Zdanění energetických produktů a elektřiny je v Unii upraveno směrnicí Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny 1 (dále jen „směrnice o zdanění energie“ nebo „směrnice“).

Podle čl. 19 odst. 1 směrnice může Rada kromě ustanovení uvedených zejména v článcích 5, 15 a 17 jednomyslně na návrh Komise povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl další osvobození od daně nebo snížení daně z důvodu některé zvláštní politiky.

Nizozemsko požádalo o povolení uplatňovat sníženou sazbu daně na elektřinu dodávanou zařízením na pobřežní elektřinu, která dodávají elektřinu plavidlům v kotvištích jiných než soukromých rekreačních plavidel po dobu šesti let. Cílem tohoto návrhu je udělit zmíněné povolení na základě požadované odchylky platné do 30. června 2027.

Nizozemské orgány informovaly Komisi dopisem ze dne 10. srpna 2020 o svém záměru uplatnit toto opatření.

Nizozemsko žádá o povolení uplatňovat sníženou sazbu daně ve výši 0,50 EUR/MWh, která se rovná minimální sazbě daně z elektřiny pro dodávky elektřiny zařízením dodávajícím elektřinu zcela nebo téměř zcela (90 % nebo více) plavidlům, která nejsou soukromými rekreačními plavidly. Snížená sazba se uplatní pouze tehdy, má-li zařízení přímé připojení k elektrické síti, aby se zajistilo správné uplatňování snížené sazby.

Požadovaná doba platnosti je od 1. července 2021 do 30. června 2027, což nepřesahuje maximální období, jež umožňuje článek 19 směrnice o zdanění energie.

Toto snížení má poskytnout ekonomickou pobídku k zavádění a využívání pobřežní elektřiny, aby se přispělo k udržitelným přístavům a udržitelné lodní dopravě, snížilo znečištění ovzduší v přístavních městech, zlepšila kvalita místního ovzduší a snížila hladina hluku ve prospěch zdraví obyvatel.

Smyslem opatření, které bude Nizozemsko uplatňovat, je také snížit celkový dopad vodní dopravy na životní prostředí.

Požadovaným opatřením hodlá Nizozemsko poskytnout pobídku k využívání pobřežní elektřiny, jež se považuje za méně znečišťující alternativu k výrobě elektřiny na palubě plavidel v kotvištích přístavů. Jak je uvedeno v žádosti, snížená sazba daně z elektřiny pro příjemce bude ve výši 0,50 EUR/MWh. Jedná se o minimální sazbu za elektřinu, jak je uvedeno v čl. 10 odst. 1 a tabulce C přílohy I směrnice. Vzhledem k degresivní struktuře daně z energie bude relativní výhoda vyšší pro provozovatele (a uživatele) zařízení s relativně nízkou spotřebou.

Na druhé straně, podle čl. 14 odst. 1 písm. c) směrnice o zdanění energie jsou členské státy povinny osvobodit od daně energetické produkty používané pro výrobu elektřiny a elektřinu vyrobenou na palubě lodí v kotvištích přístavů. Osvobození od daně se může rovněž vztahovat na případy energetických produktů používaných k výrobě elektřiny a elektřiny vyráběné na palubě lodí pro plavbu po vnitrozemských vodních cestách podle čl. 15 odst. 1 písm. f) směrnice, která byla provedena do nizozemského právního řádu.

Nizozemské orgány uvedly, že snížení daně se vztahuje na všechny lodě kromě soukromých rekreačních plavidel v tom smyslu, že ze snížení daně mohou mít prospěch všechny lodě pro obchodní plavbu, bez ohledu na velikost či stát vlajky. V některých přístavech platí zákaz výroby elektřiny pro vnitrozemskou lodní dopravu.

Jak je uvedeno v žádosti, v odvětví vnitrozemské vodní dopravy většina z přibližně 12 500 vnitrostátních a mezinárodních vnitrozemských lodí využívá pobřežní elektřinu, která je k dispozici ve většině kotvišť podél hlavních koridorů. V současnosti existuje jen velmi málo zařízení na pobřežní elektřinu v námořním odvětví, kde je jejich využívání většími námořními loděmi omezeno na jednu loď typu ro-ro a na rybářské lodě (plavidla lovící pomocí vlečných sítí) v přístavech Scheveningen a IJmuiden. Nizozemské orgány však plánují zvýšit dostupnost pobřežní elektřiny pro námořní lodě.

