ Central and Eastern European eDem and eGov Days (eGovernment jako součást práva na dobrou správu. Středoevropské a východoevropské dny eDem a eGov), 331, 29–39. https://doi.org/10.24989/ocg.v331.3

(33)    SWD(2020) 54 final, Identifikace a řešení překážek pro jednotný trh.

(34)    Úř. věst. C [...], [...], s. [...].

(35)    Úř. věst. C [...], [...], s. [...].

(36)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 ze dne 30. června 2021, kterým se stanoví rámec pro dosažení klimatické neutrality a mění nařízení (ES) č. 401/2009 a nařízení (EU) 2018/1999 („evropský právní rámec pro klima“) (Úř. věst. L 243, 9.7.2021, s. 1).

(37)    Úř. věst. L 123, 12.5. 2016, s. 1.

(38)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).

(39)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/868 ze dne 30. května 2022 o evropské správě dat a o změně nařízení (EU) 2018/1724 (akt o správě dat) (Úř. věst. L 152, 3.6.2022, s. 1).

(40)    Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci, změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 98/34/ES, 2004/22/ES, 2007/23/ES, 2009/23/ES a 2009/105/ES, a kterým se ruší rozhodnutí Rady 87/95/EHS a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1673/2006/ES (Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 12).

(41)    Směrnice Rady 2008/114/ES ze dne 8. prosince 2008 o určování a označování evropských kritických infrastruktur a o posouzení potřeby zvýšit jejich ochranu (Úř. věst. L 345, 23.12.2008, s. 75).

(42)    Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/882 ze dne 17. dubna 2019 o požadavcích na přístupnost u výrobků a služeb (Text s významem pro EHP) (Úř. věst. L 151, 7.6.2019, s. 70).

(43)    Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Evropský rámec interoperability – Strategie provádění, COM(2017) 0134 final.

(44)    Uvedené v čl. 58 odst. 2 písm. a) nebo b) finančního nařízení.

(45)    Vysvětlení způsobů řízení spolu s odkazem na finanční nařízení jsou k dispozici na stránkách BudgWeb: https://myintracomm.ec.europa.eu/budgweb/EN/man/budgmanag/Pages/budgmanag.aspx  

(46)    RP = rozlišené prostředky / NRP = nerozlišené prostředky.

(47)    ESVO: Evropské sdružení volného obchodu.

(48)    Kandidátské země a případně potenciální kandidáti ze západního Balkánu.

(49)    Všechny údaje v tomto sloupci („Po roce 2027“) jsou orientační a závisí na pokračování programů a dostupnosti prostředků.

(50)    Podle oficiální rozpočtové nomenklatury.

(51)    Technická a/nebo administrativní pomoc a výdaje na podporu provádění programů a/nebo akcí EU (bývalé položky „BA“), nepřímý výzkum, přímý výzkum.

(52)    Technická a/nebo administrativní pomoc a výdaje na podporu provádění programů a/nebo akcí EU (bývalé položky „BA“), nepřímý výzkum, přímý výzkum.

(53)    SZ = smluvní zaměstnanec; MZ = místní zaměstnanec; VNO = vyslaný národní odborník; ZAP = zaměstnanec agentury práce; MOD = mladý odborník při delegaci.

(54)    Dílčí strop na externí zaměstnance financované z operačních prostředků (bývalé položky „BA“).