Nizozemsko požádalo, aby povolení bylo uděleno na období od 1. července 2021 do 30. června 2027, tj. na maximální období, jež umožňuje čl. 19 odst. 2 směrnice.

Nižší sazbou daně chce Nizozemsko příslušné hospodářské subjekty pobízet k rozvoji a využívání pobřežní elektřiny, aby se snížily emise přenášené vzduchem a hluk ze spalování fosilních paliv na plavidlech v kotvištích, a také emise CO2. Uplatňování snížené sazby daně by posílilo konkurenceschopnost pobřežní elektřiny oproti spalování ropných paliv na palubě, které je od daně osvobozeno.

Zdanění elektřiny se řídí směrnicí o zdanění energie 2003/96/ES, zejména článkem 10. V čl. 14 odst. 1 písm. c) je stanoveno povinné osvobození od daně u energetických produktů pro plavbu a u elektřiny vyráběné na palubě plavidel. Články 5, 15 a 17 stanoví možnost členských států uplatňovat rozlišené sazby daně, osvobození od daně a její snížení na určitá použití elektřiny. Nicméně tato ustanovení explicitně nestanoví, že se sníží zdanění pobřežní elektřiny.

Opatření představuje státní podporu a spadá do působnosti právních předpisů EU týkajících se tohoto tématu, zejména nařízení Komise č. 651/2014/EU 2 .

V čl. 19 odst. 1 prvním pododstavci směrnice se uvádí:

Kromě ustanovení předchozích článků, zejména článků 5, 15 a 17, může Rada jednomyslně na návrh Komise povolit kterémukoli členskému státu, aby zavedl další osvobození od daně nebo snížení z důvodů některé zvláštní politiky.

Prostřednictvím dotyčného snížení daně sledují nizozemské orgány cíl spočívající v podpoře způsobu uspokojování energetických potřeb lodí v kotvištích přístavů, který je méně škodlivý pro životní prostředí, což by mělo zlepšit kvalitu místního ovzduší a snížit hladinu hluku. Komise již využívání pobřežní elektřiny jakožto alternativy k výrobě elektřiny na palubě plavidel v kotvištích doporučila, a příslušné výhody pro životní prostředí tak uznala 3 . Příjemcům by se na základě směrnice o zdanění energie účtovala minimální unijní daňová sazba na elektřinu ve výši 0,50 EUR/MWh, což může přispět ke stanoveným cílům politiky.

Možnost zavedení příznivého daňového přístupu k pobřežní elektřině lze zvažovat podle článku 19 směrnice, neboť účelem je umožnit členským státům, aby zavedly další osvobození od daně nebo snížení z důvodů některé zvláštní politiky.

Nizozemsko požádalo, aby se opatření používalo po maximální délku období, jež umožňuje čl. 19 odst. 2 směrnice (tj. šest let). Doba uplatňování odchylky by měla být v zásadě dostatečně dlouhá, aby provozovatele přístavů a poskytovatele elektřiny neodradila od nových či pokračujících potřebných investic do zařízení pro pobřežní elektřinu. Toto období poskytne maximální možnou míru právní jistoty i provozovatelům lodí, kteří si musí naplánovat investice do palubního zařízení.

Pravidla státní podpory

Snížená sazba daně ve výši 0,50 EUR/MWh, kterou hodlají zavést nizozemské orgány, je rovna minimální unijní úrovni zdanění pro obchodní účely podle článku 10 směrnice 2003/96/ES.

Zdá se, že opatření tedy spadá pod článek 44 nařízení Komise č. 651/2014/EU (obecné nařízení o blokových výjimkách), ve kterém jsou stanoveny podmínky, za nichž může být podpora v podobě úlev na ekologických daních podle směrnice 2003/96/ES vyňata z oznamovací povinnosti v rámci pravidel pro státní podporu. V této fázi však nelze určit, zda jsou splněny všechny podmínky stanovené v uvedeném nařízení, a návrh prováděcího nařízení Rady nepředjímá povinnost členského státu zajistit soulad s pravidly státní podpory, v případě vyňaté podpory zejména podle nařízení Komise č. 651/2014/EU.

Jak je uvedeno v jejich žádosti, nizozemské orgány informují Komisi o tomto opatření do 20 pracovních dnů od jeho vstupu v platnost.

Politika životního prostředí a změny klimatu

Požadované opatření se týká především politiky EU v oblasti životního prostředí a politiky v oblasti změny klimatu. Jelikož pomůže omezit spalování ropných paliv na palubách plavidel v přístavech, přispěje k plnění cíle spočívajícího ve zlepšení kvality místního ovzduší a snížení hladiny hluku. Podle článku 13 směrnice 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší 6 se členským státům ukládá zajistit, aby hodnoty některých látek znečišťujících ovzduší byly udržovány pod limitními hodnotami, cílovými hodnotami a dalšími normami kvality ovzduší stanovenými ve směrnici. Po členských státech se vyžaduje, aby tam, kde je to příslušné, nalezly řešení problémů, jako jsou emise z lodí v kotvištích přístavů, a lze předpokládat, že v přístavech s těmito problémy je využívání pobřežní elektřiny podporováno jako součást celkové strategie pro kvalitu ovzduší. Používání pobřežní elektřiny se rovněž podporuje podle směrnice (EU) 2016/802 7 , která upravuje obsah síry v lodních palivech. Přispělo by to rovněž ke splnění požadavků týkajících se ukládání dusíku podle směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. V tomto ohledu nizozemské orgány očekávají, že místní emise látek znečišťujících ovzduší (NOx, SOx, PM10, PM2.5) z výroby elektřiny na palubě by mohly být používáním pobřežní elektřiny sníženy na 95 %.

Opatření by podpořilo využívání pobřežní elektřiny s cílem přispět k udržitelným přístavům a udržitelné lodní dopravě. Opatření je v souladu s politickými ambicemi EU. Zavádění pobřežní elektřiny v evropských přístavech je jedním z navrhovaných opatření k dosažení ambiciózních cílů stanovených v Zelené dohodě pro Evropu.

Opatření také pravděpodobně povede ke snížení emisí CO2, protože skladba zdrojů elektrické energie z pobřežní rozvodné sítě je vzhledem k vyšší účinnosti systému a rozdílu v používaných vstupních palivech méně uhlíkově náročná než elektřina vyráběná na palubě spalováním ropných paliv. V tomto ohledu nizozemské orgány zdůraznily, že skutečné snížení emisí CO2 závisí na kvalitě použité elektrické energie; v nizozemské skladbě zdrojů energie by se odhadované snížení pohybovalo mezi 28 % a 67 % v závislosti na zatížení generátorů, přičemž by se tento procentní podíl v budoucnosti zvyšoval.

Energetická politika

Opatření je v souladu se směrnicí 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva 8 , která se týká problematiky instalace zařízení pro pobřežní elektřinu v přístavech, kde je po takových zařízeních poptávka a náklady nejsou s ohledem na přínos, včetně přínosu pro životní prostředí, nepřiměřené. Bylo též uznáno jako cíl společného zájmu pro poskytnutí státní podpory podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU 9 .

V tomto bodě je třeba připomenout, že významným důvodem nepříznivého soutěžního postavení pobřežní elektřiny je skutečnost, že její alternativa, tj. elektřina vyráběná na palubě plavidel v době, kdy se nacházejí v námořních přístavech, je v současnosti od daně zcela osvobozena: od daně jsou osvobozena nejen ropná paliva spalovaná pro výrobu elektřiny, což odpovídá běžné situaci podle čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/96/ES, ale i samotná elektřina vyráběná na palubě plavidel (viz čl. 14 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/96/ES). Ačkoliv posledně uvedenou výjimku lze stěží pokládat za opatření, které je v souladu s environmentálními cíli Unie, je odrazem praktických aspektů. Zdanění elektřiny vyráběné na palubě by totiž vyžadovalo prohlášení majitele lodi (který je často usazen ve třetí zemi) nebo jejího provozovatele o množství spotřebované elektřiny. V prohlášení by musel být navíc uveden podíl elektřiny spotřebované v teritoriálních vodách členského státu, v němž má být daň uhrazena. To by znamenalo obrovskou administrativní zátěž pro majitele lodí, kteří by museli takováto prohlášení vydávat pro každý členský stát, jehož teritoriálních vod se to týká. Totéž platí pro vnitrozemskou plavbu a volitelný daňový režim stanovený v čl. 15 odst. 1 písm. f) směrnice (ve skutečnosti uplatňovaný Nizozemskem). Za této situace může být odůvodněné nepenalizovat méně znečišťující alternativu v podobě pobřežní elektřiny tím, že se Nizozemsku povolí uplatňovat nižší sazbu daně.

Dopravní politika

Toto opatření je v souladu s doporučením Komise 2006/339/ES o podpoře využívání pobřežní elektrické energie loděmi v kotvištích přístavů Unie 10 a se sdělením Komise Strategické cíle a doporučení pro politiku EU v oblasti námořní dopravy 11 .

Vnitřní trh a spravedlivá hospodářská soutěž

Z hlediska vnitřního trhu a spravedlivé hospodářské soutěže dané opatření pouze omezuje narušení, které v současnosti existuje mezi oběma konkurenčními zdroji elektřiny pro lodě v kotvištích, tj. mezi výrobou elektřiny na palubě a pobřežní elektřinou, a které je způsobeno osvobozením lodních ropných paliv od daně.

Pokud se jedná o hospodářskou soutěž mezi provozovateli plavidel, je nutno zaprvé zopakovat, že v současnosti pobřežní elektřinu komerčně využívá málo plavidel. K významnému narušení hospodářské soutěže by proto mohlo dojít pouze mezi plavidly, která by využila požadované opatření tím, že by přešla na pobřežní elektřinu, a ostatními plavidly, jež budou nadále používat výrobu elektřiny na palubě. Přestože přesné odhady nákladů závisí v rozhodující míře na vývoji cen ropy a jejich vypracování je proto velmi obtížné, z posledních dostupných analýz celkově vyplývá, že ani úplné osvobození od daně by ve většině případů nesnížilo provozní náklady na pobřežní elektřinu pod úroveň nákladů na výrobu elektřiny na palubě 12 , a v žádném případě by proto pro provozovatele plavidel používající pobřežní elektřinu nepředstavovalo významnou soutěžní výhodu oproti provozovatelům využívajícím výrobu elektřiny na palubě. V daném případě lze významné narušení výše uvedeného druhu očekávat o to méně, jelikož Nizozemsko dodrží minimální úroveň zdanění stanovenou ve směrnici 2003/96/ES.

Kromě toho, jak již bylo uvedeno, provozovatelé lodí, kteří využívají pobřežní elektřinu zdaněnou na minimální úrovni podle směrnice 2003/96/ES, v zásadě nezískávají hospodářskou výhodu oproti provozovatelům, kteří vyrábějí svou vlastní elektřinu na palubě, protože tato elektřina je osvobozena od daně. Snížená sazba pro pobřežní elektřinu sníží rozdíly v daňovém zacházení s pobřežní elektřinou a (minerálními) energetickými produkty používanými k výrobě elektřiny na palubě.

Dodavatelé elektřiny podléhají dani za energii a příspěvku za udržitelnou energii (Opslag Duurzame Energie, ODE). V jejich přiznání k dani z energií přímo uplatňují sníženou sazbu daně. Přímými příjemci jsou provozovatelé zařízení dodávajících elektřinu plavidlům v kotvištích. Očekává se, že provozovatelé přenesou celou finanční výhodu nebo její část na uživatele pobřežní elektřiny, kteří jsou vlastníky vnitrozemských plavidel a námořních lodí. Stávající uživatelé a jejich zástupci budou trvat na tom, aby přístavní orgány měly zájem na zajištění finanční atraktivity pobřežní elektřiny pro uživatele.

Kromě toho přístup k pobřežní elektřině bude k dispozici pro dotčená plavidla bez ohledu na jejich vlajku, aniž by to vedlo k výhodnějšímu daňovému režimu pro vnitrostátní hospodářské subjekty vůči jejich konkurentům z jiných členských států EU.

Co se týká hospodářské soutěže mezi přístavy, lze očekávat, že případný dopad na obchod mezi členskými státy, jenž by mohl vzniknout, pokud by plavidla kvůli možnosti spotřebovávat pobřežní elektřinu se sníženou sazbou daně změnila své trasy, bude zanedbatelný. V situaci, kdy (jak bylo uvedeno výše) se navzdory snížení daně používání pobřežní elektřiny přinejmenším v krátkodobém horizontu pravděpodobně nestane hospodárnějším než výroba elektřiny na palubě, je nepravděpodobné i to, že by uvedené snížení daně u pobřežní elektřiny významně narušilo hospodářskou soutěž mezi přístavy tím, že plavidla přiměje ke změně trasy podle dostupnosti této možnosti. Nizozemské orgány tvrdí, že výběr přístavů závisí spíše na místě určení nákladu než na nižších výdajích na kotvení z důvodu snížení daně u pobřežní elektřiny.

Pokud nedojde k významným změnám stávajícího rámce a situace, je vzhledem k časovému rámci, po který se navrhuje povolit uplatňování snížené sazby daně, nepravděpodobné, že se analýza provedená v předchozích odstavcích změní před datem skončení platnosti opatření.

Článek 19 směrnice Rady 2003/96/ES.

Oblast nepřímých daní, na niž se vztahuje článek 113 SFEU, nespadá sama o sobě do výlučné pravomoci Evropské unie ve smyslu článku 3 uvedené smlouvy.

Podle článku 19 směrnice 2003/96/ES však zavedení dalšího osvobození od daně nebo snížení daně ve smyslu uvedeného ustanovení může členskému státu v rámci sekundárního práva povolit pouze Rada. Členské státy tedy nemohou Radu nahradit. V důsledku toho se zásada subsidiarity na toto prováděcí rozhodnutí nevztahuje. Protože tento akt nepředstavuje návrh legislativního aktu, neměl by být podle Protokolu č. 2 připojeného ke Smlouvám v žádném případě předán vnitrostátním parlamentům pro přezkum dodržování zásady subsidiarity.

Návrh je v souladu se zásadou proporcionality. Snížení daně nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení uvedeného cíle.

Navrhovaným nástrojem je prováděcí rozhodnutí Rady. Článek 19 směrnice 2003/96/ES stanoví pouze tento druh opatření.

Opatření nevyžaduje hodnocení platných právních předpisů.

Tento návrh vychází ze žádosti, kterou podalo Nizozemsko, a týká se pouze tohoto členského státu.

Nebylo třeba využít externích odborných konzultací.

Tento návrh se týká povolení pro jednotlivý členský stát, vydaného na jeho žádost, a nevyžaduje posouzení dopadů.

Nizozemsko poskytlo informace, podle kterých opatření bude mít omezený dopad na daňové příjmy a sazba daně na pobřežní elektřinu bude stále vyšší než minimální úroveň zdanění stanovená ve směrnici 2003/96/ES. Nizozemsko očekává, že opatření bude mít pozitivní dopad na dosažení cílů v oblasti ochrany životního prostředí a povede zejména ke zlepšení kvality místního ovzduší a snížení hladiny hluku v přístavních městech.

Podrobnější odhad daňových výdajů z opatření podle nizozemských orgánů předpokládá pro nadcházející roky ztrátu ve výši 1 milionu EUR.

Současně mohou být přínosy pro životní prostředí značné. Nizozemské orgány zdůraznily, že skutečné snížení emisí CO2 závisí na kvalitě použité elektrické energie; odhadované snížení by se pohybovalo mezi 28 % a 67 % v závislosti na zatížení generátorů, přičemž by se tento procentní podíl v budoucnosti zvyšoval. Kromě toho nizozemské orgány očekávají, že místní emise látek znečisťujících ovzduší z výroby elektřiny na palubě by mohly být sníženy o 95 %; rovněž by mohlo dojít k výraznému snížení hluku, úrovní vibrací a ukládání dusíku.

Opatření nestanoví zjednodušení. Vychází ze žádosti, kterou podalo Nizozemsko, a týká se pouze tohoto členského státu.

Opatření nemá žádný dopad na základní práva.

Tímto opatřením nevzniká Unii žádná finanční ani administrativní zátěž. Návrh proto nemá žádné důsledky pro rozpočet Unie.

Prováděcí plán není zapotřebí. Tento návrh se týká povolení k snížení daně pro jeden členský stát na základě jeho žádosti. Je navržen na omezené období do 30. června 2027. Použitelná daňová sazba se bude rovnat minimální úrovni zdanění stanovené směrnicí o zdanění energie. Toto opatření může být vyhodnoceno v případě žádosti o prodloužení po uplynutí platnosti.

V návrhu se nevyžadují informativní dokumenty o provádění.

Článek 1 stanoví, že Nizozemsko bude moci uplatňovat sníženou sazbu daně na elektřinu dodávanou přímo plavidlům zakotveným v nizozemských přístavech („pobřežní elektřina“), s výjimkou soukromých rekreačních plavidel. Daňová sazba nesmí být nižší než 0,50 EUR za MWh, což je minimální úroveň zdanění elektřiny pro obchodní účely stanovená směrnicí. Nebude možné dodávat elektřinu za sníženou sazbu soukromým rekreačním plavidlům definovaným v čl. 14 odst. 1 písm. c) druhém pododstavci směrnice 2003/96/ES.

Článek 2 stanoví, že požadované povolení se uděluje s účinkem od 1. července 2021 do 30. června 2027, jak Nizozemsko požaduje, a to na šest let, což je maximální délka umožněná směrnicí.